Zasedání Národního shromáždění československého roku 1920.

Tisk 2529.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne.....................................1920,

kterým se prozatímně a částečně mění ustanovení zákona ze dne 27. listopadu 1896, č. 217 ř. z. o ustanovení soudcův a přípravné službě soudcovské.

§ 1.

Až do konce roku 1921 mohou býti do soudcovské služby přijaty a jmenovány soudci pomocnými osoby, které v době před vyhlášením tohoto zákona vykonaly zkoušku notářskou.

Samostatnými soudci (§ 2. zákona o org. soudní) mohou však býti osoby takové ustanoveny teprve, když vykonají doplňovací zkoušku soudcovskou; podrobná ustanovení o této zkoušce budou vydána nařízením.

Doplňovací zkoušku soudcovskou vykonati jest do dvou let od nastoupení služby u soudu.

§ 2.

K návrhu presidenta vrchního zemského soudu může ministr spravedlnosti vykonání doplňovací zkoušky soudcovské (§ 1.) prominouti, lze-li podle výsledků dosavadní činnosti kandidáta notářství, převzatého do soudní služby, souditi, že má potřebné vědomosti a praxi k vykonávání samostatného úřadu soudcovského.

§ 3.

Nevykoná-li převzatý kandidát zkoušku doplňovací do dvou let anebo ve lhůtě, presidentem vrchního zemského soudu z důležitých důvodů prodloužené, a nebyla-li mu dodatečná zkouška prominuta (§ 2), jest vyloučen z časového postupu platového dotud, pokud zkoušku s úspěchem nevykoná.

§ 4.

Do přípravné služby soudcovské (§ 4. a 5. zák. o organisaci soudní) započítává se nejvýše jeden rok z doby, po kterou soudcovští čekatelé byli zaměstnáni v kanceláři advokáta anebo notáře jako kandidáti advokacie nebo notářství.

§ 5.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Provésti jej náleží ministru spravedlnosti.

Důvodová zpráva.

Nedostatek českých soudců v obvodu vrchního zemského soudu v Praze i v Brně stává se vždy citelnějším a jest důvodná obava, že činnost soudů bude tu ochromena, nebude-li včas zjednána náprava.

Mladí čeští právníci docházejí zaopatření v četných jiných oborech, které jim byly dosud uzavřeny, většinou za podmínek materielně daleko příznivějších, nežli ve službě státní, státní službu a zejména službu soudcovskou pomíjejí a tak se stalo, že dorostu soudcovského přibývá měrou tak nepatrnou, že není nově nastupujícími silami vyvážen ani úbytek úmrtími.

Četné české soudce z obvodu pražského i brněnského bylo nutno přiděliti na Slovensko, kde potřeba českých soudců daleko ještě není hrazena, jiní čeští soudcové odešli od soudů k úřadům ústředním anebo do jiných oborů služby státní neb i do služby soukromé; zbývající síly stačily by sotva na zdolání prací dosavadních, ale nemohou nikterak dostačiti na nové úkoly, které se soudcům ukládají četnými zákony, v Národním shromáždění již přijatými anebo ještě projednávanými.

Zákon o změně ustanovení o příslušnosti soudní a soudním řízení civilním, jehož osnova byla Národnímu shromáždění předložena, i novela k trestnímu řádu ze dne 18. prosince 1919, č. 11 sb. z. a nař. z roku 1920, která vstoupila již v život, zjednají tu nápravu pouze částečnou. Nepomohly ani úlevy, poskytnuté pro přechodnou dobu při vstupu do přípravné služby soudcovské, ani její zkrácení ze tří roků na dva, i nezbývá, nežli ohlížeti se po jiném způsobu, jak nedostatku soudců odpomoci.

Ministerstvu spravedlnosti dostalo se určitých zpráv, že přešel by do soudních služeb větší počet zkoušených kandidátů notářských; okamžitému přestoupení těchto praktických právníků však vadí dosavadní ustanovení, podle kterých notářská zkouška není postavena na roveň zkoušce soudcovské, jež jest podle § 4. zákona o organisaci soudů ze dne 27. listopadu 1896, č. 217 ř. z. podmínkou ustanovení soudcem.

Nedostatek dorostu soudcovského je tak tísnivý, že nelze čekati, až by notářští kandidáti, kteří do služeb soudních chtějí přestoupiti, vykonali doplňovací zkoušku a nezbývá proto, nežli na krátkou přechodnou dobu od požadavku tohoto upustiti, tak že by notářští kandidáti byli hned do soudní služby přijati, doplňovací zkoušku však by vykonati mohli do dvou let, a justiční správě bylo by vyhrazeno právo, aby kandidátům, kteří se ve službě soudní během té doby osvědčí, vykonání zkoušky dodatečné prominula.

Dosavadní praxe kandidátů notářských neobsahuje ovšem všecky obory agendy soudní, tak že nebude lze převzatých notářských kandidátů ve všech oborech ihned užíti; odpomoci tu však lze zjednati tím, že vnitřními nařízeními bude učiněno opatření, aby sil z kruhů notářských získaných užito bylo z počátku toliko v odděleních nesporných a trestních, čímž uvolní se zase síly pro agendu ostatní.

Aby pak usnadněno bylo přestupování i notářských kandidátů, kteří zkoušku notářskou ještě nevykonali, doporučuje se změnit § 5. org. zák. v tom, že do přípravné služby soudcovské započítati lze i praxi notářskou, která se dosud vůbec nezapočítávala, a to do jednoho roku; z téhož důvodu pak navrhuje se dále změna § 5. org. zák., pokud jde o praxi v kanceláři advokátní, tak že do přípravné služby soudcovské započítati jest z praxe advokátní celý rok na místě dosavadních toliko šesti měsíců.

Formální návrh: Osnova budiž přikázána výboru právnímu a státně zřízeneckému Národního shromáždění ku podání zprávy do osmi dnů.

V Praze dne 23. února 1920.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Veselý v. r.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP