Předseda
(zvoní): Slovo dále má pan posl. Rudolf Chalupa.
Posl. Rudolf Chalupa: Slavná sněmovno! Předložený rozpočet musí každého přítele tohoto státu opravdu potěšiti, každého doufajícího posíliti ve víře, že tento stát možno udržeti, že spočívá na zdravých hospodářských základech, a to i tehdy, když jsme si naprosto vědomi, že tento rozpočet je čistě finanční, ciferní, že nemá zdravý podklad hospodářský.
Ovšem jiná věc jest, jakým způsobem se k tomuto příznivému výsledku došlo.
Tu si dovolím zhruba uvésti, že především to bylo možno tím, že rozpočet byl rozdělen na dvě velké části. Rozdělením části investičních nákladů bylo by ulehčeno rozpočtu ordinárnímu, a dále finanční správa se vyhnula určitým povinnostem, k nimž se do jisté míry již přiznala a zavázala, plniti povinnosti k obcím a zemím a konečně bylo tohoto příznivějšího výsledku docíleno tím, že byly zde výnosy nových velikých, ale velmi tíživých daní.
Nám by bylo nejvítanějším, a také myslím nejzdravějším, kdyby investice se mohly obstarávati z důchodů vlastních; pořádně řízené domácnosti teprve přebytky se investují.
K půjčce sahá se tenkráte, když investice realisována výpůjčkou jest výhodnější než odklad na čas přebytku, anebo když jest prostě nutností.
Třeba však přiznati, že celá řada nákladů jest nutnosti, plynoucí z potřeb u nově vzniklých, zařizujících se států, a tu jest správný názor pana ministra financí, že tu jsou půjčky na místě. Ze zařízení prospěch budou míti také generace budoucí, a jest spravedlivo, aby také pokolení budoucí přirozeně nesla část těchto nákladů. Ale i z těchto trvalých nákladů jsou mnohé, o jichž bezprostřední prospěšnosti lze pochybovati.
Tak shledáváme v oddělení ministerstva veřejných prací pod oddělením c) náklady čistě vojenské. Pravda, v celkové sumě jenom 120,1 45.000 Kč, což při 3 miliardách znamená jen asi 4 procenta.
Ale my máme docela odůvodněné a oprávněné podezření, že celá řada položek vojenského rázu jest kryta, že jest tu užitečné spojeno s vojenským.
Bylo by zajímavo zjistiti, kolik cest, kolik drah, kolik mostů, kolik nádraží, skladišť, kolik hřebčinců má také skutečně za podklad přání pana ministra Národní obrany. A tak provedené náklady na vojenství 2.368,830.119 Kč je možno směle zaokrouhliti jistě na půl třetí miliardy, což se blíží skoro jedné pětině celkového rozpočtu. To jsou náklady neproduktivní.
Každý, kdo počítá, musí se nad touto položkou zamysliti. Kritiku tohoto vojenského hospodářství provedl ve vysvětlivkách sám pan ministr financí, když poznamenal, že očekává cílevědomou správu orgánů státních, že i ve všech odborech státu a zvláště vojenské správy dbáti se bude největší zdrženlivosti a největší spořivosti.
Je ovšem na vybranou, týká-li se tato kritika minula či budoucna, ale pravděpodobně špatné zkušenosti varují zde do budoucnosti. Jest zde také otázka, zda militaristické Rakousko zanechalo příliš málo vojenských objektů pro mírumilovné Československo.
Jsem dalek toho, abych nepřiznal, že nejistota, neklid sousedů, a tím také nejistota naše jest zde. Ale pro mne platí doposud slova, jež pronesl 30. září loňského roku pan ministr zahraničních věcí: "Na venek provádíme a prováděti budeme na všechny strany politiku pacifistickou, mírumilovnou" a my bychom mohli také v našem rozpočtu žádati, aby politika mírumilovná byla náležitým způsobem zdůrazněna.
Ministerstvo financí velmi značným obnosem 300,000.000 Kč pamatuje na stavby úřednických budov obytných z důvodů reformy finanční správy. Částka tato je tím značnější, poněvadž se projektují ještě stavby budov státních, při kterých jistě také bude pamatováno na byty úřednictva. Byli bychom rádi, aby stejným způsobem staralo se ministerstvo financí také o dělnictvo v podnicích státních. Nalézáme sice ojedinělé položky na rozšíření dělnických lázní, zakoupených míst pro stavby dělnických domků, ale bylo by žádoucno, aby se to stalo při podnicích státních pravidlem, aby se to stalo vzorem pro podniky soukromé.
Položka 33,600.000 Kč, jež nalézáme v rozpočtu ministerstva soc. péče v kapitole 21, nemůže nám nikterak postačiti. O tak kardinální otázku, jako jest opatření bytů pro pracující lid, musí býti postaráno zákonem zvláštním, kde by bylo pamatováno na náležitou investici.
Dvě třetiny investičních nákladů pohlcuje minister. železnic, pošt a telegrafů. Ministerstvo železnic účastní se částkou 1.979,045.000 Kč, minister. pošt 148,140.000 Kč, celkem 2,127.285,000 Kč. My jsme si naprosto vědomi důležitosti a přímo železné nutnosti, jež nás nutí pečovati o dopravu v poštovnictví, avšak nemůžeme se obrániti určitým obavám, když se podíváme, že přebytky ministerstva pošt obnášejí pouze 290.400 Kč a při ministerstvu železnic 166,101.340 Kč - o způsobu, jakým tyto přebytky byly docíleny, již ani nemluve - jest potřebí uvážiti, jestli investovaný náklad přes 2 miliardy bude skutečně také řádným způsobem úrokován a bude moci býti řádným způsobem umořován. Je jisto, že vzniknutím těchto nových objektů rozšíří se sice doprava, ale že vzniknou nové početné osobní náklady a že přirozeně ohrozí prosperitu a umořování podniku.
Nám je při tom útěchou, že ministerstvo financí při těchto investicích nemyslí na uzavření hromadné půjčky, ze které by se dotyčné projekty stavěly, nýbrž počítá od případu k případu s uzavíráním výpůjček podle toho, jak bude skutečný trh a možnost peníze opatřiti.
Naproti tomu bylo by žádoucno, aby stát byl ve svém podnikání mobilní. Čím dále, tím více vidíme, že stát stává se podnikatelem a má-li se jím státi, přirozeně musí míti po ruce určité prostředky, kterými by mohl zasáhnouti do produkce. Takovým obnosem v investici skutečně pamatováno není, ačkoliv se může jednati o objekty, které se mají ihned otevříti a převzíti, na př. soukromý podnik do správy státu, anebo má se otevříti důl, který se zdá býti naprosto výnosným. S takovým obnosem se takový podnik naprosto vésti nemůže. Tím způsobem podnikavost státu, která je docela nepatrná, je ještě více brzděna.
Jakým způsobem pamatuje stát na obce a země? V § 20. zákona ze dne 7. února 1919 v přechodných nařízeních stát slibuje, že převezme určitý počet.
Jest to především věcný náklad na školství obecné, náklad na policii zdravotní a mravnostní, stavbu a udržování silnic, správu chudinskou a ústavy dobročinné. Před těmito úkoly státní rozpočet zavírá oči, ale marně. Celá tato řada úkolů, k nimž stát se přiznává, a je daleko větší řada, k nimž stát se nepřiznává plnou tíhou dolehne na stát. Stav našich obecních financí je neudržitelný. Jestliže se pořád tvrdí, že základem spořádaného státu je dobře řízená obec, musíme to také obrátiti a říci, že rozvrácená obec může býti jen základem rozvráceného státu. A co platí o našich obcích, to přirozeně platí také v hospodářství zemském. S hospodářstvím zemským počítá se pořád jako k věcí přechodnou, jako s věcí dočasnou, ale zapomíná se, že země musí plniti neustále ještě úkoly, ovšem že s prostředky naprosto omezenými. Zapomíná se, že příděly, jež jsou poskytovány zemím, jsou naprosto nedostatečné. Ale nesmíme býti ke svým vlastním zemím, řekl bych, macešštější, než bývalé Rakousko. Bývalé Rakousko v roce 1916 dávalo zemím subvenci 45,401.650 korun a nyní v roce 1921, když si odmyslíme, že do jisté míry se zmenšila působnost zemí, přece jen náklady zmnožily se 10krát a víckrát, v této době poskytována je dotace 120 mil. korun na správu zemskou. Tady bude se musiti pan ministr financí připraviti, že také náklad bude musit hod ně zvýšit, myslím, že těch 200 mil. nestačí.
Několik poznámek k finančnímu zákonu. V článku I. rozpočtu vlečeme poválečné břemeno 4.932,108.714 K mimořádných výdajů a to je skoro 54% řádného rozpočtu - naproti tomu máme mimořádných příjmů pouze 2.050,543.180 K; ačkoli by bylo žádoucno, aby i mimořádná vydání byla kryta rozpočtem řádným, přece když se podíváme do rozpočtu, toho docíleno není. My bychom byli rádi, aby byl splněn ten slib, který dal pan ministr financí ve vysvětlivkách, totiž, aby spravedlivým rozdělením břemen státních a daní postiženy byly zejména ony vrstvy, které válkou získaly anebo alespoň válečných ztrát byly úplně uchráněny, aby tyto vrstvy byly skutečně přitaženy k placení těchto nákladů.
Bylo by nejvýš prospěšno, aby tento slib byl splněn a byly nám známy způsoby této úhrady. Dosud vypsaná dávka z majetku, z přírůstku hodnoty má účel docela jiný. Z dosavadní úhrady vidíme, že je použito sice dávek jako řádně označených, ale že celým svým založením - musím podotknouti - tyto dávky jsou opravdu mimořádné. Tak se nemůžeme na př. smířiti s tím, že by dávka z uhlí mohla zůstati, že je to dávka naprosto mimořádná. Kdyby měla zůstati, znamená to naprosté zabití našeho průmyslu. A dále tyto miliardové dávky, které jsou vybírány daní z obratu, ty rovněž musíme považovati pouze za věc přechodnou. Stát nemívá vždycky dosti pohotových peněz, aby mohl běžná svá vydání krýti a v té době musí sahati k mezidobým výpůjčkám. A v té věci bylo by pro nás skutečně potěšením, kdyby tyto výpůjčky děly se co možná nejřidčeji. Bylo by žádoucno, aby tyto operace úvěrní nedály se často. Většina spotřebních dávek plyne do pokladny hned tím, když se konsumuje, a mohou býti tudíž pohotově dosti značné sumy. Dále převážná většina důchodu může se skutečně dostati do pokladny urychlenými předpisy a vymáháním. Dnes ovšem musíme doznati, že finanční úřady jsou dneska nesmírně přetíženy prací, situace stává se čím dále svízelnější, není možno předpisovati, není možno účty uzavírati. Byly prodlouženy úřední hodiny úředníkům, ale tyto úřední hodiny se dávno nedodržovaly a úředníci mají je prodlouženy již delší čas. Škody, které jsou dnes, jsou již nesmírné. Pozdější poměření nezastihne vždycky povinníka solventního, nehledě ani k tomu, kdy skutečně daně se začínají vymáhati. A jestliže toto platí pro stát, co mají říkati obce, které celým svým hospodářstvím leží přímo jenom na systému přirážkovém, když jim schází base. Když včas není daňového předpisu, stávají se případy, že @a konto budoucích důchodů vybírají se od velkých podniků přirážky. Podnik nevykazuje určitou prosperitu, daň jest předepsána daleko menší a obec se ocitá v okamžiku, že má vraceti zpět. Zde by bylo potřeba, aby byly zjištěny položky nepoměřené a aby byly poměřeny. Dále jest nutno aby byl poskytnut finančním úřadům čas uzavříti účty, abychom věděli, kolik existuje nedoplatků.
Poněvadž stát sám si musí opatřovati úvěr a tento úvěr musí si opatřovati často draho, jest povinností, aby stát mohl také skutečně, když čeká svým poplatníkům, řádnými úroky toto čekání si vynahraditi.
Ke článku VI. finančního zákona dovolím si toto uvésti: Ustanovení všech, pro rok 1921 povolených úvěrů výdajových smí se jen do 31. prosince 1921 použíti. My chápeme toto ustanovení. Jest to ustanovení čistě fiskální, tímto způsobem má se prokázati, když dotyčná subvence nebo částka vydána nebyla, že ji zde nebylo potřeba. A dále nepřenášejí se na nový účet tyto částky, poněvadž by tím zbytečně zatížen byl nový rozpočet, ale musíme si přiznati, že dnes žijeme v době naprosto mimořádné, že jest nutno smířiti se s tím, že některé částky nemohou býti vybrány, poněvadž pro stoupající náklady nebylo možno přikročiti ke stavbě, a bylo by spravedlivé, aby částky, které z tohoto důvodu nebyly vybrány, byly skutečně realisovány, aby byly uloženy a byl o nich vyrozuměn, kdo si je vybrati má, aby se mohly v příhodné době vyzvednouti, eventuelně, aby byly považovány za splátky na budoucí náklad.
V rozpočtu byly nám sděleny výsledky příjmů a vydání a to také podniků výdělečných, jako jsou podniky báňské, dopravní, tabákový monopol, provozování lesních a polních hospodářství na státních statcích. Toto sdělení konečných výsledků hospodaření pouze konečnými ciframi příjmů a vydání považuji za nedostatečné. Tyto podniky musí býti řízeny dle všeobecných zásad hospodářských, především se musí u nich uplatňovati zásada výdělečnosti, zásada, při poměrně nejnižších nákladech docíliti poměrně nejvyšších zisků. Při takových podnicích bylo by nutno předkládati celé účetní závěrky, které by nám poskytovaly jasného obrazu o celém hospodářství. Takto si prostě odnášíme dojem, že příjmy jsou připisovány příjmům, vydání k vydáním, a na konec, jestliže se nedostane, přijde ministr financí s nějakou daní a schodek uhradí.
Myslím, že tímto také přichází docela vstříc slibu, který byl nám učiněn ve vysvětlivkách, totiž, že budou předloženy zprávy ústředen jako příloha státního rozpočtu. Dnes, když máme tuto přílohu, vidíme, že skutečně tomu přání vyhověno nebylo. Vidíme, co skutečně tyto ústředny stojí, jak jsou dotovány personálem, nevidíme však, jakým způsobem tyto ústředny hospodaří. Nás to tím více zajímá, čím více stát se stává dnes podnikatelem. Toto státní podnikatelství má opravdu pověst nedobrou a jest potřebí zjistiti, kde jsou kořeny zla.
Jednou z největších položek státního rozpočtu jest náklad na státní zřízence a přece - já zde nesleduji žádné politiky demagogické - tyto náklady jsou naprosto nedostatečné. Nikdo netrpěl ani ve válce a nikdo netrpí po válce více než státní zřízenectvo. Docela jiný jest poměr u úředníků soukromých, kde jest poměr pružnější, kde konečně při větších ziscích soukromého podnikatele jest možno domáhati se pro personál také většího platu. Zde této možnosti není. Tu se mne zdá, že není žádného jiného východiska, nežli upustiti od neustálého zvyšování. Vidíme, jaké jsou skutečné efekty; úředník, který dostává svůj peníz na ruku, rázem má z těchto penízů penízky, poněvadž stoupající drahotou jest ihned toto služné znehodnoceno. Nezbývá nic jiného, než aby stát státní zřízence chránil jiným způsobem před dravým proudem drahoty. Péčí o byty, o ošacení a stravu. S díkem kvitujeme to, co se v tomto směru stalo. Jest to do jisté míry podepření slibu nám již daného. Ale když se dnes investuje tak veliký obnos 300 milionů korun na stavbu úřednických budov a bytů, jest nutno, aby se pamatovalo také důkladně na ošacovací akci, ačkoliv dnes se podobná akce podniká. V tomto směru máme dnes již určité záruky.
Jiná věc jest, je-li dnes opravdu úřednictva mnoho, nebo je-li dnes úřednictva málo. To závisí od toho, jak jest mnoho práce, a jakým způsobem tato práce má býti vykonávána. Pravda, nám schází porovnání, které by mnoho osvětlovalo, nám schází porovnání, jak bylo u podobných resortů v Rakousku, a především porovnání, jak podobné resorty obstarávány jsou v cizině.
Shledával bych praktickým, kdyby i v resortech se zjistilo, jaký jest osobní náklad i podle kategorií úředníků konceptních a manipulačních, abychom zjistili, v jakém poměru tento náklad jest k docíleným ziskům nebo v jakém jest poměru k důležitosti tohoto úřadu, ale především, v jakém poměru tento náklad jest k vykonané práci. Na doklad uvádím cifry, které jsou v rozpočtu ministerstva financí. Ministerstvo má ve vydání 1.582,853.418 korun, naproti tomu příjem 7.100,439.075 korun, to jest, aby stát předepsal, vydal a súčtoval svoje dávky, musí na to dáti skorem 22% nákladu. Vím, že těchto 22% nejsou přímé výdaje osobní, že jsou tam různé položky průběžné, že jsou tam náklady věcné, ale kdybychom přišli k tomu jádru, myslím, že bychom daleko nebyli od 12-15% a toto jest režie, řekl bych, příliš pro nás drahá.
Faktem dnes jest, že úřednictvo finančního úřadu jest přetíženo a že tak zlo musíme hledati v jiném. Toto úřednictvo jest sešněrováno starými předpisy, že skutečně musí vykonávati mnoho prací naprosto zbytečných. Když se díváte do rozpočtu, vidíte, že podle důchodu není věnována stejná péče: Ačkoli direktní daně vynášejí celkem jednu sedminu státního rozpočtu, přece jen náklad při direktních daních jest velmi veliký; to se mi zdá, že jest dědictví starého způsobu budgetování, kde ještě daně reální tvořily základ celého rozpočtu.
Pan ministr financí k vysvětlivkám pro materielní stránku rozpočtu slíbil vybudování a zlepšení administrativy, o jejíž reformě se pracuje. Mám v tuto budoucí činnost správní větší důvěru, než jsem měl v bývalou rakouskou komisi pro zjednodušení správy, ale přál bych si, aby v této komisi vedle úřednických odborníků byli lidé, kteří skutečně znají praktický život, a kteří by vnesli do státní správy nového duch a a daleko větší hybnost ducha z praktického života. Často byla na těchto místech vyslovena zásada: "méně úřednictva, ale za to dobře placeného", a já dodávám: "dobře kvalifikovaného." Avšak dnes v těchto dobách je těžko získati dobře kvalifikované síly a proto stát ve vlastním zájmu musí přikročiti k tomu, aby si kvalifikované síly vychoval. Tu jest nutno poskytnouti možnosti výchovy a vyškolení, pořádati kursy, opatřiti řádné příručky. My stále hovoříme o odrakouštění a pořáde se řídíme starými nařízeními z doby France Josefa. Dnes jsme ještě nepřikročili k tomu, abychom ukázali, kolik je v nás praktického ducha pro správu státní. Důsledky, když takovým způsobem budeme pokračovati, se jistě objeví, objeví se přece, budete je viděti ve zjednodušení úřední agendy a a při tom zvýšení úřední agendy a zmenšení poctu úřednictva.
Několik ještě slov ke charakteristice našeho rozpočtu. My žijeme v příboji sociálního vlnobití. Socialism je nejpalčivější otázkou dneška, ale náš rozpočet ve svých úhradových položkách, ve svých výdajových položkách je málo sociální. Náš rozpočet jde ve šlépějích rozpočtů všech států kapitalistických. Naší zásadou je postihovati důchody přímo při jejich vzniku; my jsme pro daně přímé, ale jak to ve skutečnosti v našem rozpočtu vypadá? Ministr financí vykazuje hrubý příjem 7.100,439.075 K, z toho je na daních přímých pouze 987,212.240 K, tedy ani ne jedna sedmina, nehledě k tomu, že celou řadu daní, snad všechny daně je možno přesunouti, že se jich možno zbaviti při dani z příjmů, pouze teoreticky může se uvažovati o tom, že je nepřesunutelnou, snad právě ve správním roce, ale příštího roku daň z příjmu je možno započítati do produkčních nákladů.
A co máme říci o daních spotřebních, které jsou vykázány částkou 2.079,672.410 korun, tedy o 1.092,460.170 K více než daně přímé. Ale co je při dani z převodu statků, která docela neprávem jest zahrnuta v poplatcích letošního rozpočtu obrovskou částkou 1,050.000 K? Říkám zcela neprávem, poněvadž v poplatcích zvykli jsme viděti určitou náhradu za přepuštění výsostného práva státu, náhradu za jistou úsluhu, kterou stát prokazuje zájemníku. Stát prostě přichází k tomu aktu, kde producent odevzdá zboží konsumentům a přichází tam s určitou přirážkou. A dále, co jest to ta položka u ministerstva pošt a telegrafů 477,200.000? Co je vykázané zvýšení příjmů u ministerstva železnic 2.335,600.000 K? To jest ve svých důsledcích daň nepřímá, poněvadž v 80% se převaluje na toho, kdo konsumuje. Jakmile tyto náklady jsou správnými, berou se do rozpočtu a zaplatí je na konec vlastně ten, kdo dotyčného artiklu k životu potřebuje.
Jedna z nejtíživějších daní spotřebních jest daň z líhu, ne sice proto, že by postihovala opravdu artikl k životu potřebný, ale že tato daň postihuje největší ubožáky. Stát činí, řekl bych, docela dobře, aby požitek alkoholový zamezil, že daň z líhu zvyšuje, ale na druhé straně nevidíme žádné poctivé snahy, aby tento stát zabraňoval alkoholismu. Ponechává prodej alkoholických nápojů docela v rukou soukromých a tím otevírá dokořán cestu alkoholismu. Prodavači mají jediný zájem, aby co nejvíce prodali a aby při tom nejvíce vydělali a to přirozeně na největší bídě lidské. Stát by tu dobře pochodil, kdyby výrobu i prodej lihových nápojů zmonopolisoval, kdyby koncese výčepnické zrušil a výčep dal do provozu obcím, které by z příslušného zisku mohly po způsobu švédské götteborské jednoty provozovati agendu k ostřízlivění, totiž, že by v místnostech, kde se prodávají alkoholické nápoje, byly prodávány také nápoje nealkoholické. Tyto místnosti by byly řádným způsobem vypraveny, takže by k návštěvě vábily. V naší republice jsou kraje, které k tomuto opatření vyzývají. Výsledky by nebyly jen fysické a duševní obrození národa, ale také osvobození z hospodářského otroctví, k němuž důsledně alkoholismus vede.
Porovnáme-li nové důchody státní, přicházíme k smutnému přesvědčení, že v dnešních dobách stát je vlastně největším zdražovatelem. Vím, že dnes mohou býti vážné námitky, že příjmy, kterých se dociluje, jiným způsobem se vracejí, že se dávají na výplatu úřednictva a zřízenectva, jsou vynakládány na sociální opatření, na kulturu a na bezpečnost, na čemž béřeme všichni podíl. Ale já tvrdím, že naprosto v obráceném poměru. My daleko více platíme a na méně máme nárok. Podívejte se na školství, zejména na školy vyššího stupně. Které dítě naše může přijíti do škol středních, o vysokých ani nemluvím. Z tohoto zřízení mají především zisk třídy privilegované.
Dále se mně může namítnouti, že není možno získati náhradu, že tu neni spravedlivějšího způsobu zdanění. Přiznáváme skutečně těžkost tohoto řešení. Východisko vidíme jednak v omezení nákladů naprosto neprodukčních, tedy v tom, co jsem již uvedl, v nákladu na militarismus, jednak vidíme zmenšení nákladů v zjednodušení a větší výkonnosti státních úřadů. Dále jest potřeba, abychom konečně jednou doopravdy vzali výrobu do svých rukou, aby skutečně národ se stal vyrabitelem a to pro spotřebu a nikoliv pro zisk. Zde si dovolím tvrditi, že celá řada výrobních odvětví již dozrála k tomu, aby byla převzata společností. Zde jest nutný důsledný boj pro vyloučení zisků jednotlivce.
Tak po socialisaci neodkladné volá socialisace půdy, již provádíme, ale jest nutná socialisace dolů, horních podniků, cukrovarů, lihovarů, pivovarů, rafinerií petroleje, továren na cikorii atd. V mnohých těchto podnicích stát se již o svůj podíl přihlásil; vybírá daně ze spotřeby, má jasný obraz o produkci a vyloučení podnikatele za výhodných podmínek výrobních. Máme zde po ruce vlastní suroviny, tedy to vyloučení odehrálo by se bez otřesů prosperity těchto závodů. Dále ji stě čekáme, že stát sám, který investuje nebo hledí investovati skoro 3 miliardy většinou do staveb, postará se, aby všechny materiálie stavební dostal ze svých rukou s vyloučením podnikatele. Jsme žádostiví, jak dlouho stát bude platiti dříví z lesů, jež vyvlastnil, soukromým podnikatelům se všemi těmi keťaskými zisky zprostředkovatelů. Na této cestě socialisační se nedáme mýliti. Přesvědčili jsme se, že jsou zde obrovské zisky. Ukazuji jen, co znamenala při přepočtu cen cukru nepatrná srážka. Ta znamenala několik set milionů korun.
Rozpočet státní jest neklamným ukazovatelem hospodářského zdraví státního, rozpočet finanční podává nám pak obraz, jak dalece stát se sám poctivě živí. Jest přirozeno, že stát, který hospodářsky stojí na zásadách soukromokapitalistickych, má také daňovou politiku téhož druhu. Naší povinností jest tuto věc si uvědomiti a přetvořením dnešního řádu socialistického také vytvořiti správnou socialistickou daňovou soustavu. Jak se postupně budeme zmocňovati zdrojů bohatství, tak rychlý bude náš ústup od daní nepřímých, poněvadž budeme míti možnost postihnouti důchod při jeho vzniku. Tím okamžikem, kdy bude možno, aby směna statků vykonávala se od národa k národu jako celku, zmizí nutnost drahého zprostředkovatele, zmizí všecko t. zv. obchodní tajemství.
Problém mravní, dávati státu, což jeho jest, nebude zatížen osobním zájmem. Důchody budou všude zřejmy tak, jako jsou zřejmy u malého člověka, o kterém se ví na haléř, mnoho-li skutečně vydělá. Placení daní nebude starostí, na koho daně mají se přesunouti, bude to vědomě konaná povinnost ve prospěch společnosti. Péče sociální přestane býti naprosto aktem milosrdenství, stane se aktem spravedlnosti, opatřením společenské účelnosti. Stát socialisticky vedený musí pečovati o záchranu a rozvoj všech lidských sil, jako jediného základu všeho bohatství. Péče o úplné rozvití fysických a duševních sil musí býti nejcennější investiční položkou socialistického rozpočtu.
Nejsme a nemůžeme býti proti daním, že by jich nebylo třeba, ale jest třeba jiných daní, daní spravedlivých. V předloženém rozpočtu těžce pociťujeme, že naše síla politická neuplatňuje se hospodářsky. V daních předloženého rozpočtu jest jasný výraz třídního panství - a já dodávám politických sil, jež skutečně již dnes zacházejí. Jest to určitý zjev setrvačnosti starého řádu, jenž právně sice již neexistuje, ale není vystřídán ještě řádem novým. Zdvihnouti ruku pro tento rozpočet jest jen vynuceno železnou nutností, opatřiti si možnost vývoje, opatřiti si možnost přechodu z řádu soukromokapitalistického do řádu socialistického. (Místopředseda dr. Hruban převzal předsednictví.)
Hlasujeme-li pro tento rozpočet,
hlasujeme v plném vědomí, že tím neschvalujeme dosavadních soukromokapitalistických
řádů, ale že usilujeme proniknouti až k pramenům všeho bohatství,
abychom, když jsme se jich zmocnili, odevzdali je veškeré pracující
socialistické společnosti. (Výborně! Hlučný potlesk.).
Místopředseda dr. Hruban
(zvoní): Slovo má dále p. posl. Mark.
Posl. Mark (německy): Vysoká sněmovno! Za mou stranu jest mi prohlásiti, že nemůžeme býti srozuměni se systémem opatření prostředků pro státní výdaje, obsaženým v této osnově zákona. Největší část úhrady má býti opatřena cestou nepřímých dávek, tudíž daněmi spotřebními. Nejširší vrstvy lidové a právě vrstvy hospodářsky nejhůře situované, mají tudíž přispěti na úhradu státních výdajů nepoměrně největším dílem.
Tento způsob úhrady naprosto není s to, aby přivodil postupný pokles cen potravin a nejnutnějších potřeb životních, a musí nutně ohroziti ještě více zuboženou hospodářskou existenci nemajetného obyvatelstva a středních vrstev. Poskytuje naopak ještě lichvářským živlům příležitost a záminku k dalšímu neoprávněnému zvyšování cen. My naproti tom u žádáme ponenáhlé odstranění tohoto způsobu zdaňovacího a požadujeme současně přechod k zavedení všeobecné progresivní daně z příjmu jakožto náhrady za všechny druhy dání spotřebních. Jakožto dlouho slouživší úředník finanční správy měl jsem příležitost poznati trvající vady vyměřujících finančních úřadů. Přes vzorné přímo, nad každou chválu povýšené výkony finančních úředníků, od nejvyššího přednosty do posledního zřízence, je všem těmto úředníkům pro přetížení a vyčerpání sil v enervujicí a odiosní práci naprosto nemožno zpracovati pracovní zůstatky a současně plniti běžné služební povinnosti. Pohříchu pojí se k tomuto těžkému úkolu v německém území ještě okolnost, že příliš přísné provádění předpisů o užívání českého jazyka děje se jakožto služební msta. Je přec nemožno požadovati na starých úřednicích, kteří vyčerpali své síly ve službě státu a zájmu obecném, aby naučili se a bezvadně užívali cizího jim služebního jazyka, a to ještě tak bezohledným způsobem, jak se skutečně děje. Tato snaha vedoucích finančních úřadů stěžuje službu na finanční škodu státu samého. Již proto dal bych vedoucím finančním úřadům na uváženou, aby při provádění ustanovení o užívání služebního jazyka již v zájmu finančního efektu, ne-li z důvodů jiných, počínaly si ohleduplně a vycházely německým finančním úředníkům co nejvíce vstříc. Tak měly by zejména všechny výnosy a nařízení opatřeny býti německým překladem.