Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Profesoři při theologických učilištích diecésních požívali dosud platů vyměřovaných podle platů profesorů při středních školách. Poslední úprava jejich platů stala se zákonem z r. 1907 a ministerským na řízením z r. 1913. Avšak nová úprava platů profesorů při středních školách zákonem ze dne 7. října 1919 nebyla dosud rozšířena na profesory theologických učilišť, tak že zůstali při platech předválečných. Je tedy spravedlivo, aby ustanovení onoho zákona platí a též pro ně. Nár. shromáždění usneslo se 25. listopadu 1919 na resoluci, ukládající vládě, aby provedla tuto úpravu. Této resoluci vyhovuje předložený vládní návrh zákona.

Proto navrhuje kulturní výbor,.aby Nár. shromáždění schválilo vládou předložený návrh. A to s dodatkem k § 1., aby pro profesory při theologických učilištích platilo také ustanovení čl. IX. § 1. C zákona ze dne 7. října 1919, sb. z. a nař. č. 541. o převzetí daní, služebních tax, kolkového poplatku z kvitancí a pensijních příspěvků.

Navrhuje též schválení článku II. předloženého zákona o platu představených biskupských kněžských seminářů, i článku III. o nákladu tím vzniklém a jeho úhradě. Zatížení náboženské matice spojené s touto úpravou odhaduje vládní zpráva na 45-50.000 Kč ročně.

Rozpočtový výbor projednal návrh zákona ve schůzi dne 10. března 1920 a navrhuje:

Národní shromáždění, račiž zákonu tomu, jak byl vládní osnovou předložen, s doplňkem k §u 1. výborem rozpočtovým připojeném uděliti ústavní schválení.

kterými rozpočtový výbor podporuje svůj návrh, souhlasí s oněmi, které připojeny jsou vládnímu návrhu, a doplnil toliko ustanovení § 1. větou: »Rovněž platí pro tyto profesory obdobně ustanovení čl. IX. § 1. C uvedeného zákona o převzetí daní, služebních tax, kolkového poplatku z kvitancí a pensijních příspěvků«, jako doplňkem z cit. zákona převzatým a samozřejmým.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Profesoři theologických učilišť diecésních mají nárok na platy (služné, místní přídavky, přídavky drahotní a nákupní) v stejné výši, jak stanoveny jsou zákonem ze dne 7. října 1919, č. 541. sb. z. a n., pro profesory státních středních škol IX. hodn. třídy. Platy ty zvyšují se na platy pro vyšší hodnostní třídy stanovené obdobně podle ustanovení čl. VII. § 9. téhož zákona.

Rovněž platí pro tyto profesory obdobně ustanovení čl. IX. § 1. C uvedeného zákona o převzetí daní, služebních tax, kolkového poplatku z kvitancí a pensijních příspěvků.

Pro přiznání platů odpovídajících té které hodnostní třídě, jakož i jednotlivým stupňům platovým v těchto třídách vpočitatelná jest doba, kterou profesor před počátkem účinnosti tohoto zákona nebo po něm ztrávil jako profesor na některém theologickém diecésním učilišti nebo na některé státní střední nebo jiné jí na roveň postavené státní škole.

Ve správě duchovní nebo v jiné veřejné službě ztrávená doba započítá se jen z poloviny, avšak nejvýše pěti lety.

Připočítání let válečných stane se obdobně podle ustanovení ze dne 28. července 1919, č. 457 sb. z. a n.

S profesory, kteří biskupovým nařízením učiněným ve shodě se státní správou, avšak nikoli proto, že vzdali se služby nebo že bylo jim odňato poslání k úřadu učitelskému, z úřadu toho vystoupili a jsou neschopni ke správě duchovní nebo k jinému církevnímu úřadu, budiž co se týče jejich zaopatření naloženo podle pravidel, která platí pro profesory při státních školách středních.

Ti profesoři, kteří by, nedokonavše vpočitatelného služebního času deseti let, ke každé další církevní potřebě stali se ne způsobilými, buďte co do svého výslužného pokládáni za rovny samostatným duchovním správcům podle zákonných ustanovení tou dobou platných.

Služební léta, která před nastoupením systemisovaného místa učitelského při některém theologickém učilišti ztrávena byla v duchovní právě nebo v některém jiném církevním úřadě, budou při vyměřování výslužného čítána tím způsobem, že počítána budou za tři služební léta učitelská čtyři služební léta takto ztrávená.

Přestoupí-li některý profesor do duchovní správy, pozbude sice nároku na výslužné podle předcházejících ustanovení, budou mu však při vyměřování výslužného podle pravidel pro samostatné správce duchovní čítána po každé tři služební léta v učitelském úřadě ztrávená za čtyři léta správy duchovní.

Obdrží-li profesor, jsoucí ve výslužbě, s příjmy spojený úřad církevní, zanikne jeho nárok na výslužné.

Představení biskupských kněžských seminářů mají nárok na plat rovnající se zákonně stanovenému nejmenšímu příjmu (kongrue) duchovních správců, a to rektor, vicerektor a spirituál na plat duchovních správců samostatných, ostatní představení na plat kněží pomocných. Pro vyměření zákonných zvýšení řečeného nejmenšího příjmu podle doby služební vpočitatelna jest doba, jež ztrávena byla před počátkem účinnosti tohoto zákona nebo po něm v postavení představeného biskupského kněžského semináře nebo ve správě duchovní neb i v jiné veřejné církevní službě.

Náklad, jenž zákonem tímto vznikne, povinny jsou nejprve nésti fondy pro ty které účely zřízené a jiné církevní důchody k tomu věnované.

Zbytek nákladu takto nekrytý uhradí se z náboženského fondu.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. října 1919. Současně pozbývá platnosti zákon ze dne 26. ledna 1902, č. 25. ř. z., čl. II. § 7. zákona ze dne 24. února 1907. ř. z. č. 55, dále ministerské nařízení ze dne 31. března 1913, č. 57 ř. z. a veškerá ustanovení, jimiž upraveny byly posavadní požitky představených biskupských kněžských seminářů.

Provésti tento zákon ukládá se ministru školství a národní osvěty a ministru financí.