Předseda (zvoní):
Pánové, nevyrušujte
řečníka! Slovo má pan poslanec Schubert!
Posl. Schubert (pokračuje): Slovo mám já prozatím. Co říká dále pan ministr spravedlnosti, strážce práva, výtržnostem s pomníky, všem konfiskacím majetku? Rozhodne objektivně? Josef II. reformoval liberálně i justici. Josef II. zřídil s baronem Küniglem v Praze ústavy humanitní pro všecky národy tohoto státu. Národní zuřivost vaší ulice béře útokem tyto humanitní ústavy - a právo mlčí. Tu mlčí nejen genius práva, mlčí i genius kultury. Avšak budiž ku cti českého národa řečeno, že názory v té věci nejsou jednostranné, jednotné. Vynikající postava vašeho generálního inspektora armády Machara uvila gloriolu kolem hlavy císaře Josefa. Profesor Rádl je druhým pravdu hledajícím mužem vašeho národa, avšak to jsou osamělé vlašťovky, jsou to lidé volající na poušti. Tolerančním ediktem Josefovým bylo upevněno postavení českých protestantů, kteří představovali poslední zbytky české jednoty bratrské. Tato část vašeho národa byla by zajisté též povinna díkem velikému císaři.
Rub medaile: Naše právní nazírání je jiné: Pohleďte do Švýcarska, do Kostnice, na Švábské moře, nikdo jiný než znamenitý muž vašeho národa, mistr Jan Hus, zanechal tam upomínky na své působení, a ani ruka jediného Němce neznesvětila památky na mistra Husa. Největšímu muži vašeho národa, muži bez vášní, zde tak často jmenovanému a mnoho citovanému Janu Amosu Komenskému, postavil německý národ v nadání Komenského nesmrtelný pomník, pomník, jakého mu váš národ dosud nepostavil. Nenávist není pohnutkou našeho jednání; pohnutkou našeho jednání je jedině v vroucí láska k vlastnímu národu. Co vám, kteří jste sami dětmi revoluce, kteří jste i tento stát vybudovali revolucí, co vám učinil velký bojovník za svobodu, velký idealista, jenž odpočívá v hrobě bezejmených, Petöfi, že nemůžete snésti jeho pohledu a jeho sochu zabedňujete?
Poslanec dr Lodgman řekl správně, že moderní stát má ve své ruce možnost zasáhnouti hluboce do všech odvětví hospodářského života. Může však také dopustiti se pod maskou práva bezpráví. Není to porušení práva, když pod maskou zabrání bytu jsou sirotci z Litic vypuzeni? To jsou temné skvrny na štítě demokratické vlády. Co říká tomu ministr spravedlnosti, když jsou omezována a rdousena nejprostší práva státních občanů? Jak to vypadá se státoobčanskou svobodou, viděli jsme na pražských ulicích. Německé štíty a nápisy byly odstraněny přes slib daný při převratě, že budou obnoveny. Na toto město máme i my Němci této země dějinné právo. Právní otázkou divadla musí se zabývati justice, ona je i otázkou celého němectví v zemi. Neboť k tomuto starému domu pnou se pyšné vzpomínky, vzpomínky na Wolfganga Amadeusa Mozarta, a vy samy zneucťujete památku svého vlastence Františka Ladislava Riegra, jenž navrhl knihovní zápis pro německé účele. Vy sami to zneucťujete, jestliže tento dům neponecháváte jeho právnímu určení. Justice má býti čistým démantem, svobodnou a neodvislou, bez poskvrny a bez chyby. Při ustanovování justičních úředníků - budiž to odpovědí na výkřik - nemají rozhodovati ani momenty nacionální ani jiné. Avšak tomu vždy tak není, jak je všude viděti. Justice je na nejlepší cestě sjeti s cesty a státi se nástrojem nacionálních a politických aspirací. Jak se tu může mluviti o spolupráci, když neustále kalíte politickou atmosféru a vikláte právním vědomím! Také váš zákon o válečné půjčce je takovým ohýbáním práva. Ze starých dob žije v našem lidu prastará píseň, která připomíná útrapy a bídu třicetileté války, a k výčitkám zvolila si švédského kancléře Oxenstjernu. Nyní vstoupila na místo Oxenstjernovo postava jednoho z vašich mužů. Kde se porušuje právo, tam spěje všecko neustále k rozpadnutí a zániku. Vy všecko měříte jen stupňoměrem temperamentu a jen se stanoviska nacionalismu. Pod pláštíkem sociální reformy ohýbá se právo. Jeden příklad z mnohých: Vesnice Červený Oujezd dosáhla kolosálními obětmi komasace, jediné komasace v Čechách. Drakonickými vyvlastňovacími opatřeními u jednotlivců i u celé obce má býti osada připravena o ovoce své pyšné hospodářské práce, a to všecko jen z politických důvodů, jen proto, že mnohým překáží německý ráz tohoto místa.
V rozpočtu o kanceláři presidenta republiky je zaznamenána stavební položka 8,700.000 K. Na místě, kde pracovali Clusenberg, Petr Parler a jiní hrdí mužové naší kultury, nechceme ani my býti odstrčeni a žádáme, aby bylo z této částky a i jinak vždycky objektivně přihlíženo k německému umění. Jaké jsou právní názory v mnohých kruzích, o tom nás poučil výkřik, jenž padl ke konci povšechné debaty s pravé strany tohoto domu, výkřik "restitutio in integrum". Jeden z vašich řečníků razil toto slovo: Kdybychom se musili pomstíti za 1620, za všechny druhé křivdy - cituji slovo "pomstíti" - povstalo by mnoho bolu!" Jaké klamné, jaké malicherné nazírání na dějiny! Tam na popravišti na Staroměstském náměstí nekrváceli jen příslušníci vašeho národa, tam vydechl svůj život i onen německý rektor Jesenius. Nebyl to německý, byl to španělský tlak, který si tam vybral oběti smrti. A 1620 v mé otčině musily uvěřiti v porobu nejen české chodské obce u Domažlic, tu musely věřiti i německé chodské obce u Přimdy, Bělé, Červeného Dvora a j. Také my jsme spolu často trpěli. Je falšováním dějin, jestliže se o tom soudí jednostranně. Tytéž stížnosti v justici, jež my máme, mají i Němci spišští. Spišští Němci dodávali justici ve starých Uhrách nejlepší a jazykově nejobratnější úřednický materiál. Nebylo v starých Uhrách skoro komitátu, kde nebylo Spišanů a jmenovitě ve službě justiční.
Dnes zaznívají k nám tytéž stížnosti
do tamějších poměrů. Dle nejnovějších zpráv bude prý justiční
správa na Slovensku osamostatněna, a tu voláme ve prospěch spišských
Němců, aby se přihlíželo k tomuto charakternímu, řádnému personálu
justičnímu. Nezachrání vás propagační peníze, ani propagační filmy,
ani spolky. Tyto spolky, cituji slovo jednoho z vašich vůdců ze
staré doby, tyto spolky jsou dnes již obehrané, a dodal bych,
rozladěné klavíry. Jen právo a pořádek udržují stát. Pokud nebude
zavedeno právo a pořádek, dotud odmítáme i tuto část rozpočtu.
Vy jste ztroskotali na Slovensku se svou justiční správou, ztroskotali
jste na Hlučínsku, v území Vitorazském, dokonce u svých soukmenovců
v Roxenšachu a Kumšachu. Ztroskotali jste zvláště u nás 4 milionů
Němců. My 4 miliony Němců nemilujeme boje pro boj, milujeme věcnou,
klidnou, činorodou práci. Na vás jedině jest, abyste nám tuto
činorodou práci umožnili. Zastavte a dejte se na cestu práva,
pak dostaví se snesitelné poměry. Byvše donuceni, povedeme boj
s pevnou politickou vůlí o kulturu a o svobodu všech utlačených
národů tohoto státu a o kulturu veškerého lidstva! (Potlesk
na levici.)
Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan posl.
dr. Hodža.
Posl. dr. Hodža: Slavná snemovňa! Pri dnešnom pojednávaní rozpočtu ministerstva zahraničných vecí, želám si prehovoriť jedine o tom, pred aké úlohy nás stavia ratifikácia trianonskej smluvy, ktorá bola vykonaná nedávno v maďarskom parlamente. Iste by bolo v záujme medzinárodných stykov medzi novými štáty, keby sme túto ratifikáciu mohli prijať bez poznámky, keby sme mohli v tejto ratifikácii bez výhrady najsť zároky normálnych medzinárodných stykov. Zatiaľ všetko to, čo sa dnes v maďarskom štáte deje - a tu nechcem narážať na vnútorné politické zjavy maďarského štátu, do ktorých nám zasahovať neprísluší - ale všetko to, čo orgány maďarskej správy robia po stykoch medzinárodných, poukazuje k tomu, že Maďarsko ešte ani zďaleka nedospelo k tomu, aby sme s Maďarskom, aké je dnes, mohli zahájiť pravidelné a diplomatické medzinárodné styky. Len niekoľko incidentov.
Rumunsko, chcejúc sa priblížiť k Maďarsku veľkomyseľným a šľachetným gestom, vyslalo likvidačnú komisii do Budapešti v čele so splnomocneným ministrom. Keď jeden člen tejto likvidačnej komisie, vojenský attaché podplukovník Popescu, dostavil sa do Pešti, dostalo sa mu se strany maďarskej takého privítania, že v jeho vlastnom byte prepadli ho dôstojníci bielej gardy, ztýrali ho tak, že nemocný sa musel vrátiť domov. Je celkom pochopiteľné, že za takých okolností rumunská vláda nemôže pomýšľať na naviazanie pravidelných diplomatických stykov s Pešťou.
Alebo iný prípad: orgány maďarskej správy, poťažmo členovia maďarskej armády zastavia bez každej príčiny, bez každého oprávnenia francúzskeho diplomatického kurýra, dôstojníka, prepadnú ho, soberú mu všetky diplomatická aktá a znemožnia mu ďalšie cestovanie. To sú síce maličkosti na prvý pohľad, ale sú príznačné a sú dôkazom toho, že ovzdušie, ktoré panuje ešte dnes v Maďarsku ako celok, je nie ani zďaleka toho rázu, aby sme dnes v akejsi formálnej ratifikácii mierovej smluvy mohli najsť záruky toho, že to, čo v tom miere bude ratifikované, sa tiež dodrží.
To sú tedy, ako vravím, maličkosti, ale vieme dobre, že maďarská vláda nestojí ďaleko od tých rôznych machinácií, ktoré vychádzajú z Pešti za tým vysloveným cieľom, aby zmarily výsledky trianonskej smluvy. My vieme dobre, že odpovední i neodpovední politikovia maďarskí naväzujú styky s odpovednými a neodpovednými politikmi vo Varšave v takom smere, že ohrožujú územnú bezpečnosť československej republiky, že pod heslom poľsko-maďarskej spoločnej hranice usilujú predovšetkým o to, ohroziť naše pozície v Podkarpatskom Rusku.
Myslím, že by nebolo dnes ešte správne predložiť slavnej snemovni dokumenty, z ktorých celkom zrejme vysvitá, že styky maďarských politikov s politikmi poľskými skutočne boly a že v nich mali účasť práve takí štátnici, menovite so strany poľskej, ktorí práve v tom okamžiku boli na odpovedných miestach poľského štátu. Jestliže by bolo potrebné, môžeme týmito dokumentami poslúžiť, ale ja aspoň sa nevzdávam nádeje, že události, stojace mimo Varšavu a mimo Poľsko, donútia poľský národ, aby konečne presunul svoju národnú politiku na takú koľaj, kde sa nebude križovať s našou. Keď vidíme, že Maďarsko ešte nedozrelo na tú medzinárodnú politiku v duchu Sväzu národov nedávno utvoreného, musíme mať na zreteli, ktoré sú tie prostriedky, ktorými budeme s to, aby sme zabezpečili nie snáď existenciu nášho štátu, o ktorej existencii nemôže byť pochybnosti, poneváč je zabezpečená medzinárodnými úmluvami úplne, ale ktorými budeme môcť zamedziť podnety a iniciativy, ktoré proti nám namierene vychodia z Pešti. Preto myslím, že predovšetkým bude treba vykonať tú dišpozíciu mierovej smluvy, ktorá celkom krátke, jadrne ale imperatívne nariadila Maďarsku odzbrojenie terajšej maďarskej armády. Slovom, nám prostá ratifikácia mierovej smluvy nestačí, my až potom začneme brať ratifikáciu trianonskej smluvy v Pešti vážne, keď bude maďarské vojsko úplne odzbrojené.
Ratifikovaná smluva stane sa skutočne platnou v ten deň, keď mimo Maďarsko bude ratifikovaná ešte tromi hlavnými mocnosťami spojeneckými. Akonáhle ratifikácia tromi hlavnými mocnosťami spojeneckými bude vykonaná, ihneď majú zasiahnuť spojenecké odzbrojovacie komisie so sídlom v Budapešti, ktoré podľa predom určených zásad vykonajú odzbrojenie jednak demobilizáciou vecnou, jednak osobnou.
My budeme museť byť v tejto vojenskej komisii demobilizačnej zastúpení veľmi dobre. Členmi tejto našej komisie musia byť ľudia, znajúci nielen terajší stav v Maďarsku, ale i celú maďarskú povahu a ovzdušie maďarské. Vieme dobre, že akonáhle bol najvyšší stav maďarského vojska určený na 35 tisíc mužov, hneď sa vyskytly v Maďarsku návrhy, akým spôsobom by bylo možné túto dišpozicíu mierovej smluvy obísť a pod zdaním oprávnenosti tento maximovaný stav prekročiť. A tu rôzne orgány maďarske odporučovaly celkom jednoducho stvoriť také formácie, ktoré nemajú na vonok vojenského rázu, ale ktoré v skutočnosti predsa len by boly súčiastkami vojenskými. Menovite žiadaly utvoriť veľmi početné pohraničné stráže, ozbrojené finančné stráže, časť vojska chcely potom predstaviť ako četníctvo, slovom: pod rôznymi pláštikmi, pod rôznymi menami bol úmysel podržať celé maďarské vojsko jednak v plnom počte dosavádnom, jednak plne ozbrojené pre budúcnosť. Bude tedy úlohou týchto vojenských komisií rozlišovať, čo je vojsko a čo nemôže byť pod pojem vojska pojaté.
Podľa dišpozicií mierovej smluvy môže mať Maďarsko žandarmerie a četníctva len toľko, koľko žandarmerie bolo na tom území, ktoré dnes Maďarsko má, roku 1913. Tedy i v tomto smere má mierová smluva určité dišpozície. Ide len o to, aby vojenská komisia nedala sa pomýliť a trvala na všetkých zásadách a podrobnostiach, ktoré boly určené v mierovej smluve. Má tedy byť maďarské vojsko, ktoré dnes obnáša asi 140 až 160 tisíc mužov, redukované na 35 tisíc. Z týchto 35 tisíc môže byť dôstojnictva len 5%, to jest 1.750. Samo sebou sa rozumie, že týmto by ešte osobná demobilizácia nebola hotová a zásady, ktorým bude treba získať platnosť, sú, že maďarská vojenská organizácie nemôže mať vôbec žiadnych záložných formácií a následkom toho ani žiadneho záložného mužstva ani dôstojníkov. Čo sa týká upotrebenia toho už na 35.000 mužov redukovaného vojska, jeho jediným povolaním je udržovať medzi hranicami maďarského štátu poriadok a chrániť hranice.
Vecná demobilizácie sa vzťahuje jednak na válečný materiál, jednak na strelivo. Podľa dišpozicií mierovej smluvy môže v Maďarsku dodávať strelivo jediná muničná továrňa, ovšem pod dozorom štátu, a len také množstvo, ktoré bude na určený počet ručníc, kulometov a kanonov naprosto potrebné. Ostatné sukromné alebo i zoštátnené muničné továrne musia prestať vyrábať muníciu. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Čo sa týka válečného materiálu, menovite zbraní, ručníc, kulometov, del, taktiež vozatajstva, celého parku, to všetko bude museť maďarská vláda alebo maďarská vojenská správa odovzdať tejto medzispojeneckej vojenskej komisii. Podľa dišpozícií mierovej smluvy má sa táto demobilizácia maďarského vojska vykonať do troch mesiacov, počínajúc tým dňom, keď trianonská smluva vstúpila v platnosť. Do tej doby, pokiaľ táto demobilizácie je nie hotová, mám za to, že všetky čiastočné vyjednávania medzi naším štátom a Uhorskom, hoc vedené najlepšou snahou, nebudú mať priaznivého výsledku. Do tej doby, pokiaľ maďarské vojsko je nie dľa presne stanovených zásad mierovej smluvy odstranené, do tej doby vždy sa najdú neodpovedné živly v Maďarsku, ktoré vždy od maďarskej armády budú očakávať tú dobu, keď budú môcť dúfať, že súkromnými podnikmi, podobajúcimi sa podnikom d´Annunziovým, budú môcť vzpružiť výbojnú, dobrodružnú náladu v Maďarsku a ohrožovať naše hranice do tej doby, až snáď Sväz národov dá sa uprosiť na nejakú rektifikáciu hraníc.
Dovolím si upozorniť ešte len na jeden veľmi zaujímavý, ovšem psychopatický zjav madarskej politiky, ktorý zaujal našu pozornosť v tej dobe, keď s ratifikačnými písemnosťmi dostala maďarská vláda od vtedajšieho ministerského predsedu francúzskeho sprievodný list a s ním ten známy passus o opravách hraníc. Sprievodný list pána Milleranda neobsahoval nič iného, než to, čo sa pri každej mierovej smluve samo sebou rozumie, totiž že madarskej vláde sdelil, že budú menované spojenecké komisie k definitívnej úprave hraníc, čo prirodzene znamená len toľko, že tieto delimitačné komisie budú môcť určovať štátnu príslušnosť tých obcí, ktoré pri dosavádnych hraniciach, sú položené ešte na území oboch súsediacich štátov. Na nič iného sa úloha týchto delimitačných komisií nemôže vzťahovať a ani nevzťahuje. Iná úprava hraníc nemôže prijsť v úvahu, len v tom území, ktoré bolo svojho času ohraničené neutrálnou zónou. Je jasné a pochopiteľné, že madarská vláda usilovala do tohoto listu ministerského predsedu vložiť takú interpretáciu, ktorá by podporovala politiku, vedenú madarskými šovinistickými kruhmi za reintegráciu Maďarska.
Samo sebou sa rozumie, že naše ministerstvo zahraničných vecí bude museť, čo sa tejto delimitačnej komisie týka, učiniť všetky potrebné prípravy. Jestliže s našej strany nie sú dosiaľ určené zásady tejto delimitačnej komisie, odporučujem ministerstvu zahraničných vecí, aby členovia týchto komisií boli vopred vyznačení a aby im boly dané k dišpozícii všetky dáta, všetok materiál, jehož znalosť je potrebná k tomu, aby sme pri definitívnej úprave hraníc svoje stanoviska mohli s úspechom obhájiť.
Dovoľte mi, slavná snemovňa, len
ešte jednu poznámku u príležitosti zasedania Sväzu národov v Ženeve.
Utvorenie tohoto orgánu znamená novú dobu v medzinárodnej politike,
keď do tej doby vládla v medzinárodnej politike s jednej strany
zásada t. zv. rovnováhy, s druhej zase zásada legitimity, to znamenalo
utvorenie rôznych partikulárnych skupín medzinárodných, ktoré
pod heslom legitimity, pod heslom rovnováhy, ale vždy v záujme
dynastie a nikdy v záujme národov usilovaly o rozšírenie sféry
stávajúcich štátov. Na miesto týchto zásad vstupuje ako jediný
imperativ do medzinárodnej politiky zásada, že národ ako orgán
na vlastných základoch organizovaný ako dobrovoľný člen Sväzu
národov, má byť pánom svojho osudu i čo sa týka stykov medzinárodných.
My prirodzene pozdravujeme utvorenie tohoto orgánu medzinárodného
s veľkým zadostiučinením, ktoré je tým uprimnejšie, že za podpredsedu
Sväzu národov bol zvolený náš minister zahraničných vecí, v čom
vidíme nielen úctu k jeho osobe, ale i uznanie tej politike, ktorú
československá republika prijala za svoju a robila od doby svojho
vzniku. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo udelujeme ďalšiemu rečníkovi pánu posl. Nagyovi.
Posl. Nagy (maďarsky): Ctěné Národní shromáždění! Když se Československá republika utvořila po doznění velkých slibů, domnívali jsme se a věřili jsme my pošetilí obyvatelé Slovenska, že po pětileté válce a četnické reakcionářské vládě rakousko-uherské přijde konečně porozumění, vážnost, a ne-li přímo mými druhy požadovaná a kýžená svoboda národů, tedy alespoň, že přijde trochu občanské demokracie.
Naproti tomu vidíme, ctěné Národní shromáždění, že na slovenském území jest ještě i dnes největší reakce, a sice reakce, která se objevuje na vnitřním poli, na poli, na kterém spočívá veškerá moc na Slovensku v rukou četnických, aniž by se našla veřejnost, která by mohla brzditi přehmaty četnictva. Na Slovensku jest i dnes tatáž situace, jaká byla ve staré Rakousko-Uherské monarchii, kdy vládl četník, policista a služný. V době, kdy jsme očekávali, že přijde trochu demokracie, přišla československá národnostní a náboženská nevraživost. Národní nenávist počíná tam, kdy vedoucí kruhy závodí o to, která národnost bude hráti vedoucí roli na území československém. Ctěné Národní shromáždění! My socialisté neznáme ani v jednom státě vedoucí národnost, ani v republice ne. My stojíme na základě rovnosti a sebeurčovacího práva národů, proto odsuzujeme to, co v Československé republice vyvolalo národnostní třenice.
Když se stát utvořil, navštívil ministerský předseda Slovensko. Aby se seznámil se situací na Slovensku, navštívil po řadě různé vynikající osobnosti různé správy, ale opomenul nahlédnouti do různých vězení, aby se přesvědčil, je-li toto hromadné zatýkání na Slovensku spravedlivé. Proč jsou věznice na Slovensku plny dělnictva? Vedoucí politikové namluví si, že vidí všechno, aniž by se podívali oknem.
Ctěné Národní shromáždění! Dnes vidíme na Slovensku, že dělnictvo jest pronásledováno i v organisaci. Ti, kteří stojí v popředí bílého iredentismu, udržovatelé iredentismu, obviňují dělnictvo, že usiluje o to, aby Horthy vpadl na Slovensko. Toho tvrzení používají proti dělnictvu zvláště ti, kteří chtějí zakrýti svoje darebáctví a hříchy, proto jako donašeči a udavači štvou četnictvo proti dělnictvu. (Odpor a hluk.) Četnictvo, které se s maďarským dělnictvem nemůže dorozuměti, jest odkázáno na tlumočníky, kteří dělnictvo udávají, kteří oděli se do vlasteneckého šatu jen proto, aby dostali dělnictvo do vězení. Příkladem toho jest, že občané jistého okresu podali udání proti okresnímu služnému pro jisté nepřístojnosti; tito v důvěře v československou demokracii shromažďovali podpisy a tak předali udání. A co se stalo, ctěné Národní shromáždění? Služnému se nezkřivil ani vlásek, aniž bylo proti němu započato soudní řízení; za to podepsaní dostali se s největší rychlostí bez výslechu do Illavy. Taková jest situace na Slovensku.
Veřejná správa obzvláště směřuje proti dělnictvu, soudí na slovenském území jednostranně a dnes právě tak jako za starého režimu provádí jednostranně svá opatření. Úředníci veřejné správy - nechci obviňovati úředníky veřejné správy, nýbrž ony vedoucí kruhy, které vhánějí úředníky veřejné správy do toho, aby soudili tak, jak diktují kapitalisté, neboť úředníci musí následkem svého úřadu hráti na pány, kdežto jsou placeni nejbídnějšími platy, a tak jsou odkázáni skutečně na korupci a není divu, že jsou kapitalisty podpláceni.
Ctěné Národní shromáždění! Výluky jsou na Slovensku ještě i dnes na denním pořádku. Situace jest taková, že jestliže se někomu nelíbí soused, jde na četnictvo neb jen k policejnímu strážmistrovi a při sklence vína poví mu, že ten neb onen spáchal proti Československé republice nevlastenecký nebo protistátní čin. To dostačilo k tomu, aby na př. jedinec mající nemovitosti, který zde žije 25 až 30 let, byl vypovězen. Četnictvo pak s vypovězeným zachází co nejbrutálněji. Jsou případy, kdy byly vypovězeny celé rodiny. Tak na př. jistý muž v Nems-Abonyi, který sloužil u dráhy čtyřiadvacet roků a požíval i pense, s 22-23letými syny, kteří se zde narodili, ba jeden z nich slouží v československém vojsku, byli vypovězeni pro protistátní čin jen proto, že i oni podepsali podání proti služnému.
Druhý případ stal se ve Verebélyi. Bydlí tam žena jistého berního úředníka, která zažádala o rozvod. Četnictvo, které vládne na Slovensku s plnou mocí, které nezná představené, kterým neporoučí ani ministr pro Slovensko, toto četnictvo chtělo si zaopatřiti byt, ve kterém jmenovaná žena bydlí. Četnictvo má sice způsobilý byt, ale leží mimo město; a nyní chtějí se dostati do města. Proto vyzvali ženu, aby opustila obec. Jelikož nebyla ochotna tak učiniti, byla vypovězena s odůvodněním, že její muž od kterého se odlučuje - jest ve službě na druhé straně; proto musí tedy opustiti Slovensko. Dále se stalo, že jistého advokáta, který žije již 16 let v jedné obci a nyní po 5-6letém ruském zajetí se vrací - tedy proto, že se zdržoval 5 let mimo domov - chtěli vypověděti. Takové jsou poměry na Slovensku. Jest samozřejmé, že tyto poměry jsou nezdravé, a že nejmenší sympatie obyvatelstva ztrácí se vůči Československé republice. S takovými brutálnostmi nelze si získati dělný lid pro podporu Československé republiky.
V době, kdy mluvíme o tom, že chceme uskutečniti demokracii, kdy Československá republika utvořila se pod heslem sebeurčovacího práva národů, nesmí se prováděti takové hříchy. Takováto situace musí se předejíti, jinak dostane se Československá republika tam, kam se dostala rakousko-uherská monarchie. Chtějí-li dělnictvo a pracující lid donutiti četnictvem k tomu, aby milovalo Československou republiku, pak se to nepodaří. Aby se stát mohl vyvíjeti, k tomu jest potřebí v prvé řadě, aby si živly, které udržují stát, vážily pracujícího lidu. Pokud se tak nestane, není možno ani pomýšleti na to, že by na území Československé republiky mohla býti zvýšena výroba.
Když se Československá republika utvořila, domnívali jsme se, že starými hříchy zmoudří a budou jednati vůči národnostním menšinám s uvážením a prozíravostí. Ale nyní vidíme, že vše byla jen obrazotvornost. Vedoucí kruhy se domnívají, že vidí všechno, ač ve skutečnosti nevidí ničeho z toho, co se děje na Slovensku.
Vykazování a brutality musí býti na Slovensku odvolány a zastaveny. Podobně i stanné právo, které bylo vydáno s tím heslem, že se tak stalo pro zajištění obilí a potravin; a dnes vyšlo na jevo, že se tak stalo proto, jelikož pod tímto heslem mohou býti občané volně pronásledováni.
Ctěné Národní shromáždění! Když se tato vláda představila na Slovensku, učinila to tím, že nařídila noční uloupení jí se nezamlouvajících odpůrců, četnictvem a policii. Jestliže se domnívají, že takto získají si československý lid pro republiku, pak se velice mýlí.
Pro tyto skutečnosti nemám důvěry
k vládě a neodhlasuji ani haléře.
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo udelujem ďalšiemu rečníkovi pánu posl. dr. Matouškovi.
Posl. dr. Matoušek: Vážené Národní shromáždění! První skupina, která je předložena k debatě speciální, dává mi podnět, abych promluvil několik slov o naší administrativě. Pokroky v naší administrativě od doby, kdy jsme mluvili o předchozím speciálním rozpočtu, se staly, ale, bohužel, největší pokrok spatřujeme pouze v tom, že nynější vláda ústy předsedy kabinetu prohlásila, že chce zjednati průchod instančnímu postupu a že chce zjednati průchod právu a spravedlnost, a já pořád posud jako tenkráte vidím vadu naší administrativy v tom, že náš život národní se atomisoval na politické strany. Nejen do Národního shromáždění, ale do celé administrativy vnesli jsme dělení národa na strany. Ne kvalifikace, odbornickost lidí, nýbrž klíč rozhoduje o tom, kdo má býti dán do Pozemkového úřadu, do tukové ústředny atd. Jak vypadl tento klíč právě v Pozemkovém úřadě, toho jsme, bohužel, právě dnes svědky. Když jsme jednali v pozemkovém výboru o tom, jak bude vypadati pozemková reforma, řekli jsme, že bude všecko spočívati na tom, kdo bude míti reformu v ruce. Doznali jsme, že je to jeden z nejvážnějších úkolů naší republiky. Máme-li dobře hospodařiti, musí býti tato reforma prováděna ne v zájmu jednotlivců a lidí, nýbrž v zájmu soběstačnosti republiky. Řekli jsme tenkrát, že to bude musiti býti nějaký pozemkový Napoleon, který vezme tento úkol do rukou. A jak vypadali tito Napoleonové, jak vypadala tuková ústředna, to vidíme dnes. A tak bychom mohli probírati jedno za druhým. Nyní - to si musíme doznati - jen tam se dobře pracuje, kam tento klíč ještě nedošel.
Ještě dnes v nižších instancích zůstávají stesky na to, že okresní hejtman je v zajetí tajemníka okresní nemocenské pokladny, že se lidé dovídají dříve o rozhodnutí okresních hejtmanů, než okresní hejtman nařídí expedici. To zůstává dále. A jen silná důvěra to musí býti k této vládě, věříme-li, že to odstraní tím silným slovem, že bude chtíti zjednati průchod instančnímu postupu, právu a spravedlnosti.
Ovšem musíme si doznati, že i my, zákonodárný sbor, poněkud chybujeme. Vydáváme zákony, usnášíme se na různých reformách, ale abychom se ptali, kdo to bude prováděti, jestli bude dosti orgánů k tomu, aby to bylo provedeno, na to se bohužel neptáme.
Ale nejen ve správě státní, také dole mezi ministerstvy není dost jednotnosti. Já zrovna dostávám na svůj stolek zprávu z výboru sociálně politického o vládním návrhu zákona o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských. To je zákon, který zmocňuje ministra pro sociální péči, aby měl dozor nad nemanželskými dětmi a nad dětmi se špatnou výchovou. Ale na to máme dnes soudy. Soudy to jsou, které musejí bdíti nad takovými dětmi.
Najednou vystupuje ministr pro sociální péci a tudíž v nejnižší instanci jest to hejtman, který bude míti tutéž kompetenci. V tomto výboru byl spor. Řeklo se, že se tyto orgány budou práti o svou kompetenci. Já jsem řekl, že ne, ale že jeden orgán bude svalovati vinu na druhý, aby se staral o nemanželské děti a o děti se spatnou výchovou. Tedy vytvoříme zákon a uložíme určitým orgánům péči, ale nestaráme se, že již zde jsou určité orgány s toutéž kompetencí. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.).
Mohli bychom probírati dále vady administrativy v jednotlivých oborech, ale myslím, že další řečník z našeho klubu bude míti příležitost, aby i o ostatním promluvil. Já bych chtěl ukázati na vady administrativy soudní. A nejen, že bych chtěl hledati vady, ale já bych chtěl hledati také nápravu, jak z dnešního stavu přijíti k lepšímu. Táž vada, jako jsem mluvil o ostatní administrativě, platí i o administrativě soudní.