A nyní dovolte, abych ukázal na povahu některých daní, jichž nemůžeme a nesmíme pominouti. Je tu v první řadě uhelná dávka. Pokud vím, byla usnesena prajednoduše. Stačilo několik schůzí, aby usnesena byla uhelná dávka, jež sice byla velmi vítána ministru financí, neboť její výnos je velmi vysoký, jež však dle mého pevného přesvědčení nejen rdousí národní hospodářství, nýbrž je spolu příčinou a to příčinou rozhodující, že ceny všech potravin a všech potřeb životních tak značně podražily. Neboť s uhlím je přirozeně úzce spojeno vše, co se v tomto státě vyrábí. Tato dávka je nejnesociálnější daní, již si možno pomysliti, a je s hlediska národohospodářského neštěstím pro tento stát. Veškeré naše snažení směřovati bude k tomu, aby tato nesociální daň byla odstraněna.
A nyní k dani z obratu zboží. Na všechno zboží uvalena byla daň jednoprocentní. Zajisté prostředek velice pohodlný a snadný. Ale co má za následek, je, že nezůstává na tomto jednom procentu pro spotřebitele, nýbrž že toto jedno procento přesunuje se v hodnotě zmnožené na konsum a že stávají se z něho tři, čtyři a pět procent. Na to pánové nepomyslili. A nyní chtějí zcela vážně, abychom souhlasili se zvýšením této daně z obratu zboží z 1% na 2%.
Myslím, že je šílenství, co se zde provádí, šílenství bez metody. Naše národní hospodářství vyžaduje imperativně zrušení všech nepřímých daní. Proti nepřímým daním v republice směřuje též náš neúprosný boj. Nechcete-li nás sledovati na této cestě - dobrá, máte moc, majoritu, pak kopali jste však také - to je mé pevné přesvědčení - hospodářský hrob tomuto státu.
Na každou otázku, projednávanou v tomto Národním shromáždění, nechť již zde neb v rozpočtovém výboru, hledí se národnostními brýlemi. A když jsme dali otázku válečných půjček - věřte mi, bez souvislosti s národnostními hledisky - vedeni výhradně hledisky hospodářskými na přetřes, tu bylo v rozpočtovém výboru a všemožných jiných výborech nemálo těch, kteří se domnívali, že zastupujeme zájmy kapitalistů, ujímáme-li se majitelů válečných půjček. Myslím, že není člověka a člena této sněmovny, jenž by vážně mohl mysliti, že naše strana propůjčila by se někdy k hájení zájmů kapitalistických. Hledíme na každou otázku, k níž zaujímáme stanovisko čistě socialisticky. Což měla se věc vskutku tak, že za války pouze Němci upisovali válečnou půjčku, či neměly se věci spíše tak, že živly odvislé, nemluvím o průmyslu a třídě kapitalistů bez rozdílu národnosti byly českými neb německými přednosty úřadů nuceny k upisování. Což jste již úplně zapomněli, jak se věc děla? A není vám známo, že majitelé válečných půjček nenáleží převážně k třídě kapitalistů? Majitelé válečných půjček jsou většinou chudáci, kteří dali poslední uspořený haléř, průmysloví dělníci, jimž se strhovalo ze mzdy, řada státních úředníků, donucených k upisování, ženy, jimž zadržovány byly vyživovací příspěvky. Tak jak si to představujete, pánové, neřeší se těžký hospodářský problém. Navrhli jsme vám: plné honorování válečné půjčky, avšak zdanění všech vrstev, které nabyly válečných půjček k účelům spekulačním neb aby se jich prostřednictvím domohly vojenských dodávek. Tyto kruhy zdaňte, jak je vám libo, my vám budeme nápomocni. Nutno však u majitelů válečných půjček rozlišovati mezi majetnými a nemajetnými. Dovolte, abych při této příležitosti zmínil se též o chování ministra financí, jehož nepřítomnosti právě při projednáni této kapitoly lituji. Ministr financí při projednávání tohoto předmětu opětovně pravil: "Nemohu dáti více, než vám nabízím, nemohu jíti nad to, a státní úředníci nechť se radují, že podařilo se mi docíliti rovnováhy ve státním hospodářství a nechť vezmou na vědomí, že použiji přebytků převážně k zlepšení situace státních úředníků."
Pokusil jsem se v rozpočtovém výboru přesvědčiti pana ministra financí, že hladovící a strádající třídě, jejíž bídu a nouzi ministr financí plně uznal, nelze říci: Vyčkejte jen nejbližší budoucnosti, ta přinese vám záchranu. "Jsme-li přesvědčeni, že máme státní úředníky, kteří vskutku žijí v bídě a nouzi, jsme dle mého mínění též povinni pomoci těmto ubožákům za každou cenu. Není ani třeba oné rozumnosti, jíž nelze panu ministru financí upírati, stačí zkušenosti, jež má právě z kruhů státních úředníků, aby věděl, že nespokojený úředník nemůže pracovati s onou chuti a láskou jako člověk, jenž nemá doma nouzi a bídu. A nechť pravíte cokoliv, státní úřednici jsou lidé jako všichni ostatní pracovníci a namlouvejte si jim spokojenost, jsem přesvědčen, že úřednici, nechť chtějí neb nechtějí, při své práci musí míti před očima bídu svých domácností a že právě tato starost o domácnost nedá jim nikdy vykonávati plně úřední povinnosti. S tohoto hlediska byl bych si přál, aby pan ministr zaujal k této otázce stanovisko; a pravím otevřeně: i kdyby tato zdánlivá rovnováha ve státním hospodářství nebyla zůstala zachována, mělo se státním zřízencům vyjíti vstříc. A jestliže některé strany právě v této otázce naší straně, která od počátku stála důsledně na stanovisku, že státním úředníkům nutno vydatně pomoci, a jež od tohoto stanoviska nedala se odvrátiti, činily výčitky demagogie, odmítám tuto výčitku se vší rozhodností. Plným právem však můžeme označiti jakožto demagogii chování oněch stran, jež nejdříve šly do schůzí státních úředníků, tam štvaly a tvrdily, že státní úřednici nemohou žiti a že se pro ně musí státi něco zcela kromobyčejného a které pak před panem ministrem financí sklaply jako kudla a podrobujíce se t. zv. státním nezbytnostem, upustily od svých požadavků.
Má řečnická doba je bohužel vyměřena příliš krátce, než abych se mohl těmito věcmi zabývati obšírně. Než skončím své poznámky ke kapitole: Ministerstvo financí, pokládám za svou povinnost říci vám, jak náš celkový rozpočet zatěžuje jednotlivého obyvatele tohoto státu. Bez rozdílu věku, od nejútlejšího do stařeckého připadá 1227 K na hlavu obyvatelstva. (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.) Uvažte, co to znamená. A rozdělení na jednotlivé resorty. Též o tom chci se krátce zmíniti. Ministerstvo národní obrany participuje 17% na veškerých příjmech, ministerstvo sociální péče bez válečných poškozenců, kteří dosud podléhali ministerstvu národní obrany a nyní najednou, aby ulehčilo se ministerstvu národní obrany, přičleňuje se ministerstvu sociální péče 0˙8% ministerstvo veř. zdravotnictví 0˙75% a náš nejdrahocennější statek, škola a osvěta lidu 4˙3%.
A nyní dovolte, abych se krátce zabýval investičním programem. Nebyl jsem to já, jenž precisoval a objasnil pojem "investice", nýbrž přítomný pan president Nejvyššího kontrolního úřadu, jenž pravil, že za investici nelze pokládati každou budovu, nýbrž pouze taková zařízení, jež nesou úroky a zaplatí se během let sama. Co vidíme však v našem programu? Jsou zařazeny položky pro militarismus na stavbu kasáren ve výši 120 mil. korun, tudíž zajisté pořádná sumička, jež usvědčuje z nepravdy ony pány, kteří se bili v prsa tvrdíce, že zůstali starými antimilitaristy, kterými byli a že jejich snahy směřují k milici. Kdo to myslí s milicí upřímně, komu jde vážně o odstranění militarismu, ten nesmí se propůjčiti k tomu, aby příští generace nesla ještě břemena pro militarismus, ten nesmí dáti do investičního programu 120 milionů korun. Jste teoretickými antimilitaristy, prakticky přinášíte pro militarismus každou obět. Příznačné je, že do investičního programu zařazeny byly též obnosy pro částky staveb. Tak byla ku př. jistá stavba již hotova, příslušné výdaje hrazeny byly z řádného a mimořádného rozpočtu a nyní objevuje se ještě položka 25.000 neb 35.000 K a tu nese investiční program. Pánové! Jak je technicky proveditelno, aby část domu a to část největší hrazena byla z příjmů řádných a mimořádných, část druhá knihována na investiční program, vymyká se mému posouzení.
Dovolte, abych poznamenal ještě jedno. Pro telefon a telegraf vykázána byla položka 117,420.000, položka, kterou zajisté vítáme, kterou lze odůvodniti, avšak postrádám při ní rozdělení dle zemí, jehož by si bylo přáti, ježto to nejen u nás, nýbrž i u jiných stran sněmovny vzbuzuje zdání, jakoby horizont mnohých úředníků čsl. republiky nesahal za Prahu a nejbližší okolí. Je tedy třeba, aby se nám dostalo takového objasnění. Na nové dráhy vykazuje se položka 222,000.000 K, především pro Slovensko, nejen z důvodů dopravně-technických, nýbrž i, jak jsem pevně přesvědčen, z důvodů strategických. Neví se zde o tom, že trpíme dopravní tísní, že dopravní poměry v severních Čechách nelze prostě popsati. Kolem všech těchto věcí přechází se bez povšimnutí. Investici pro zemědělství na Slovensku možno vítati, pohřešujeme však péči o ornou půdu u nás. Víme, že i u nás mnoho orné půdy leží ladem, že velké plochy neobdělávají se tak účelně, jak by bylo zapotřebí v zájmu obyvatelstva.
Chci nyní přihlédnouti k věci s hlediska národnostního. V investičním programu je vykázáno 7,800.000 K pro českou universitu, pro německou 500.000 K, pro českou techniku 8,200.000 K, pro německou 2,200.000 K, na Moravě pro české vysoké školy 17,180.000 K, pro německé 1,900.000 K. V kapitole "Školství" připadá z obnosu 89,550.000 K na německé školy 7,000.000 K.
Přicházím nyní k finančnímu zákonu. Ve finančním zákonu dává se panu ministru financí možnost prováděti z vlastní moci virementy, t. j. změny mezi jednotlivými položkami kapitol. Jsme rozhodně proti tomu, aby finanční ministr nadán byl takovou mocí, a navrhli jsme, aby každý virement, každé překročení rozpočtu, jakož i vůbec každá změna rozpočtu vázána byla na schválení Národního shromáždění a aby též Stálý výbor nesměl se usnášeti na takových změnách.
Několik slov k Nejvyššímu
kontrolnímu úřadu. Vítáme, že byl zřízen tento úřad, jehož úkolem
jest dozírati na naše finanční hospodářství. Přáli bychom si jen,
aby nám dána byla možnost projednati rozpočet na podkladě skutečně
reelním. Nyní se tak neděje. Odvazuji se tvrditi, že mnohé číslice
nikterak neodpovídají skutečným poměrům. Nemohou vůbec odpovídati,
ježto nemáme účetní závěrky, jež by vlastně teprv mohla býti podkladem
pro zpracování rozpočtu. Vím, že dle platného zákona Nejvyšší
kontrolní úřad má lhůtu 18 měsíců ku zpracování účetní závěrky.
Pokládáme tuto lhůtu za příliš dlouhou a je po našem soudu
zcela nemožno, aby taková lhůta byla povolena, jinak nemohli bychom
nikdy jednati o rozpočtu pro příští rok. Ve starém Rakousku
byla pro rozpočet lhůta 9 měsíců. Myslíte skutečně, že v tomto
malém státu bude třeba delší doby na sdělání účetní závěrky? Myslím,
že ne. Navrhujeme proto, aby tato lhůta stanovena byla na 9 měsíců,
při čemž ještě myslíme, že jest příliš značná. Posléze dovolte,
abych své poznámky shrnul takto: Žádáme odstranění všech přímých
daní, cel a ostatních hospodářsky-politických opatření, která
zájmy obecné obětují zájmům protežované menšiny. Metody, jichž
jste použili, nepřivodí ozdravění národního hospodářství, nepřivodí
však ani ozdravění tohoto státu. (Souhlas a potlesk německých
poslanců).