Předseda: Přikazuji výboru soc.-politickému vládní návrh zákona, kterým se mění některá ustanovení zákonů o pojištění dělníků pro případ nemoci (tisk 721).
Navrhuji, aby výboru dopravnímu, kterému tento návrh se současně přikazuje, stanovena byla ku podání zprávy lhůta 14denní.
Je to vládní návrh zákona o převzetí soukromých železnic do správy státní (tisk 722).
Konstatuji, že sněmovna jest schopna se usnášeti.
Kdo jest pro navrženou 14denní lhůtu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Navržená lhůta přijata.
Výboru imunitnímu postoupil jsem tyto žádosti:
1. Krajského soudu ve Znojmě odděl. VII. (4. listopadu Vr VII. 1808/20) o souhlas k stíhání posl. dr. Raddy pro podezření zločinu dle § 65 lit. b) trest. zák.,
2. krajského soudu v Čes. Budějovicích (ze dne 30./X. 1920 Vr 1665/20) o souhlas k trestnímu stíhání posl. dr. E. Feyerfeila a dr. Petersilky pro přečin §§ 300 a 302 trest. zákona a přestupek § 491 trest. zák.
Byly provedeny některé změny ve
výborech. Žádám o jejich sdělení.
Zástupce sněm. taj. dr. Mikyška (čte):
Předseda klubu poslanců rep. strany
čsl. venkova vysílá do výboru rozpočtového místo posl.
dra Srdínka posl. Malypetra a místo posl. Jana Černého
posl. dr. Kubíčka.
Předseda: o dovolenou 14tidenní, t. j. na tento a příští týden pro neodkladné záležitosti pozůstalostní žádá posl. Frant. Navrátil o dovolenou do 5. prosince 1920 k návštěvě mezinárodního sjezdu odborových organisací v Londýně žádá posl. Schäfer.
Podle § 2 jedn. řádu rozhodne o žádosti sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním.
Konstatuji, že sněmovna jest způsobilá se usnášeti, a navrhuji udělení dovolené v obou případech.
Kdo souhlasí s mým návrhem, prosím, aby pozvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Dovolené v obou případech jsou povoleny.
Jednací zápisy o 16. až 19. schůzi byly ve sněmovní kanceláři po 48 hodin vyloženy, a poněvadž nebyly proti nim podány písemné námitky, jsou schváleny podle § 73 jedn. řádu a budou podle téhož paragrafu vytištěny.
Přikročíme k projednávání denního
pořadu, a to k prvnímu odstavci dnešního denního pořadu, jímž
jest
1. zpráva vyšetřovacího výboru o pilných návrzích posl. Udržala, Němce, Šrámka, dr. Franke, dr. Lukavského, Modráčka, Mlčocha a soudr. a posl. dr. Czecha, Čermaka a soudr. o událostech v Teplicích.
Ve 20. schůzi dne 11. listopadu 1920 bylo výboru vyšetřovacímu podle § 35 jedn. řádu uloženo, aby podal zprávu do 5 dnů, a usneseno, že zpráva tato má býti projednávána ve schůzi dnešní.
Ježto zpráva v uložené lhůtě podána nebyla a výbor o prodloužení lhůty nežádal, může dle odst. 2. téhož § 35 jedn. ř. věc projednávána býti i beze zprávy výborové a zpravodaje v tomto případě určí předseda sněmovny.
Vzhledem k těmto ustanovením určuji
zpravodajem pana posl. Astra a uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Aster: Slavná sněmovno! Po událostech souvisejících s odstraněním pomníku Josefa II. v Teplicích-Šanově při kázáno bylo vyšetření těchto věcí vyšetřovacímu výboru, jehož jménem si pokládám za čest podati zprávu. Vyšetřovací výbor dosadil komisi, která na místě, to jest v Teplicích, zjistila vývoj aféry a vyšetřila zejména, jak jednaly státní orgány správní a bezpečnostní.
Komisi předloženy byly úřední spisy a po přednesení podrobné zprávy zástupcem ministerstva vnitra vyslechnuti byli co svědkové političtí úředníci, důstojníci i zástupcové obyvatelstva obou národností. Dle spisů i výpovědí súčastněných byl vývoj věcí následující: Česká menšina v Teplicích-Šanově - a sice zástupcové všech stran - domáhala se od delší doby cestou legální odstranění pomníku Josefa II. z tak zv. tržního náměstí v Teplicích. Již v měsíci březnu t. r. uveden byl tento požadavek české menšiny ku městské radě teplické. Městská rada postavila se na stanovisko odmítavé. Poněvadž úřady stály od počátku na stanovisku, že k odstranění pomníku není zákonného podkladu, zůstala věc zatím nerozřešenou. V měsíci září chopil se záležitosti Svaz českých legionářů, který obrátil se písemným podáním na úřady, žádaje odstranění pomníku již kategoricky. Úřady civilní i vojenské snažily se přivoditi takové nazírání ve věci, že odstranění pomníku může se státi pouze cestou legální, pokud možno za dohody s obyvatelstvem německým. Současně učiněn byl pokus objasnění onoho jedinečného postavení, které Josef II. mezi Habsburky a v dějinách vůbec zaujímal. Sám armádní inspektor Machar považoval za svou povinnost přispěti k střízlivějšímu a věcnějšímu pojímání otázky přípisem, který zaslal organisaci legionářů. Přípis Macharův zadržen byl patrně kdesi průběhem dopravy poštovní a otištěn byl v německých listech dříve, než se dostal do rukou adresátů. (Slyšte!) Přirozeně byl touto okolností do velké míry zmařen zamyšlený účinek přípisu, ba dostavil se účinek opačný. Tak přiblížil se den 28. října 1920 s obvyklou oslavou výročí obnovení české samostatnosti. Den tento vyhlédnut byl určitými kruhy k uspořádání projevu za účelem odstranění pomníku.
Dne 28. října dopoledne konán byl pak v Teplicích - Šanově tábor, uspořádaný legionáři, kterého se súčastnily davy lidu s množstvím legionářů také ze sousedních okresů. Dělnictvo sociálně demokratické, které tvoří velkou většinu českého obyvatelstva v okresu teplickém, se táboru toho nesúčastnilo a pořádalo svůj projev téhož dne odpoledne. Na dopoledním demobilisovanými legionáři uspořádaném táboru kritisováno bylo ostrými slovy, že socha Josefa II., panovníka germanisátora a centralisty, stojí na význačném místě města Teplic, že ulice jsou dosud německy označeny a že na některých budovách jsou dosud odznaky, upomínající na bývalé Rakousko. Po táboru vyslána byla deputace k okresní správě politické a ku starostovi města, že náprava musí býti do 3 dnů zjednána a že v této době musí býti zejména pomník Josefa II. odstraněn.
Starosta města zaujal stanovisko odmítavé a vůči přednostovi okresní správy politické prohlásil, že bez přímého rozkazu vlády pomník odstraniti nedá a že také dvojjazyčné tabulky zavedeny nebudou. Demobilisovaní legionáři a někteří příslušníci české menšiny trvali však rozhodně na svých požadavcích a prohlašovali, že jinak pomník sejmou sami.
Státní správa stála na stanovisku, že není ještě žádného zákonného podkladu k odstranění pomníku a že jest nutno zabrániti, aby odstranění bylo vynuceno neb násilím provedeno. Okresní správě politické bylo uloženo, aby učinila bezpečnostní opatření v míře takové, aby stanovisko státní správy mohlo býti za všech okolností uhájeno. Současně starala se státní správa o to, aby požadavkům, které se shodovaly s předpisy zákona, zjednala platnosti, a sice ve smyslu zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 266 a 267 Sb. z. a n. Do Teplic byl vyslán ministerský rada dr. Kladrubský a vyjednávání řídil a až do konce vedl.
Dne 30. října 1920 na konferenci u okresní správy politické za účasti českých stran bylo usneseno, že záležitost pouličních tabulek projednána bude v sezení obecního zastupitelstva dne 5. listopadu, což bylo vzato na vědomí, a že zástupci české menšiny okresní správě politické předloží seznam všech závadných odznaků na budovách, pokud se odznaky takové ještě vyskytují.
V otázce pomníkové bylo jednohlasně usneseno nastoupiti cestu zákonnou a bylo navázáno jednání se zástupci stran německých, aby pro uklidnění obyvatelstva byla prozatím socha zabedněna. Dne 31. října 1920 - byla to neděle - sešlo se do Teplic opět značné množství českého obecenstva z širšího okolí a konány byly schůze v Sokolovně, na náměstí Tržním a Školském. Veškeré poukazování na nutnost dodržeti sjednanou dohodu bylo marným. Někteří mluvčí žádali za souhlasu shromážděných odstranění pomníku do 7. listopadu a hrozili, že jinak bude zalarmován celý český sever a pomník že bude rozdrcen, že pomník bude odstraněn případně dynamitem, že dojde k hornické stávce a podobně. Za těchto okolností přikázala okresní správa politická obci teplické, aby pomník byl zabedněn. Obec příkazu vyhověla a dne 5. listopadu bylo zabednění skončeno.
Téhož dne usnesla se obec na přejmenování některých ulic a usnesení své oznámila okresní správě politické.
Tak se zdálo, že hnutí bylo svedeno na cestu zákona, ale věci přišly jinak. Dne 5. listopadu večer konala se spolková schůze něm. křesťanských socialistů v Teplicích, kde mluvil zejména poslanec dr. Feierfeil. Po této schůzi kolem 10. hodiny večerní táhl dav několika set osob k pomníku Josefa II., ze kterého strhl bednění a prkna odnesl. Stalo se tak patrně za trpného souhlasu městské policie, jejíž strážnice umístněna jest sotva 15 kroků od pomníku - stálť pomník přímo před strážnicí, oddělen od ní pouze mírnou šíří ulice. Ve strážnici bylo v kritickou dobu 6 strážníků, kdežto ostatní policisté konali schůzi v hostinci na témže náměstí, ve vzdálenosti jedva 50 kroků od pomníku. Ač rozmetání bednění se dálo za velkého křiku, lomozu a zpěvu, tvrdí policisté, že prý nic nezpozorovali...
Stržením obednění zhoršena byla situace a pobouření na obou stranách stoupalo. Přes to jednáno bylo při poradě na okresním hejtmanství o tom, že pomník má býti znovu důkladně zabedněn a že má býti učiněno opatření, aby obednění nemohlo býti znovu strženo.
Městská rada rozhodla zejména hlasy německých sociálních demokratů ve smyslu tohoto názoru a usnesla se, že dá pomník znovu zabedniti. Po této schůzi městské rady, která konala se v sobotu dne 6. listopadu, resignoval starosta města dr. Walter s několika členy obecního zastupitelstva.
Poněvadž náměstek starosty něm. soc. dem. Kremser nebyl v Teplicích, nebylo se zabedňováním pomníku ani v neděli ani v pondělí ráno započato.
Mezitím došly úřady k jinému názoru na věc a okresní správa politická rozhodla se vydati rozkaz obci, aby pomník odstranila, poněvadž rozmetáním obednění provedena byla demonstrace proti nařízení státních úřadů a bylo nebezpečí, že pomníku má býti dále zneužito k demonstračním účelům proti státní moci. Obec neučinila žádných příprav k odstranění pomníku a odmítla každé spolupůsobení. Proto byla povolána asistence vojenská, aby postavila lešení a pomník snesla.
V tomto stadiu věci došlo k jednání ve sněmovně a ke známým hlučným výstupům německo-nacionální strany. Protože byl vyčkáván výsledek jednání mezi politickými stranami v parlamentě, nařídilo ministerstvo vnitra, aby pokračování v dalších pracích za účelem odstranění pomníku bylo zastaveno. Těmito si odporujícími rozkazy stalo se vojsko, které při odstranění pomníku spolupůsobilo a asistovalo, netrpělivým a nedůvěřivým. Tak došlo k tomu, že ve čtvrtek dne 11. listopadu ženijní oddíl, který měl nařízeno z Teplic odcestovati, odepřel poslušnost a vojsko prostřednictvím deputace k okresní politické správě vyslané žádalo, aby pomník byl odstraněn. A pronesena hrozba, že jinak vojáci pomník odstraní sami. Ministerský rada dr. Kladrubský upozornil důtklivými slovy 4 člennou deputaci vojáků na nepřístojnost a škodlivost jejich počínání, připomněl jim povinnost zachovati poslušnost a hájiti zachování zákonnosti a poučil deputaci též o neblahých následcích zamýšleného počínání pro cely státní život. Konečně slíbil dr. Kladrubský, že ještě jednou vyžádá si právoplatný rozkaz z Prahy.
Deputace vojáků slíbila na konec rukou dáním, že na své druhy bude ve smyslu obdrženého poučení působiti. Mezi tím však, dřív než se deputace k svým kamarádům vrátila, obsadilo vojsko náměstí a ženijní oddíl za dozoru důstojníků pomník začal odstraňovati. Důstojníci počítali s náladou většiny vojska a byli toho názoru, že by za dané situace si poslušnost bez krveprolití nevynutili, a starali se proto zejména jen o to, aby pomník bez poškození a bez ohrožení osobní bezpečnosti byl sňat.
To je krátký nástin toho, jak se celá ta aféra v Teplicích vyvinula.
Z pravdivého vylíčení celého průběhu věcí jest zřejmo, že politické úřady vykonaly vše, co bylo v jejich moci, aby byl udržen pořádek i aby zachována byla zákonnost a chráněna státní autorita.
Ministerstvu vnitra jest možno vytknouti jedině to, že ve svých rozhodnutích právě v kritické době zakolísalo, třeba by se to stalo bona fide, ve snaze skoncovati věc kompromisním ujednáním mezi politickými stranami v parlamentě. Kolísavé jednání vlády působilo velmi špatně na vojsko.
Z německé strany vytýká se ostře, že selhala disciplina vojska a páni s německé strany nacionální zejména líčí věci tak, jakoby se v Teplicích jednalo o vzpouru ve vojště a jakoby aféra teplická byla příznakem úplného shroucení státní autority a rozvratu tohoto státu.
Mohu jistě prohlásiti, jménem veliké většiny pánů poslanců s české strany, že neschvalujeme a litujeme tohoto jednání vojska v Teplicích, zejména jednání onoho ženijního oddílu, který neuposlechl rozkazu k odcestování. Dedukovati však z toho, co se skutečně událo, na vzpouru, na úplné shroucení se autority, to, pánové, naprosto nemůžeme.
Světová válka svým průběhem a zakončením přivodila ve všech státech uvolnění discipliny ve vojsku, a dějiny poslední doby vykazují různé případy daleko horší a nebezpečnější neposlušnosti vojska v různých armádách, aniž by bylo mluveno o věci tím způsobem, jako u nás v tomto případě teplickém. Konstatuji jenom několik takových příkladů: Polský generál Zielichowski již po uzavření míru s Ruskem obsadil proti příkazu své vlády Vilno; srbský velitel po provedení plebiscitu vtrhl proti vůli své vlády do plebiscitního území v Korutanech; d'Annunzio proti vůli italské vlády zmocnil se Rjeky, a to za účasti regulérního vojska italského. Konečně bych mohl jen tak letmo ještě poukázati na chování se baltických regimentů za Kappova puče (Tak jest!) v Německu. V žádném z těchto případů nebylo však tvrzeno, že by neposlušnost vojska měla takový katastrofální význam, jaký teplické episodě připisují pánové z německých stran. Tím, co jsem tuto uvedl, nemá býti ovšem řečeno, že bychom neposlušnost a porušování kázně ve vojsku schvalovali. Podle našeho soudu bude především povinností ministerstva národní obrany a mimo to povinností nás všech, kteří stojíme upřímně na půdě tohoto státu, starati se o to, aby kázeň ve vojště a z porozumění a uvědomění vyplývající dobrovolná poslušnost byla obnovena, respektive zjednána.
K závěru chtěl bych říci také několik slov tak říkaje o ideovém podkladu sporu, který vedl k teplickým událostem. Myslím, že historické rekriminace o tom, kdo byl Josef II., jaké postavení zaujímá v dějinách atd., hrají v našem případě podružnou roli. Dle své podrobné znalosti poměrů na českém severu i dle své znalosti smýšlení mezi německým a českým obyvatelstvem mohu konstatovati, že nacionálně smýšlející kruhy na obou stranách chápaly význam pomníku Josefa II. úplně stejně. Němci neviděli v Josefu II. tak panovníka "osvícence", jako symbol a ztělesnění myšlenky germanisační a německé hegemonie. O tom svědčí nesčíslné německé řeči u příležitosti postavení pomníku Josefu II. a při různých slavnostech pronesené. Také ta okolnost, že v Teplicích zúčastnili se činně, ba vlastně provedli stržení obednění pomníku Josefa II. příslušníci německé strany křesťansko-sociální, kteří opravdu nemají se svého stanoviska příčinu Josefa II. nějak oslavovati, svědčí o tom, že nešlo o Josefa II. osvícence, nýbrž o Josefa II. germanisátora.
A právě to, co se na Josefu II. líbí pánům s německo-nacionální strany, to vyvolávalo a vyvolává opačné smýšlení na českých stranách. To se zase Čechům na Josefu II. nelíbilo a nelíbí. K rozvášnění mysli přispěly na obou stranách nacionalisticky smýšlející kruhy, které, jak nám zkušenosti ukazují, nejsou při "dělání nálady" ve svých prostředcích nikterak vybíravé. V Teplicích na př. bylo zjištěno, že nezodpovědní lidé na velikém táboru na náměstí mluvili řeči, ve kterých bylo o našem státě mluveno tak, že to opravdu musilo české obyvatelstvo a zejména české vojáky pobouřiti.
A, přátelé, také ten způsob vyjadřování při jiných příležitostech a na jiných schůzích nepřispěl také naprosto k tomu, aby náladu polepšil. Jest fakt, že po schůzi poslance dr. Feierfeila, po schůzi německé křesťansko-sociální strany bylo zabednění s pomníku strženo. Nevím, zda-li může být o tom pochyby, že řeči na té schůzi promluvené musily přec míti nějakou souvislost s pozdějším stržením pomníku. Když by se těm lidem bylo domluvilo, že mají míti rozum a mají dát věci průchod, aby se události mohly vyvinouti cestou legální, myslím, že by k stržení rozhodně nebylo došlo. A pánům s německé strany mohu říci, že by ten pomník stál ještě dnes.
K rozvášnění, myslím, přispělo
také ovšem jednání se strany české. Nemohu přejíti k dennímu pořádku
přes fakt, že s české, námi nijak nezjištěné strany, ovšem jistě
od lidí neodpovědných, se kterými se nikdo zajisté nebude chtíti
stotožňovati, bylo mezi českými vojáky rozšířeno, že když mohou
Němci tepličtí strhnouti, pošpiniti a pohaniti obraz presidenta
republiky, že my můžeme strhnouti pomník. To prohlásili vojáci,
jak bylo komisionelně zjištěno. Jest fakt, že taková zpráva mezi
českými vojáky byla rozšířena, ačkoli bylo naprosto bezpečně zjištěno,
že takový případ stržení a zhanobení obrazu presidenta se nikdy
v Teplicích neudál ani před tím, ani dříve, ani bezprostředně
před těmito událostmi. (Německé výkřiky.) Prosím, pánové,
já budu ihned hotov, pak můžete dostat slovo.
Předseda (zvoní):
Prosím, aby řečník
nebyl vyrušován.
Zpravodaj posl. Aster (pokračuje): V zájmu tohoto státu, v zájmu klidu a pořádku, v zájmu blaha obou národností musíme si přáti, aby seriosní činitelé na obou stranách se co nejenergičtěji proti podobnému štvaní postavili. (Výborně!) To se ovšem týká také pánů s německé strany.
Konečně myslím, že po učiněných zkušenostech nutno konstatovati, že k vykonávání určitých technických prací, jako bylo stržení pomníku císaře Josefa II. v Teplicích, nedoporučuje se na příště používati vojska (Výborně!), které má po mém soudu především úkol starati se o zachování klidu a bezpečnosti.
Událostmi poslední doby, kterými teplická episoda a její význam zatlačen byl do pozadí, jest prokázáno, že odstranění všech památek po Habsburcích cestou zákona jest nutné a k zachování klidu a pořádku nutno to nevyhnutelně provésti. (Souhlas.) Vyšetřovací výbor doporučuje proto, aby návrh zákona té věci se týkajícího co nejdříve ve sněmovně byl projednán. V zásadě stojí vyšetřovací výbor na stanovisku, že jest povinností vlády chrániti zákon a netrpěti porušování zákona nikomu. To se týká všech obyvatel, všech občanů tohoto státu na české i německé straně a já myslím, že bude se mnou velká většina souhlasiti, když řeknu, že se to týká lidí v uniformách i lidí bez uniforem, že zákon nám má býti všem svatým, a kdo to s naší československou republikou dobře myslí, ten musí se o udržení pořádku vší silou starati a musí vystupovati proti všemu, co by muselo ve svých konsekvencích vésti k rozvratu tohoto státu, za kterým my stojíme.
Tím jsem se svou zprávou u konce
a přál bych si jen - a to přání bylo také vysloveno ve vyšetřovacím
výboru - abychom na příště o takových věcech nemusili dělat žádné
šetření, aby se takové věci neopakovaly, poněvadž myslím, že sněmovna
- a lidé to od ní očekávají má jiné, důležitější a významnější
úkoly pro široké vrstvy lidové, než vyšetřování podobných afér,
jako je aféra teplická. (Výborně! Potlesk.)
Předseda: Měli bychom teď pokračovati v debatě jednak o této zprávě, jednak o prohlášení pana min. předsedy a o naléhavých dotazích s tím spojených.
V poradě pánů předsedů klubovních byl učiněn podnět, aby generální debata o rozpočtu spojila se s touto debatou, která má býti prováděna o zprávě zpravodajově a s rozpravou o naléhavých interpelacích pánů poslanců Udržala, Němce, Šrámka, dr. Franke, dr. Lukavského, Modráčka, Mlčocha a soudr. o událostech v Teplicích, o naléhavé interpelaci pánů posl. Čermaka, Hirsche, Kaufmanna, Hillebranda, Deutschové a soudr. o výtržnostech legionářů v Teplicích a Liberci dne 28. října 1920, o naléhavé interpelaci pánů posl. Böllmanna, dr. Feierfeila, dr. Kavky, Knirsche, dr. Lodgmana a soudr. o protizákonných výtržnostech demobilisovaných legionářů v Teplicích dne 28. října, dále o naléhavé interpelaci pánů posl. dr. Lehnerta, Bobka, Windirsche, Kostky a soudr. o násilnostech spáchaných při schůzi legionářů dne 28. října 1920 v Liberci, o naléhavé interpelaci pánů posl. Křepka, Böhra, dr. Lodgmana, inž. Junga, dr. Kafky a soudr. o událostech v Praze dne 16. listopadu 1920, dále o interpelaci posl. Hillebranda, Blatné, dr. Hollitschera, Palme, Pohla a soudr. o krvavých výtržnostech legionářů v Aši a konečně o naléhavé interpelaci posl. Jos. Fischera, Jos. Mayera, inž. Kalliny a soudr. k veškerému ministerstvu o krvavých událostech v Aši.
O tomto návrhu budeme hlasovati. Prosím paní i pány poslance, aby se posadili. (Děje se.)
Kdo souhlasí, aby debata o zprávě právě podané, jakož i o naléhavých dotazích, které jsem přečetl, byla spojena s generální debatou o rozpočtu na rok 1921, prosím, aby zvedl ruku.
To jest většina. Návrh jest přijat.
Přikročíme ke druhému odstavci
denního pořádku, jímž jest
2. zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu finančního zákona pro rok 1921.
Nežli se ujme slova pan zpravodaj posl. Sonntág, sděluji ještě: Rozpočtový výbor, jemuž byla předloha přikázána v 15. schůzi poslanecké sněmovny dne 27. min. měsíce s tím, aby podal o ní zprávu do 17. listopadu, řídě se při tom pravidly stanovenými § 55 odst. 9 jedn. řádu, stanovil generálním zpravodajem pana posl. Sonntága.
Podle § 55 jedn. řádu před zahájením prvého čtení, tudíž nežli udělím slovo zpravodajovi, usnese se sněmovna k návrhu mému bez rozpravy prostým hlasováním, zda se má konati o věci při prvém čtení rozprava povšechná, v jaké části se rozvrhne rozprava podrobná a v jaké lhůtě nejpozději jest každou část jednání vyříditi a jak smí nejdéle jednotlivý řečník mluviti.
Podle dohody, která se stala v dnešní konferenci klubovních předsedů, navrhuji, aby debata rozpočtová byla rozdělena na všeobecnou a podrobnou, při čemž by debatě generální věnován byl tento týden, debatě speciální pak týden příští.
Disposice stran debaty speciální vyhražuje si sněmovna pro dobu, nežli tato speciální debata bude zahájena.
Jest snad nějaká námitka proti tomuto mému návrhu? (Nebyla.)
Dám o něm hlasovati. Kdo souhlasí s tímto mým návrhem, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Návrh právě přednesený jest schválen.
Uděluji slovo panu zpravodaji
Sonntágovi.
Zpravodaj posl. Sonntág: Vážené Národní shromáždění! Zdá se to býti absurdní, paradoxní, a přece je to pravda: ačkoli většina členů rozpočtového výboru přála si resp. navrhovala zvýšení jednotlivých položek rozpočtu - přece většina členů téhož rozpočtového výboru schválila nejen původní vládní návrh, nýbrž učinila dokonce škrty v obnosu okrouhle 280 milionů K.
Přiznávám se, že nás netěšily vždycky tyto škrty, leckde vůbec nebyly na místě, zejména při rozpočtu ministerstva školství a vyučování. Ale vědomí zodpovědnosti, vědomí, že nedá se srovnati se žádnou zásadou finanční a národohospodářskou, vydávati více nežli činí příjem, velelo kategoricky zachovati rovnováhu v rozpočtu a docílenými úsporami částečně aspoň krýti větší potřebu na zlepšení požitků státním zaměstnancům a zřízencům.
Mám tedy čest jménem rozpočtového výboru předkládati a k přijetí doporučiti finanční zákon a rozpočet na rok 1921, vykazující na straně příjmů 14.129,919.550 K a na straně vydání 13.844,738.127 K. Čistý efekt tohoto rozpočtu činí 285,181.423 K, v části investiční pak položku 3.052,606.000 korun.
Vážené Národní shromáždění! Třetí rozpočet republiky Československé liší se podstatně od rozpočtů dřívějších po stránce formální i materielní. Ale těmito stránkami rozpočtu se zde zabývat nechci, poukazuji v tom směru na tištěnou zprávu rozpočtového výboru. Vloudily se tam některé tiskové chyby - prosím, abyste je, pánové a paní, opravili. Poukazuji dále na prohlášení správce ministerstva financí dr. Engliše zde v plenu pronesené. Mým úkolem bude vyzvednouti některé partie rozpočtové se zřetelem na fluktující život, na dnešní poměry hospodářské a sociální.
Rozpočtový výbor schválil rozpočet investiční. Já pokládám však za svou povinnost zde říci - co ostatně i v rozpočtovém výboru bylo několikrát podtrženo - že investice jsou pojmem dosti elastickým, velmi širokým a velmi pružným. Investicí jest dle jedné definice uložení kapitálu. Dle jiné je to výdaj, vynaložený k nabytí nemovitostí, na novostavbu, na nová technická díla na nemovitostech a podobné, vždy však ku získání či zvýšení hodnoty a výnosu nemovitostí.
Jiní čítají k investicím jen výdaje finančně produktivní na státní podniky hospodářsky výnosné a výdaje národohospodářsky produktivní, zvyšující hospodářský blahobyt a tudíž poplatnost zeme a státu.
Tu by dle této definice výdaje na objekty kulturní, na budovy administrativní a vojenské nepatřily do investičního rozpočtu, za to by tam patřily náklady na vysoce produktivní účely, jako na komasace, meliorace, regulace, vodní dráhy, elektrisaci, silnice, mosty atd.
Připomínám, že předložený investiční rozpočet je pouhým investičním rozpočtem, že není ještě dokonale vybudovaným investičním programem, a my bychom si přáli, aby už příští rozpočet obsahoval v sobě i řádně vypravený investiční program - tak jako částka aspoň je obsažena v tomto investičním rozpočtu: program ministerstva železnic - tedy program investiční na delší řadu let rozdělený, který by v první řadě měl za účel národohospodářsky produktivními investicemi zajistiti domácí výživu. To jsou investice nejdůležitější a nejvýznamnější, které musíme již v zájmu státu učinit - dále zreformovati dopravnictví tak, aby naše republika stala se přirozeným centrem střední Evropy a nejdůležitějším bodem pro obchod s Balkánem a Východem, doma pak soustavnou elektrisací zjednávat předpoklady k činorodé práci ve všech oborech a pod.