Plno nových úkolů dali jsme soudům, ale nestarali jsme se o to, jestli počet sil stačí, aby úkoly tyto zdolaly. Agenda u soudu vzrostla takovou měrou, že na příklad dnes u zemského soudu při sporech senát musí dávati žaloby, které dnes dojdou až na duben a květen. Vážení pánové! Představte si, když se někdo dovolává spravedlnosti, že první rok o tom, který jest jen formální, aby byl vyslechnut odpůrce, je stanoven teprve na květen. Kdy dojde k spravedlnosti? Není to vlastně odpírání spravedlnosti, když takovým způsobem musí soud vystupovati?
Dochází i k těm abnormalitám, že následkem toho mnozí, kteří jsou skutečně dlužni, raději poprou pohledávku, poněvadž jim při dnešním stavu bankovnictví a při dnešním drahém úvěru jest vhodnější prostě nezaplatiti a souditi se dva roky. Po dvou letech zaplatí pohledávku s 6% úroky z prodlení, kdežto kdyby zaplatili dnes a museli si na to vypůjčiti, museli by platiti bankám 10-14% lombardu. Jde to již k takovým abnormalitám, že by se justiční správa měla pozastaviti nad tím, je-li možno tento stav držeti dále. A měla by se tázati, jaká by se měla státi náprava. Já vím, že již stojíme příliš v tom proudu rozmnožování úřednických sil, že nelze tímto směrem rozmnožovati soudní personál. Musíme hledati odpomoc jinde. Již se hledala a lituji, že právě ten vládní návrh nebyl proveden již dříve, aby soudům sborovým byly vzaty určité věci a dány okresním soudům a aby senátu byly vzaty určité věci a dány samosoudům. To by byla odpomoc, ale osnova zákona, omeziti soudce na skutečné souzení, dosud zákonem se nestala. Dnes soudce s toutéž pečlivostí jako soudí vážné delikty, soudí obyčejné urážky na cti, nadávky. Pozůstalosti, které jistě by se hodily do kompetence notářů, mohly by býti dány dnes jim do kompetence. Když dnes vidíme, že finanční správa ruší berní úřady, bude lépe, když sirotčí deposita budou dána spořitelnám místním, které budou s toutéž pečlivostí tyto věci obstarávati; to je už ale nejvyšší čas, aby bylo zřízeno, poněvadž tímto jediným způsobem, uvolněním soudců, budou se moci soudcové věnovat skutečnému a pravému souzení. Ale zdá se mi, že ani to nestačí. Dnes vidíme, bohužel, ten zjev, že od soudů všechno utíká právě pro přetížení u soudů a pro jiné důvody. Tedy nemáme dorostu. A tu není jiné pomoci, než sáhnouti ke kořenu zla. Čím větší snahu vidíme u lidí, kteří upravují a hledí novelisovati úřednickou pragmatiku, tím jest důvodnější, abychom soudce, kteří ať jsou úředníky, přece jsou nadáni tak zvláštní pravomocí, že je nutno, aby vyňati byli ze všeobecné pragmatiky. To není v zájmu soudců, nýbrž v zájmu státním, aby ten, kdo rozhoduje neodvisle, svobodně o tak vážných statcích, byl postaven docela zvlášť mimo všeobecnou pragmatiku. Slyšíme také, že návrh jest již vypracován, ale zdržuje se tím, že přechází z ministerstva do ministerstva. Ale není-li možno provésti pragmatiku soudcovskou dnes, tedy myslím, že aspoň jedno by mohlo býti provedeno, totiž finanční otázky, které jsou v pragmatice řešeny. Jest třeba, aby byly rozřešeny co nejrychleji, poněvadž i zde v prodlení jest nebezpečí. Jestli nám všichni ti, kteří utíkají, skutečně utekou, pak nebudeme míti vůbec soudcovského dorostu.
Sem spadá též bolavá otázka národnostní. Slyšeli jsme v generální debatě, že Němci mluvili o tom, že jsou v naší republice utiskováni. Chtěl bych pány Němce přesvědčiti na justiční správě. Ciframi chci dokázati, že tomu tak není a že jest to přehánění. Ale adresuji to nejen na německou adresu, ale také do našich řad právě proto, abych ukázal, jaké jest nebezpečí, když děláme svou administrativu, abychom měli takový nedostatek soudců a dorostu, jaký vykazují moje cifry.
Roku 1919 bylo právních praktikantü 87, z toho Němců 27. Roku 1920 bylo právních praktikantů 161, z toho 65 Němců. Co se týče auskultantů, byl počet jejich 217, z toho Čechů 112 a Němců 105. Počet právních praktikantů byl 46, z toho 28 Čechů a 18 Němců.
Zkoušky soudcovské složilo v r. 1919 94 auskultantů, z toho Čechů 40, Němců 54; z těchto 54 Němců 44 skládalo zkoušky pouze německy, tudíž 44 jich neumí vůbec česky. (Slyšte! Slyšte!) V roce 1920 zkoušeno auskultantů 77, z toho Čechů 29, Němců 48; z nich zase zkoušeno 43 jen německy, kteří neprokázali, že by uměli státní řeč, pouze 5 z těchto Němců umí česky.
U pěti smíšených krajských soudů a 89 okresních smíšených soudů působilo 487 sil konceptních a 886 kancelářských manipulačních sil. Ze 487 sil konceptních bylo Němců 426 t. j. 88%, Čechů 61 t. j. 12%. Národnost kancelářských manipulačních sil nebyla zjišťována, kdyby však všichni ti, kteří jsou schopni jazyka českého v slově a písmě, pokládáni byli za Čechy, pak z 886 sil bylo 698 Němců, t. j. 79% a 188 Čechů, t. j. 21%. Prosím, to jest ve smíšeném území.
U krajského soudu v Č. Lípě mezi 25 konceptními silami byli pouze 2 Češi a u 9 okresních soudů téhož krajského soudu také pouze 2 Češi. U krajského soudu v Chebu mezi 48 silami konceptními byl pouze jeden a u 19 okresních soudů téhož krajského soudu pouze 2 Češi. U krajského soudu v Liberci - to ovšem jsou data z 28. srpna 1919 - mezi 38 konceptními silami byl pouze jeden a u 6 okresních soudů téhož obvodu pouze 2 Češi.
Dnes se podařilo justiční správě do Liberce dáti více Čechů a prosím, Čech, který tam jest od převratu, dosud nedostal bytu. (Hlasy: Slyšte! Jest to soudní rada!) Tak se stará místní správa obecní o ubytování našich exponovaných českých sil.
U 61 smíšených soudů nebylo jediného českého soudce. Ze 426 německých konceptních sil působících u smíšených soudů znalo jazyk český v slově i písmě jen 106 Němců, t. j. 25%, částečně zná jazyk český 88 Němců, t. j. 21% a ani slova českého nezná 232 Němců, t. j. 54%.
Ještě horší byl poměr u soudcovského dorostu: Ze 73 auskultantů, působících u smíšených soudů, znalo jazyk český úplně nebo částečně jen 10, t. j. 13%, ostatních 63, t. j. 86% neznalo slova českého, a ze 37 soudních práv. praktikantů znalo česky úplně nebo částečně 7, t. j. 18%, kdežto 32, t. j. 72% neznalo slova českého.
Ze 698 německých kancel. sil, působících u uvedených smíšených soudů, neznalo slova českého 431, t. j. 62% a jen částečně ovládá jazyk český 267, t. j. 38%.
U okresních soudů v Hor. Plané, Vyš. Brodě, Aši, Bezdružicích, Jáchymově, Kynžvartu, Mar. Lázních, Plané, Teplé, Wildsteině, Maršově, Tafelfichte, Benešově n./Pl., Děčíně, Bastianperku, Doupově, Horách sv. Kateřiny, Chomutově, Vejprtech, Volarech, Hostouni, Ronšperku, tedy u 22 okresních soudů nebylo soudce znalého jazyka českého. U okresních soudů: v Aši, Kynžvartě, Teplé, Wildsteině, Tafelfichte, Benešově n./Pl., Doupově, Vejprtech a Volarech nebylo ani soudce, ani kancelářské síly znalých jazyka českého.
Nad obyčej nepříznivé poměry byly ve světových lázních českých. Tak v Karlových Varech z 18 konceptních sil není žádného Čecha. Z 28 kancelářských sil u téhož soudu nezná slova českého 24.
V Marianských Lázních, kde je jediný soudce, není tento soudce znalý češtiny a z 8 kancelářských sil nezná slova českého 7.
U okresního soudu v Teplicích ze 13 soudců neznalo česky 7 a z 28 kancelářských sil nezná slova českého 14.
Velice nepříznivé poměry byly taktéž u krajského soudu v Litoměřicích, k němuž patří 2 ryze české okresní soudy (Roudnice, Libochovice) a jehož ostatní okresní soudy jsou silně smíšené. U tohoto soudu ze 48 konceptních sil neznalo 12 a ze 67 manipulačních sil docela 30 ani slova českého.
U okresního soudu v Děčíně ze 6 soudců neovládal jazyka českého žádný a ze 17 manipulačních sil neznalo českého slova 15.
U okresního soudu v Ústí n./L. z 9 soudců neznalo slova českého 5 a z 25 kancelářských sil neznalo česky 10.
U krajského soudu v Mostu ze 40 konceptních sil bylo 34 Němců, z nichž 16 neznalo slova českého a ze 47 kancelářských sil neovládalo jazyka českého 7.
Naříkají-li si Němci, že jsou utlačováni ve státní správě - tu mi přichází na pamět jeden výnos, který vydalo ministerstvo spravedlnosti loňského roku. Jeden okresní soudce, který neuměl česky, stěžoval si, že přicházejí vyřízení jen v řeči české a že musí sháněti tlumočníka, který by mu to vždycky tlumočil a že se tím věc zdržuje a leckdos může přijíti ke škodě. Ministerstvo spravedlnosti nařídilo, aby vrchní soud a nadřízené úřady přiložily k vyřízení také německý překlad. (Hlas: Kdo to byl?) Bylo to dne 17. února 1919, číslo úředního aktu 3625. Tedy není pravda, že by byli Němci v tomto státě nějak utiskováni. To, myslím, jest těmito ciframi jasněji doloženo, než jakýmikoliv frásemi. Ale já pro nás a na adresu naší se táži: jestli tímto způsobem stát československý uvedeme do pořádku, když budeme míti takto obsazeny úřady? Mohl bych také probírati politické úřady, poněvadž i v těch jsem pátral a zjistil jsem tam ohromné procento Němců. Táži se, jestli tímto způsobem my svou administrativu uvedeme do pořádku, když zástupcové německého národa zde vystupují tímto způsobem, jak jsme slyšeli na počátku našeho zasedání, kde prohlašovali, že vůbec nejsou vázáni tím, co usneseno bylo ve starém Národním shromáždění.
To má ohromnou resonanci, jistý ohlas i dole i mezi těmi, kteří jsou postaveni v čelo naší administrativy a jsou Němci. A nemyslete si, že snad jsme na tolik malicherní, že by nám zrovna záleželo jen na těch nápisech u soudů, že by nám šlo snad jen o řeč. Ne, my právě, že vidíme u vašich lidí tolik neloyality k republice, musíme míti velikou starost o to, aby se do čela úřadu dostali lidé, kteří by loyálně smýšleli s republikou. Já rozumím tomu tak, že vy a vaši lidé, kteří v úřadech netoliko jsou shodni s vámi ve smýšlení, rovněž tak budou smýšleti i když budou úředníky a budou v čele správy státní. A proto já z těchto státních důvodů, ze žádného šovinismu, starám se o to, aby tam byli lidé, kteří loyálně stojí na půdě naší republiky. Mluvíte o Švýcarsku. Dobře, jenže já vidím přece velký rozdíl mezi Švýcarskem a mezi tím, co my si chceme tvořiti. Ve Švýcarsku se slili národové z jednotlivých již samostatných států, ale my přece nikde nemáme svůj stát. My jedině zde v rámci této republiky chceme také státně se vyžíti. Němci ve Švýcařích mají se kde vyžíti kulturně, hospodářsky a státně, mají svůj stát, Italové a Francouzi rovněž. Nám musí býti také dovoleno, abychom nejen kulturně, hospodářsky a sociálně, ale také na tom poli státnickém ukázali, seč jest náš národ. Palacký nám to říká, že jest dáno každému národu osudem, aby vykonal určitý úkol. Má-li ho vykonati, že ho musí vykonati v politické samostatnosti. A Němci nám nedopřejí, abychom my v rámci republiky také po této stránce mohli se uplatniti. Byl bych vůbec rád, kdyby nestranná komise, snad anglicko-francouzská, přišla a prohlédla si naše uzavřené území. Myslím, že by z těch vašich memorand a ze všech vašich stížností příliš mnoho nezbylo, kdyby si prohlédla ty úřady, jak jste o nich mluvili, jak vypadají ty paláce pro děti vaše, a jak naproti tomu vypadají ty chaloupky pro naše děti, jak jsou vystaveny. Myslím, že taková nestranná komise by nám jistě dala za pravdu. Také bychom měli mluviti o ostatních odborech, které jsou vsazeny do tohoto oddílu. Myslím, že jiný kolega z klubu o nich bude mluviti. Zmíním se jen ještě několika slovy o rozpočtu Národního shromáždění.
Přáli bychom si, aby pod střechou budovy, kde se tvoří zákony, také tyto zákony se řádně respektovaly, přáli bychom si, aby na příklad zákon o přídavcích a úpravě platů byl již proveden. Úprava je ze 7./10. 1919, ale dosud však, jak mne došly stížnosti, provedena není. Oděv, který se vydává zřízencům, také se nevydává včas. Dříve se vydával na počátku roku, nyní se vydává v prosinci, Podobně je to s obsazením míst v parlamentě je nutno, aby se dálo spravedlivě na základě řádně vypsaných konkursů, aby zde v parlamentě zásada, že legionáři mají přednost, byla náležitě respektována. Přáli bychom si, aby zde svoboda přesvědčení politického byla chráněna. Docházejí mně stížnosti, že v tom směru byl zde činěn nátlak (Slyšte!), že byl přijímán jen člověk, který měl určité legitimace. Žádáme tudíž, aby pod střechou tohoto parlamentu těch zákonů, které jsme odhlasovali, bylo také dbáno.
Zajímavá jest cifra 15.000 K na restauraci. Nezmiňoval bych se o tom, ale přece se zdá, že ti pánové, kteří propagují socialisaci družstevnictví, měli by hleděti na to, aby toto družstevnictví pod střechou tohoto zákonodárného sboru bylo vzorně prováděno, aby nepotřebovali subvenci. To, myslím, že ti páni, kteří stojí v čele toho družstevnictví, nemají na mysli, že takové družstevnictví hospodářské mělo by dostati subvenci.
To by bylo všechno, co jsem chtěl
k této skupině promluviti. Náš klub poslanců prohlašuje, že to
soudnictví, organisované ministerstvem spravedlnosti, soudní kontrola
administrativy, prováděná nejvyšším soudním správním dvorem, hospodářská
a finanční kontrola, prováděná nejvyšším kontrolním úřadem, to
že jsou ty pevné body, na kterých se může udržeti stát v demokracii
i v těch nejtěžších dobách, ale ze to jsou také body, jichž pohnutím
se může shroutiti celá ta budova státní administrativy; proto
my budeme hlasovati pro rozpočet v těchto oddílech, doufajíce,
že státní správa užije položek těch skutečně k tomu, aby se dodržel
slib ministerského předsedy, totiž, aby byl zjednán průchod spravedlnosti
zákona a aby dodržel se skutečně instanční postup. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Ke slovu jest dále přihlášen kol. Kreibich. Uděluji
mu slovo.
Poslanec Kreibich (německy): Pánové! Ve svém spise o státu a revoluci označuje Lenin parlamenty klepárnami, v nichž se mluví z okna, aby se lid vodil za nos, a píše, že nerozhoduje se v parlamentech, nýbrž v odděleních a u nejvyšších štábů. Nejlepším důkazem pro tuto thesi Leninovu je rozpočtová porada v tomto parlamentě. Neboť celý tento rozpočet, když nám byl předložen, byl již úplně vypracován nejen v odděleních a u štábů, nýbrž i promyšlen a ujednán těmi stranami, které jsou de facto stranami vládními, i když by jimi nechtěly býti oficielně, nýbrž které jsou dnes jen stydlivě stranami vládními vzhledem k tomu, že máme vládu úřednickou. Ani to, co se ve výboru, ani to, co se v plenu dělalo a ještě bude dělati, nezmění ani nejmenšího na tomto rozpočtu, a mluvím-li tu, děje se to jen proto, abych ukázal, jak pracující lid je voděn pracemi tohoto parlamentu za nos.
My jsme již vyslovili zamítavé stanovisko k tomuto rozpočtu v generální debatě. Ve skupině, o níž se nyní porady dějí, jest mezi jiným také praesidium ministerské rady. Tytéž české strany, které velkou část svého času vynakládají na to, aby v celé republice pátraly po "rakušácích", mají v čele vlády svého státu jednoho z nejtypičtějších zástupců těchto rakušáků, pana Černého, který byl z nejoddanějších služebníků Franze Josefa a z nejoddanějších a nejpodajnějších nástrojů válečné politiky starého Rakouska, a jeho nynější úřadování ukazuje, že z tohoto ducha převzal všecko do svého nynějšího úřadu. Člověk právě ze své kůže nemůže ven. Nenaučil se přísloví: Čí chléb jíš, toho píseň zpívej, nýbrž zpívá v republice pořád ještě starou píseň Franze Josefa a Karla. Vidíme po jeho nastoupení v úřad, že se éra pronásledování zostřila. Vidíme, že všichni, kdož smýšlí oposičně, zvláště sociální demokraté a komunisté, jsou pronásledováni, že všichni cizinci, kdož jsou polopodezřelí, jsou vypovídání a, hůře ještě než ve starém Rakousku, jsou vypovídáni dokonce vlastní státní občané, jak ukázal případ na Slovensku, kde pan Mičura úřadování pana Černého účinně doplňuje.
V této skupině nachází se také ministerstvo zahraničí. Zaujímáme samozřejmě proti tomuto ministerstvu stanovisko odmítavé nikoli jen pro různé podrobnosti, jež nalézáme v tomto rozpočtu a v úřadování pana ministra, na př. tajná diplomacie, jež se nyní ukazuje při smlouvách s Jugoslavií a s Rumunskem, vztahy Vatikánu atd., ke kterýmžto otázkám jsme také podali návrhy, nýbrž především se zřetelem na všeobecný směr zahraniční politiky tohoto státu. Ministerstvo zahraniční této republiky není než filiálkou Dohody. Nemá nic jiného za účel, než sloužiti Dohodě, sloužiti dohodové politice, jejímž hlavním cílem, jejíž hlavní úlohou je udržeti ono násilné dílo míru versailleského, jímž má býti zabezpečena nadvláda mocenské skupiny kapitalismu, dohodového kapitalismu, nad celým světem. Tato politika nemá cílem mír, svobodu, právo sebeurčení a jak všechny ty krásné fráze se jmenují, jimiž byli národové ve válce s oné strany pobádáni, nýbrž jejím cílem je udržeti panství dohodového kapitálu, a tam, kde se ukáže překážka, postupují tyto státy prostředky brutálního útisku, jako na př. Francie, jež jako stará římská říše posílala cizí národy, černochy, negry, jako gladiátory za svou věc do boje a jich zneužívala. Táž anglická vláda, jež bojuje krvavý vyhlazovací boj proti irskému národu, tytéž vlády sejdou se pak v Ženevě a hrají světu a pracujícímu lidu komedii Svazu národu, toho Svazu národů, jenž není už pláštíkem, za nímž se má skrýti světové panství dohodového kapitalismu.
Druhým bodem, jenž je pro nás nejvýznačnějším v zahraniční politice tohoto státu, je tažení, pomocné tažení, vstup politiky tohoto státu do služeb té politiky, jež vidí celý svůj účel v tom, aby všemi prostředky brutální moci a útisku bylo sraženo k zemi sovětové Rusko. Vidíme i v tomto státě, že politika pana ministra zahraničí směřuje vždy zřetelněji k bodu, kde bude zjevně podporovati politiku, směřující k potlačení sovětového Ruska.
Vidíme: Zatím co dříve se hausírovalo
frásemi, jako navázání přátelských styků s Ruskem, vidíme z posledních
řečí pana Beneše, mezi jiným z vyjádření, že chce navázati
mírové styky s budoucím Ruskem, že tato politika ještě jen spekuluje
na shroucení sovětového Ruska, na vítězství protirevoluce z venčí
i uvnitř. Ve službách této politiky jest celá vnitřní éra pronásledování
v tomto státě, jež míří především proti komunistům a i proti těm,
kdož naprosto nejsou komunisty, kdož jsou však v podezření, že
jsou smýšlení státu nepřátelského. Poukazuji na to, že zabráněno
bylo vstupu dr. Otty Neuratha, jenž měl býti učitelem na škole
pro závodní rady, poukazuji na vypovězení našeho soudruha Sterna,
jenž tu byl rovněž v této funkci, a na celou řadu jiných vypovězení.
Poukazuji na způsob, jakým jednáno s ruskými družstevníky za jejich
pobytu v české republice, a na druhé straně na to, jakého laskavého
přijetí dostalo se v tomto státě protirevolucionářům všech zemí
a států, jakou svobodu slova mají soudruzi. Manifestaci této politiky
viděli jsme zase v těchto dnech: Kongres, jenž se v těchto dnech
konal zde v Praze, nebyl ničím jiným, než dostaveníčkem protirevolucionářů
ze všech zemí. I úplně slepému musí býti jasno, že jest souvislost
mezi tímto kongresem a nynější zahraniční politikou tohoto státu.
Bylo to dostaveníčko lidí, kteří zde v Praze chtějí do jisté míry
zahájiti, vyvolati ofensivu druhé internacionály proti sovětovému
Rusku, proti sovětovému panství, ofensivu proti sovětové revoluci,
jež dala se z Ruska na pochod a přece dále postupovati bude. A
zdá se, že u některých pánů, jak u vlády, tak i u jistých stran,
je náchylnost, ctižádost učiniti z Prahy jaksi střed této protirevoluce
proti sovětovému Rusku. Je naší úlohou, naší povinností otevříti
dělníkům oči o této politice. Je naší povinností vyzvati proletáře
všech národů tohoto státu, aby se semkli v pevnou mezinárodní
organisaci, aby se postavili na odpor těmto reakcionářským cílům
vnější a vnitřní politiky v tomto státě a zabránili, aby se stalo
toto město centrem protirevoluce, naopak aby zjednali průchod
tomu, aby se z toho státu stala přední stráž světové revoluce
proletariátu. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Jako další řečník je přihlášen kol. Hummelhans. Uděluji
mu slovo.
Posl. Hummelhans: Vážené Národní shromáždění! Debata o vojenském rozpočtu byla již ve starém Rakousku vděčnou pro strany, které stály v oposici proti vládě, proti státu. Tehdy bylo to velmi pohodlné, protože za existenci státu nenesli jsme žádné odpovědnosti. Stanovisko naše však v dnešní době, kdy stojíme ve svém vlastním státě, musí býti docela odlišné od stanoviska, jaké zaujímali jsme ve státě rakouském.
My sice neschvalujeme všecko, co v ministerstvu národní obrany se děje, avšak my musíme své stanovisko zaujmouti v tom směru, že kritisujeme sice, ale kritika naše se nese v tom smyslu, aby to, co v ministerstvu národní obrany jest nesprávného, bylo napraveno, a abychom my také k tomu spolupůsobili. Myslím, že my, kteří máme právo kritisovati naše ministerstva, že v prvé řadě jsme odpovědni za to, co se v těchto ministerstvech děje. A dle toho, jak my se chováme k jednotlivým našim ministerstvům, dle toho také výsledek práce v těchto ministerstvech se jeví. Když ponecháváme jednotlivá ministerstva svému osudu, když ponecháváme je, aby se v nich rozhodovalo dle vůle jednotlivců, když nekritisujeme, nevšímáme si jich, nezasahujeme, pak také výsledky dle toho jsou takové, jak se nám jevily v ministerstvu národní obrany. Ústava zaručuje nám povlovnou přeměnu stávajícího systému československé branné moci v systém miliční. Jest ovšem velkou, dosud nerozřešenou otázkou, bude-li změna systému, na jejímž provedení z důvodů čistě demokratických neochvějně trváme, míti v zápětí podstatné snížení nákladů na vojsko. Dle zkušeností nabytých hlavně studiem zřízení ve Švýcarsku lze míti za to, že vojenské náklady budou pak vzhledem k důkladnému vybudování kádrů, vzhledem k zvětšenému poctu školených důstojníků a poddůstojníků z povolání přibližně na stejné výši, ne-li vyšší. To jest konečně věcí povolaných odborníků. Faktum jest, že alespoň pro přechodnou dobu vzhledem k napjaté mezinárodní situaci a pokud neschladne myšlenka odvety u států poražených, že nutno počítati s nákladným udržováním branné moci, ať je to forma ta neb ona. Vytýčí-li se ale požadavek soustavy miliční, plyne z toho, že tato soustava bude universální dědičkou nynějšího systému, čili nynější obranné moci, to jest, že převezme od této veškerý válečný materiál a zásoby, pokud tyto mají vztah na vojsko. Jest tedy naší povinností vésti dozor nad tím, aby nákupy z nyní povolených prostředků prováděny byly racionelně a účelně, aby materiál byl jednotný, to jest takový, aby ho milice, jejíž výcvik bude daleko těžší, mohla také upotřebiti. Tolik všeobecně.
Pokud se týče kapitoly XI. v rozpočtu pro rok 1921 právě projednávané, nelze tvrditi, že cifry v nich uvedené jsou tak nevinné, jak na první pohled vypadají. Kritikou nechci snad se dotýkati těch, kteří povoláni byli v čelo našeho ministerstva, neboť to jest bolavá stránka u nás, že během dvou roků trvání republiky měli jsme již tři ministry. A je to přirozeno - nehledě ani k ministru, který přišel ihned po převratu a který snad měl delší dobu k tomu, aby učinil určité počiny, jimiž by byl nesen směr vybudování celého našeho ministerstva. Není možno činiti ostatní dva ministry tak odpovědné za to, co v ministerstvu národní obrany dnes je, protože oni, sotvaže do ministerstva přišli, již museli počítati s tím, že zase z ministerstva půjdou pryč, a nebylo možno, aby si dali určité směrnice a věděli, že tyto také budou splněny. A i když si je dali, neměli záruky, že někdo, kdo přijde po nich, je také splní. To bylo chybou od počátku v ministerstvu národní obrany, protože považuji ministerstvo národní obrany za docela odlišné od ostatních ministerstev, kde jsou síly zapracované, kde jsou síly, které setrvačně stojí na svých místech, ať přijde ten nebo onen ministr a jest pouze, abych tak řekl, představitelem tohoto ministerstva, kdežto v ministerstvu národní obrany musí ministr anebo případně jeho zástupce, věci plně, abych tak řekl, rozuměti, a musí ji plně ovládati. A proto bývalo by správné, aby v ministerstvu národní obrany vedle ministra stála osoba nebo státní tajemník anebo jeho zástupce, který by tu organisaci ministerstva spolu s ministrem, který prvně se ujal ministerstva národní obrany, prováděl, ať by na místo ministra přišla ta neb ona osoba, ať by se třeba každého měsíce ministerstvo resp. osoba měnila. Ta osoba by byla zárukou, že skutečně reforma v ministerstvu resp. organisace ministerstva bude provedena správně a také rychle, což, právě že rychlá organisace ministerstva národní obrany provedena nebyla, přineslo ty veliké škody, které skutečně ministerstvu národní obrany byly učiněny.
Začněme s vykázanými příjmy na straně 61. A sice poukáži na prodej nepotřebného materiálu a nářadí, kde figuruje v tom příjmu pod položkou 2. částka 5.000 Kč z prodeje součástek střeliva, pak pod položkou 3 výtěžek za nepotřebné zbraně obnosem 50.000 Kč. Tyto položky křičí přímo po objasnění. Kde jsou obnosy jdoucí do milionů za materiál odstoupený vojenskou správou meziministerské komisi pro věcnou demobilisaci, která ho prodává za ceny, jež lze sotva označiti za přiměřené? Kde a komu vyúčtuje konečně tato meziministerská komise drahé stroje a zařízení předané jí z bývalých muničních továren v Komárně a za materiál získaný desadjustací střeliva v Olomouci? Nepřísluší tyto částky vojenské správě k nákupům náhradního materiálu? Záležitost tato vyžaduje řádného vysvětlení v době nejkratší, nemá-li se vzmáhati domněnka, že jde o obchody podezřelého rázu. Při porovnání položek výdajů ministerstva národní obrany za rok 1920 lze konstatovati, že tytéž značně vzrostly předáváním materiálu meziministerské komisi pro věcnou demobilisaci. Uskladňováním, konservováním, převážením, nakládáním a střežením pro vojenskou správu nepotřebného materiálu byly silně zvětšeny výdaje jednotlivých zbrojnic a skladiště, kterýchž ovšem nikdo při předávání materiálu meziministerskou komisí vojenské správě nehradil. V největším měřítku jeví se tato závada u československé divisní zbrojnice číslo 7 v Olomouci, kteráž pracuje skoro výhradně na desadjustaci starého nepotřebného střeliva. Získaný takto materiál zužitkovává vojenská správa jen částečně pro svoje účele a větší část jest nucena jako materiál likvidační uvolňovati meziministerské komisi, kteráž materiál rozprodává a jím disponuje.
Jak tato komise s uvolňovaným materiálem hospodaří, uvádím několik případů: U československé divisní zbrojnice číslo 7 leží vojenskou správou meziministerské komisi uvolněný materiál skoro rok a ve skladišti v Rudolfově byl dlouhým otálením s prodejem takřka úplně nepohodou zničen a pro špatné hospodaření se státním majetkem byla vojenská správa civilním obyvatelstvem neprávem obviňována. Veškeré kroky ministerstva národní obrany, aby materiál co nejrychleji byl oddisponován, byly marné. U firmy Ippen v Hradci Králové nalezly se rozpracované součástky střeliva, které byly svého času meziministerské komisi uvolněny a jejichž uvolnění musilo býti pro nečinnost mezikomise odvoláno. Stalo se dokonce, že mezikomise předala československé divisní zbrojnici c. 7 materiál, kterého jí vojenská správa vůbec neuvolnila a jež vojenská správa pro svoje účele nutně potřebovala.
Jest zjištěno, že materiál z likvidační masy, který byl mezikomisí odjinud předán, byl touto za vysoké ceny vojenské správě československé nabízen. Na příklad gumové hadice nabízeny ministerstvu národní obrany za ceny mnohem vyšší, než-li jí byly předány.
Potěšitelny jsou cifry vykazující čistý výtěžek státní zbrojovky v Brně str. 56, z čehož jest pochopitelno, že vojenská správa nesmí se z ohledů na bezpečnost státu vzdáti přímého vlivu na vedení tohoto prvního, alespoň částečně na sociálním podkladě zbudovaného podniku, a jest si jen přáti, aby i jiné resorty k budování podobných podniků v době co nejkratší přikročily.
Jest nutno se zmíniti také o naší aviatice. S aviatikou naší máme jisté smutné zkušenosti, alespoň v dobách počátečních, kdy dodávány byly nám stroje, které spíše hodily se do starého haraburdí, než-li k upotřebení praktickému. Jest nutno poukázati na to, že právě nehledělo se v ministerstvu národní obrany na to, aby aviatika naše, pokud se týče výroby strojů, byla tak zřízena, aby skutečně mohla vyhovovati. Trvá to již 1 1/2 roku, kdy snažíme se o to, aby naše arsenály aviatické byly zřízeny, by mohly plně dostáti svým úkolům. Ale nebrzdí to snad ministr, nebrzdí to snad ti, kteří na tom mají skutečný zájem. Ale jest to taková netečnost v jednotlivých odborech, anebo snad u jednotlivých lidí, kteří tomu snad nepřejí a nechtějí, aby ministerstvo národní obrany vykázalo určité plus ve výrobě našich aeroplánů.