Ještě jsme nečtli však v novinách, v denních listech, že by se dostal před soud nějaký továrník na kůže nebo nějaký pivovar, které vydělávají dnes ohromné, báječné peníze. To se, prosím, před lichevní soud nedostalo. Lichevní soud potírá jenom malého a středního člověka. Když na příklad prodal někdo cigaretu egyptskou místo za 40 h za 50 neb 60 h, na to bylo také 10.000 K pokuty a 6 měsíců vězení. Ale když p. ministr Engliš nechává si platiti za cigaretu méně cennou, horší, 1 korunu, to ovšem není příklad, jakým způsobem se má odbourávání cen prováděti. Pánové! Jelikož se má potírati lichva všemi prostředky, žádáme, aby byla potírána u velkých a bohatých, a žádáme, aby také stát sám nedával příklad k tomuto lichvářství.
Řekl jsem již, jakým způsobem se hospodaří s brambory. Byl jsem svědkem, když rolník přivezl 10 q ovsa, za které dostal asi 1300 K a prodal je povozníkovi, že tento povozník musil zaplatiti za tento oves 2100 korun! A takových případů a takových zjevů mohl bych uváděti do nekonečna. Víme dobře a řekněme i to upřímně, že starému Rakousku přispěl k jeho zničení ústřední nový systém, a v naší republice, v našem státě vlastně my tento systém, proti kterému ve vídeňském parlamentě stáli poslanci všech politických stran, pomáháme udržeti dále. Prosím, je vám známo, jak na pražských jatkách se zničilo 250 vagonů slaniny, která mohla býti dobrá k požívání, která se mohla prodati v době, kdy jsme neměli tuků! 250 vagonů slaniny tam žrali červi, aby celý náklad p. Schicht v Ústí n. L. mohl koupiti na mýdlo, které ovšem z Československé republiky z části vyváží potom za levnou cenu do Rakous. (Posl. Pastyřík: Co by p. Schicht potom dělal, kdyby se oň ústředny nepostaraly?) V ústředně tukové leží 600 vagonů tuku, který ani na mýdlo nechtějí za běžnou cenu, žádajíce cenu levnější. Rád bych věděl, kolik ústředna na tomto tuku ve skutečnosti prodělává!
Mohl bych poukázati ještě dále, jakým způsobem se hospodaří s brambory. Slyšeli jste, vážení pánové a dámy, zda v době normální, když jsme měli bramborů dostatek, nám někdy zmrzl 1 kilogram bramborů, nebo jestli se nám 1 kg bramborů někdy zkazil? Nikdy jsem neslyšel a nečetl, že by se byly brambory hromadně zkazily a zmrzly. Včera se nám referovalo o tom, že nyní, za vlády ústředen, nám ne sta, ale tisíce vagonů bramborů zmrzlo, a náš lid bude míti potěšení toto ústřednové hospodářství platiti tím, že bude zmrzlé a zkažené brambory jíst. (Hlas: To ne, dají se do lihovaru!) Ne, budou se jíst, protože často nebude v různých městech a místech co jiného k jídlu. Dostal jsem v těchto dnech rozbory mouky ze Skutče; tam byla rozdávána mouka, a když se z ní upekl chléb, bylo to naprosto nepožívatelné, nedalo se to jíst. Bylo zjištěno, že to je žitná mouka, ale žito bylo zkaženo, než se dalo semlít Včera zde zástupce dělnické strany poukazoval na to, že konsumenti si přejí udržeti ústředny. Já prohlašuji, že to není pravda, poněvadž jsem byl na anketě, kterou ministerstvo zásobování svolalo ohledně stanovení masových cen, a tam representant hornictva pánve falknovsko-mostecké a moravsko-ostravské prohlásil se pro volný obchod, prohlásil, že nesouhlasí s ústřednovým systémem. Pro to se prohlašoval i posl. Nádvorník z Brna, který řekl, že za daných okolností vidí, že zásobovací systém státního obhospodařování jest naprosto neudržitelný.
Bylo zde mluveno o konsumech a družstvech a bylo by chybou a omylem, kdyby se někdo domníval, že strana naše jest zásadně proti konsumům a družstvům. My nejsme zásadně proti konsumním spolkům a jiným družstvům, ale my žádáme a chceme, aby pro naše živnostnictvo a obchodnictvo platila stejná rovnoprávnost, jako pro konsumní spolky. Stejná práva a stejné po vinnosti! Poukazuji na to, že nemá dnes obchodnictvo a živnostnictvo stejných práv s konsumními spolky. Vidíme, že takový konsumní spolek železničních úředníků v Chocni, který vydělává čistých 60.000 K za rok, ve skutečnosti zaplatil 600 K veškerých daní a poplatků. Kolik daní by v takovém případě musil zaplatiti živnostník nebo obchodník? Jistě obnosy daleko vyšší. Když uvážíme, že tyto spolky a jiné mají zlevněný dovoz, že neplatí daní, když vidíme, že jsou tyto konsumní spolky protekčně zásobovány, že fingují počet členů, aby na ně si vybraly příděl, a že často tím způsobem nabytého přídělu zneužívají k tomu, že keťasují, potom se nemůžeme divit, že je lehká konkurence těmto konsumním spolkům vůči živnostnictvu. Kdyby byla stejná práva pro živnostnictvo a obchodnictvo, jako pro konsumní spolky, pak prohlašuji, že se konkurence s konsumními spolky nebojíme, neboť potom dovedeme s nimi konkurovat. Zde se žádají obrovské obnosy a peníze pro podporu družstevnictví a prosím, podívejte se do rozpočtu, kolik jest na podporu družstevnictví živnostenského a obchodnického? Ani ne celých 400.000 K. Tolik se dává podpory středním stavům, tolik se dává družstevnictví živnostenskému? A jak to vypadá dál? Naše živnostenská družstva marně prosí o příděly dodávek, a když se jim jich dostane, nedostanou na dodávky surovin, tovarů, nedostane se jim možnosti, aby tyto dodávky mohla zpracovati. A zatím vidíme, že od továrníků anebo z ciziny často dováží se k nám zboží, které by naše družstva mohla vyráběti. A když naše družstvo živnostenské něco odvede, čeká na peníze dlouho, čeká léta, a dostane-li peněz, dostane třeba nepatrnou částku z celkového obnosu. Tak našim živnostenským družstvům do dnešního dne nebyly zaplaceny dodávky, které dodaly ještě starému Rakousku. Za takových okolností přirozeně jest nemožno, aby družstevní živnosti prosperovaly, neboť místo, aby bylo družstevnictvo naše podporováno, je ničeno a jsou mu házeny klacky pod nohy.
Jak jsem již řekl, vláda a my všichni žádáme, aby byla odstraněna drahota, všichni poukazujeme na nebezpečí státu, které z této otázky hrozí. Ale my vidíme, vážení pánové, že vláda nejenom se nesnaží, aby byla drahota odstraněna, vláda naopak ještě různými břemeny snaží se, aby drahota rostla. Vy jste měli dnes odhlasovati urychleně řízení ve věci zvýšení daně z obratu z 1 na 2% (Posl. Pastyřík: o 100%!), ano, tedy ve skutečnosti zvýšení o 100%.
Jest s podivením, jak vlastně si dnes ministerstvo financí představuje naši sněmovnu, náš parlament. Prosím, včera předložilo nám osnovu zákona a žádá, aby se to odhlasovalo rychle, aby se tímto způsobem docílilo výnosu nových daní o 1 miliardu snad, a několik milionů vyššího.
Pánové a dámy, musíme uvážiti, že tímto způsobem, když bude tato nová daň z obratu ještě znovu zvětšena, přijdeme k novému zdražení, neboť bude míti za následek, že cena veškerého zboží bude se musiti zvýšiti ještě dále. Pan ministr sice říká, že výnosu z této daně chce použíti k tomu, aby byla snížena daň z uhlí o 7 K na 1 q. Ale mám obavu, že ve skutečnosti bude uvaleno nové těžké břemeno ve způsobu zvýšení této daně, proti kterémužto zvýšení co nejdůrazněji protestujeme, domnívám se, že zisk z této slevené daně zase shrábli by do svých kapes uhlobaroni, jak jsme viděli v podobných případech dosud. Snad někdo namítne, že toto nové zvýšení daně se uvalí jen na bedra konsumentů. Ve skutečnosti však největší tíhu této daně pocítil by stav živnostenský a obchodnický, který tyto daně musí vybírati a odváděti, kterých často nedostane, ale ve skutečnosti je musí vždycky odvésti. Ministerstvo samo se chrání; v zákoně o této dani stojí, že tato daň nesmí býti zvláště připočítávána k účtům za zboží, nýbrž, že musí býti zahrnuta do ceny zboží. Jistě by bylo správnější, kdyby každý živnostník si mohl tuto dávku zvláště účtovati a zvláště vybírati.
Vidíme, že daňový systém proti živnostnictvu vede se způsobem krutým. V těchto dnech jsem byl na schůzi v Holešovicích a viděl jsem platební rozkazy berního úřadu, kde malému truhláři, který zaměstnává dělníka a učedníka, bylo vyměřeno za jeden rok 5.500, za druhý 7.000 K daní. Tak se měří malému člověku, naproti tomu velkému továrníkovi vyměřuje se daleko nižší daň. A když živnostník jde k úřadu, když protestuje, berní úředník mu řekne, jako řekl rada Pavlovský v Holešovicích: My ty živnostníky musíme svléknouti z posledních kalhot! Takovým způsobem dnes někteří berní úředníci si počínají vůči živnostnictvu, vůči obchodnictvu. Když živnostník namítá, že může své tvrzení třeba odpřísáhnout, řekne se mu: Přísahejte si třeba levou nohou! Takovým způsobem mluvil k živnostníku Andresovi v Praze- Holešovicích pan rada Pavlovský, máme to svědecky dokázáno!
Vidíme, že tak i jinde se tímto způsobem daň živnostníkovi vyměřuje, pozorujeme systém středního člověka, živnostníka ubít! Vidíme to dnes ku příkladu na zásobování živnostnictva uhlím. Šel jsem v těchto dnech po pražské ulici a tu volal na mne malý uhlíř a ukazoval mi uhlí, které mu bylo přiděleno ku prodeji. To nebylo uhlí, to byl uhelný kámen, který se tomuto živnostníkovi dává jako příděl. A tento živnostník musí toto uhlí, ve skutečnosti kámen a hlínu, prodávati nejmenším z malých lidí, kteří si nemohou koupiti fůru uhlí, kteří si musí kupovati uhlí po 30 kg. Potom hněv lidu vybíjí se na živnostníku, jako by byl on tím vinen. Kdo zná dolování v uhelných dolech, ví, že ku příkladu při uhlí oseckém musí zůstati v šachtách určitá vrstva uhlí, že to nesmí býti prokopáno, tedy že toto uhlí nemohlo býti vytěženo z dolů, nýbrž že tento kámen musil býti uměle později k uhlí přimíchán. Že živnostnictvu nedostává se žádného přídělu uhlí, celá řada živnostníků musí své živnosti zastavovati.
Nyní zase došlo ke zvýšení cen cukru a opětně zřejmá nová nesprávnost, která se vůči živnostnictvu a obchodnictvu páše. Obchodníkovi jest vydáván cukr brutto za netto, obchodníkovi jest vydáván cukr při 12 kg homoli s půl kg papíru. Obchodník musí ale prodávati cukr netto, musí prodávati čistou váhu, musí na 12 kg homoli cukru zaplatiti půl kilogramu papíru jako cukr. Ve skutečnosti stát jest tím také ošizován, poněvadž stát nedostává cukerní daň z cukrového papíru, nýbrž z cukru.
Největší příkoří stalo se stavu živnostenskému ve Stálém výboru odhlasováním dávky, kde má živnostnictvo a zaměstnavatelé platiti 1 korunu na chléb dělníka. Nic bych nenamítal proti tomu, kdyby dávka byla uvalena na velké továrny, na velké podnikatele, ale musím co nejdůrazněji protestovati, aby tuto dávku musili platiti malí živnostníci, ti, kteří ve skutečnosti dnes těžce zápasí o svou existenci. Vidíme na jedné straně, že zájmy dělnictva v tomto případě jsou hájeny a chráněny, že dělnictvu poskytován jest levnější chléb, ale na malého středního živnostníka není brán zřetel a ohled. Živnostnictvo nemůže toto těžké břemeno nésti, neboť ve skutečnosti bylo by jím úplně ruinováno a ubito! Žádáme o novelisování tohoto nespravedlivého nařízení, podle podaného už námi návrhu. Je zajímavo, že tohoto nařízení ve své politice využila právě strana, která říká, že zájem státu jest jí nad zájem stran. Vidíme, že proti zmíněnému nařízení byla dělána určitou politickou stranou agitace, když však přišlo ke skutku, je zajímavo, že tato strana nepodala ve věci té ani návrhu, nýbrž pouze interpelaci.
Možno pozorovati vlnu všeobecného zdražování. Panem tajemníkem Tayerlem poukázáno bylo i na tisk. Ano, u nás jsou poměry již takové, že nebude pomalu možno vydávati knihy a noviny. Ale vidíme, že v jiných státech se vychází vstříc tisku! Tak ku př. i v německém Rakousku se mu poskytuje levnější papír, aby mohl vycházeti. Ale u nás jsme svědky toho, že stát místo, aby tisk podporoval, uvaluje naň nová břemena, zdražuje mu poštovné ze 2 na 5 haléřů, že stát místo aby tisk podporoval, ve skutečnosti tímto způsobem jej ubíjí a ničí.
Připadá mně to, jako ve staré bajce, v níž osel nesl břemeno a stále se novéna něj ještě přikládalo a říkalo se při tom: Však on to ještě unese. Tak to vypadá se stavem živnostenským a obchodnickým. U nás často slyšíme slova: "Vždyť ti živnostníci za války vydělali tolik peněz, za války zbohatli" a často slyšíme: "Vždyť jsou to keťasové." Ale pánové, jak ve skutečnosti to bohatství vypadá, je nejlépe vidět ne ve spořitelnách, ne ve vkladních knížkách, nýbrž v dílnách, v krámech a ve skladištích živnostnictva. Skladiště jejich jsou prázdná, živnostníci nemají surovin, nemají ničeho, a i kdyby tu a tam měl v knížkách více peněz, než jich měl před válkou, nekoupí si za ně ani polovinu těch surovin a toho zboží, které měl před válkou! Chceme-li býti zde spravedliví, pak nemůžeme tvrditi, že živnostníci ve válce zbohatli, nýbrž naopak třeba doznati, že celá řada živnostnictva a obchodnictva byla válkou ruinována.
Dokud se bude v našem státě provozovat
třídní politika, dokud se bude stát starat jen o určité vrstvy
a třídy a dokud si stát neuvědomí, že jest zde také silná složka
stavu živnostnictva a obchodnictva, že jest tu silná složka střední,
kterou je nutno podporovat, do té doby tento stát nebude moci
dobře prosperovat a nebude se moci vyvinovat tak, jak by se vyvinovat
měl. Přál bych si, aby konečně se měřilo všem stavům a třídám
v našem národě stejnou měrou a stejným dílem. (Výborně! Potlesk!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu "proti" zapsanému řečníku panu posl.
Simmovi.
Posl. Simm (německy): Slavná sněmovno! Moje skupina, frakce národně-socialistických poslanců, přidělila mi úkol abych zaujal stanovisko k prohlášení, jez učinil pan ministerský předseda už v konferenci předsedů klubů 29. září stejně jako téhož dne ve schůzi Stálého výboru Národního shromáždění a posléze ve formě trochu rozšířenější, roztáhlejší v první schůzi podzimního zasedání této sněmovny. Poněvadž toho prohlášení pana ministerského předsedy vyznačuje směrnice, dle nichž nová vláda, jež sama sebe označuje za kabinet přechodní, hodlá prováděti svou práci, a poněvadž tyto směrnice nerozlišují se ničím a v ničem od oněch směrnic, dle nichž se vyvíjel program staré vlády, činnost starého kabinetu, nezmění se naše stanovisko k nové vládě ničím a v ničem od poměru, jaký jsme zaujímali ke staré vládě.
Dle řeči pana ministerského předsedy považuje vláda za svůj nejvyšší úkol, aby byla uklidněna veřejnost, rozrušená poměry válečnými a poválečnými, a aby byly upevněny vnitropolitické poměry. Pánové, soudíme, že tento konečný cíl vlády jest hoden toho, aby se oň usilovalo, cíl, jemuž mohli a museli bychom se vlastně bez výjimky a bez rozdílu všichni zapsati. Ale soudíme také, že tento cíl, jejž si vláda vytyčuje ve svém prohlášení, jest nedosažitelný a to potud, pokud se nezmění psychologické ustrojení vládnoucích, psychologické ustrojení panujících v tomto státě. Tohoto cíle jejž si vládní prohlášení stanoví jako metu, k níž se má dospěti, nebude lze dosíci potud, pokud potrvá ruch, jenž vládne v tomto státě od toho dne, co trvá, a pokud vtiskuje se tomuto státu nadále podstata, která byla mu a jest vtisknuta ode dne jeho vzniku. Ze všech těchto důvodů prohlašujeme, že cíl, který si vytyčuje vládní prohlášení, jest nedosažitelný. Neboť co se dosud událo v tomto státě, bylo poškozování, bylo ošizování, bylo utiskování, znásilňování a brutalita, spáchaná stejně na Němcích jako na menšinových národech vůbec, ošizování a utlačování, jež bylo provedeno se soustavností a plánovitostí, nemající sobě rovné, s konečným více nebo méně zastřeným cílem, abychom my Němci v tomto státě byli poškozeni a uvedeni do záhuby, aby vyprovokovalo se úplné zničení německého národa v tomto státě v ohledu kulturním a hospodářském. Tvrdím-li to, tvrdím to plným právem a neopomenu uvésti za svých dalších vývodů řadu příkladů pro správnost tohoto svého tvrzení.
Ale arciť nebylo právě proto, právě tímto soustavným vystupováním proti nám, tímto brutálním chováním se vůči nám dosud možno dosíci toho, co si vládní prohlášení představuje jako nejvyšší úkol a co vytyčuje si jako cíl: vnitřní konsolidace v tomto státě, klidu a pokoje. Ale jak to také může jinak býti, jestliže v opovážlivosti, neboť odvážností nemůže se to více nazývati, jestliže v opovážlivosti jest odvaha vystupovati tak proti německému národu stejně jako proti ostatním menšinovým národům, ačkoli tito menšinoví národové mají číselnou převahu nad národem panujícím v tomto státě? Z tohoto vystupování vzniká kletba, jež jest výsledek zlého hříchu, páchaného na etnografické skutečnosti tohoto státu. Musíte pochopiti, že už upření práva abychom mohli pro skončení války, nejstrašnější ze všech válek, sami se určovati a sami se orientovati, že už tato okolnost že nám bylo odepřeno právo sebeurčení a sebeorientace, jest pro nás osudovou ranou, plnou historické tíhy. Neboť při nejmenším stejně vroucně jako Čechové usilovali jsme my Němci o svůj vlastní trůn - usilovali jsme o svůj vlastní stát a tanul nám v daném okamžiku, když shroutilo se staré Rakousko a začala revoluce, na mysli obraz veliké, německé vlasti, velikého, německého jednotného státu, který by byl sahal od Alpských hor na jihu s jejich temeny, korunovanými sněhem a ledem, až k vlnám německého moře na severu a v druhém směru od hor až na východ k dělící nížině. V daném okamžiku snažili jsme se utvořiti velkou německou vlast, uskutečniti myšlénku veliké německé vlasti, jež by byla v sobě ukryla svědky staré, velké německé minulosti a jež byla by v sobě ukryla krásy Tyrolska, krásy zeleného Štýrska, krásy Solné komory, bavorského velehorstva, německého Středohoří, krásy porýnských niv atd. Už okolnost, že nebylo nám možno dosíci uskutečnění tohoto ideálu, tohoto nejvroucnějšího přání nejlepších německých mužů všech dob, vyvolala u nás nevýslovnou náladu po převratu, po shroucení války. Na tuto duševní náladu, jež nás naplňovala v onom okamžiku, nevzali jste, vysoce ctění pánové, žádného zřetele, nýbrž naopak pokorovali jste nás řadou opatření, nařízení a rozhodnutí.
Že svévolné určení státní příslušnosti jednotlivých kmenů a národů zdálo se i vítězům býti proti propagandě morálky, kterou přivodili tak účinně sklesnutí německého národa, (Místopředseda Buříval převzal předsednictví.) že i vítězové cítili ze svévolné stanovení státní příslušnosti národů nebylo ve smyslu evangelia 14 bodů Wilsonových, dokazuje také ta okolnost, že ani v šíleném shonu, v pustých orgiích mírového kongresu nebylo lze zcela utlumiti špatné svědomí. Poněvadž nad mírovým kongresem vznášel se zlý duch politické nemravnosti, onen zlý duch nemravnosti, jenž šklebil se na všechny, kdož tu budovali na vlivu velikána, který požíval tehdy v celém světě veliké vážnosti a přibyl do nešťastné Evropy lodí "George Washington˝, byli jsme teprve zklamáni právě sběhnuvšími se událostmi. Ale hnulo se přece mnohé pro ty, jež podvedli, kteří složili zbraně v důvěře ve slavnou úmluvu o všeobecném charakteru míru a v důvěře a v naději na mír spravedlnosti a velkodušnosti, v naději na opětné uvolnění podvázaného koloběhu života. A hnulo se ještě nejvíce pro ty, kteří byli začachrováni, kteří byli prodáni, kteří byli přistrčeni jako zboží. Divíte se, že se o všem tom zmiňuji, ale musím to vše říci, poněvadž v tomto pochodu myšlenkovém obrážejí se pravé příčiny podrážděnosti a napjatosti, atmosfery podrážděnosti a napjatosti, jež charakterisuje tento stát, ale jest charakteristická nejen pro tento stát, nýbrž i pro širší sféru. Za pohnutých dnů ve Versaillích a St. Germainu vzpomněli si sami na nás a schválili na naši ochranu ustanovení, jež jsou vám známa z mírové smlouvy st. germainské ze dne 10. září 1919, uzavřené mezi spojenými a přidruženými hlavními mocnostmi na jedné a Československou republikou na druhé straně, ustanovení, jichž znění a duchu nelze dojista upříti jisté mravnosti, ale jež by se ukázala býti dobrodiním pro menšinový národ jenom tenkrát, kdyby byla skutečně poctivá vůle, respektovati tato ustanovení a říditi se jimi. Pro tuto poctivou vůli není však žádného místa v tomto státě. Historie objasní mnohé. Už dnes začíná svítati v přítmí oněch dnů kdy se rozhodovalo o celých kmenech a národech a ukazuje se udivenému světu stále víc a víc, jaké vlivy tehdy působily a byly v činnosti, aby takovým způsobem rozřešily budoucnost, budoucnost Evropy, která jest také naší budoucností. Také náš ministr zahraničních věcí dr. Beneš byl jedním z těch, již měli podíl na tom, jak se věci utvářely. I když také jeho práce, pro něž jest přímo typický memoire, který nedávno vešel ve známost, nebyly pouze a jediné s to, aby rozřešily náš osud, osud německého národa, stejně jako ostatních menšinových národů, měl přece jeho vliv, stejně jako jiná četná sta a tisíce vlivů, spoluurčující účinek, aby bylo přivoděno rozřešení, které se, pánové vyprovokuje právě takovou prací. Docela dobře posuzuje však dr. Beneš "nation allemande" jako problém tohoto státu, jenž nebyl rozřešen ani lapidárními větami jako "Němci jsou jenom kolonisté", ani differujícími spisy memoiru, ale od jehož šťastnějího a lepšího řešení závisí to, co si vládní prohlášení vytýčilo jako nejvyšší cíl, totiž vnitřní klid v tomto státě upevnění poměrů, mír v tomto státě.
Víme, že národní boje, zuřící v tomto státě, ohromují hospodářsky, víme, že hospodářsky působí dokonce ničivě a že národní boje v tomto státě překáží vybudování. Pánové, není to naše tragická vina. Přiznejte se k myšlénce svobody a rovnosti všech občanů a národů v tomto státě, přiznejte se k požadavku samosprávy jednotlivých národů, nežijících v tomto státě po vlastní vůli, uskutečněte myšlénku národní autonomie jako minimální požadavek menšinových národů, jmenovitě jako náš menšinový požadavek a bude mír v tomto státě. Uskutečněte to, co váš velký muž prohlásil za první podmínku pro život národnostního státu, totiž uznejte princip svobody, svobody všech v tomto státě žijících národů! Pak nadejde jak už jsem několikrát zdůraznil, mír, klid a pořádek.
Mluvím-li tak, mám plné právo tak mluviti. Národní socialisté nejsou autonomisty z dneška. Už ve starém Rakousku poukazovali jsme na úkoly, které musí se národnostní stát snažiti vyřešiti, stát národů, jak jej representovalo staré Rakousko, jemuž Československá republika co do etnografické konstrukce poměrně nezadá. Poukazovali jsme tedy už v předválečné době a v pamětním spise, odevzdaném koncem r. 1915 rakouské vládě, na to, že tato samospráva národů na podkladě teritoriálního principu může býti jediné možným základem, na němž je s to spočívati národnostní stát, stát národů. Poukazovali jsme už ve starém Rakousku na to, že jest nutno upraviti tuto otázku v tomto smyslu, neboť jenom tenkrát, když v národnostním státě, ve státě národů rozřeší se tato otázka v tomto smyslu, jest možný skutečny sociální, hospodářský a kulturní pokrok. V tomto státě bude sociální, kulturní a hospodářský pokrok jen tenkrát možný, když národnostní otázka se napřed řádně rozřeší.
Přes požadavek samosprávy, který pronášíme v této sněmovně na dobu, po kterou bude náš národní kmen přidržen historickým osudem k této formě, trváme však pevně na právu sebeurčení a stavíme je nad právo samosprávy. Jsme s to přinésti nejvyšší oběti, abychom dosáhli tohoto práva. Mohu také prohlásiti, že moje strana trvá na obsahu státoprávního prohlášení, jež jsme učinili 1. července v této sněmovně.
Velectění pánové, nejsme samozřejmě s to, abychom mohli určiti, jak dlouho připoutají nás dějiny k této státní formě. Nejsme s to, abychom to určili, a nechceme to také učiniti. Ani nemůžeme se pokusiti, abychom tuto dobu určili citově, ani nemůžeme se pokusiti, abychom snad rozumově vypočítali délku této doby. Ale jedno jest jasné, že po dobu, po kterou žijeme v tomto státě, budeme chtíti samosprávu a autonomii jako energický a kategorický požadavek, a že tento stát nedospěje ke klidu, pokud trvá v této formě, v níž se nyní ukazuje, pokud tento stát nedospěje k náhledu, že tohoto klidu dosáhne jenom tenkrát, když menšinovým národům přizná právo na samosprávu, autonomii, oněm národům, kteří nevstoupili dobrovolně do tohoto státu. Pak jest samozřejmě dosažen také cíl, který si pan ministerský předseda vytýčil ve svém vládním prohlášení.
Čechové hřešili příliš v tomto státě, než abychom mohli jednou doufati ve spravedlnost. Nekonečně páchalo se na nás utiskování a brutality. Nyní vznikla v tomto státě definitivní ústava proti naší vůli, ba proti našemu tisíckrát tlumočenému protestu a v rozporu s článkem VII. mírové smlouvy st.-germainské. V tomto státě bylo vytvořeno množství jiných zákonů, které byly v oboru hospodářství, v oboru kultury namířeny proti nám, v náš neprospěch prováděny. Vytvořeno bylo v tomto státě množství zákonů, jichž konečným cílem jest - skoro ve všech případech - zničiti naši kulturu a naše hospodářství. Předem naši kulturu, poněvadž pánové z protivné strany kalkulovali zcela správně, že když bude zničena naše kultura, jsou také dány předpoklady pro zničení našeho hospodářství. A tak se zuří už po léta proti našim veškerým školním a vzdělávacím ústavům, počínaje od vysoké školy, tohoto nejdrahocennějšího statku našeho národa, až k měšťanským a obecným školám.
Velectění pánové! Zničení našeho školství jest skutečností, i když se to často popíralo, jmenovitě, když popírají to oficiosové tohoto státu, také pan ministr školství, který ve své odpovědi ze dne 26. října na interpelaci, kterou jsem podal s Patzelem, stoupencem mé strany, prohlásil, že doposud nebylo německému národu ničeho vzato z jeho školních a vzdělávacích ústavů. Až budu líčiti skutečnosti, vyvrátím celou neudržitelnost projevu pana ministra školství. Nechci se tu zabývati tím, jakým způsobem byla zkrácena a poškozena naše vysoká škola. Ale o jednom zákoně musím se tu zmíniti, totiž o zákoně ze dne 3. dubna 1919 o zřizování českých škol. Jest to zákon, který byl vytvořen za tím účelem, aby byly české menšinové školy zřizovány v uzavřeném německém osidlovacím území, který zcela proti úmyslu, v němž byl snad původně vytvořen, byl také prováděn proti našemu školství, ačkoli to po našem názoru znamená hrubou nepřípustnost a nezákonnost. Utiskování našeho školství bylo doposud skoro strašlivé. Rdousí se nejhroznějším způsobem. Nejstrašnějším paragrafem v zákoně ze dne 3. dubna 1919 jest však pro nás § 9., který předsedovi zemské školní rady - jest to nyní dr. Jindřich Metelka, známý v nejmenší německé vsi - dává právo rušiti třídy, uzavírati školy, chlapecké a dívčí měšťanské školy spojovati ve smíšené měšťanské školy, měšťanské školy úplně rušiti; zkrátka, tento § 9. dává předsedovi zemské školní rady přímo diktátorskou moc do rukou. Aniž jest zodpověden některému jinému činiteli, má tento muž právo rozhodovati o veškerých školních a vzdělávacích ústavech dle svého uvážení, věc to, která jest zcela v rozporu s požadavky spravedlivé demokratické ústavy. Odpovíte mi, že tento zákon platí přece také pro české školy. Ale mám za to, že jest nemožno, aby tento zákon prováděl se tak hrozně i proti českým školám. Provedli jste dojista tento zákon jako zákon na ničení škol také na některých českých třídách a školách, ale ono rozsáhlé používání tohoto zákona, jmenovitě § 9. tohoto zákona, jak se ukazuje v německém osidlovacím území, marně bychom hledali v českém. Za pomoci tohoto zákona byly naše školní a vyučovací ústavy nejhrozněji utištěny. Ve schůzi dne 30. září uvedl předseda zemské školní rady dr. Metelka tato čísla o násilnostech, spáchaných doposud na německých školních a vyučovacích ústavech: v 370 místech bylo doposud zničeno 30 německých škol a 576 německých tříd.
Tato zpráva jest sama o sobě hrozná. Ale tato věc stává se ještě hroznější, poněvadž nemůžeme této zprávě přisouditi žádné větší ceny, než toliko cenu oficielní zprávy, která jest, bohužel, ještě strašněji předstižena zkušenostmi, pravdou. Jest jasno a jisto, že v tomto státě bylo až dosud zničeno daleko přes tisíc německých škol a tříd, číslo to, jež může dojista potvrditi každý, kdo měl příležitost zasedati v politickém školním výboru Svazu německých samosprávných sborů a viděti tam množství došlých aktů a slyšeti zoufalé volání o pomoc četných obcí ze severu a jihu, z východu a západu o rdoušení škol. V posledních dnech před počátkem školního roku provádělo se v zemské školní radě přímo po továrnicku ničení německého školství. Byl jsem sám svědkem, že zemská školní rada expedovala za jediný den 120 aktů, z nichž každý obsahoval rozsudek smrti proti německým třídám, po případě německým školám. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Nemýlím se, prohlásím-li, že dosud bylo zničeno německých škol a tříd daleko přes tisíc, proti úřední zprávě pana dr. Jindřicha Metelky. Pravíte-li, že činnost, kterou jste vyvinovali na základě tohoto zákona proti našim německým školním a vzdělávacím ústavům, byla v každém případě objektivní, jest to největší nepravda, která kdy byla pronesena. S toutéž chladnokrevností, s kterou jste snad zavřeli jednu třídu na vyšší škole, zavřeli jste také pohorskou školu, jakých máme množství v německém osidlovacím území. Poznal jsem několik takových případů. Tyto případy znamenají totéž, jako oloupiti děti v horských krajinách o každou možnost vzdělání. Vím, že v zemské školní radě a v ministerstvu vyučování mají špatné svědomí.