Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Pánové, neračte vyrušovati pana řečníka. Prosím pana ministerského předsedu, aby pokračoval.

Minist. předseda Černý (pokračuje): Železná vrata na nádvoří před tiskárnou byla uzavřena. Když na opětovné vyzvání byla konečně vrata otevřena, přikročeno bylo k výkonu opatření magistrátního. Aby se předešlo rušení, byly vchody do domu obsazeny bezpečnostní stráží a četnictvem. Přes to shromáždilo se na nádvoří Lidového domu na 500 osob, jež násilně vniknuvše do domu, chtěly zabrániti úřednímu výkonu. Stráž a četnictvo vyklidilo veškeré místnosti a nádvoří Lidového domu a zatlačily zástup v Hybernské ulici. Při tom útočeno a házeno bylo na stráž četnými cihlami, dláty, sklenicemi a jinými předměty. Východy z Lidového domu zataraseny byly bednami a ručními vozíky. Zraněno bylo 7 četníků, z nichž 2 těžce, a 3 bezpečnostní strážníci. Z obecenstva bylo 8 civilních osob ošetřeno na záchranné stanici, poranění jsou vesměs rázu lehčího. (Hluk.)

Jako odpověď vyhlásila levice sociálně-demokratická generální stávku s více požadavky, což mělo za následek četná hrubá porušení veřejného klidu a pořádku. (Hluk.)

Výzva stávky našla ohlasu jen v okresu kladenském a slanském, na Moravě v okresu brněnském a ve smíšeném území v okresu chomutovském, kde dne 10. t. m. vznikla skutečně všeobecná stávka.

V několika okresích v Čechách a na Moravě se sice dne 10. t. m. stávkovalo, ale stávka omezila se buď jen na ojedinělé závody, ve kterých měli příslušníci levice většinu, neb jen na příslušníky této strany toho kterého závodu, aniž provoz závodu by byl býval nějak dotčen. (Trvalý hluk. - Předseda zvoní.)

V Praze shromáždilo se k 11. hod. dopoledne asi 3000 lidí před budovou sněmovní, kdež došlo k četným srážkám s bezpečnostní stráží a četnictvem. Při pokusu odzbrojování stráže, na kterou byly se strany demonstrantů též vystřeleny dvě rány (Slyšte, slyšte!) použila stráž zbraně a vystřelila několik ran z revolverů. Potom teprve podařilo se stráži zatlačiti shromážděné demonstranty do vedlejších ulic a rozptýliti je. Při srážkách bylo 21 osob raněno, z nich asi 1 5 ranou střelnou. Mimo to zraněno 7 strážníků.

Všude jinde se normálně pracovalo. Dne 11. t. m. pořádány po různu tábory lidu, na nichž zdůrazňovány známé požadavky na socialisaci závodů, 30% zvýšení mzdy a poskytnutí vánočního příspěvku.

V Kladně pořádán obdobný tábor lidu rovněž dne 11. t. m. odpoledne. K táboru dostavila se část účastníků ozbrojená loveckými puškami. Na táboru zvolena t. zv. revoluční rada a zároveň dána výzva k okamžitému zakládání pěti až sedmičlenných revolučních výborů, jimž dány pokyny, jak si mají počínati v dalším boji. (Slyšte! Hluk.)

Revoluční výbory skutečně ihned zvoleny ve všech obcích kladenského a slánského okresu a již v noci s 11. na 12. t. m. započaly svou činnost. Ozbrojené hlídky obsadily nádraží v Unhošti, Lánech a Mrakavě, prohlížely vlaky a pátraly hlavně po vojenských transportech. Policejní úřad v Kladně obsazen byl ozbrojenou tříčlennou hlídkou a současně též obecní úřad jinou pětičlennou rovněž ozbrojenou hlídkou.

Hlídky ty chodily též po všech venkovských obcích, odebíraly rolníkům proti potvrzení zbraně, kterými se ozbrojovaly. V obci Dubí došlo následkem toho k přestřelce mezi hlídkou a rolníky, při níž byly tři osoby zraněny. Náměstek starosty v Dubí, který demonstranty nabádal k rozvaze, byl stlučen.

Současně s touto ozbrojovací akcí prováděno zabírání velkostatků a průmyslových závodů a jiných objektů.

Tak zabrány velkostatky ve Smečně a Zvoleňovsi se všemi přináležejícími dvory, zámek a pivovar ve Smečně, cukrovar a dvůr ve Studňovsi, cukrovar v Klobukách, továrna Breitfeld a Daněk a dvůr ve Slaném, zámek v Lánech, dvůr a cukrovar v Čakovicích, dvůr v Ďáblicích.

V obci Brandýsku (pol. okr. Slaný) vypsány dokonce odvody (Hluk.) od 17 do 50 roků (Slyšte!) pro rudou gardu, s jichž prováděním také započato.

Odbojné hnutí toto, které omezovalo se nejprve pouze na okresy kladenský a slánský a částečně zachvátilo i okres karlínský (Ďáblice, Čakovice), doznalo rychle napodobování i rozšíření na okresy sousední, a sice okres smíchovský (cukrovar Modřany), lounský (dvory Velteže, Mšany, Chlumčany, Čenčice a Telce) a mělnický (Brozánky a Daňoves).

Ve všech ohrožených okresech soustředěna ihned silná moc vojenská a četnická a započato s vyklizováním, šetřením a zatýkáním pachatelů.

Vzhledem k těmto hrubým a povážlivým porušením veřejného klidu a pořádku usnesla se vláda dne 12. prosince t. r. za souhlasu pana presidenta republiky zavésti pro obvody okresních politických správ v Hořovicích, Karlíne, na Kladně, v Kralupech n. Vlt., na Král. Vinohradech, v Lounech, Mělníku, Rakovníku, ve Slaném, na Smíchově a Žižkově mimořádná opatření podle zákona ze dne 14. dubna 1920. čís. 300 Sb. z. a n., obmezující a rušící dočasně svobody, zaručené ústavní listinou v §§ 107, 112, 113 a 1 16 a zákonem o ochraně svobody osobní, domovní a tajemství listovního.

Neméně kriticky vyvíjely se věci v některých místech na Moravě a to hlavně včerejšího dne.

V Hodoníně obsazeny byly výtržníky pošta a nádraží, správci okresního hejtmanství zamezen byl východ z budovy. Obsazena byla nádraží v Rohatci a Bzenci.

V Třebíči je všeobecná stávka namnoze terorem vynucená.

V Oslavanech obsazena byla stávkujícími elektrárna, napájející elektrickým proudem město Brno (Slyšte!) a širé okolí, čímž je město vydáno nebezpečí nuceného zastavení práce (Hluk.) v četných továrnách. (Hlas: Stávka je právo dělníků!) Stávka s výtržnostmi vypukla i v Boskovicích a průmyslových místech v Blansku, Svitávce a Letovicích. Namnoze zřízeny revoluční výbory. (Dlouhotrvající hluk. Předseda zvoní.)

Zločinné činy, doprovázející zmíněné události, přiměly vicepresidenta zemské správy politické v Brně, že vyhlásil dnes ráno v dohodě (Hluk.) s presidentem vrch. zemského soudu a vrchním státním zástupcem stanné právo na základě § 429 tr. ř. pro zločin (Zcela správně!) vzbouření ve Velkém Brně a v politických okresích brněnském venkovském, boskovickém, hodonínském a třebíčském.

Toť krátký nástin událostí posledních dnů.

Vláda je pevně přesvědčena, že za podpory všech (Hluk.) pořádku milovných občanů republiky a s použitím zmíněných plně zákonem odůvodněných opatření (Hlučný potlesk.) zaveden bude opět v nejbližší době úplný veřejný klid a pořádek každému občanu tak potřebný. (Opětný hlučný potlesk.) Úřední opatření nebyla diktována samozřejmě žádnými ohledy stranickými ani politickými, diktována byla jedině vědomím povinnosti udržeti a znovu zjednati porušený veřejný klid a pořádek, vědomím povinnosti, chrániti zákonitá práva občanů, jakož i láskou a oddaností k naší drahé po 300leté porobě vydobyté svobodě a láskou k naší republice, ohrožené ve svém klidném vývoji, tak potřebném pro hospodářské a sociální blaho všeho pracujícího lidu. (Výborně! Potlesk.)

Při tom je pro vládu samozřejmostí, že zákonná mimořádná opatření nemohou a nebudou trvati ani o den déle, než je ku zjednání klidu potřebí.

Vláda, jejímž programem jsou také pronikavé sociální reformy, nemohla, nemůže a nebude moci trpěti, aby klid a pořádek, základní to podmínka každého zdárného vývoje, tedy i v provádění sociálních reforem, byl hrubým násilím rušen; a zjišťuje ráda, že v usilovné snaze své, zjednati brzy klid a pořádek, nalézá a jistě nalezne vždy plnou podporu všeho demokratického státně smýšlejícího občanstva. (Bouřlivá pochvala. Odpor a výkřiky poslanců soc. demokratické levice.)

Předseda (zvoní): Byl mi podán panem poslancem Teskou tento návrh: Navrhuji, aby okamžitě zahájena byla debata o prohlášení vlády.

Prosím pány, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.

Kdo souhlasí s návrhem pana posl. Tesky na okamžité zahájení debaty o prohlášení vládním, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh jest přijat a přistoupíme k rozpravě.

Než k ní přistoupíme, sděluji, že po dohodě s pány předsedy klubovními má současně s debatou touto projednávána býti i "naléhavá interpelace", podaná pány poslanci Teskou, Skalákem, dr. Šmeralem, Kreibichem a soudr. na celou vládu o událostech, jejichž počátkem a podnětem byl nezákonný postup vlády v otázce Lidového domu, které vedly dále k mimořádně rozsáhlému projevu nahromaděné živelní nespokojenosti mass pracujícího lidu po celé republice, a kterého konečně vláda a strany s ní spojené použily k neslýchanému protirevolučnímu puči na zavedení vyložené reakce ve státě, k puči, vyvrcholivšímu zatím střílením na dělníky v ulicích pražských, hrůzně brutálními činy četníků proti dělnickým ženám a dětem na Kladensku a vyhlášením výminečného stavu nad celými středními Čechami s výminkou buržoasní vnitřní Prahy (tisk 1056)". (Souhlas.)

K slovu jsou přihlášeni dosud "pro" poslanci: Němec, Udržal, Hudec, Bechyně, "proti" posl. Skaláka dr. Czech.

Žádám pány, kteří se ještě přihlásili, aby mně to sdělili.

Než přistoupíme k vlastní debatě, navrhuji po dohodě s pány předsedy, aby řečnická lhůta vymezena byla na půl hodiny, při čemž sděluji, že pro řečníky obou československých klubů sociálně demokratických byla vyměřena jednohodinová řečnická lhůta. Kdo souhlasí s návrhem na stanovení řečnické lhůty půlhodinové, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh jest přijat.

Uděluji prvnímu řečníku zapsanému na straně "proti" panu poslanci Skalákovi slovo.

Posl. Skalák: Slavný sněme! Jakkoliv s největším rozechvěním chápu se slova, chci přece v největším klidu a objektivnosti vyložiti stanovisko k tomu, co se odehrává před našimi zraky. Odvolávám se s tohoto místa na svoji jarní řeč zde pronesenou, kdy jsem poukázal na to, jak veliká hnutí lidová vznikají spontánně z podstaty hospodářských zjevů, jak revoluce je nesena věcmi bez vůle lidí, jak obvykle revoluce přicházejí a jsou připravovány shora a nikoliv zdola a posléze, že není pro nikoho středocestí, že každý musí přiznati barvu, staví-li se do tábora revoluce či kontrarevoluce.

A, vážení pánové, dnešní události dosvědčují plně tyto these. Především se objevilo, že kriterium, jež rozděluje jednotlivce přes jejich vůli, šlo ostrým řezem přímo středem naší strany, a dnes to máme čisté: na jedné straně tábor revoluce, na druhé straně kontrarevoluce. Za druhé se potvrdilo to, že nikdy nejsou měšťácké vlády tak prozíravé, jak se obyčejně na první pohled - dle stupně inteligence, která v nich je zastoupena - zdá, nýbrž, že vždycky vlády zůstávají zakukleny v zájmech velkých hospodářských celků, takže se podobají slepcům, kteří jdou rovně do propasti. Před námi rozvíjí se obrovský obraz lidového revolučního hnutí. Dnes snad řeknete z důvodů chytristiky a oportunismu, že běží jen o spor mezi pravicí a levicí. Ale, pánové, stačí váš pohled ne snad do žurnálů, které vykonávají funkci pro vládu, jež je tak slepá, jako všichni ti, kdo stojí za těmi žurnály, nýbrž stačí jen pohled do širokého kraje, do továren a dílen, abyste viděli, na čem jste. Připomínám jen, co bylo před rokem, když dělníci v nymburských dílnách zastavili práci. Bylo mluveno, že republika jest ohrožena a každá hodina jest nesmírnou ztrátou pro republiku. A celá dvě léta ono Kladensko, na kterém visí republika jako na nitce, bylo klidno, pracovalo a vyrábělo, a dnes, když Kladensko - já nejmenuji nic jiného, než tuto oblast, ale mohu říci dnes také Ostravsko a severní Čechy - zastavilo těžbu uhlí, a to Kladensko do posledního kilogramu a ostatní oblasti z velké části, v této chvíli v naší žurnalistice neděje se nic. Náš šosák stojí v tramwayi a vypravuje: "Vidíte, stačilo pár výstřelů z revolverů a je klid." On neví nic, co se děje ve skutečnosti, že základy tohoto státu se otřásají. (Hluk a odpor.) Ten šosák v tramwayi, který kouří své cigáro, to neuchrání. Ten jest pouze příznakem, jak celá ta věc přešla nevědomky do celé buržoasní třídy.

A, slavná sněmovno, tento rozsáhlý zjev vyvolán byl poměrně velmi nepatrnou záležitostí, sporem o Lidový dům. Vysvětlivkou k tomu jest známý zjev, že největší události v dějinách bývávají do pohybu uvedeny poměrně nepatrnými záležitostmi. A přece, když se podíváme i na ten Lidový dům, musíme najíti vysvětlení. Lidový dům jest stělesněním ideologie českého sociálního demokrata, dělníka, který se hlásil ke straně sociálně demokratické. U něho takovým naivním, prostinkým způsobem byl stělesněn jeho právní cit v tom jeho Lidovém domě. To jest pouze příznak, který vám ukazuje, proč nepatrná záležitost mohla vyvolati takový požár. Pánové, dnes neběží o Lidový dům, je rozpoutána obrovská stávka, a jen ten nejzaslepenější člověk, státní návladní nebo kdos podobný, jenž nemá ponětí o dějinném vření, může říci, že tuto stávku vyvolali agitátoři. Nemáme tolik moci, abychom byli vyvolali tak velikou stávku... (Posl. dr. Stránský: To není tak hrozné!) Nemylte se a neposmívejte se - kdyby nebylo zde vážných důvodů, jež jí daly vznik.

Nyní přicházím k vylíčení záležitosti Lidového domu. Dosavadní soudní rozhodnutí, která byla vynesena, netýkají se záležitosti v její materielní formě, jsou pouhými rozhodnutími ve věci nesporné. Dosud není jediného rozsudku, který by podle exekučního řádu vyvolal příslušné zakročení. Tento stav trval hezky dlouho, 3 měsíce, ačkoliv veškery soudy rozhodovaly s rychlostí kulometu o materiálu, který dr. Meissner vrhal na jejich stoly. A když to trvalo příliš dlouho a pánové se nemohli dočkat a otrnuli ve svém mravním vědomí, řekli si, že jednou to musí vzíti konec.

Prosím, aby bylo uváženo, že příčiny k zakročení zavdal přestupek živnostenského řádu, a pražský magistrát to byl, který podepsal začátek pro to krveprolévání zde, které se rozšířilo po celém kraji. Pánové se dohodli s magistrátem - a jisto je, že se dohodli i se všemi politickými činiteli.

A mluvilo-li se a bude-li se ještě mluviti o tom, že jsme zameškali čas dohody, musí se tomu rozuměti tak, že jsme neměli ve chvíli, když se rozhodovalo o věci, možnosti zasáhnouti, poněvadž jsme byli ze všeho vyjednávání naprosto vyloučeni. Byl připraven plán, který sahal od ministerského předsedy až k poslednímu policistovi a magistrátnímu vykonavateli, s tím se na nás přišlo jako s klackem a s tím se pracovalo proti bezbranným dělníkům. A když tato mašinerie ve skrytu ministerských kuloirů byla připravena a namířena na Lidový dům, nežádali jsme nic než 24hodinný odklad, ale ten nám nebyl povolen. Vrhali jsme se k telefonu a obrátili jsme se na policejního presidenta Bienerta. Ten prohlásil, že o této záležitosti bylo rozhodnuto v poradě ministerstva, úřadů, magistrátu, policie a všech ostatních činitelů a že se nedá nic dělat, avšak že se obrátí na kancelář ministerského předsednictva. Tož za krátkou chvíli byl jsem volán presidiem ministerské rady, a bylo ujednáno, že půjdu v této záležitosti vyjednávat k ministerskému předsedovi; do té doby že veškerá věc zůstane v klidu. Za 5 minut po té volán jest policejní rada Najman k telefonu a sděluje se mu, aby okamžitě dal provésti zapečetění bez prodlení.

Prosím, dejte si otázku. Jistě pan min. předseda, který ve velké vřavě mluvil, se zmínil o tomto momentu, a sice v tom směru, že my jsme vyjednávání zamítli nebo zameškali. Ale položte si otázku, zda nám bylo při takovém rozhodování vůbec možno jednati. Vzdor tomu se jednání vedlo a vedl je posl. Brodecký a jiní až do 1/2 11. hodiny noční. Tímto vyjednáváním nemělo býti nic jiného dosaženo, než aby se zabil čas, až pan Němec dostaví se ve stínu bodáků do Lidového domu. Nebylo to než pouhé dekorum, pláštík, aby se mohlo říci: my jsme s levicí vyjednávali.

Ve stejném stadiu na mnohem širším základě a za mnohem těžší odpovědnosti rozvíjí se také celá záležitost této obrovské stávky. Jak dnes, tak také v neděli bylo s námi vyjednáváno z toho důvodu, že pokusila se odborová rada sprostředkovati v tomto sporu, ale v pondělí ráno probouzejíce se a nacházejíce nad sebou výminečný stav, jsme usoudili, že věc byla v neděli hotova, ukončena, náležitě uvážena a že jsme byli pozvání, abychom vyhověli přání odborové rady jenom proto, aby se světu mohlo ukázati, že s levicí bylo vyjednáváno, ba dokonce, aby se mohlo tvrditi z několikerých úst, že jsme přilezli žebrati k ministerskému předsedovi.

Slavná sněmovno! Já jako zástupce - berte si to jakkoliv - třeba jako bolševik, ale nicméně jako člen této sněmovny, který se rovná ve své odpovědnosti kterémukoliv z vás, který je součástkou této odpovědnosti, bych vám nepřál, abyste zažili takových hrůzných výjevů, které se odehrávaly v onen čtvrtek večer v zahradním sále Lidového domu, kde byla právě schůze důvěrníků. Prosím, bylo se vysmíváno, že jsme neměli nikoho k obraně Lidového. domu. Pražští důvěrníci, kteří tam počtem 400 byli shromážděni, nejsou jenom bojovníky, kteří by odráželi rány policie nebo jiných činitelů, to jsou také muži, kteří musí býti informováni. Ti byli shromážděni v sále, který jest úzkou dlouhou místností pouze se dvěma vchody. Když četnictvo z Lidového biografu, prorazivši dvéře uzavřené a ovšem také musíte prominouti, pánové, zabarikádované, vyrazilo zahradou proti sálu, obstoupilo ho po jedině přístupně frontě a po celé této frontě se dobyli do sálu, vyrazilo čtvery dveře a s nasazenými bodáky proti masse tam nashromážděné provedli útok. Byla z toho hrůza. Já stál na podiu a volal jsem, aby soudruzi opustili místnost v klidu jedním východem. (Hluk. Předseda zvoní.) Avšak, když jsem viděl, že celá fronta četníků vrazila tak bezohledně do sálu, skočil jsem skrze frontu, prorazil (Hlas: Hrdina!) - pardon, tu jde o technické vylíčení skutečnosti, nesesměšňujte - a volám po veliteli, jehož jsem upozornil, že jest to šílenství, že ty lidi tam porubají, že tam budou v posledním koutku, ze kterého není východu, přímo umačkáni. Tento velitel musel vystoupiti s největší přísností proti mužstvu a teprve tím bylo umožněno, že neštěstí bylo na nejmenší míru omezeno.

Scény tyto bez všeho přehánění byly krvavé; tekla krev dělníků v jejich vlastním domě a útulku. Důsledky politické tohoto případu nemohou nikomu býti tajný, kdo nepřestal býti člověkem, člověkem cítícím.

Pánové, kdybych měl vylíčiti celý obraz, který pokud se týče persekuce dělnického hnutí, nyní se rozvinul, nebyl bych se svými vývody hotov ani za dvě hodiny. Nemluvím o tom, že bylo nám naprosto znemožněno tiskem vycházeti. Co vydáváme, jest prapouhý leták a i tento leták jest číslo co číslo konfiskován. I docela nevinné věci, nadpisy, které ničeho neznamenají, jsou konfiskovány z toho důvodu, aby se šířil teror, aby se znemožnilo posílání tohoto listu do provincie. A nyní přišel výjimečný stav. Co tomu říkáte, vy všichni ochráncové řádu a zřízení, kteří pamatujete lépe než já, jenž jsem v těchto dobách neměl žádné účasti, jaké to bylo, když se šlo do vídeňské sněmovny pod událostmi výminečného stavu? Pánové, zabušte na svá prsa a vyvolejte, je-li v nich ještě trochu citu, ty vzpomínky a uvidíte, že tyto věci nejsou tak jednoduché, že také lid v Československé republice má v srdci pojem o svobodě a postulát o spravedlnosti lidské a že tento výjimečný stav, který neudržel stát rakouský, nemůže ochrániti ani demokratický stát a sebe lépe natřenou republiku. (Posl. Špaček: V Rusku je pořád výjimečný stav již 4 léta.)

Sděluji následující fakt: prozatímní místnosti našeho výkonného výboru, které jsme měli v hostinci u Zajíčků v Ječné ulici, byly nejbrutálnějším způsobem policií vyklizeny (Slyšte!), přítomným účastníkům nadáváno, spíláno a byli násilím vystěhováni. Prosím, naše strana v Československé republice nemá místa, kde by zasedal její výkonný výbor. Tam jste to dopracovali a nestydíte se? To jsou fakta volající přímo o pomstu. Kdybychom neměli rozvahy, ty věci by vypadaly docela jinak.

To se nestalo v žádném státě, ani ve starém Rakousku, aby politická strana byla policií vysazena před dvéře svých místností na ulici, mimo zákon, jako vyvrhel. Pánové, my toto nepřibíjíme, abychom naříkali a stěžovali si. To jsou fakta, která musí býti veřejně známa, abyste si byli vědomi těch důsledků, kam vede vláda žandarmerie a vláda soldatesky, kterou třímá ve svých rukách ministerský předseda Černý.

Pánové, já vím, že vy celkem se neznepokojíte nad těmi zjevy, které se dnes dějí v šírých krajích, ale prosím, aby to bylo bráno jako konstatování té nejobjektivnější pravdy, že dnes z jednotlivých obcí po desítkách, z jednotlivých okresů po stech, úhrnem po tisících důvěrníci dělnictva jsou zavíráni (Slyšte!), četnickými posádkami vláčeni do Prahy. Žaláře nestačí více, aby tisíce těchto obětí pojaly a jsou vyklizovány místnosti, aby se učinilo místo té bílé hrůze, která jako Horthyova jest zamýšlena zde v Čechách. (Posl. Dubický: To jest atomek z ruského blahobytu! Hluk.)

Slavná sněmovno! Já si dovolím přednésti jenom fakta stručná a suchá, která jsem včera na místě vyšetřil v obci Dobré u Kladna.

Předevčírem k večeru přišlo do obce Dobré 40 četníků, kteří bez ohlášení na místní četnické stanici počínali po obci vlastním způsobem zakročovat. Byli voděni při tom místními sedláky, kteří jim podávali informace a návody, koho mají zatknouti. Celkem během noci až do rána bylo zatčeno 30 lidí. Zatýkání pokračovalo až do poledne. Při tom četníci počínali si způsobem naprosto nelidským, zvláště vůči některým ženám vystupovali násilně a způsobem lidí nedůstojným.

Tak na př. Barbora Housková vypráví, že o 1/2 9 hod. večerní šla s matkou domů a potkaly 7 četníků. "Jeden z nich vykřikl na ně: "Ruce nahoru!" Matka tak učinila, já však nikoliv. Jeden z četníků nasadil mi bodák na prsa. Ptala jsem se, proč, a druhý pravil: "Kopni svini, ať mlčí!" (Slyšte! Slyšte!) Kromě toho mne celou omakávali. Já proti tomu protestovala slovy: "Takhle se ze ženou nezachází, obzvláště večer!" Potom mne pustili a když jsem s matkou odcházela, uhodili mne pažbou a dvakráte kopli."

Výpověď Anny Šilhancové: v 1/2 5 hod. přišel můj muž Václav domů a stěžoval si na bolení hlavy. Lehl si do postele a já po domácím úklidu asi v 7 hod. odebrala se též na odpočinek. V 1/2 9 večer přišli 3 četníci, mezi nimiž vynikal muž vysoké a silné po stavy, a zatloukli na dvéře se slovy: "Otevřte dvéře nebo to rozbijem!" Po otevření skočil silný muž k posteli, strhl peřinu z mého muže a křičel: Ty pse bolševická, už tě máme, půjdeš k Leninovi na Sibiř!" a tloukl ho pažbou. Já skočila k svému muži, chtěla ho svým tělem chrániti, on mne odhodil ke kolébce, jež stála ve středu světnice, kde leželo děcko, takže jen náhodou se stalo, že jsem děcku neublížila. Žena ta jest těhotná, za noci několikráte omdlela, stále jen sedí a pláče. Ještě dopoledne tam byli četníci, kteří celý byt rozházeli, hledali zbraně, kterých nikde nenalezli. (Hlas: To je pravá demokracie!)

Výpověď Anežky Čermákové: Dnes dopoledne asi o 11. hod. byla jsem v konsumu pro denní nákup. Do konsumu přišli 3 četníci a ptali se mne, kde jest můj muž. Já řekla, že byl doma celou noc, až do 9 hod. ráno. Kam šel, že nevím. Oni odešli do mého bytu, který byl uzamčen a byt nechali otevříti od kováře Haismana. Když mně to lidé sdělili, že jsou u nás četníci, běžela jsem domů a našla jsem byt otevřený, vše v bytě přeházeno, a nikdo už tam nebyl.

Výpověď Bubnové, manželky: Můj muž Buben byl v bytě zatčen. Odebrali mu flobertku bez nábojů. Převraceli mu vše v bytě a na ohražení jeho ženy odpověděli: "Mlčte, nebo Vám dám jednu, vy psi bolševičtí, my vám to ukážeme!"

Ženy Šroubková a Nosková vypovídají, že vyběhly večer na ulici před dům. Byly však četníky proti nim obrácenými zbraněmi zahnány zpět do domu. Podobně si stěžují i jiné ženy, že proti nim bylo se strany četníků vystupováno způsobem naprosto neslušným. Jména z pochopitelných příčin všechny udávati nechtějí.

Dále vypovídají ženy zatčených, že při zatýkáni četníci počínali si vůči zatčeným neurvale, je tloukli. Doklady Josef Pech a Šichtanc. Houska František, ač byl raněn, byl též odveden s sebou.

Výpověď Václ. Šípa, hocha 16letého:

Šel jsem domů o 1/4 9 od své vdané sestry. Na cestě mne potkali tři četníci, kteří s namířenou zbraní na mne vzkřikli: "Ruce vzhůru!" Já okamžitě uposlechl, oni mne prohlédli, a když u mně nic nenalezli, tloukli mne pažbami a fackovali mne. Všichni zatčení byli odvedeni na kladenské nádraží.

Takových ukázek mohl bych nahromaditi ne celé desítky, ale sta. Celé ohromné průvody zatčených jsou voděny do Prahy. Uvedu jen malou episodku z Modřan, jakých se stalo na sta. Velitel osmdesátičlenné posádky vojenské zakázal konání veškerých schůzí i organisačních, které jsme za výminečného stavu konali i ve starém Rakousku, a prohlásil, že dělníci musí nastoupiti práci za každou cenu, nebo že budou k tomu donuceni. Pánové, to jsou obrázky ze starého Rakouska let devadesátých, když četníci s nasazenými bodáky vodili dělníky do práce, aby lámali stávku, takový stav máme u nás.

Pánové, já se jistě nemýlím, že pan ministerský předseda, jehož jsem neměl ani čest ani chuť poslouchati, uváděl horentní věci, které se dějí na Kladensku a k vůli nim ž celá republika musí býti vzhůru. Já si dovolím předložiti v této sněmovně pokyny pro revoluční výbory, které v obcích skutečně jsou rozšiřovány a slouží k provádění generální stávky, která na Kladensku jako jinde jest prováděna do důsledků.

"Ve všech obcích nutno prováděti veškerá nařízení a usnesení sobotní důvěrnické schůze dělnictva. Revoluční výbory musí dbáti toho, aby provádění všech akcí dálo se v naprostém klidu aby pořádek nebyl nikde porušován. Aby zamezeno bylo drancování aneb jiné výtržnosti, ku kterým by dnešní rušné doby zneužíti chtěly živly neodpovědné, buďtež ve všech obcích postaveny hlídky. Hlídky ty pokud možno buďtež ozbrojeny. Ku hlídkám třeba použíti rozvážných soudruhů, kteří by si byli vědomi vážnosti a odpovědnosti svého úkolu. O případné zapůjčení zbraní ku vyzbrojení bezpečnostních hlídek, buďtež požádány ty občané, kteří zbraně vlastní. Velitelé hlídek i soudruzi hlídky konající, buďtež poučeni, že zbraní nesmí býti používáno k žádnému násilí, nýbrž jen na záchranu klidu a pořádku.

Konfliktů s úředními orgány a s ozbrojenou mocí budiž se v každém případě vyvarováno. Stávkový boj vede se neztenčeně dále. Socialisační požadavky zůstávají v platnosti. Na zabraných velkostatcích budiž prováděna přísná kontrola. Proti každému, kdo chtěl by něco poškozovati, ničiti, budiž bezohledně zakročeno." (Hlas: Co je to bezohledně?) Tomu snad račte rozuměti.

"Dělníkům, kteří jsou delegováni ku pracem, které jsou uznány za nutné, nebudiž nijak v práci bráněno. Určitá práce v potravních odborech i na dolech u těžních a čerpacích strojů, na hutích, u vysokých pecí a pod. musí býti konána. Také bude nutno delegovati část horníků k těžbě tam, kde nedostatek uhlí hrozil by zastavením činnosti čerpacích strojů a tím zatopením dolů. O tom, které práce a kde mohou býti konány, rozhoduje ústřední revoluční výbor.

Nedejte se vyprovokovati nikde k žádným nepředloženým činům. Zachování klidu jest nutným příkazem pro každého, neboť ve klidné generální stávce spočívá moc a síla dělnické fronty.

Ani případná persekuce, byť byla naprosto neodůvodněna, nesmí nás z klidu vyrušiti a zmalomyslniti.

Na místa zatčených a persekvovaných jednotlivců i vůdců musí nastoupiti druzí soudruzi.

Armáda proletariátu musí vyhrávati svojí početností a silou a každý poctivý dělník schopen je dnes vykonávati funkce, v třídním nekompromisním dělnickým hnutím jemu uložené. Generální stávka, nejmocnější zbraň dělnické revoluční armády, byla vyhlášena a nesmí býti nikdo desertérem bojovné fronty."

Další předpisy týkají se přímo opatření bezpečnostních na dolech. "Na dolech, kde by hrozilo nebezpečí zátopy z nedostatku uhlí k otopu parních kotlů, budiž povoláno celé osazenstvo k těžbě potřebného uhlí.

O počtu těžebních směn rozhodne důlní výbor. Zásada však je: Mimo potřebu pro pekárny nesmí z dolů žádné uhlí býti vyvezeno. Vytěžené uhlí vyveze se do zásoby, nikoli do věží, a důlní výbor ručí, aby nebylo k jiným účelům použito.

Party, potřebné na místa ohněm ohrožená nebo zaplynovaná, hrozící sesutím, určuje důlní výbor tak, aby mužstvo střídavě bylo konsignováno. Totéž platí pro nezbytně potřebné dělnictvo pomocné, jako jsou: svážeči do kotelny, krmiči koní a podob. Vyňati jsou zkoušení topiči, strojníci."

Zde tedy, pánové, vidíte, že generální stávka, která byla vyhlášena a o kterou nám jedině běží, je bodem, kterým je nutno dnes se zabývati a kolem kterého se dnes všecko otáčí. Pánové, jde o to, jestli tato generální stávka může býti likvidována způsobem lidským, který odpovídá těm, kteří ji vedou, anebo jestli chcete šlapati v potocích krve, jestli chcete šlapati po právech dělnictva a jestli chcete udělati to, co bylo napsáno v tisku nám nepřátelském, to jest, aby naše strana, sociálně-demokratická levice byla shlazena, byla rozdrcena a rozšlapána, aby byla odstraněna s povrchu republiky. To jsou dvě alternativy, před kterými stojí dnes celá republika. (Výkřiky.)

Pánové! Ať si bagatelisujete anebo vyhrožujete, nebo vykonáváte teror, v každém případě jediným místem, odpovědným místem je tato sněmovna a posléze nejvyšší representant státní moci. (Posl. dr. Stránský: Jde nám o ochranu! Posl. Merta: Co se vám stalo, pane doktore?)

Naše levice prohlásila, když odborová rada se odhodlala sprostředkovati, že jejím odpůrcem není dnes žádná frakce pravice anebo podobné, nýbrž vláda. V tu chvíli, když prolita byla krev dělnická a když obrovským náporem státní moci bylo zakročeno proti dělnickému hnutí, tímto odpůrcem je a zůstává jedině státní moc a její representanti. A z toho důvodu, pánové, my nemůžeme vyjednávati s někým, kdo ten požár sice roznítil, ale odpovědnost nese pouze morální, kdežto právní odpovědnost nenese ani v nejmenším.

Kdyby šlo o otázku, má-li ten dnešní tragický experiment vlády býti applanován, odstraněn, stojíme tváří v tvář státní moci, která se proti nám svou celou mocenskou mašinerií postavila. Můžeme jedině vyjednávati s ní, jako ve válce může vyjednávati jenom zástupce státu válčícího se zástupcem druhého válčícího státu.

Pánové! Užil jsem obrazného rčení. Jestli dnes jsou činitelé v republice, kteří by prohlašovali, že jsme vyvolali válku občanskou, pak tuto válku nevyvolali jsme my, my jsme byli v sebeobraně. A to je zřetelno všemu chudému lidu, ať se hlásí ke kterékoliv straně, ať se hlásí ke všem těm, kdož sledují rozepři mezi námi a vládními socialisty, již od prvního okamžiku, kdy padlo první rozhodnutí soudní, to je zřetelno i právním odborníkům. Neboť tyto věci, jak jsou rozhodovány, nemají s jurisdikcí starého Rakouska ničeho sobě rovného. Aby pro přestoupení živnostenského řádu bylo povoláno 400 četníků, aby krvavě rozehnali schůzi důvěrnickou, to jest přímo neslýchané, to jest horentní, pod tímto faktem musí se zardíti, kteří tam přišli o půl noci, od hlavy do paty.

Pánové, stanovisko vlády jest neudržitelné. To, co vám bylo řečeno, jest mi úplně známo po předvčerejší konferenci s panem min. předsedou. Nám jest známo, že stereotypně jako automat neustále opětuje: "Musí býti zaveden pořádek, zákonu zjednán průchod a to se udělá všemi prostředky". Víc z něho nedostanete. Celý ten byrokratismus, který v něm jest, kdybyste mu škrábli po kůži, objeví se černožlutý jako ze starého Rakouska. Vy pochopíte, že přes mrtvoly dělníků, přes prolitou krev a tisíce zatčených obětí s tímto pánem jsme hotovi a s ním vyjednávati nemůžeme.

Prosím, ty věci jsou v souvislosti se všemi ostatními zjevy a jsou stejně tak důležité jako tyto. (Hluk. Výkřiky.)

Slavná sněmovno! Přes to, že snad mnohem lépe jsem si vědom těch strašných důsledků pro republiku samu, než mnohý z vás, mám to mínění, že tuto strašlivě rozvinutou kritickou situaci jest možno aplanovati, ale jednáním seriosním, vážným, za kterým stojí vůle, aby se tak stalo, a ne jednáním jen na oko, které hledí, aby bylo získáno času a jehož účelem je naši stranu rozdupati a zničiti. Ovšem že zničiti stranu mělo by význam pramalý, kdyby současně se tu nejednalo o nejkrutější persekuci dělnického hnutí, jaké kdy v Čechách v moderní době v 19. a 20. století bylo.

Jest pochopitelno, že tuto věc nemůže likvidovati ten úředník, který celou situaci rozvinul svým byrokratickým zkostnatělým duchem. Požadavky, které hnutí naše v tomto směru má, byly by rozvážné, byly by možné. Běží však o to, kde nalézti sprostředkovatele. A pánové, já neváhám prohlásiti, že jen jediný muž jest v republice, ku kterému bychom se odhodlali v této záležitosti jíti, a to jest president republiky Masaryk. (Hlas: Ano, ten vám bude rozhodovati!) Bude-li nám znemožněno, abychom jednali s presidentem, nebo nebude-li ani zde pochopení, potom, pánové, aniž bych pronášel nějaké hrozby, nezbývá nám nic jiného, než abychom veškerou odpovědnost ponechali druhé straně, neboť budeme míti vědomí, že vykonali jsme všecko, co v zájmu klidného vyřízení celé této záležitosti bylo potřebí. (Potlesk levice sociálně-demokratické.)