Předseda (zvoní):
Prosím pana dra Jurigu,
aby pokračoval.
Posl. dr. Juriga (pokračuje): Ešte jeden vážny moment chcem vyzdvihnúť, prečo nám tak na srdci leží autonómia, samospráva Slovenska. Dobre vedeli bratia americkí, prečo dali do dohody samosprávu. Hneď po prevrate chceli zaistiť Slovensko finančne, kultúrne a hospodársky. 200 tisíc chcelo ich domov prijsť. A dnes nemôžu sem, lebo je už všetko preplnené. Kam ich dáme?
Kešai, ktorý bol zakladateľom
československej republiky, nemá ani bytu v Bratislave a bydlí
v hotelu. Je takým činiteľom ako ktorýkoľvek Čech pri budovaní
Československej republiky. Milan Getting mal túžbu, snívalo sa
mu akosi, že nájde dôstojne miesto v tejto republike. Dosiaľ však
miesta nemá a uvidíte, že bude museť zpäť do Ameriky, lebo bude
všetko zacpané. Vláda nemá toľko smelosti, toľko odhodlanosti
revidovať licencie trafik, licencie hostincov a ešte ani dnes
si netrúfa to urobiť, a koľko legionárov, koľko Američanov mohlo
by najsť tu svoje miesta. Mnoho a mnoho je takých vecí, to Američania
vedeli. Preto chceli Slovensko chytiť do svojich rúk pomocou samosprávy.
Tešil som sa z toho, keď som videl tu prívetivosť pražského obyvateľstva,
ako vítalo Čechov-bratov z Ameriky práve včera. Z každého okna
ručníkmi kývalo, vyvolávalo na zdar, tešilo sa, že bratia Česi
z Ameriky prichodia. Ale ja som Slovákov, vracajúcich sa z Ameriky,
v Bratislave dosiaľ nevidel. A krváca mi srdce, že Slovák, ktorý
je mi bližší a ktorý má väčšinu rodiny tu a rád by prišiel, pre
neporozumenie českých úradníkov musí mesiace a mesiace čakať a
podplácať a musí často s maďarským, rumunským pasom nazpäť domov
na Slovensko. (Výkřiky. Hluk.)
Předseda (zvoní):
Slovo má pan kolega
Juriga.
Posl. dr. Juriga (pokračuje): Každý Slovák to uzná, že ten Čech nemá toho rozhľadu o Slovákovi, on si myslí o sebe a ja mu to nemám ani za zlé a ani ho preto nezatracujem. Ale keby sme my Slováci mali tie veci v rukách a jeden náš odpovedný minister s plnou mocou mal pri sebe svojich ľudí, keby sme sa my o to zasadili v Bratislave a mohli na svoju zodpovednosť si vziať všetky veci sami do rúk, už sme mali tu stotisíc rodákov, ale takto ich sem nedostaneme ani za 100 rokov. (Hluk a výkřiky.) Nemusíš byť takým prepiatym Čechofilom, to od teba nežiadajú ani Česi. (Hluk.) A keď pripomeniem, že prichodíme nazpäť, pozvite sa aké porozumenie je proti našim ľudom v pražských úradoch. Takého príkladu pražského ešte svet nevidel. Jednému Slovákovi prišiel z Ameriky tabák, syn posielal svojmu tatíčkovi tabák a z Prahy mu odpísali, aby poslal financom 680 korún a žiadal licenciu na trafiku, že mu potom pošlú ten tabák. Nuže, ten roľnik odpísal, že on peniaze posielať nebude, nech ten tabák, keď mu ho nechcú poslať, radšej vrátia jeho synovi. To je charakteristický obrázok pražský. Že je tu neporozumenie, tomu na vine je ten centralizmus, to by sme my nemali, keby sme si to sami usporiadali na Slovensku. Lebo tento prípad: Jedna Andrejova Paričová na Slovensku. Z Uhorska ju chuderu vykázali, lebo patrí na Slovensko. Sobrala si so sebou 710 korún, prirodzená vec, vyhodili ju z Maďarska, išla domov. Kam má utekať? Má 710 korún, nekolkovaných, pristaví ju tam pohraničná stráž a soberie jej tých 710 korún. Ona narieka, lamentuje, ako pôjde do Nitry, a prosí, nech jej aspoň požičajú z tých peňazí niečo.
Na kvitanciu jej požičali 50 korún z týchto 710 korún. Ale ďálej je to ešte interesantnejšie. Keď jej z vlastných jej peňazí 50 korún požičali, žiadali to potom od nej nazpäť v československých korunách. A akú odpoveď dostala z Prahy: "Vzhledem k Vašemu dopisu ze dne 20. t. m. sdělujeme s Vámi, že nekolkované bankovky byly námi od Vás odkoupeny. Tento odkup nemá nic společného s okolkovací akcí, prováděnou u vás v měsíci březnu 1919. Nemáte tedy nároku na jakoukoliv další náhradu nebo poplatek." Podpisy jsou nečitateľné. Ešte jej odpíšu, že za 50 korún odkúpili všetky jej peniaze. (Hluk a výkřiky.) A jako zachádzajú s našimi ľuďmi na hraniciach. (Hluk a různé výkřiky. - Předseda zvoní.)
Pozrite sa, nemeckí boháči, tí majú slobodné pasy, diplomatické pasy a chudobný človek, ten nemôže dostať pas do Viedne alebo kamkoľvek. Toho postavíte pod dvojnásobný dozor a musí prejsť prez sedem kalvárií. Ale keď prijde bohatý človek do Prahy, taký pán za slušný obnos, trebars by bol najväčším maďarónom. za 24 hodín dostane pas, ale priatelia republiky ho nedostanú. Ten bohatý nepriateľ, ktorý ide s peniazmi, ten si to vydobude, ale chudobný človek nemôže z Prahy. Tak vidíte, toľko krívd, toľko nemožností je na Slovensku, kypí všetko netrpelivosťou, tá netrpelivosť vybuchla z časti vo voľbách, že ten ľud hlasoval na sociálnych demokratov, nie preto, že dôveruje tomu, čo sociální demokrati chcú, ale preto hlasoval sociálne demokraticky, že tí sociální demokrati to horem-pádom prevrátia a že potom bude rabunk, zmätok. (Hluk.) V tej nádeji a zúfalosti bude to od vás žiadať. Z týchto neporiadkov a nedostatkov je nálada vo veľkej časti slovenského národa rozhodne boľševická, je, ja to nezapieram. Preto si mnohí myslia, nech to maga berie. Tak sme pochodili s tou našou slobodou, ako hovorí strýc Janok: No prosím pekne, pána za pána ľahko sme našli, ale na mú dušu robiť a platiť to nás neminulo a ešte více hladu je tu. Tak to ten ľud chápe. On nevidí v tom, ako vy právnicko-filosofický vývin, básnické a historické oslobodenie, on necítí ani to oslobodenie rečové, ale on chce mať väčšie práva, viac zeme, viac chleba.
Počul, že sociální demokrati spolu s agrárníkmi, tedy tá koalicia agrosodemická vzala do rúk opraty tohoto štátu a je na to zvedavý, či tej slobody bude viac, či toho práva bude viac, či toho chleba bude viac. My dôverujeme na koľko osobne známe dra Dérera a jeho složky, ktoré sú, aby sa tou pražskou frázou vyjadril, trochu Nemec, trochu Slovák z mesta vyrostlý, ktorý sa stýka s roľníkmi a patrí teraz do sociálnej demokratickej strany. Možno, že to bude trochu lepšie. Ale jestliže to pôjde tak ďalej, ako si to vy myslíte, páni sociální demokrati, milí priatelia, tak veru vyhoríme všeci. Bude zle, ale iste s vámi horšie než s nami.
Keď vy zdvihnete červený terror, musíme my zdvihnúť terror biely, zelený, proti teroru. My máme jedonáste prikázanie: Neučiníš si strašidlá, aby si sa ich ľakal. Ani zmieneného teroru sa neľakáme.
Myslím tedy, slávna snemovňa, že som dostatočne odôvodnil potrebu slovenskej autonómie a dúfam, že aspoň na toľko som obrátil pozornosť bratov Čechov na Slovensko, že nás začnete študovať. Vy poznáte Afriku, Ameriku, predovšetkým Nemecko, študujete všeličo, len Slovensko ste neštudovali. Myslíte, že je Slovák ubohý. Jeden kričí do ucha: Ty blbý. A druhý kričí: Ty hlúpy. A všetci nás chcú vzdelávať. Myslíte, že sme samí drotári.
My sme rovnocenní s vami a na
tomto základe študujte naše pomery, a nemyslite si, že Slovákov
sčechizujete. Nemali ste našu dušu cenzurovať, nebol by vám to
povedal. Nedáte-li nám slobodu slova, slobodu občianskú, pôjdeme
ešte ďalej - bárs aj do Paríža! To máte za tú vašu cenzúru. (Hluk.)
Předseda (zvoní):
Slovo má pan posl.
dr. Juriga.
Posl. dr. Juriga (pokračuje): Vyplňte tedy tiež svoj sľub, české vojsko zo Slovenska pošlete domov, nenie ho tam treba. Už je mier podpísaný, prečo tam vojsko držíte, nemáte mu tu dať čo jesť? Našich Slovákov nám dajte domov, naši šuhaji nie sú tu radi, lebo majú tu horšiu stravu a horšie šaty, ako vojaci českí. Celý pluk slovenský sa vzbúril, lebo videl, že má horšiu stravu ako jeho bratia. Tieto žiadosti treba splniť a so Slovákmi zachádzať ako s rovnoprávnymi a rovnocennými bratmi, ich slovenčinu im nechať, ich svedomia a ich náboženstva sa neposmievať. Pripomeniem vám, ako zachádzate so sochou sv. Jana Nepomuckého, jediného svätého Čecha na Slovensku. (Veselost. Hluk. - Předseda zvoní.) Počujte úsudok bratislavských cukrmandlických nemeckých detí. Tie tam vidia urazenú ruku sv. Jána Nepomuckého. Na Cukrmandlu jsou Nemci veľmi radikální, skoro všetci sociální demokrati a mnoho je medzi nimi komunistov. Socha sv. Jána Nepomuckého stála tam po celú dobu biedy a zúfalých časov neporušená, jakousi tradicielnou svätosťou bola ctená a zachovávaná až tam prišli vaši ľudia a odrazili mu ruku. Ja som sa pýtal cukrmandlických detí: "Meine lieben Kinder, wer hat das gemacht?" A tu mi odpovedali: "Das haben die gottlosen Böhmen getan, die keinen Heiligen leiden, auch wenner ein Böhme ist.". Ty nemecké deti vás potupili, keď povedeli: "Akí sú to barbarskí ľudia, ktorí kamenným sochám pokoja nedajú?" (Výborně!) Keď prijde Angličan do Afriky, a díva sa na fetiše černochov, tak si ich snáď nakreslí, ale chová sa slušne, neuráža cit černochov. Kultúrny človek ani citu Zulukafra neurazí a nesmie byť tedy kultúrnym človekom urážaný cit brata. (Výborně. Potlesk.) To viete len vy, nikto iný na svete. Hľadajte na svete národ, ktorý to robí. Hľadajte ho v Afrike, Austrálii, v Južnej Amerike, mezi Hotentoty. Len ten ľud slovenský je tak trpelivý, že si to dovolí.
Dovoľte, aby som niekoľko slov prehovoril ešte k samému prejavu ministerského predsedu Tusara.
K programu hospodárskemu chcem pripojiť toto: Kto volá po rekvirovaní a maximovaní u roľníka a nemaximuje a nerekviruje priemyslové výrobky, je nespravedlivý. To je všeobecné presvedčenie na Slovensku. To si pamätajte, hrozíte-li revolúciou a že vyvoláte snáď druhú revolúciu, keď maximujete ľudu zbožie bez maximovania priemyslových výrobkov. Nerobte velkokapitalistickú politiku priemyslovú starého Rakúska. V starom Rakúsku mohol kapitál suroviny lacno kupovať a priemyslové výrobky draho predávať. To bola príčina rozbrojov medzi Uhorskom a Rakúskom. Nerobte, vy starí Viedeňáci túto politiku z Prahy! Vy ju celkom tak robíte! Mne sa zdá, že Rakúsko-Uhorsko neumrelo. Ten víchor svetový odorval z neho niekoľko kusov: Sedmohradsko, Chorvatsko, Halič, - ale ostala jedna čiastka zo starej monarchie, ktorá sa menuje česko-slovenská republika. Je pravda, že je tu prezident, je pravda, že sa tu hovorí českou rečou, ale mne sa zdá, že je tu stále tá istá byrokrácia, mne sa zdá, že je tu Bach - dnes sa menuje Švehla - Je tu ten istý vykorisťovací centralistický národný systém. Takto to nerobte. Zo Slovenska vyvážajte len to, čo je tam zbytočné. My nikomu k vôli hladovať na Slovensku nebudeme. To, čo Slovensko potrebuje, to treba nechať našim robotníkom, zbytok rád dá roľník, ale za náhradu výrobkov priemyslových. Ale vy mu dáte ten papierik a čo s tým čo na to dostane? Však musí jednu nošu papierových peňazí mať, aby jednu botu dostal. Ten smer, jestliže chcete byť spravedlivý, musí prestať. Buď musíte všetko rekvirovať, alebo nič. Najlepšie by bolo nič. Kebyste svedomite uzavreli hranice, bolo by to možné. Na Slovensku sa rekviruje a potom sa to z Moravy a Slovenska vyváža do Viedne. To sú tie príčiny rekvirovanie. V moravskej doline rekvirovali vagony zemiakov pred štyrmi nedeľami, prečo ste ich nezaviezli do Bratislavy pre robotníkov. Za 32 halierov ich rekvirovali a vo Viedni za 15 K kg predávali. Vidíte, čo sa nesmie robiť. Takáto mentalita, taký názor na Slovensko nesmie byť. Som presvedčený, že slobodný obchod prekáža len centrálam a kapitalistom. Uzavrete svedomite hranice a dajte vôľu slobodnému obchodu.
Keby to niekdo skúpil, nájde to štát pohotove u toho, ktorý to skúpil. Nedajú-li sa roľníkovi priemyslové výrobky, nesmejú sa maximovať a rekvirovať jeho výrobky. Zaveďte slobodný obchod pri zatvorených hraniciach. Zo Slovenska smie sa vyviezť len to, čo je zbytočné, aby to nedopadlo tak ako v Brne, kde jedli biely chlieb, kým v Bratislave nemali ani otrúb. Chcete-li svedomite zásobovať, musíte nechať na Slovensku, čoho tam treba. Počuli ste, čo sa bralo, čo sa zo Slovenska vyviezlo po železniciach. Pozrite sa na tie vlaky, ako idú na Slovensko prázdne a nazad do Čiech plné. A čo ste urobili na Slovensku? Sobrali ste nám i to, čo by sme boli potrebovali. A keď ten robotník má nejakú čerešňu a nesie si 30 kg a chodí po dedinách, aby si mohol vymeniť za trochu múky, príjdú, seberú mu všetko a ešte ho zavrú, takže keď si matky niesly vojakom na vojnu hus, ešte i tú im sobrali nemilosrdne na železniciach. Keď nám nedáte prídelu, aspoň nám dajte toľko práva, čo má každý vrabec, že si zrnko vezme tam, kde ho najde - netreba ľudí chytať a brániť im v zásobovaní. O tých veciach nechcem ďalej hovoriť.
Pokladám však za svoju povinnosť pripomenúť otázku Spiša a Oravy. Je to zvláštne, že pán ministerský predseda - to je tiež česká mentalita - má na srdci vždy len Tešínsko, kdežto Orava a Spiš ho ani nenapadne. Ale Orava a Spiš je práve tak ako Tešínsko dôležitá. A my tu považujeme za svoju povinnosť menom celého národa ohradiť sa proti tej celej drzosti Poliakov - pomenujeme to zrovna drzosťou - že sa opovažujú robiť si nároky na Oravu a Spiš. K tomu je treba hodne odvahy, lebo od tej doby, čo svet svetom stojí, čo národ slovenský je národom slovenským, Orava a Spiš vždy patrily k Slovensku. Iste, že bratia Poliaci mohli by mať toľko slovanského citu, aby nebrali Slovákom to, čo im nepatrí. Tým by veru len získali naše sympatie. My v našom národnom vedomí ideme vyše, žiadame si svoju autonómiu, ale nedáme si brať ani bratovi Polákovi ničoho, lebo naše slovenské presvedčenie je na základe vlastnej bytosti a spoločnej lásky. Nech každý má, čo mu patrí.
S tohoto miesta slávnostne sa ohradzujeme proti tomu, aby Poliaci pod akoukoľvek zámienkou, či je to nábožnosť, či je to chyba Čechov - lebo Česi sú tiež mnoho vinní, a naši politikovia sú tiež mnoho vinní, a i ten pán komisár s plnou mocou, ktorý tam bol, mnoho zavinil, aby si oni nerobili nároky na to, čo je naše. Lebo iste, keby nám z nášho tela našu milú Oravienku, náš sladký Spiš vytrhli, nikdy a nikdy by sme im toho zabudnúť nemohli. Nikdy by nezískali našej lásky leda nenávisti, ktorou nenávidí brat brata preto, že ho okradol, že z jeho vlastného tela vytrhol kus tela.
Týmto končím svoju reč a prosím
vás nerozumejte mi zle, jestliže som použil snáď niektorých ostrejších
výrazov, ale verte mi, že to bola moja vrúcna láska k pravde a
právu a ešte vždycky láska k vám bratom Čechom, lebo sme všetci
Slovania. Nie som síce Čechoslovák, ale Slovák. Čech, Poliak,
Rus, Srb, Chorvat, Bulhar, to je slovanský rod, to je naša mentalita,
ale nie Čechoslovák, lebo by sa potom mohlo povedať i Rusopoliak.
A jestliže som niektoré slova ostrejšie povedal, z tej bratskej
lásky úprimne vám tvrdím a vyznávam, že len preto som to povedal,
že som bol sklamaný vo vás, lebo nikto vás tak vrúcne nepritúlil
a málokto zo Slovákov sa tak obetoval za vás ako moja maličkosť.
I dnes vás milujem a ľúbim, ale jestliže nás pri našich právach,
pri našej slovenčine nenecháte, postupne našu autonómiu nevybudujete,
verte mi, že v mnohých našich srdciach ochladne ta vrúcna a úprimná
láska a pomyslíme si, že ten brat Čech teda takto to s nami robí,
a verte mi, že z tej sklamanej lásky býva často väčšia nenávisť
proti svojmu ako proti cudziemu. Neprovokujte toľko a držte sa
takého ducha ako brat Udržal vo svojich rečiach na Slovensku.
"My vám to hovoríme a nechceme brať vašu slovenčinu, všetko
vám dáme, držte si to, robte si s vašim Slovenskom čo chcete,
len udržme jeden štát." Nemusíme sa potom vadiť a ani sa
na seba šklebiť. A na základe tejto dobrovoľnej štátnosti vznikne
ďalšia syntéza. Pridá sa k nám bratský Juhoslovan, Poliak, potom
i Rus a to nech je našim ideálom. (Výborně! Potlesk.)
Předseda: Slovo
vyžádal si pan ministr zásobování Johanis, uděluji mu je.
Ministr Johanis: Slavný sněme! Byl jsem požádán několika kolegy, abych do debaty, která se koná o prohlášení vládním, zanesl některá hlediska hospodářská a sociální. Snad je dobře, abychom právě v této debatě, která má více ráz politický, si všimli v nynější době některých otázek hospodářských, na nichž jsme nejvíce interesováni. Já se stanoviska svého resortu chci vás informovati - a to nejenom kolegy zde, nýbrž i celou veřejnost - o tom, v jakém stavu výživa a zásobování naše jest.
V první řadě se chci zmíniti o stavu zásobení moukou. Koncem dubna a v měsíci květnu stihly moučné zásobování poruchy, jež způsobeny byly tím, že výkup z domácí produkce nestačil k úhradě potřeby, kolísaje v Čechách v dubnu kol průměru 28%, v květnu 40% potřeby, na Moravě v dubnu 43%, v květnu 63%, ve Slezsku v dubnu 9% v květnu 14% potřeby. Dovoz cizozemského obilí zajištěného nákupem byl s to, hraditi schodek potřeby a výkupu, leč třínedělní stávka lodníků zdrzela dopravu po Labi do té míry, že nebylo lze odvrátiti hrozící krisi moučného zásobení. Apel k domácímu zemědělstvu setkal se ovšem jak v Čechách tak i na Moravě s úspěchem, neboť výkup obilí se podstatně zvýšil, avšak vyčerpané domácí zásoby nemohly již nahraditi poruchy při dovozu. Nedostatkem stiženy byly zvláště kraje na severu Čech a Moravy, neboť úhrada potřeby i nouzových okresů i konsumních středisk dosahovala pouze 50% potřeby. V těchto dnech situace zásobování moukou podstatně se zlepšila, neboť ke dni 1. června obnášely zásoby mouky ve mlýnech a zásoby vykoupeného obilí v Čechách na Moravě a ve Slezsku celkem 1.240 vagonů obilí, to jest 992 vagony mouky. Cizozemské mouky nakoupeno bylo celkem: 6.000 vagonů mouky vařivé, 500 vagonů mouky chlebové, 202 vagony mouky žitné a 679 vagonů mouky různé. Cizozemského obilí nakoupeno: Pšenice 1.027 vagonů, žita 1.440 vagonů, kukuřice 60 vagonů, úhrnem 2527 vagonů obilí, to jest 2021 vagonů mouky, takže ke dni 1. června 1920 bylo k disposici 10.394 vagonů mouky. Ježto měsíční potřeba Čech, Moravy a Slezska obnáší průměrně 6.000 vagonů, vystačí tyto zásoby do 22. července 1920. Z uvedených cizozemských zásob jest bezprostředně na Labi 2.000 vagonů, z toho v překladišti v Loubí připraveno k vykládání 7 člunů po 35 vagonech a průměrně denně vykládá se 150 vagonů, takže lze očekávati, že v příštím týdnu nastane opět rovnováha v zásobování moukou. Ovšem plné úhrady dávky chlebové i vařivé mouky nelze zaručiti a ministerstvo se vším úsilím postará se o výkup zbytků z loňské sklizně a vyjednává o další nákupy v cizině pro dobu, než mouka z nových žní přivedena bude do oběhu.
Pro příští hospodářské období zamýšlí ministerstvo státní hospodaření obilím i luštěninami a olejnatými plodinami, ježto zkušenosti minulého leta prokázaly, že částečné zabavení sklizně jeví neblahý vliv na produkci obilní i na postup při výkupu obilí. Jednáme o nových cenách za obilí, z čehož povstanou nové ceny za mouku. Ten problém jest velice obtížný a s příslušnými interesenty vedeme vyjednávání 14 dní, zač nové produkty lze od producentů získati, případně, musí-li se náklad zvýšiti, na koho to zvýšení přenésti. Ten problém zaměstnává ministerstvo zásob vání v největší míře a v dohledné době budeme moci vám dáti informaci, jak to vyjednávání skončí.
Několik slov o zásobování brambory. Pro pokročilou dobu jsou výkupy a dodávky pozdních bramborů domácí sklizně 1919 minimální, dosahujíce v posledním týdnu průměrně 18 vozů denně, které přidělují se místům konsumním, kde se toho ukáže nejnutnější potřeba, pokud ovšem většina těchto bramborů není ponechávána pro potřebu domácí toho okresu, v němž byly vykoupeny. Zásobování brambory jest vlastně odkázáno tou dobou na příděly brambor zakoupených a docházejících z ciziny. Zakoupeno bylo:
a) 250 vozů bramborů švédských; z těch došlo dosud 245 vozů. 130 vozů použito bylo k sadbě za cenu přidělovací K 125˙- za 1 q, 125 vozů pak dodáno bylo konsumu za přidělovací cenu K 120˙- za 1 q, prodejní cena stanovena K 150˙- za 1 q.
b) 200 vozů holandských bramborů; z nich došlo pouze 102 1/2 vozu. Dalších 97 1/2 vozu již nedojde pro nedostatek železničních vozů, které Německo mělo pro dopravu těchto bramborů poskytnouti. Ceny přidělovací jsou tytéž jako za brambory švédské.
Brambory tyto - švédské i holandské - přidělovány byly a přidělují se po většině do konsumů v severních okresích v Čechách.
c) Dovoz raných bramborů z ciziny, hlavně italských, prohlášen byl volným a ponechán rozprodej dovezených bramborů těchto dovozcům. Ministerstvo pro zásobování lidu prostřednictvím státního obilního ústavu zakoupilo v Italii ranných bramborů pouze 200 vozů, z nichž dosud došlo 90 vozů. Zbývajících 110 vozů dle zprávy státního obilního ústavu v nejbližších dnech určitě dojde. Sto vozů ponecháno bude pro aprovisaci Velké Prahy za přidělovací cenu K 260 za q - cena v drobném prodeji stanovena K 3˙- za jeden kg - 100 vozů pak přiděleno bylo, resp. bude, různým konsumním místům mimo Prahu. Velkonákupní společnost německá byla pověřena nakoupiti v Sasku 150-200 vagonů bramborů pro severní - pohraniční - okresy v Čechách. Potřebný úvěr ministerstvem financí povolen 1,200.000 marků.
Obchod ranými brambory sklizně 1920 byl sice vládním nařízením ze dne 31. května 1920, čís. 371 sb. z. a n. prohlášen volným, avšak v zájmu veřejném použilo ministerstvo pro zásobování lidu požadovacího práva v § 2. cit. nařízení vyhraženého a zmocnilo zemskou správu politickou v Praze a zemské hospodářské úřady v Brně, Opavě, Bratislavě a Užhorodě, aby stanovily okresy, v nichž právo požadovací má se uplatniti a aby právo toto ihned vyřkly. Brambory požadovanými budou disponovati zemské obilní ústavy, o osudu bramborů pozdních sklizně 1920 nebylo dosud rozhodnuto.
Stav dovozů z ciziny dne 2. června t. r. je tento:
Přes Hamburk: 1. V Loubí od 31. května došlo celkem 6 člunů, které vykládají; 2. na Labi plave 700 vagonů mouky vařivé, 123 vagonů mouky chlebové, 190 vagonů žita, 35 vagonů pšenice, 20 vagonů luštěnin; 3. v Hamburku 1000 vagonů žita, 2000 vagonů mouky, 46 vagonů luštěnin.
Zvláště k informaci chci sděliti o zásobování a přídělech pro Těšínsko v posledních dnech. Dne 26. května bylo odesláno na Těšínsko 50 q mouky chlebové z Brodu ze Švýcar, 30. května 110 q pšenice z Brodu ze Švýcar, 31. května 10 q chlebové mouky z Brodu rovněž ze Švýcar, 1. června 110 q pšenice z Děčína a dále přiděleno bude: 2. června 15 q mouky z Děčína a 10 q pšenice z Brodu, 3. června 10 q pšenice z Brodu.
Také na Oravu a Spiš přiděleno bude během příštích dní 10, případně 4 vagony mouky, z toho jest odesláno již po 1 1/2 vagonu. Také do Podkarpatské Rusi bude v nejbližších dnech větší množství mouky a obilí přiděleno. (Posl. Čuřík: Na Moravě jsou kraje bez mouky!) Pane kol. Čuříku, je mi známo, že v zásobování nemáme jen jeden okres, který trpí poruchami zásobovacími, nýbrž více takových okresů, a dokud nebudeme míti žně a nebudeme dostatečně zásobeni z ciziny, musíme to vydržeti.
Jiná situace je v zásobování masem. V oboru masném sleduje státní správa cíl, abychom v době co nejkratší stali se soběstačnými a nebyli odkázáni na obtížný a drahý dovoz dobytka, masa a masných výrobků z ciziny. Zrušení rekvisic dobytka, nastalé po 1. únoru téhož roku, přineslo, pokud se produkce týče, neocenitelné výhody. Účinky zračící se v racionelním chovu hovězího dobytka a zvýšení masné produkce jsou již dnes patrny. Ze všech zemí docházející zprávy shodují se v tom, že stav dobytka a zvláště jeho kvalita značně stoupá, a lze se nadíti, že v krátké době bude stav dobytka na výši roku 1910. To platí zvláště o Slovensku a Podkarpatské Rusi, které dřívější příslušnost k státu uherskému ušetřila od nezměrných hospodářských škod, způsobených dlouhotrvajícími rekvisicemi dobytka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Uvolnění obchodu hovězím dobytkem mělo a má však se stanoviska spotřebitelů velice nepříznivé následky. Předpoklad, že volný obchod udrží ceny živého dobytka v přiměřené relaci k ceně hovězího masa 15 K za 1 kg, se však nesplnil. Na jedné straně zdrženlivost v nabídce dobytka po zastavení rekvisic nevysvětlitelná, jakož i příznivé vyhlídky na pícní sklizeň, na druhé straně více než čilá poptávka po dobytku i mase, která při panujícím nedostatku mouky, chleba a brambor přešla v přeplácení na útraty konsumentů, způsobily, že dle souhlasných zpráv, hlavně z kruhů konsumentů, není možno dobytek nakoupiti za cenu, odpovídající maximální ceně hovězího masa.
V zájmu konsumentů hlavně hospodářsky slabších musí býti čeleno dalšímu neodůvodněnému stoupání cen hovězího dobytka i masa hlavně maximováním cen živého dobytka. V nejbližší době budou vyhlášeny nejvyšší ceny hovězího dobytka, a to nejen dobytka jatečného, nýbrž i chovného, poněvadž jednostranná úprava by se minula s účinkem.
Nynější pokles cen koží na světovém trhu musí arci dojíti výrazu i v cenách živého dobytka, poněvadž státní správa v zájmu širokých vrstev lidových nehodlá cenu hovězího masa kromě jednokorunové přirážky ku krytí nových veřejnoprávních dávek - daň z obratu, daň z masa, zvýšené sazby dopravní, zvýšení jatečných poplatků a pod. - zvyšovati.
Telecí maso jest dle platných předpisů určeno k úhradě nejnutnější potřeby ve zdravotnických ústavech, případné přebytky telecího masa pro zásobování nemocných a neduživých osob dle místních poměrů toho kterého okresu. Bylo by si jen přáti, aby každý případ podloudného obchodu telecím masem, ať již jde o výsek v krámech či o podávání telecího masa v hostincích byl úřadům za příčinou zavedení trestního řízení ihned oznámen. Podstatné zlepšení masné situace v letních měsících - vykazujících i v normálních dobách slabší nabídku dobytka - nelze si pohříchu slibovati.
Pokud se týče příští formy obchodu dobytkem a zásobování hovězím a telecím masem, dlužno v otázce, zda volné či vázané hospodářství, vyčkati, jak se poměry utváří na podzim, kdy jest počítati se zvýšenou nabídkou jatečného dobytka. Bude-li maso k dostání za ceny pro konsum přijatelné, omezil by se vliv státní správy jen na kontrolu porážek dobytka, na stanovení spotřeby hovězího a telecího masa, jakož i na kontrolu cen. Jinak bude přikročeno k obnově vázaného hospodářství.
Produkce vepřového masa stoupla značnou měrou. Ceny udržují se skoro na stejné výši jako byly před rokem. Množí se stesky, že chov vepřů rozmnožil se tolik, že zostření naší krise zásobování mouky a bramborů jest přivoděno částečně přílišným skrmováním obilí a bramborů, poněvadž skrmování přináší zemědělci značně vyšší zisk, než kdyby odvedl obilí a brambory pro veřejné zásobování. Jest nesporno, že hlavní příčinu skrmování obilí, zejména ječmene, jest hledati v nepoměru cen obilí a cen vepřového masa. Státní správa musí hledati prostředky a cesty, jak v zájmu zásobování masem a tuky udržeti racionelní chov vepřů a znemožniti nesmírné skrmování obilí a bramborů. Uspokojivé a se zájmem státním shodné řešení této otázky bude předmětem zvláštní pozornosti ministerstva pro zásobování lidu. Zjednání nápravy bude tu působeno úpravou cen obilí a brambor, plánovitým zachycením sklizně, včasným vymáháním kontingentů, obilí a bramborů, jakož i přísným stiháním těch, kdož by se snažili vyhnouti se dodávkové povinnosti protizákonným skrmováním obilí a bramborů. Přirozeně bude tu také rozhodovati poměr cen vepřového sádla domácího původu a tuků z ciziny dovážených. Pokud se týče ostatních druhů dobytka, zejména skopového, koz a jatečních koní, nemají tyto druhy domácího zvířectva pro skromný rozsah, v jakém zmíněné druhy hospodářského zvířectva se odporážejí, valného významu pro všeobecné zásobování masem.
Zásobování tuky. Potřeba tuků v republice československé, počítáme-li na osobu 7˙5 kg tuků, obnáší 98,550.000 kg tuků, což odpovídá 9.855 vagonů tuků. Postavíme-li oproti tomu úhradu z domácí výroby, lze tuto přibližně odhadovati na 54,000.000 kg tuků, nekryto zůstává tudíž 44,454.000 kg tuků, tedy 4455 vagonů tuků, což rovná se celkem 3.091 vagonů tuků měs. dávky. Toto množství tudíž by muselo býti opatřeno dovozem. Při poloviční dávce 50 dkg měsíčně byl by nutný dovoz tuků v množství 185 vagonů měsíčně. Dovoz tento lze zmenšiti zvětšením domácí výroby sádla, loje i másla, což ovšem zase podminuje dovoz krmiv jadrných. Faktická spotřeba tuků ovšem by dala číslici daleko vyšší. Nutno též dle možnosti rozmnožiti osevní plochu olejnatých rostlin a pěstění toto ze všech sil podporovati, neboť tuky rostlinné jsou levnější a proto též velmi hledané.