Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda: Nejprve jde o

7. druhé čtení osnovy zákona, jímž se rozšiřuje platnost zákona ze dne 24. července 1919, č. 446 Sb. z. a n. o úpravě promlčení práva při vyměření a vymáhání dávek na rok 1920 (tisk 1021), která byla přijata ve včerejší schůzi ve čtení prvém.

Přeje si pan zpravodaj Votruba slovo?

Zpravodaj posl. Votruba: Není žádné korektury.

Předseda: Budeme tedy hlasovati. Kdo souhlasí se zákonem včera přijatým ve čtení prvém v té formě, jak byl přijat, také ve čtení druhém, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina, zákon jest schválen také ve čtení druhém.

Dále máme

8. druhé čtení osnovy zákona o změně zákona ze dne 17. října 1919, č. 572 Sb. z. a n. o zvláštní dávce z vína v lahvích a zákona ze dne 25. září 1919, č. 533 Sb. z. a n. o všeobecné dani nápojové (tisk 874), která byla přijata ve včerejší schůzi ve čtení prvém na základě zprávy výboru rozpočtového.

Přeje si pan zpravodaj Pastyřík slovo?

Zpravodaj posl. Pastyřík: Ano. Vážená sněmovno! Navrhuji, aby byla opravena tisková chyba ve čl. III., totiž aby tam dvakrát znělo místo "1. prosince 1920" datování "1. ledna 1921." Ostatní souhlasí.

Předseda: Budeme hlasovat, a to ve znění přijatém v prvém čtení se změnou právě doporučenou ve čl. III, kde je datování, aby stálo: "1. ledna 1921."

Kdo souhlasí se zákonem přijatým v prvém čtení s touto korekturou ve čtení druhém, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina, zákon jest schválen také ve čtení druhém a tím jest vyřízen 8. odstavec denního pořadu.

Přistoupíme k 9. odstavci, jímž je

9. druhé čtení osnovy zákona, jímž se vláda zmocňuje, aby převzala státní záruku fondu všeobecné nemocnice u zemské banky království Českého až do výše 8,000.000 K (tisk 1023), která byla přijata ve včerejší schůzi ve čtení prvém na základě zprávy výboru rozpočtového.

Přeje si pan zpravodaj dr. Rašín slovo?

Zpravodaj posl. dr. Rašín: Nepřeji. (Bravo! na německých lavicích.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid. Budeme hlasovati. Kdo souhlasí se zákonem, přijatým včera v prvém, čtení také ve čtení druhém, prosím, aby povstal: (Děje se.)

To je většina, zákon jest schválen také ve čtení druhém. (Hluk a výkřiky německých poslanců.) Prosím, pánové, o trochu klidu.

Tím jest vyřízen odstavec 9. a přistoupíme k 10., jímž je

10. druhé čtení osnovy zákona, kterým se opravuje § 7 o patření Stálého výboru ze dne 8. října 1920, č. 583 Sb. z. a n. o měně na Československém Těšínsku (tisk 1024), která byla přijata ve včerejší schůzi ve čteni prvém na základě zprávy výboru rozpočtového.

Přeje si slovo pan zpravodaj?

Zpravodaj posl. dr. Rašín: Nepřeji.

Předseda: Budeme hlasovati. Kdo souhlasí se zákonem, přijatým včera v prvém čtení, v té formě také ve čtení druhém, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina, zákon jest schválen také ve čtení druhém. (Neustálé výkřiky na levici.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Dále jest na denním pořadu

11. druhé čtení osnovy zákona, kterým se měni na Slovensku a Podkarpatské Rusi některá ustanovení o kolcích a bezprostředních poplatcích (tisk 1022), která byla přijata ve včerejší schůzi ve čtení prvém na základě zprávy výboru rozpočtového.

Přeje si pan zpravodaj Záruba slova?

Zpravodaj posl. Záruba: Nepřeji.

Předseda: Budeme hlasovati. Kdo souhlasí se zákonem, přijatým včera ve čtení prvém, také ve čtení druhém, prosím, aby povstal. (Výkřiky na levici.)

To je většina, zákon je schválen také ve čtení druhém.

Aby bylo možno místnosti tyto vyvětrat, přerušuji schůzi do 1/4 8, tedy na 3/4 hodiny.

(Schůze přerušena v 6 hod. 30 min. večer - opět zahájena v 7 hod. 30 min. večer.)

Předseda (zvoní): Zahajuji opětně schůzi a přikročíme k 12. odstavci denního pořadu, jímž jest

12. zpráva výboru ústavního o vládním návrhu zákona (tisk 1027), kterým se vláda zmocňuje, aby jmenovala ústřední správní komisi pro sjednocenou obec pražskou (tisk 1096).

Zpravodajem jest p. posl. dr. Kramář.

Předem, než mu udělím slovo, navrhuji podle 7. odstavce § 55 jedn. ř., aby se konala rozprava jednotná a jednotlivý řečník aby směl mluviti nejdéle 15 minut.

Kdo souhlasí s návrhem, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina, návrh jest přijat.

Uděluji slovo p. zpravodaji dr. Kramářovi.

Zpravodaj posl. dr. Kramář: Slavná sněmovno! Ústavní výbor zabýval se vládním návrhem stran vydání zákona, kterým se vláda zmocňuje, aby jmenovala ústřední správní komisi pro sjednocenou obec pražskou. Situace je tato: Slavná sněmovna ráčí věděti, že osud Velké Prahy je vůbec velmi podivný. Volby měly býti již provedeny dávno, provedeny ale nebyly. V důsledku toho jsme v červnu v N. S. prodloužili zákonem lhůtu, kdy měl vejíti zákon z února 1919 v platnost, do 1. ledna 1921. Podle tohoto zákona by 1. ledna 1921 měla býti utvořena Velká Praha ze všech obcí, které se sloučily v toto nové těleso. Poněvadž však volby provedeny nebyly já nechci zde zkoumati proč, na každý způsob konstatuji, že my jsme byli pro provedení voleb - poněvadž volby, jak pravím, provedeny nebyly, nebyl zřízen ústřední výbor, který podle zákona byl nařízen, tedy by 1. ledna nastalo strašné vakuum a vlastně taková situace, kterou nelze si představiti. Obce by byly spojeny, Velká Praha by byla a neměla by žádných správních orgánů. Proto rozumí se samo sebou, že vláda byla povinna, aby učinila nějaké opatření. Já chápu velmi dobře, že vláda nechtěla přijíti zase prostě s návrhem zákona, který by byl utvoření Velké Prahy opět prodloužil na nějakou dobu, poněvadž by to, řekněme si to upřímně, působilo na veřejnost velmi ošklivě. Proto vláda chtěla, aby jí bylo dáno právo, aby zákonem byla zmocněna, aby mohla jmenovati pro tuto Velkou Prahu správní komisi a podle původního návrhu dala vláda této správní komisi všechna práva ústředního sboru spojené Velké Prahy i s těmi konsekvencemi, že by jednotlivé obce přestaly jako takové již existovati, totiž že by § 17 zákona z února čís. 116 vešel již v platnost, a že by veškeré obce, které se sloučily, byly vlastně jen místními obcemi a ztratily by onu právní konstrukci, kterou mají dnes. Ústavní výbor nechtěl přijati tento návrh vládní v celém jeho rozsahu a usnesl se na tom, že sice svoluje, aby byla zvolena tato správní komise pro všechny obce, které se chtějí sloučiti ve Velkou Prahu, ale že jí nedává větší pravomoci, než jakou má ústřední sbor podle §§ 9 až 16 zákona z února č. 116, pravomoc, která se omezuje na přípravné práce k tomu, aby mohla býti Velká Praha zřízena. Jde tu hlavně - a o tom není nejmenší pochyby - o věci finanční. Není možno zříditi budoucí Prahu, aniž by nějaké forum postaralo se o to, aby tato budoucí Praha mohla splniti všechny úkoly nejen proto, že by to chtěla, ale že by to mohla z ohledů finančních. Starati se o tuto budoucí finanční konstrukci Velké Prahy bude tedy jedním z předních úkolů této správní komise, poněvadž také tato starost je přikázána ústřednímu výboru podle § 9 zákona z února čís. 116. Já vždycky říkám čísla, poněvadž jsou tam tři zákony.

V důsledku toho jsme musili v ústavním výboru text zákona, jak nám byl ve vládním návrhu předložen, v tomto směru změniti. To jsou změny, které se týkají § 2 a § 4 a kromě toho musili jsme také vsunout § 5, kterým jsme řekli, že nová Velká Praha bude utvořena 1. ledna 1922.

Já se vám otevřeně přiznám, že jsem se jistě ostýchal, než jsem s tím souhlasil, aby byla zase určena jistá lhůta, poněvadž se všech lhůt ve věci Velké Prahy bojím, poněvadž jsou zase jen k tomu, abychom přišli s nějakým zákonem, který to prodlouží, ale konečně bylo to velmi těžké, abychom to všechno nechali a proto usnesl se ústavní výbor, aby tuto lhůtu tam dal a já bych také prosil, abyste to přijali.

Nyní musím podle své povinnosti jako zpravodaj také říci, že v ústavním výboru byl veliký spor o to, podle jaké cynosury má býti jmenována správní komise. Ústavní výbor přiznává, že není možno, aby byla vládě v této příčině ponechána úplná volnost, ne z nedůvěry k vládě. Jsem pevně přesvědčen, že žádná vláda by to nemohla udělati jinak, než aby hleděla k posledním volbám, poněvadž by na sebe nechtěla vzíti odpovědnost a docela zbytečně se vystaviti útokům, které by byly opravdu nadbytečné v té spoustě útoků, kterým se každá vláda těší. To jest jisté, že jsme to mohli tak nechati, ale ústavnímu výboru se zdálo, že jest potřebí tuto správní komisi, když už musí býti jmenována, vybaviti jistým, řekl bych, demokratickým podkladem a ten že může býti jen tak ustrojen, že by to bylo jmenování na základě voleb, které by byly provedeny týmž způsobem, jako jsou provedeny volby do obcí.

Jak jest známo, pro nás volební právo do obcí jest naprosto stejné jako volební právo do Národního shromáždění resp. do poslanecké sněmovny. Následkem toho byl názor, který jsem zejména já hájil, že cynosurou pro jmenování této komise nemůže býti nic jiného, než poslední projev vůle obyvatelstva, totiž poslední volby do poslanecké sněmovny. Proti tomu s druhé strany se namítalo, že to není správné, že se musí vzíti za základ volby do obecního zastupitelstva, poněvadž jsou něčím docela specifickým a liší se od voleb do zákonodárného sboru. To není, myslím, úplně správno, poněvadž jsme viděli, že volby do obcí tenkrát byly považovány za naprosto politické. Na základě těchto voleb byla změněna celá struktura vlády, byla jmenována nová vláda a všecky věci politické, které se od té doby dály až do posledních voleb, byly ustrojeny podle výsledků těchto obecních voleb.

Mně se aspoň zdálo, odpusťte, že to řeknu jako zpravodaj a prosím, abyste mně to prominuli, že není možno vybírati si ty volby, které jsou příjemné nebo nepříjemné, nýbrž že prostě musíme vzíti to, co je poslední projev vůle lidu, který byl povolán k volebnímu osudí na základě týchž volebních listin jako dříve, a že není možná, abychom v této příčině ponechávali to jednak libovůli vlády anebo si říkali, že to nemá býti podle posledních voleb.

Ústavní výbor osmi hlasy proti osmi tento můj návrh zamítl. Navrhoval jsem aspoň dodatek k § 1, ale přijal potom resoluci, která jest zde otištěna, a sice resoluci, do které se vloudil neobyčejně nepříjemný omyl. Dokonce mně bylo vytýkáno, že snad já jsem nějakým způsobem vinen tímto omylem. Já bych prosil, aby nebylo o mně souzeno, že já bych takovým nepěkným způsobem chtěl uvésti slavnou sněmovnu v omyl. Je zde ve znění resolučního návrhu, vytištěného ve zprávě tisk 1096, totiž řečeno: "na základě obecního poměrného volebního práva", to jest nesmysl, způsobený tiskovou chybou. (Posl. dr. Stránský: Já to sám překládal!) Konstatuji, že v německém textu resoluce Brunarovy stojí: "des allgemeinen Verhältniswahlrechtes" a v českém překladě je nesprávně vytištěno "obecního poměrného volebního práva" místo "obecného". (Výkřik: To jest zde překládáno nedobře po česku!) Prosím, račte odpustiti, abychom se dali do filologie! My jsme vždycky říkali "všeobecného" a když přišli puristé, říkali, že "všeobecného" je nepěkné slovo a že se má říkati "obecného". (Posl. dr. Juriga: Všeobecně, to je komunisticky!) Ano, já bych neměl nic proti tomu, aby se říkalo "všeobecné", ale s filology je velmi těžko vésti spory, a tu bych jen dovolil si ještě něco říci. Bylo mi také vytýkáno, že jsem to vykládal takovým způsobem, jako by se tato resoluce vztahovala na poslední volby do poslanecké sněmovny. Já jsem to nemohl jinak vykládat, to je naprosto nemyslitelné, poněvadž poslední obecné poměrné volby nebyly nijak jiné, než volby do poslanecké sněmovny. Tedy bych prosil, abyste si laskavě opravili tuto chybu, která se stala, a rozumí se samo sebou, že podle toho, co bylo přijato ve výboru a co bylo přijato jednohlasně, že měli jsme také všechny příčiny nečiniti žádných konsekvencí ze zamítnutí návrhu, který jsem jako doplněk k § 1 navrhoval.

Prosil bych slavnou sněmovnu, aby laskavě přijala ten návrh, jak jej předkládá ústavní výbor, a také aby schválila resoluci pana dr. Brunara, jak byla ráno schválena v ústavním výboru, ovšem s opravou tiskové chyby, která tam je, aby místo "obecního" bylo, jak to odpovídá německému textu, který zde máme, "obecného poměrného hlasování". (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Přistoupíme k debatě. Prvním řečníkem kontra je pan posl. dr. Radda. Uděluji mu slovo.

Posl. dr. Radda (německy): Velevážené dámy a pánové! Budete se snad zprvu diviti, že mluvíme k tomuto předmětu zřízení správní komise pro Velkou Prahu, protože řeknete, že nemáme žádných zájmů na této věci. Ve skutečnosti musíme se však chopiti každé příležitosti, abychom promluvili ve věci, jež se nám právě tak zpola hodí, protože dosud při každé debatě byl čas k řeči tak omezen, že nemohl člověk mluviti o všech stížnostech, jež nám leží na srdci.

A právě stojíme-li před zákonem, jenž ukazuje, že spojení Velké Prahy nebo spojení mnohých obcí ve Velkou Prahu není věcí jen tak jednoduchou, že spíše jde tu o velmi mnoho zápletek a že je třeba zvláštního zákona, aby do jisté míry byl do věci zaveden pořádek a dosazeny byly správní komise, jež především jiným spravují hospodářské otázky jednotlivých těchto obcí, jež nyní příslušejí někam zcela jinam atd. atd. Právě při této příležitosti musí býti poukázáno na to, že při jiných spojeních a rozdělování obcí není takové starostlivosti, jako je tomu nyní při tvořící se nebo již vytvořené obci Velké Prahy. Především jiným slouží toto spojení obcí v největším počtu případů pouze k tomu, aby podporovány byly účely počešťovací. Velevážení! Kolik obcí bylo vůbec v německých krajích sloučeno, vždy došlo k tomuto sloučení za tím účelem, aby byla vytvořena buď česká menšina, nebo dokonce česká většina. Mohl bych poukázati pouze na případ znojemský, kde spojeny byly se Znojmem ne snad nejblíže ležící obce nýbrž daleko vzdálené obce, právě proto, poněvadž jsou českými obcemi. Blíže ležící německé obce nebyly však přivtěleny z toho prostého důvodu, že nepotřebovalo se posílení německého živlu ve Znojmě, nýbrž měla býti vytvořena česká většina.

Že se přes spojení těchto českých obcí se Znojmem nepodařilo vytvořiti českou většinu, dlužno přičísti právě tomu, že Znojmo stále ještě jest městem německým s převážnou německou částí obyvatelů. Nejprve muselo býti vzato na pomoc vojsko, jež zajistilo většinu ve správních sborech, avšak obyvatelstvo je ještě dnes z největší části německé. Při sloučení vychází se z tohoto hlediska a to vám dokáži ještě na jednom případu, kde jistě nejde o nic jiného než o počešťování. A je mi velmi příjemno, že dřívější místodržitel moravský, nynější pan min. předseda, zde jest, poněvadž mně bude musiti dáti za pravdu, že při tom právě nemohl nikdo nic jiného míti na mysli. Jde zde o utvoření tak zv. velkých Myslic. Myslice je malý městys v jižní Moravě. Tyto Myslice, jež dnes jsou ještě německé a jež přirozeně není možno počeštiti, protože právě není tu žádného českého obyvatelstva, musí býti počeštěny prostě z toho důvodu, poněvadž tato ovšem značně silná menšina v moravském okresu komárovickém nemůže býti trpěna. Myslice jsou vzkvétající osadou, mají několik průmyslových podniků a pravděpodobně by vzrostly v pěkné, průmyslové a bohaté městečko venkovské, to však, jak se zdá, nechcete. Chcete Myslice počeštiti a tu necouvnete před žádným prostředkem. Bylo by několik německých obcí, jež případně mohly by býti s Velkými Myslicemi spojeny. To však se neděje, poněvadž nemůže se potřebovati posílení německého živlu. Byl tedy podán návrh na spojení se dvěma obcemi, jež jsou české, z nichž jedna vzdálena je od Myslic silnicí 6˙2 km a druhá dokonce 7˙4 km, při čemž ještě padá v úvahu, že tyto obě obce, jež mají býti sloučeny, jsou od sebe vzdáleny opět 6 km. Chce-li tedy kdo toto město obejíti, musí udělati aspoň jednodenní pochod, poněvadž obvod této obce činí jistě více než 20 km.

Pracujeme-li na této ohromné myšlence, nemůžeme opravdu míti ani nejmenší důvěry k tomu, že vláda při tomto zákoně o sloučení a rozloučení obcí někdy myslila na to, aby respektovala přání dotyčné obce, nýbrž prostě podle volného uvážení, to jest libovolně děliti, jak chce. Kdyby toto utvoření Velkých Myslic mělo se státi skutkem, musili bychom za všech okolností míti za to, že to směřuje prostě k tomu cíli, aby Němcům zasazena byla do obličeje rána pěstí. A mohu vám již dnes oznámiti, že bychom to musili bráti jako vyhlášení boje celému německému parlamentnímu svazu.

Jak to vypadá se sloučením vašich obcí, vychází na jevo zvláště z rozličných usnesení obcí, jež se týkají těchto velkých sloučení. Vezměte na př. jen Olomouc, kde již velká část obcí, jež byly sloučeny, opět chce býti rozloučena prostě z toho důvodu, protože vysoké obecní přirážky olomoucké tyto dříve malé obce, jež měly malé přirážky, příliš zatěžují. Bude tomu pravděpodobně později i ve Velké Praze a ty obce, jež dnes jsou s Velkou Prahou sloučeny, prohlásí se pravděpodobně později, protože nemohou pro sebe využíti dopravních prostředků Velké Prahy, jistě pro to, aby opět byly rozloučeny. Ostatně to je věc, jež nás nezajímá a zůstává vyhraženo obcím, činiti svá usnesení podle svého dobrého zdání.

Něco však padá v úvahu, právě při této příležitosti co pro nás má význam proto, že chceme prosaditi i v tomto jinak nás nezajímajícím případu demokratický názor. Tyto správní komise budou zde a také jinde při slučování nebo rozlučování obcí dosazovány čistě libovolně, pokud vůbec dosazovány budou.

Jak známo, bude zpravidla dosazen vládní komisař, který dostane po bok správní radu, bude-li ji požadovati. Tyto správní rady nemají naprosto žádného rozhodujícího hlasu, nýbrž mohou pouze udíleti rady, jež za dobré uznají. Vládní komisař není na návrh nebo na usnesení těchto poradních sborů správních nikterak vázán.

Podali jsme proto k tomuto zákonu a sice k § 1 resoluční návrh, aby při těchto sloučeních musily býti dosazeny správní komise a sice na podkladě výsledku posledních voleb, provedených podle poměrného práva hlasovacího. Tím míníme, že nemají to býti poslední volby, ne snad volby do obcí, na něž mělo snad něco vliv, v nýbrž tomto případě přirozeně poslední volby do Národního shromáždění. A toto hledisko je uplatňováno v této resoluci. Míníme to přirozeně nejen pro správní komise pro Velkou Prahu, nýbrž také pro ostatní obce, jež dosud nemají správních komisí, a které mají dostati tyto správní komise. Pokládám to za nesmírně důležité a myslím, že tato resoluce bude také přijata, protože i v ústavním výboru všichni jeho členové jednomyslně pro tuto resoluci hlasovali. Dlužno snad míti za to, že také nyní strany budou pro tento návrh hlasovati. Rád bych však doslovně přednesl toto rozhodnutí, aby v tom nenastalo nějaké nedorozumění, neboť ve zprávě ústavního výboru jest obsažen pouze český text, kdežto naši lidé především jiným přejí si textu německého. Toto usnesení zní: "Vládě se ukládá, aby sestavila správní komise v obcích, okresích a zemích podle výsledku posledních, na podkladě poměrného práva volebního v dotyčných správních okresech provedených voleb, a vyžádala si od politických stran a organisací dotyčného správního okrsku návrhy, ze kterých má vybrati členy správní komise připadající na dotyčné strany." Myslím, že tento návrh je dostatečně jasný. Řekl bych ještě jednou, že jde o to, aby tyto komise byly sestaveny na podkladě posledních voleb, provedených podle poměrného práva volebního. (Posl. inž. Jung [německy]: Jsou tím míněny také správní komise již stávající?) To ovšem platí pro budoucnost, nikoliv pro minulost. (Posl. inž. Jung [německy]: Pak zůstane nadále to svinstvo ve správních komisích ve Slezsku!) Při té příležitosti musím upozorniti ještě na to - myslím, že je důležité to prohlásiti - že se nám opět činí výčitka, že nechceme spolupracovati. Pozorovali-li jste dnešní zasedání, vidíte především, že dnes bylo zde mluveno jen německy, s výjimkou pana dr. Kramáře, neujal se slova žádný český řečník, ani zpravodaj při druhém čtení. Jak známo, dokonce dr. Rašín, ač jsme žádali, aby otevřel ústa, úst neotevřel. (Veselost na levici.) Podobně zachovali se ostatní zpravodajové. Můžeme tedy tvrditi, že při dnešním zasedání byla vlastně konána práce pouze od Němců. Pro nás jest to tím cennějším prohlásiti, protože s výjimkou těch několika málo slov předsedy, jež přirozeně byla pouze formální, všechna práce vychází z německé strany a protože v zítřejších novinách bude státi, že v tomto zasedání nebylo vlastně promluveno ani slovo české, se zcela nepatrnými vyjimkami. Na to jsem chtěl upozorniti, protože to má velikou cenu, aby takové věci byly zjištěny.

Snad mohlo by se také namítnouti, a jest nutno to zdůrazniti, že budou-li volby do správní komise konány podle výsledků voleb do Národního shromáždění, že tím snad nedá se výraz mínění obyvatelstva.

Myslíme, že tento obraz stran právě nejlépe dán jest posledními volbami do Národního shromáždění a ne snad volbami obecními, jež leží rok neb půldruhého roku za námi. Námitku, že při volbách do obcí přicházejí v úvahu jiná hlediska, nepokládám za správnou, neboť konec konců volí dnes každý určitou stranu, jinak, jak známo, není to možno; lidé musí se právě rozhodnouti pro tu neb onu stranu. Podobně tomu bude také zde, a nelze jistě při Velké Praze namítati, že zde snad přicházejí v úvahu malá hlediska obecní politiky; zde jde jistě o politiku, jež musí býti posuzována s vyšších hledisek, jež jistě není politikou stran a nebo snad malou rodinnou politikou obecní. Ostatně obecní volby nemohou býti pro Velkou Prahu vzaty v úvahu již proto, ježto jednotlivé obce přirozeně při obecních volbách měly na zřeteli docela jiné zájmy, než později při Velké Praze. Měly své vlastní zájmy, jež nikterak se nekryly se zájmy Velké Prahy. Doufám, že naše resoluce je nepochybně správnou, máme-li na zřeteli poslední volby, provedené podle poměrného práva volebního. Ostatně nemáme na poradách o tomto zákoně, ani hlasování specielně zájmu a máme prostě ten zájem, abyste náš resoluční návrh přijali právě tak jednohlasně, jako byl přijat v ústavním výboru. (Dlouhotrvající potlesk německých poslanců.)

Předseda (zvoní): Byl podán resoluční návrh pana poslance Špatného. Žádám, aby byl přečten.

Zástupce sněmovního tajemníka dr. Mikyška (čte):

Návrh resoluční posl. Špatného, Trnobranského, dr. Bartoška a spol. k zákonu, kterým se vláda zmocňuje, aby jmenovala ústřední vládní komisi pro sjednocenou obec Pražskou:

"Vláda se znovu vyzývá, aby předložila N. S. v době. pokud možno nejbližší osnovu zákona, jímž upravuje se finanční hospodářství Velké Prahy a jímž k nutným a neodkladným úkolům sociálním, komunikačním a regulačním Velké Prahy povoluje se z prostředků státních přiměřená suma."

Předseda (zvoní): Resoluce tato je dostatečně podporována a jest předmětem jednání.

Uděluji slovo dalšímu řečníkovi, panu poslanci Špatnému.

Posl. Špatný: Slavné Národní shromáždění! o Velkou Prahu jednali jsme již v minulém revolučním našem parlamentě. Tenkráte přijali jsme 3 zákony, které jednak slučují pražská předměstí s Prahou, jednak mluví o volebním právu do nové velkopražské obce a za třetí definují působnost velkopražského zastupitelstva obecního a jednotlivých místních výborů. Předpokládalo se, že tento zákon vejde v život již během letošního roku. Tak se nestalo. Proč, to jsou důvody dva. Hlavní a velkou překážkou sloučení předměstí s Prahou byly důvody finanční.

O spojení pražských předměstí s Prahou bylo jednáno několikráte a zejména před válkou byla to řada obcí, které usnesly se ve svých obecních zastupitelstvech na spojení s městem Prahou, ale nebyl svoláván zemský sněm bývalého království Českého a nebylo možno, aby toto usnesení stalo se zákonem. Teprve revolučnímu Národnímu shromáždění byly předloženy a také jím schváleny příslušné osnovy.

Řekl jsem, že provedení tohoto velkopražského zákona vadily finanční nedostatky. Již při projednávání zákonů velkopražských usneslo se revoluční Národní shromáždění na tom, aby vláda podala v nejbližší době návrh zákona, kterým by se upravily finance pražské obce a současně také dalo se Praze náležité množství prostředků k vybudování různých institucí humanitních, regulací a komunikací. Ale přes to ministerstvo financí návrhu dosud nepodalo. Po převratu byla uvalena velká břemena na obec, ať už to byla péče o záležitosti bytové, vojenské povinnosti, či j. v. od obce se žádaly jen povinnosti, ale nedaly se jí prostředky, z nichž by obec tyto povinnosti mohla hraditi.

Provádění voleb do poslanecké sněmovny, senátu, obcí vyžádalo si úžasné náklady, které obcím nenahradil nikdo. Tak třeba vojenské věci. Obec je povinna starati se o byty důstojníků, za byt dává 10 K, ale dostává 1 K 20 h jako náhradu od státu. Ale při tom výnos dávek a daní obecních je minimální, v některých směrech byl i v znehodnocenných korunách daleko menší než dříve za lepší valuty. Tak v Nuslích vynesla pivní dávka roku 1913 130.108 K 69 h v předválečné hodnotě, roku 1919 59.919 K 60 h ve znehodnocené měně. Povinnosti a břemena obcí rostla. A úhrada zde naprosto nebyla žádná. Je zajímavo, že z 38 obcí, které mají utvořiti Velkou Prahu, jen 3 mají hospodářství aktivní, čili že tam příjmy stačí na vydání. To jsou Vysočany, Hostivař a Chuchle, všechny ostatní mají pasivní hospodářství. To znamená, že běžná vydání musí obce hraditi výpůjčkou a proto roste neobyčejně obecní schodek. Jest zajímavo, že u vlastní Prahy činil schodek za rok 1919 37,826.727 K 60 h, ale za rok letošní vzrostl již na 70 mil. K. V 35 obcích, které mají tvořiti Velkou Prahu, schodek za rok 1919 obnáší 52.225.019 K 01 h a letošního roku dostoupí plných 100 mil. Za takových okolností není možno, aby obcím stačily dávky a daně, které dosud mohou vybírati a je nutno, aby zde byla provedena radikální náprava, aby byl připraven finanční zákon pro Velkou Prahu, který by hlavnímu městu zajistil náležité zdroje příjmů.

Vážené shromáždění! Pokud se týká provedení zákona o Velké Praze, byla na závadu další okolnost. Když jsme pracovali na zákonech velkopražských, předpokládali jsme, že budou provedeny volby a že ještě několik měsíců - čtyři až šest měsíců před 1. lednem vznikne ústřední zastupitelstvo Velké Prahy jakožto přípravný orgán, který podnikne všechny přípravy rázu finančního a administračního, aby 1. ledna 1920, mohla Velká Praha v plné síle vzniknouti. Ale tento předpoklad nebyl splněn hlavně z důvodů finančních a nyní, když je předložen nový vládní návrh, jest nutno, abychom také tomuto příštímu velkopražskému zastupitelstvu, respektive správní komisi vyměřili určitou dobu, kde by přípravy k Velké Praze byly vykonány, aby potom 1. ledna 1922 všechny velkopražské zákony usnesené Národním shromážděním mohly býti uvedeny v život.

V záležitosti jmenování správní komise jsem jiného názoru než pan referent dr. Kramář. Ve volbách do obcí jest přece rozdíl od voleb do Národního shromáždění. Při volbách do obcí šlo všecko u nás proti radnicím. Radnice ty páchaly, zejména za války, veliké křivdy na obyvatelstvu, byly neoblíbeny a obyvatelstvo šlo proti dlouholetým radničním vládcům. Při volbách do Národního shromáždění, při volbách do parlamentu, rozhodly momenty politické. Volby obecní nedají se srovnávati s volbami politickými. Jsou-li obecní zastupitelstva Prahy a předměstí volena na základě obecního volebního řádu, prosím, aby také výsledek těchto obecních voleb byl vzat za základ při jmenování celé správní komise.

Pokud se týče zprávy, která nám byla předložena, jest zde určité nedorozumění. Resoluční návrh pana dr. Brunara zde mluví o jmenování správních komisí, které by v obcích, okresích nebo zemích v budoucnosti zřízeny byly podle výsledku voleb, které by na základě obecního poměrného volebního práva provedeny byly.

Ale v důvodové zprávě se praví opak, totiž, že ústavní výbor schválil jednomyslně resoluci pana posl. dr. Brunara, aby při jmenování správní komise pro obce, okresy a země za základ vzaty byly výsledky voleb do poslanecké sněmovny Národního shromáždění.

S tím jednomyslným usnesením je to poněkud opačné. Pan dr. Kramář navrhoval, aby do zákona do § 1 bylo vsunuto, aby byla jmenována správní komise pro sjednocení pražských obcí a to podle výsledku voleb do poslanecké sněmovny Národního shromáždění. Tento návrh pana dr. Kramáře doznal v ústavním výboru rovnosti hlasu 8: 8 a byl proto podle jednacího řádu zamítnut. Ale, prosím, jestliže zde nyní se tvrdí, že byl jednomyslně přijat návrh pana posl. dr. Brunara, konstatuji za prvé, že se v ústavním výboru nehlasovalo o opaku a za druhé, že ti, kteří hlasovali pro návrh pana posl. dr. Brunara, předpokládali, že se jedná podle slovného znění návrhu o komisi na základě obecního poměrného volebního práva. Tak byla ta resoluce pojímána a mnozí, kdož pro ni hlasovali, byli přesvědčeni, že se jedná o komisi na základě obecních voleb. A jestliže se teď vysvětluje, že jde o nějaké nedorozumění, jistě by bylo správné, aby tato resoluce byla vrácena ústavnímu výboru a výbor aby o ní znova jednal.

Jinak souhlasíme s návrhem vládního zákona o zřízení resp. jmenování ústřední správní komise pro sjednocení obcí pražských, ale nemůžeme hlasovati pro resoluci pana poslance dr. Brunara již proto, že se při ne menším stalo veliké nedopatření a žádáme o její vrácení ústavnímu výboru. (Souhlas.)