"Výkonný výbor slovenskej ľudovej strany nemôže súhlasiť, že pán prezident republiky nie z väčšiny snemovej demokratickým spôsobom vymenoval úradnícke ministerstvo.
Ohradzuje sa oproti tomu, aby mimo snemu iný činiteľ dával smer vláde, a to tým viac, že výkonný výbor slovenskej ľudovej strany je rozhodne proti dosavádnemu pokračovaniu v tom smere, ktorý na kraj zkazy priviedol Slovensko a republiku.
Pri tom všetkom nechceme klásť prekážky v cestu tejto vláde, nakoľko chce účinkovať, aby zákony prišly v platnosť a ustálily sa právne poriadky. Na tom stanovisku zotrváme, dokiaľ vláda neprekročí hranice svojej úradníckej moci.
Žiadame od nej, aby nám zabezpečila slobodu tlače, shromažďovania a spolčovania. Predovšetkým žiadame zrušiť cenzúru našich novín.
Žiadame, aby sa všemožne pričinila, že by katolícke církevné pomery obsadením biskupských stolcov dľa úmyslu svätej stolice čím skorej boly usporiadané. Cirkevné majetky a školy žiadame odovzdať ich právnym majiteľom. Cirkevné vrchnosti nesmú byť prekážané vo svojom právnom účinkovaní prechmatmi vládnej moci.
Žiadame uplatnenie zákona, že na Slovensku úradnou rečou je slovenčina. Na Slovensku žiadame v prvom rade slovenských úradníkov. Ďalej žiadame, aby sa zrušením diét odstranil rozdiel platu medzi českými a slovenskými úradníkmi. Taktiež žiadame rovnosť zásobovania krajov s vylučeným triedneho zásobovania.
Žiadame prídel licencií nášmu národu. Žiadame previesť pozemkovú reformu, a to čím skôr, bez rozdielu stranníckosti. Žiadame zrušiť centrále a uviesť voľný obchod. Žiadame, aby slovenskou úrodou v prvom rade Slovensko bolo zaopatrené.
Konečne žiadame úplnú samosprávu Slovenska. Nateraz aspoň to žiadame, aby správa Slovenska bola sverená slovenskému správnemu výboru na čele s ministrom s plnou mocou pre Slovensko.
Žiadame, aby čímskorým prevedením obecných a župných volieb náš národ správu svojich vecí dostal do svojich rúk.
Sme za pravú ľudovládu a proti akejkoľvek diktatúre."
Veľactení panovia a dámy, toto je usnesenie výkonného výboru našej skupiny, ktorá sa sišla v septembri v Žiline. Čo nás viedlo k tomuto uzavretiu? Viedla nás výlučne zkúsenosť, viedly nás výlučne krivdy, ktoré sme videli, páchané na slovenskom národe. Cítime a vidíme, že v našej republike sa chce uplatňovať akýsi systém Gesamtsmonarchie, ktorýžto systém sa zhrútil a v nivoč obrátil Rakúsko, a my súc verní tejto republike chceme ju uchrániť, poneváč sa obávame, že týmto systémom sa naša republika iste zhrúti a zničí. (Tak jest!) Keby v starom Rakúsku a Uhorsku nebol býval systém Gesamtsmonarchie, bol by sa iste uplatnil systém väčšiny, bola by panovala tá prirodzená väčšina ak v Rakúsku tak v Uhorsku, totíž väčšina slovanská. Tí, ktorí vykopali hrob rakúsko-uhorskej monarchii, dnes zase sa hlasia a nenaučivše sa ničomu z histórie a politiky, začínajú našu československú republiku viesť tým istým spôsobom ako Rakúsko-Uhorsko. Bohužiaľ k tomuto systému, k tejto politike pridala sa aj veliká čiastka našej slovenskej inteligencie. Táto slovenská inteligencia ovšem pripomínam, že snáď nie vždy a všade - pre svoje osobné záujmy zabudla, že je zástupcom slovenského národa, táto inteligencia pridala sa k centralistickým stranám a tak zapríčinila nepokoj a nespokojenosť na Slovensku.
My, ktorí sme budovali a stavali túto republiku a budovať ju chceme, za žiadnu cenu sa nevzdáme svojich práv. My Slováci, máme právo... (Hluk, místopředseda Buříval zvoní: Prosím, abyste řečníka nevyrušovali!) na autonómiu, my Slováci stojíme na základe pittsburgskej smluvy, uzavrenej medzi českým a slovenským národom, medzi reprezentantom českého a slovenského národa, stojíme a základe tejto historickej magny charty a od tej za žiadnu cenu nikomu a nikdy neustúpime. Táto smluva nerobí krivdy českému národu, nechce dávať nadprávie slovenskému národu, chce len, aby brat bol šťastným pod jedným krovom. (Posl. dr. Stránský: Vy jste hlasovali pro tuto ústavu!) Veľactené Národné shromaždenie! Bohužiaľ, že svojmu vzácnemu priateľovi drovi Stránskému musím odpovedeť, že som fysicky hlasovať nemohol.
A čo sa deje na vzdor tomu, že Slovensko má právo na svoju samosprávu, na svoje školy, svoje súdy a na svoj parlament? Tak je to tam vyjádrené. A túto ústavu podpísal tak vysoký faktor, ako je prezident Masaryk a podpísali ju zástupcovia nášho slovenského národa. Dúfam, že nebude odhodená medzi staré haraburdie, ba že bude platnou pre oba národy.
A čo vidíme, veľactené Národné shromaždenie? Na Slovensku slovenskí úradníci, ktorí chcú slúžiť republike, sú preterovaní. (Hlas: Maďaroni!)
Aby som nemusel hovoriť teoreticky,
uvediem niekoľko príkladov konkrétnych a silne verím, že i moji
protivníci sa presvedčia, že nie Maďaróni, ale dobrí Slováci boli
pozbavení úradov. Bol pozbavený svojho úradu v Žiline dr. Róbert
Kubiš. Dúfam, že o tom nikto nebude tvrdiť, že by bol maďarónom.
On bol r. 1906 s dvaciatimi súdruhmi z Ružomberského gymnázia
vytvorený preto, že so Šrobárom sympatizoval, že sa za Šrobárovu
stranu ako študent exponoval. Tento dr. Kubiš Róbert roku 1918
pri prevrate konal takúto rolu: 18. decembra odrazil útok Maďarov
pri Kotešovej, kde ukoristil dve strojné pušky a mal 32 zajatcov,
tam padli dvaja maďarskí nadporučíci Goergeyovci. Tak umožnil,
že sa ľavé kriedlo nášho vojska udržalo. A čo za to dostal tento
pán? Pre svoje ľudové presvedčenie bol zbavený svojho úradu a
16 mesiacov je bez chleba. (Různé výkřiky.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Hlinka (pokračuje): Veľactené Národné shromaždenie.
Ešte eklatantnejší príklad ukážem.
Je tu vlastnoručný list Jozefa Majerčáka. Čujte jeho vyznanie!
(čte): "Šrobárovi som tiež písal, keď som si prosbu
podal, aby ma podporoval, ani som len odpovedi nedostal. U Šrobára
som byl loňského roku v júni, aby ma vzal do služby. Nič pre mňa
nevykonal. Po prevrate som sa hlásil do služby u Minaríka, sľub
alebo prísahu som chcel vykonať. Som Oravec, tedy Slovák, pre
slovenský cit ma so Šrobárom v Levoči v r. 1885 z tamného gymnázia
vyhodili. O tom sa teraz nehovorí. A Šrobár na to zabudnul. Na
začiatku války 1914 našiel mi väčši vklad v mešťanskej banke v
Trenčíně, tedy panslávskej banke, Salavský, preto som musel celý
vklad, 50.000 K, upísat na štátnu pôžičku a ešte ma u ministerstva
oznámili, že podporujem panslávov. Preto som po celú válku nepostúpil
v mieste a hodnostnej triede! (Hluk. Výkřiky posl. Najmana.)
Místopředs. Buříval (zvoní):
Prosím pana kolegu Najmana, by řečníka nevyrušoval.
Poslanec Hlinka (pokračuje): Ešte jedon prípad vám poviem. Každý z pánov zná Janko Poštinyho, kaplána v Žiline. Tento pán v r. 1907 bol vylúčený z trnavského gymnázia a musel odísť do Veľkej Kikindy, kde bol na moju intervenciu prijatý. Tento pán sa uchádzal o učiteľské miesto na jednej škole a nebol prijatý.
Podobne Štefan Leitman, kaplan v Rosine. Má učiteľský diplom a 4 prakse. S tým sa uchádzal o učiteľské miesto, povedali mu, že je theológom a že nemá prakse, a neprijali ho. (Výkřik: Ale učitelů není na Slovensku dost!) Učiteľov veľactené Národné shromáždenie, je po mestách dosť, ale na venkove ich veru nemáme. V Kolároviciach, veľactené shromaždenie, v župe ternčianskej už 6 rokov nemajú učiteľa, lebo naší českí bratia sa hlásia len do miest za učiteľov. Na dediny, na folvárky oni nejdú, ale do mesta, to áno. (Posl. Najman: Protože byste je tam umořili, kdyby šli na venkov! Vy je umoříte i ve městě!) Dobrych učiteľov nám pošliete, vzorných učiteľov pedagógov a presvedčíte sa, že ich s otvoreným náručim prijmeme ako dobrých kresťanov. V Hrozenci pri Veľké Bytčí učí gazda, nemajú učiteľa, lebo sa tam učiteľ nehlási. Poviem vám, veľacťené shromaždenie, i vrub svojich žalôb. V Rovnom Trenčíne je učiteľom Čech, hodný a kresťanský človek, a toho my ctíme a podporujeme. Ja som 4 sestrám z Kladna vyhodzeným v Trenčíne dopomohol k učiteľskému miestu. Tak ja nenávidím Čechov!
Vážené shromaždenie! Následkom
tohoto systému je potom všeobecná nespokojenosť na Slovensku,
všeobecné vrenie, a aký je rozdiel? Pred tým nám učiteľov a úradnikov
menovala Budapešť a dnes nám ich menuje Praha. (Hlas: A čo
by bolo lepšie, prosím? Praha či Ružomberok?) Ružomberok iste,
lebo košeľa je bližšia než kabát a predsa je lepšie byť na dedine
pisárom, než konsulom v meste. Veľactené shromaždenie! Nespokojenosť
je všeobecná, a ako sa pred tým náš slovenský úradník bál verejne
hovoriť slovensky - slovenčina bola vehnaná len do úzkeho kruhu
rodínného, na ulici, v kancelárii, vo verejnosti šlo všetko maďarsky
- tak i teraz synovia nášho národa sa boja po slovensky rozprávať.
Na vskutku... (Hlas: To je lež. To je nepravda! Výkřiky.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím o klid.
Poslanec Hlinka (pokračuje): .. na vskutku... (Posl. Pocisk: Vo vašom vlastnom meste ešte dnes ostentatívne hovorí po maďarsky! Výkřiky): Ano, v Ružomborku rozprávajú, áno na ulici maďarsky a nemecky, ale žiadny "ľuďák" a žiadny presvedčený Slovák. To sú prívrženci sociálnej demokracie, a to sú židia, ale my nie.
Veľactené shromaždenie! Mohol by som predčítať ešte niekoľko takých listov. (Hlas: To není nic nového!) Nič nového.
Prejdem na biedu ľudu. V piatok
som prešiel s kolegom dr. Kmeťkom do Libne, do baráku Slovákov.
Tam som našiel 130 obetí, a i žien. Nedospelé deti tam ležaly
v nezametených, nečistých barákoch o kúsku tvrdého chleba; niektoré
čakajú 5 týždňov, niektoré 6 týždňov. Čo myslíte, pánovia, o slobode?
Zo Slovenska uteká ten národ, 130 ich tam je v tom baráku a počujte
ako so s nimi zaobchodí. Našiel som tam Juliu Majerčikovú zo Zvolena
z Ráztoky, osemnásťročné dievča, je tam už dva týždne, nemá peňazí,
nemôže napred ani nazad. Agent jej povedal, aby sa vrátila domov
a prišla v máji, že ju odvezú do Ameriky. (Hlas: To jsou cizozemští
agenti!) Chcem upozorniť vládu, aby týto agentov ihneď vykázala,
lebo na Slovensku všeliakými mámivými slovy lákají náš ľud. A
prečo ten ľud uteká? Koncedujeme vám to, na všetky stanice súdcovské
a učiteľské sme nemohli dostať náležitých inteligentov, ale, veľactené
Národné shromaždenie, Slovensko nemá invalidov, nemá dostatočných
vojakov ani na vrátneho na univerzitu v Bratislave, ani na sluhu
k počte a na železnicu? My vidíme, že naši synovia sú obchádzaní.
A tam, kde je osvedčený Slovák, ako sú inšpektorovia škôl, tam
je pridelený ako kontrasignátor a dozorca jedon Čech. (Hluk,
výkřiky.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím o klid. (Výkřiky nepřestávají.) Prosím, aby
pan řečník pokračoval. (Hluk nepřestává.) Prosím o klid.
Poslanec Hlinka (pokračuje):
Našiel som tam medzi tými ubohými obeťami istého Jána Juhása
zo Zemplínskej župy. Prišiel k nemu Silberman Mark, vylúdil od
neho 200 dollárov, že mu ich zašije do kabátu, zašil mu ale kus
papieru a nechal mu šibolet, vzal mu celý majetok a odišiel pryč.
Našiel som tam istú ženičku Mínu Kehrt z Bukoviny, ktorá je tam
i s detmi a agent jej vzal 2 tisíce rumunských lvov. Inej zase
3 stanice od Prahy ukradli 50.000 K. Tam čakajú 5-6 týždňov, až
im z domu alebo z Ameriky dôjdu peniaze. To je panovia len malá
epizóda tej nespokojenosti a choroby, ktorá sa javí na Slovensku.
- Dnes prišlo so mnou zo Slovenska asi 20 osôb, ktoré utekajú
do Ameriky. Nechávajú tu pôdu, nepotrebujú tej pôdy, ani církevnej
(Výkř: Tu jim nedáte!), ani necírkevnej a utekajú. Odpovedzte
prečo? (Hlas: Dáváte své majetky židům do nájmu!) Poviem
vám faktum a prečítany vám lístok, prečo ľud uteká. (Hlas:
Nemá tam co jíst, proto utíká! Hluk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím, pánové, zachovejte klid.
Poslanec Hlinka (čte): "My, chudobní robotníci a vlastenci Slovenska - je to tvrdou rukou písaný lístok - srdečne vás prosíme, abyste boli tak dobrí, nás sa zastali a nám rady dali a nás z tej biedy vytiahli a nás uvedomili, čo s tým máme robiť? Boli sme v Sellerovskom panstve na robote na jaro, vo žniach a na podzim. Keď sme pracovali vo žniach, tak nám zadržal majiteľ panstva ovos za každého preto, aby sme prišli na prácu i na podzim, že nám ovos vydajú. Vydali sme sa tedy do práce a skončili a dostali sme ovos na 2 vozoch a kukuricu za prácu. Neďaleko nášho domova, to jest u Novej Báne nám to novobánski žandármi s vozov shodili a zrabovali a na železničnej stanici do magacínu dali. Mali sme osvedčenie od župana, že sme si to spravedlive vyrobili u sellerovskej vrchnosti. A síce ovsa 8 metrákov pre desať ľudí zo žní a potom 10 metrákov kukurice z podzimnej práce." - To nám píše jeden robotník. Bohužiaľ, tomu sú na príčine centrály, obilné skladištia, proti ktorým sa my musíme dnes rozhodne postaviť. (Tak jest! Hluk, výkřiky: Neobdelávate pôdu!)
Veľactené Národné shromaždenie.
U nás ani jedna stopa pôdy nezostala neobrobená, a u nás je hora
a chladné klíma a neverili by ste, potom sa múka predáva, po 15-17
korunách, lebo žiadny prídel není a hlad je najnebezpečnejší nepriateľ,
a čo sa nedostane na prídelu, musí sa kúpiť pokútne a za drahú
cenu od keťasov. Keby, vážené shromaždenie, nebolo špatné stravovanie,
toho by nebolo. (Hluk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím o klid, pánové!
Posl. Hlinka (pokračuje): V Liptove a v Ružomberku celé leto hneď po voľbách až do dnes dostávali na hlavu 26-40 dkg. múky za 4 mesiace a mnoho ich nedostalo nič.
Priniesol som prípis mešťanosty Ružomberku, ktorý sa uchádzal u ministerstva s plnou mocou, aby mu bolo dovolené domáce zásobovanie. Dňa 4. novembra t. r. bola rozdelená múka, ale ako vypadala, ráčte si domysleť. Povedáte, čo je príčinou týchto bied učiteľstva, úradníctva, a stravovania. Príčinou je triedne zásobovanie, nedodržanie našej pittsburskej smluvy. My by sme si vedeli na Slovensko dovážať, keby ste nám dovolili. Aké sú to pomery, keď chudá žena pracuje celý týždeň za 100 K, potom si za to nakúpi múky a četník jej to jednoducho vezme. 20. septembra sme šli z Hronskej Breznice do Zlatých Moravcov a v Hronskej Breznici bola celá hromada kukurice, ktorú si ženičky nakúpily.
Štve sa proti nám, hovorí sa, že sme antirepublikáni, že sme maďaróni a horthyovci. Pozrite sa ďalej, ako sa zachádzalo s učiteľstvom konfesionálnym, ktoré až do srpňa nedostalo ani tie najpotrebnejšie vyživovacie prostriedky. Pozrite sa, ako sa zachádza s katolíckym klérom. Žiadate všetci, aby klérus bol verný republike, aby nechodil do Varšavy. Ale kto žiada od toho kléru oddanosť, vernosť, nech mu zpríjemní aspoň jeho život a dá, čo mu patrí. Na Slovensku im nedali ani najpotrebnejšej kongrue, na Morave, v Čechách i evanjelickí kňazia ju dostali, na Slovensku katolickí jej nedostali. Takto chcete vychovávať vernosti k republike? (Posl. Koudelka: Kdo jest věrný Římu, nebude věren republice!) My sme verní svojej církevnej hlave, buďte vy verní hlave svojej. To nám neprekáža, vo vlastenectve, to je naša církevná vrchnosť. My sme oddanosť a vernosť dokázali nie slovom, ale skutkom. (Potlesk. - Posl. Koudelka: U nás to byl Huyn, u vás to byl Jehlička!)
Poslanec Hlinka stojí na
lavici obžalovaných, proti nemu dajte žalobu, ale nehádžte nás
v noci do žalára bez žaloby. Ja čakám už rok žalobu proti sebe.
Prečo neide? My máme právo tu byť a žiť. My Slováci sme národ,
a máme právo, na svoju existenciu, ktorú nám smluva Pittsburgská
zabezpečuje a ktorú budeme neustále brániť a hájiť. (Výkřik:
Ústava republiky jest hlavní a žádná Pittsburská smlouva!)
Ano ústava republiky je hlavná a ústava republiky nám musí tie
práva zabezpečiť a v tomto boji budeme stáť a budete-li nás vyzývať
a urážať a nepustíte-li nás krok napred, nebudete-li s nami ako
brat s bratom, ocitneme se proti sebe ako nepriatelia. To ale
nechceme. My sme republikáni a naše práva si brať nikomu nedáme.
(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo má další řečník pan kol. Wittich.
Poslanec Wittich (německy): Dámy a pánové! Neuplynulo ani půl roku a již po druhé se přihází, že se představuje této, sotva se k životu probudivší sněmovně nová vláda. V prohlášení, kterým jest to odůvodňováno, se praví, že nastala mezi stranami posud vládu tvořícími roztržka, takže nyní seskupení stran v této sněmovně ukazuje, že nelze utvořiti vládu parlamentní a že nyní musilo se přikročiti na zkoušku k dosazení úřednické vlády.
Myslím, že příčina toho leží mnohem hlouběji. Snad leží v nevyřešeném problému, jímž je nyní střední Evropa; v tomto státě pracovali zástupci sociální demokracie spolu s buržoasií po čtvrt století na vybudování tohoto státu, a nyní, když tento stát skutečně tu je, není tu genius, který by tomuto státu dal sílu k životu. Dělnictvo uvědomilo si velmi dobře svůj kulturní význam a své dějinné postavení. A ono velitelsky se domáhá toho, aby tento stát byl tak vybudován a přetvořen, aby zakládal se na podkladě ocenění práce, zatím co však buržoasie, kapitalismus v tomto státě velmi by rády utvořily si stát takový, aby mohla vládnouti jejich ziskuchtivost, a poukazují k tomu, že je to právě jejich vlastní stát. Třídní boj dostoupil takového stadia, že jeho vyřešení závisí od otázky, zda kapitalismus bude moci zvýšiti životní úroveň pracujícího lidu do té míry, že pracující třídy budou skutečně také uspokojeny. Zdá se, že v tomto státě jsou dány všechny předpoklady pro vytvoření takové hospodářské formy, že dána je možnost opravdu dělnictvo uspokojiti. Zde však vidíme právě tu zvláštnost kapitalismu, že nepůsobí k povznesení ani k udržení státu, že mu není dána možnost vyžíti se podle své povahy, není-li mu dána možnost hromaditi neomezená bohatství a udržovati dělnictvo v područí. Podle mého názoru pak tento program, který předkládá vláda v této velevážné situaci, není způsobilým zmírniti třídní protivy, jež nepopíratelně tu jsou, naopak může je přiostřiti.
Z posavadní činnosti vlády neklamně alespoň tak lze souditi; vláda prohlašuje, že stojí nad stranami, její skutky však jasně dokazují, že je vládou kapitalistických tříd v tomto státě a že nedbá dostatečně zájmů pracujícího lidu.
Chci, pánové, uvésti několik dat, jež týkají se činnosti vlády v poslední době. V prvé řadě týká se to vypovídání. My sociální demokraté jsme několikráte zakročili u pana ministra dra Mičury v Bratislavi a žádali jsme, aby vypovídání se neprovádělo, ježto přece je nedůstojno demokratického státu vypovídati takové lidi ze země. Co však zvláště dlužno odsouditi jest, že političtí uprchlíci, kteří museli utéci z vlastní země před násilnostmi, byli dopraveni orgány československé vlády přímo na uherské hranice a tam ponecháni neznámému osudu. A je velmi zvláštní: sleduje-li se ta věc do základu, sezná se, že u policejního ředitelství v Bratislavi jsou ve službě orgány, o kterých možno dokázati, že kdysi byli ve službách uherské vlády. Jeden z těchto pánů jmenuje se Donat, druhý Soldesz. O jednom jest zjištěno, že byl skutečně rozsudkem soudním, tedy právoplatně, odsouzen. Máme nesporné důkazy v rukou, že orgány stojící ve službách bratislavského policejního ředitelství vědomě a v dohodě s uherskými úřady vydali vystěhovalce uprchnuvší do československé republiky. Proti takovému jednání, proti takové činnosti vlády musíme na tomto místě vznésti co nejslavněji protest.
Pánové! Právě tak, jako vláda nedostatečně dbá na veřejnoprávní poměry, jako jich neřeší podle zásad pravé a nezkažené demokracie, právě tak zachází a nedbá též zákonů na poli hospodářském. V Bratislavě máme městské zastupitelstvo, jež podle stávajících zákonů jest jediné a výlučně k tomu povoláno, aby řídilo osudy tohoto města. Co však vidíme? Že tomuto městskému zastupitelstvu, tedy vlastní správě města, vzata je veškerá možnost pracovati dle vlastního uvážení. Vláda diktuje prostě zákony a městská obec nemá možnosti vykonávati podle svého uvážení a podle svých zvláštních hospodářských, ethických a politických hledisek to, co je nutno.
Tak na příklad byl vydán v posledních dnech výnos, kterým obec je nucena provésti změny v pojmenování ulic. Dřívější sněmovna vydala zákon, podle kterého je přípustno měniti taková jména ulic, jež jsou v odporu s právními názory tohoto státu, nebo která urážejí cit československých státních občanů. V Bratislavě není nikoho, ani jediného člověka, který nesouhlasí, aby tomuto zákonu v tomto smyslu bylo vyhověno. Co však vidíme, vážení přítomní? Jsou ulice pojmenované po Lisztovi, Petöfym, Jokaiovi, tedy vesměs jmény takových historických osobností, jež zajisté jsou každé zemi ozdobou, přes to však nařídí vláda, aby tato pojmenování ulic byla změněna. Druhý případ dávající podnět k stížnosti stal se též; týká se držitele dosavadní městské reduty, který tam měl pronajat kinematograf. Tento uzavřel s obcí rádnou smlouvu se zákonitou lhůtou výpovědní. Jednoho dne mu oznámil starosta, že musí na vyšší rozkaz tuto místnost uzavříti, a on musil místnost opustiti, aniž byla dodržena lhůta výpovědní zaručená smlouvou. Toto divadlo kinematografické bylo přenecháno jisté československé společnosti pro biograf. Vidíme tedy, vážení přítomní, že zde směrodatným je chauvinismus, byrokratické pašovství a nic jiného. Městská obec, jež dnes, jako vždy, má poctivý úmysl vyhověti životním potřebám, hlavně k umírnění bídy a nouze přispěti a zajistiti stavbu nových domů, ohlíží se přirozeně po nějaké nové dani, po novém prameni příjmů. Tak usnesla se na vybírání nucené půjčky ve výši 300% až 1000%. Objevilo se totiž, že městské živly zřejmě maří každou možnost zavedení pořádku ve městě. Tu bylo jediné východisko, že se bohatí, majetní lidé přinutí, aby dali městu to, čeho je mu nutně třeba, aby mohlo učiniti zadost svým povinnostem k lidu. A co vidíme? Ustavila se jakási, jen k tomu účelu zřízená komise, jež předložila ministru dr. Mičurovi žádost, aby tuto daň nepovoloval, a skutečně ministr dr. Mičura této žádosti vyhověl tak, že změnil usnesení obecní v tom smyslu, že ne 1000%, nýbrž 300% smí býti jako úvěr vyměřeno.
Podle toho vypadá také veřejná politika zásobovací. Ač žijeme v zemi, jež bohata je poklady země, žijí v Bratislavě lidé ve stálé nouzi, co přinese zítřek, a úřady nemohou vydávati lidu zákonitou dávku mouky. Zcela zvláštní jest, že dělníci a obyvatelé horských krajů nedostali do dneška stanoveného množství mouky, na které mají právo. A tu bylo by zajisté přece jen třeba, aby vláda starala se poněkud úsilněji o potřeby veškerého lidu, než se dosud dálo.
Máme tak zvanou společnost pro nákup obilí: společnost nemá vůbec peněz. Stávají se případy, že rolníci chtějí dodávati plodiny; když však společnost pro nákup obilí dluhuje již jednotlivým dodavatelům přes 60 milionů Kč, nemá již rolnictvo důvěry a nedodává prostě již žádného obilí. Přirozeným důsledkem toho je pak podloudný obchod a lichva. V kontrolním sboru bylo oznamováno, že v jednom mlýně bylo zabaveno větší množství mouky a později vyšlo na jevo, že tato mouka patří tamnímu vesnickému notáři, komitátnímu inspektoru a jisté třetí úřední osobě. Tak vidíte, vážení přítomní, že na Slovensku podporuji lichvu nejen překupníci a lichváři, nýbrž i orgány jsoucí ve službách státních. Pak skutečně není divu, když vládnou takové bídné, žalostné poměry, jaké tam skutečně jsou.
Pokud se týče přídělu bramborů, nechce to rovněž klapati. Tak bylo v několika případech zjištěno, že velkostatkáři měli ve svých dvorech nahromaděno 6 až 1 6 vagonů brambor, a zvláště bylo zjištěno, že tyto brambory jsou nezpůsobilé k požívání lidmi, avšak hodí se na přípravu lihu. Tu se pak ukázalo, že tito velkostatkáři jsou vlastně majiteli vlastních lihovarů. Na Slovensku leží dřeva za miliardu úplně ladem, a dělnictvo trpí zimou, protože není možno dostati uhlí a dříví.
Je ještě jedno zlo, kterým velmi trpí dělnictvo této země. V průmyslu, pokud se týče ve výrobě průmyslových předmětů, není naprosto žádného pořádku, nýbrž naprostá bezvláda. Následek toho je, že továrníci vyrábějí jen ty věci, o kterých je jisto, že budou moci býti odbyty s velikým ziskem. Proto pak nejsou právě ty věci, jichž je nezbytně třeba k oživení průmyslu a živností.
Strašně však také trpí dělnictvo nedostatkem uhlí. Hutě a válcovny na Slovensku jsou nuceny pro nedostatek uhlí každé tři měsíce zavříti a zastaviti výrobu. I jinak je průmysl poškozen. Sazby dopravní musí býti bezpodmínečně sníženy. Vždyť vagon uhlí z Ostravy stojí v Gemerské stolici o 1600 K více než v ostatních krajích republiky. Proto je nezbytně nutno, aby vláda zavedla v dopravě takové změny a úlevy, aby průmysl na Slovensku byl skutečně schopným soutěže, a aby bylo umožněno dělnictvu dostati práci, a tím také chleba.
Pánové, zcela zvláštní odstavec tvoří otázka polních dělníků na Slovensku. Polní dělníci, kteří za dřívějšího režimu byli duševně a politicky velice utlačeni, došli přirozeně po politickém převratu k třídnímu sebevědomí, a tak je možno, že tito dělníci dnes kladou požadavky, na které se většina obyvatelstva tohoto státu dívá tak, jakoby tito dělníci sledovali bolševické cíle. Nic však není mylnějšího než tento názor. Co vzniklo na Slovensku pod jménem bolševismu, jest pouze boj hladových proti sytým. Dejte těmto dělníkům možnost zíti a bydliti lidsky důstojně, pak nebudou na Slovensku takové poměry, jako jsou právě nyní. Dělníci bydlí tam v prabídných chatrčích. Statkáři stavějí raději než obydlí pro polní dělníky chlívky pro vepře. Za těch poměrů není vskutku divu, když tamní dělníci jsou nespokojeni.
Vláda však také k tomu přispívá svým dílem, žena Slovensku nenastává zlepšení, nýbrž že zdivočilost slaví tam své největší triumfy.
Stará sněmovna vydala tak zvanou agrární reformu. Účelem této reformy bylo, aby ona část zemědělského lidu, jež měla pole v nájmu, dostala tato pole do vlastnictví, a sice za cenu v míru obvyklou. Zdá se však, že jest úkolem Pozemkového úřadu na Slovensku chrániti velkostatky, neboť nedotkl se dosud ani jednoho velkostatku, nýbrž jen majetku těch, kdo měli pozemky a půdu od velkostatků najaty. Tak stalo se v Rybářích u Bratislavi, že půda nájemního společenstva byla rozdělena mezi oprávněné, půda však nacházející se ve správě velkostatku byla ušetřena. Tak to vypadá ve skutečnosti. Chci tím ovšem říci, že sociální demokraté nejsou naprosto spokojeni s takovou pozemkovou reformou. Trváme na tom, že v tomto státě musí býti provedena všeobecná a pronikavá socialisace, a tu bych dovolával se jmenovitě majetných tříd, aby vyhověly požadavkům pracujícího lidu po svobodě, po přirozeném právu na výtěžek vlastní práce. Neboť budou-li městské třídy v tomto státě klásti lidu překážky v cestě za uskutečněním těchto základních požadavků, uskuteční pracující lid zcela prostě tuto zásadu a tento požadavek podle své vlastní methody.
Proto jsem toho názoru, že v tomto státě bude dána možnost spolužití jen tenkráte, bude-li pracující třída, jakožto nejmocnější a nejvznešenější nositelka osvěty, ve všech ohledech uspokojena. Pracující třídu možno uspokojiti však jen tehdy, dají-li se jí její práva samostatně nakládati ovocem své práce na prospěch celého národa. Žádáme proto od vlády, aby neprodleně předložila návrh zákona, kterým bude zavedena socialisace těch podniků, jež podle dnešního názoru pracujícího lidu jsou k sespolečenštění vhodny; žádáme zákonnou záruku, že všude mají působiti ve všech podnicích podnikové rady na zákonitém podkladě, jež musí míti právo spolurozhodovati, aby v těchto podnicích skutečně výroba zavedla se podle potřeb celku a byla zvýšena. Žádáme dále vydání všeobecných sociálních ochranných zákonů, hlavně žádáme po jištění starobní a invalidní, jakož i pro případ nezaměstnanosti. Dále žádáme od vlády splnění oněch slibů, které dosud každá jednotlivá vláda častěji dala, totiž, že pense a podpory státních pensistů, vdov po vojínech a invalidů budou tak zvýšeny, aby tyto oběti společnosti mohly skutečně žíti, lidsky žíti.