Předseda: Slovo
má dále pan posl. Němec. (Potlesk sociálně-demokratické
pravice.)
Posl. Němec: Občané a občanky! Vy jste slyšeli dnes křik, rozhořčení, pobouření, vy jste slyšeli dnes obžalobu, která byla vznesena na vládu a na nás. O nás bylo řečeno, že jsme vládními socialisty.
Dovolte, abych krátkými rysy jenom naznačil, jak se věci vyvíjely, než došilo k těm politováníhodným, smutným událostem minulého týdne ve čtvrtek, v pátek, v sobotu, včera a snad i dnes. Naše strana sociálně-demokratická 50 let se vyvíjela na zásadách Marxových. Nikdo nebral v pochybu, že by nebyla marxistická, nikdo nevytýkal, že by se byla kdy zpronevěřila programu Marxovu. Ba byli lidé, a velká většina z nich stojí dnes na levici, kteří prohlašují, že jsou nekompromisními marxisty. Tehdá se nám posmívali, že jsme zkostnatělí, že jsme nehybní, že nedovedeme se s dobou vyvíjeti a t. d.
Tu vznikla v Rusku revoluce. Lenin a Trockij neměli organisací ani politických, ani odborových, ani nějak sečlánkovaných, družstevních. A tu přirozeně, když chtěli míti revoluci, postavili ji na jiný podklad, na t. zv. sověty, na rady dělnické, selské a vojenské, Lenin a Trockij vyhlásili diktaturu proletariátu a této nové podstatě své taktiky a své methody říkají nekompromisní marxismus. Zvrátili všechno a nyní přirozeně se snažili, aby tuto diktaturu proletariátu zavedli také tady, poněvadž v Rusku se nijak neosvědčuje. Není to diktatura proletariátu, nýbrž diktatura nad proletariátem, diktatura několika málo jednotlivců (Zcela správně!), kteří nejsou proletáři, nejsou dělníky. Ani jeden z nich, ani Lenin, ani Trockij, ani Krasin, ani Zinověv, ani Lunačarský a jak se všichni jmenují, ani jeden z nich není dělníkem a nezavádějí tam žádný socialismus, ani komunismus, nýbrž naprosto bezohledný terorismus. (Potlesk.)
Tam není svobody spolčovací, shromažďovací, tam není žádné svobody tiskové, žádné svobody osobní a občanské, nýbrž jediný příkaz: Kdo stojí proti zásadám třetí internacionály moskevské, ten budiž bez milosti zavřen, zničen. (Tak jest!)
A nyní, přátelé - já se nemohu pouštěti do podrobností, jen jedno ještě chci vytknouti - tam řekli, že je nutno zničiti kapitalismus, buržoasii, ale, přátelé, zničili nejen kapitalismus a buržoasii, nýbrž i socialismus a komunismus. (Poslanec Warmbrunn: To není pravda!) o tom vy, myslím, velice málo víte, poněvadž pochybuji, že byste si byl dal takovou práci, abyste sledoval, jak se věci mají. (Výkřiky.)
Já jsem byl na straně levé, já jsem s pravičáky nešel, já jsem se však přesvědčil, že to, co se děje v Rusku, není socialismus a komunismus, ale že to jest praobyčejný terorismus! (Výborně!Hlučný potlesk.) A to všechno k nám bylo před dvěma roky zaneseno. Zahájena u nás agitace pro přístup ke třetí internacionále, založena samostatná strana v naší straně a posíláni zástupci do Moskvy na jejich sjezdy. Tam se prohlašovalo, že jsme jejich přívrženci, že celé české dělnictvo inklinuje k třetí internacionále. A dnes, prosím, čtěte, co povídá Sonnenschein o tom, jak se chovají tady tak zvaní levičáci, že nepřiznávají barvu a že je nutno dobře se na ně podívati, když zapírají, že jsou komunisty. To byl ten boj mezi námi. Nebylo mezi námi nepřátelství proti komunismu. My proti němu nestojíme. Každý má své svobodné přesvědčení, ale jedno jsme chtěli, aby ti, kdož jsou komunisty pod firmou levičáků, veřejně to přiznali a řekli, aby vytvořili si svou samostatnou komunistickou stranu. My proti nim nepodnikneme ani toho nejmenšího. Ale my jsme se musili proti tomu brániti, aby zaváděli u nás komunismus, komunistické methody, vyhrožovali každému, poněvadž vyhrožování je jednou z nejpřednějších jejich zbraní, a říkali jsme: Tedy přiznejte, čím jste, a nechoďte pod firmou socialistické demokratické levice, pod firmou marxistické levice mezi dělníky. Řekněte jim pravdu, že jste komunisty, že jste nepřáteli sociální demokracie, že vám bylo uloženo - v těch 21 thesích Leninových to stojí - stranu rozvrátiti a zničiti. A přidávám, tak jako to hlásali a se k tomu přiznávali, dnes to zapírají, že je úkolem jejich také zničiti Československou republiku. (Tak jest!)
Přátelé, říkali to otevřeně, psali o tom; čtěte, prosím, kladenskou"Svobodu", čtěte i jejich věci a budete jasně viděti, co z toho mohlo vyrůsti. Možná, že předčasně vyrazili, možná, že jim to není dnes všechno vhod, poněvadž prozradili, co v duších jejich dřímá, a prosím, všechny své cíle, za nimiž se ubírají. A přirozeně, když jsme viděli, že náš sjezd sociálně demokratický má býti pláštěm pro komunistickou agitaci, pro rozvrat v naší straně, pro klamání dělníků, že jsme sjezd odložili. (Výborně!)
A když jsme sjezd odložili, přišli k nám do našeho domu, ujali se vedení a všechen majetek si vzali. Ale oni nejednali tam, jak nyní zde prohlašuje pan kolega Skalák, že prý tam nikomu nezkřivili ani vlásku na hlavě. Když prohlásili, že to zabírají, že jest to majetkem jejich, že se nebudou nikoho tázati, řekli jsme: "My nemůžeme se s nimi dáti do boje, my ustupujeme dobrovolně, poněvadž jsme poznali, že za těch okolností s nimi pracovati nemůžeme". Jest přirozeno, že oni si tak počínali, vždyť mě tam do domu ani nepustili a byly mně činěny ostré výtky, že jsem bačkora, že si to nechám líbiti a nezavolám nikoho na ochranu majetku strany. Tehdy ještě nebyl žádný komunistický sjezd v Praze, nebylo to tedy naprosto žádným důvodem k tomu, jíti zabrat majetek a říci nám: "Tady vám dáváme censora." (Slyšte!)
Vy křičíte, že jest nyní censura,
ale vy sami jste suspendovali všechna naše osobní práva, vy jste
suspendovali všechna naše politická práva, suspendovali jste naši
tiskovou svobodu a dali jste nám tam censora. Přátelé, proč jste
ho tam dávali? Abychom prý nemohli a nesměli tam psáti tak, jak
za dobré uznáme, my, kteří jsme majitelé listu! Mělo býti s námi
jednáno a my jsme byli ochotni jednati, ale oni odepřeli s námi
jednat. A já prohlašuji, když se zde pan kolega Teska tolik
rozčiluje, že ještě dva dny před sjezdem mně dával slovo, že na
sjezd odložený nepůjde, že jej neuznává. (Slyšte!) A nyní,
prosím, zde dělá takový rámus a tváří se tak, jako by mu byl někdo
ukřivdil. (Hluk.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid!
Poslanec Němec (pokračuje): A, přátelé, běželo o to, jsme-li my oprávněni zabrati svůj majetek, jsme-li povinni terorismu ustoupiti, či nic? A tu bylo přirozeno, že jsme neposlali tam dělníky, aby se dělníci s dělníky rvali, nýbrž my jsme řekli: Soud, všechny zákony prohlašují, že jest to majetek nesporně náš, tedy jsme řekli: tady jest úřad od toho, aby nyní nám majetek náš chránil. (Výborně!) Přátelé, my jsme nic jiného dělati nemohli. Že oni byli vychováni komunisty k násilí, že komunisti jim stále říkali: "Jen násilím do toho", a že se násilím postavili proti státní moci, když se snažila zjednati průchod zákonu, za to my přece nemůžeme. Kdybychom se byli postavili proti nim, když přišli násilně zabrati dělnický dům, majetek dělnické strany, pak. přátelé, kdyby byli na nás spáchali násilí, byli by řekli: "Proč jste tedy nešli dobrovolně pryč?" A když jsme šli dobrovolně pryč, říkají, že jsme se měli více proti tomu brániti. My jsme dělali, co jsme mohli, a nyní, přátelé, co se stalo dále? Úřad zabral místnosti, poněvadž musel. Vyhnán byl řiditel, vyhnáni byli majitelé, byl zkonfiskován veškerý majetek strany, a proto jej nyní úřad brání, když bylo zákonitě stvrzeno, že nám patří. To by byla pěkná republika, kdyby řekla: my nedovedeme chrániti a hájiti majetek zákonitě uznaný, poněvadž jest to majetek sociálních demokratů. To přece republika nemohla říci a na nejméně mohla říci: majetek sociálních demokratů musí ustoupiti teroru komunistů. (Potlesk.)
Přátelé, oni vyhlásili generální
stávku! (Výkřiky soc. dem. levice.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid!
Poslanec Němec (pokračuje): Tímto vyhlášením se dopustili té nejkrajnější nezákonitosti proti dělnictvu, poněvadž k tomu nebyli oprávněni. (Potlesk. - Poslanec Buříval: To jest práce pro reakci!) To by každý mohl přijíti a prohlašovati generální stávku a hnáti dělníky do boje pro své osobní stranické zájmy a potřeby, To jest nemyslitelné, aby takové věci se děly a již tím, přátelé, že stávku prohlásili, aniž se byli dotázali dělníků, aniž se dotázali odborových organisací, aniž byli s kým jednají, chtěli uplatniti svůj komunistický teror v celé naší československé republice. O to tu běží, proti teroru jest to boj, to není boj proti nějaké politické straně nebo politickým zásadám, to jest boj proti vyloženému teroru, proti terorismu, který by nás chtěl zavléci tam, kde se octlo dělnictvo v Rusku (Hlas: A v Maďarsku!) a v Maďarsku.
Přátelé, čtěte jejich listy, co
píší: Ze máme být oběšeni, že máme být pobiti. (Hluk.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Němec (pokračuje) ... "Rudé Právo" udávalo několikrát adresy našich soukromých bytů a tisklo veřejně, že si to s námi osobně půjdou vypořádávat. To bylo tehdy, kdy o těchto dnešních událostech nebylo nikde ani slova, kdy se o tom ani nemluvilo, ale řeklo se, poněvadž tito lidé se postavili proti třetí internacionále, tak je zničíme, zabijeme, krev jejich musí téci, aby dělnictvo vidělo, jak se se "žlutými zrádci" - jak nám říkají - nakládá. Tedy jen teror, jen násilí, jen krev, a nyní, přátelé, když to tak nešťastně až tam dohnali, že teče krev nevinných lidí, nyní křičí "jdou proti nám se zbraněmi", ale že napřed oni stříleli, napřed dělali útoky, napřed ranili.... (Odpor soc. dem. levice. - Posl. Šmeral: To není pravda! Posl. Blažek: Styď se!) Já, velectěné shromáždění, na vývody habsburského agenta odpovídati nebudu. (Výborně! Potlesk.) Ten habsburský agent štval proti českému národu, a když máme republiku, snaží se ji rozvrátiti, aby dokázal, že má neustále jednu politickou linii.
Přátelé, a nyní tedy mluví a nyní
tedy křičí jednotlivci, že koaliční svoboda, je prý ohrožena.
Ano, koaliční svoboda, ale těch dělníků, kteří nechtěli se podrobiti
teroru komunistů, nechtěli jíti do generální stávky, poněvadž
jejich organisace generální stávku nevyhlásila, a následkem toho
vidí v tom omezení koaliční svobody, když úřady brání, aby komunisté
znásilňovali a bili dělníky, kteří se nepřipojí ke generální stávce.
To jest pěkná koaliční svoboda, jak vy si ji, pánové, představujete!
Tak my si koaliční svobodu nepředstavujeme a slibujeme vám, že
budeme proti takové koaliční svobodě vždycky vystupovati s největší
rozhodností, poněvadž říci někomu, tak jako to udělal Zápotocký
na Kladně, kdo se postaví proti němu, že ho zastřelí nebo pověsí,
pánové, to že jest svoboda, kde se hrozí zastřelením nebo věšením?
(Výkřiky.) Ti pánové na Kladně docela nic prý nedělali.
(Výkřiky posl. dr. Šmerala.) Ano, habsburský agent - bylo
to v listech veřejně. Na Kladně vydrancovali redakci, rozkradli
peníze, všecko, co mohli (Slyšte!) a nyní si stěžují, že
státní moc přišla a chce tam zjednat pořádek. Oni totiž chtějí
zjednat pořádek sami, rozkradli peníze, vypsali odvody, ustavili
revoluční výbory - aby snad zamezili drancování těch druhých -
postavili ozbrojené hlídky, a nyní řekli, že je nutné, aby nebyly
vyvolány konflikty s úřady republiky! Já nevím, jaký by to byl
stát, když se mu suspendují úřady, když tam pošlou hlídky, které
prohlížejí vlaky (Hlas: Kradou!), kde nutí dělníky, aby
nešli do práce, když vypíší odvody pro svou armádu. (Smích.)
Nic prý nedělali, a jinak se prý chovali náramně slušně. (Smích.)
Ano, kdo se jim podrobil, tomu nic neudělali, ale běda tomu,
kdo řekl, že státu přísluší dosazovati úřady, že státu přísluší
chrániti majetek občanů, že stát posílá hlídky nebo nechá prohlížeti
vlaky, pokud toho nutnost vyžaduje, že stát je to, který vypisuje
odvody; o tom ti naivní páni komunisté na Kladně nic nevědí, oni
říkají, vždyť my jsme nic nechtěli, my jsme mírumilovní občané,
chtěli jsme jen provolati sovětskou vládu takovým způsobem, že
každý, kdo se proti tomu postaví, bude ubit, a když úřady se proti
tomu postaví.... (Posl. Warmbrunn [německy]: Vy jste
smutný socialista, pane Němec!)
Předseda (zvoní):
Prosím, aby pan poslanec
Warmbrunn odešel do lavice!
Posl. Němec (pokračuje): ono také v revolučním výboru dokonce bylo rozhodnuto o tom, jaké práce mají býti vykonány. O tom rozhodne revoluční výbor. Patrně ten revoluční výbor byl by snad s někým sjednával, že jsme mu povolili to neb ono, kdyby prohlásil, že ten revoluční výbor uznají jako instituci, která jedině má právo rozhodovati. A to, myslím, pánové, naprosto nejde. To je nemožné. (Souhlas.)
My tedy prohlašujeme, že bychom přirozeně se musili proti tomu ohraditi, poněvadž my si nepřejeme, aby takové věci zde byly zaváděny, a my si nepřejeme, aby methody a taktika ruských komunistů v naší republice stala se vládnoucí, aby jí byli podrobeni všichni dělníci, všechny její organisace a všechno občanstvo této republiky. My si toho nepřejeme a sice proto ne, poněvadž víme, že bychom dlouho stát za takových okolností neudrželi, že by se nám snad ještě hůře dařilo, než v Rusku, poněvadž Rusko je země zemědělská, rolnická, kdežto my nemáme toho štěstí. Je to země soběstačná, pokud se týká plodin zemědělských, dobytka, surovin atd. To všechno my nemáme, a my se ptáme, jak by se nám dařilo, kdyby tito lidé, kteří vyvolali tyto věci a vyvolali tuto velikou stávku, která se shroutila, shroutiti musila, kdyby tito lidé zde nabyli rozhodující moci. A teď, prosím, podívejte se dále.
Jestliže je možno - oni odpírají nám, že bychom my byli pravými socialisty - já se ptám, jest opravdu možno, či věří někdo, že socialismu lze zvítěziti jedině politickým bojem násilnickým, že socialismu lze zvítěziti vojenstvím, zbraní, násilím? Já pravím, ne. (Posl. Warmbrunn [německy]: Ano!) Tak si socialismus nepředstavujeme. (Hluk.) Socialismus lze uplatniti jen hospodářským vývojem. Socialismus se stane tehdy skutkem, ovládne celou lidskou společnost, až se prokáže, že výroba socialistická, socialistická distribuce je lepší, než-li výroba a distribuce kapitalistická. (Potlesk.)
Přátelé! Tak ty věci stojí pro nás. Nyní, když ženete dělníky k terorismu, když je vháníte do takových strašných konfliktů, o nichž přece musíte věděti, poněvadž netvoříme ani třetinu voličstva, když vezmeme socialistickou stranu tak, jak byla jednotná před volbami, tvoříme sotva třetinu obyvatelstva. Myslíte, že je možno zdolati jednou třetinou dvě třetiny obyvatelstva? (Hlas: To snad v Rusku!) Myslím, že nejste o tom přesvědčeni, že to můžete vyhráti. Co může nastati? To jest práce pro reakci, která po každé velké revoluci, když byly přepjaty struny, takže se strhly, přišla. My si nepřejeme žádné reakce, my si nepřejeme také, aby dělnictvo bylo sraženo zase o 20, 30 anebo 50 let nazpět, my chceme na těch vymoženostech, kterých jsme se v této republice dodělali, budovati dále, abychom republiku demokratickou, lidovou mohli sesocialisovati. (Výborně! Potlesk.)
To jest naše stanovisko. Nebudeme se pouštěti do experimentů, o nichž každý rozvážný muž ví, že nemohou končiti jinak, než porážkou dělnictva. A nyní ti pánové, jak řekl předešlý pan řečník, válku občanskou prý nechtějí. Oni prý jí nevyvolali. Ano, to říkají dnes, když již mají svou kampaň prohranou. Ale já se táži, jaká to svědomitost, vyvolati generální stávku, s nikým se nedohodnouti, nikoho se neptati, a pak teprve klásti požadavky? Požadavky teprve potom stanovili, když už generální stávku prohlásili a já prohlašují, že to není už demagogie, to jest vyložená zločinnost. (Potlesk.)
A, přátelé, nyní mluví o tom, že prý by bylo možno věci aplanovati jednáním seriosním. Přátelé, nevím, ale jak oni seriosně jednají? (Hlas: Kerenština!) v sobotu jednali občané z levice s důvěrníky kovodělných závodů s námi a podávali určité požadavky, na základě kterých by se mohla věc dohodnouti. Když k nám přišli důvěrníci závodů kovodělných a řekli, že chtějí jednati, byli jsme ochotni - u nich to trvalo několik hodin, než se k tomu odhodlali, pod tlakem těchto důvěrníků. Předložili nám určité požadavky, na základě kterých bylo možno jednání zahájiti.
Bylo řečeno dále, že se máme v neděli v 9 hod. sejíti zase u odborové rady, tam že se bude v jednání pokračovati. Kdo nepřišel, byli oni, naši komunisté, a pak prosím, když přišli, jednali jenom prostřednictvím, ne přímo s námi, a měli zase jiné požadavky. Pak se to přetrhlo, šli na hrad, tam jednali, jak tam jednali a co sjednali, to řekne blíže kol. Bechyně, poněvadž nemohu tak dlouho mluviti. (Hlas: Naši ochotu nazvali slabostí!)
Předešlý pan řečník Skalák prohlásil, že prý se jedná o to, aby komunisté byli ubiti. Přátelé, kdo je ubíjel? Kdo začal? Kdo jim co dělal? Oni by nebyli ubiti, kdyby se jim ve všem bylo vyhovělo, kdyby se jim všecko podařilo, kdyby se jim podařilo rozvrátiti naši stranu, rozvrátiti celé hnutí dělnické a rozvrátiti naši republiku. Pak by to bylo v pořádku, pak by nebyli znásilňováni, (Potlesk.) Ale všecko to, co se nese za tím, aby byla udržena republika, aby byly udrženy naše zákony, aby náš lid měl zachovánu svobodu tisku, svobodu shromažďovací, svobodu koaliční, aby jej nenutili teroristé komunističtí ke generální stávce, nevyháněli jej z dílen, to prohlašují za násilí, kdo se proti nim prohřešuje, toho prohlašují za násilníka, který jim brání v uplatňování jejich cílů a jejich plánů.
Ctěné shromáždění, končím. Zde
neběží o pokrok, zde neběží o socialism, o komunism, nýbrž zde
běží o vládu teroru, kterým by se socialismus a komunismus úplně
zničil, kterým by zavládlo několik málo lidí, kteří stojí na stanovisku
diktatury proletariátu. My prohlašujeme: Neuznáváme diktátu buržoasie
- nikdy jsme ho neuznávali - my však také neuznáváme diktatury
proletariátu, poněvadž to by byla vláda minority proti majoritě,
byla by to vláda násilí, která není schopna, aby vynesla lidstvo
k těm výšinám, o nichž my sociální demokraté sníme, po nichž toužíme,
za něž pracujeme! My zde prohlašujeme, že budeme také brániti
svou stranu sociálně-demokratickou a budeme působiti k tomu, aby
byla schopna přetvořiti naši republiku v republiku socialistickou
vývojem, postupným vývojem, poněvadž jinak si to nelze ani představiti.
Pravím, že budeme chrániti všechno to, co v našem programu stojí,
a jestli oni vypravují dnes, že my jsme žlutými social-patrioty
a vládními socialisty, i to sneseme, poněvadž jsme přesvědčeni,
když půjde vývoj věcí klidnou, rozumnou cestou ku předu, že dnes
nebo zítra budeme vládci v této republice my. Ale ne terorem,
ne násilím, nýbrž postupným vývojem uplatníme zásady socialistické
a my také vedle toho jsme ochotni, poněvadž zde byly vedeny útoky
na základy republiky, tuto republiku hájiti a chrániti (Výborně!
Potlesk.), poněvadž v ní spatřujeme první etapu k dosažení
našeho cíle: Republiky socialistické. (Výborně! Hlučný potlesk.)
Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan kol.
dr. Czech.
Posl. dr. Czech (německy): Jménem klubu poslanců německé sociálně demokratické dělnické strany podávám toto prohlášení:
Předsednictvo naší strany radilo
se v zasedání ze dne 12. prosince t. r. o událostech právě minulých
dnů a usneslo se prohlásit" že není německému dělnictvu možno,
pokud nynější situace byla způsobena sporem obou českých sociálně
demokratických stran, aby jakýmkoliv způsobem se do toho míchalo.
Pokud však boje platí tomu, aby se dosáhlo požadavků, za něž bojují
veškeří třídně uvědomělí, tudíž i němečtí proletáři a zvláště,
aby se dobylo úplné politické svobody a docílilo hospodářského
zlepšení, aby byly stanoveny závodní rady a především, aby byla
provedena socialisace, může býti výsledku dle názoru předsednictva
dosaženo jen, spojí-li se veškeří organisovaní proletáři, stojící
na půdě třídního boje, v kongresu proletářů. Klub německých sociálně
demokratických poslanců, sdíleje v plném obsahu názor předsednictva,
hluboce lituje, že tato naznačená cesta nebyla nastoupena, nýbrž,
že došlo k užití prostředků státní moci a následkem toho ku krveprolití.
Němečtí dělníci litují obětí tohoto použití násilí a vyslovují
naději, že podaří se českému dělnictvu, aby nahlédlo, že jest
ukončiti co nejrychleji bratrský spor a utvořiti jednotnou frontu
proletářstva všech národů. Vůči vládě zjišťujeme skutečnost, že
tentokráte - v rozporu s tím, jak se jindy chová - zakročila a
zrušovala svobody, zaručené v ústavním zákoně ochrany osob, domu,
listovního tajemství, svobodu tiskovou, práva spolkového a shromažďovacího
ve velké části státu a neostýchala se nad velkou částí státu vyhlásiti
stanné právo. Ohražujíce se co nejrozhodněji proti tomuto počínání
vlády a odsuzujíce je co nejostřeji, žádáme o okamžité zrušení
výjimečného stavu a stanného práva a tím o opětné zavedení státně
občanských svobod, ústavně zaručených. Navrhujeme tedy, aby vládní
prohlášení nebylo vzato na vědomí. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan posl.
Udržal.
Poslanec Udržal: Vážené Národní shromáždění! Republikánským klubem bylo mně uloženo prohlásiti, že schvalujeme všechna opatření vládní, jako k zachování zákonů nám lidovou republikou daných nezbytná.
Nerad bych rozmnožoval počet těch, kteří činí vládě výtky. Ale nemohu přece nepřipomenouti, že kdyby včas a ne teprve v hodině dvanácté byla učiněna preventivní opatření (Zcela správně!) že mohla býti zkrácena nechutná komedie, i snad počet modřin.
Vážené Národní shromáždění! Soudím, že historik to, o čem zde dnes mluvíme, nazve snad jednou modřinovou revolucí, nebo snad ještě případněji "pendrekovou" revolucí. Dovolte, abych tedy já sám přičinil k tomu dnešnímu stavu několik poznámek. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Světová válka vyvolala převrat a rozvrat. Nezůstal kámen na kameni z těch řádů, na kterých spočíval dříve svět, jmenovitě ve střední Evropě a zejména pak ve státě, ze kterého vznikla naše demokratická, lidová republika. Na nás tedy bylo, abychom zavedli nový řád, nový pořádek, abychom vyvedli lid z chaosu, ve kterém se následkem světové války právě ocitl. Zvolili jsme si formu republikánskou, formu státu republikánského, která nejlépe odpovídala celému hluboce demokraticky založenému národu. Jednohlasně rozhodli jsme při stavbě našeho státu pro formu nejdemokratičtější, pro formu republikánskou. Dnes - tím republice nebude jistě učiněna žádná úhona - vidíme, že všichni, Češi, Němci, Maďaři nebyli jsme náležitě na tuto vládní formu resp. na ty demokratické řády, které jsme si sami ustanovili, náležitě připraveni. Věc je pochopitelná. - My proto, že po staletí jsme byli v úloze národa zastrašeného, národa ovládaného, - a Němci a Maďaři proto, že po staletí byli v úloze národa tak zvaných pánů, hráli ustavičně tak zvaný "Herrenvolk" a těžko opět vpravují se do situace, která jim připadá ve státě opravdu demokratickém. Když, vážené Národní shromáždění, shledáváme se s různými poruchami, nesmíme tím býti nikterak překvapeni. Ano, já pravím, nedivím se, že setkáváme se s poruchami v našem mladém státě. Více bych se divil, kdyby se nějaký zázrak stal, kdybychom se bývali s takovými poruchami v našem státě nesetkali, kdyby tedy všecko šlo jako ve státech starých, pevných, kde jsou ty cesty již dlouhou praxí vyjeté. Na nás je, abychom všichni spojenými silami starali se o to, aby co možná nejdříve nastaly u nás poměry normální, aby zde byl pořádek, aby zde byl respekt před zákony atd. atd. Demokratismus, svoboda. Co to znamená? Netrpěti bezpráví; a netrpěti bezpráví, co znamená? Respektovati zákon. Zákon, který jsme si sami dali; respektovati jej pak, je ovšem především povinností naší. (Posl. dr. Šmeral: Vyvlastněte velkostatky a uvolní se všemu. Nic víc není potřeba na celý rok. Bez náhrady!)
Přispějte, kolego, svojí politikou k tomu a můžeme pracovati rukou společnou a nerozdílnou. Vy děláte prozatím pravý opak. (Posl. dr. Šmeral: Máme všecko připraveno!) Kolego, tímto způsobem nedocílíte nikdy ničeho, ale docílíte pravého opaku. Jste, bohužel, aniž byste si toho uvědomili, v cizích službách. Z tohoto hlediska se na vás též já dívám. Politování hodní nešťastníci! Nic více! Bohužel k tomu se nesmí nechati odsouditi národ, aby trpěl proto, že několik lidí postrádá rozumu, anebo někdo že má dosti zlé vůle, aby viděti nechtěl. (Výborně! Potlesk.) Jestliže naše zákonodárství nebylo snad ideální, jestliže není všechno bezvadné, co jsme v tak krátké době, řekl bych, na cestě nouzové stvořili, na nás je, abychom příští působností svou opravili nedostatky a chyby, ale pokud zákony, které jsme sami dali, jsou v platnosti, musí býti námi především respektovány.
Pevně věřím proto, že jsme dosti silni, abychom pořádek v této republice zavedli a udrželi, a já pevně věřím, že není možno, aby se u nás zahnízdily takové poměry, jako ve starém Rakousku, kde - a řeknu to loyálně - ti, kteří chtěli vládnouti a kteří se zmocnili svého času moci, neměli ani té síly býti spravedlivými. (Výborně! Potlesk.) My musíme v tomto státě dokázati, že máme tolik síly, abychom mohli býti ke každému, kdo tady s námi bydlí, spravedlivými. (Výborně!)
Já jsem v tomto váženém shromáždění naslouchal řečem dvou kolegů se sociálně-demokratické levice, anebo jak si páni snad říkají komunistů: Svého času kolegu Mertu, a velice jsem byl překvapen, že nás kolega vybízel k šetrnosti; to jsem slyšel tady z jeho kruhů, z jeho tábora poprvé. To byla tehdy francouzská mise, a dnes kol. Skalák, příslušník strany, která hlásá otevřeně revoluci, která při každé příležitosti říká, že se nebojí krveprolití a že sáhne ke krvoprolití atd. atd. a on to nejenom říká, ale kdyby se bývaly zdařily ty pokusy, asent a odzbrojování, rekvirování zbraní atd., to nasvědčuje, že ti pánové by se nehrozili ani krveprolití. A teď ten dobrý muž, když se věc nepovede hned v prvních 24 hodinách, jak by si přál, přijde sem a zle naříká, bojí se krveprolití, ale ono žádné krveprolití nebylo, zle naříká na ty všechny modřiny, co v té tlačenici jeden nebo druhý utrpěl. (Smích.)
Vážení pánové! To jest tak pro nás jistým takovým jasným zrcadlem. (Posl. dr. Šmeral: Tak mluví Udržal, český sedlák!) Že ty věci, pane předsedo českých komunistů, nejsou takové, jakými byste si je přáli míti, (Výborně!) vidíme z toho, co jsme zde slyšeli a co se dělo v posledních dnech. A z toho můžeme usuzovati, že ty elementy, které se rozhodly pořádek ve státě udržeti, mají tu možnost, mají tu vůli jej udržeti, a že pořádek jest do vší budoucnosti u nás zaručen. My nechceme nic jiného. My jsme od počátku volali po pořádku, po discipline, po kázni, poněvadž jedině na těchto základech může spočívati dosažitelný blahobyt všech příslušníků tohoto státu i samotných pánů komunistů, jak se pánové teď přesvědčili. (Hlas: Čemu říkáte modřiny, nevím. Myslím, že byste takovou modřinu nechtěl držeti!)