Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Zřizování nových telegrafních stanic bylo již rok nebo dva před válkou stlačeno na nejskrovnější míru, ježto Rakousko nařídilo největší hospodárnost, za války pak bylo zaraženo vůbec.

Po převratu přihlásila se řada obcí v Československu o zřízení telegrafní stanice, a žádosti ty projedná vány jsou normální cestou. Jeť vždy třeba vyšetřiti potřebu takových stanic politickými úřady a obchodními komorami a zajistiti příspěvek interesentů. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku projednává se nyní u jednotlivých ředitelství celkem 68 telegrafních stanic, povoleno bylo jich 11.

Na Slovensku nezřizují se zatím nové stanice, ježto se tam telegrafní správa zabývá především znovuzřízením stanic zničených maďarskou invasí.

V Karpatské Rusi pak telegraf je dosud ve správě vojenské.

Intensivnějšímu zřizování nových telegrafních stanic brání zejména nedostatek telegrafního materiálu, neboť skrovných zásob tohoto materiálu musí býti především užito ke stavbě nových telegrafních linek a zlepšení provozu v linkách nynějších, a dodávky nového materiálu pokračují velmi zvolna.

Někdy též neochota interesentů zapraviti obvyklý příspěvek zdržuje zřízení stanic.

Vybudování telefonního spojení na venku bylo předmětem návrhu člena Národního shromáždění dra Karla Viškovského a soudruhů, podaného dne 18. března 1919 - tisk 647. Ministerstvo při projednávání tohoto návrhu vyložilo, jak nazírá na budování projektů týkajících se telefonní sítě a naznačilo obtíže se kterými se nyní potkává stavba telefonů.

Nutno doznati, že venkov, hlavně pokud jde o české obce, z valné části postrádá moderního a nyní téměř nezbytného dopravního prostředku, jakým jest telefon. Účelná výstavba telefonní sítě na venkově jest beze sporu jednou z hlavních podmínek rozkvětu národního blahobytu. Venkovská místa, která jsou řidčeji obydlena a leží mimo hlavní tepny dopravní, přiblížiti lze k velkým střediskům obchodu a dopravy jen tak, že připojeny budou k.telefonní síti meziměstské.

Poštovní správa plně uznává potřebu rozšířiti telefonní síť po venkově Československé republiky a ráda by přikročila k soustavné její výstavbě, kdyby tyto dobře míněné snahy nebyly seslabovány jednak nutností zdokonaliti a sesíliti v první řadě telefonní síť nynější, jednak překážkami rázu technického a finančního.

V nynější době nepříznivých poměrů finančních, hospodářských a výrobních bylo a jest nutno přihlížeti ke stavbám neodkladným v zájmu všeobecné dopravy, při čemž bylo a jest ovšem podle možnosti také dbáno potřeb míst a krajů zanedbaných až dosud naprosto, pokud se týče dopravy telefonní. Na prvním místě zřizována byla umělá simultínní a kombinovaná vedení, která ve mnohých relacích byla jediným prostředkem, jímž zjednána byla odpomoc na tratích přetížených. Dále budována byla spojovací vedení, umožňující styk blízkých telefonních ústředen, které až dosud mohly jen velikou oklikou sprostředkovati hovory, konečně pak uskutečněny některé menší stavby, které byly dávno potřebou jednotlivých krajů a míst.

Z větších staveb zřízeno bylo nutné telefonní spojení z Brna přes Břeclavu do Bratislavy a z Uherského Hradiště do Trenčína, ve kterémžto směru až dosud žádného vedení nebylo. Tou dobou se buduje přímé telefonní vedení z Prahy do Moravské Ostravy, které bude začátkem května pravděpodobně dokončeno.

Současně dbáno bylo toho, aby dosavadní telefonní úřady byly rozšířeny jednak přeměnou veřejných hovoren na ústředny, jednak stavbou účastnických stanic. Podle statistických dat přibylo v Čechách a na Moravě za rok 1919 - 13 hlavních a 9 vedlejších telefonních ústředen, dále 19 samostatných veřejných hovoren a zřízeno bylo 1702 samostatných, 462 polovičních a 221 čtvrtkových společenských stanic, dále připojeno bylo 1789 vedlejších účastnických stanic.

Naše správa převzala síť, jež změněným potřebám nově vzniklého státu nevyhovovala, a která mimo to byla během dlouhé doby válečné naprosto zanedbávána. Zvýšený pak dopravní ruch mezi jednotlivými význačnými středisky života politického, hospodářského, obchodního atd. prokázal naprostou nedostatečnost dosavadních tepen dopravních, z nichž některé jsou tak zatíženy, že 40%, i více, hovorů nelze uskutečniti.

Za příčinou zjednání nápravy jak pokud jde o potřeby občanstva, tak pokud jde o příjmy státní, vypracován byl v ministerské anketě stavební plán na vybudování hlavních telefonních tratí a sítí, z nichž nejdůležitější a v zájmu dopravy skutečně nepostrádatelné zařaděny byly již ve stavební program roku 1920.

Plán tento vypracován byl se zřetelem na změněné směrnice politické a hospodářské, vyžadující nutně směrem z Čech na Moravu, Slezsko a Slovensko nových zeměpisné poloze přizpůsobených cest dopravních.

Před uskutečněním tohoto plánu, pro který povolen byl správou finanční přesně vymezený úvěr, bylo by jakékoli nákladnější podnikání ve vybudování venkovských sítí ve větším rozsahu nedoporučitelné, poněvadž by tím doprava na hlavních tratích, beztoho obtížná, byla ještě více znemožněna, a nová telefonní zařízení přes nepoměrně vysoké finanční oběti státu, nebo snad i zájemníků, pozbyla by tak významu a ceny, sloužíce takřka výhradně omezeným zájmům místním.

Při výstavbě telefonních tratí a sítí rozhodují také zřetele finanční, resp. rentabilita stavby.

Důvod pro nepovolení stavby telefonní jest hledati mnohdy v nedostatečné výnosnosti žádané telefonní sítě; v takových případech bylo by nutno při nákladnosti stavby žádati na zúčastněných obcích padesátiprocentní i vyšší úhradu stavebních výloh. Jde-li tu pak při sítích normálních o náklady až půlmilionové, je zřejmo, že také rozpočty obecní by byly značně dotčeny předčasnými stavbami těmito.

Třeba uvésti, že stavba telefonních tratí je nyní více jak patnáctkráte dražší než bylo v době před válkou.

Uváží-li se, že při stavbě telefonních účastnických stanic ve vzdálenosti několika kilometrů od ústředny jest vedle značného finančního nákladu potřebí množství stavebního materiálu, hlavně bronzového drátu, se kterým nutno šetřiti v zájmu vybudování tratí naprosto nutných se zřením ke státnímu zájmu, ne samozřejmo, že telefonní správa nemůže dosud vyhověti všem naléhavým žádostem za vybudování nákladných telefonních vedení, obzvláště na venkově na velké vzdálenosti.

Pokud se týče stížnosti do pozvolného postupu při zřizování telefonních sítí venkovských, snad už povolených, nutno uvésti na omluvu telefonní správy jednak značné obtíže, naskytující se při umístění projektované telefonní ústředny, které často při panujícím nedostatku vhodných místností vybudování sítě zdržují, jednak také zřetel k umístění telefonního úřadu v definitivní budově, poněvadž pozdějším stěhováním úřadu vzniká pak dodatečně značné vydání pro nutné přeložení ústředny a střešního vedení telefonních drátů.

Další závadou rychlého postupu při zřizování nových telefonních ústředen a přípojných vedení bývá podmínka včasného splacení stavebních příspěvků zájemníkův a konečně - a to buď zvláště zdůrazněno - nedostatečná pohotovost materiálu stavebního.

Ministerstvo pošt a telegrafů doufá, že poskytnuta bude telefonní správě možnost, jakmile vybudovány budou nejdůležitější tepny telefonního provozu, přikročit i k systematickému doplnění sítí na venkově. Ministerstvo je si vědomo oprávněných přání venkova po telefonním spojení a činí všecky přípravy, by v dohledné době byly účelně veškeré větší osady telefonem spojeny. Zatím odstraňují se nejhrubší závady meziměstské sítě, aby dosaženo bylo ucelení telefonního provozu s místy důležitými z administrativních potřeb. Dosud i některá sídla okresních soudů ba též okresních politických správ jsou bez telefonu.

Ministerstvo pošt a telegrafů snaží se tyto křivdy - neblahé dědictví rakouských správ - co nejdřív odstraniti. Lze očekávati, že zlepšení výrobních a stavebních poměrů, jakož i pohotovost potřebných hmot, usnadní poštovní správě, by přikročila v dohledné době k realisaci těchto staveb za menších finančních obětí, jak státu, tak i zájemníků soukromých.