Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Domněnka vlastníka pozemku, že jest pánem všeho toho co pod povrchem skryto a nad povrchem pozemku do výšek nezměrných se nachází, jest značně nesprávnou, neboť různými zákony tato stěžejní zásada práva vlastnického podstatně jest omezena.

Tak obecný zákon horní bývalého Rakouska vyhrazoval řadu nerostů státu resp. panovníku, který jich vyhledávání a dobývání za určitých podmínek přenechával jednotlivcům nebo společnostem k účeli tomu se tvořícím.

Obecný horní zákon z roku 1854 vycházel z toho předpokladu, že volné hornické podnikání lépe prospívati může a bude pod vlivem a snahou jednotlivce, nežli za vedení státu. Důvody k tomuto názoru podávaly mnohé doly státní, jichž výnosnost byla velmi neuspokojivá, kdežto současné podniky v provozu soukromníků prospívaly znamenitě.

Zvláště dolování na uhlí a petrolej rozvíjely se měrou netušenou a hospodářství státní i obecné čím dále tím více stávalo se odvislým od mocných spolků hornických a jich vedoucích jednotlivců. Stát, který součásť národního majetku pod titulem svobodného horního podnikání přenechal jednotlivcům buď úplně zdarma, nebo za náhradu nepatrnou, musil záhy za ceny přemrštěné ať uhlí, ať nerosty jiné, pro svoji potřebu kupovati zpět.

Vedle toho však zásada volného podnikání hornického měla za následek ještě jiné nepěkné zjevy a to ty: že mnozí využívali zákona tohoto k účelům čistě spekulačním.

Horní oprávnění stávalo se objektem obchodním a území osazují se ne za účelem přímého dolování, ale za účelem jen zištným. Mocné horní skupiny na základě propůjček hledí zabezpečiti sobě výhradní práva důlní v celých souvislých oblastech a znemožňují naprosto jakékoliv podnikání horní každému druhému ve svém sousedstvu.

Nepřístojnosti ty nutí stát, jenž má býti strážcem veřejného blaha, aby činil opatření proti stavu tomu. V Uhrách již roku 1911 vydán jest zákon vyhražující státu vyhledávání a těžení na živici. V bývalém Rakousku pomýšleno sice na to, aby byly státu zabezpečeny nejen živice, ale i uhlí, však z důvodů politických k tomu se nedospělo, naopak v roce 1884 vyhrazena byla ložiska živic v Haliči a Bukovině vlastníkům půdy. Tím zabráněno dalším pokusům sestátňovacím v živici vůbec, v uhlí znemožněno pak téměř zcela rychlým vývojem dolování samotného. Dnes vybavení uhlí z rukou soukromých vyžadovalo by kapitálu obrovského a nutno dobře uvážiti v jaké formě dolování uvedeno by býti mělo. Jest zřejmo, že stát jest tělesem nevhodným pro podnikání průmyslové.

Jinak než v uhlí vyvinuly se ve státě našem poměry v živici; zde, dík zákonu uherskému z roku 1911 17. led. VI. a nepatrným posud pokusům kutacím v zemích koruny české, není obtíží pro vyhrazení značných živic státu, bude-li jednáno rychle a bez váhání.

V odborných kruzích čím dále tím více uplatňuje se přesvědčení, že v oblasti Karpat jsou vydatná ložiska živic. Není vážných důvodů proti domněnce, že na straně jihozápadní a jižní jsou obdobná ložiska těchto vzácných nerostů, tak jako tomu jest na straně druhé.

Domněnka ta sesílena jest zvláště učiněnými pokusy volnými v době poslední jak v Rusi Podkarpatské, tak v jižní Moravě. U samotného Hodonína zachyceny sledy mazlavých olejů, jaké po řadu let těženy jsou v státních dolech u Gbel.

Odborníci nevylučují možnost stihnouti ve větších hloubkách i zde petrolej.

Nález většího uložení nafty měl by pro celé hospodářství naší republiky nesporně význam veliký a jest povinností státu zabezpečiti sobě prospěchy z toho plynoucí dříve, než soukromá spekulace nadějných polí se zmocní a vliv státu znemožní.

V oblastech, jež náležely ku býv. státu uherskému, platí posud zákon o těžení živic z roku 1911 z ledna 17-VI., kterým právo kutací a těžení živic v přírodě se vyskytujících, vyhražuje se státu, neboť po převratu z 28. října 1918 prohlášeny jsou stávající zákony za platny až do jich výslovného zrušení. Běží tudíž o to, aby byl zákon ten přizpůsoben pro celou republiku a požadavku toho má býti dosaženo předloženou osnovou.

Pokud se týče jednotlivých ustanovení zákona, jsou dostatečná vysvětlení obsažena v návrhu vládním ze dne 26. ledna 1920, tisk č. 2270.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Právo kutati na živice v přírodě a je těžiti, zejména na ropu, zemní nebo skalní olej, zemní dehet, oxokerit, asfalt a jiné nerosty upotřebitelné pro jich živičný obsah, vyhražuje se státu.

(2) Na živičné uhlí zákon tento se nevztahuje.

(1) Stát smí kutati na živice jen na základě povolení kutacího a těžiti je jen na základě propůjčky podle horního zákona.

(1) Ministr veřejných prací může právo kutati na živice v určitém okresu a právo, těžiti je v propůjčeném poli, přenechati jiným za plat na určitý čas a tak, aby byly náležitě zabezpečeny zájmy domácího průmyslu i spotřebitelů.

(2) Každou takovou smlouvu jest předložiti ministerské radě ke schválení. Smlouva je schválena, nebyla-li do 8 dnů zamítnuta.

(1) Také každé odvozené právo těžební jest předmětem zápisu do horní knihy. Bez přivolení ministra veřejných prací nemůže býti toto právo ani zcizeno ani zastaveno.

(2) Nabyvatel jest povinen oznámiti báňskému revírnímu úřadu do 15 dnů, že mu bylo těžební právo přenecháno nebo zcizeno, a současně předložiti nabývací listinu.

(3) Kde se mluví v tomto zákoně o báňském revírním úřadu nebo o báňském hejtmanství, rozumí se na Slovensku a v Podkarpatské Rusi v prvém případě báňský komisariát, a kde není zvláštního komisariátu, báňský kapitanát; v případě druhém pak báňský kapitanát.

(1) Kdo při kutání (hlubinném vrtání) nebo při díle v propůjčeném poli nebo při jiné zemní práci najde živice, vyhražené státu, jest povinen zastaviti další pronikání až do opatření báňského hejtmanství.

(2) O výskytu učiní nálezce oznámení báňskému hejtmanství, jež podá bez odkladu zprávu ústřední správě státních báňských podnikův a zároveň rozhodne, zda-li a za jakých podmínek smí nálezce v započatých pracích pokračovati.

(3) Současně stanoví báňské hejtmanství ústřední správě státních bánských podniků přiměřenou dobu, do které jest jí podati žádost za propůjčku. Uplyne-li tato doba bezvýsledně, odpadají omezení, báňským hejtmanstvím podle odstavce 2. snad nařízená.

(4) Nabude-li stát na základě zmíněného výskytu dolových měr, jest povinen nálezci nahraditi náklad, učiněný na vykonané práce.

(5) Nezažádá-li stát za propůjčení dolových měr anebo nebudou-li propůjčeny, nahradí stát nálezci škody, spojené se zastavením prací. V tomto případě může bánské hejtmanství nálezce zmocniti, aby těžil nalezené živice, nálezce musí je však, pokud jich nespotřebuje pro sebe, nabídnouti státu za náhradu výrobního nákladu. Ostatně platí obdobně ustanovení § 124 obecného horního zákona.

(6) Nestane-li se dohoda, určí výši náhrady v případech, jmenovaných v odstavcích 4. a 5. báňské hejtmanství.

(1) Jestliže byla kutací práva udělena nebo dolová pole propůjčena třetím osobám po tom, co se stal tento zákon účinným, nezahrnují ona oprávnění i právo hledati a těžiti živice. Pole, propůjčená státu na základě nálezu živic, mohou tudíž částečně nebo zcela krýti tato právě zmíněná pole dolová, v těchto smí však stát těžiti a zužitkovati jen živice.

(2) Setká-li se stát, oprávněný těžiti živice, nebo ten, na koho toto právo bylo přeneseno (§ 3 a 4), s vlastnictvím jiných vyhražených nerostů v témže poli, učiní báňské hejtmanství potřebná opatření, aby se oba účastníci navzájem nerušili. Báňské hejtmanství může zejména jednoho z účastníků pověřiti těžbou nerostů, příslušejících druhému, po případě provoz jednoho nebo druhého závodu omeziti nebo zastaviti. Báňské hejtmanství rozhodne tu podle národohospodářského významu obou závodů a rozhodne podle potřeby též o povinnosti nahraditi škodu.

(3) Byl-li jeden z obou účastníků pověřen těžbou nerostů, příslušejících druhému, jest povinen tyto nerosty mu vydati za náhradu výrobního nákladu.

(4) Zanikne-li časem cizí výhradní kutiště, nebo propůjčené pole, stane se horní oprávnění, původně omezené jen na živice, úplným ve smyslu § 22 a 123 obecného horního zákona.

(5) Najde-li stát, nebo ten, na koho právo kutací bylo přeneseno (§ 3) při kutacích pracích v cizím poli jiné vyhražené nerosty, jest povinen tyto nabídnouti za náhradu výrobního nákladu majiteli výhradného kutiště (§ 20 obec. hor. zák.) nebo propůjčeného pole. Ostatně platí obdobně ustanovení § 124 ob. hor. zák.

(1) V měrách dolových, propůjčených před účinností tohoto zákona, jest vlastník dolu oprávněn těžiti i živice, musí však tyto, pokud jich nespotřebuje pro sebe, nabídnouti státu za cenu, kterou, nestane-li se dohoda, určí báňské hejtmanství.

(1) U tekutých živic jest dovolena propůjčka i na nález, docílený vrtbou.

(2) Pro výměru dolového pole, kterou lze na nález živic propůjčiti, platí obdobně ustanovení, vztahující se na kamenné a hnědé uhlí (§ 47 obec. hor. zák.).

(l) Přenechá-li se právo kutati na živice a je těžiti, jinému (§ 3 a 4), odpovídá za zachovávání horních zákonů jedině ten, komu ona práva byla přenechána.

(1) Odejme-li se někomu dolové pole, ve kterém je prokázáno uložení živic, anebo zřekne-li se takového pole dosavadní vlastník, a dojde-li tudíž k dražbě podle § 263 a 264 obecného horního zákona, příslušejí státu i vůči novému nabyvateli práva, vytčená v § 6 a 7 tohoto zákona.

(2) Nepřihlásí-li se však žádný kupec, anebo nebylo-li o dražbu zažádáno, a zanikne-li tedy horní oprávnění zcela, jest dosavadní majitel povinen, příslušenství dolu, zmíněné v § 24 obecného horního zákona, nabídnouti státu. Stát jest oprávněn, do dvou měsícův ode dne knihovního výmazu převzíti příslušenství za soudně stanovenou odhadní cenu.

(1) Je-li uložení živic na některém místě otevřeno, učiní báňský revírní úřad k návrhu státu neb osob oprávněných podle § 3 a 4 a s náležitým zřetelem na národohospodářský význam dotčených zájmův opatření potřebná k ochraně ložiska.

(1) Kutání na živice, zejména hlubinné vrtání, jakož i doprava hmot, získaných při tom, musí se prováděti podle provozního plánu, schváleného báňským revírním úřadem.

(2) Při zkoumání plánu jest přihlížeti hlavně k tomu, aby kutné dílo a celé zařízení provozu bylo účelné a zužitkování živic co možná úplné.

(1) O umístění potrubí pro tekuté živice, elektrického vedení a jiných podobných zařízení platí ustanovení § 99 odst. 2. a 3. obecného zákona horního.

(1) Ustanovení trestních zákonův o poškození telegrafů, nebo jejich příslušenství, platí také, když byla poškozena zařízení k těžení živic.

(1) Báňské hejtmanství trestá pokutou od 100 do 1000 K a podle okolností dočasným anebo trvalým odnětím práva těžiti živice:

1. nabyvatele, opomene-li splniti povinnost uloženou jemu v § 4 odst. 2.;

2. toho, kdo opomene do 8 dnův učinit oznámení o nálezu živic, nařízené v § 5, anebo pokračuje v práci bez úředního povolení;

3. podnikatelé, kteří, vyjímajíc případy naléhavé nutnosti bez úředního povolení se uchýlí od schváleného plánu provozního (§ 12);

4. podnikatelé, v jejichž závodě živice při otvírce, těžení nebo vedení, přijdou na zmar hrubou nedbalostí.

(2) V případech, uvedených pod č. 2. a 4. uloží báňské hejtmanství vedle toho povinnost nahraditi škodu.

(1) Na Slovensku a Podkarpatské Rusi platí ustanovení tohoto zákona též o výhradních kutištích, ohlášených dříve, než tento zákon stal se účinným.

Ministr veřejných prací se zmocňuje, by v případě potřeby s ohledem na mimořádné poměry, válkou zaviněné, povolil majitelům těchto kutišť na jejich žádost výhodu propůjčky, v § 17. tohoto zákona stanovenou, pokud jim v době, kdy tento zákon se stane účinným, příslušela a to nejdéle do tří let od této doby.

(1) O výhradných kutištích ohlášených v ostatním území státním před zmíněnou dobou, platí tento zákon s touto obměnou : ustanovení § 5. až na povinnost, oznámiti každý nález živic báňskému hejtmanství zde neplatí a propůjčka živic osobám třetím jest dovolena, avšak jen na nález, docílený v takových kutištích do tří let od té doby, co tento zákon stane se účinným; stát jest však oprávněn žádat, aby propůjčka byla za náhradu přiznána jemu. Tento nárok musí stát uplatniti při místním šetření v řízení propůjčovacím, k němuž musí být ústřední správa státních báňských podniků pozvána. Pakli nebyla pozvána a nesúčastnila se, je řízení zmatečné.

(2) O výši náhrady rozhoduje báňské hejtmanství.

(3) Ostatně platí o dolových měrách, propůjčených třetím osobám podle tohoto paragrafu, ustanovení § 7 tohoto zákona.

(1) Ustanovení § 5 nevztahují se na výskyty živic v polích dolových, propůjčených před působností tohoto zákona.

(2) Najdou-li se živice v takovém poli, je nálezce povinen, ihned oznámiti to báňskému hejtmanství, jež podá bez odkladu zprávu ústřední správě státních báňských podniků. Ostatně platí ustanovení § 7. tohoto zákona.

(1) Pokud podle tohoto zákona báňskému hejtmanství přísluší stanoviti náhradu nebo výkupné, není do takového rozhodnutí dovolena stížnost; účastníci mohou však, nespokojí-li se vyměřenou náhradou, do čtyř neděl po doručení rozhodnutí žádat u okresního soudu, v jehož obvodu je pozemek s dotčeným dílem, aby určil náhradu usnesením, vyšetře rozhodné skutečnosti v nesporném řízení.

(1) Pokud tento zákon neobsahuje jiných ustanovení, platí obecný zákon horní.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provede jej ministr veřejných prací v dohodě se zúčastněnými ministry. Současně se zrušuje uherský zákonný článek VI. ze dne 17. ledna 1911 o živicích a zemních plynech.