Přes to však, že tyto poměry jsou zde takové, přes to, že člověku se skutečně protiví zde mluviti a nutno zde překonávati mnohé útisky, než se k tomu může člověk rozhodnouti, přes to mluvíme tu a tam, protože je to přece jen jediné místo, se kterého může člověk, aniž se musí báti červené tužky státního návladního zástupce a omezen pouze poněkud mírnějším názorem předsedy této sněmovny, vám, vašemu lidu, našemu lidu a celému světu říci, jak se cítíme šťastnými na tomto ostrove blažených. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
A tu vrátil bych se k poznámce pana referenta při předešlé rozpravě, jenž pravil, že Němci v tomto státě jsou nejšťastnějšími ze všech Němců. Pravděpodobně dotýkaje se toho, že se oněm ubohým Rakušanům daří hospodářsky velmi špatně, poukazuje na to, že i německá říše je dnes ušlapána diktátem potupného míru, jenž mu byl loupežnými státy vnucen. Velevážení, že o nás možno se domnívati, že řídíme se podle přísloví: "Ubi bene, ibi patria", že jdeme tam, kde se nám snad bude dařiti lépe, kde budeme míti více jídla, tam že budeme se pak cítiti šťastnějšími, třeba i pod cizí vládou, že snad budeme moci potlačiti proto věčnou touhu, to jest tak velikou urážkou německého národa, že nemám síly ji odmítnouti. Stojí-li ten pán, který to řekl, sám na tomto stanovisku, pak musím ho hluboce litovati.
Jsem přesvědčen, že český národ, který po mnohé lidské věky bojoval za svou svobodu a jistě stojí na stanovisku, že může býti šťastným pouze v národní jednotě a svobodě, že český lid jako takový podobnou domněnku nebude chápati. Takové ublížení a urážku musím odmítnouti. Nebudeme se nikdy cítiti šťastnými v cizím státě. Byli jsme, bohužel, poměry, o kterých nemohu zde blíže mluviti, ježto čas nestačí, již tomuto státu násilně přičleněni; avšak že toužíme po tom, abychom se z něho dostali, i kdyby se nám sebe lépe dařilo, to musíte právě nejlépe chápati vy, kdož jste tento stát vybojovali pouze onou dychtivostí po svobodě, jež vás udržovala v nadšeni; a že také Němci usilují o národnostní jednotu, o zřízení velikého německého státu národnostního, jenž by pojímal v sobě všechny středoevropské kraje Němci obydlené, to bude musiti shledávati pochopitelným. Vidíte to jistě na výsledku hlasování v Korutanech, že Korutanci hlasovali raději pro ubohé zdeptané Rakousko s jeho špatnou valutou, než pro šťastný vítězný stát jihoslovanský, v němž plyne mléko a med. Vidíte to ve Východních Prusích, ve Šlesviku-Holštýnu, že Němci chtějí přijíti k německé vlasti, i když snad nyní tam nejsou tak skvělé poměry jako ve státech vítězných. I my zde, kteří jsme nuceni žíti v tomto státě, kteří máme čest býti občany Československé republiky, i my nebudeme se cítiti šťastnými dříve - i kdyby se nám dařilo sebe lépe než dosáhneme cíle své touhy, buďto my sami, nebo naše děti a vnuci, abychom nastěhovali se do svého otcovského domu.
A nyní, velevážení, musím přejíti k věci samé, zabývati se poněkud blíže nejprve odůvodněním. Musíte prominouti, jestliže tuto celou zprávu odůvodňovací nemohu od první do poslední věty ve své řeči probrati, protože mi nebylo možno v tak krátké době ji pomocí slovníku přeložiti. Avšak některá místa v ní stala se mi nápadnými, protože se mně zvláště líbila. Tu je věta, jež zní, že již dlouho se pociťovala potřeba zřízení tohoto ředitelství státního dluhu, a že vinu na tom, proč nebylo zřízeno, nesly nevyjasněné vnitřní poměry. Ptám se vás, zda tyto vnitřní poměry ve vašem státě jsou dnes již vyjasněnější než dříve? Jestliže tedy spočívala vina, že nebylo ředitelství zřízeno, na nevyjasněných vnitřních poměrech, pak bych byl přec na vašem místě počkal se zřízením komise státního dluhu, až by se poměry vyjasnily. Jsem pevně přesvědčen, že by to pak trvalo ještě po celá léta, nežli by došlo k zřízení tohoto, podle vašeho mínění nezbytně nutného, nového ústavu. Zřízení prý je třeba vzhledem k stále vzrůstající agendě, týkající se státního dluhu.
To je velmi pěkně řečeno a znamená to, že třeba je tohoto zřízení vzhledem k stále rostoucím dluhům tohoto státu. V té krátké době, po kterou tento stát již žil, uvalil na sebe již velmi značné břemeno dluhů a blahopřeji vašemu státu k tomu, že má tak mnoho úvěru, aby si mohl tolik dluhů dovoliti. Bude-li však také možno z tohoto nesmírného břemena dluhového, jež rok od roku jako lavina hrozivě roste, při velkolepém vašem hospodaření platiti alespoň úroky z příjmů tohoto státu, nebudete-li nuceni, jako bankrotář stále dělati nové dluhy, abyste mohli alespoň trochu zaplatiti úroky ze starého dluhu, to jest jiná otázka. Tu mně napadá odpor, který učinily strany většiny této sněmovny v ústavním výboru proti návrhu kolegy dr. Kramáře, aby parlamentní kontrolní komise nahlédla do státního hospodaření, aby taková kontrolní komise vyšetřila, zda také výdaje, jež se dělají, jsou nutné.
Mým míněním je, že ten, kdo má
čisté svědomí, nepotřebuje se báti takové kontrolní komise, nepotřebuje
se také báti, že v této kontrolní komisi podle návrhu zákona mají
býti zastoupeni i jiní národové tohoto státu svými zástupci, že
tím budou míti příležitost nahlédnouti do hospodaření, jež zde
vládne. Odpor, vyvolaný proti zřízení takové kontrolní komise
u stran většiny, dává nahlédnouti velmi hluboko; člověk přichází
k myšlence, že tyto strany nemají čistého svědomí, jehož je třeba,
aby taková kontrolní činnost parlamentní komise mohla býti očekávána
s klidnou duší. O
kapitole válečných půjček
bylo již promluveno předešlými řečníky. Jest eufemistickým, že
zde zařazeno bylo 5 miliard jako výtěžek IV. státní půjčky. Nechci
o tom mluviti vůbec, protože skutečnost dokazuje, v jak obrovském
omylu je váš pan ministr financí, jestliže pojal takovou částku
do státního rozpočtu. Nechci mluviti o celkovém dluhu, jenž vyjadřuje
se v zúročení ročních 800 milionů, nýbrž chci poukázati na zcela
jiný dluh, na dluh, který jste vzali na sebe a který budete musiti
rovněž jednou zaplatiti. To je dluh za to, když jste pro sebe
samy vydobyli svobody, že jste ostatní národnosti o svobodu oloupili,
to je ta vina, kterou jste na sebe uvrhli, když jste vylákali
na základě falešných předstírání v Paříži přidělení cizích krajů,
cizích národních kmenů, to jest ta vina, kterou jste na sebe uvrhli,
když tam jste mluvili o vůli Němců vstoupiti do tohoto státu,
vina, již jste na sebe vzali, když jste tam slíbili, že budete
s Němci v tomto státě dobře zacházeti, že ji m dáte práva, rovnající
se rovnoprávnosti. To jest ta životní lež vašeho státu a z této
lži, kterou jste tenkráte v Paříži vyslovili, nemohu odvolati
ani slova. Tím bude musiti jednou tento stát vzíti za své a jestliže
tento dluh nesplatíte, pak budete jako každý jiný dlužník, který
neplatí svých dluhů, musiti zahynouti. (Dlouhotrvající potlesk
něm. poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Poněvadž řečník použil urážlivého výroku o zástupcích českého národa, že si vyloudili na základě falešných dat přiřknutí území Československé republice, musím to s největším důrazem odmítnouti a volám jej za to k pořádku. (Hlučný potlesk na české straně.)
Dále vytýkal pan řečník dr. Brunar, že není nikdo přítomen při tomto jednání z ministerstva financí. Upozorňuji, že po celou dobu jednání nejenom o tomto pilném návrhu, nýbrž i po celou dobu dnešní, zajisté již hodně dlouhé schůze jsou přítomni za ministerstvo financí páni sekční šéfové dr. Vlasák, Groša pan odborový rada dr. Brabenec. Tedy jeho výtka byla zcela neodůvodněna.
Dávám dále slovo panu poslanci
Patzelovi.
Posl. Patzel (německy):
Slavná sněmovno! Zřízení správy státního dluhu je samo o sobě
věcí, proti které možno s politické stránky činiti málo námitek,
avšak chápete, že po starých zkušenostech..... (Hluk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Patzel (pokračuje):
... k nimž docházíme téměř po dvou letech, stavíme se vůči
zřízení tohoto nového úřadu se zřejmým skepticismem. Vypráví se
nám sice, že vlastně funkce tohoto nového úřadu převezmou úředníci.....
(Hluk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Prosím, aby pan řečník nebyl přerušován, a pana řečníka prosím,
aby pokračoval.
Posl. Patzel (pokračuje):
Mluvím stále, je zde však příliš veliký hluk.
Místopředseda dr. Hruban: Není
zde žádný veliký hluk.
Posl. Patzel (pokračuje): Jsem jistě loyální, avšak toto nazývati klidem, k tomu patři - nechci pana místopředsedu kritisovati - zvláštní vkus. Nyní se nám vypravuje, že prozatím bylo zařazeno do státního rozpočtu na zřízení tohoto nového úřadu pouze 500.000 K. Co však po tom bude následovati, to nevíme, a proto stavíme se vůči tomuto úřadu s jistou dávkou skepticismu. Má-li to býti skutečně pouze otázkou technické účelnosti, jenom to, že ministr financí nechce sám nésti odpovědnost za čistě věcnou správu dluhů, kdyby tedy ředitelství státních dluhů mělo býti zřízeno k odbřemenění přetíženého ministra financí - a ministr financí v republice nepatří většinou k nejméně zaměstnaným úředníkům - pak neměl bych proti tomu s věcné stránky námitek. Po všech zkušenostech však víme, že takový úřad se stávajícím nebo převzatým úřednictvem nestačí ani 5 dní, že pak přijde záplava úředníků nových a ze režie se nesmírně zvýší. Musíme se přece jen trochu podívati na správu dluhů československé republiky, na věci, jež tímto ředitelstvím mají býti prováděny. Podle rozpočtu má se rozpočet dluhů v roce 1921 zmenšiti proti 1920 asi o 73 miliony K ovšem pouze účetnicky, neboť ve skutečnosti se zadlužení značně zvýši, a je to pouze plané povídání. Vždyť při tomto úrokování dluhů nebyl vzat zřetelna zúročení oněch 3 miliardy - a myslím, že je to velkou chybou správy státního dluhu jich ž podle druhého oddílu má býti užito na investice. Opravdu obezřetná a svědomitá finanční správa musí míti přehled přes to, kdy rozhodla se uzavříti nové půjčky a jaké částky by měla zařaditi do rozpočtu státního jak na zúročení těchto zápůjček, tak na jich umoření. Tyto investice, které měly býti sehnány úvěrními operacemi, byly by vyžadovaly, to možno si vypočítati, i kdyby nebyly sehnány najednou, ročního zúročení 160 milionů K. To jest ovšem částka, jež ve státní správě dluhů hraje velkou úlohu a nějakým způsobem má býti zaúčtována.
Dnes bylo již několikráte promluveno o IV. státní půjčce. Pan ministr financí viděl se nucena, když před několika týdny vystoupil se sekyrou a v rozličných prohlášeních se snažil doléhati na naše majitele válečných půjček nátlakem, prodloužiti lhůtu k upisování IV. státní půjčky, případně k výměně válečných půjček, do 31. ledna 1921. To již samo mělo by býti netoliko pro ministra financí, nýbrž také pro pány z pravice této sněmovny důtklivou výstrahou, podle které by se musili říditi. Ministr financí československé republiky prohlásil otevřeně, že nahlíží, že pouze úplné zaplacení IV. válečné půjčky znamená počátek a cestu ke skutečnému morálnímu ozdravění veškerého našeho národního hospodářství a především také k rekonvalescenci dosud skutečně velmi chorobné důvěry všech vrstev státních občanů, netoliko jen Čechů, k Československé republice a k jejímu úvěru. Avšak tu by bylo možno alespoň žádati, aby ministr financí jednou zcela otevřeně a jasně řekl, kolik asi bylo do nynějška na IV. státní půjčku upsáno. Nechť otevřeně prohlásí, že to, co české strany s ním v létě minulého roku provedly, potkalo se s úplným nezdarem a že jest radno, na této cestě se obrátiti. Nevyžadujeme to jako požadavek národnostní. U nás byly kruhy, jež z toho chtěly dělati skutečnou otázku národnostní, jako dr. Rašín. Víme, že tomu tak není. Jsme si toho vědomi, že dnes ještě mají i mnohé české kruhy papíry válečných půjček, že i české obce, pokladny a nemocenské pokladny mají válečných půjček za několik milionů, které ministr financí musí zaplatiti. Avšak netoliko tyto privilegované sbory mají válečné půjčky, nýbrž i mnoho jiných. Víme, že se nám tím neposkytuje naprosto žádný dar a proto mohou i oni u nás, kdo z donucení upisují IV. státní půjčku, klidně čekati. I když snad tu a tam mají výsledek hrozby podporované určitými vyděračskými revolvery, nebudou míti při velkých masách privilegovaných majitelů válečných půjček výsledku, poněvadž, ač s bolestí a obětí, mohou čekati, snad déle nežli to vydrží úvěr Československé republiky. Víme, že k uspokojení pohledávek v otázce vál. půjček dojíti musí, a to v zájmu celého národního hospodářství. V tom směru měly české strany vyhověti tomu, co sám ministr financí navrhuje, pak snad také u nás drobní majitelé válečných půjček, pokladny a obce, budou, což se ve světě nestává často, žehnati ministru financí a snad k Československé republice, i když ne jako k milující matce, tedy alespoň jako k pečlivé maceše s úctou vzhlížeti.
V položce půjčkové nalézá se i v rozpočtu položka 340 milionů jako 4% zúročení podílu této republiky na rakouských, uherských a rakousko-uherských dluzích předválečných. Ministr financí splnil tím nepochybně slib, který dříve byl učinil různým osobám a deputacím. My však bychom byli myslili, že by bylo bývalo jeho povinností při poradě o státním rozpočtu, neboť tenkráte jsme se na to ptali - a bylo by alespoň nyní jeho povinností prohlásiti, jak chce tyto věci provésti a jak chce uspokojiti tyto nesčetné drobné majitele rent, zda hodlá se postarati, aby těmto majitelům byly dány alespoň zálohy na jejich papíry. To je právě část oněch osob, jež při nešťastné moučné dávce tím, že béře se za základ této chlebové dávky také jmění vedle příjmů, budou nejtíže postiženy.
Spočítáme-li si, pokud to podle rozpočtu je možno, celkovou sumu státního dluhu československého, najdeme částku, jež ještě ani přibližně nestačí k tomu, o čem jednou ministr financí dr. Engliš mluvil v Ostravě, kde odhadoval částku dluhů československé republiky na 50 miliard. Bylo by dobře věděti, z kterých položek si sestavil toto dluhové břemeno, poněvadž nacházíme v rozpočtu samém sice rozličné položky, avšak nikoliv jejich součty.
Mluvil jsem o válečné půjčce a to je také záležitost, ve které pan ministr financí dosud zůstal dlužen odpověď na jednu otázku. Přihodilo se, že od oněch osob, jež žádaly o přijetí do státního občanství Československé republiky nařízením ministerstva vnitra, pokud se týče zemské správy politické pro případ přijetí do státního svazku bylo žádáno vzdání se všech právních titulů z válečné půjčky. Jako morální nemohu toto počínání finanční správy vůbec označiti. Přichází více kategorii státních občanů, které byly tímto prazvláštním opatřením postiženy, v úvahu. Postihuje částečně státní občany, kteří podle mírové smlouvy a také podle státní smlouvy s Německým Rakouskem mají opční právo na československé státní občanství, ty případy znám a mohu dokázati, že takovým státním občanům, kteří mají právo opční, měl býti uložen takový závazek proti všem státním smlouvám. Myslím, že úřad Československé republiky neměl by postupovati protismluvně při přiznávání státního občanství zajištěného ve smlouvě. Za druhé postihlo to státní občany, kteří ovšem, podle jasného doslovného znění mírových smluv nemají ještě nároku na státní občanství v této republice, avšak přece jsou to lidé, kteří bydlí po řadu let, snad i od prastaré doby v některém území dnešního Německého Rakouska, částečně Polska a podali dlouholetou přítomností průkaz, že jsou ochotni se na této půdě trvale usaditi, kteří zde vstoupili do míst, získali pozemky a zřídili obchody. To je nejlepším důkazem, že pomýšlejí zde pracovati, býti spolučinnými po stránce národohospodářské. Takové lidi nechtějí přiměti pouze k upsání přiměřené částky pro Československý Červený kříž - to jest pochopitelné, stát má požadovati uznalost, ač se přihází, že lidé, kteří mají 20 až 30 tisíc korun ročních příjmů byli vyzváni, aby složili pro Čsl. červený kříž 5 až 10 tisíc korun.
To je nemírnost, přesahující míru snesitelnosti a nedá se před přísným právem udržeti. Myslím však, že těm lidem, jež sice podle přísného dobře uváženého doslovného znění mírové smlouvy ještě nemají nároků na státní příslušnost - rozdíl obnáší jeden rok má se státní občanství přiznati s tím pouze předpokladem, že, ač často jako veřejní úředníci, obchodníci někým byli přinuceni válečnou půjčku upisovati, mají zříci se všeho odškodnění, jakéhokoliv převzetí těchto papírů; to není morální, to je přímo nemorální, zvláště když to postihuje lidi, kteří, i kdyby chtěli, nemohou ze státního území odejíti, protože zde jsou zakořeněni a tam, kde jest jejich vlast, jsou odpoutáni. Takovým neobratným způsobem nezískáte lásky k Československému státu. Víme, že na českých lavicích této sněmovny téměř ve všech stranách jsou muži, kteří nám často ve vší tichosti říkají totéž, kteří nahlížejí, že toto celé hospodářství, jež tíhne k tomu, co některé německé skupiny nebo německé národnosti by mohlo býti nepříjemným, nedá se udržeti a musí stále táhnouti státní káru dolů místo vzhůru. Avšak nemáte odvahy, abyste to, co si v komůrce lásky mezi sebou říkáte, přiznali veřejně. Jestliže však ne dáte tuto odvahu na jevo dobrovolně, pak dodá vám ji stále hlubší zadlužení československého národního hospodářství a především fiasko IV. státní půjčky. Musíme protestovati proti tomu, že znovu má býti operacemi úvěrovými použito miliard pro vojska, musíme se ptáti, co mají znamenati ony, nemýlím-li se ve vládním návrhu o dani z obratu, tak tajemně naznačené, pro budoucnost chystané půjčky na rok 1921.
Z této strany sněmovny vyšel návrh
na zřízení kontrolního úřadu. Není německé skupiny, jež by nepozdravila
zřízení tohoto kontrolního úřadu s celou vřelostí a s celým úsilím
by je nepodporovala. Přáli bychom si však také, aby tento kontrolní
úřad ukázal se jako účinná kontrola netoliko celé státní správy
a oněch institucí, kterým stát udílí subvence, nýbrž také skutečnou
činnou kontrolou celého hospodářství státu, aby celé národní hospodářství
republiky neutonulo v nesmírném moři dluhů. (Dlouhotrvající
potlesk německých poslanců)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Rozprava je skončena. Přeje si pan zpravodaj doslov?
Zpravodaj posl. R. Chalupa:
Ano.
Místopředseda dr. Hruban: Dávám
slovo panu zpravodaji k doslovu.
Zpravodaj posl. R. Chalupa:
Slavná sněmovno! Je nutno zdůrazniti, že v předložené osnově
jde o opatření čistě správní, nikoli o kontrolu státního dluhu,
která je zařízením parlamentárním. (Hluk a různé výkřiky na
levici.) v tom
směru s díky kvituji všechny podněty, ovšem i kolegů německých,
pokud jsou upřímně míněny. (Hlučný potlesk na německých lavicích
trvá.)
Místopředseda posl. dr. Hruban
(zvoní): To jest rušení jednání.
Zpravodaj posl. R. Chalupa (pokračuje): Dovolil jsem si v důvodové zprávě zdůrazniti, že musí býti použito všech zkušeností, a vyžádal jsem si zprávu o organisaci státního úřadu a také o působnosti ředitelství státního dluhu. To bylo ochotně v rozpočtovém výboru slíbeno. Bohužel, súčastněné německé strany v rozpočtovém výboru o těchto věcech tenkráte nevěděly. Jinak celou řadu přání a kritiky jest možno uplatniti při zřízení kontroly státního dluhu jako zřízení parlamentárního.
Dovoluji si znovu slavné sněmovně
doporučiti předlohu beze změny ku schválení. (Výborně!)
Místopředseda posl. dr. Hruban: Dám hlasovati. Račte pánové zaujmouti svá místa. (Německé výkřiky.)
Dám hlasovati o celé předloze najednou, s nadpisem a úvodní formulí. Námitek proti tomu není. (Námitek nebylo.)
Kdo jest pro celou osnovu zákona, nadpis a úvodní formuli podle znění zprávy výborové, ať povstane. (Děje se. Výkřiky německých poslanců: To jest většina!)
To jest většina, osnova tato jest přijata ve čtení prvém.
Podle 10. odstavce § 55 jedn. ř. přikročíme ihned ke čtení druhému.
Přeje si pan zpravodaj slovo ke
druhému čtení?
Zpravodaj posl. R. Chalupa:
Nikoli.
Místopředseda dr. Hruban:
Pan zpravodaj nežádá si slova, budeme tedy hlasovati.
Kdo souhlasí ve druhém čtení s celou osnovou zákona, nadpisem a úvodní formulí, jak byly přijaty ve čtení prvém, ať povstane. (Děje se.)
To jest většina, tím jest osnova zákona přijata sněmovnou poslaneckou také ve čtení druhém.
Přikročíme k projednávání dalšího
denního pořadu. To jsou druhá čtení osnov zde včera v prvém čtení
schválených. (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.)