Zasedání Národního shromáždění československého r. 1920.

Tisk 2574.

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na dotaz člena Národního shromáždění Dra G. Mazance a soudruhů tisk č. 1903

o surovém jednání učitelky Bürgrové v Luhačovicích se školními dítkami a mstivosti některých členů učitelského sboru v Luhačovicích.

Stran školní stávky v Luhačovicích není úřední jednání ještě ukončeno a nelze proto ještě utvořiti si konečný úsudek, čí vinou stávka tato, které se ostatně súčastnila jen poměrně malá část dětí (asi 10%), vznikla, a lze-li mluviti o nějakém porušení mého výnosu ze dne 9. května 1919, čís. 5123, pokud se v dotaze tvrdí, že nepřístojným chováním učitelstva obecné školy v Luhačovicích byly náboženské city žáků uráženy. Pro posouzení těchto neblahých poměrů školských, jimiž nejvíce trpí nevinné dítky školní, však uvádím, že okresní školní rada v Uherském Brodě v sezení svém ze dne 27. listopadu 1919 usnesla se jednohlasně, aby od stíhání správce školy v této příčině bylo upuštěno. Za to tím více - pokud poměry v Luhačovicích jsou známy - jest litovati, že místní kooperátor a katecheta nedává vždy najevo chování, které by přispívalo ke vzájemné dohodě, svornému spolupůsobení a klidné práci všech členův učitelského sboru.

Pokud se týče domnělého surového nakládání učitelky Bürgrové se dvěma školními dětmi a mstivosti některých členů učitelského sboru v Luhačovicích, má se věc takto:

Záležitost jedné ze dvou v dotazu uvedených žákyň byla dne 4. prosince m. r. projednána před okresním soudem v Uherském Brodě. Podle protokolu u soudu sepsaného prohlásili rodiče žákyně, že učitelky Bürgrové nemohou viniti, že by byla zle nakládala s jejich dcerou. Sama žákyně jsouc vyslýchána okresním školním inspektorem prohlásila, že ji učitelka za vlasy netahala.

Druhá žákyně, o níž se v dotaze mluví, byla ihned na žádost rodičů po domnělém potrestání vyšetřena místním lékařem, který však, jak se písemně vyjádřil, nenalezl naprosto žádného znaku sebe lehčího zranění. Ani pro udávané bolesti hlavy nebylo podle lékařova výroku pražádného objektivního podkladu, vyjma snad chudokrevnost, kterou však dítě trpí již dlouho. Při vyšetřování okresním školním inspektorem na místě samém tvrdila jen jedna její sousedka, že jmenovaná žačka byla učitelkou uhozena, kdežto čtyři jiné okolo sedící děti toho nepotvrdily. Výpověď dotčené žákyně není však (soudíc z nepravdivosti jiných jejích výpovědí) spolehlivá.

Dlužno tudíž považovati úplnou nevinu učitelky Dobromily Bürgrové za prokázánu.

Pokud se v dotazu uvádí, že učitelé přesadili do posledních lavic dítky, které z nařízení rodičů stávkovaly, a že i těm nejchudším vzali školní učebnice, které jim byly zapůjčeny ze školní knihovny, zjistil okresní školní dozorce, že do posledních lavic bylo od počátku letošního školního roku ve třech třídách přesazeno celkem jen osm žáků, že však z těchto dítek »stávkovala« pouze jediná žákyně. Toto občasné přemísťování dítek děje se jedině z důvodů zdravotních a pedagogických na příkaz okresního školního inspektora, daný za předloňské visitace školy.

Jakýkoliv příčinný vztah mezi přesazením žákyně a mezi stávkou je naprosto vyloučen.

Okresní školní inspektor zjistil dále, že pouze jediné žákyní, dceři jistého živnostníka, byla odebrána zapůjčená početnice v době, kdy nechodila do školy a zapůjčena jiné žákyni téže třídy, dceři dělníka, která do školy chodila. Opatření toto lze zajisté označiti jako úplně účelné, aby učebnice vzata byla žákyní školu nenavštěvující a dána dítěti mnohem chudšímu, které ji potřebovalo. Vzhledem k těmto skutečnostem nevidím potřeby nějakých dalších opatření.

V Praze dne 11. března 1920.

Ministr školství a národní osvěty:
Habrman v. r.




Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP