Jako českoslovenští národní socialisté máme pak řadu požadavků specielních k tomuto druhému oddílu rozpočtovému. Já doplňuji prohlášení, které učinil kolega Trnobranský o nutné přeměně v politické správě, rovněž pokud se týče berních úřadů, aby tu bylo pokud možno přikročeno k nejrychlejšímu vyměnění všech berních úředníků, zejména správců z jednotlivých míst na jiná, neboť během války tyto berní úřady byly příliš zkorumpovány, než aby mohly zůstati bez viny a roztrpčení lidu. Netřeba vysvětlovati, co se všechno dělo se strany berních úřadů proti našemu občanstvu.
I když nechceme útočiti na ony úředníky, jako by oni byli osobně vinni, - to byla skutečně věc toho režimu - jest v zájmu jich a v zájmu nutné nápravy státní, aby byli přeloženi pokud možno na místa do jejich staré působnosti.
Druhá věc, které nutno žádati, aby v tomto směru byla zjednána náprava, jest otázka úpravy pensí t. zv. staropensistů. Je to tak trpká otázka - téměř každý z řečníků se jí dovolával - a nutno apelovati již na ministra financí, aby touto stále odkládanou otázkou se zabýval vážně a aby rychle pomohl, (Výborně!) neboť ti lidé umírají v pravém slova smyslu a jejich nářky, s kterými se obracejí na jednotlivé zástupce, jsou srdcervoucí.
Konečně je nutno přikročiti k reformě přídělů zemím a obcím. Naše obce a země dostaly celou řadu nových úkolů se změněnými poměry hospodářskými. Náš stát který převzal téměř celý daňový systém do svých rukou, který stará se o získávání všech možných prostředků do pokladny státní, musí převzíti také povinnost sanovati obce a země, neboť u nich se jedná zejména a hlavně o otázky mzdové, o zaměstnance tamější, kteří dnes byli postaveni na roveň sice státním úředníkům, ale o které se nemůže ve skutečnosti nikdo starati, poněvadž obce nemají dostatečných prostředků, aby jejich požadavky kryly.
Zejména je nutno učiniti rozhodnutí v otázce podpory Prahy, neboť Praha jako hlavní město republiky přejímá celou řadu úkolů, které by jinak musil převzíti sám náš stát. Praha má býti representačním městem našeho státu a proto také Praha potřebuje se strany státu zvláštního ohledu, aby těmto ohromným úkolům svým mohla plně dostáti. A jest tudíž jistě minimální požadavek, který Praha vznáší, aby stát garantoval jí aspoň nejnutnější potřeby, které dnes má. Jest potřebí pro příští rozpočet vymeziti přesně náš názor na něj, aby nemohl přijíti do těch mezí jako dnes. Je to rozpočet nesociální. To nutno konstatovati a proto musíme žádati, aby se stanoviska sociálního nalezena tam byla co nejdříve rovnoměrnost mezi starostí o průmysl, obchod a také o práci poněvadž jest to stejně nutný požadavek vzrůstu hospodářské zdatnosti jako to všecko ostatní. (Výborně!)
Konečně musím akcentovati nutnost přípravy k reformě celého berního systému v naší republice odstraněním všech nespravedlivých, nepřímých daní a zavedením jednotné daně vzestupné z příjmů a dědictví, poněvadž jenom ta může zachycovati spravedlivě skutečné důchody. Všecky ty daně dnešní mohou býti obcházeny a skutečný boháč zdanění spravedlivému zpravidla uniká.
U vědomí, že veliká doba vynutí
si těchto reforem a že nebude snad nikoho, ani v našem ministerstvu
financí, kdo by chtěl brániti proudům nové doby, které si vynutí
uskutečnění i přes vůli nebo nevůli, budeme hlasovati pro
rozpočet státní přes dnešní vady a nedostatky. Ty jsou nám
nepříjemné, ale přehlížíme je proto, že tento stát, tuto republiku
milujeme. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban
(zvoní): Jako další řečník jest přihlášen "proti"
pan poslanec Patzel. Dávám mu slovo.
Posl. Patzel (německy): Slavná sněmovno! Zpráva rozpočtového výboru o státním rozpočtu chce nás poučiti o tom, že stoupající zlepšení a konsolidace státního hospodaření, síla a neochvějnost státních financí domněle vychází z formy rozpočtů. Pozorujeme-li tento rozpočet sine ira et studio - při čemž není žádný div, že toto studium nás snad naplní hněvem - nemůžeme sdíleti tohoto názoru o "Englišově pozdravu", jenž leží před námi, naopak napadá mne zde jedna episoda, která se vyprávěla o jistém finančním ministru ve starém Rakousku. Bylo to ve společnosti, lidé tam vyprávěli historky a jeden začal takto: "Byl jednou jeden finanční ministr..." Tu křičeli lidé: "Přestat, lupičských historek slyšeli jsme již dosti!" Tato historka mne napadla, když jsem prohlížel státní rozpočet. Charakteristickým je pouze, že tento žert padl v době, kdy finanční ministr ve starém Rakousku žádal daň z petroleje a zvýšení daně cukerní, pro kterou, jak známo, tenkráte tekla krev. Charakteristickým je, že ani tenkráte nebyl finančním ministrem žádný germanisátor, nýbrž patřil k české národnosti, totiž dr. Kaizl, týž, který tak dobře dovedl společně s Habsburky osnovati pikle proti nacionálnímu němectvu v Rakousku. Je to zajímavé pro konstatování, jak germanisátorsky, ve prospěch nacionálního němectva Habsburkové působili.
Zvete nás k spolupráci na půdě tohoto státu. Tu musím však vzpomenouti na důstojnost sněmovny vámi zbudované. V Rakousku bylo nemyslitelno, aby vedena byla specielní debata o rozpočtu bez odborového ministra nebo jeho prvního odborového přednosty. Netoliko mluví-li němečtí řečníci - mohlo by se mysleti, že snad s nimi se zachází brutálně nebo se na ně hledí s patra - ne, i když mluví čeští řečníci, scházejí tu páni referenti nebo je tu pouze některý jiný pan odborný ministr, jako jakási stájová stráž, jak za starého Rakouska se toho výrazu užívalo. To jest ostudou pro parlamentarismus, proti kterému byste i vy měli plný důvod protestovati.
Protestujeme také proti způsobu projednávání. Rozpočet, který obsahuje s investicemi 17 miliard, máme důkladně projednati během 50 hodin. Tu připadá na každou hodinu 390 milionů, to jest příliš mnoho spěšné práce; na jednoho státního občana vypadá 1240 K. Kdyby páni, kteří nám vnutili tento způsob poněkud úsečného, ne však příliš jemného způsobu jednání, byli ukázali takovou vznešenost, kterou obratem ruky vydávají 17 miliard, v jiných věcech, bylo by v mnohém směru, netoliko v tomto sále, nýbrž v celém státě jinak. Na útraty těch, kteří musí spolu platiti, avšak mohou málo do toho mluviti, jsou tito pánové velmi vysokomyslní. Platíme 18 ministrů, jednoho ministerského předsedu, 14 odborných ministrů, jednoho ministra bez odboru, jeden úřad s ministrem, který nyní spravuje dva úřady, konečně jedno ministerstvo k sjednocení zákonodárství, protože ministr pro Slovensko nestačí na zkoumání slovenských zákonů.
Posuzujeme státní rozpočet, stojíce úplně na půdě státní, čistě z hledisek věcných a formálních; poněvadž však nemůžeme vysvléknouti se z kůže, také s hlediska národně-politického. Bez národně-politické předpojatosti musí každý připustiti, že tento státní rozpočet a celé státní hospodářství jest hospodářstvím prahanebným, že zde nepěstuje se než okázalý přepych, za který jsou miliony beze všeho vyhazovány, kdežto pro účele produktivní není peněz, nehledě úplně k tomu, že Němci při použití těchto peněz mají plný důvod se ptáti, zda skutečně je jich použito podle téhož klíče národnostního, který podle "Gazette de Prague", orgánu dr. Beneše, jenž to vždy béře s pravdou tak přesně, dodržuje se v záležitostech školství. Naopak nalézáme, že těch peněz, které tak úsilně vybírány jsou od nečeských národností, používáno jest jednostranně na konto ne českého národa, nýbrž určitých částí českého národa, o kterých i vy ve svém nitru máte jasný úsudek, avšak nemáte odvahu veřejně svůj soud pronésti.
A ještě něco k tomu přistupuje. Tento celý způsob státního hospodaření má v sobě také mnoho rysů zbohatlého snoba. Nechceme bručeti, když na příklad pan ministr zahraniční dá si povoliti čtvrt milionu na zařízení svého bytu, ač to působí zcela zvláštním dojmem v době, kdy hádáme se o každý haléř na zlepšení situace státních zaměstnanců. A je to také v socialistické době zcela přiměřeno, když se dokonce tak mnoho jezdí automobily? Dokonce p. ministerský předseda musil ve své odpovědi, kterou dal poslanci Medingerovi, prohlásiti, že jezdí příliš mnoho automobilů, že však neví, jak to zaříditi, aby to omezil, protože nemůže auto vzíti žádnému protekčnímu dítku. To je také způsob zbohatlíka. V lidové řeči se praví, že každý domovník, stane-li se domácím pánem, jest nejbrutálnějším a nejnepochopitelnějším člověkem. To obráží se také ve státnictví. Všechny české strany mají stejný pocit, že to, co my Němci od května zde říkáme, je správným, avšak pouštějí strašáky, nemají odvahy k otevřenému doznání, protože by musily odvolati tak mnoho z toho, co řekly svým vlastním lidem. To není demokracie a parlamentarismus, dá-li se ministru v tak svobodné demokratické republice možnost užíti k jinému účelu obratem ruky částek, jichž ve skutečnosti neb domněle na jiné položce rozpočtové nebylo vyčerpáno. Právě jako řečník sociálně-demokratické strany, budeme také my apelovati na vaše parlamentární svědomí a žádati, abyste podporovali požadavek, že každé jiné použití povolených částek rozpočtových musí býti předloženo sněmovně, neboť jinak vystavujete se výtce, že podporujete korupční hospodaření, jemuž není rovno nebo alespoň uvalujete na sebe podezření v tom směru. Uvedu pro to, co říkám, příklad, na který snad, jak doufám, bude moci p. ministr financí odpověděti. To, co se děje v tomto finančním zákoně, jest vzdáním se nejvyšších práv sněmovních a stavy velmi utlačované ve starém státě stavovském nedaly si jen tak zhola právo rozpočtu zeměpánem omeziti, jako vy v republice se strany úřednického kabinetu. Vy si však asi myslíte, že byrokracie to již konečně dobře spraví, použijete těch milionů způsobem, jenž nám půjde k dobru, a jestliže to jiným je na škodu, není to tak příliš velkým neštěstím. Víme, že finanční ministři nebyli nikdy miláčky lidu, a mohu prohlásiti, že p. ministr financí dr. Engliš - nevím, je-li ministrem anebo pouze správcem finančního úřadu - jako třetí nástupce dr. Rašína, našel pro své obtížné postavení mnoho porozumění i u nás Němců. V mnohém bychom mu snad byli ve svém nitru přáli a mnoho bychom mu se zřetelem na jeho obtížné postavení povolili. Avšak tím okamžikem, kdy se ministr financí představuje s tomahawkem a táhne do pole jako válečnou sekyrou mávající Huron, jako náčelník Indiánů, aby sekyrou vtloukl Němcům nadšení pro stát a nadšení pro státní půjčku, tu končí u nás všechno pochopení pro obtížné postavení českého ministra financí. V postavení, ve kterém se nachází Československá republika jako každý jiný stát, jsou k udržení hospodářské rovnováhy pouze dvě methody: nové daně nebo šetření. Tady, jak se zdá, stát neustanovil se na tom, že bude šetřiti, totiž šetří se na včelách pracovnicích, kde však jde o okázalost a nádheru, tam se vyhazují jen tak zhola miliony a dokonce s ministerské lavice dostane se tomu doprovodu nepravdivých číslic a hájí se to, jak budu to moci dokázati panu ministrovi války. Je to komické, když se nám to chce namluviti. Vždyť v německých a českých lavicích této sněmovny zasedají lidé, kteří účastnili se ve spořádaném státě - a ve starém Rakousku bylo až do války téměř více pořádku než v Československé republice - rozpočtových porad, a jsou i jiní lidé, kteří již státní rozpočet četli a mají již jakési tušení o tom, jak možno docíliti nebo udržeti finanční rovnováhu.
Avšak jak možno o 280 ženách a mužích, jsoucích při plných smyslech, předpokládati, že skutečně věří na rovnováhu, nemáme-li žádného súčtování, když s výjimkou příjmů z pošt a železnic nedošlo ještě vůbec žádné vyúčtování příjmů za rok 1919, ba dokonce ani v celém rozsahu za rok 1918? O jaké důvody má se opříti tvrzení, že rok 1921 bude skutečně moci zavésti rovnováhu v státním hospodaření? To jsou lacinými methodami vypočtené příjmy berní a berní příjmy, na které se odvolává, nejsou berní příjmy, z nichž bychom mohli míti radost. Jest pamětihodno, že v republice demokratické a až do doby před několika měsíci ještě socialisty řízené republiky není mnoho stop o silném zvýšení dávky tantiemové nebo o zpoplatnění akciových společností. Zřejmě proto, protože také mnoho ministrů dříve nebo později nebo také i nyní má vztahy k akciovým společnostem neb alespoň veřejně z toho jsou obviňováni. Jak známo, jest to v rozporu s ústavou, oni dosud neuznali za hodno námahy, aby na takovou svrchovaně vážnou otázku dali jasnou a přesnou odpověď. Položil jsem tuto otázku ve Stálém výboru za podpory jiných německých poslanců a do dnes nedostalo se mi žádné odpovědi. Zdali pak ministři Československé republiky také tak horlivě ostříhají ústavu, jak nám ji vždy doporučují k zachovávání. Žádná odpověď jest také odpověď! Zdá se však, že také českoslovenští ministři mají příčinu šetřiti akciové společnosti a takové věci a za to úplně podle starého Rakouska dále vypomáhati si zvyšováním spotřebních daní, proti nimž tito staří pánové, míním staré sněmovníky týchž lavic, ve starém Rakousku vždy vedli nejzuřivější boj a starému Rakousku prorokovali z toho jeho brzkou politickou a hospodářskou smrt. Nemáme příčiny dělati návrhy na daně, také se nás po tom nikdo neptá, a bude-li se nás jednou někdo ptáti, pak najdeme také správnou odpověď. To však jedno je jisto, že berní úřady jsou stále zahrnovány prací s nejnesmyslnějšími berními projekty, a je jisto - to jest také jedna kapitola, o které musí býti učiněna zmínka, - že podle rozpočtu 22% příjmů finančního ministerstva odpadá na režii. Uváží-li se ještě, že ještě tolik a tolik milionů je zahrnuto v příjmech finančního ministerstva, jež připadají na daně, jež s jiné strany jsou vybírány, jako kolky, daň ze zavazadel, daň z jízdních lístků atd., tu možno prohlásiti, že procentová sazba režie finančního ministerstva činí 30%. To jest nesmírně vysoká režie, která se s drahotními přídavky pouze pro státní úředníky nedá odůvodniti. Ovšem musí býti režie vždy vyšší, zachází-li se do takových nešťastných projektů, jako je daň z chlebovin a mouky, vybírá-li se pouze od obyvatelstva daň, mouka však se nevydává, nýbrž doporučuje se s vysoce oficielních míst našim venkovským obcím, aby si pro jistotu raději samy zakoupily chleboviny a mouku za hranicemi. Stát však bude tak laskav a připíše mouku jimi zakoupenou na jich kontingent, takže obce mají právo snad z této mouky dáti svým občanům nějaké přídavky.
Jeden řečník přede mnou mluvil o obavách, že berní úřady by mohly býti rozpuštěny. To jest známá věc, že československá vláda projektuje berní reformu. Mluví se o tom, že nyní mají býti malé berní okresy zrušeny, také bylo o tom psáno v novinách, a že mají býti berní úřady spojeny s finačními referáty při okresních hejtmanstvích. Tato berní reforma, proti které samo o sobě by nebylo ničeho namítati, bude-li rozumně provedena, připadá nám poněkud povážlivou, vidíme-li investiční rozpočet, že z titulu berní reformy má býti povoleno 300 milionů korun na nové úřední budovy; za takovou reformu finanční správy, jež začíná tím, že vydává dnes 300 milionů na tento pokus, děkujeme co nejzdvořileji jménem oněch kruhů obyvatelstva, jež tvoří sice pouze 27% obyvatelstva, avšak jsou podle berních cifer snad 75%. Co při správě finanční a na ministru financí nacházíme nepochopitelným, jest, že vždy dělá z toho otázku kabinetní a hrozí odstoupením, jestliže od něho je požadováno nějaké skutečně produktivní vydání. Že ukojení hladu a ošacovací nouze veřejných zaměstnanců jest výdejem produktivním, dokázal právě s tohoto místa jeden německý řečník. Méně nepřístupným a úzkostlivým je pan ministr financí, jde-li o povolení nových požadavků vojenských. Neslyšeli jsme, že postavil se na odpor ve chvíli, když dostal zprávu, že letos ministr národní obrany požaduje ne 1˙2, nýbrž 2˙5 miliardy. Pan ministr národní obrany pokusil se dnes dopoledne bagatelisovati řeči německých poslanců o otázkách vojenských tím, že vyprávěl, jak nepatrné jsou příjmy jistých čsl. vojenských hodnostářů. Musím prohlásiti, že pan ministr pro národní obranu byl s pravdou - dovolím si říci - ne tak docela v dobré shodě, že byl s pravdou ve sporu. Neboť není správné, že důstojník v Praze má měsíčně se všemi příplatky pouze 700 K. Vždyť státní rozpočet pana ministra války nám praví, že pro jednoho důstojníka žádá se na rok 11.448 K, a je-li to pravda, že generál IV. hodn. třídy dostává měsíčně asi 2.000 K, pak nechápu, - neboť počítati jsme se přece naučili a u nás je dvakrát dvanáct dvacetčtyři, - že generál IV. hodn. třídy podle státního rozpočtu dostává ročně se všemi přídavky 39.340 K. Mluví-li tak ministr, možno si mysliti, buďto že státní rozpočet je lží a podvodem, nebo že pan ministr je špatně o věci zpraven. Obojí není pro aktivního ministra žádným skvělým vysvědčením, pro nás však, kteří při sestavováni tohoto státního rozpočtu hrajeme pasivní úlohu, jest to pochopitelným dalším důvodem, abychom hleděli ke všem položkám tohoto rozpočtu a způsobu, jak mají býti použity, se zvýšenou nedůvěrou, když zde s ministerského místa dostává se nám takových nepravdivých zpráv, protože zřejmě nikdo nepomýšlí na to, že můžeme vzíti na pomoc překládací knížku, abychom přezkoušeli tyto údaje, když nepřijímáme tato ujištění z ministerských úst bez kritiky.
S druhé strany mne v úžas uvádí se strany téhož pana finančního ministra, jenž se tak tvrdošíjně chová, vůči požadavkům o zaplacení pracujícím úředníkům, že se neukazuje docela tak tvrdošíjným vůči rozmnožení byrokracie, kde toho děje se z ohledů protekčních, nýbrž že milostivě široko rozevírá své paže tomuto rozmnožení. Jestliže se dokonce v rozpočtovém výboru pan dr. Rašín, první finanční ministr Čsl. republiky obracel proti nadbytečně četnému úřednímu personálu v ústředních úřadech, pak musí snad býti na tom něco pravdy, pak musí snad kritika, kterou my Němci o tomto celém byrokratickém aparátu vedeme, míti své oprávnění.
Mnohem hůře jest na tom, co stát provádí s legionáři a ať se páni s české strany národně-demokratické a národněsocialistické sebe více proti tomu brání, musí se přec jen konečně říci, a konečně přece jednou najde nějaký Čech sám odvahu, aby řekl, co se nám Němcům soukromě říká a co dokonce řekli německým poslancům vysocí čeští funkcionáři, že legionáři a způsob, jak jsou umísťováni, jest jitřící ranou v hospodaření, že však nikdo se neodváží proti tomu vážně vystoupiti. Není odvahy k tomu, aby se řeklo legionářům: Vyplnili jste svou povinnost, nyní však musíte vrátiti se domů a opět pracovati. Místo toho dávají se těmto lidem beze všeho předběžného vzdělání místa, která před nimi velmi dobře obstarával německý písař, dosazují se na jejich místa legionáři se skvělými platy, aniž rozumějí něčemu ze služby, vedle toho nechávají německého písaře dále pracovati a legionáře bráti bez práce dobré příjmy. Říkám Vám, že my, kteří se chováme k tomuto státu téměř chladně, nemáme zcela ničeho proti tomu, když všechny tyto pány umístíte ve státní službě. Avšak to jedno bych řekl: Připravte se na to, že tento způsob hospodaření bude moci váš stát, o kterém chcete, aby byl také státem naším, vésti nezachránitelně vstříc hospodářské katastrofě.
Zcela zvláštní kapitolou ve státní správě je správa státních dluhů. Je příznačno, že musil to býti opět český řečník, který v rozpočtovém výboru vytkl panu ministru financí, že do seznamu státních dluhů nebyla pojata dokonce jedna veliká milionová položka a že tím klamána byla česká a německá veřejnost o stavu zadlužení státu. Jest to velmi nedůstojné jednání od finančního ministra, který byl alespoň osobně dosud pokládán za gentlemana, když člověk nesmí věřiti, že snad za jeho zády nic se neděje, na co musí on dáti své jméno, za co nese odpovědnost, aniž je dokonale zpraven o obsahu toho, co se děje v jeho jménu.
Jedna položka mne nesmírně zajímala. Pan ministr financí očekává jako výtěžek IV. státní půjčky 7 1/2miliardy. Z toho, jak doufá, bude 3.750 milionů na staré rakouské válečné půjčky, které převezme a odkolkuje, a 3.750 milionů korun, které mu povolí obyvatelstvo, poplatníci. Nezávidím mu tohoto jeho růžového optimismu, ježto právě musil prohlásiti, že do poloviny října upsáno bylo vůbec pouze 370 milionů. Odkud béře pan ministr financí důvěru, že do konce roku bude moci býti sebrán obnos desetinásobný, to tajemství měl by nám pan ministr financí prozraditi. (Německý výkřik: Ježíšek to přinese!) Možná, že to přinese Ježíšek, ale bude musiti mluviti anglicky, jinak nebude mu dobře rozuměno. A s druhé strany, kdyby pan ministr financí nebyl slyšel tak příliš dobře na české ucho, nýbrž také trochu na to chápavé, co my mu odporučujeme, a kdyby byl povolil plné převzetí válečných půjček, bylo by to snad vyžádalo si za rok 350 milionů, avšak státní půjčka by měla bývala docela jiný výsledek. A nyní chce pan ministr financí po IV. státní půjčce, od které očekával nové úpisy ve výši 3˙7 miliardy, až do října je očekával - lhůta upisovací byla ovšem mezitím prodloužena do 15. prosince - a jež vynesla pouze 370 milionů, nyní chce někoho přesvědčovati o tom, že se mu podaří sebrati mimo to cestou úvěru na investice ještě v roce 1921 3 miliardy. Dokáže-li to pan dr. Engliš, pak je největším divotvorcem na světě, jenž by byl mnohem větším, než žid Süss jako finanční ředitel ve starém Würtemberku.
Ty investice, to je také jedna krásná kapitola! Věci, které musí býti zaplaceny a jež mají na dlouhá léta veškerému národnímu hospodářství nésti užitek a na které proto i potomci musí platiti, protože i potomci z toho budou míti prospěch a jejich hospodářství tím bude zlepšeno. O tom promluvil již jistý německý kolega. Já chci však přece, abych osvětlil směšnou stránku tohoto rozpočtu, uvésti ještě několik číslic. Zřejmě neschopné hlavy, jež ve starém Rakousku slyšely něco o tom, že je rozdíl mezi rozpočtem řádným a mimořádným a investicemi, daly sem a tam prostě několik číslic, a veleslavný rozpočtový výbor, pokud se týče, jeho většina to prostě podepsala. Nechci o tom mluviti, že tu v tom již jsou stavby kasáren, avšak, pánové, stavba silnice na statku náboženského fondu v Nýdku částkou 29.000 korun nebo doplněni vodovodu pro tabákovou továrnu částkou 6.000 K, to přec nepatří do rozpočtu zařizovacího, a že ti páni z většiny takové věci s rozhořčením neodmítli, dokazuje nám tu nevážnost, se kterou hledí dokonce na správu peněz svého vlastního státu. (Místopř. Buříval převzal předsednictví.)
Jsou také vlastní zařízení. 220 milionů na strategické stavby na Slovensku jistě povolíte. Vždyť na slovenských lavicích sedí mnozí, kteří se tomu usmívají a snad míní, že to bude s těmito drahami brzy právě tak, jako se dařilo Rakousku před válkou v Halič a v jižních Tyrolech, kde také byly stavěny strategické dráhy, avšak na prospěch protivníků. Přece bych však otázal se těch pánů, kteří jsou za to odpovědni, chtějí-li odrakouštit některé položky rozpočtu, jako na příklad program vodních drah, jsou přímo opsány ze starého rakouského rozpočtu, ovšem jenom číslice pro Prahu-Holešovice, číslice pro Ústí, Lovosice, Děčín pouze z malé části, patrně na to již nestačilo. Doporučil bych těmto pánům, aby jednou četli starý rakouský program místních drah z roku 1913. Zdaž byste neřekli, že jsou ještě jiné mnohem naléhavější hospodářské požadavky. Skutečně, což nejsou netoliko u nás v německých krajích Čech, nýbrž také u vás v českých krajích mnohem důležitější dráhy, jež mají býti vybudovány než strategické dráhy na Slovensku, kdežto ve svém zařizovacím programu máte právě pouze maly kousek na Moravě, který chcete obdařiti místní drahou. V jižních Čechách máme na příklad překrásné a veliké trati, kterým by se nutně mělo dostati dráhy. Podívejte se jen na ně, vypracujte s námi program místních drah, pak najdete velmi mnohé trati, kterých jsme potřebovali, avšak jich nemáme, a jak řečeno, i v čistě českých krajích. Pošlete ty strategické dráhy k čertu, tím mnohem více prospějete svému hospodářství a tím hospodářským zájmům celého státu.
Ovšem něco postrádáme ještě ve státním rozpočtu a v tom směru jste se vskutku přes příliš odrakouštili. Státní rozpočet obsahuje také značné částky pro nové stavby telegrafní a telefonní. My bychom však již na tom trvali, aby byl předložen přesně specifikovaný pracovní program k provedení těchto staveb. Máme příliš malou důvěru, že bez přiměřené záruky budou skutečně telefonní linky položeny tam, kde je jich ve skutečnosti třeba. Radím a doporučuji vám zde, abyste vždy opět studovali státní rozpočet ze starého Rakouska, abyste viděli, jak tito nenávidění a pomlouvaní rakouští byrokraté tento stavební program zcela jinak navrhovali nežli vy, takže tam mohl se zcela lehce specialisovati a rozlišiti každý kilometr stavby silniční a každý kilometr stavby telefonní, a také dalo se zjistiti, pro které obory hospodářské bylo stavěno.
Chcete-li nás o tom přesvědčiti, že ve státě vládne spravedlnost, pak musíte se usnésti, že takové stavební programy nejprve musí býti schváleny.
Něco mi připadá komickým, je to pouze malá episoda - proč totiž u ústřední správy v ministerstvu války je také jeden kapelník. Snad proto, že v ministerstvu se pořádá tak mnoho domácích plesů, nebo má ukazovati, že vojsko připadá svým pořadatelům jako jakási veliká fidlovačka? (Veselost na levici.) Ještě něco. Jeden český komunista poukázal na to, že generál Pellé má větší příjem než president Masaryk. Myslím, že i na německé straně této sněmovny vážíme si Tomáše Masaryka poněkud více než pana gen. Pellé. Musil jsem již říci, že pokládám za nedůstojné platiti výkony presidenta vámi voleného hůře nežli práci onoho pána, jenž jest vaším četníkem, který musí na vás dozírati, konáte-li dobré služby policejní proti Německu.
Nyní vedle vojenské také ještě něco o duševní výzbroji tohoto státu. O výdajích školních bylo a bude ještě promluveno. Chci pouze jedno konstatovati, že "Gazette de Prague" snaží se dnes líčiti věc tak, jako by se Němcům nedělala křivda. Tento list je samým panem ministrem vyučování kárán ze lži, neboť tento prohlásil v rozpočtovém výboru, že není zde dosti peněz, aby uspokojil všechny požadavky, a ježto české školství musí být vybudováno, že právě nutno setříti na německých školách. To jest státní morálka, pro kterou mezi vzdělanými lidmi chybí označení. Tím přece nedosáhnete, i kdybyste penězi, které ušetříte uzavřením německých škol, udržovali sebe více kulturních styků s cizinou, ocenění a vážnosti ciziny, po kterých věcech toužíte. V Paříži se zřizuje učitelská stolice českého jazyka, avšak jako oddělení na akademii pro východní řeči. Vidíte tedy, že všechno nadbíhání Pařížanům jim nebrání, aby v Paříži nedívali se na Čechy, Bohémiens (= cikán), jako na Orientálce.
Jediný rozpočet, který vedle finančního ministerstva je aktivním, jest rozpočet ministerstva železnic. Avšak ani zde nebude to již příliš dlouho platiti, neboť tarify nemohou býti bezmezně zvyšovány, protože jinak bude moci národní hospodářství ve velmi málo případech platiti dopravu. Vedli jste správu drah přímo skvěle. Odrakouštění se přirozeně provádí, při tom se postupuje samozřejmě pouze se služebního hlediska, neboť není žádný československý ministr, žádné československé ředitelství státních drah, jež přesazuje německé úředníky snad z národnostních důvodů. Jsou to vždy jenom služební hlediska, se kterých na příklad 50 německých přednostů stanic přeloženo bylo do Prahy jako zástupci přednosty, nebo na místa, kde nemohou ničeho vykonati, kdežto ven posílají se lidé, kteří po 20 let seděli v ústředích. A pak stojí ve stanicích, ve kterých místo jednoho německého úředníka konají službu 3 úředníci čeští, celé tucty železničních vagonů, kazí se, průmysl a ministerstvo železnic jich hledají a průmysl nemůže dopravovati, protože není vagonů. Musí býti objednávány nové vagony. Ministerstvo železnic si stěžuje, že vagony dlouhou dobu obíhají, a neví, že samo nese vinu na tomto nešvaru. A nyní chce stát ještě přistoupiti k převzetí dopravy soukromých drah. Nemám zde v úmyslu hájiti zájmy akcionářů ústecko-teplické, buštěhradské, košicko-bohumínské dráhy; avšak tato předloha uvalí státu na krk pěknou částku procesů, ze kterých stát pravděpodobně nevyjde vždy dobře. A pak stane se z dnešní aktivní položky ministerstva železnic brzy ohromná položka pasivní.