Středa 1. prosince 1920

Začátek schůze v 9 hod. 20 min. dopol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Marek, Záruba.

236 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr. Burger, Husák, dr. Kovařík, dr. Popelka, správce ministerstva financí dr. Engliš.

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr. Körner.

Z kanceláře sněmovní: sněmovní tajemník dr. Říha, zástupci jeho Nebuška a dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 28. schůzi poslanecké sněmovny.

Došly některé interpelace. Žádám o jejich sdělení.

Zástupce sněmovního tajemníka dr. Mikyška (čte):

Interpelace posl. Kleina a soudr. ministru obchodu, průmyslu a živností o neudržitelných poměrech, zavládnuvších v hotelových živnostech v Československé republice.

Interpelace posl. dr. Földessyho a soudr. ministru národní obrany, jak se nakládá s nováčky maďarské národnosti.

Interpelace posl. dr. Raddy a soudr. ministru národní obrany o jednání s nováčky u 3. jízdeckého pluku v Nových Zámcích.

Předseda: Byl podán návrh. Žádám o jeho přečtení.

Zástupce sněmovního tajemníka dr. Mikyška (čte):

Návrh posl. Sychravové, Kirpalové, Karpíškové, Deutschové, Blatné a soudr. na zákon o ochraně mateřství a kojenců.

Předseda: Byly podány některé dotazy. Žádám o jejich přečtení.

Zástupce sněmovního tajemníka dr. Mikyška (čte):

Dotaz posl. dr. Schollicha a soudr. k ministru železnic o výpovědích německým nádražním restauratérům.

Dotaz posl. Josefa Kříže a soudr. k ministru železnic o zabraňování vykonávati funkce členům okresních hospodářských rad, jmenovaných z řad železničních zaměstnanců úřady železničními.

Dotaz posl. dr. Brunara, dr. Baerana, a soudr. k ministru financí o návrzích na jmenování u důchodkové kontroly na Moravě.

Dotaz posl. Kučery k ministru spravedlnosti o překračování kompetence státním zastupitelstvím v Mladé Boleslavi.

Předseda: Došla tato odpověď ministerstva financí.

Zástupce sněmovního tajemníka dr. Mikyška (čte):

Odpověď ministra financí na dotaz posl. Patzela o porušení spolčovacího práva zaměstnanců zemského finančního ředitelství v Brně.

Předseda: Přikazuji výboru rozpočtovému:

Tisk 858. Vládní návrh zákona, kterým se opravuje § 7 opatření Stálého výboru Národního Shromáždění podle § 54 ústavní listiny ze dne 8. října 1920, č. 583 Sb. z. a n., o měně na Československém Těšínsku.

Přistupuji k prvnímu odstavci denního pořadu dnešní schůze, jímž je

1. pokračování v podrobné rozpravě ke zprávě rozpočtového výboru o státním rozpočtu.

Slovo má pan kol. dr. Edvín Feyerfeil.

Posl. dr. E. Feyerfeil (německy): Velevážené dámy a pánové! Pan ministr financí podal nám ve státním rozpočtu skutečně bohatý materiál číselný a z tohoto číselného materiálu čerpali páni, kteří mluvili přede mnou, aby ukázali, jak jednotlivá oddělení, jednotlivá ministerstva a podřízená jim odvětví správní byla ve státním rozpočtu podělena. Státní rozpočet ukazuje, pohlížíme-li na to s hlediska národnostního - a s tohoto hlediska bych pohovořil o tomto státním rozpočtu, pokud čas to připustí - veliký nedostatek, takže je nemožno z něho zjistiti, v jaké míře pamatováno na jednotlivé v tomto státě bydlící národnosti. Možno pouze ve velikých rysech to určiti, v podrobnostech je to nemožno. V minulém týdnu vedli jsme všeobecnou rozpravu o státním rozpočtu a nyní přistoupili jsme k rozpravě specielní. Ve všeobecné debatě pak se ukázalo, že páni z české strany konečně jednou dospěli k názoru, že jest to v tomto státě problémem národnostním. Dosud popírali jste tuto skutečnost, že jest takový problém, a jest to známkou pokroku, jestliže tak přepiatě národnostně psaný orgán jako "Národní Politika" volá k navrátivším se legionářům, že přece tady nejde o stát čistě český: "Náš stát není přece čistě národní... a upozorňuje na to, že musí počítati s menšinami, se značnými menšinami jiných národností a nesmí se oddávati fantasii vzbuzené v nich v Rusku, že jde o čistě český národnostní stát.

Problém národnostní je tedy rozvinut, rozvinut i z české strany a ptám se, jaké mají býti zásady pro řešení tohoto národnostního problému. Dle českého názoru spočívá veškeren osud národnostního problému v tom, jak se Němci staví k tomuto státu, zda jsou ochotni prohlásiti loyalitu k tomuto státu, netoliko pouze prohlásiti, nýbrž také loyálně se chovati. To jest základ pro řešení národnostního problému, jenž je naprosto neudržitelný. Úplně naopak. Není směrodatnou okolnost, jak se Němci chovají k tomuto státu, nýbrž směrodatným je, jak se stát a národ, který v tomto státě chce hráti úlohu pána, chová k Němcům. A tu musí býti dány pro řešení na tomto základě tyto směrnice: Předně musí býti jednou stanoveno, že tato směrnice nesmí býti nacionalismus dr. Kramáře, neboť tomuto chybí mravní podklad nacionalismu a světová politická perspektiva. Mezi nacionalismem takového dr. Kramáře a nacionalismem na příklad našeho Lodgmana je právě takový rozdíl jako mezi planoucím, stravujícím ohněm a blahodárným, hřejícím ohněm domácího krbu. Směrnice tato není založena tedy na chauvinistickém imperialistickém nacionalismu, spočívá spíše předně v mravním názoru o svatosti života národa a proto zavrhuje utiskování jiného národa a za druhé v podrobení se nutkající logice daných skutečností. Tyto nepopíratelné skutečnosti jsou, že v této republice bydlí více než 3 a půl milionů Němců v uzavřeném území jazykovém, že těchto 3 a půl milionů je částí sousedního 70timilionového národa a zeměpisná poloha tohoto státu. Naproti tomu proti těmto směrnicím stojí česká utkvělá představa o poněmčeném jazykově smíšeném kraji a o možnosti moci chrániti stát vojenskými konvencemi přes zeměpisné skutečnosti. Musíme tedy, chceme-li se vynasnažiti dáti těm pánům na české straně směrnice, podle kterých musí svůj stát vybudovati, jestliže tento stát chtějí udržeti, vyvozovati z této věci důsledky. Řekl jsem, že zeměpisná poloha tohoto státu ukazuje k tomu, že nemůže se pro případ napadení se strany nepřítele zachovati na životě sebe krásnějšími vojenskými konvencemi. Stát je proto v prvé řadě poukázán na to, aby hledal přátelství svých Němců, oněch Němců, které - nechci říci jakým způsobem - násilím a zabráním dostal do svého území, je však také odkázán na to, aby hledal blahovůli a přátelství sousední německé říše. Je to směšné, když někdo nechce uznávati skutečnosti, když se člověk dá zaslepiti imperialistickými choutkami a když se snaží přes všechny přírodou dané okolnosti o orientaci na západ a vidí zajištění existence tohoto státu v podřízenosti tohoto státu jako státu vasalského pod Francií.

Bude tedy nutno, aby tento stát v prvé řadě také ve své zahraniční politice se úplně přeorientoval, jak zní jedna z těch krásných nově razených slov; bude se musiti vzdáti dosavadního, téměř nepřátelského poměru k Německu a Německému Rakousku, bude musiti přestati s hospodářskými přímo nepřátelstvím čpícími nařízeními uzavření proti Německu a Německému Rakousku. Jak mnoho jmenovitě německé kraje pohraniční těmito opatřeními uzavíracími trpěly, nelze popsati, a jmenovitě trpěla těmito uzavíracími opatřeními také ona třída národa, jež největší měrou potřebuje podpory, totiž dělníci. Jak nesčetně mnoho je těch, kdo chodili do Vídně a Saska jako zedníci, kteří v míru nalezli uspokojivé zaměstnání, obživu v sousedním Německém Rakousku, Sasku atd. Uzavíracími opatřeními vydanými po převratu byli tito lidí zbaveni chleba a to, co stát za to poskytuje a mnohdy také neposkytuje, podpora v nezaměstnanosti, je přec jen almužna, kterou by vlastně postižení právem musili odmítnouti, protože my jako moderní lidé, a následkem toho i váš stát jako stát moderní, musíme státi na stanovisku, že každý jednotlivý státní občan má právo na práci. Pokud se týče poměru tohoto státu a státního národa k Němcům v jeho nitru, k oněm Němcům, kteří mírovými smlouvami byli násilím přičleněni do jeho státu, vlastně nejlépe vyjadřuje dosaváde vládnoucí smýšlení českých stran jsoucích ve většině o tomto poměru, to, že, jak právě bylo řečeno, nechtějí uznati uzavřeného německého jazykového území, nýbrž pouze mluví o "zněmčeném" nebo "smíšeném" území, čímž nejlépe vyjádřen je český imperialismus, domnělý nárok na počeštění těchto krajů. Pánové, mluvíte stále o tom - totiž panové z české strany - že Němci jsou povinni v tomto státě spolupracovati a my jsme z české i německé strany slyšeli o této spolupráci řeči, se kterými možno v daném případě souhlasiti nebo také ne. Jedno však je jisto: Pokud český národ takovým způsobem smýšlí, jak to ukazuje slovo "očista" a užívání ho na poměry pražské, potud nelze naprosto pomýšleti na změnu poměru Němců v tomto státě k Čechům v tomto státě. Řekne-li se, že v Praze nebo v jiných městech nutno očistiti ulice, náměstí od německé řeči, vyjadřuje se tím, že německá řeč je něco opovržení hodného, špinavého. A pokud státní národ v tomto státě má o nás názor, jenž naši řeč takovým způsobem bije v tvář, potud nebude místa, na kterém bychom se mohli sjednotiti k jakékoliv spolupráci. Je proto nutno, aby se český národ osvobodil od smýšlení, jež mu bylo vštípeno nacionalismem dr. Kramáře. Strana dr. Kramáře je dnes početně malou stranou, avšak duch dr. Kramáře, mentalita jeho nacionalismu zachvátila téměř veškeren český národ. Důkazem toho jest, že slovo "očista" nachází se nejen v českých nacionalistických časopisech, nýbrž také v novinách socialistických.

Důkazem toho jest, že také sociálnědemokratické české listy se neostýchají označovati proti všem skutečnostem, proti dějinám naše staroněmecké uzavřené jazykové území jako "zněmčené území", že i ony skutečnosti tak překrucují, že neuznávají čistě německého území, nýbrž že mluví pouze o "smíšeném území". Až jednou Češi přijdou k poznání těch skutečností, že my Němci zdejší obýváme uzavřené jazykové území, že pro jejich stát je nutno dohodnouti se s námi čestným způsobem, pak naučíte se také zcela jinak smýšleti o námi vzneseném požadavku samosprávy, na kterém musíme za všech okolností a stále trvati. Jakási příprava alespoň k nápravě poměrů byla by dána tím, kdyby se chtělo nejprve přistoupiti k odpolitisování správy. Toto odpolitisování správy bylo by mnohem důležitějším než odpolitisování vojska, jak si to představuje na příklad p. ministr národní obrany. O tom ještě promluvím. Toto odpolitisování správy muselo by se provésti v dvojím směru: Nejprve musil by býti vyloučen vliv nestátních orgánů na státní správu. Dnes přece nikdo z nás neoddává se klamu o tom, že české ochranné spolky, jak organisovány jsou v rozmanitých jednotách", že výbory, které přes všechno formální zrušení ještě dnes trvají, že družiny legionářů mají mnohem větší vliv než jednotlivá ministerstva anebo jednotliví chefové těchto ministerstev. Několikráte ve své praxi jako poslanec a politik jsem zažil, že při jednáních, kde šlo o školu nebo o nějaký předmět - dovolíte, abych užil slova vámi tak zakázaného - našeho německého majetku, kdo přišel k takovým jednáním? Úřední komisař, řekněme nějaký inženýr, jednalo-li se o nějakou školu, pak byla přibrána městská obec a místní školní rada, tudíž samé státní nebo samosprávné úřady, resp. jejich zástupci. Kdo však přišel vedle toho? K velikému mému překvapení ještě zástupci nějakého výboru, jakési menšiny, jakési jednoty pošumavské! Ptám se, co mají na práci národní ochranné spolky, co mají zástupci nepojmenované massy, zástupci nějakého výboru při jednání, jež jsou vedena úřady s dotyčnými zájemníky? Jak tyto výbory provozují přímo státu nebezpečný vliv, o tom budiž mi dovoleno pronésti ještě několik slov. Jde na příklad o obsazení nějakého úřednického místa a kvalifikaci některého úředníka. O tom nepodává své dobrozdání nadřízený úředník, totiž on je podává, to však nepadá na váhu.

Mělo by však jedině a výhradně býti směrodatným, protože nadřízený úředník je k tomu kvalifikován. Směrodatným však jest to, co dotyčný předseda Národního výboru nebo zástupce Národního českého výboru řekne. Zde nejsou dány podmínky pro správné posouzení, neboť nikdo nezná mravní a odbornou způsobilost tohoto člena výboru, který pronáší svůj posudek o dotyčném úředníku. Několikráte se mi stalo, že jak při okresních politických úřadech, tak i ve vyšších instancích prohlásili, že by rádi tak učinili, že však nesmí, že ta věc je otázkou politickou. To znamená, že ta věc se nevyřizuje u instancí k tomu oprávněných, nýbrž že tyto instance stojí pod diktátem výborů, družin a jednot. Musíme tedy v tomto směru žádati, aby správa byla odpolitisována.

Musíme však ve druhé řadě také žádati, aby při dosazování úředníků ve všech odvětvích odborů byla směrodatnou jejich skutečná způsobilost a ne jejich příslušenství nebo nepříslušenství k českému státnímu národu. Čeho všeho jsme se dožili od převratu! viděli jsme, jak německý přednosta úřadu jeden po druhém byl odstraňován. Promluvil bych hlavně - ježto jsem se tímto referátem důkladně zabýval - o poměrech v poštovnictví. Po převratu nezůstal ve svém úřadě téměř ani jediný německý poštmistr a naše snahy, dostati tyto vyhozené německé poštmistry znovu na jejich místa, vždy ztroskotaly. Nikdy neodvážil se ministr pošt nebo ředitel pošt říci: "Toho poštmistra již nedám na jeho místo," vždy jen utěšovali, že ještě provádí se šetření, to a ono že musí býti ještě objasněno, a těšili nás tak dlouho, až nastal dnešek, kdy naši němečtí poštmistři jsou stále ještě suspendováni se svých míst a nepomýšlí se na to, že těmito prozatímními obsazeními poštovních úřadů, těmito správami pošt vznikají státu nesmírné a neodůvodněné výlohy, kde všude přec bylo by možno užíti zdravých, počestných, zdatně pracujících poštmistrů. Tytéž poměry jako při ministerstvu pošt prožíváme také v ostatních odborech. Kolega Keibl mluvil včera za splnění přání německého soudcovstva, a poukázal bych při tom pouze na to, že také zde je takořka pravidlem, že žádné místo presidenta, jež by mělo nějaký význam, není obsazeno Němcem, nýbrž že vždy je dáno jako nezbytná způsobilost pro takové místo, že dotyčný patří k českému národu státnímu.

Podobné poměry máme ve stavu notářském. Vidíme, že významné německé místo jedno po druhém přechází do českých rukou a musím říci, že opravdu žasnu nad odvahou českých kolegů, českých notářů, kteří se ucházejí o německá místa a jdou do německých okresů. Musím otevřeně říci, kdybych měl se ucházeti o české místo, o místo v českém kraji, že velmi bych, přes svou znalost českého jazyka, o tom uvažoval, neboť bych dobře věděl, že bych tam byl hospodářsky boykotován. To však páni u nás Němců nepředpokládají přes veškeré brojení proti domnělým našim barbarským mravům. Čeští kolegové z notářského stavu vědí na příklad zcela dobře, jak německy lid má beránčí povahu a že bude běhati k českému notáři právě tak, jako to činil u německého notáře.

Nyní promluvil bych několik slov o kapitole vojenství. Pamatuji se jako dnes: když jsem několik týdnů po převratu měl potěšení v Budějovicích pro své zločinné německé smýšlení dlíti v místnostech vojenské policie v jistých kasárnách, viděl jsem tam vyhlášky p. ministra národní obrany Klofáče, ve kterých tento mluvil jako otec vojáků ke svým dětem a tyto své dítky, vojáky, ujišťoval, že první, co česká republika zavede proti starému Rakousku, bude odstranění militarismu v jeho dosavadní formě a zavedení systému milice. Uplynulo více než dva roky od těchto vyhlášek pana Klofáče a vidíme ještě stále, že nekonají se žádné přípravy k tomu, aby tento systém byl odstraněn a zaveden systém miliční. Pan ministr národní obrany podal nám v branném výboru dlouhý výklad, výklad, kterým byl p. poslanec Myslivec tak nadšen, že dokonce chtěl, aby to bylo vytištěno a bylo mezi lidem rozšířeno. Já v tomto exposé postrádal jsem to nejdůležitější: Ministr národní obrany dlouze a široce vyjádřil se o událostech v Chebu, Aši atd., pokusil se vylíčiti je se svého stanoviska, pan ministr pokládal za nutno přednésti na základě hlášení četnictva ve svém výkladu řeč, které jsem nepronesl, mluvil o odpolitisování vojska, avšak o tom, co nás demokraticky smýšlející lidi nejvíce zajímalo, o okolnosti, kdy splní ti páni sliby dané v branném zákoně vládou a zákonodárci tohoto státu, že v nejbližší době bude zaveden miliční systém, o tom jsme neslyšeli v exposé pana ministra ničeho. Pan ministr mluvil o odpolitisování vojska. Obává se, že by politisace vojska příliš daleko zašla a mohla působiti na armádu rozkladným způsobem. Myslím, že tyto obavy jsou zhola neodůvodněné a doufám také, že jako demokraticky smýšlející lidé nebudeme moci vzíti vojákům jednou dané volební právo k vysílání svých zástupců do sněmovny. Něco jiného snad bude, bude-li panu ministrovi na tom záležeti, - myslím však, že tento úmysl jest mu daleký - změniti volební právo vojáků do obcí, jež vedlo k tomu, že docíleno bylo tak báječných výsledků pro český státní národ ve zněmčeném území. (Souhlas německých poslanců.) Pan ministr nezaujal ve svém exposé naprosto žádného stanoviska k vojenským požadavkům, podaným německým parlamentním svazem, a přece by to byl musil učiniti, neboť německý parlamentní svaz je jednotka, se kterou nutno počítati, je tu a nedá se také odstraniti, i když snad tu a tam dělají se pokusy o takové žerty jako vyloučení německých poslanců. Německý parlamentní svaz podal velmi vážné požadavky, mezi jiným požadavek, jenž ihned by odstranil všechny tyto příhody, jež se odehrály v posledním týdnu, nebezpečí, jež v nich spočívá, by oddálil a to jest požadavek, aby v našich německých krajích bylo německé vojsko. Splní-li pan ministr národní obrany tento požadavek, vrátil by se pojednou do německých krajů také pokoj. Tento německý kraj pozbyl svého klidu ne následkem chování německého obyvatelstva, jak pan ministr tak laskavě uváděl, nýbrž následkem chování se českých posádek. Ve dnech, kdy se tyto věci odehrály, - budiž mi dovoleno v souvislosti s tím na to poukázati - bylo neodpovědně mnoho štváno, právě orgány české inteligence. V jedněch z těchto novin četl jsem na příklad, že známý a zasloužilý vůdce menšin Titěra tvrdil na jedné schůzi, jako zástupce Národní jednoty pošumavské - tudíž týkalo se jeho líčení Šumavy - že Němci ve svých krajích dopouštějí se bestialit proti posádkám vojenským. Musím jako syn německé Šumavy odmítnouti co nejrozhodněji tyto urážky svých krajanů. Já se svými kolegy a s Němci, kteří jsou nuceni bydliti v Praze, cítili bychom se šťastnými, kdyby se s námi v Praze zacházelo tak, jako se zachází s Čechy a českými posádkami se strany našeho německého šumavského lidu. Necítili bychom se jistě nuceni tímto zacházením k žalobám a demonstracím. Divím se tomu, že pan ministr národní obrany nezaujal stanovisko k hospodářským a sociálním požadavkům, které jsme ve své interpelaci podali ohledně příslušníků branné moci. Musím, abych mluvil dle pravdy, prohlásiti, že nynější ministr národní obrany, jak se zdá, nemá pro tyto požadavky více porozumění než jeho předchůdci.

To však dále nejde, aby na příklad životní poměry nepřevzatých gážistů byly tak ohroženy, jako se to stalo tím, že těmto lidem byly zastaveny 1. listopadu vůbec všechny požitky, že stáli vstříc naprostému nic a že nyní přešlo se přes stálé prosby a stížnosti německých stran k tomu, aby byl výboru předložen návrh zákona, podle kterého páni této kategorie mají zajištěny své zaopatřovací požitky opět pouze do 1. ledna 1921, požitky, jež vlastně nejsou vůbec ničím. Má-li dnes člověk vystačiti se 250 korunami měsíčně, tu musí se říci, že nebude tak moci činiti při nejlepší vůli a při vší šetrnosti.

Velevážení pánové, pokusil jsem se ukázati, kde je základní chyba v tomto státě, to jest námaha, jež je vlastně úplně marná, neboť tuto snahu musili by dáti na jevo i páni na české straně. Neoddávejte se, pánové s české strany, žádnému klamu o tom, musíte získati si pro zachování tohoto státu, jestliže chcete tento stát udržeti, jestliže má zmizeti cítění ovládající již široké vrstvy lidu, den, kdy tento stát nebude se moci udržeti, jest pouze dies certus an incertus quando, má-li tento pocit zmizeti, musíte si získati lásku a přátelství Němců žijících v tomto státě. Potřebujete naší přízně, potřebujete našeho přátelství pro trvání svého státu. My, vážení pánové, nepotřebujeme pro udržení svého národa a také pro udržení zlomku našeho lidu, který žije v tomto státě, přízně vašeho státu, poněvadž budeme žíti i bez této náklonnosti. Nás nebude moci nikdo zahladiti. Národ jest útvarem organickým a organický útvar není možno uměle rozbíti, nelze rozbíti jej pronásledováním. Dnes vím dobře, že se nesmím obraceti s tímto líčením a přáními na pana ministerského předsedu nebo na vládu. Ne v rukou této vlády je moc. Moc je v rukou českých stran majících většinu. A tito páni nechť hledí, aby na nich nesplnila se slova básníkova: "Co jest většina? Vždy jenom u málo kterých byl rozum." Dosud to vypadalo, že toto básnické slovo hodí se na tyto pány z české většiny téměř jako ulité, neboť to, co oni učinili proti německému lidu, útisky německého lidu, neuznávání Němců za uzavřený celek v tomto státě, ukázalo malé pochopení. Také v poslední době, jak jsem se již jednou zmínil, mluvilo se velmi mnoho o spolupráci Němců v tomto státě. K této spolupráci dojde tehdy, jestliže se také vynasnažíte, a to s úspěchem, uznati oprávněnost našich požadavků a splniti naše minimální požadavky i požadavky maximální - neboť o tom nedá se smlouvati - náš požadavek po samosprávě. (Souhlas a potlesk německých poslanců.) Neboť potom budeme společně pracovati, pak uvidíme, že jest to práce pro blaho našeho vroucně milovaného národa, a k této práci jsme vždy ochotni. (Souhlas a potlesk německých poslanců.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má p. posl. Jokl.

Poslanec Jokl (německy): Velevážené dámy a pánové! Mezi všemi kapitolami státního rozpočtu, předloženého této sněmovně, jest to kapitola o národní obraně, jež musí býti námi co nejostřeji odmítnuta. Vždyť tato kapitola jest základem militarismu, jehož strašné důsledky a děsné výstřelky máme ještě všichni v dobré paměti. A nepomineme žádné příležitosti, jež se v této sněmovně naskytne, abychom vedli nejostřejšími zbraněmi boj proti tomuto militarismu. Kapitalismus, imperialismus, tajná diplomacie a militarismus jest čtyřlístek, jenž vždy byl neblahým pro národy. Militarismus tvoří kastu, jež se pokládá za povýšenou nad národ, domnívá se, že stojí nad státem a, aby oprávněnost své existence dokázal, vždy musí usilovati o válku. Boj proti militarismu, jeho duchu, jeho neblahým cílům, jeho špatným zjevům následným není sám o sobě pranicím specificky sociálně demokratickým a dostává se mu pouze v naší době vnějšího charakteru sociálně demokratického specifika teprve tím, že měšťácké strany se jednak vůbec k tomuto boji nehlásí, odsuzují jej jako vzepření se proti autoritě a pořádku, jednak vedou jej velmi vlažně a nevážně. Již liberální kulturní historik Vilém Humboldt psal v době velké francouzské revoluce ve svém známém díle "O mezích působení státu" o válce toto: "Stát nemá nižádným způsobem podporovati válku. Musí se obzvláště zdržeti všech positivních zařízení, jež národ vzdělávají pro válku, nebo jim, jestliže, jako na příklad cvičení občanů ve zbrani, jsou naprosto nutna, dáti takový směr, aby národu přinesly netoliko statečnost, pohotovost a poslušnost vojenskou, nýbrž vštípily ducha pravých válečníků nebo spíše čestných občanů, kteří jsou stále pohotoví bojovati za svou vlast. Militarismus je neslučitelný s demokracií a jest stálým nebezpečím pro svobodu a další rozvoj národů k vyššímu stupni vzdělanosti."

Pánové z pravice nebudou uznávati Viléma z Humboldtu, německého kulturního historika, chci jim však citovati jednoho z jejich krajanů. V 96. zasedání rakouské poslanecké sněmovny dne 22. ledna 1912 řekl tehdejší poslanec Fresl: "Nejprve, pánové, konstatuji, že každé vojsko vůbec a následkem toho také naše slouží pouze zájmům kapitalistickým a reakci proti lidovým zájmům a namířeno jest pouze proti vzrůstajícímu významu demokracie." To, co tenkráte řekl Fresl o rakouském vojsku, platí v nezměněné míře také dnes o armádě tohoto státu. Vždy jsme slyšeli, když tento stát byl založen, že bude usilováno o to, aby z Československé republiky vytvořeny byly jakési vyšší Švýcary.

Důkaz o tom zůstali jste nám v každém směru dlužni a právě zde na poli zřízení vojenského, kde se nám slibovala milice, byl by po ruce vzor v zařízeních milice ve Švýcarsku, jež třeba pouze napodobiti. Prozatím ovšem nejsou známky toho, že se to vážně myslí s přeměnou dnešní naší organisace vojenské v milici. Naopak. Kdežto ve starém Rakousku měli jsme zařízení, že vláda každého roku musila předstoupiti před poslaneckou sněmovnu a žádati o povolení k odvedení branců, je v tomto branném zákonu učiněno opatření, že vojenská správa, pokud se týče vláda, je pro dobu 5ti let této starosti zbavena. Co již řekl Fresl, chci opět citovati a dokázati, že tento militarismus je oporou kapitalismu. V této sněmovně dlužno se starati více o potření nepřítele vnitřního než zahraničního. Nestyděli jste se převzíti ze starého vojenského zřízení § 1 branného zákona, který zní, že vojsko jest povoláno k spolupůsobení při udržování pořádku a bezpečnosti uvnitř státu. Dnes směřuje to proti Němcům, zítra nebo pozítří může to směřovati proti dělníkům bez rozdílu národnosti, jak jsme již zažili v tomto státě. Důkazem toho jsou události ze dne 4. března 1919, násilné přehmaty soldatesky v Hlučíně a případy, jež se udály v Cukmantlu. Dodatečně nyní hledají se vinníci v lidu pro tyto události, na nichž nese vinu militarismus. V Cukmantlu poštvali vojáky proti německému lidu, nepořádek nastal teprve tehdy, situace teprve tehdy stala se nebezpečnou, když se objevilo vojsko. Nyní však počínají hledati vinníky těchto událostí mezi lidem. Pánové! I v tomto státě bude opětně musiti býti zásadou, že i jediná kapka krve občana má mnohem větší cenu než rozbitá skla v oknech, pouliční tabulky nebo dokonce ohrožená prestiž státní autority. (Souhlas něm. poslanců.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP