Toto zlé svědomí jeví se tím, že staly se v poslední době pokusy, aby byly reaktivovány nejhroznější případy rdoušení škol. Právě touto strašlivou politikou, která zohyzdí jednou dějiny této republiky, pobuřujete náš německy národ v nejhlubším nitru a víte, že se už často podobal rozbouřenému moři, jako 8. a 9. října, v době školní stávky, která zuřila v německých osidlovacích územích. Jako požadavek samosprávy stane se vůbec kategorickým požadavkem nejbližších dnů, tak jmenovitě požadavek, aby našim školním a vyučovacím ústavům dostalo se samosprávy. Žádáme, aby předseda zemské školní rady zastavil zavírání tříd a více je neprováděl, nýbrž aby je provádělo ministerstvo školství po slyšení německého odboru zemské školní rady. Dále žádáme, aby revidovány byly všechny zločiny, dosud spáchané na základě tohoto zákona na našich školních a vyučovacích ústavech.
Pánové! Stejně hluboce jako do našeho kulturního života zasahujete i do našeho hospodářského života. Zmiňuji se jen o zákone o válečné půjčce, jež se rovná vyvlastnění německého majetku. Pravím vám, že i v tom případě, kdyby naši majitelé válečné půjčky byli prodchnuti nejlepší vůlí použiti podmínek tohoto zákona, nejsou prostě s to použiti ho, poněvadž nemají prostředků, aby tak učinili. Tvrdím, že tento zákon jest největší šílenství, jež bylo kdy na parlamentární půdě spácháno na některém národě, že tento zákon jest stejně tolik, jako přenésti se přes každou morálku. Pravím, že tento zákon se vymstí strašlivě na tomto státě. Nedbali jste našich výstrah, ale nastanou všechny následky, jež jsme předpovídali ve svých řečích.
Pravím jen, že jako každý jednotlivec podléhá závazkům kategorického imperativu, tím více jim podléhá stát jako úhrn jednotlivých osob, a běda státu, jenž se přenáší přes kategorický imperativ, běda státu, který tak jedná; ničí základy své vážnosti, ničí základ svého prestyže, svého vnitřního a zahraničního úvěru, jak se to už ukazuje jako následek zákona o válečné půjčce.
Pánové, tento zákon byl schválen už v době, kdy jsme byli německými zástupci v této sněmovně, a že se tak mohlo státi, dokazuje, že jste ochotni postupovati proti našemu národu tímtéž způsobem, jak jste to činili, když bylo staré revoluční Národní shromáždění. Dokazuje, že ani naše přítomnost není s to odvrátiti vás od této činnosti. Jest to následek nesmyslného jednacího řádu, který nás tu snižuje na pouhé statisty a znemožňuje nám, abychom plodně spolutvořili, spolupracovali a spolubudovali. Buď nám poskytnete možnost, abychom spolupracovali nebo dožijete se něčeho jiného, než jste se doposud dožili.
Chci se ještě zmíniti o jiném zákoně, jenž jest stejným znásilněním německého národa, jako zákon o válečné půjčce, to jest o zákoně ze dne 29. února 1920, o jazykovém zákoně. Pro krátkou dobu vymezenou řečníkům, není mi možno zevrubně probrati tento zákon, ale prohlašuji o tomto zákoně, že jest neslýchaným pokořením, neslýchanou urážkou a provokací našeho národa i ostatních menšinových národů. Není ani praktický, ani proveditelný a musí býti také změněn.
Pan ministerský předseda zmínil se ve svém programu, který tu přednesl, také o pokusu práce ve prospěch pořádku, práce ve smyslu pokroku, ve smyslu uspokojení jmenovitě požadavků lidí, nalézajících se v nižším postavení sociálním. Jako socialisté jsme ochotni spolupůsobiti při práci ve prospěch lidí v tomto státě, nalézajících se v nižším postavení sociálním. Je-li zde nutna sociální činnost, tedy jest to obzvlášť v tomto státě a tu zmíním se krátce o stanovisku naší strany k otázce socialisace.
Soudíme, že socialisace má přijíti, že také přijde a musí přijíti jako věc spravedlnosti a vyrovnání moci, tkvícího v této spravedlnosti. Ale socialisace nesmí po našem názoru býti projednávána jako otázka brutální moci, jako otázka strany nebo organisace. Socialisace vyvine se jako hlavní předmět hospodářských změn, jež mají býti vyprovokovány, jak myslím, s přirozenou nutností z hospodářského vývoje našich dnů, vyroste s přirozenou nutností z hospodářského vývoje našich dnů. Nejsme žádní fantastové, nahlížíme, že hospodářství musí dnes poskytovati nejvyšší výnos práce, abychom se dostali z dnešního chaosu. Jenom práce umožní, aby byl zadržen stálý pokles životní úrovně národů. Nahlížíme také, že nesmíme prováděti lehkomyslného experimentu nazdařbůh na nynějším hospodářském tělese, přeskakovati stupně vývoje. Ale to nás nemůže naplňovati bázní přede vším novým, nýbrž naopak nás posíliti, abychom nové studovali a skutečně připravovali. Celý proces socialisace nenastane samozřejmě z dneška na zítřek. Nepovažuji příliš rychlý postup v tomto oboru za moudrý, postup krok za krokem, soustavný postup bude nejlepší taktikou v tomto případě. Rozhodně nebude možno provésti úplnou socialisaci v tomto okamžiku z důvodů technických, hospodářských, vědeckých, a ten, kdo tak soudí - a každý, kdo má vůbec smysl pro rozum, musí dospěti k tomuto poznání - nesmí z jakýchkoli důvodů žádati, aby tato úplná socialisace byla ihned provedena.
V souvislosti s tím chci ještě trochu blíže vymeziti stanovisko své strany k otázce socialisace. My národní socialisté přikročili bychom s nadšením k socialisační činnosti, o níž se zmiňuje také exposé ministerského předsedy, v národně jednotném státě, ale obáváme se, že socialisační činnost v tomto státě měla by často v sobě osten, a z tohoto důvodu říkáme, že tato činnost, jež se pravděpodobně rozvine, nesmí míti ostnu proti nám. Právě padlo zde slovo pozemková reforma a právě zákon o pozemkové reformě dokazuje, že my Němci musíme býti neobyčejně opatrni oproti socialisační činnosti v tomto státě. My jsme jako socialisté přirozeně pro to, aby pozemkové poměry byly nově upraveny. Jmenovitě v německých průmyslových okresích jest nová úprava nutna, snad mnohem nutnější než v jiných obvodech této země. Ale právě tento zákon o pozemkové reformě, o němž se zde stala zmínka, naplňuje nás také nedůvěrou. Přiznávám, že ve své podstatě může býti nazván sociálně myšleným zákonem, ale také víme, že se provádí právě proti nám. Prohlašuji proto, jak už jsem to dříve zdůraznil, že nám národním socialistům zalíbí se v povinnosti a úkolu rozpoznati význam pozemků a půdy pro náš národ a že pravděpodobně budeme bdíti nad tím, aby německá domovinská půda, až se bude rozdělovati, dostala se zase do rukou německých (Souhlas a potlesk německých poslanců.)
Nyní chci přejíti k vyživovacímu problému, o němž se zmínil také pan ministerský předseda. Zpráva pana ministerského předsedy o zásobovací situaci zajímá nás Němce mnohem více než ostatní zástupce v této sněmovně; byla-li v posledních měsících a v posledních letech řeč o hladu, panoval-li v posledních měsících hlad a bída, byla tato bída a tento hlad jenom v německých okresích, jmenovitě v německých průmyslových, horských a pohraničních okresích. Jako zástupce největšího průmyslového okresu v tomto státě, jabloneckého okresu, mohl bych tu vyprávěti celou knihu o nesmírné bídě, která řádila po celou dobu válečnou i poválečnou v mém okresu, a nebyl bych hotov, kdybych referoval o smutném stavu výživy, jak byl a ještě jest u nás. Běžte jenom jednou sami do našeho okresu. Budete moci poznati a uviděti pravdivost mého tvrzení z očí a tváří tisíců a tisíců dělníků a občanů, z očí a tváří tisíců a tisíců nešťastných žen a dětí. Takové nouze a bídy, jaká panovala v našem okresu, jistě není ve středu tohoto státu. Proto my Němci máme více než všichni ostatní zájem na bezvadně působícím zásobovacím hospodářství a proto vás vyzýváme, abyste byli intensivně činní v tomto oboru a zabránili pro stát tomu, co musel zažíti v minulosti. Upozorňuji jen na stávku z hladu, ke které došlo v severočeských průmyslových okresích a která nebyla dojista s to, aby povznesla prestyž tohoto státu, nýbrž byla spíše způsobilá, aby ohrozila pořádek a otřásla tímto státem; bylo by tomu tak i v příští zásobovací periodě, kdybyste nechtěli v tomto směru vyvinovati prozíravou činnost. Nemohu opomenouti, abych neprojevil zde svůj podiv nad tím, že nyní na počátku zásobovací periody jsou v našich okresích opět potíže. V posledních týdnech byl v našich okresích vydáván chléb tak špatné jakosti, že u těch, kteří ho požívali, dostavily se zdraví škodlivé následky. To jest nyní, na počátku zásobovací periody. Německé průmyslové okresy mají plné právo na bezvadné zásobování. Nebydlíme v území tak úrodném jako Čechové, jako obyvatelé ve středu tohoto státu. Naše půda jest drsná, naše krajina nehostinná a neproduktivní. Ale tím produktivnější jsou lidé, kteří bydlí na této neproduktivní půdě a na ní tvoří. Budiž poukázáno jenom na vývoz těchto okresů, na vývozní průmysl, který přináší každoročně milionové zisky státu, společnosti. V těchto okresích není žádných vnitřních nepřátel, jak se vyjádřil pan ministr financí Engliš, žádných lidí, kteří by zasluhovali, aby byli ubiti sekerou. Tito lidé pracují a tvoří pro společnost a zasluhují jiného osudu, než takového, jaký jim přiděluje pan ministr financí Engliš ve svých nezodpovědných a frivolních projevech (Souhlas na levici. Různé výkřiky.). Velectěné dámy a pánové! V našem průmyslovém okresu jest 92.000 obyvatelů. Z těchto 92.000 obyvatelů jest jenom 200 samozásobitelů. Jsme tedy odkázáni na dodávky z jiných okresů a tyto dovozy musí se díti bezvadně, aby toto obyvatelstvo, které pracuje pro stát, pro společnost, - dokazují to ohromné sumy placených daní, - bylo účelně uspokojeno také v ohledu zásobovacím.
Jestliže vláda nemůže pro finanční obtíže obstarati dostatečných nákupů, doporučuji vládě myšlenku, jež byla tlumočena na loňském hospodářském kongresu. Jak známo, propagoval jeden německý účastník na zmíněné poradě hospodářských rad myšlenku, aby byla založena hospodářská organisace dělníků a podnikatelů z nouzových okresů, kteří za vzájemného ručení jejich pracovní a vývozní schopnosti uzavřeli by za státního souhlasu a pomoci půjčku, jež by mohla zabezpečiti odběr potravin, předmětů spotřeby a surovin na nejbližší dvě až tři léta a jejíž zaplacení a amortisace byly by ve velkých rysech garantovány výnosem vývozního průmyslu a práce. Taková půjčka setkala by se snad s větším porozuměním než mnohá jiná půjčka (Souhlas něm. poslanců).
Přicházím k otázce vázaného hospodářství. Z výkladu pana ministerského předsedy o zásobovacím problemu vyjímáme, že za nynější periody zásobovací chce z praktických důvodů setrvati na vázaném hospodářství. Nahlížíme, že nemůže býti okamžitě upuštěno od této soustavy. Tato soustava jest něco, co se stalo, za války stalo, a nemůže býti v okamžiku převedena v jinou soustavu, nýbrž může býti odstraněna jenom postupně. Přesto doporučujeme myšlenku volného hospodářství - říkám to jménem své strany a jest faktem, že obchodníci přesto, že byli po mnoho let vypojeni z legitimního obchodu, mají přece větší vztahy k cizině než stát, a co snad jest ještě důležitější, mají dle okolností v cizině větší úvěr než stát. Musíme, bohužel, jako výsledek posledních let konstatovati, že stát jest po stránce obchodní příliš těžkopádný, nemá oněch obchodních obratností, jež se vyskytují ve skutečném obchodním životě. A ještě něco dlužno poznamenati: při opatřování potravin pro lid nesmí hráti úlohu ani politické sympatie, ani politické antipatie. Dnes jest tomu tak, dnes jest snad někdo z politických důvodů nucen nebrati potravin tam, kde by byly snad nejblíže, a na tyto politické sympatie a antipatie nevezme obyčejný obchodník, jenž není v takové tísni, žádného zřetele.
Přicházím nyní k hospodářským požadavkům státních úředníků. Hospodářským požadavkům státních úředníků musí býti dostatečnou měrou vyhověno. Platy a požitky státních úředníků musí se skutečně přizpůsobiti hospodářské přítomnosti. Platy a požitky státních úředníků, jejich dosavadní přídavky nebyly vskutku přizpůsobeny hospodářství přítomnosti, hospodářství dnešního dne. Musí nastati zvýšení. Musím zde výslovně zdůrazniti, že si přejeme, aby bylo také učitelstvo plně pojato do tohoto zvýšení. Nesmí býti prolomen zákon ze dne 23. května 1919, zákon paritní, jenž zaručuje učitelům stejné postavení co do požitků, jako státním úředníkům a odmítám též jménem své strany projev ministra financí, učiněný ve schůzi státně-zřízeneckého výboru 27. října, jakož i jeho prohlášení, že nebude moci přiznati učitelům zvýšených drahotních přídavků, jež se přiznají státním úředníkům. Co si učitelstvo po dlouhých letech, po svízelném úsilí vybojovalo, postavení na roveň státním úředníkům, jež tlumočí paritní zákon z 23. května 1919, musí býti i na dále zachováno. Doporučuji dále, aby požitky staropensistů byly postaveny na roveň s požitky novopensistů, jakož i aby požitky pensistů byly postaveny na roveň s požitky aktivních úředníků, poněvadž jen tímto postavením na roveň rozřeší se také otázka postupu. Že se musí upraviti také právní poměr opatrovnic na mateřských školách, jest s našeho stanoviska samozřejmo. Obnosy, nutné na úpravu právních poměrů válečných poškozenců, doporučujeme vzíti z vojenského rozpočtu. (Souhlas něm. poslanců.) Jest nezodpovědno, že po mnohaleté válce, po všech těchto hrozných utrpeních, jež válka přinesla lidstvu, házejí se nové miliony a miliardy do nenasytného jícnu molochu, místo aby byli zaopatřeni ti, kteří válkou stali se nešťastnými.
Vojenský program armády, brannou moc tohoto státu považujeme za instituci nám nepřátelskou. Zákon, kterým byla vytvořena branná moc, považujeme za oktroj, zákon ten spadá do komplexu oněch zákonů, jež nikdy neuznáme. Místo, aby militarismus, jak to doba žádá, byl odstraňován, zdokonaluje se. Pro to nemáme samozřejmě žádného porozumění. Budeme také bdíti nad poměry našich nováčků, našich narukovavších jinochů a žádáme, aby byl zvolen dohlédací výbor, který by měl za úkol dohlížeti na osud, na to, jak se zachází s našimi narukovavšími mladíky, jakož i žádáme, aby do redakčního výboru projektovaného časopisu pro vojáky přišli také němečtí členové.
Přicházím k závěru. Vysoce ctěné dámy a pánové! Jako Němci vynasnažovali jsme se doposud, abychom vám ukázali cesty, po nichž muselo by se v tomto státě jíti, aby obnoven byl klid, pořádek a mír. Vynasnažovali jsme se ukázati vám tyto cesty i v přítomnosti, také mojí řečí. Bojovali jsme doposud parlamentárními, legálními prostředky. Použijeme jiných method a uvidíme, zda-li tyto methody táhnou více než parlamentární, legální prostředky. (Souhlas a potlesk německých poslanců.) Velectění, uvedu zde slovo vašeho sourodáka. Jsou to slova bývalého ministra Habrmana, která napsal, když seděl ve věznici ve Steinu nad Dunajem. Napsal: "Příteli! Hlavu vzhůru! Buď udatný, nezapomeň, že jsme revolucionáři! Jsme hrdinové; trpíme za velkou věc, jejímiž jsme apoštoly. Přijde doba, kdy ti, kteří soudí nás, budou souzeni námi. A jako oni s námi, nebudeme míti s nimi žádného soucitu! Nechť přijde cokoli, zůstaneme pevni. Nezdolají nás. Naše těla mohou spoutati a uvězniti, našeho ducha a přesvědčení nikoli! Ne my, nýbrž naši soudcové patří do žalářů a my na soudcovskou stolici. Vzdor a opovržení jim patří. Hlavu vzhůru! Vzdor a pýchu v duši!"
Nebudeme špatnějšími Němci, než
vy, pánové, byli jste v minulosti dobrými Čechy. (Potlesk něm.
poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
K slovu jest přihlášen další řečník posl. Zeminová.
Posl. Zeminová: Slavná sněmovno! Vážení paní a pánové! Dříve než promluvím o vládním prohlášení a dotknu se různých aktuelních otázek zahraničních a vnitropolitických, jest třeba, abychom vyrovnali tak ty malé účty s některými z pánů předřečníků. Hned začnu s předchozím panem řečníkem, který právě odešel s podia řečnického. Kdo slyšel - a musíte to i vy páni z německých lavic uznati - kdo slyšel včera mluviti posl. Stříbrného, také národního socialistu, jak mluvil vůči vám střízlivě, uznale, jak hledal východisko z těch národnostních zmatků a zápasů a jak jako jeden z politických vůdců význačné strany snažil se vyjíti vám vstříc, aby byla připravena základna, na které by se národové tohoto státu sešli ve společné práci pro budoucnost nás všech, nepředpojatě porovnejte řeč Stříbrného se slovy předchozího pana řečníka, stopujte jeho přímo nenávistný ton, s jakým mluvil o různých aktualitách dne, a hlavně to jeho stálé vyhlašování nemorálnosti různých systémů, jaké že my zavádíme vůči německému národu. Pánové, řeknu vám to upřímně a přímo jako žena. Byla to doba hrůzy, kterou jsme my nezavinili. My jsme přišli do proudu světové války úplně nevinně. Náš národ proti ní protestoval a nepřál si jí. Hlavními vinníky jste byli vy Němci. A přece, když se rozpoutala válka a hrnulo se strašné neštěstí na hlavy nevinných opuštěných rodin, žen a dětí, když jsme slyšeli stesky z různých německých krajin, jak tam padají lidé hladem a různými nemocemi, i nás zabolelo srdce, poněvadž jsme lidmi, v prvé řadě lidmi. Ale vy to, bohužel, nechcete uznati. Duše německého národa se od roku 1914 v ničem nezměnila, ona zůstala stejně tvrdou a panovačnou, jako v létech tehdejších. Pánové, když mluvíte o naší nemorálnosti, tím více bych já mohla mluviti o vašich zločinech, kdyby na to přišlo. (Německý výkřik: Raději ne!) Pánové, vím, že nebylo by vše vámi stejně přivoděno, to také ráda přiznávám. Ale v tom je ta tragedie německého národa, že mezi vámi Seligerové umírají a Simmové nastupují na jejich místo. (Německý výkřik: U vás Kramář!) Nikoliv, Kramář nehraje již takovou úlohu. Široké vrstvy lidové, které my representujeme, mají stanovisko k druhým národnostem naprosto jiné, stanovisko velmi lidské. Ale, pánové, kdybychom měli dnes vzpomínati ještě na ten život, který jsme prožili, nebylo by to pro vás příznivé. Vy jste se před 6 lety zdvihli jako moře, abyste přepadli celou Evropu. Tenkráte jste mysleli, že máte všechny trumfy v rukou. Pýcha z vás dosud nevyšla a dodnes jste se v ničem nezměnili. Kdybych já dnes jako žena, jako příslušnice českého národa měla vystoupiti, měla bych vás postaviti na lavici obžalovaných a říci: Vy jste tím vinni, že na 300 tisíc nevinných lidí zůstalo v zákopech, vy jste tím vinni, že máme ve státě půl milionu válečných vdov a sirotků, o které se musí stát starati, ačkoliv vy jste světovou válku zavinili. (Potlesk. Výborně!)
Dodnes vane z vašich řečí nenávist. My jsme byli ochotni vše, co se stalo, zakrýti závojem zapomenutí, kdyby tím bylo umožněna nějaká práce s vámi, ale vy sami toho východiska nehledáte, vy Svazem národů opovrhujete z toho důvodu, abyste se nenechali přetrumfnouti druhými stranami ve vašem voličstvu. Proto přicházíte s novými štvanicemi národnostními, kterými náš stát bude trpěti, ale kterými bude trpět také velká většina obyvatelstva.
Mluvili jste tolik o tom školství. Pánové, v Bilině dodnes česká škola zůstala ve stodole, to je ukázka vaší kulturnosti, s jakou jste se chovali vůči českému školství. Když se zrušovaly u nás zbytečné německé školy v Jindřichově Hradci, v Příbrami, kde bylo 9 dětí, jest pochopitelno, že nemůžeme vyhazovati peníze státu na něco absolutně zbytečného. My nechováme vůči vám nenávisti, nýbrž určitou nedůvěru, která jest opodstatněna těmi 1500 lety, které leží mezi námi a vaším národem, kdy jsme se museli rvát o svoji existenci a svůj život. Tolik na adresu našich Němců.
Lituji, že se musím dotknouti také myšlenek některých řečníků českých. Velmi trapně se mne dotklo několik slov pana ministra financí dr. Engliše, kterého si jinak velice vážím. Nevím, nemá-li to býti nějaký signál čehosi, co se zde v zákulisí chystá. Utkvěly mně v paměti dvě věty z jeho prohlášení: že musí nastati vyrovnání činží, že přijde činžovní konjunktura. Má-li to býti předzvěstí toho, o čemž již v novinách se vyskytují zprávy, že totiž nynější vláda úřednická hodlá suspendovati zákon o ochraně nájemníků, pak by to byl velmi smutný a nešťastný počin, kterým by se chtěla vláda uváděti do širokých vrstev lidových. Právě z toho důvodu, že vidíme kolem sebe nepřetržitě stoupati drahotu, chci s tohoto místa předem varovati vládu, aby snad nějakým způsobem vyšla vstříc domácím pánům na velké útraty nájemníků.
A nyní je druhá věc, která taktéž nebyla nejšťastnějším ohlášeným podnikem. My patříme ke konsumentům. Zdálo by se tedy, že naše a živnostenské zájmy jsou do jisté míry rozdílné. Ale tentokráte musíme zaujmouti stanovisko totožné se stranou živnostenstva. Protest živnostníků proti chystanému zvýšení daně z obratu rozhodně se týká také našich konsumentů. Proto také musíme my proti této dávce protestovati. Víme dobře, že se vypíše 2% daň z obratu, ale že daň tu konsument bude platiti 3, 4, 5kráte. Jednou přirazí výrobce, po druhé velkoobchodník, po třetí maloobchodník, po čtvrté dovoz atd. Tedy nám se to presentuje několikrát. Ostatně my si připomínáme velmi dobře tu dobu, kdy byla uvalena tato nespravedlivá daň loni. Sotvaže se ohlásilo, že bude dávka z obratu 1%, nešlo zboží o jedno procento nahoru, nýbrž o 10, 20 až 50%, takže kde kdo vlastně se hojil na této dani, jen stát z ní měl nejméně. Jest sice předepsána, ale nevybírá se pro stát, poněvadž není zde dostatečného úřednického personálu.
Neváhám prohlásiti, a adresovala bych to na všechny kluby socialistické, že velká chyba byla u nás socialistů, když jsme od převratu nechali nejdůležitější obor ministerský a sice ministerstvo financí vždy v rukou zástupců stran měšťanských. Důsledky toho vidíme dnes na systému daňovém. Postiženy jsou vesměs předměty denní potřeby, jsou uvalovány vesměs daně spotřební, které se vrhají na široká bedra konsumentů. Ale naproti tomu daň z velkého majetku, která byla proponována již téměř před 2 lety, dosud nebyla ve své první splátce vybrána. My doposud marně čekáme, kdy oproti velkým pánům bude odvaha taková jako proti drobným vrstvám pracovním. Byla jsem tyto dny v Král. Hradci. Přišli ke mne úředníci i exekutoři z berního úřadu a co prohlašovali? Jakmile se jedná u živnostníka o nějakých 10 K nezaplacených daní, hned se musí provésti exekuce a hned se to vymáhá. Ale továrníci, kterých jest v okolí Král. Hradce na celé tucty, a bohatí milionáři jsou dlužni statisíce na daních. Za léta 1917, 1918 a 1919 se jim daně ještě ani nepředepisují, takže mají dosti času, aby si mohli své zisky v bezpečí ukládati a uniknouti tak fisku státnímu.
Také k řeči pana dr. Kramáře několik slov. Bylo to zajímavé, jak si chválil agrárníky. Tušili jsme v tom politické námluvy, které však skončily špatně, jak jsme později viděli. Je pochopitelné, že pan dr. Kramář chválí bohaté sedláky od té doby, co se pan Žďárský a pan Bergman stali ozdobou národně-demokratické strany. Není tomu tak dávno, co paní kol. Purkyňová a pan prof. Němec, člen býv. Národního shromáždění, na velké schůzi žofínské a na celé řadě schůzí v městech venkovských mluvili a vystupovali velice ostře proti sedlákům. Mluvili o tom, že za metrák obilí stačí 40 K. A také v "Národních Listech" se o tom psalo, že by se sedláci měli bičovati daněmi, aby byli přinuceni prodávati za levnější ceny. Jak se časy mění! S těmi, se kterými stáli před rokem v boji na život a na smrt, leží si nyní v náručí. To jest politická morálka, která velice osvětluje dobu po světové válce. Jsem zvědava, jak se bude omlouvati městským voličům tato změna politické linie.
A nyní něco, co mne velice zarazilo, že pan dr. Kramář znovu kladl takový důraz na to, že úřednická vláda jest mu dosti příjemná. To jest mu symptomem doby. Není tomu tak dávno, - bylo to v předešlém Národním shromáždění, kdy pan dr. Kramář prohlásil, že konečně ten rozdíl mezi republikou a monarchií není tak veliký. Myslím, že by bylo zapotřebí určitého třídění duchů v českém i německém táboře. Nastalo by veliké zjednodušení politických poměrů, kdyby lidé, kteří konservativně cítí, šli tam, kde skutečně jim jest otevřena náruč, a kdyby pan dr. Kramář přistoupil k té skupině pana Hlinky&Comp. Bylo by to požehnáním pro český život a vyplněna touha po spojení, jaká se tu čím dále tím zřejměji objevuje.
Nás všech ostatních velice trapně se dotýká ta skutečnost, že máme u nás vládu úřednickou, protože - přiznejme si to otevřeně, pánové a paní, - jsme první stát po světové válce, který k tomuto smutnému faktu neústavní vlády sáhl. (Hlas: Dr. Kramář to zavinil!) Pan dr. Kramář to nezavinil! Ale řekněme, proč odešel pan dr. Rašín, když ho nikdo k tomu nenutil? Já bych řekla, proč odešel. On viděl, že hospodářská situace jest velice neutěšená a on to přál socialistům, že chtějí té spoluvlády okusiti. On viděl, že se těžko bude v tom životě probojovávati každá vláda, a čekal na ten okamžik, až budou poměry nevyjasněné, až hospodářská situace bude neutěšená, aby potom přišel jako karatel a řekl: "Vidíte, socialisté to dopracovali k špatnému, nyní my musíme přijíti, abychom to napravili.
Řeknu, proč je panu dr. Kramářovi ta úřednická vláda tak milá. Z jednoduchého důvodu. Poněvadž je složena ze čtyř pětin národně-demokratických byrokratů. (Hlas: Na tom nám pranic nezáleží. Nám záleží na tom, aby konali svou povinnost!) My bychom také velice rádi, aby čeští kapitalisté v té republice své povinnosti konali. Doposud český kapitál sabotuje republiku a napořád jen poučuje jiné, kde by měl poučovati sebe.
A nyní panu kol. Najmanovi nějakou maličkost! Nechci s ním polemisovati nijak o těch ústřednách. Řeknu otevřeně: když na něco přijdete, tak bez pardonu vyčistiti všude! Bylo by velikou chybou, kdybychom kteroukoliv věc chtěli tutlati a jako morovou ránu přikrývati. Ale přiznejte mi upřímně, pane kolego! Nechci se všech žen ve státních úřadech zastávati. To nejsou z devíti desetin příslušnice socialistických stran. To jest společnost, která se tam dostala do jisté míry protekcí. Kdybyste dnes prohlíželi úřady, zjistil by se fakt, že nejvíce proti nim brojí Národní Demokracie a "Národní Listy", ale, že tam právě nejvíce příslušníků má jejich strana.
Tak je tomu i u ženského personálu. Já bych viděla nejraději, aby se ustanovila parlamentární komise, která by všecky stížnosti řádně vyšetřila, všechnu protekci vymetla koštětem a dosadila a podpořila řádné, schopné a pilné úředníky a úřednice, kteří by věděli, co je povinnost. (Různé výkřiky.)
Nedávno jsem byla v ministerstvu veřejných prací. Přijde ke mně jedna z úřednic - já jsem v letech a ona byla ještě starší, tedy jistě ne v nebezpečných letech - ale právem si stěžuje: "Jak mně to nemá býti trapno, když svou povinnost řádně vykonám, jdu ze dveří úřadovny, jdu z vrat ministerstva a každý druhý člověk plivá přede mnou jako před vyvrhelem.˝ To jest hanba českého života. Když někdo řádným způsobem hájí svoji existenci, má na poctivou práci právo žena jako muž. (Výborně!) Na to si musíte zvykati, pánové!
A nyní několik slov k vládnímu
prohlášení a celkové situaci. (Různé výkřiky.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slečna Zeminová má slovo.
Posl. Zeminová (pokračuje): Jako mluvčí žen, ráda bych se obrátila s tohoto fora slavné sněmovny k svědomí každého kulturního člověka a k rozumu i srdci evropských národů. V dobách největších hrůz a nejtěžšího strádání ve válce světové, kde fysicky i duševně trpěli jsme k nevypovědění, ozářilo cosi truchlohru našeho života, jako záblesk lepšího příští. My mnozí, vzácní pánové a paní, snili jsme veliký a krásný sen o tom, že snad přece jednou přijde den, kdy všichni poznáme, že jsme lidé a že je zapotřebí obrátiti list historie lidské, že je zapotřebí žiti lidsky smířlivě, čestně a ne ničiti, pustošiti a zabíjeti jeden druhého. Ale, bohužel, tento sen se rozprchává, léta utíkají, chuť k společné práci a společnému vytvoření nové Evropy se nevrací. Mír, posvátná základna nového života, jako by se zmučené Evropě vyhýbal. Půl Evropy pracuje a půl Evropy dosud válčí, ačkoliv jsou dva roky po oficielním konci války.
Toť tragedie, která na nás všechny vrhá temné stíny duševního neklidu a hospodářského ztroskotání. Ve jménu ohrožené lidskosti považuji jako žena za svou povinnost protestovati dnes hlasitě proti všem těm, kdož prodlužují válku na východě Evropy. (Výborně! Potlesk.) Nešťastny ruský národ nemůže dojíti klidu, nemůže dojíti svobody. (Hlas: Dokud nebude demokracie!) A jest zde několik činitelů, kteří mu brání v jeho vývoji a pokroku. A já se táži, jakým právem světový kapitál chce vnutiti mocí a násilím ruskému národu předpisy o tom, jak má žíti a jakým způsobem má utvořiti svoje státní zřízení? A jakým právem světový kapitál sám si nechce páliti prsty a strká do zápasu okrajové státy a národy, aby oni vedli s Ruskem válku na život a na smrt, aby Slované na všech stranách krváceli, aby potom národové jiných ras mohli nad nimi panovati hospodářsky? (Místopředseda dr. Hruban převzal předsednictví.)