Předseda Švehla:

Kdyby bylo případně pět ministrů, všech těch pět, co zde stojí, nesmírně by se poděkovalo za to, aby každý den měli zde seděti a státi se předmětem Vašich útoků také proto, poněvadž ani fysicky by nebyli s to a schopni. Kdyby to bylo v mé moci poprosil bych, abyste na tři měsíce tam posadili 50 lidí a ještě nevím, zdali by to stačili. Jest absolutně nemožno, aby v čele každého resortu nestál jeden člověk již od zítřejšího dne. (Dr. Bouček: Budeme mít státní sekretáře!) Státní sekretář jest úředník. Vy chcete mít v čele zodpovědného člověka, který by denně tváří v tvář se před vámi postavil. Pánové, nemaťte si to! Vůči veřejnosti máme všechny úřady konstituovány. Ale chtějme, aby se co možná největší účast ve vládě mohla státi. Chtějte, aby každý den mohl někdo ve sněmovně vystoupiti, kdo by byl zodpovědným. Budeme volati toho státního sekretáře? To musí na ministra. Prosím Vás, my proto ho tam stavíme a sami vytvořujeme atmosféru. Přijali jsme 12 úřadů. Máme úřad pro zásobování, který nikdo nebude podceňovati, máme úřad pro pošty a telegrafy, který z důvodů praktických nutno zříditi. Celkem jest to 14 úřadů, president jest patnáctý. Dva ministři jsou mimo. Můžeme je vynechati? To by bylo netaktní. Na jejich přítomnost se počítati nemůže. Můžeme mluviti o tom, jest-li bude více o 1-2 ministry? Stojí věc za to? Prosil bych snažně, kdyby v tom ohledu byla debata zkrácena.

Dr. Bouček:

Já upouštím od svého návrhu.

Předseda Švehla:

Pan kolega Tomášek.

Tomášek:

Musím se vysloviti proti námětu kolegy Boučka, poněvadž jest opravdu nejvýše na čase, aby se tomu, co bylo doposud, učinila přítrž. Jsem členem permanentní komise. Přál bych Vám viděti, jaké věci byly vyřizovány čistě kamarádským způsobem, který vážnosti neodpovídal. My jsme v permanentní komisi nemohli vše zdolati, my jsme činili návrhy, předkládali návrhy. Presidium nemohlo přirozeně za jedno odpoledne 800 aktů pročísti a prostudovati. Tomu se musí učiniti přítrž. Zde musí býti postaveni lidé, kteří by za to byli zodpovědni, ať jest to příjemné nebo nepříjemné. Přál bych si osobně, kdyby ten počet nebyl vzrostl do takovó výše, ale když to jinač nešlo při dohodě stran, nezbývá než se s tím spřáteliti.

Předseda Švehla:

Pan kolega Bouček vzal svůj návrh zpět.

Houdek:

Mám dotaz, jaký jest počet voličů pro Čechy, Moravu, Slezsko a S1ovensko. Prosím, aby mně bylo řečeno, jaký jest počet členů Národníno shromáždění.

Předseda Švehla:

Počet členů Národního shromáždění obnáší 256, jsou rozděleni dle jednotlivých zemí. Na Slovensko připadá 40 členů.

Houdek:

Na Slovensku obývá asi 1/3 obyvatelstva Československého státu. Počet zástupců Slovenska přiznaných jest minimální. Slovensku podle počtu obyvatelstva by patřilo aspoň 80 zástupců; vždyť podle uherských zákonů jest na území tom 72 zástupců. Ze slovenských poslanců jich sem přijde dosti málo, poněvadž se sem není možno dostat.

Považujeme tento počet zástupců Slovenska za příliš malý a navrhujeme, aby byl zvýšen aspoň na 50 členů.

Předseda Švehla:

Musím dáti nejdříve odhlasovati návrh, pokud se týče počtu členů vlády.

Kdo souhlasí s původním návrhem, aby bylo 15 členů vlády plus dva, kteří jsou za hranicemi, prosím, aby zvednutím ruky dal najevo svůj souhlas.

Kdo jest proti tomu? Sedm.

Prosím, je zde další návrh ohledně počtu.

Přeje si někdo slovo k tomu návrhu?

Kolega Šrobár.

MUDr Šrobár:

Odpovím kolegovi Houdkovi. Původně jsme žádali 50 míst poslaneckých pro Slovensko. Poněvadž mi bylo řečeno, že počet poslanců ze všech čtyř zemí je poměrně maličký, a poněvadž prosím, my Slováci dnes nevolíme, nýbrž musíme jen jmenovati, a poněvadž toto jest provisorium a poněvadž poslanecké mandáty teprve budou rozděleny podle nějakého klíče, buď podle počtu obyvatel, nebo podle territoria, takže nynější počet nezůstane asi trvalý, tedy na prosbu presidia spokojili jsme se s tím, aby Slovensko bylo zastoupeno 40 hlasy, proto, poněvadž zastoupení Slováků jest takřka nemožné na území okupovaných Maďary, takže se sem slováckých zástupců nedostaví ani dvě třetiny a místa zůstanou prázdná a budeme musit zastupovati českými lidmi. Počet delegátů bude později zvýšen. Myslím, že pak Slovensku to číslo, které mu patří, bude přiznáno.

Předseda Švehla:

Trvá pan kolega Houdek na svém návrhu?

Houdek:

Prosím trvám. Stanovisko Šrobárovo uznávám, ale při tom bych navrhoval, aby bylo určeno s ohledem na to, že cit Slováků musíte respektovat v každém ohledu, abyste ukázali, že nechcete jim žádného práva upírati.

Předseda Švehla:

Velectění pánové! Jistě budete souhlasiti, když toto přání, s kterým pp. vysloví souhlas, bude ihned dáno ústavní komisi. Pánové ze Slovenska do ústavní komise budou zvoleni a o této věci bude v komisi ihned jednáno.

Houdek:

Odvolávám svůj návrh.

Předseda Švehla:

Tím jest věc vyřízena. Přicházíme k dalšímu. Pan kolega Meissner.

JUDr Meissner:

Vážení pánové! Já si Vám dovolím ještě přednésti tři návrhy ústavního výboru týkající se některých oprav a sice: zákona tiskového a zákona o spolčování a konečně nařízení veškerého ministerstva, kterým jsou suspendovány státní základní kameny.

Na vysvětlenou dovoluji si uvésti následovní.

Když vypukla válka, 25. července 1914 byl vyhlášen výminečný stav v celém Rakousku tím způsobem, že užito bylo ustanovení zákona z r. 1869 a byly suspendovány státní zákony a sice čl. 8, 9, 10, 12, 13 státních základních zákonů č. 142. To mělo za následek, že suspendována ochrana domovní, že mohly býti prováděny domovní prohlídky, že byla zrušena ochrana svobody osobní, suspendována svoboda tisková, shromažďovací a spolková a listovní tajemství. Tento stav ještě trvá. Všeobecně se čekalo. Jakmile se stát ustaví, poněvadž odpadly také příčiny, poněvadž žijeme nyní svobodný život, že okamžitě toto císařské nařízení bude odvoláno. Císařské nařízení to odvolati mohl Národní Výbor, poněvadž podle zákona musí je odvolati celé ministerstvo. Ministerstvo tu není, tedy to supluje Národní Výbor. Pokud se tak nestalo, a mám za to, že je to chyba. Jest sice pravda, že svoboda spolčovací a shromažďovací je tu trpěna, ale ve skutečnosti jest stav takový, kdyby napadlo některému byrokratu a chtěl stíhati někoho proto, že svolal shromáždění, neoznámil spolkovou schůzi, dále censura listů, kdy se mají noviny předkládati, jsem toho názoru, že dnes není možno z věcných důvodů dovoliti, aby tento stav byl udržován a má býti na venek dáno najevo, že žijeme ve svobodném státě a že výjimečný stav který jsme tak těžko pociťovali na sobě, proti žádné třídě nechceme zaváděti a udržovati a proto dovoluji si jménem ústavního výboru přednésti návrh následujícího nařízení.

(Čte návrh nařízení.)

Soudně i policejně bylo zakázáno rozšiřovati čítanky, spisy našich spisovatelů a mohlo by se přihoditi, že odvolávaje se na různé ustanovení zákazů, mohl by je někdo stíhati pro přečin §u 24 zákona o tisku, kdyby někdo některé dílo našeho spisovatele chtěl rozšiřovati. Totéž týká se zpěvníků. To jest nařízení jedno.

Předseda Švehla:

Zahajuji debatu. Kolega Machar.

Machar:

Bylo by dobře, kdyby byla zrušena veškerá nařízení rakouského ministerstva.

Předseda Švehla:

Pan kolega Hajn.

Dr. Hajn:

Vážení pánové! Návrh, který pan dr Meissner přednesl, zrušuje všechna omezení o tisku. Dovolte, abych k tomu učinil tento výklad. Po 28. říjnu pospíšila si naše prozatímní vláda s tím, že uvolnila ve svobodě tisku. Zrušila censuru a zaonačila věc tak, že všechny periodické listy mohly vycházeti jako před válkou, t. j., že současně, co povinný exemplář se dal censuře, mohla administrace expedovati navenek. Poněvadž stejně také odpadla prakse, za válečné doby provozovaná, že redakce byly upozorňovány censurou tiskovou o čem mají psáti a co vynechati, tedy najednou opravdu náš tisk dostal úplnou svobodu. A co jsme včera viděli na př. v Bohemii? Německé listy hlavně užívají této svobody. Mají privátní telegramy o tom, co se děje ve Francii. Pánové! Tato zpráva způsobila vážné a veliké znepokojení. Co jsme již měli a co jsme si mysleli, že máme, poněvadž Francie a Anglie budou rozhodovati na mírové konferenci, zdálo se býti podle těchto zpráv již ohroženo. To dotklo se lidu, který se tázal, kdo bude vlastně rozhodovati na mírové konferenci za Francii a Anglii a zda všecky sliby nám dané nejsou ty tam. Můžeme si dopřáti často takový luxus, abychom dovolili listům periodickým takto znepokojovati naši veřejnost?

Pan dr Meissner navrhuje, aby se zrušila všechna omezení výminečná, to znamená, že proti těmto listům německým - ač chci věřiti v jejich ujišťování, ale nemohu se zbaviti pochybnosti, že jsou opravdu loyální - vystoupiti a vůbec proti žádným listům, které by vystupovaly zakukleně neb otevřeně nepřátelsky proti Československému státu, poněvadž když dáme úplnou svobodu, mohou pak otevřené vystupovati jako nepřátelé. Potom není nic jiného možno, nežli že budou politické úřady nebo státní zastupitelstva dávati návrhy na konfiskaci, soudy to budou potvrzovati. Ale jaký bude efekt? Protože pak současně s censurou se může expedovati, bude 20.000 exemplářů mezi lidem a pak teprve přijde konfiskační nález. Tedy všechno bude jen akademické ceny.

Pánové, dejme si další otázku. Bude brzy mír, aspoň jsme té víry, a podívejme se na země svobody - Francii a Anglii. Dejme potom pozor - tam jsou také výminečná opatření nyní, když jest válka - dávejme si pozor, kdy teprve Francie a Anglie zruší všechna taková výminečná opatření, zdali je zruší před tím mírem, jak my je zrušujeme, zvláště když Fraucie jest stát konsolidovaný vnitřně a Anglie také, kdežto my jsme byli pořád jen utlačováni.

Já dávám na úvahu toto všechno. Ze mně mluví zkušený muž, ze mne mluví ale také politik. Zde nejde o nesvobodu, vážení pánové. Ale podívejte se! My zde pořád mluvíme o armádě, říkáme, že musíme tam a tam poslati vojsko k zabezpečení svého státu. Jsme hotovi prolévati krev a nasazovati životy a současně jen z důvodů okamžiku nepravé a falešné tolerantnosti zde připouštěti, aby naším tiskem mohla zde býti rozšiřována depresse, anarchie a taková nálada. Proto nemohu se přimlouvati za tento návrh. Něco jiného jest § 2, kde zrušují se všecky konfiskace a zákazy knih, ale za § 1 se přimlouvati nemohu.

Konečně shromžaďovací právo bych koncedoval, poněvadž to jest dosti důležité.

Především reklamuji to pro komisi tiskovou, která má takové návrhy dáti a ne komise ústavní. Komise tisková bude zítra nebo pozítří řádně zvolena Národním shromážděním a této tudíž svěřeno.

Kdyby tento můj návrh nebyl přijat, tedy navrhuji pro případ, aby aspoň ten paragraf, který se týká denního tisku, byl vynechán, abychom měli možnost kontroly, i možnost represse proti tisku, který znepokojuje naši veřejnost.

Předseda Švehla:

Pan kolega Sokol.

Sokol:

Moje námitka týká se celého souboru otázek. Když zítra zahájí se řádné Národní shromáždění, nezdá se mi korektní, abychom spěchali dnes v poslední hodině a dokonali spěšně dalekosáhlé ustanovení. Zde nemyslím, že by bylo nutno v zájmu svobody něco podobného dělati. Ale já jsem proti tomuto uspěchání o naši bezpečnost národní, poněvadž bychom se mohli unáhliti a co myslím, že bychom v nejbližším týdnu viděli, že musíme znovu zaváděti. Doufám, že ustanovení ta nebudou prováděna pod naším dozorem proti českému národu a gratulujeme, aby nebyla prováděna také proti německému národu. Ale přes to se domnívám, že němečtí spoluobčané nemají toto zapotřebí, neboť byli to oni, kteří to zavedli a tudíž snad nebudou to tak cítiti v nynějších dobách. Neračte zapomínati, kdybychom pouštěli něco takového z rukou vlády, bez náležité úvahy - a opakuji, že žádný z nás si nemůže dosah těchto paragfafů uvážiti, kdybychom pouštěli jakoukoli moc, dopouštěli bychom se činu, aspoň řeknu neprozřetelného.

Navrhuji odročení až do příště Národnímu shromáždění.

Předseda Švehla:

Dr Stránský.

Dr. Stránský:

Velectění pánové! Připojuji se k tomuto návrhu, aby věc byla odročena do Národního shromáždění a sice z toho důvodu, že celému národu a všem nám, kteří jsme zde, jest drahou svoboda tisku, ale nikdy za život republiky, a dokud ten jest ohrožen a není zabezpečen, nemůžeme si dopřáti luxusu, abychom jednou věcí zabíjeli, co jest nám tak drahé.

Předseda Švehla:

Dr. Bouček.

Dr. Bouček:

Mám za to, že jest na čase, abychom učinili konec všemu tomu, co nám zanechal rakouský absolutismus. Jestliže pokládáte za nutné, aby bylo nějaké omezení tisku provedeno, usneseme se na tom. Ale abychom dali duchu rakouskému do své republiky trčeti tím, co Sturgh a spol. nám nadělili, cítíme to trochu mnoho, tu dýku v ráně se obraceti. Chci míti od Rakouska pokoj, proto prosím, abyste přijali návrh kol. Meissnera.

Předseda Švehla:

Dr. Hajn.

Dr. Hajn:

Jen poznámku. Zase se táži, co bude lépe a více prospívat, pak-li necháme to, co bude jako takové utajené trvání takových výminečných ustanovení, či jako republika bychom najednou byli nuceni navrhnouti "coram publico" nová výminečná opatření?

Předseda Švehla:

Kolega Němec.

Němec:

Pánové! Já myslím, že pro nás jest věc rozhodnuta. Musíme míti ustanovení o svobodě tiskové, spolčovací, shromažďovací. O tom není žádné pochybnosti, poněvadž bychom se nemohli odvážiti jíti jako republikáni ven. (Hlasy: Jak je to ve Francii?) Chci o tom ještě několik slov. Je-li doba ale tak nebezpečná, tak vážná, mohou se učiniti opatření v tisku pokud se týká - já to nemohu formulovati - ale pokud se týká státních zájmů, státních potřeb, tam mohou býti učiněna výminečná opatření. To myslím, by nám naprosto postačilo a vyhovělo. Na jedné straně naprostá svoboda, ale omezená jen státními zájmy a potřebami v této pohnuté době. Tak bychom vyhověli na všechny strany.

Pokud se týká svobody shromažďovací, kdybychom ji chtěli nějakým způsobem omeziti nebo spoutati, to jest naprosto nemyslitelno, poněvadž by to mohlo vésti k nedozírným konsekvencím a myslím, když jsme měli před válkou naprostou svobodu spolčovací a shromažďovací v Rakousku, nemůžeme nyní vejíti na nějaké omezení, poněvadž by to nemělo žádného praktického smyslu na venek a tím bychom jen ukázali, že ta svoboda není tak veliká, když nemůžeme dopřáti a nesneseme ani svobody spolčovací a shromažďovací.

Předseda Švehla:

Slovo má pan dr Engliš.

Prof. dr Engliš:

Dovoluji si upozorniti na ten moment, že vlastně dnes nemáme trestní zákon upraven. Nemáme politické vedení českého státu. Když někdo píše přímo proti českému státu, jak chce, nemůže býti ani dostatečně stíhán. A když tu volnost dáme ještě tisku našemu, tož dáváme čirou libovůli, když německé listy budou chtíti psáti proti státu. Nemusejí se ničeho báti. Proto mám za to a jsem jistě pro svobodu tisku, že s tou svobodou tisku musí býti upravena otázka politických deliktů a přimlouvám se za návrh odročovací, aby se to dalo do Národního shromáždění.

Předseda Švehla:

Slovo má p. dr Meissner.

Dr. Meissner:

Ve formálním ohledu si dovolím upozorniti, že nebude možno dáti celou záležitost ústavnímu výboru. Jakmile tu bude zítra vláda, bude to věcí vlády a nikoliv zákonodárného sboru. Zákonodárný sbor může vyzvati vládu, aby něco učinila, ale nařízení, v kterém se zrušuje, vydává vláda a vláda to musí podepsat. Národní Výbor, který byl zvolen také výkonným, ten se musí na to usnésti. To jest ve formálním ohledu.

Ve věci samé: docela dobře mohou posouditi důvody, které tu byly uvedeny proti zrušení suspense základních zákonů. Tyto důvody jsme uvážili a uznáváme, že ty důvody jsou vážné. Jsem si toho vědom, že můžeme tím, že zrušíme omezení občanských práv, po případě zabrániti určitému zlu, ulehčiti dohled a práci, to dle mého názoru nemůže být směrodatné, když se jedná o občanskou svobodu a usekávání její. Takový argument byl, když se chtěl vyhlásiti výjimečný stav. Tak tomu bylo v letech devadesátých a na počátku války. My bychom přejímali, jak to řekl dr Bouček, hříchy a chyby, které dělala rakouská vláda. Řeknu vám otevřeně, tento návrh činím z jistých obav a kdybyste mně ubezpečováli, že nemůže býti těchto vyjimečných opatření užito proti určité třídě, pak řeknu, to jest slovo dané v určité organisaci, ale mohou nastati doby, kdy se užije vyjimečných opatření s radostí také proti jiným nepřátelům státu. Obávám se, že mohou nastati doby, kdy by se těchto opatření mohlo užíti proti dělnictvu. Jestli se opravdu jedná o to, aby byl tady chráněn stát proti jistým podvratným rejdům, jak se to užívalo, schválně řeknu ten ošklivý výraz, proti německým rejdům, pak dle mého názoru má vláda dostatek prostředků. Vždyť má v rukou dopravnictví, pošty a železnice. Když učiní opatření, aby list nebyl expedován, učiní-li to jen jednou, pak dle mého názoru nějaké nebezpečenství tady není. Tomu se dá za každých okolností zabrániti nějakým způsobem. Takový náklad zůstane ležeti 1-2 hod. na poště aneb na váze. Mezi tím se to prohlédne a když tam nic není, tak se expeduje. Tak má v rukou moc, že může zabrániti expedování listů. K tomu je zapotřebí, aby tu byl zachován výminečný stav.

Oč jde dále. Je možno, že bude potřeba v budoucnosti výjimečného stavu. Víme, jak to vypadá, jak je možno, že třeba jedna třída řekne, ten je nebezpečný státu, proti té třídě se musí vystoupiti, poněvadž její požadavky jsou velké atd. Tu prosím, když mám býti výjimečný stav, když státní základní zákony mají býti zrušeny, pak prosím, ať se to stane za zodpovědnosti vlády. Vláda má možnost i v budoucnosti na základě zákona z r. 1869 zákon suspendovati. Uzná-li toho potřebu, ať to učiní, ale pod svou zodpovědností, a ne se skrývati za zodpovědnost rakouské vlády, kterou neznáme. To, co bylo odstraniti, jsou-li důvody, ať si pod svou zodpovědnost to veřejně řekne. Odůvodní to a bude se tomu rozumět, ale ne se skrývati za činy předchozí. To bude upřímné. Já říkám, pánové, že opravdu, když by se mělo setrvati při tom, spíše vzbudíte tu nedůvěru, která je tu. Nám se vytýkalo v Socialistické radě, že jsme v tom směru v prvních dnech neučinili nic. Jak to vypadá, když vláda německo-rakouská se usnesla zrušiti všecka omezení, jak to vypadá, když bývalá rakouská vláda tu suspensi zrušila, jen u nás to zůstává. Nám jde vážně o ochránění těchto svobod i tehdy, když nám nejsou zrovna milé.

Předseda Švehla:

Slovo má pan dr Rašín.

Dr. Rašín:

Prosím o jedno. Opříti se musíme jedné argumentaci pana referenta, že vláda má možnost, aby časopis tam nechala ležeti a že si ho pak prohlédne. To je ta nejnebezpečnější věc, neboť by se řeklo, že vláda má možnost korupce úřednictva. To znamená, že poštu svádíme k tomu, aby neplnila řádně svoje povinnosti. Z toho důvodu bych prosil, abyste to dobře uvážili. Myslím, že pánové současně s tímto návrhem může býti přijata částečná změna zákona tiskového, která by v těchto dobách paralysovala to, k čemu by se to mohlo zneužívati. Není to správné, že by to bylo skrývání se za Stürghův výjimečný stav. Vláda mohla zrušiti výjimečný stav sama, to by šlo nařízením. Ale, velectění pánové, to ostatní jde udělati jen zákonem. Doporučovalo by se skutečně z různých těchto důvodů, aby to přišlo do Národního shromáždění. O té věci bylo také u nás jednáno v našem sboru a sice v plném sboru a na tyto věci bylo upozorněno a hledána byla cesta, jakým způsobem by bylo zabezpečeno, aby nemohlo býti těchto věcí zneužíváno.