Předseda Švehla:

Pan dr.Bouček.

Dr. Bouček:

Vy se bojíte, někteří pánové, německého tisku. Co pak jest jen v Praze? Netisknou se také noviny v Ústí, Liberci atd., ty se přece mohou sem také dopravovati. Chcete-li omeziti dopravu poštovní, stojíme na stanovisku, že hranice českého státu jsou nedotčeny. Nemůžeme tomu zabrániti, aby sem ty listy byly dopravovány. Jaký to může míti efekt? Zastavíte Tagblatt nebo Bohemii a její vydávání ústecké sem přijde bez závady.

Předseda Švehla:

Debata jest skončena. Jest zde širší návrh odročování. Kdo jest pro odročení této záležitosti až do zítřejšího ustavení? Schvaluje se. Slovo má pan kol. Slavíček.

Člen N. V. Slavíček:

K hlasování dovolím si upozorniti na to, že Národní Výbor dnes není kompetentní ve smyslu ustanovení, že tu jest celá řada pánů, kteří po názoru dřívějšího ustanovení tedy nemají práva hlasovacího, na př. blok pravice jest tedy účasten v plném počtu členů, kdežto naše levice řekla, že tu nemá dnes co udělati, proti tomu se ohražují.

Předseda Švehla:

Konstatuji totéž, co jsme prohlásili my. Ale neodhazujete otázku, kterou musím konstatovati. Dokud bylo hlasování jednomyslné, mohu přes tyto věci přejíti, ale dnes by mi bylo těžko dáti hlasovati jak v Národním výboru. Ten názor musím potvrditi, neboť nemohu sortiment provésti, ale jistá proporcialita byla základem, a nevím, jak je dnes porušena. Celá řada pánů jest zde jako členové Národního shromáždění a ne jako členové Národního Výboru. Snad to způsobila nedostatečná informace, ale pro hlasování samotné by to mohlo býti dalekosáhlé. Prosil bych, abychom pro dnešek hlasování o takových otázkách odsunuli a tím předáme ty věci vládě. Mohli bychom ty věci vyříditi následovně. Věci, které zde máme jako zákon, bychom mohli dáti jako osnovy. To platí pro všecky zákony. O věcech, ve kterých nebude žádného hlasování a to cítíme, a těch není třeba, aby se odkládaly. Ale kde není možno hlasování rozpoznati, aby se ty věci odsunuly na zítřejší den. (Zcela správně.)

Mohu pokládati ten souhlas za jednomyslný. Prosil bych pana dr Meissnera, aby mi dal ty věci jako osnovy.

Velectění pánové, máme zde sbor obecních starších. Pan dr Soukup.

Dr. Soukup:

Sbor obecních starších v Praze stal se následkem resignací a úmrtí nezpůsobilým usnášeti se, a stala se dohoda mezi stranami, aby místo dosavadního sboru obecních starších byl dosazen správní sbor, který by měl 48 členů s předsedou 49 a který by mohl okamžitě převzíti správu obce do svých rukou. Činí se návrh, aby tento zákon byl přijat a zákonem tímto, aby tento správní sbor hl. města Prahy byl zřízen. Ohledně složení tohoto sboru stala se dohoda mezi stranami a dovoluji si sděliti, že jsou navrhováni do tohoto sboru tito pánové.

(Čte.)

Činí se návrh, aby zřízení této správní komise pro obec pražskou bylo schváleno.

Dále sděluji, že se činí návrh, aby pan dr Šámal byl jmenován předsedou tohoto sboru.

Msgr. Šrámek:

Mám dotaz, jestli bylo se všemi stranami, které v Praze mají svá zastoupení, vyjednáváno.

Dr. Soukup:

Dohoda stala se se všemi stranami zastoupenými ve sboru obecních starších.

Předseda Švehla:

Přeje si někdo slovo? Kdo souhlasí s návrhem? Schvaluje se.

Zemská správní komise, pan dr Franta.

Dr. Franta:

Velectění pánové, návrhy těmito má býti odstraněno něco, co celou veřejnost pobouřilo a sice má býti odstraněno porušení zemské ústavy. V návrhu, který Vám předkládám, myslí se jen změniti poměry, které nastaly porušením ústavy v Čechách. Jak si vybudujeme poměr samosprávy k centrální vládě resp. ke státní moci, to nemůže býti dnes předmětem jednání. My musíme učiniti provisorní opatření, které jest nutné. Proto jsme se omezili na odstranění Zemské správní komise, nechávajíce v ostatních zemích koruny české poměry, jaké jsou v předpokladu, že brzo nastane nutnost, aby tento poměr se utvářil ustanoveními pozdějšími. Má-li autonomie býti vedena dále, nebo má-li nastati unifikace, ku které se veřejnost kloní, musíme státi na tom, aby naše státní moc byla jednotná a silná. Dovolím si pánové, přečísti krátký zákon z dnešního dne, jímž se zřizuje Zemský správní výbor.

(Čte § 1.)

Předseda Švehla:

Nepřeje si někdo slovo? Pokládám za schváleno.

(Dr. Franta čte § 2.)

Nepřeje si někdo slovo? Schváleno.

(Dr. Franta čte § 3.)

Nepřeje si někdo slovo? Pokládám za schváleno.

(Dr. Franta čte § 4.)

Dr. Franta:

K tomu podotýkám, že se následující ustanovení vzalo proto, poněvadž se zachovají ustanovení zemského zřízení a poněvadž v zemském zřízení bylo právě o tom pojednáno. (Čte).

Předseda Švehla:

Nepřeje si někdo slovo? Schvaluje se.

(Dr. Franta čte § 5.)

Nepřeje si někdo slovo? Schvaluje se.

(Dr. Franta čte § 6.)

Dr. Franta:

Zvláštním zákonem bude ustanoveno, jak státní úředníci a zřízenci mají býti převzati do správy státní, tedy jen parita.

Předseda Švehla:

Nepřeje si někdo slova? Schvaluje se.

(Dr. Franta čte § 7.)

Nepřeje si někdo slova? Schvaluje se.

(Dr. Franta čte § 8.)

Posl. Staněk:

Prosím o malé vysvětlení, jak to bude s úředníky?

Dr. Franta:

Úředníci a zřízenci budou převzati na účet Zemského fondu. (Čte.)

Předseda Švehla:

Zákon o poště a telegrafu. Pan dr. Rašín.

Dr. Rašín:

Velectění pánové, máme zákon o celých úřadech a nyní má být v tomto zákoně úřad obchodu, živností a průmyslu, ve kterém se nalézá dosud. Navrhujeme, aby vydán byl tento zákon. (Čte.)

Předseda Švehla:

Slovo má pan dr. Zahradník.

Dr. Zahradník:

Při tom prosím, máme-li právo změniti zákon, který jsme vydali, abychom zřídili ministerstvo dopravní, my jsme se usnesli zříditi ministerstvo pošt a železnic.

Předseda Švehla:

To se ničím netanguje. Schvaluje se. Osnovy pan kol. Johanis.

Člen N. V. Johanis:

Velectění pánové, my jsme se v Socialistické radě usnesli, aby zítra byla předložena osnova o osmihodinové době pracovní. Dnes už chceme tuto osnovu ohlásiti a vzhledem k tomu, že tu byla celá řada předloh, jest nutno, přikázati dnes výboru zákon o osmihodinové době pracovní, který si dovolím stručně konstatovati. Článek 1 (čte).

Člen N. V. Johanis:

Jak jsem ohlásil, je zákon již sjednán a prosím, aby presidium po prvním čtení odkázalo jej sociálně-politické komisi, aby tato měla příležitost buď hned nebo zítra jej projednati. Připomínám, že z taktických důvodů chceme, aby věc spěšně byla vyřízena, poněvadž jak vám známo z novinářských zpráv, dělníci zavádějí osmihodinovou pracovní dobu, zejména ve velkých závodech v dohodě se zaměstnavateli sami. Je tedy nutno, aby Národní shromáždění projevilo porozumění pro sociální potřeby tím, že co nejdříve, nejlépe již dnes, odkáže osnovu ku projednání komisi.

Předseda Švehla:

Doufám, že slavné shromáždění souhlasí s tím, aby zítra tato osnova položena byla na stůl Národního shromáždění.

Kdo souhlasí?

Schváleno.

Rovněž tak prosím, abyste nám dovolili, aby jako osnova předložen byl Národnímu shromáždění následující návrh:

(Čte osnovu zákona o zrušení šlechtictví a řádů.)

Člen N. V. Machar:

Dovolil bych si k návrhu právě přečtenému připojiti ještě jeden bod: členům bývalé panovnické rodiny není dovoleno v zemích Československého státu pobývati.

Předseda Švehla:

To by musil býti jiný zákon. Tento zákon jedná jen o užívání titulů, kdežto zákon panem Macharem navržený, týká se bydlení. Já dojista tento návrh na příslušném místě sdělím a bude o něm uvažováno.

Kdo souhlasí s návrhem, který jsem právě přečetl?

Osnova se přijímá a bude zítra dána do tisku.

Přicházíme ke zprávě o platidlech. Zpravodajem je pan dr Engliš.

Zpravodaj dr Engliš:

Velectěné shromáždění! Bylo zde již několikráte referováno, že v českých zemích máme v oběhu celkem 10 miliard bankovek. Kolik jich vlastně v oběhu je, nevíme, je však jisto, že velké množství jich nalézá se pod zemí, nebo v rozmanitých formách thesaurováno. Můžeme uvažovati o psychických momentech, které vedly k této thesauraci. Ať to byla starost o hotové peníze, strach před majetkovou daní nebo cokoliv jiného, ale faktum je, že máme v podzemí velmi mnoho bankovek, které nejdou ven. Přes tuto záplavu bankovek však stále jeví se velká tíseň o pohotové peníze. Pro nás tato situace má praktický ten výsledek, že továrny a výrobci chodí prostě na nás a žádají na nás peníze k výplatě mzdy. Naše banky tuto pohotovost dostávají z Cedulové banky, a nedáte-li nám pohotovost, musíme jednoduše zastaviti práci a vzejde vám nezaměstnanost. Tato otázka stala se tedy pro nás otázkou politickou a nezbývá, než aby Československý stát, který musí se starati také o své finance pro účely řádné i mimořádné - poukazuji jen na vydržování vojska, podpory rodinám vojínů atd. - zjednal odpomoc. Jedna odpomoc záležela by v tom, že bychom žádali, aby Cedulová banka státu půjčila a dala bankám peníze k disposici, nebo že bychom se starali, abychom nějaké bankovky dostali z podzemí. Ale ani ten ani onen prostředek nepomohl by trvale. Máme té doby v oběhu nebo v podzemí určitý kádr bankovek naprosto pevný a ne proměnlivý, kdežto my potřebujeme cirkulace proměnlivé. Kdybyste byli sledovali oběh bankovek v dobách normálních, byli byste viděli, že pohybuje se v jisté linii. Nyní však jest zde stále v oběhu jen určitý kádr bankovek, ale schází pružná střecha. Cedulová banka měla v červenci 1914 více než 2 miliardy korun bankovek a z těch asi 400 milionů pohybovalo se neustále. Poněvadž pak Cedulová banka přestala vykonávati svoji funkci, tu právě ona pružná střecha zmizela.

Jak dělala to Cedulová banka? Dělala to prostě tak, že půjčovala bankovky, které si sama razila, na krátkodobé směnky, nebo reskontem prostřednictvím bank, obchodu a prímyslu, takže když přišel podzim a bylo třeba mnoho platidel v kruzích průmyslových, zemědělských atd., lidé přicházeli k ní a žádali o směnečný úvěr. Banka tedy tím způsobem úvěr poskytovala, bankovky sama razila a tak dostalo se do oběhu více bankovek. Ona je půjčovala na dobu nejdéle tříměsíční a po 3 měsících se bankovky zase vracely zpět. Oběh bankovek se však reguloval automaticky, pružně, kdežto když je půjčila státu, dal je tento do oběhu na trvalo, což mělo za následek, že odhadní cena majetku, zkrátka hospodářská čísla tlačenému oběhu se přizpůsobila. Ale této pružnosti tu není, když Cedulová banka přestala existovati. Nedostatku platidel dalo by se odpomoci naražením velkého množství státovek, které by se nemohly dříve vraceti, dokud by stát nebyl finančně s to, aby je splácel. Aby tato odpomoc se provedla, potřebovali bychom vlastní Cedulovou banku, ale poněvadž ji nechceme zřizovati, aniž bychom soustavně upravovali měnu, musíme hledati východisko jiné. V tomto okamžiku úprava měny není možná, poněvadž nemáme ještě pevného teritoria, musíme čekati, až přijde výroba do normálních kolejí, abychom měli představu o znehodnocení peněz a pod. Proto nechceme zřizovati Cedulovou banku v této době. Ale máme východisko, které dopomůže k pružnosti platidel a které nikterak neprejudikuje úpravu měny i možnému zřízení Cedulové banky. Tento projekt hodlám právě vylíčiti.

My pověříme Zemskou banku vydáváním něčeho podobného, jako byly bankovky, jenže to nazveme poukázkami. Poukázky tyto budou zníti na její vlastní pokladnu na 10, 20,50 K a td., budou bezúročny, jako naše bankovky znějící na zaokrouhlenou sumu a Zemská banka je povinna tyto poukázky kdykoliv vyměniti za papíry v korunové měně. Kdo má takovou poukázku na 10 K od Zemské banky v ruce, má zrovna tolik, jako kdyby měl 10 K starých. Jak bude Zemská banka vydávati tyto poukázky? To zdůrazňujeme: nikoliv snad, že by je půjčovala státu, nýbrž ona je bude vydávati, když soukromý obchod a průmysl nenaleznou v bance dostatečných pohotovostí k výplatě mzdy, aby měl zdroj, ze kterého by se na krátkou dobu tísně vypomohlo. Přijde-li kdo na stát a řekne, že nemá bankovek, poněvadž v bankách není pohotovosti, řekneme: Se kterou bankou pracuješ? Se Živnostenskou bankou nebo s Eskomptní společností? Obrať se tedy na Živnostenskou banku a na Eskomptní společnost a ta ať se vypůjčí poukázkou od Zemské banky na směnku, kterou spolupodepíše ona Živnostenská banka nebo Eskomptní společnost a která nesmí býti delší než tříměsíční. První podmínkou ovšem jest, aby tyto poukázky byly směnitelny za stávající bankovky rakousko-uherské banky. Za tím účelem vloží stát do Zemské banky 25 milionů korun v hotovosti z půjčky svobody, takže Zemská banka bude míti kdykoliv hotovosti pro vyměňování poukázek. Současně však zahojí se jistá mez pro výdej poukázek. My stanovíme, že úhrnný výdej reservu bankovek rakousko-uherské banky a drobným mincí korunové měny, takže Zemská banka smí takových poukázek vydati jen za 100 milionů korun. Když se poukázky vrací zpět, bude se platiti ve starých papírech korunách. Tím zvětší se hotovostí Zemské banky která na základě zvětšení hotovostí může vydati vetší množství těchto bankovek. To ovšem vedlo by k nebezpečí, že kdybychom to svěřili výdělečnému podniku, že by tento mohl vsávati papírovou měnu a vydávati svoje poukázky sám. Nebezpečí tomu čelíme tím, že bychom věc svěřili Zemské bance, tedy veřejnému ústavu, jehož čistý zisk plyne do pokladny království Českého, dále bychom do dotyčného oddělení dosadili za účelem dozoru státního komisaře a stanovíme dále, že ministerstvo financí, obchodu a zemědělství může výdej bankovek přes stanovenou hranici buď omeziti nebo úplně zastaviti, po případě i konfiskovati pro stát, kdybychom podporovali interes banky na libovolném vydávání poukázek. Další kautelou bylo by konečně, že bychom bance řekli, že nesmí na své poukázky půjčovati za jiných podmínek, než dosud půjčovala na své směnky vlastní. Je ostatně známo, jak opatrně Zemská banka při svém obchodování si počíná. Stanovíme-li tyto kautely, pak bude každé nebezpečí vyloučeno. Tím opatření, by se kádr pevných bankovek nijak nezvětšil, na druhé straně pak byla by zde právě ta pružná střecha, které nutně potřebujeme a které si také přejeme.

Toť asi hlavní nárys toho, co k porozumění celé akce je třeba. Peníze, které by tímto způsobem vznikly, byly by ovšem bankovkami druhého stupně, ale byly by pro publikum průzračné. Bylo pomyšleno také na různá jiná opatření, jako na příklad na to, aby se zmobilisoval kontokorent u poštovní spořitelny, ale nepochopí-li publikum, co za tím stojí, nebude nám to brát, musí to býti průzračné. Na veřejnost můžeme ovšem také říci, že lidé peníze ty v plné hodnotě bráti musí a že stát bude je přijímati v plné hodnotě, jako bankovky Rakousko-uherské banky.

To by bylo v podstatě vše, co bylo třeba vyložiti a dovolím si čísti jeden paragraf za druhým.

Člen N. V. prof. dr Horáček:

Pánové, zde běží o důležitou věc. My máme vydávati své vlastní papírové peníze. Nazveme-li to penězi, či jinak na celé věci ničeho nezmění, budou to papírové peníze, poněvadž mají nucený oběh. Za druhé nevíme, v jakém množství budou vydány. Bylo řečeno, že napřed složíme 25 milionů, ale není vyloučeno, že složí se tento obnos po druhé a po třetí a že tak to muže jíti dále. Já mám o tom zákoně jisté pochybnosti. Možná, že pan kolega referent je vyvrátí a já se spokojím, ale nechci je zde pronésti.

Především: My přikročujeme k vydání papírových peněz, aniž bychom byli dosud odpoutáni od dnešní Rakousko-uherské banky. To znamená, že ty papírové peníze více méně ponesou osud dosavadní Rakousko-uherské měny a budou stále volně směnitelné. Co může potom nastati? Rakousko-uherská banka může vydávati bankovky pořád dále. Nevím, kolik miliard je jich již vydáno dnes, poněvadž Rakousko-uherská banka dále existuje. Pro veškeré ty státy, které vznikly místo Rakouska, tisknou se staré bankovky, a to má zůstati dále. Je tedy snad možnost, že dalším tištěním bankovek Rakousko-uherské banky trpěla by i naše platidla a to stálé znehodnocování Rakousko-uherské měny účinkovalo by i na ně. Ale mohlo by nastati ještě něco jiného. Totiž to, co by učinilo snad illusorním účel, kterého se chce dosáhnouti. Možná, že by také obecenstvo počínalo dělati jistý rozdíl mezi bankovkami Rakousko-uherské banky a mezi těmito platidly. A sice na prospěch těchto platidel, poněvadž by mělo k nim větší důvěru. To mělo by asi ten účinek, jaký to má tam, kde jsou v oběhu peníze za sebe směnitelné, které však mají různé hodnoty, a mohlo by se státi, že by lidé počali tato naše platidla buď schovávati, nebo dokonce je zaváděti pryč do Vídně atd. Tím by se tato platidla thesaurovala a nedosáhlo by se toho, co chce se dosáhnouti dnes.

To jsou pochybnosti, které zde vyslovuji. Neměl jsem bohužel příležitosti zákon ten viděti, vidím jej zde teprve dnes. Onehdy byl připraven jiný zákon, který zněl docela jinak a lituji, že nebyla dána odborníkům příležitost, o této věci důkladně přemýšleti. Proto dával bych na uváženou, aby tato věc, jako jiné věci, zůstavena byla našemu Národnímu shromáždění, které bude míti svou finanční komisi. Činím návrh odročovací.

Posl. Modráček:

Chtěl jsem projeviti tytéž pochybnosti,jako pan prof. Horáček. Záruka Rakousko-uherské banky je skutečně nadmíru pochybná a nevím, k jakým to povede konsekvencím. Ovšem nutno na druhé straně uvážiti, že něco se musí stát, že peníze musíme míti a proto, musíme počítati s důsledky, k jakým by takové opatření vedlo. Také mně něco napadá, co bych doporučoval panu dr Englišovi k úvaze. Zde jde o krytí poukázek rakousko-uherskými bankovkami a poukázkami, vydanými až do čtyřnásobného obnosu tohoto krytí, ale není zde vůbec řečeno, do jaké míry banka jinak ručí. Ručí banka pouze těmito papírovými penězi, která má pro ten účel shromážděny, či celým svým jměním dalším?

Dr. Engliš:

Ona ručí celým svým jměním, poněvadž je to její dluh.

Posl. Modráček:

To není zde řečeno.

Dr. Engliš:

Ale ve statutu banky je to!

Posl. Modráček:

Pak by se to mělo vložiti do osnovy!

Dále bych navrhoval, aby v § 2 byla slova: "v soukromém obchodě" nahrazena slovy: "k potřebám soukromého obchodu". Tak byla by věc vyjádřena jasněji a zabránilo by se eventualitě, že by mohlo býti toho zneužito pro státní výpůjčky.

Dr. Rašín:

Lituji, že nedošlo v této věci k žádnému usnesení a že navrženo bylo její odročení, neboť jde o otázku, jejíž vyřízení neobyčejně spěchá, poněvadž situce čím dále, tím více se přiostřuje. Račte uvážiti, že následkem nepokojů ve Vídni Rakousko-uherská banka pro tři dny nedostala sem ani jediného haléře a že žádná její filiálka nedostala ani jediné bankovky. Neříkám, že se toho zákona ihned použije, ale ten zákon by měl zde býti připraven, aby se ho mohlo skutečně použíti hned a o to hlavně běží.

Posl. Modráček:

Může býti hotov zítra!

Dr. Rašín:

Zítra asi sotva bude hotov, ale musím říci jedno: Že musí Národní Výbor konečně tuto zodpovědnost převzíti na sebe. Co se týče tvrzení pana dr Horáčka, že by tyto poukázky mohly býti thesaurovány, přiznávám, že je lidé budou pokládati za lepší měnu, ale nebude to o nic lepší, poněvadž to budou pouze poukázky na papírové bankovky. Jiný podklad to nemá. Já, když byla první osnova odeslána, chtěl jsem s tím počítati. Myslel jsem si totiž, zda-li by nebylo lépe zříditi pro to zcela zvláštní ustav a sice z toho důvodu, poněvadž jsem se domníval, že když to bude Zemská banka s celou svou minulostí, že se tomu dodá jistého lepšího rázu. Proto také zněl dřívější návrh pana dr Engliše v tom smyslu, že vláda může určiti jiný ústav. Z kruhů našeho shromáždění vykládalo se to však bohužel jinak, mělo se za to, že to má býti dohozeno nějaké bance jako dobrý kšeft. Původní podnět náš byl tedy ten, že jsme mysleli, že bychom zřídili zvláštní ústav, který by neměl žádné minulosti a který by jen k tomuto účelu zde existoval a tím že by tyto poukázky nedostaly zvláštního cejchu Zemské banky.

Co se týče námitky, že by tyto bankovky byly volně směnitelné, a že by mohly býti zaváženy do ciziny, pravím: Mohou, ale nemůže za ně nikdo nic jiného zase dostati, než rakouské bankovky. Ty jsou v pokladně a nikdo nemůže za ně dostati nic jiného. Zde se tedy jedná o supplování skutečného oběhu bankovek, poněvadž Rakousko-Uherská banka začala násilně omezovati vydávání bankovek a nastalo zde hromadění hotovostí a my nemohli dostati žádných peněz.

Bude-li věc předložena, prosím tedy rozhodně, aby to bylo vyřízeno v Národním shromáždění ihned.

Předseda Švehla:

Denní pořádek je tím vyčerpán. Děkuji pánům za účast a budiž mně dovoleno, abych vzdal vřelé díky všem členům N. V. za neobyčejně pilnou a horlivou činnost, kterou vyvinovali v dosavadním Národním Výboru. Na shledanou zítra ve schůzi Národního shromáždění. (Potlesk.)

Konec schůze o 7. hod. 36 min.