Předseda (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu
řečníku panu posl. Budigovi.
Posl. Budig (německy): Slavná sněmovno: Rozpočtová debata podává nám příležitost, abychom projevili svoji kritiku, svá přání a své požadavky vzhledem k státnímu rozpočtu a k vládě a abychom při této příležitosti tlumočili přání a požadavky svých voličů. Má to býti diskuse mezi parlamentem a vládou, diskuse, stojící na výši dokonalosti. Tomu však u nás bohužel není, to jest možno jen v oněch státech, které stojí na půdě pravého konstitucionalismu, na půdě pravé demokracie. Pokud putujeme v tomto státě v pološeru mezi zdánlivou demokracií a českým absolutismem, není možna pravá, na výši doby stojící rozpočtová debata. Ať naši řečníci z německé strany přednesou, co přednesou, jejich řeči nejsou slyšeny, ztrácejí se před prázdnými vládními lavicemi a většina řečníků jest nucena, že musí mluviti ven ze sněmovny. Budu také mluviti ven ze sněmovny, ale ne dále, než k místnostem vlády. Máme jen úřednickou vládu, která neodpovídá našim demokratickým poměrům; to jest v demokratickém státě nedůstojný stav, jaký máme. Pan ministerský předseda se snaží zjednati co možná záhy dobrou vůli s hodně mnoha českými stranami, aby utvořil vládní majoritu proti nám Němcům, a vskutku se mu podařilo proti nám Němcům sebrati všechny české strany, vyjma české komunisty. Zda-li a jak dlouho to potrvá, jest otázka jiná. Politický tlakoměr ukazuje zatím, musíme říci, na proměnlivo, a jestliže pan ministerský předseda záhy nezmění svého stanoviska k nám Němcům, politický tlakoměr za čas bude zase ukazovati na bouřlivo. Že v demokratickém státě došlo zase k úřednické vládě, jest důkazem, že rozkol českých stran je silnější než vůle k samému státu. Strany české většiny prchly z vlády, ohradily se zdánlivou oposicí a raději kritisují, než aby samy zlepšovaly. Stydí se zřejmě za své činy, které spáchaly, a utekly z vlády.
Naše celé zákonodárství, ať je posuzujeme se stanoviska národnostního, kulturního, či daňově - politického, směřuje proti nám Němcům a potlačuje nás v každé příčině. Nad branou tohoto zákonodárství stojí slova: "Krmte Čechy, národ pánů, patricie, potlačujte a rduste německé plebejce." U starých Peršanů bylo mravem, když král zemřel, že po 5 dnů vládla bezzákonnost, aby lid seznal, jak nutny jsou zákony. U nás přirozeně nemůže se to říci o českém národě, a staří Peršané též vskutku neměli ani tušení o českém zákonodárství, jinak nemohli by míti tak hlubokou úctu k zákonům. Nemůžeme také v těchto zákonech shledati vůli nebe, jak tomu bylo u starých Indů, nýbrž musíme říci, že tyto zákony jsou nám Němcům i pro čerta špatnými.
Pokud známe činy nynější vlády, jsou spíše vším jiným než potěšitelnými, zvláště činy ministra financí, který přece sám nazval způsob placení válečných půjček sekerou proti nám Němcům. Ministerský předseda vysypal sice ve svém vládním prohlášení spoustu krásných věcí, které všechny chce proměniti v činy, avšak musím říci, že slyším sice poselství radostné, ale nemám v ně důvěry, vždyť jsme v řeči ministerského předsedy samého slyšeli, že je to jenom vláda z rozpačitosti, provisorium, a takový stav mně připadá jako vůz bez kol, jako písař bez péra, jako pole bez deště a jako rek bez meče. Ministerský předseda naznačil, že jeho taktika bude touže, jakou byla taktika dřívějších vlád. Co to znamená pro nás Němce, dovedeme si živě představiti. Nemáme ničeho lepšího očekávati, ať vládne dr. Kramář, nekorunovaný český král, či sociální demokrat Tusar, či úřednická vláda Černého. V potlačování německého národa podají si navzájem ruce. V potlačování německého školství rovněž spolu závodí, aby na místě něho zřizovali české školy pro 14 českých dětí, jak se stalo v mnoha místech mého volebního okresu. Pro nás Němce přirozeně neexistuje zákona o menšinovém školství. V Trnávce stávkuje 31 školních dětí od počátku školního roku, protože tamější německá škola "Schulvereinu" byla za převratu zavřena. Byla podána žádost za německou menšinovou školu, která byla sice vždy slíbena, ale ani do dneška nepovolena. Tyto školní děti musely choditi 3 až 4 km daleko přes pole v dešti a bouři do školy do Rozstání a Pačova. Ministerský předseda, který nyní sedí na těchto lavicích, který však není přítomen, pravil ještě jako zemský šéf, že tato škola musí býti zřízena, že musí býti tato ostuda sprovoděna se světa. Ať pokud možno také nyní splní svůj slib!
Vláda prohlásila, že chce chrániti školy všech národností. Měla by tato krásná slova přece také potvrditi činem. Naše výdaje na školství stouply v posledním roce o 30%. Bylo by zajímavo zvěděti, mnoho-li z toho se vydá na zřízení českých menšinových škol, které se často zřizují pro 7 dětí. Tu je peněz dosti. Ale na udržování existujících německých škol není vůbec peněz. Nežádáme milostí, jen rovná práva, a žádáme, aby každý národ přirozeně sám si vydržoval své školy. Veškeré školství vyžaduje 608 milionů korun a z těchto 608 milionů zdaleka nepřipadá na německý národ tolik, co nám patří, přes to že Češi vždycky tvrdí, že my máme proti nim přednost. Žádáme rozhodně, aby uzavřené německé školy byly zase otevřeny, aby vinníci byli potrestáni, aby byly vydány přiměřené školní zákony, aby pro budoucnost nebyly možny již takové případy znásilňování, jaké nyní zažíváme. Jest zvláštní, že všude tam, kde se zřizují české menšinové školy, jsou vyzýváni naši němečtí úředníci, aby posílali svoje děti do těchto menšinových škol, jinak mohou očekávati, že budou propuštěni, pensionováni anebo aspoň přesazeni. Mohl bych vypočísti četné takové případy při zřizování českých škol menšinových. V Chrastové na Moravě byla česká škola přistavěna k německé škole, aby německá škola byla potlačena, resp. byla do ní vestavěna, ačkoliv místní německá školní rada dala jí k disposici vhodné místo. Stavební ohledání nebylo provedeno dle zákona, nýbrž dřívější správce politické okresní správy jednoduše nařídil stavbu telefonicky a když jsme činili proti tomu rozklady u ministerského předsedy, tehdejšího šéfa země, dal nám lakonickou odpověď, že si strany mají stěžovati, že mají podati odvolání. Nepomůže to však přirozeně pranic! Musí se říci, že většina českých správních úředníků plní jen jediný účel, odnárodňovati německé obyvatelstvo. Vždyť nemáme již skoro německých úředníků. Jsou zaháněni, jsou pensionováni, nebo na nejméně jsou tak přetěžováni pracemi, že nemohou dostáti svým povinnostem. Bývají sproštěni své služby, ať jsou kvalifikováni sebe lépe, nebo jsou přesazováni do českých krajin. U nás by nejraději přikázali každé německé obci legionáře za obecní tajemníky. A zamýšlený zákon o sestátnění policie směřuje zase k tomu, aby v každé německé obci byla dosazena česká policie, aby se mohlo viděti, že již není čistě německých obcí, nýbrž že jsou již jenom obce jazykově smíšené. Chtějí nám v každém posledním místě posaditi na hřbet české policejní kočky, a my Němci máme platiti výdaje tohoto policejního státu. Žádáme právem - jsme třetinou obyvatelstva - abychom podle tohoto počtu obyvatelstva dostali také úředníky, četnictvo a soudce.
Musím mimochodem podotknouti, že v Mor. Třebové přesadil četnický strážmistr - dělá to z rozkazu Národní jednoty - systematicky přesadil každého německého četníka, ať byl sebe lépe kvalifikován a ať konal službu sebe přesněji, a nahradil jej českým četníkem. Okresní strážmistr byl nyní zase přesazen z Mor. Třebové do Vsetína, ačkoliv prosil, aby směl zůstati v Mor. Třebové, protože tam má rodinu a byt. Je to už páté přesazení, které musí prodělati; přirozeně podniká na něho štvanici Národní jednota. Proč? Spáchal zločin, že zacházel s Čechy jako s Němci a že jim nedával přednosti. Když už jsem u kapitoly o státních zaměstnancích, musím se zmíniti, že přes to, že naše státní finance jsou tak špatnými a rozvrácenými, soustavně se pensionují němečtí úředníci jeden za druhým, i když prosí, aby mohli dále sloužiti, neboť mají se starati o výchovu svých dětí, nebo pro špatné hmotné poměry byli nuceni nadělati dluhy a nemohou je zaplatiti v pensi, když z části ztrácejí své platy. Ale toho se pranic nedbá. Náš úřednický aparát vyžaduje ohromných sum peněz a musí se říci, že přes to nejsou naši úředníci úředníky nejlépe placenými Naopak tento úřednický aparát u ústředních úřadů jest hrozným, nejsou tam ustanoveni kvalifikovaní úředníci, nýbrž bují tam protekcionářství, ten aparát je velmi těžkopádným, takže nemůže řádně působiti, takže častokráte tam nejsou s to, aby našli nějaký spis!
Protestujeme rozhodně proti každému nesprávnému vydání, ale jsme taky rozhodně proti tomu, aby se šetřilo na útraty chudáků. Žádáme, aby úředníci byli opět dosazeni do své služby a přirozeně také žádáme, aby v německých krajinách byli dosazeni němečtí úředníci přiměřeně k poctu našeho obyvatelstva. Máte vždy odvahu říkati, že máme nejdalekosáhlejší, nejdemokratičtější obecní řád a volební řad do obcí; nejlepším důkazem toho jest přece, jak zneužívá se českého vojska k volebním účelům, aby německá většina byla proměněna v menšinu, jak se nedávno stalo v Jihlavě.
Poukáži jenom na nevinný § 23 obecního řádu, který praví, že vláda do konce tohoto roku má právo slučovati nebo rozlučovati obce, jak se jí hodí. Tohoto nevinného § 23 se zneužívá ku počešťování, ano, jenom k tomu se ho používá. V třebovském okrese byla roku 1868 oddělena obec Statina od obce Březinky a Korbelové Lhoty, protože neměly navzájem hospodářských styků a nemohly se navzájem snésti. Dnes je chtějí opět sloučit, ačkoliv zeměpisně nikterak spolu nesouvisí, nemají hospodářských styků a ani dříve nemohly spolu vyjíti, protože se sleduje jenom jediný účel, aby německá většina, která tam ještě jest, byla proměněna v menšinu přibráním českých obcí.
Všude jsou stejné manévry. Druhý případ se týká České Radiměře. Tato obec podala žádost, aby byla sloučena s Mor. Radiměří. Místo aby se žádosti vyhovělo, udělali to naopak a spojili Mor. Radiměř s Českou Radoměří v Poličském okresu, protože ta obec tam přijde do okresu s českou většinou.
Pánové, zůstáváme vládě tím, čím jsme byli. Rozhodně se ohradíme proti ujařmování škol, proti šikanování a přesazování úředníků do českých krajin a proti rdousení celého německého života hospodářského. Jen vydržování policie a četnictva stojí tento stát 288 milionů korun. Vydržujeme armádu, jakou se nemůže vykázati Amerika, která pohlcuje v řádném rozpočtu 2368 milionů korun, a mimořádné výdaje budou dělati nejméně rovněž tolik. Náš trpký pot má býti obětován tomuto molochu militarismu, a já jen žasnu že sociální demokraté, kteří dříve tak energicky proti tomu bouřili, přijímají to klidně. Na stavby kasáren zařazuje se do rozpočtu 120 milionů a na tak nutné stavby bytů, kdy bytová bída vzrůstá den co den, jenom 33.6 milionů. Z těch připadne na nás Němce malý, skrovný drobek, který sotva stojí za to. Přes to, že výdaje na vojsko jsou tak velikými, slyšíme, že naši němečtí vojáci, kteří nyní nastoupili službu vojenskou, musí trpěti hlad. Jak se pečuje o válečné poškozence, o vdovy a sirotky, vidíme z toho, že výdaje, které ještě letos činily 930 milionů korun, mají býti redukovány na 606 milionů korun. Také vyživovací příspěvky snižují se s 540 na 100 milionů. Na úpravu služebního bytu ministra zahraničních věcí dá se ihned půl milionu korun. Tu jsou peníze, ale tam, kde je nouze, tam se peníze neseženou. (Výkřiky.)
Ministr financí dokázal to, že předložil řádný rozpočet, kde příjmy kryjí se s výdaji. Když tento rozpočet pořádně dáme pod lupu, vidíme, že příjmy jsou zatím odhadnuty příliš vysoko. Pozemková daň má činiti 138 milionů o 81 milionů více než loňského roku, daň výdělková jest zvýšena z 87 milionů na 127 milionů na příští rok. Má to býti důkazem, jak dobře se daří našim živnostníkům. Daň z příjmu, byla zvýšena na 320 milionů v roce 1921 proti 198 milionům v roce letošním. To znamená více než 50%ní zvýšení daně z příjmu. Naše skromné presidenství samo stojí nás se vším všudy 16 a půl milionu korun. Mohlo by se říci, že český král se svým přepychem, který by rozvinul, nestál by ani o mnoho více, než tento skromny demokratický president v našem státě. Daň z kořalky má činiti 257 milionů, daň z uhlí má dokonce vynésti 1200 milionů. Nesmíme se tedy diviti, jestliže ceny uhlí stoupají tak enormně. Naše celé národní hospodářství trpí přirozeně vysokými cenami uhlí a zvýšením poplatků dopravních, jak jest tomu nyní. Daň z cukru byla rozpočtena na 329 milionů korun. Cena cukru byla jak známo od 1. t. m. zvýšena na Kč 7·90, ačkoliv většina cukrovarů vykazuje čisté zisky až 60%. Musíme se rozhodně ohraditi proti takové daňové politice, která jde na útraty širokých mas, a musíme žádati, aby daňová politika k úhradě těch nákladů přiměřeně přibrala příjem vznikající bez práce.
Z těch několika uvedených číslic vysvítá, že na vojsko, policii, presidenství, ministerstvo zahraničních věcí, na automobily pánů ministrů a jiné věci jsou tu peníze, ale na produktivní účely na příklad na povznesení hospodářství není tu peněz.
Všeobecně se sice tak mnoho naříká, že výroba klesá, ale se strany vlády děje se málo nebo docela nic, aby naše zemědělství bylo podporováno, nýbrž ono musí takřka zakrněti. Nemáme ani dosti umělého hnojiva a to, které dostáváme, je tak drahé, že nemůžeme je zaplatiti. Avšak kupovali bychom je ještě rádi. Nelze dostati též Thomasovy moučky, ani superfostátu ani jiných dusíkatých hnojiv. Je to důkazem, jak se starají o zemědělství, že v tomto státě připadá na jeden hektar 5 kg umělých hnojiv, tím chtějí zvýšiti produkci. Dělají se sice pokusy, aby k povznesení pěstování cukrovky byla dána k disposici hnojiva umělá, ale pro pěstění obilí naprosto ničeho nemají nazbyt, ale požadovati chtějí vždy. Bylo by bývalo jednáno mnohem hospodárněji, kdyby se byla podporovala vlastní produkce, místo aby se musily vyhazovati miliardy na nákup cizozemského obilí. Se 7 až 8 sty miliony korun bylo by možno vypěstiti o scházejících 36.000 vagonů chlebovin více a naše celá produkce byla by nezávislou na cizině. To by bývalo největším dobrodiním a první povinností státu, ale na tu se zapomíná. Druhou zrovna tak velkou nezbytností jest zavodňování a odvodňování, kterým naše produkce nesmírně by mohla býti zvýšena. V tomto rozpočtu jest zařazeno 15 milionů, a to co připadá na Němce jest příliš skrovným, vždyť činíme 28% obyvatelstva, ale v rozpočtu pamatuje se na nás jenom 8%. Tak se nám děje. Meliorace protahují se nesmírně dlouho. Od založení melioračního družstva až do provedení uplyne často více než 10 roků, a útraty nesmírně stouply. Dříve stálo odvodnění 1 ha 240 až 400 K, dnes 4000 až 5000 K podle vlastnosti půdy. A na konec když meliorační družstvo je tak dalece hotovo, že zažádá o subvenci jako na př. u Mor. Třebové, řekne se, že není v pokladně peněz. Právě nyní, kdy nezaměstnanost je tak veliká, bylo by na místě dáti v dostatečném množství k disposici peníze na takové účely, sloužící k prospěchu celku, na účely produktivní jako na melioraci.
Výživa lidu musí býti zajištěna. To jest nejnutnější ve státě. Ministerský předseda vylíčil sice naši vyživovací situaci jako nejkrajněji příznivou, ačkoliv se přiznal, že vystačíme jenom do Nového roku. My však musíme upozorniti, že vyživovací situace je nejkrajněji špatná, že ani nyní již není k disposici mouky, tím méně do Nového roku. Jestliže páni z vlády dívají se na to vždycky tak růžovými brejlemi, dojdou poměry opět k tomu, že producentům bude snížena jejich dávka 20, po př. 16 kg k vlastnímu semletí. A konečně na jaře bude konsumující obyvatelstvo opět vydáno nouzi a bídě. Pan ministerský předseda se zmínil, že dodávání obilí postupuje letos mnohem lépe, že bylo již odevzdáno 36.000 vagonů chlebovin, že 5.400 vagonů leží ve mlýnech k semletí. Při tom přehlédl, že největší část obilí, které je u zemědělců, bylo již odevzdáno, a že u zemědělců je sotva více než 5%. Nám na Moravě bylo předepsáno k odevzdání daleko větší množství, než jsme s to, abychom odevzdali. Nebylo nijak dbáno, že chleboviny většinou vymrzly a proto nemohly býti znova vysety, protože je nedostatek semene. Nebudeme ani s to, abychom odevzdali 40 až 50%. Ministr pro zásobování lidu počítá s tím, že z předepsaných 96.000 vagonů může se sehnati ještě 56.000. Mohu dnes ujistiti, že bude odvedeno sotva 8.000. Také loňského roku byly po žních dělány vesměs pěkné naděje, byl úmysl zvýšiti dávku chleba, do konce se s tím započalo, ale brzy se nahlédlo, že předpoklady na papíře byly nesprávnými, a že výživa nemohla býti zlepšena více než v ostatních letech. Podvýživa lidu a fysická zbědovanost našich dětí nepřipustí již období hladu, jaké jsme měli. K těmto poměrům výživy druzí se také nouze o oděv. Prádlo, obuv jest rozedrána, většina dělníků vydělá sotva tolik, aby se bídně mohla zahaliti hadry. I v širokých kruzích středního stavu shledáváme tentýž stav. Dáváme se vésti nesprávným názorem, že naše výživa jest tatáž jako před válkou. Avšak nepočítá se s tím, že od války není umělého hnojiva, že vázané hospodářství silně zhoršilo naši vyživovací situaci. Poměry nezlepší se podržením vázaného hospodářství, nehledě k hrozným penězům, které pohlcuje. Vidíme v rozpočtu, že státní hospodaření chlebovinami samo pohltí 156 a 1/4 milionu, a že z 2.000 úředníků dostává 13 ředitelů měsíčně po 6.500 K, což dělá 78.000 K ročně, vedle přídavků, že 2.000 úředníků dostává po 1.000 až 2.000 K měsíčně bez přídavků, aniž by tím bylo poslouženo státu nebo producentu tímto ústřednovým hospodařením. Dociluje se jen jediného. Státu se kradou peníze z kapsy. Proto pryč s tímto ústřednovým hospodařením!
Ne lépe je tomu s ústřednovým hospodařením u ostatních předmětů spotřeby. I zde tentýž manévr! Špatnou situaci našeho obchodu, průmyslu a živností jest dovoditi z toho, že české strany se namáhají zničiti německý průmysl, obchod a živnosti a dosaditi na jejich místo české. To jest zcela převrácená obchodní a hospodářská politika, z níž dnes nikdo nenajde východiska. Okolnost, že povolení k dovozu a vývozu bylo učiněno závislým na ústřednách, vede k tomu, že naše německé podniky jsou závislé na milosti českých úředníků, ať obchod kvete, čili nic, a naše německé dělnictvo trpí za takových poměrů takřka nesmírně. Tato škoda nemůže býti napravena placením příspěvků v nezaměstnanosti, obzvláště když tato podpora ve Stálém výboru byla redukována ze 160 milionů na 100 milionů, takže většina nezaměstnaných vůbec již nedostane podpory, a jiní, mají-li políčko neb kozu, dostanou jednu dvě koruny denně, takže nevědí, mají-li krásti či žebrati. Bylo by už nejvíce na čase, aby se tomu udělal konec zavedením povinného pojištění proti nezaměstnanosti.
Udělováním povolení k dovozu a vývozu jsou otevřeny dokořán dvéře libovůli, korupci a protekci. Na milosti jednotlivých českých úředníků závisí, udělí-li povolení k dovozu čili nic. Nejdříve se podívají, je-li tu nějaká tuzemská firma, co možno česká, v tomto případě nemají ohledu k tomu, je-li firma schopna výkonu, žádá-li dvojnásobné či trojnásobné ceny, a tato firma má zase zájem na tom, aby toho muže udržela při dobré náladě, aby nepřišla o obchod. Živnosti a průmysl závisejí na milosti těchto úředníků, kteří určují, zda-li závody musí kvésti, či musí-li dělníci býti propuštěni. Takový stav musí vésti k úpadku.
Vždyť my žijeme již v úpadku. Jinak nemohly by se stávati takové věci jako v Teplicích, Chebu, Aši, kde jsou káceny německé pomníky, kde tekla německá krev. Kde byla vláda? Nesmí se udáti takové loupežné tažení na německá kulturní místa a na německý majetek jako v Praze a Brně. Až do dneška nebyl ještě obnoven dřívější stav, až do dneška nebyly napraveny škody. Úřednická vláda vždycky říká, že musí ochrániti autoritu zákona, ale ve skutečnosti nemá vůbec do toho co mluviti. Vypadá to skoro, jako by tento stát po trvání sotva dvouletém trpěl stařeckou slabostí, a nenajde-li záhy radikální pomoc, zajde za krátko touto stařeckou slabostí.
Vláda podkopává sama svou autoritu, protože míří jenom proti nám Němcům, a potud nedojde ke klidu a k stálému stavu, pokud se nerozhodne odkliditi kameny úrazu, to jest vyříditi jazykovou otázku, pokud nedá německému národu, který čítá skoro 4 miliony, v tomto státě právo, které mu patří a nezavede německý jazyk jako druhý státní jazyk a pokud prozatím aspoň prováděcím nařízením k jazykovému zákonu nezjedná ulehčení, aby německá podání byla také vyřizována německy, ne však v řeči, které nerozumíme.
My křesťansko-sociální zástupci
nemůžeme míti k této vládě důvěry, pokud nezaplatí válečné půjčky
bez lupičské amputace, pokud nepřizpůsobí tuto ústavu, která byla
dělána k potlačování nejprimitivnějších práv, pokud nepřizpůsobí
jazykový zákon našim poměrům. Žádají se od nás stejné povinnosti,
tu však máte se vynasnažiti, abyste nám dali stejná práva, ne
abyste nám je odpírali s nejbrutálnějším násilím a nepřijímali
naše minimální požadavky. Takto budeme hlasovati proti rozpočtu.
(Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání dnešního denního pořadu a přistoupím k ukončení schůze.
Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby se za tím účelem, aby mohlo býti přikázáno výborům usnesení senátu o nouzové výpomoci civilním a vojenským státním zaměstnancům jakož i zaměstnancům v podnicích a fondech státem spravovaných a aby bylo umožněno urychlené vyřízení této předlohy, aby se příští schůze konala ještě dnes, a to v 7 h. 50 min. večer s tímto
Nevyřízené odstavce dnešního denního pořadu.
Jsou snad proti tomu mému návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)
Není jich. Návrh můj jest přijat.
Končím schůzi.