Předseda
(zvoní): Slovo má pan kol. Špatný.
Posl. Špatný: Slavné Národní shromáždění! Velectění občané a vážené občanky! Máme-li mluviti o rozpočtu ministerstva školství a národní osvěty, jest nutno zaujmouti stanovisko nejen k jednotlivým cifrám v našem státním rozpočtu, ale současně také k celému duchu a systému, který v ministerstvu školství a národní osvěty, jakož i v celém školství vůbec v republice panuje. Máme nový stát, ale zdá se, že v našem školství zůstal ještě starý duch a že ještě stará předválečná reakční a poloreakční byrokracie má přílišný vliv na kulturní potřeby veškerých vrstev lidových. Volali jsme vždycky po volném, svobodném školství, po volném a svobodném učiteli. Žádali jsme, aby také školství bylo zdemokratisováno, chtěli jsme a domáhali jsme se toho, aby školství nestalo se doménou jedné z politických stran nebo jedné stavovské třídy, nýbrž aby patřilo celému národu.
Když sledujeme rozpočet ministerstva školství a národní osvěty zdá se nám, že přes příliš mnoho pozornosti věnuje se jen jedné části školství, ale že na nejdůležitější školství, které patří devíti desetinám národa, na školy obecné a měšťanské a zejména dorostenské a pokračovací nezbývá mnohým povolaným činitelům v ministerstvu školství a národní osvěty mnoho času. Vidíme, že celých devět desetin národa jest v jistém směru zanedbáváno a že náklad, který se věnuje pokračovacímu školství, jest nedostatečný. Z toho mohou vzejíti velké a dalekosáhlé důsledky. Když jsme probírali rozpočet ministerstva školství ve starém státě rakouském, činili jsme tak vždycky s určitým vzrušením. O každou školu, o každý ústav, o každou třídu musili jsme sváděti kruté boje, ať to byla škola střední, gymnasium, reálka, ať to byla obchodní akademie, ať to byla škola odborná, každá škola byla výslednicí velkých a tuhých bojů. Byl to krutý zápas, zápas proti privilegovanému národu, zápas za právo a spravedlnost. Bylo pochopitelno, když ve starém státě dála se nám křivda, neboť jsme byli pod cizí zemí, cizinci nad námi vládli, byli jsme pod cizím jařmem.
Když probíráme rozpočet ministerstva školství a národní osvěty v našem československém státě, pak, přátelé, se nás zmáhá dvojnásobné vzrušení, když shledáváme, že československý národ je zde utlačován po stránce školské a děje se nám zejména, pokud se týká škol odborných a průmyslových, dalekosáhlá křivda. (Výborně!)
Jest potřebí přímo mimořádné odvahy, když československý ministr předstoupí před parlament s takovým rozpočtem, který má znovu zase potvrzovati staré předválečné tradice starého rakouského státu, když má nadále udržeti německá privilegia v Československé republice. (Výborně!)
S tohoto místa jsme slyšeli před chvílí plamenné obžaloby, jak se dějí křivdy německému národu v otázce školské. Dříve než se budu obírati jednotlivostmi, vzpomenu velkých a krutých zápasů, které museli čeští lidé probojovati před válkou za starého Rakouska v otázce obecných a měšťanských škol. Nepovolili nám vůbec ani jedné měšťanské školy ve zněmčeném území a nežli jsme dostali nějakou obecnou školu, to, přátelé, bylo vyložené martyrium. Vzpomínám případu litoměřického v roce 1885, kde byla česká škola zřízena a na nátlak obce na to správním soudem ve Vídni byla zrušena. Od tohoto roku žádali čeští rodiče veřejnou školu. Již dávno ty děti, pro něž byla škola žádána, byly dorostly, již měly také děti a teprve v roce 1912 zřízena byla veřejná škola v Litoměřicích. Vzpomínám utrpení, kterému byli vydáni čeští rodičové v Horním Růžodole. Když obec byla donucena vystavěti českou školu, zbudovala pro děti českých dělníků komediantskou boudu, na kterou se chodila německá buržoasie zdaleka široka s velkou škodolibostí dívati. Vzpomínám české menšinové školy v Bilíně, kde obec, která se nacházela v rukou německých měšťáků a kapitalistů, umístila českou veřejnou školu ve stodole, Nepomohl žádný protest české menšiny menšinová škola česká ve stodole zůstala. Dokladem naší školské persekuce jest velká menšinová školská stávka v roce 1908, kdy nemohli jsme se dovolati vůbec žádné ochrany u žádného úřadu, kde žádosti za české veřejné školy zavíral místodržitel anebo ministr školství do svých zásuvek a kde žádná moc nebyla s to pohnouti, aby tuto svoji zásuvku otevřel a dal spravedlnosti zadost. (Posl. Zeminová: To bylo za císaře "Vše pro dítě"!)
Vážené shromáždění! Když všecky tyto boje za české menšinové školy zvážíme, když si uvědomíme, kolik českých lidí, českých dělníků a chudáků v poněmčeném území bylo vyhazováno z práce a z bytů, že chtěli pro své děti české vyučování, a když vedle toho postavíme vývoj dnešního německého školství v Čechách, pak docela otevřeně musíme prohlásiti, že bychom si přáli a tisíckráte přáli, aby ve starém Rakousku, pokud se týká českých škol, bylo s námi tak nakládáno, jak jest v československé republice nakládáno s Němci. (Výborně!)
Od pana dr. Schollicha slyšeli jsme veliké a obsáhlé stesky na zavírání německých škol. Už několik německých řečníků se této věci dotklo. Povídalo se, že jest to vyložený škandál, co se děje s německým školstvím v Československé republice. A pan dr. Schollich mluvil docela o skvrně hanby, která se v tomto státě děje na německém školství. Dlužno nyní pátrati, jaké školy a o jakém počtu žactva byly zavřeny. A dovíme se, že byla zavřena škola v Chlumu u Třeboně, poněvadž tam chodily tři dítky a mezi nimi že byly dvě děti správce školy, že byla zavřena německá škola v Příbrami, kam chodilo 9 dětí polských uprchlíků, že byla zavřena německá škola v Josefodolu, kam chodilo dvacet dětí německých a českých, že byla zavřena německá škola v Hubenově v okresu Německo-Brodském, poněvadž z 22 německých dětí bylo 18 českých a 4 německé. Dále byla zavřena škola v Nosálově, poněvadž ze 30 dětí byla většina českých a z německých dětí byly dvě děti správce školy, byla zavřena škola v Rodinově u Jindřichova Hradce, poněvadž většina dětí se přihlásila do české školy a rovněž v Šířejovicích u Lovosic, o kterých mluvil pan kolega Schollich, byla zavřena německá škola proto, poněvadž 64 dětí přihlásilo se do české školy a v německé zůstalo 5 dětí. (Slyšte!) A abychom ještě dále viděli, jaké školy byly zavřeny, uvádím školu ve Štikově u Nové Paky, kde se po převratu nepřihlásil do německé školy ani jediný žák. Mohli bychom opakovati celou řadu dalších případů, kde byly školy vesměs slabě navštíveny, které neměly dostatečného počtu německých dětí a byly proto zavřeny. Pokud se týká obce, kterou zde p. dr. Schollich uváděl, Albrechtice u Sušice, byla tam zavřena škola proto, poněvadž se zřizuje škola v sousední vsi Humpolci (Kumpoltiz) a dvě školy pro 34 děti není možno zříditi. Dovídáme se ze statistiky školské, že byla zavřena v Praze německá škola pětitřídní u Panny Marie Vítězné na Malé Straně, kde do 5 tříd chodilo 28 dětí. (Slyšte!) To jest, prosím, ten ohromný "kulturní skandál", o němž zde bylo mluveno s takovou emfásí (Posl. Myslivec: Farisejstvím!) a tak velkým farisejstvím. A jestliže se mluvilo zde o redukci německých škol, musíme podle práva a spravedlnosti uvésti, že byly redukovány nejen německé, ale i zbytečné české školy, že v 59 českých školách byly zavřeny, případně spojeny třídy, že také celá řada škol chlapeckých a dívčích byla spojena v jednu školu, že je prostě nutno, aby školství bylo sjednoceno a vymizely školy a třídy s nepatrným počtem žáků.
Vážené shromáždění! Vy (obrácen k německým poslancům) jste byli národem vládnoucím, my ovládaným, nám se děla křivda a bezpráví. Byly to děti českých dělníků a českých lidí, které musely choditi do německých škol. Přišel převrat, ty děti přešly do českých škol, v německých školách nastal úbytek a proto se tam musila státi redukce dotyčných tříd. Ke cti budiž řečeno, že ve školském zápase němečtí dělníci nevystupovali proti nám, naopak němečtí dělníci a němečtí sociální demokraté a někteří zde sedí dnes mezi poslanci, to byli, kteří boj českých menšin za české školy podporovali. Byla to německá buržoasie a němečtí kapitalisté, kteří prováděli nám zde jen násilí a nesnáze. (Výborně!) Celá řada škol byla zredukována.
Zredukovány byly školy v Praze, kde třeba v Josefove, Praha V. byla škola obecná dívčí i chlapecká, jedna měla 44, druhá 42 dětí a obě školy byly pětitřídní. Byly zredukovány školy staroměstská chlapecká a dívčí, kde měly po 107 resp. 160 žácích. Byla opravena dále škola smíchovská německá, kde ve 14 třídách bylo 134 dětí a nyní jest ve 4 třídách 116 dětí. V Karlíně bylo v 10 třídách 122 dětí a nyní jest ve smíšené trojtřídní škole 113 dětí. Ve škole v Třemošné, o jejíž redukci na jednu třídu marně obecní zastupitelstvo po převratu žádalo, bylo ve 2 třídách 30 dětí, nyní je jednotřídní. V Plzni, v II. obvodu, kde ve chlapecké škole německé bylo 97 žáků a v dívčí 92 dětí v pětitřídní škole německé, jsou nyní ovšem pouze 2 třídy, atd. atd. Pánové, ty doby, kdy ve Strážově u Klatov byla veřejná německá škola, původně se dvěma a potom pouze s jedním žákem, kde to trvalo pomalu desetiletí než tato zbytečná škola byla zrušena, ty doby již dávno a dávno minuly. (Tak jest! Zcela správně!)
Jestliže zde pan dr. Schollich za souhlasu svých politických přátel neustále hrozil všelijakými hrůznými krajními důsledky, pak vzpomínám mimochodem jen školské stávky, kterou Němci na začátku letošního roku vyvolali na některých školách a proti níž se přímo postavili němečtí dělníci, a vzpomínám velmi vděčně, jak tenkráte liberecký okresní starosta p. kol. Kreibich před touto zbrklou německo-nacionální demagogií přímo varoval. (Výborně!)
Slavná sněmovno! Jestliže takovéto poměry byly ve školství obecném, kde zavírány školy, které měly tři anebo devět dětí, jest tím zajímavějším si všimnouti statistiky škol dalších. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku, když počítáme zároveň také do toho území kolem Cmuntu, území valčické a území hlučínské a když odečteme od toho území těšínské, pokud připadlo Polákům, jest Němců podle starého sčítání rakouského 34˙5%, ale podle výsledku voleb do Národního shromáždění jen 30%. A nyní, prosím, v jakém poměru je u nás školství střední a školství vysoké Proti 2 universitám českým stojí 1 universita německá, proti 2 technikám českým jsou zase 2 techniky německé, z 218 škol středních jest 81 škol německých, tedy 37˙2% proti 62˙8% škol českých. V Praze a předměstích mají Němci 7 středních škol: 5 gymnasií a 2 reálky. Průměrně připadá 1 škola střední na 40.000 Němců, ale na 80.000 Čechů. (Slyšte! Slyšte!) Kdybychom vzali za základ pražský stav obyvatelstva německého, tu bychom viděli, že jedna německá škola zde nepřijde ani na 4.000 německých obyvatel, a tomu pánové z německé strany říkají křivda, tomu říkají rdoušení německých škol. My bychom byli rádi, kdyby se české menšině ve Vídni takovéto bezpráví činilo. (Výborně!)
Kdybychom sledovali rozdělení škol středních, tedy seznáme, že v Olomouci, Budějovicích, Hranicích a Břeclavě mají Němci tentýž počet středních škol, jako Čechové a v Mor. Ostravě mají Němci 2 střední školy proti české škole 1, dokonce dále ve Frýdku, který jest vlastně český, jest střední škola jen německá, a také dosud zbytečně paráduje jedna z nejmenších středních škol ve státním rozpočtu: gymnasium ve Vidnavě ve Slezsku. Ve Slezsku není ani jediné české reálky. Dle tohoto rozpočtu učitelských ústavů mají Němci 14 a Češi 25, čili Němci 38% a Češi 62%. Obchodních akademií 9 německých (37˙5%), průmyslových škol mají Němci 9 proti 13 českým, to jest 41%. Pokud se týká odborného školství, tady jest největší křivda, kterou nám předložil pan ministr školství a národní osvěty ke schválení. My máme v Čechách jenom 16, ale Němci mají 25 odborných škol. (Slyšte!) Na př. škol dřevařských vydržuje stát Němcům 5, Čechům pouze 1 v Čechách, kovorobných Němcům 2, Čechům pouze 1, sklářské školy vydržuje stát Němcům 2 a Čechům žádnou, přípravný náklad na sklářskou školu v Železném Brodě nelze vzíti za základ, neboť dosud nevešla v život. Tkalcovských škol vydržuje stát 9 německých i s úplně zbytečnou školou v Nové Bystřici a ve Starkově, ale jen 6 českých; na Moravě z 9 odborných škol jsou jen 4 české a, prosím, ve Slezsku, kde je tolik obyvatelstva českého, nevydržuje stát ani jediné české školy odborné! Všechny 4 školy které platí stát, jsou naprosto německé.
A jestliže dr. Schollich se zde odvolával na úžasnou křivdu, která se děje v Československé republice Němcům, pak dlužno si uvědomiti, že musila přijít teprve Československá republika, aby dostalo se Němcům na Slovensku německých škol a nejen škol obecných, ale i měšťanských a středních. To je nutno, abychom v zájmu pravdy konstatovali. (Výborně!)
Kdybychom si shrnuli celou statistiku školství českého a německého v zemích bývalé koruny České v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, shledali bychom, že při 30% Němců universit českých je 66˙7% německých 33˙3%, technik že jest českých 50%, německých také 50%, středních škol českých 62˙8%, německých 37˙2%, učitelských ústavů českých 62%, německých 38%, obchodních akademií českých 62˙5%, německých 37˙5%, hospodářských škol vyšších českých 59%, německých 41%, odborných českých 39%, ale německých 61%.
Přátelé, ani v jediném případě Němci nemají takového procenta a takového počtu škol, jaký jim podle počtu obyvatelstva náleží, nýbrž je to úplné a vyložené nadpráví. Jest to velká nehoráznost, mluví-li se zde o utiskování německého školství. O utiskování školství by mohl mluviti československý národ zde (Výborně!), neboť ještě v živé paměti jsou výtržnosti proti českým školám, místa, kde byla škola zmařena, kde bylo zmařeno vyučování chudých českých dělnických dětí, jako v Tachově, Německých Hořovicích a jinde. Kdybychom jako dr. Schollich měli zabřednouti do takovéto debaty, mohli bychom poukázati na výsledky demonstrací německých, kde čeští lidé byli ztýráni, kde čeští finanční strážníci byli zbiti proto, poněvadž vážně konali svou povinnost, pracovali proti podloudnictví a byli věrnými a upřímnými Čechy.
Tedy tolik, pokud se týče národnostní stránky našeho školství. Ale v rozpočtu ministerstva školství a národní osvěty vidíme dalekosáhlé křivdy sociální. Mnohá křivda sociální jest obsažena ve stránkách školského rozpočtu naší republiky. Prosím, my nemáme ještě na našem vysokém učení vybudovánu řádnou stolici socialismu, nemáme ještě řádné školy družstevní, v našich středních školách se žáci nic nedovědí o dějinách socialismu! Tam slyší sice velmi obsáhle, kdo to byl kardinál Jean Armand Duplesis, vévoda a kardinál Richelieu, tam slyší podrobně, kdo to byla Madame de Pompadour, tam dozvídají se mnoho o Napoleonu I., ale o hlasatelích nových myšlenek a průkopnících těchto ideí, ať to byl Owen, Proudhon, Saint Simon, Fourier, Colins, Marx, Bakunin, Kropotkin, neslyší žáci v našich středních školách naprosto ničeho. Není přece možno, aby ministerstvo školství a národní osvěty, pořád se chovalo naprosto odmítavě a nepřátelsky k onomu světovému názoru, který si podmanil většinu Evropy a za nímž také jde téměř většina kulturního lidstva.
Jestliže mluvíme o těžkých sociálních nedostatcích v rozpočtu školství a národní osvěty, pak největší křivdy se dějí v školství pokračovacím. Na školy střední se věnuje v rozpočtu 130 milionů Kč, a je to přece školství, které je navštěvováno 1/10 dětí národa, 9/10 dětí má jenom školu obecnou a má nanejvýš školu měšťanskou. O tyto děti se vůbec náš stát ještě řádně nestará. My, prosím, nemáme v celé republice ani jedné samostatné budovy pro pokračovací školu, kde by byl dorost řádně vychováván. Ještě dnes musí učedníci a učednice se tísniti v obecných školách, ještě dnes musí vysedávati v lavicích pro děti šestileté, ještě dnes najdete dostatečné množství položek jiných, jenom ne pro pokračovací školství. Pokračovací školství je největší popelkou v našem celém státním rozpočtu. K pokračovacímu školství se nikdo nechce hlásiti, každý hledí svrhnouti břemeno na jiné činitele, a stát také. Je zajímavo, že na českém severu bylo zřízeno 10 hornických škol pokračovacích a s tímto pokračovacím školstvím hornickým žádny úřad nic nechce míti. Je dále zajímavý fakt, že ministerstvo školství a národní osvěty dosud pro pokračovací školství průmyslové nehnulo ani prstem. Já vzpomínám, že bylo to loni v revolučním Národním shromáždění, kdy jsme se domáhali reformy pokračovacího školství a kdy byla jednomyslně všemi stranami bez výjimky přijata zásada, aby bylo zrušeno večerní a nedělní vyučování na školách pokračovacích. Ale dosud se učí v neděli, dosud se učí večer po 7 hod. a za důvod se udává, že není dostatečného počtu místností. To je výmluva! Když není místností ve školách měšťanských, ať se otevrou školy střední a ať se tam dostane mládeži dostatečného množství vědecké průpravy! (Výborně!) My jsme reklamovali, aby pokračovací školství bylo povinné pro veškerý dorost, nejen pro mládež živnostenskou, ale i pro veškerou mládež průmyslovou, pro mládež zemědělskou; ale tento náš hlas zůstal hlasem volajícího na poušti a ministerstvo školství a národní osvěty neudělalo ničeho. Vidíme v tom přirozeně třídní zaujatost. Jde zde o děti chudých lidí, jde zde o děti chudých dělníků, kteří nemají peněz, aby své děti posílali na studie. Pro tyto děti musí se již jednou něco státi, musí býti škola pokračovací zreformována, musí býti také učivo rozšířeno, musí býti tyto školy co nejvíce zodborněny a povinné pro všechny vrstvy dorostu.
Vážené shromáždění! Když mluvím o otázce pokračovacího školství, nemohu přejíti přes otázku učitelů na pokračovacích školách. Není žádného stavu, který by byl tak mizerně honorován jako učitelé na pokračovacích školách: (Tak jest!) Je to přímo směšné, když za 1 hodinu mají 80-90-100 Kč ročně, když ředitel takové školy má také až 200 Kč ročně. V poslední chvíli se stal pokus se strany ministerstva vyučování, aby tyto dotace byly zvýšeny, ale ani to naprosto nestačí.
Z tohoto místa znova volám, aby ministerstvo školství a národní osvěty trochu více se staralo o toto odborné školství a aby odstranilo třídní nechuť, kterou má proti tomuto školství a aby aspoň pro příští rozpočet zařadilo potřebnou sumu na to, aby pokračovací školství mohlo býti rozšířeno a doplněno.
Vážené shromáždění! Na jiné straně vidíme další nedostatky našeho rozpočtu i v poměrně nepatrné sumě, která je zde věnována na vědecké účely, na účely literárně umělecké a výtvarnictví a docházíme zase k tomu smutnému faktu, že pro kult je ve státním rozpočtu 50 milionů Kč, ale že jest tam velmi nepatrná suma pro umělce, pro výtvarníky. Chceme, aby to bylo změněno; vždyť celá řada absolventů konservatoře bídně živoří, živí se v kapelách po kavárnách, biografech a různých zábavních místnostech. Řada malířů, sochařů a vynálezců živoří v bídě, zatím co na jiné straně se peníze zbytečně vyhazují. Upozorňujeme stát a zejména ministerstvo školství a vyučování na povinnost, kterou k těmto kruhům má.
Mluvím-li o rozpočtu školství a národní osvěty, tedy přirozeně musím se dotknouti i otázky a položky kultu. My vždycky - a prohlašujeme to znova - jsme se domáhali a budeme se domáhati co nejrychlejší odluky církve od státu. (Výborně!) Po té stránce však se nám zdá, že v ministerstvu jsou odchylné názory. Ještě loni ministerstvo ve svém rozpočtu zařaďovalo církev katolickou a církve evangelické, dnes již v rozpočtu nacházíme položky nejen pro církev katolickou, pro 2 evangelické církve v Čechách, pro 2 evangelické na Slovensku, pro církev řecko-katolickou, ale již jest tam 300.000 Kč pro církev židovskou u nás v republice a 50.000 Kč pro církev židovskou v Podkarpatské Rusi a dále položky pro různé církve jiné. Máme u nás v republice 11 církví a nové denominace rostou jako houby po dešti. Jsou tu adventisté, jsou tu methodisté, a jestliže tento směr v ministerstvu školství i napříště potrvá, tak se jednoho krásného dne dožijeme překvapení, že nám ministerstvo školství a národní osvěty předloží rozpočet, kde budou také zvláštní dotace pro Mohamedány, pro pohany a Mormony z prostředků státních. (Slyšte! Výborně! Veselost.)
Přátelé! Rozpočet ministerstva školství a vyučování na rok 1920 obsahoval 200.000 Kč na 12 profesorů theologické fakulty v Bratislavě. Ale tato fakulta nebyla vůbec uvedena v život, poněvadž to Řím nedovolil. Ale platy byly vypláceny. A na tuto fakultu na papíře je dáno v rozpočtu na rok 1921 540.000 Kč, ač fakulta není dosud Římem povolena. Vedle toho viděli jsme v rozpočtu, že na 5 theologických seminářů na Slovensku je tam ještě velmi slušný počet nákladů zařazen a přicházíme k přesvědčení, buďto je zbytečno na Slovensku těch 5 seminářů anebo v Bratislavě theologická fakulta.
Na stránce 315 čteme, že arcibiskupský kněžský seminář zaopatřuje v Praze 151 chovanců, že na to stát platí 93.620 Kč. Ale místo 151 je v tomto semináři pouze 24 theologů, z těchto 24 je 11 světských a ostatní řeholníci, kteří mají plné zaopatření ve svých klášteřích, V prvém ročníku pražského semináře jsou zapsáni 4 členové, z těchto jsou 3 řeholníci a pouze 1 je světský. Prosím, místo 24 máme tady rozpočet na náklad pro 151 chovanců! Podobné poměry jsou také ve všech ostatních seminářích.
Rozpočet veleváženého a velectěného pana ministra školství, zdá se, že také zasahuje do resortu pana ministra pro sociální péči. Nalezl jsem tu položky pro řád františkánský, kapucínský, pro Minority. To by se přece jenom lépe hodilo ministerstvu sociální péče, neboť do pravomoci tohoto pana ministra patří vypláceti podpory nezaměstnaným. (Výborně! Veselost.)
Na klášter Milosrdných bratří dává pan ministr vyučování 2 Kč, na klášter Alžbětinek 8 Kč. Ale za to jiným bratřím nemilosrdným dává pan ministr sta a tisíce a mezi jiným výměnou za naturalie františkánům a kapucínům 700 a 996 Kč. Ještě v rozpočtu na rok 1919 bylo docela zřetelně uvedeno, že tento obnos je tam františkánům a kapucínům za pivo. (Veselost.) Neznáme zákulisních zásad církevních, ale máme za to, že se snad piva k mešním účelům nepoužívá. (Výborně! Veselost.)
V rozpočtu dosud straší na stránce 327 položka 1008 K, nevinně označená jako nadace císaře Ferdinanda III. na Mariánské pobožnosti. Ale v rozpočtu na rok 1919 bylo upřímněji uvedeno, že jest to na pobožnost u mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, který už tehdy nestál. Ve skutečnosti obnos tento jest za modlitbu na oslavu vítězství císařských na Bílé Hoře 8. listopadu 1620 nad českým národem. Takovéto věci má pan ministr školství a národní osvěty ve svém rozpočtu.
Karmelitský řád také je ve všech kulturních státech zakázán. Karmelitský řád je také zakázán v Italii, ale u nás jest dosud v platnosti, ačkoliv jeho zásady se docela příčí veřejnému pořádku. Na tento karmelitský řád, který je vyloženým kriminálem pro ty, kteří tam vstoupí, dává stát 6.906 K. Bylo by snad lacinějším a účelnějším, kdyby tento řád Karmelitek byl umístěn v ženské trestnici v Řepích. (Veselost.)
Domáháme se nejen spravedlivějšího rozpočtu po stránce národnostní, nýbrž i po stránce sociální žádáme, aby byl konečně zrušen plat na školách. Domáháme se dále zavedení školních lékařů a lékařek na všech obecných školách, aby hygieně dětské byla konečně věnována náležitá pozornost.
Žádáme, aby bylo věnováno 5 milionů K na podporu umělců a literátů pro příští rozpočet, a také v tomto směru navrhujeme příslušné resoluce.
Ještě o jedné věci se chci zmíniti: stát nemůže trpěti, aby kdokoli v cizině byl jakýmkoli pánem nad domácí naší církevní organisací. Vratislavský biskup má svoji církevní právomoc nad částí Slezska a špatný příklad kazí ovšem dobré mravy. Na Slovensku si to zařídili také. Ve státním rozpočtu je zvláštní položka na reformovanou církev slovenskou. Jsou to vesměs Maďaři až na 10 tisíc slovenských kalvinistů, kteří jsou roztroušeni kolem Sečovců v župě zemplínské. Ti také mají svého vrchního biskupa na území maďarského státu a ještě podnes patří do tak zvaného distriktu předtisského a posílají do Maďarie peníze a všelijaké informace a zprávy. Žádáme, aby tento případ byl vyšetřen a aby pravomoc cizích církevních hodnostářů na našem území naprosto přestala.
Ke konci volám ke všem, kteří
budou sestavovati příští státní rozpočet ministerstva školství
a národní osvěty: Zanechte falešné humanity a zachovejte
v příštím rozpočtu na rok 1922 spravedlnost k vlastnímu národu
a spravedlnost k chudému pracujícímu lidu a dělným třídám.
(Výborně! Potlesk.)
Předseda: Slovo
dále má pan posl. Kostka.
Posl. Kostka (německy): Vážené shromáždění! Jest velmi těžko mluviti v této hodině o tak vážných věcech, které tu máme projednávati. Především bych rád opravil poznámku pana předcházejícího řečníka. Tvrdil, že při rdoušení škol v Liberci nálada veškerého dělnictva byla totožná s míněním váženého pana okresního starosty libereckého, který je tu naším kolegou. Musím konstatovati, že tento názor váženého pana předcházejícího řečníka úplně odporuje skutečnosti. Vážený pan okresní starosta mi to bezpochyby také potvrdí. Při rdoušení škol v Liberci konala se protestní schůze, svolaná se strany sociálně-demokratické a této schůze zúčastnil se také kolega z levého křídla sociální demokracie dr. Hahn, dále i několik zástupců tamější sociální demokracie. Na této schůzi, které jsem se rovněž zúčastnil, bylo jednomyslně usneseno protestovati proti rdoušení škol v Liberci a dále bylo jednomyslně usneseno, aby veškeré obyvatelstvo vzalo na sebe náklady, setrvá-li stát při svém názoru. Vidíte, že informace váženého pana předcházejícího řečníka neodpovídají úplně skutečnostem a může býti také velmi lehce možno, že i číselný materiál, který v okamžiku nemohu úplně kontrolovati, rovněž úplně neodpovídá skutečnostem.
Upozornil bych vás, velevážení pánové, že nyní ve večerních hodinách vlastně bylo by mnohem účelnější mnohdy se dáti do vzpomínek a prolistovati protokoly staré rakouské sněmovny poslanecké. Najdou se tam v rozpočtových debatách velmi poučná slova. Když jsem si tu nedávno otevřel listy z r. 1910, našel jsem podivuhodná slova našeho váženého pana předsedy Tomáška, který již v rakouském parlamentě, když se jednalo v rozpočtové debatě o škole, promluvil tato slova: "Nevím, je-li v zájmu zdravého rozvoje - mínil rozvoje města Vídně - jestliže tak příkrým zacházením značná menšina vychovává se zrovna k nepřátelství proti většině státu." Četl jsem tato slova s tichým bolem, neboť jsem viděl, že náš vážený pan předseda v nynějším okamžiku se úplně musí vcítiti do naší duše. Ví, co pociťujeme v nynějším okamžiku. Beze vší pochyby staly se ve starém Rakousku přehmaty, které připouštíme, ale pro boha přece jsme se nepřebrodili tímto mořem krve, jenom abychom udělali ze dvojhlavého orla toliko dvouocasého lva (Veselost na levici.) a aby všechno ostatní mělo zůstati při starém. K tomu jsme založili republiku, nebo spíše, Češi založili republiku? Připustím, že to bylo vaše dílo. K tomu přešly přes nás tyto hrozné události, abychom nyní zase my museli adresovati Čechům v této sněmovně jakožto Němci slova posl. Tomáška? Myslím, že jest mnohem spíše nutno, abychom zde hledali nové stanovisko, abychom nutně v tomto novém státě zavedli nové způsoby pozorování, nové cítění, nové myšlení, a to vede nás k tomu, abychom vyňali školství z politického sváru, z politického sporu a dali je tam, kam patří: K národu, k matce.