Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda: Všecky tyto návrhy nesou dostatečný počet podpisů a jsou předmětem jednání. Hlasování o této skupině rozpočtových položek provedeno bude tak, jak bylo dohodnuto v poradě pánů klubovních předsedů, až na konec celé specielní debaty.

Nyní bychom měli přistoupiti ke druhé skupině rozpočtu. Myslím však, že pánové budou souhlasiti se mnou, když teď přeruším schůzi a to na 20 minut do 3 3/4 hod. odpol. z toho důvodu, aby místnosti tyto mohly býti důkladně vyvětrány. Žádám pány poslance, aby se nezdržovali v kuloarech, poněvadž budou také otevřeny východy, a mohli by se snadno octnouti v průvanu. Tedy ve 3 3/4 hod. odpol. zahájím opět schůzi.

(Schůze přerušena ve 3 hod. 25 minut odpol. - opět zahájena ve 3 hod. 53 min. odpoledne.)

Předseda (zvoní): Zahajuji pokračování schůze.

Přistupujeme ku podrobné rozpravě o skupině II. (finanční). Jsou to tyto kapitoly: V. Nejvyšší účetní a kontrolní úřad, VI. Příděly zemím, VII. Státní dluh, VIII. Pensijní a zaopatřovací platy a XIV. Ministerstvo financí.

Jako řečníci jsou zapsáni v seznamu tito páni poslanci: "Pro" páni poslanci: Chalupa, Sajdl, Najman, dr. Kubíček; "proti" páni poslanci: dr. Medinger, Taub, dr. Hahn a Beutel.

Uděluji slovo prvnímu řečníku zapsanému na straně "proti", panu dr. Medingerovi.

Posl. dr. Medinger (německy): Slavná sněmovno! Kdysi vyvážela oblast nynějšího československého státu značné přebytky hospodářských plodin do Rakouska, nyní hladovícího, a do Německa. Napřesrok bude prý dovoz obilí činiti více než 40.000 vagonů. Jak je máme zaplatiti a zda včas dojdou, jak se budou rozdělovati, dosud jest nejisto. Výdaje za těchto 40.000 vagonů zatěžují velice hospodářství státní a nutí nás k tomu, abychom škrtili důležité sociálně-politické výdaje, nutí stát ke zdanění, ochromujícímu hospodářství a k opatřením velice citelným.

Tážeme-li se po příčinách tohoto zla, musíme dáti jako první odpověď: Příčina této podprodukce vězí ve mnohých pochybených opatřeních agrárně-politických a budiž mi dovoleno, abych s tohoto vycházeje, zabýval se agrární reformou.

Agrární reforma jest právě v tomto státě, kde kommasace jest tak pozadu a kde rozdělení pozemkového majetku potřebuje nápravy, důležitou povinností. Jest v zájmu zemědělství a také v zájmu všech, aby dosavadní ničivý a pošetily způsob agrární reformy ustoupil metodě budující a zcela jiné. Hlavní síla našich velkých hospodářství ztrácí se dnes v obraně proti nesmyslným předpisům se zhora a neslýchaným požadavkům ze zdola. Právě nyní, kdy soukromý majetek musí napjati veškerý svůj úvěr, kdy stojí před nesmírnými úkoly, kdy musí trpěti schodky a kdy jde o to, vystupňovati produkci investicemi co nejvýše, právě teď béře se majetku jistota a hospodařícímu vyhlídka na úspěch jeho námah. Pan ministerský předseda Černý sám přiznal, že zemědělská produkce v tomto státě klesla u porovnání s předválečnou dobou průměrně o 30-40%; pan ministr zemědělství Brdlík zjistil ve své vědátorské upřímnosti, že vývoj produktivity byl vržen o 20-30 let nazpět. To zavinilo zajisté do jisté míry vyplenění našeho stavu dobytka, nedostatek umělého hnojiva, ale rovněž tak nesou na tom vinu i pošetilá opatření, rušení hospodaření nařízeními a zákony. Zemědělské velké hospodářství dociluje na hektaru jen o třetinu obilí více než malorolníci a odvádí tedy, jelikož zaměstnává méně samozásobitelů, poněvadž může pracovati stroji, 2- až 3krát tolik obilí než malorolník z hektaru. Proto právě jest postižen konsument, nesamozásobitel v městě a továrně poruchami velkých hospodářství. I v Německu lze pozorovati značný pokles produkce. Ale tento pokles jest sotva poloviční jako zde; to vězí v tom, že nebyla v Německu agrární revoluce, poněvadž tam se zaváděly jen rozumné a klidnější reformy. Pozemkové zákony, na nichž v naší nepřítomnosti usnesla se kusá sněmovna, považovány jsou dnes i z české strany za pochybené, příliš daleko jdoucí, považují se za zločin na produkci. Tyto zákony jsou nejvíce nenáviděny, nejpošetilejší a nejhudlářštější ze všech 400 zákonů, které tehdy překotně byly vyrobeny. Tyto zákony v mnohých bodech předstihují zákony, jež byly vydány v Rumunsku. V Rumunsku vyloučili alespoň les ze zabrání a vyvlastnění. Zde však pojali les do toho, ač je nade vší pochybu, že les lze dobře obhospodařovat jen ve velkém, a že stát a obce jako lesní hospodáři daleko zůstávají pozadu za soukromými podniky, co do výnosu dříví na 1 ha, jakož i co do rentability a z průmyslnění. V zemědělském zabrání šlo se až na 150 ha. To jest tedy právě na jednotku, jež je nejproduktivnější, která může teprve strojově a průmyslově pracovati plnou silou. Znění zákona jest tak špatné, že nechává libovůli vrata dokořán. Nejsou na příklad zajištěny ani majetnosti do 150 ha a jsou mi známy případy, kde hospodářství mnohem menší musela odstoupiti značné díly ploch, jelikož se vymlouvali právě na to, že týž hospodář má lesní majetek, byť i daleko odtud stranou ležící, a tak se konstruovala celková plocha 250 ha, která však netvořila stejný komplex. Tím dána jest možnost i takové malé pozemky poškozovati, zmenšiti a ničiti. Není právě nic tak šíleného, aby zákony nyní platné nedržely nad tím ruku. Těmto zákonům byla podkladem tendence nivelisační, která vedla k nebezpečným pokusům. Pozemkovými zákony liší se pozemkový stát od západních států, států klidných reforem, krok za krokem, a připojuje se ke státům Rumunsku, Estonsku, Livoňsku a Rusku, které se bouří proti stávajícímu pořádku a bezpečnosti majetku.

Bohužel, nedali se zadržeti zkušenostmi, jež v těchto zemích se již ukázaly. Jest již známo, že v Rumunsku leží již více než 100.000 ha ladem a že Rumunsko, jež dříve bylo vývozní zemí prvního řádu, nyní nemůže nic vyvážet, nýbrž že musí značně omezovat vlastní spotřebu. Se stanoviska produkční politiky nedocílilo se těmito opatřeními žádných výhod. Stát lze přirovnati k hltavému člověku, který, je-li toto přirovnání dovoleno, neuřízne ze šunky kousky, aby je mohl sežvýkati a stráviti, nýbrž vstrčí celý kus najednou do úst a dáví se jím, až mu oči z důlků vylézají, ale do žaludku se mu nic nedostane. Zanechme těchto pošetilých zákonů a sedněme si nyní, když přechodná doba, doba vzrušení, pominula, sedněme si vespolek a utvořme nový, klidný agrární program, který by především se obracel proti státním statkům, jež se nevyplácejí. Tyto buďtež v prvé řadě vzaty ku vnitřní kolonisaci, tam ať se činí zkušenosti, ať se dělají pokusy a na základě pokusů budiž pokračováno krok za krokem. Jděme na učení do Skandinavie, jež je starou zemí agrárních reforem, jděme na učení do Německa, ale dříve jmenované východní země buďtež nám odstrašujícím příkladem.

V pozemkovém úřadě utvořili jho zemědělství. Prohlásili brutální násilí, aniž dříve vyhledávali smírné prostředky. Každé násilné zasáhnutí do velkozávodu přenáší se však bezprostředně na konsumenta. Počet těch, jež nejsou samozásobiteli, jest zde v zemi velmi velký, jest mnohem větší než ve východních zemích. V Čechách činí přes 60 procent. Zákony chtěly zasáhnouti majetníky, co však zasáhly, to byly podniky. Opomenuly bráti zření na nabídku, kterou učinila velká hospodářství vládě a o níž jsem slyšel - právě dnes - že činí mnoho tisíc hektarů, nešlo se jedině přirozenou cestou, cestou volného nákupu kolonisační země. Páni Češi vždy naříkali, že pražské místodržitelství melo příliš velký obvod, ale v pozemkovém úřadě, jehož úkoly jdou mnohem více do podrobností než dřívější úkoly místodržitelství, v pozemkovém úřadě utvořili centrální úřad, který ani při nejlepším obsazení odborníky prostě fysicky není s to přehlédnouti různé poměry, jaké jsou ve státě, a není s to, aby vyplnil vysoké úkoly, které si uložil. Místo aby pracoval demokraticky ze zdola nahoru, s obyvatelstvem, rolníky a statkáři, kteří jistě mají zájem na zjednání rovnováhy v majetkových poměrech, pokusil se hospodařiti absolutisticky shora rozkazy, vyhrůžkami trestů. Tím přivoděn byl umělý stav a umělý stav je v hospodářství vždy osudný. Zemědělské velkopodniky nemohou tak jako tak při stoupání mezd a úplné změně našeho zemědělského hospodářství podržeti dosavadní výměry. Dávka z majetku a dávka z dědictví nutí velkostatky, aby samy nabízely půdu a zmenšily své výměry.

Takto může pozemkový úřad, může stát dostati se k mnoha tisícům hektarů bez donucovacích prostředků, nebylo nutno, aby se k tomu prohlásilo zabírání. Pozemkový úřad mohl by klidně propustiti tři čtvrtiny svých úředníků a vrhnouti se úplně na organisaci osazovacích úřadů. Poukazuji na Německo, jež stará se svým osazovacím zákonem o to, aby se tvořily místní osazovací skupiny dle krajů, a tyto osazovací společnosti vyjednávají pak s krajskými svazy velkostatků. Oba tyto sbory jednají pak dle potřeby půdy a provádějí v malých okruzích, jež se dají přehlédnouti, vnitřní kolonisaci. Tak, budujíce ze zdola, můžeme dojíti k zcela jiným výsledkům, než tímto veličenským způsobem, jaký se zde zavádí. Má-li pozemkový úřad vykonávati něco zdařilého, musí se zhostiti policejního charakteru, který nyní na něm lpí. Pozemkový úřad nesmí nadále žíti jen ze zasahování do soukromého hospodářství. Teprve nedávno měl jsem příležitost viděti v Německu, co vykoná se tam positivního v oboru vnitřní kolonisace i přes okamžitou drahotu. Snažili se tam především zjistiti neúrodnou zem, utvořili tam dělnická družstva, která staví domy, půdu zorňují. Staví se tam právě metodicky s věcným porozuměním, kdežto naše tak zv. poz. reforma není nic jiného než tříštění, rozkládání v atomy, rozbíjení a konečně, jako hlavní účel, odejmutí.

Dle rozpočtu, který nám byl předložen, nežije pozemkový úřad z nadbytků, které snad byly docíleny jeho opatřeními, nýbrž odnímáním majetku. Sám provozuje, ač je nejvyšším úřadem, ač má býti vzorným úřadem, loupežnictví. Jest to nestvůrnost, že z pozemkového majetku, jenž má přejíti v jiné ruce, na úhradu nákladu na úřad má býti zadržena 10%, dávka, jež má v příštím roce dosáhnouti 12 milionů.

Část položky příjmů 128 milionů neskládá se tedy z ničeho jiného, než že oběť vyvlastnění takřka má býti ošizena o pravou cenu svého majetku. Chtějí mu jako pravou cenu vyplatiti o to méně, co pozemkový úřad potřebuje pro svou existenci. Což cit pro právo a slušnost již tak zmizel, že se všeobecně necítí, že tato položka rozpočtu je skandálem? Nedávno vypravoval jsem jistému Američanovi, že zde v zemi, chce-li někdo prováděti na svém statku investice a chce jej proto zatížiti, nesmí tak učiniti. Jsou mi známy případy, kdy majetníku byla úvěrním ústavem přislíbena půjčka, za niž chtěl prováděti meliorace, stavěti a nakoupiti stroje atd., ale bylo mu v tom zabráněno, poněvadž jest zakázáno zatížení zabrané majetnosti. Právě tak osudným jest i zákaz prodeje. Tento zákaz prodeje překáží tomu, aby nezdatný, slabý kapitálem neb neplnoletý majetník prodal svůj statek, a aby na jeho místo přišel zdatný majetník. Tato omezující opatření byla snad v době přechodu omluvitelna, ale dnes účinkují ochromujícím způsobem a jest nejvyšší čas, abychom ustali v této ztrnulosti v hospodářství. V říšsko-německé sociální komisi prohlásili jednomyslně, tedy i deseti sociálně-demokratickými hlasy, že tam, kde dojde k vyvlastnění, bylo to v tomto případě v hornictví, musí býti zaplacena úplná cena vyvlastněného statku. Tam totiž mají ještě smysl pro právo, aby neuvažovali teprve o jednostranném poškození skupiny majetníků, nahodile vybrané. Svědčí to o celé skleslosti v tomto státě, že zde chtějí vědomě vyvlastňovati pod cenou. Neuvědomují si, co to znamená pro majetníka, jenž jest ochromen při všech investicích, nevěda, zda mu zůstanou. Bylo by to od něho nesvědomité, kdyby i přes to dělal velké investice, bylo by to nesvědomitostí před jeho dětmi.

V tomto státě se šlo dokonce tak daleko, že byla sestavena stupnice jeho nespravedlností, jež jde až na 40-50%, o kterážto procenta chtějí nešťastné oběti vyvlastnění z celé vrstvy majetníků, která byla samovolně vybrána, dáti méně, než je skutečná cena. Takto dělají ze státu zloděje svých občanů.

Polemisuji-li s Pozemkovým úřadem, který při nákladu 134 milionů nic positivního nevykonal, nechci proto nikterak zameziti agrární reformu vůbec. Naopak, prosím, aby nebylo přičítáno za neskromnost, pravím-li, že jsem již před 20 léty agrární zřízení zvolil si za hlavní předmět svých studií a že jsem o mnoho let dříve, než páni, kteří si nyní v Pozemkovém úřadě pozemkovou reformu jako pramen svých příjmů (Potlesk a souhlas německých poslanců.), že již dávno před tím zabýval jsem se vědeckými studiemi o tom. Ale to, co se tu provozuje pode jménem pozemkové reformy, není vůbec pozemkovou reformou. Zákon dozorčí jest nedůstojný svobodného státu a občana. Amerikán neb Angličan, na nějž by se přišlo s tímto dozorčím zákonem, by se tomu jen smál. Správná pozemková reforma musila by zvýšiti produkci, zde se však produkce snížila. Při nuceném nájmu překročila se daleko přirozená míra. Půda dala se lidem, kteří hospodářství nerozumějí, nemají nářadí, nemají k tomu dobytka. Mohu vám ukázati pole, která nejsou dosud obdělána, ač bylo tak příznivé podzimní počasí, kdežto statky, jimž byla půda odtržena, mohly letos dvakrát orat. Pozemkový úřad vydal v červnu t. r. vyzvání všem okresním hejtmanstvím, aby podala zprávu o použití a o stupni kultury polí nuceně pronajatých.

Žádám pana ministerského předsedu, jenž ručí za Pozemkový úřad, aby nám předložil tyto zprávy. Dle rozkazu Pozemkového úřadu mela tato zpráva býti podána do 15. července, resp. do 15. listopadu. Ač jsou pozemkové zákony tak pošetilé, přece ani jich nebylo uposlechnuto. Tak ku příkladu jest v pozemkových zákonech ustanovení, že odtržením nesmí trpěti samozásobování vlastních zaměstnanců a produkce. Přes to jsou mi známy případy, kde byly od statků odtrženy části, kde scházejí značná množství k samozásobování zaměstnanců. Protestům dělníků a vlastních zaměstnanců statků nebylo přáno sluchu a právě tak protestům měst, nemocnic atd., které od let byly z těchto statků zásobovány, zvláště mlékem, zaopatření to, které při zmenšení ploch nemůže již býti udržováno. Těmito chybnými rozsudky projevuje se osudnost, že Pozemkový úřad nemá nad sebou vyšší instance, že může rozhodovati diktátorsky. Došlo to tak daleko, že z velkostatků, k nimž mělo se přikročit nejdříve a nejvydatněji, byla nuceně pronajata jen nepatrná množství, pod 10%, kdežto malým majetníkům, kteří to cítí mnohem tížeji, vzalo se 20, 30 a i více procent. Žádáme na panu ministerském předsedovi, jenž za Pozemkový úřad ručí, statistickou zprávu o dosavadní činnosti Pozemkového úřadu, neboť jsme až dosud odkázáni na pochybné novinářské zprávy. Žádáme také zprávu o výsledcích vnucených správ. Že vnucenou správou se stát zesměšnil, o tom nehodlám tratiti slov. Žádáme, aby nucené správy, které dosud jsou, byly zrušeny, poněvadž představují opatření absolutistické a ne demokratické. Zkrátka, musí býti změněna celá směrnice dosavadních reforem. Jak již mluvčí Svazu hospodářů dnes žádal, musí býti reformou v německých oblastech pověřeni úředníci němečtí, v českých oblastech čeští úředníci a ve smíšených oblastech, nebo v případech, kde jsou statkáři jiné národnosti, dlužno jest zříditi smíšené komise, zvláště utvořené, aby bylo s jedné i s druhé strany vyloučeno národnostní zneužití vznešené myšlenky pozemkové reformy (Výkřiky.). Myšlence pozemkové reformy neprokázala by se horší služba, než kdyby se jí zneužilo k účelům národnostně-politickým. Němci v Německu vykonali na tomto poli mnoho vzorného. Ale zde, kde by byli povoláni, aby duševně spolupracovali v tomto směru, zde pro národnostně politickou stránku, která se této dobré věci dala, udělali z nich odpůrce pozemkové reformy.

Musí také nastati dokonalá změna v poměru Pozemkového úřadu ku ministerstvu zemědělství. Nyní pracují tyto nejvyšší agrární úřady zjevně proti sobě. Zavládla úplná anarchie v tomto oboru, tak důležitém. Buď by se měl Pozemkový úřad podříditi jako sekce ministerstvu zemědělství, anebo, nechtějí-li tak na ráz udělati, měl by býti vypraven tak, aby byl s ministerstvem zemědělství spojen v personální unii, kde by zasedali odborníci. Ale nynější stav považujeme všichni, ať jsme jakékoliv národnosti, pokud jsme odborníky, za neudržitelný.

Jako žalobu musíme přednésti, že Pozemkový úřad nemá ve svém vedení odborníků. Najdeme tam doktory, lidi nejrůznějších povolání, jež nehodlám vypočítati. Ale, ačkoliv má Pozemkový úřad rozpočet 8 milionů korun, nenajdeme tam mužů vědy, nenajdeme tam praktiků. Vyzýváme Pozemkový úřad, aby ukázal svá vědecká studia, která byl povinen podniknouti, než se pustil do tak nesmírných činů. Byl by měl přece dostatečně příležitosti, aby konal vědecká studia v cizozemsku, v Rumunsku atd. Dnešní Pozemkový úřad má sotva jediného muže, který by měl vysokou školu zemědělskou, sotva má lidi se vzděláním střední hospodářské školy, a těm lidem musejí se jako školáci podřizovati zkušení hospodáři, kteří mají za sebou vysoké školy hospodářské, zkušení praktikové a úředníci a jsou ve svém hospodaření odvislými. A konečně jest to posměch důstojnosti této nové sněmovny, že bylo dosud ponecháno složení správního výboru Pozemkového úřadu ze starého kusého parlamentu. Správní výbor úřaduje klidně dále, usnáší se na velkých, dalekosáhlých zásadních rozhodnutích, chce, jak sděluje rozpočet, vyvlastniti v příštím roce za 150 milionů pozemků. Jak to hodlá udělati co nejdříve podnikne, to je neznámo. Jak dlouho dá si nová sněmovna ještě líbiti takovýto nezákonný stav? Z nové sněmovny musí býti ihned předsevzata nová volba tohoto pozemkového výboru. Jest to přece pro pány Čechy zahanbující, že my Němci, kteří jsme v oposici, jich vlastní zákony, které nařizují nové volby tohoto výboru po svolání sněmovny, že my tyto zákony, že jich vlastní parlamentismus, jich vlastní lidové hospodářství musíme bráti před nimi v ochranu.

Co do správního výboru, který napřed musí býti zvolen z této sněmovny, prosím, aby se mi nezazlívalo, dívám-li se s nějakou nedůvěrou na parlamentní sbor, jenž se míchá do exekutivy tak, jak je to zde nutné. Člen parlamentu jest pro způsob své práce povrchním, uondaný svou politickou činností a bylo by mnohem důležitější a jistější, kdyby tam seděli lidé ze zdola, neodvislí, lidé s odbornými znalostmi a vědeckou metodikou. Ale pokud nemáme zákonité změny, musí trvati tento správní výbor, má však býti složen ze zákonitých zástupců této sněmovny.

Ze všech pozemkových reforem je nejdůležitější povinnost kommasační a na tomto poli nevykonalo se až dosud skoro nic. Při této kommasaci mají se především vytvořiti vzorná střední hospodářství, schopná výkonu, jaké mají jiné státy. Dosud se tu pomáhá jen trpasličímu hospodářství, které nemůže pracovati stroji, napomáhá se rozkouskování půdy. Vzornou práci, představující nejvyšší míru intensity, koná střední hospodářství, a k tomu musíme tedy především pracovati. Těch se v Čechách nedostává a mluvilo-li se tolik o roku 1620, rád bych zdůraznil, že to nebyla tehdy malá hospodářství, jež byla postižena a jež by měla nyní opět býti zbudována, byla to střední hospodářství a toto střední hospodářství může býti utvořeno tím, že se rozpoltí skupení majetku, který již nelze přehlédnouti.

Dosud nesledoval se jasný směr, nesledovaly se cíle skutečně agrárně reformní, nýbrž hovělo se okamžiku, snažilo se ukojiti hlad po půdě tam, kde se nejhlasitěji ozýval. Nebrala se za cíl nejvyšší výkonnost a při takové lhostejnosti ku výkonu a výnosnosti musí celé lidové hospodářství dříve či později ztroskotati. Nejde při tom o několik majetníků feudálních latifundií, nýbrž jde o podniky pro živnost důležité, s tisíci zřízenců a dělníků, kteří mohou dostávati při špatné výnosnosti jen špatné platy, jde o investice, jde o cely technicky pokrok zemědělství, který je nemožný za zákonů nyní platných. Mnozí páni s české strany řekli mi za soukromé rozmluvy: my jsme nyní zajatci zákonů, které jsme sami vydali. Vy Němci nejste těmito zákony zatíženi, pomozte nám proto z bryndy.

Činím proto apel na právní cit, na hospodářský rozum slavné sněmovny, když vás varuji, abyste nesli dále na této cestě, na niž tak osudně se dala kusá sněmovna. Právě těmito zákony pochovala sněmovna svou pověst právního státu rozumně hospodařícího. Zjednejme si zase tuto pověst, jest ještě k tomu čas. Opusťme cestu násilí. Kterak mám žádati na jednotlivcích úctu k majetku a pořádku, když stát sám tuto úlohu neukazuje? Teprve nedávno dostaly všechny velkostatky vyzvání Pozemkového úřadu, aby do 14 dnů prohlásily, jak by samy navrhovaly svoje rozdělení. Sultán, jenž kdysi posílal zelenou hedvábnou šňůru, nebo římský despota, jenž poslal nějakému velikánovi své říše, po jehož majetku lačněl, číši s jedem, nemohl si počínati cyničtěji a surověji. Jak lze na hospodáři, jenž dostal taková vyzvání, ještě dále žádati, aby se postavil do služeb produkce s chutí a láskou a s úplnou oddaností, s největším napětím svých osobních sil a finančních prostředků? Obraťme na této cestě, jinak vyloučíme se z kruhu civilisovaných právních států, hospodářsky myslících, a ztratíme vážnost ve světě a - dle čeho to lépe můžeme poznati - ztratíme i úvěr v širém světě. My Němci, a tu mohu potvrditi úplnou jednomyslnost parlamentních svazů, my Němci jsme hotovi spolupracovati kladně právě na této úloze, již považujeme za jednu z nejdůležitějších. Dovoláváme se při tom pomoci českých agrárníků a také národních demokratů, kteří by se měli v této věci, kde jde o hospodářství, dáti vésti pouze hospodářskými stanovisky.

Ale též, a snad ještě vřeleji a naléhavěji, apeluji na zástupce dělnictva, neboť chybnými opatřeními proti velkostatku postiženi jsou ponejvíce ti, kdo nejsou samozásobiteli, měšťané v městech, dělníci v továrnách. Agrárník, jenž jest při dělení na prvním místě, dovede i při nerozumných opatřeních zachrániti, co potřebuje na výživu sebe i své rodiny. Mnohem větší mírou postiženi jsou těmito opatřeními třídy pracující. Proto by se měly opříti takovýmto nerozumným opatřením. Mou celou snahou jest, abych právě u dělníků a konsumentů vzbudil náhled, že zde běží o jejich život. Mým cílem jest vybudovati z toho duševní pracovní společenství v těchto velkých otázkách mezi námi a dělnictvem. Nedám se nikterak zastrašiti nepřívětivými slovy, která snad padnou s druhé strany v rozčilení, pevným zrakem dívám se přes tyto projevy okamžiku, poněvadž za tím vidím nepochybnou shodnost zájmů těch, kdož práci dávají, a těch, kdož ji přijímají. Náš cíl nespočívá v třídních bojích, nýbrž ve společné práci. (Souhlas a potlesk něm. poslanců.)

Předseda: Slovo má dále p. kolega Taub.

Posl. Taub (německy): Vysoká sněmovno! Mým úkolem jest, abych na základě ztrnulé a nevývratné mluvy čísel ukázal povahu a daňovou politiku státu. (Místopředseda dr. Hruban převzal předsednictví.) Než se budu zabývati předmětem samým, dovolte, abych protestoval proti způsobu, jakým v této sněmovně projednává se rozpočet. Myslím, že není člena této sněmovny, který by skutečně mohl tvrditi, že může se vší důkladností a svědomitostí studovati všechny položky tohoto rozpočtu a podrobiti je kritice, jak bylo by třeba v zájmu státu. Je to projednání zdánlivé, jehož jsme tu svědky; když pro projednání rozpočtu ve výši 15 miliard stanoví se ve výboru něco přes 60 hodin a v plenu pro specielní debatu 50 hodin, nemůže zajisté nikdo tvrditi, že tato doba stačí, aby rozpočet mohl se podrobiti kritice se vší svědomitostí a důkladností.

A nyní dovolte, abych přikročil ku předmětu samému. Pan ministr financí s pýchou prohlásil světu, že již po dvouletém trvání tohoto státu může před veřejnost předstoupiti s rozpočtem, v němž docíleno je rovnováhy v státním hospodářství. Tato zvěst vyvolala u vás jásot a nadšení. Já, jenž podíval jsem se trochu do bilanční dílny, vím, že ne vždy pěkná bilance je bilancí dobrou. Přijal jsem tudíž tuto zvěst s náležitou reservou. Ze zkušeností, které jsme mohli učiniti za jednání v rozpočtovém výboru a za jednání v této sněmovně, seznáváme, že rovnováha ve státním hospodářství je sice zbožným přáním, jež může býti uskutečněno, čehož však dle stavu věcí dosud dosaženo nebylo. Víme, že, pohybuje-li se hospodářství státu křivkou sestupnou, trpí tím v prvé řadě - a řekl bych skoro výlučně - pracující vrstvy státu. V čem lišíme se od sebe při nahlížení na finanční stav státu tohoto, jest okolnost, že my střízlivě hledíme na věci a o nich jednáme, kdežto vy ovládáni jste klamnou představou, že i zdánlivá rovnováha zvýší váhu tohoto státu v cizině. Viděli bychom tudíž rádi rovnováhu v státním hospodářství. Došli jsme však k přesvědčení, že toho, co se nám zde předstírá, ve skutečnosti není. Dovolte, abych vám to na základě číslic rozpočtu střízlivě znázornil. Bylo provedeno malé přeskupení. Loni byl program investiční ještě součástí rozpočtu, nyní však je investiční program od rozpočtu oddělen a figuruje jakožto samostatná kapitola. Investiční program činí nyní malý obnos, něco přes tři miliardy. Co činil loni, nemohl jsem přesně zjistiti. Dle sdělení, jichž se mi dostalo, činil okrouhle 800.000 K a byl integrující součástí mimořádného a řádného rozpočtu. Měli jsme loni v mimořádném rozpočtu schodek 3.062,295.685 K. V řádném rozpočtu vykazovali jsme přebytek 396,890.538 korun, tudíž u celkového rozpočtu včetně investičn. programu schodek 2.665,405.147 korun. Jak je tomu letos? Letos máme v řádném rozpočtu přebytek 3.076,801.854 korun a v mimořádném rozpočtu schodek 2.791,620.431 K, takže vykazujeme přebytek 285,181.423 K. Čím se při nazírání na finanční situaci tohoto státu lišíme od vás, je okolnost, že na věci díváme se a je projednáváme střízlivě, kdežto vy vycházíte z klamné domněnky, že i zdánlivá rovnováha zvýší vážnost státu v cizině.

Zachováme-li týž postup jako loňského roku, docházíme k tomuto srovnání:

To je skutečný stav, jejž nemožno popříti. Budu se investičním programem zabývati ještě zvláště. Avšak musíme si předložiti otázku - a to nesmí se pustiti se zřetele - jakými příjmy docíleno bylo zvýšení řádného rozpočtu. Bylo snad zvýšeno tím, že zámožné vrstvy tohoto státu byly zdaněny nebo tím, že zdaněny byly poznovu vrstvy nemajetné? Opět budiž na základě číslic zjištěno: přímé daně vykazují přírůstek 169,086.600 K, přírůstek na nepřímých dávkách a daních činí 2.487,085.987 korun.

Dle těchto metod provádí se daňová politika v tomto státě. Dovolte, abych to hned zase doložil na základě číslic. Vykázali jsme r. 1920 na přímých daních 819,555.640 K a r. 1921 987,212.240 K, tudíž přírůstek o obnos, který jsem již uvedl. Nepřímé daně v roce 1920 činily 1.926,193.960 K a v r. 1921, 4,246.459.790 K. Nemyslíte, že tímto srovnáním číslic je již s dostatek vyjádřeno, do jaké míry stát zdaňuje vrstvy nemajetné, pracující. Mezi přímými daněmi je velký počet daní - odkazuji ku př. na daň činžovní a daň výdělkovou, které se přesunují na třídy nemajetné. Ve skutečnosti činí nepřímé daně 5 miliard, které musí platiti nemajetné vrstvy tohoto státu.