Rovnováha rozpočtu, která letos je vykázána, je fiskální rovnováhou a neznamená ještě rovnováhu národohospodářskou; jest však prvním předpokladem k tomu, abychom získali národohospodářskou rovnováhu, poněvadž napřed musí předcházeti rovnováha ve státních financích, a k té nedospějeme, dokavad více sníme než vyrobíme a dokud naše obchodní bilance bude pasivní.
Nejvýhodnější investice jsou beze sporu investice rázu zemědělského a ty jsou v rozpočtu přímo macešsky odbyty. Ze 17 miliardového rozpočtu věnováno na meliorace 23,000.000 K, tedy 1 1/2 ne procenta, nýbrž promile.
Je příkazem národohospodářské moudrosti zvýšit investiční politikou výrobní produkční schopnost půdy, aby jednak zemědělec zabezpečil se tak pro těžkou dobu soutěže zemědělských výrobků, až nastane z východu, jednak aby stát budoval svou soběstačnost. Zejména pak je této investiční politiky potřebí na Slovensku a mohli bychom při řádně prováděné investiční politice v krátké době býti úplně soběstačnými, co výživy se týká. Tam jsou ty zakopané poklady, miliony a miliardy. Klíč k naší soběstačnosti neleží jen v Čechách a na Moravě, nýbrž především na Slovensku. Na Slovensku dodnes ještě statisíce hektarů je neobdělaných, kde ještě může se produkce neobyčejným způsobem zvednout.
Celou zemědělskou politiku rozdělil bych pod zorným úhlem úplného dosažení soběstačnosti jako státní nezbytnosti, jako státní nutnosti, na čtyři hlavní skupiny. První skupina je školství, se zřetelem na školství lidové. U zemědělského školství platí správná zásada, že musíme své školství pochalupničiti a podomkařiti, sesocialisovat už se zřetelem na pozemkovou reformu. (Výborně!) My nebojíme se pozemkové reformy, my bojíme se těch, kdož nevzděláni na půdě hospodaří (Výborně!), a proto chceme, aby školství zemědělské bylo pochalupničeno a podomkařeno.
Druhá velká skupina je výzkumnictví a pokusnictví. Sem spadají všechny otázky zušlechťovací, rozmnožování osiva, sadby a opatření rázu fytopathologického, ochrany před nákazami atd. Třetí velká skupina: meliorace, scelování, hrazení bystřin, regulace. Čtvrtá skupina: opatření hnojiv.
Naše zemědělství má dosti dobrý zvuk v cizině, ale přece je člověku úzko u srdce, přijde-li k nám nějaká studijní misse, aby prohlédla naše ústavy a školy a naše pokusné a výzkumné ústavy. Nedávno zde byla taková studijní misse z Bulharska, aby shlédla u nás zařízení pedagogických seminářů pro hospodyňské učitelky. My takový pedagogický seminář máme v Chrudimi, existuje několik neděl neb měsíců. V Bulharsku jsou již mnohem dále. U nás ještě dnes jedna hospodářská škola připadá na 275.000 zemědělského obyvatelstva. Celá produkce živočišná v naší republice, representující miliardy národního jmění, nemá zootechnického ústavu, nemá svých pokusných stájí, až na nepatrný zárodek v Praze. Naše lesy zaujímají 5,000.000 ha v republice, jsou jedním z nejcennějších statků a my de facto nemáme vědeckého ústavu pro výzkum a pokusnictví. Naše státní pokusné ústavy jsou většinou v najatých místnostech, nemají krajských pozorovatelen, nemají pokusných statků, ani ústav pro výrobu rostlinnou v Praze ani výzkumný hospodářský ústav v Bratislavě. Zcela správně pravil člen americké misse, že mu připadá, jako bychom měli lékařskou fakultu bez kliniky. Výzkumný ústav bez pokusných statků jest totéž. Letos konečně se nám má dostati bramborářské stanice na Českomoravské vysočině a pro ranné zemáky na Slovensku, lesnický ústav v Čechách i na Slovensku.
Vážení pánové! Chci říci několik málo slov o melioracích. Víte, že dokonale vybudovaných meliorací u nás v celé republice máme asi 103.000 ha a že k meliorování by bylo ještě 1,757.000 ha půdy a že, kdybychom tímto tempem měli pokračovat jako dosud, trvala by celá akce meliorační 500 let. Zvýšené výnosy meliorovaných ploch odhadují se mírně na 35,000.000 q v ceně 3 miliard K. Tady by byl zásah státní moci žádoucí, totiž na podkladě pečlivě propracovaných projektů zahájiti ve velkém slohu meliorační akci, vypočítanou na 50-80 let jako jeden z předpokladů naší soběstačnosti potravinami.
Pokud se opatření hnojiv týče, tu společnou snahou nás všech musí býti, aby již v roce 1921 byla zemědělská výroba postavena na bezpečnější základnu a tak problém aprovisační byl řešen z vlastní hospodářské potence našeho zemědělství. Jest jistě výhodnější okamžitá investice stamilionová, která zvýší o miliardy výrobu na př. cukru a uspoří vydání miliard na dovážené cizí obilí v roce příštím. Po té stránce vítáme energické počiny ministra zemědělství dr. Brdlíka.
Ještě dvě věci by patřily do této kapitoly, a to jest otázka pozemkové reformy a otázka lesní reformy.
O pozemkové reformě nechci zde šíře hovořiti, to bude věcí speciální debaty. V rozpočtu má položku 135,000.000 korun, obnos celkem velice nepatrný na ty velké úkoly, které má před sebou. Bohudík mohu říci s tohoto místa, že generální přípravy k pozemkové reformě jsou hotovy a její početí jest otázkou několika málo dní, ne-li několika hodin. Provedena dotazníková akce ve všech okresích, aby byly zjištěny všecky faktické poměry týkající se vztahů obyvatelstva k půdě. Soupis zabraného majetku bude brzy skončen. Dosavadní výsledky jsou ty, že přihlášeno bylo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 686.000 hektarů zemědělské a 1,266.000 hektarů jiné půdy. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi 500.000 katastrálních jiter zemědělské a 1,200.000 katastrálních jiter jiné půdy. Pracuje se na směrnicích cenových pro přejímání půdy, což valně ulehčí přejímání velkostatků ve smyslu § 41 náhradového zákona a docílí se toho, aby drobným zemědělcům dostalo se půdy v době nejkratší. Připraveny jsou instrukce pro příděl půdy pro účely stavební. Na Slovensku konají se dalekosáhlé přípravy jednak zřízením pobočky pozemkového úřadu, která by byla vypravena všemi potřebnými odděleními, oddělením právním, hospodářským, kolonisačním a realitním, jednak zřízením devíti inspektorátů v různých částech země. Myslím, že všem těm, kdo jsou pesimisté a kdo myslí, že ty naše zákony o pozemkové reformě jsou špatné, můžeme říci, že jsou poměrně velice dobře sdělány a že i cizím státům, Jugoslavii, Rumunsku i severským státům jsou vzorem.
Chci mimo důležitost pozemkové reformy poukázati na to, co s pozemkovou reformou úzce také souvisí a to jest reforma lesní.
Vážení pánové! Národohospodářský význam lesů u nás v republice není ještě doceněn. Máme na pět milionů lesů. Produkce dřeva činí asi 16 milionů kubických metrů. Nechci hovořiti o otázce, kolik národohospodářsky ztrácíme tím, že se těží málo uhlí a že nutno více dodávati palivového dřeva, opět zase na úkor dřeva užitkového, ale odborníci odhadují tuto škodu na 160 milionů ročně. Já jen tvrdím, že řádně prováděnou lesní politikou, administrativou, státní inspekcí, dala by se těžba lesů nepoměrně zvýšiti. Dnes činí hodnota těžby asi 3 miliardy korun, dala by se však zvýšiti na 4 až 5 miliard. Dřevo, lesy jsou jedním z nejcennějších statků, které republika má, jsou dnes daleko cennější a hodnotnější než-li jest cukr a musíme se touto otázkou šířeji zde zabývati. Tvrdím, že pozemková reforma by nebyla úplná a to velké dílo revolučního Národního shromáždění nebylo by úplné, kdyby nebyla provedena také reforma lesní. (Výborně!)
Chtěl bych jenom stručně definovati pojem les ní politiky a reformy; nejen zachovati naše lesní bohatství v neztenčené míře, nýbrž pracovati postupně k zvelebení lesního bohatství a ke zvýšení produkce dřevní, ale zároveň upraviti majetkové poměry lesní tak, aby lesy byly ku prospěchu nikoliv jen dnešní většiny soukromých majitelů, nýbrž sloužily i potřebám veškerého obyvatelstva státu našeho vůbec. (Výborně! Posl. Dubický: Zameziti plundrování lesů!) K tomu jest třeba, abychom měli jednotný unifikovaný lesní zákon pro celou republiku Československou a nejdůležitější složkou tohoto zákona by bylo, aby se hospodářství ve všech lesích - nejen ve státních nýbrž i v privátních - dálo dle určitého úředně schváleného hospodářského plánu nebo programu, aby to, co zde kolega Dubický naznačil, totiž plundrování bylo zamezeno a aby byli ustanoveni ve všech lesích dostatečně teoreticky i prakticky vzdělaní lesní úředníci a zřízenci a t. d.
Sem do této kapitoly spadá dále vybudování státní lesní správy, státní lesní inspekce, organisace řídící a výkonné lesní správy i požadavek, pokud se státních lesů týká, zprůmyslnění lesů, poněvadž my máme lesy a neprovozujeme sami také zušlechťování, nemáme řezivo - já tvrdím, že při řádné organisaci mohli bychom ze slovenských lesů krýti úplně potřebu pražců a telegrafních tyčí pro naše ministerstva. Sem spadá do té kapitoly také zrušení smluv ještě před převratem uzavřených, které nás tíží. Ještě dnes dodáváme dubové dříví jeden metr za 11 K, ještě do dnes se dodává 1 metr jedlového dříví za 60 h z Přikarpatské Rusi a t. d.
Zde musila by býti obchodní politika řádně vedena se zřetelem na veřejnohospodářské zájmy. Předloženým investičním programům, i tomuto investičnímu programu, mohlo by se vytknouti, že cifry, které jsou v něm obsaženy, již dávno nejsou správné, a mohlo by se to učiniti dosti velikým právem, poněvadž rozpočet byl sdělán v březnu a dubnu a od té doby výrobní náklady neustále stoupaly a stoupnou, tak že bychom přišli, kdyby podle toho rozpočtu mělo býti staveno, snad k rozpočtu pětimiliardovému, ne-li většímu. Nad těmi stoupajícími výrobními náklady se dlužno zamysliti, neboť jest-li výrobní náklady u nás rostou, pak musí z toho vyplynouti - uvědomíme-li si, že dnes ceny na světovém trhu v celku nestoupají - dříve nebo později buď nemožnost nebo zmenšení odbytu zde a podlehnutí schopnější, levnější konkurenci v cizině.
Nesmíme zapomínati, že jsme státem téměř přeprůmyslověným a že jsme poukázáni u některých artiklů 80-90% na vývoz. Potrvala-li by na př. všeobecná tendence na trhu cukerním a kdyby výrobní náklady tak stoupaly, jako stoupaly loňského roku do dneška, pak nevím, zdali by v příštím rozpočtu státním objevily se položky na přeplatkovém fondu z prodeje cukru. Mám za to, že by vůbec položka tam obsažena nebyla a že by veta bylo po větě, že jest naším zlatem. A dále už dnes nabízí Německo na př. sklo laciněji než my, nemluvě o strojích a jiných výrobcích, zejména železářských. Zastavení dalšího stoupání výrobních nákladů je tedy naprostou nezbytností, nemáme-li snad čekati spásu od dokonalého shroucení naší valuty, naší koruny.
Jednou z velikých složek výrobních nákladů tvoří mzdy a tu pravím zcela otevřeně: Jako jest smutná pravda na jedné straně, že důchod velké části národa nestačí, aby se lidsky uživil, ošatil a ještě pro stáří něco si zahospodařil, zrovna tak na druhé straně jest pravda, že každé pouze číselné zvyšování mezd a důchodů jest problematické a chvilkové ceny. Jen tehdy zvýšení důchodů vůbec a mezd zvláště nezdražuje cen a trvale a skutečně zvyšuje důchod, jestliže je současně doprovázeno větším výkonem a větší výrobou. Dr. Oskar Münsterberg v Berlíně, o němž nikdo nebude tvrditi, že by nebyl pravověrným socialistou, nedávno řekl, správně řekl: "oproti právu na minimální mzdu musí býti postavena povinnost určitého výkonu práce. (Výborně!) Garantovaný plat není zárukou nejvyšší výkonnosti. Socialismus nesmí znamenati nivelisaci výkonů, poněvadž by, jak zkušenosti učí, klesla výkonnost na míru nejnižší. To by znamenalo zmenšení a zdražení výroby a tím ztrátu na jmění národním. Jest proto pro všeobecné národní hospodářství nezbytnou nutností, aby premiemi, placenými na minimální mzdu, dán byl podnět k nejvyšší kvantitativní i kvalitativní výkonnosti. Dosud se dělníci namnoze proti této zásadě vzpírali. Tento názor jest však nesociální a musí býti odstraněn." Na tolik dr. Münsterberg.
Může se namítnouti, že mzdy v celku nestouply v poměru k cenám. To je pravda, ale je bohužel pravdou i to, že i výkon pracovní v celku klesl hluboko pod válečnou úroveň. Jest faktem, že výkonnost horníků v posledním čase opětně klesla, ačkoliv mzda za šichtu současně podstatně vzrostla. Uvedu několik cifer: hnědého uhlí v r. 1914 byla těžba 198,060.425 q, počet dělníků 32.457, výkon na dělníka na jedné šichtě 17·17 q. V roce 1919 měli jsme při hnědém uhlí o 10.000 dělnictva více - 42.070, ale výkon klesl na 169,640.170 q, tedy výkon na směnu klesl ze 17·17 na 14·04. (Hlas: Ale klesla také životní úroveň těch dělníků!) To všechno připočítáme k tomu. Jen na jedno bych chtěl odpověděti, totiž na to, že letošního roku máme 51.807 dělníků oproti 32.457 v roce 1914, ale nedospějeme k té výkonnosti těžby jako v roce 1914. Podobně je to i u kamenného uhlí. Tam těžba v roce 1914 činila 135,834.536 q, počet dělníků 60.100, výkon na jednoho dělníka v roce 6.78. V roce 1919 měli jsme 66.557 dělníků, těžba činila 103,843.322 q, výkon klesl na 5·9 a letos máme 75.527 dělníků, ale nevím, jaká bude těžba. (Posl. Prokeš: Specifikujte to podle revírů, pane ministře!) Ano, podle revírů bylo by to zajímavé, ale nemáme tolik času. Uvidělo by se, jak nesmírné rozdíly jsou v těžbě u jednotlivých revírů. My máme dokonce revíry, kde se více těží než před válkou, to jest pravda. (Posl. Koudelka: Ale při dolech přijde na to, jak uhlobaroni nechali zanedbati technické zařízení dolů, takže nemohou mít takovou výkonnost!) Já jsem přístupen každému takovému náhledu, ale je naprosto nutno tyto položky objektivně zkoumat. Ačkoliv dělnictva je o 25% více nežli v roce 1914 klesla těžba o 20%.
Výživa a uhlí, to jsou ty nejdůležitější věci, které v republice máme. Uhlí jest druhým předpokladem naší existence a jedině účelným řešením otázky uhelné může býti řešena vleklá krise drahotní.
Odlesk zvýšených nákladů výrobních jest viditelný v celém našem státním rozpočtu. Náklady správní stouply tak jako provozní náklad každého podniku, stouply však také proto, že administrační služba byla rozšířena zejména na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.
Nejvyšší položku výdajovou vykazuje ministerstvo železnic, 3423 milionů korun, ovšem, že na druhé straně vykazuje také nejvyšší položku příjmovou ze všech resortů, 3688 mil. korun. Při této příležitosti bych chtěl zde znovu říci, čeho si rozpočtový výbor jednomyslně přál, aby totiž tarifní politika v Československé republice byla přizpůsobena faktickým národohospodářským poměrům našim, zejména s ohledem na Slovensko, aby slovenský průmysl mohl soutěžiti s ostatním a aby stanoveny byly specielní tarify na potraviny, aby tím byly zlevněny tak, abychom sami sobě potravin nezdražovali. Zde bych mohl říci, že jsme fakticky na postupu. Netřeba všechno jen kritisovati, ale třeba si také říci, jak se věci skutečně mají. V den převratu měli jsme asi 64.000 vozů všech druhů; při posledním sčítání v lednu letošního roku bylo napočítáno 79.000 vozů. Lokomotiv jsme převzali 3115, dnes máme o 368 lokomotiv více. Nedostává se sice ještě 900 lokomotiv, ale domácí továrny mají dodati do konce letošního roku 1 70 lokomotiv a 9751 vozů. Oběh vozů z různých důvodů jest ovšem nepoměrně delší než byl před válkou. Před válkou se počítalo na jeden oběh pouze 5 a půl dne a dnes se musí počítati dvakráte tolik, při nejmenším 10 dní, ale je to úctyhodný výkon, že v posledních deseti měsících bylo přistaveno a naloženo 260.985 vozů. My jsme jediným státem, kde se může poněkud lépe jezditi. Podíváme-li se na poměry v Rakousku, v Polsku, v Rumunsku nebo v Jugoslavii, vidíme, že o takové jízdě jako u nás nemůže tam býti ani řeči.
Mluvím-li již o dopravních otázkách, dovolte mi, abych vzpomněl vodní dopravy, o níž bohužel se tak málo u nás hovoří. Kompetence v oboru vodní dopravy byla neblaze roztříštěna a myslím, že jest dosud roztříštěna. Československý úřad paroplavební, jenž má býti zřízen podle zákona ze dne 15. dubna 1920, podroben byl příslušností ministerstvu veřejných prací, jímž posud však aktivován nebyl. V plavbě říční i námořní jest směrodatnou a dnes nejaktuelnější stránka obchodní. Myslím, že také rozpočtový výbor se k tomu názoru přiklonil, že by to mělo patřit ministerstvu obchodu.
Roztříštěnost agend způsobila v nesčetných případech veliké komplikace a chaos správní a má neblahý vliv i na zájem soukromého podnikání. Kdežto na Labi je situace celkem jasná, jelikož, jakmile se skonči arbitrační řízení, bude postaráno o dostatečný park provozní: a myslím, že již ke konci letošního roku budeme míti své vlastní československé loďstvo na Labi a na odře se vyčkává jen výsledku plebiscitu hornoslezského, ale i tam nebude zvláštních překážek, jest za to neobyčejně obtížná a komplikovaná otázka loďstva na Dunaji. Bylo by to příliš dlouhé, kdybych podrobně o těch věc ech měl hovořiti. Musíme se spoléhati na pomoc ciziny, abychom pod vlastní vlajkou mohli jezditi. Dnes se nám k pomoci nabízí Angličany vedený, "River Syndicate", který má převahu ve všech společnostech na Dunaji. Myslím, že během nejbližších dnů nebo hodin dospěje se k positivním výsledkům i v této otázce a že tímto způsobem zaručena bude pravidelná paroplavba po Dunaji pod vlajkou československou. Ovšem jest třeba, aby současně byly provedeny rychlým tempem práce na přístavu v Bratislavě a v Komárně. Nesmíme se toho lekati při vybudování celého přístaviště, technického aparátu, překladišť, elevatorů, nesmíme se lekat ani otázky vlastního loďstva námořního a po této stránce žádáme a chceme, aby příští investiční rozpočet obsahoval investiční program všech těchto věcí zásadně. (Výborně!)
Hned za ministerstvem železnic ranžíruje, pokud se lýče výdajů řádných i mimořádných, ministerstvo Národní obrany. Rozpočet tohoto ministerstva činí asi 2 1/2 miliardy, tedy 1/6 veškerých výdajů státních. Výdaje na vojsko byly vždy a budou vždy nesympatické, nepopulární. Všeobecná kritika rozpočtu ministerstva Národní obrany nemůže proto překvapiti. Pěkně vysvětlil v rozpočtovém výboru ministr N. O. generál Husák svůj názor na naší armádu a tím odůvodnil také náklady na vojsko. O předválečném zbrojení se vyjádřil Jaur@es takto: "Všeobecné zbrojení neodstraní se strachuplným egoismem a zbabělostí, nýbrž uvědomělým, ozbrojeným národem, odhodlaným brániti se a zničiti původce konfliktu, který nechce se dohodnouti a podrobiti usnesení Svazu národů." (Výborně!)
Jaur@es mnoho věcí předvídal, ale jeho myšlenky a názory o zbrojení jsou přímo prorocké. Kde by byla Francie a celý svět, kdyby býval ozbrojený národ francouzsky nebyl odhodlán brániti a ubrániti se. Ano, odzbrojení, o němž se mluví, ale všeobecné! My jistě nebudeme odzbrojovati naposled. Poukazuji na poslední jednání při konferenci Svazu národů v Ženevě, zejména na hlas belgického vyslance, delegáta Le Fontaina, a jiných názorů na válku a odzbrojení v dnešní době. Myslím, že je třeba zkoumat staré formule antimilitarismu, obvyklé zběžné úsudky a hesla. Je faktem, že předválečný antimilitarismus válce nezabránil, ačkoliv to byla v prvé řadě jeho povinnost.
Jedině pro nás Čechoslováky nebyl antimilitarismus prázdným zvukem. V prvních dnech války stáli jsme tváří v tvář, neznámí, nepatrní, s nicotnými prostředky v prvé řadě antimilitarismu. (Tak jest!) Primát nejskromnějších a největších idealistů světové války, prvenství revoluce nám Čechoslovákům nikdo nevezme. Náš antimilitarism dokázal již celému světu, že jest upřímný. Je to ovšem paradoxní, že náš boj s militarismem musel býti veden a organisován vojensky a skončil též vybudováním armády legií. Nic nezmění se na ušlechtilosti a ryzosti myšlenek, které vytvořily a vedly legie, měnivá kritika, přízeň nebo nepřízeň dneška. Stačí se jen podívati kolem sebe a uvidíte všude mraky. Sousední státy mají nepoměrně větší armády. Pokud se týče nákupu zbraní a výzbroje, jest to pravé hýření, pravý tanec milionů a miliard, které vidíme v cizině. Stále bývají povoláváni vojáci ke cvičením a mobilisacím. My jsme jedenkráte mobilisovali a tu jsme byli napadeni. Krátkozrakou svou důvěřivost zaplatili jsme polovičním, pozdním a nevyužitkovaným úspěchem. Plně potvrzuji to, co generál Husák uvedl v poslední své větě, že jsme ochotni býti mezi prvními, kteří odzbrojují a třeba býti i prvními, ale musíme míti pevné záruky, že nebudeme toho litovati. (Tak jest!) Vinu, že se právě ministerstvo Národní obrany nejvíce kritisuje, nese v hojné míře ministerstvo to samo. Ale snad i to bude za chvilku překonáno. My, pravím, žádáme pořádek a disciplinu, hospodárnost a účelnost v každém ministerstvu (Výborně!), ale na prvém místě v ministerstvu Národní obrany. (Výborně!) Ministerstvo N. O. musí zde zářivým příkladem jíti vstříc pokud se týče discipliny, pokud se týče úspornosti a pořádku, jinak myslím, že není pokrok možný.
V rozpočtové debatě padla slova, že pokud se týče potřeb vojenských, máme allury velmocenské. Ale totéž se řeklo i o našem zahraničním ministerstvu, o úřadu pro zahraniční obchod se zřetelem na celou řadu nových vyslanectví, konsulátů, zřízených letošního roku, respektive které mají býti zřízeny roku příštího. Tato výtka činí se neprávem. Jsme státem exportním. Většina průmyslu rakouskouherského nachází se na našem teritoriu, po této stránce jsme fakticky velmocí. Není tudíž nectností, když v zahraničním obchodu máme allury velmocenské.
Pokud jde o zahraniční obchod, nutno především poukázati k rozsáhlým ujednáním s Německem, k obchodním smlouvám s Francií, k hospodářským ujednáním s Bulharskem a Jugoslavii, k obchodní smlouvě se Švýcarskem, k dílčím kompensačním smlouvám s Rakouskem a Polskem. Připravuje se obchodní smlouva s Velkou Britanií, Rumunskem a Italií a hospodářské ujednání s Maďarskem, Španělskem již pro nejbližší dobu, kdežto ohledně četných jiných států sbírá se již nyní materiál, zejména také k budoucím stykům s Ruskem.
Pokud jde o péči a zvelebování vývozu, dlužno uvésti projekt tří velkých skladišť na Balkáně pro zahraniční obchod, velkého vzorkového obchodního domu v Bratislavě jakožto jádra orientálního obchodu a trhu (Výborně!), podporu orientálního ústavu profesorem Musilem podníceného, dřevařského výzkumného ústavu na Slovensku, podpory zahraničních obchodních komor, veletrhů, kursů pro obchod s Ruskem atd. Vítáme tyto projekty Úřadu pro zahraniční obchod, který bychom si přáli - mimo chodem řečeno - aby byl navždy včleněn do organisace ministerstva obchodu, aby tak zůstal v živém spojení s tuzemským hospodářským životem a praktickými zkušenostmi výrobních kruhů. (Výborně!)
Vážené shromáždění! Nemáme jako exportní stát snad na růžích ustláno. Nynější president Severo-americké Unie Harding ve své kandidátní řeči v St. Louis řekl otevřeně, jak se Amerika, bankéř světa, dívá na poválečnou Evropu. Řekl:
"Nemůžeme prodávati svých výrobků do Evropy, poněvadž Evropa má svoje vlastní továrny. Musíme najíti nové konsumenty. Při hledání nových konsumentů čeliti musíme odhodlané a rozhodné konkurenci rehabilitovaného průmyslu evropského, který se bude znovu snažiti, aby ovládl trhy, na nichž byl před válkou pevně zakotven, a z toho důvodu bude produkty své dávati pokud možno nejlevněji. My můžeme čeliti této desperátní odhodlanosti konkurenční pouze poskytováním nejsystematičtější a nejinteligentnější podpory našim výrobcům."
Co z toho vyplývá? Aby úvěr Evropě byl pokud možno sporý a co nejdražší, aby konkurenční schopnost Evropy byla co nejvíce obmezována. Požadavek, aby úvěry nebyly poskytovány přímo vládami, znamená vyloučení vlivů, sympatií politických, tedy každého, i politického altruismu, třeba byl dobře zaplacen. Čistě egoistické, kapitalistické hledisko! Na to jsme až příliš zapomínali, vidouce stále světlý zjev Wilsonův, jenž však doma byl nejen desavuován, nýbrž přímo odstaven.
Válka zbraní, jež vznikla z důvodů hospodářských, rozpoutala hospodářskou válku, jejíž bezohlednost i ostří pociťujeme důkladně v celém svém hospodářském životě. Počínaje přímo loupeživou výpravou proti československé koruně a konče spekulačními inspekčními cestami po našem území. Jde o to ponechati Evropu jejímu osudu a zmocniti se oněch zahraničních trhů, kterým dříve dominovala. Nás se tato věc velmi intensivně dotýká. Představili jsme se světu jako exportní stát prvního řádu, avšak stát bez surovin, jež by mu měla dodati konkurence!
Nedávno konána byla v Bruselu finanční konference. Sice někteří účastníci pravili, že pro nás nic zvláštního tam nebylo, že zvláštní poučky pro nás neplynuly. Já však tvrdím, že pro nás měla přímo nedocenitelný výsledek. Ukázala nám, jak cizina chladně, střízlivě, opatrně kalkuluje a počítá, ukázala nám, že v hospodářských věcech nemůžeme spoléhati na žádnou dobročinnou pomoc. Zejména přinesla, doufejme, definitivní konec illusí, že nám čtyřdohoda a Amerika všecko dají, čeho je nám potřebí nejen k obnově, nýbrž i k prosperitě v hospodářském životě světovém, že nám to dají bez naší práce, čili že bez práce budeme jísti koláče. Víme již, že musíme sebrat všecky své síly, abychom se řádně uchytili. K této výzbroji patří v první řadě síly intelektualní a mravní. Intelekt hospodářský musí nám ukázati cestu. Zkouška těchto sil jest zcela mimořádná a volá po uplatnění každičké z nich na pravém místě. Všichni schopní pevní lidé musí býti k této práci mobilisováni.
My jsme dosud hříčkou v rukou ciziny. Vážení pánové, sebe lepší návrhy na stabilisaci naší měny nejsou nic platnými, dokavad nebudou splněny určité hospodářské předpoklady. Měna může býti tenkráte zdravá, je-li zdravý hospodářský život, to jest, vyrobí-li stát tolik, kolik obyvatelstvo potřebuje, aneb může-li výrobky, které potřebuje, zaplatiti exportem produktů, které doma nespotřebuje. Nesnesitelným na dlouho jest kolísání naší valuty. Tyto kursy v Curychu jsou teploměrem, jich kolísání naznačuje horečku Evropy, ba celého světa. Působí neblaze na celý náš hospodářský život, kolísání valuty na trhu znamená kolísání celé sociální struktury státu, nemožnost přesných kalkulací. Je to věčná nejistota, která zabíjí produkci a která jest jedním z hlavních důvodů naší drahoty. (Tak jest!) My proto vítáme zde návrh vlády, aby utvořen byl ze zisků exportních, zejména z cukru zvláštní fond na zakupování devis a valut. Neslibuji si od toho žádného divu a zázraku, ale kdybychom alespoň dospěli k tomu, abychom měli stabilisaci. Těmito poměry vyvinuje a vyvinoval se náš průmysl. Zhruba možno říci, že kdyby nebylo těchto poměrů na trhu valutovém a kdyby v oboru socialním panovalo více jistoty, že by poměry průmyslové byly lepší než před rokem.
Pokud se týče opatřování surovin i pomocných látek, dlužno zaznamenati pokrok související s postupnou normalisací poměrů ve střední Evropě vůbec a v Československé republice zvláště. Jestliže opatřování surovin v zámoří v některých oborech, zejména v oboru textilním naráželo na značné obtíže, možno zase v jiných oborech konstatovati, že dovoz surovin více uspokojoval, třebaže snad všechny nároky nemohly býti už vzhledem k obtížím dopravním a měnovým uspokojeny. Vázané státní hospodářství v některých oborech nezbytné, neosvědčilo se při organisaci dovozu cizozemských surovin vůbec, naopak způsobilo průmyslu a tím i státu škody do miliard jdoucí tím, že nemohlo se těžkopádnou svou organisací včas přizpůsobiti rychlým přeměnám světového trhu, čehož dokladem jsou ztráty, jez způsobil vázaný dovoz bavlny, tuků, benzinu a reglementace hospodaření se surovými kožemi. (Výborně!)
Pokud lze souditi ze zpráv jednotlivých odborných organisací průmyslových, byl rozsah výroby v prvém pololetí tohoto roku více méně tentýž jako před rokem. Teprve počátkem druhého pololetí objevily se též u nás důsledky světové krise odbytové částečným obmezováním výroby v některých oborech průmyslových. Tato odbytová krise projevuje se současně v některých oborech velmi silně, specielně v oboru kovodělném a to hlavně v drobném průmyslu kovodělném, jenž postrádá objednávek, dále v živnostech stavebních a zejména v průmyslu textilním jest mimořádně velká. V těchto oborech dlužno též počítati v nejbližší době se značnou nezaměstnaností; její rozsah bylo by možno zmírniti, kdyby se podařilo zvětšiti export, což ovšem zase přímo souvisí s uvolněním zahraničního obchodu a s úpravou dopravních styků s našimi odbytišti. Jak neblahé jsou následky dopravních obtíží pro vývoz, jest zřejmo z toho, že náš vývoz do SHS byl v ceně toliko okolo 4%, kdežto by měl a mohl činiti 15-18%.