Předseda (zvoní):
Vyzývám pana poslance
dr. Šmerala, aby zachoval klid!
Zpravodaj posl. dr. Černý (pokračuje): Ovšem dovoluje si vyšetřovací výbor upozorniti na některé úchylky, případně na některé nesrovnalosti v prohlášení ministerského předsedy. Předně nebylo vyšetřovacím výborem zjištěno, že by byla mrtvole Lukášově vražena do dutiny břišní, po případě do úst železná hůl. Ovšem dle obdukčního protokolu bylo konstatováno, že mrtvola byla po smrti ještě zohavena (Slyšte! Slyšte!), že mrtvola byla nějakým těžkým tupým předmětem potlučena, že veškerá žebra mrtvole byla polámána a dle posudku lékařského, dle obdukčního protokolu (Výkřiky. - Předseda zvoní), zranění tato musila se státi ještě za života mrtvého. (Slyšte!)
Další nesrovnalost v prohlášení
pana ministerského předsedy byla vyšetřujícím výborem konstatována
v tom směru, že nebylo vyšetřujícím výborem zjištěno, že by oni
cizinci, o nichž při razzii bylo zjištěno, že do republiky nepřísluší,
by!i vyslovení komunisté, štváči anebo nějací provokatéři. (Slyšte!)
Okolnost ta zjištěna nebyla. (Výkřiky. - Předseda zvoní.)
Tím není řečeno, že by vládní prohlášení ve směru tomto bylo
nesprávné. Vyšetřující výbor pouze prohlašuje, že neměl možnosti,
aby zjistil, zdá prohlášení ministerského předsedy zde se kryje
se skutečností. (Posl. Haken: Slyšte, jak Černý lhal! Vy jste
nechtěli doznati, že Černý lhal!)
Předseda (zvoní):
Volám pana posl. Hakena
po druhé k pořádku.
Zpravodaj posl. dr. Černý (pokračuje): Další nesrovnalost jeví se v maličkostech a sice v tom, že skleněné dveře, o kterých bylo tvrzeno, že byly vypáčeny, vypáčeny nebyly, nýbrž tlačícím se davem násilně otevřeny. Dále bylo konstatováno, že nebylo přítomno v davu tolik osob, jak v prohlášení vládním bylo uvedeno, nýbrž bylo dle svědecké výpovědi přítomno asi na 500 lidí.
Konečně dovoluji si také sděliti stanovisko vyšetřujícího výboru, pokud se týče chování četnictva v této záležitosti. Vyšetřující výbor byl toho domnění, že snad kdyby nebylo četnictvo odešlo s místa tragedie po střelbě, mohlo býti eventuelně usmrcení inž. Podhradského a služného Lukáše zabráněno. Ovšem slavné sněmovně jest známo, že četnictvo hned potom odebralo se s místa na žádost samotných důvěrníků dělnictva, kteří se zaručili, že zařídí pořádek sami. (Posl. Taub [německy]: Na přání ředitele Králíka, ne však důvěrníků!) Ano, přání dělnictva bylo tlumočeno řediteli Králíkovi, pane kolego! Dále pak také četnictvo šlo chrániti strážmistra Kroupu, poněvadž bylo provoláno k zástupu, že Kroupa musí býti ubit. Následkem toho, když četnictvo vidělo, že dělnictvo ubírá se k četnické strážnici, domnívalo se, že Kroupa se tam uchýlil, a odebralo se tam k jeho ochraně.
Konečně konstatuje vyšetřující výbor, že četnictvo bydlelo v budově tovární a že tam také bylo stravováno. (Slyšte!) Ovšem četnictvo bylo stravováno ze společného dělnického konsumu a nebylo mu ničeho dáváno zadarmo, nýbrž veškerou aprovisaci si musilo platiti. (Výkřiky.)
Vyšetřující výbor tedy podal slavné
sněmovně svou zprávu s tím, že nebylo mu možno zjistiti objektivně
pravdu celého případu, ohledně které nutno vyčkati skončení řízení
soudního, ale vynasnažil se aby, pokud poměry tak dovolily, zejména
pokud měl možnost sáhnouti ke spisům nebo vyslechnouti věrohodné
svědky, podal slavné sněmovně obraz pokud možno nejjasnější. Vyšetřovací
výbor v důsledku toho, že prohlášení pana ministerského předsedy
až na nepatrné ty úchylky, které jsem si dovolil označiti, uznal
za správné a ve svém velkém celku za pravdě odpovídající, navrhuje
slavné sněmovně, aby prohlášení vlády bylo vzato na vědomí a schváleno.
(Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Přistupujeme k debatě. K slovu jsou přihlášeni na straně "pro" páni poslanci: Špaček, Stříbrný, Kříž Alois, dr. Vanovič, Vrabec, dr. Markovič, Myslivec, Pastyřík; na straně "proti": Böllmann, Schweichhart, Svetlík, Knirsch, Bobek, dr. Lodgman. Řečnická lhůta byla stanovena na 30 minut.
Uděluji slovo prvnímu řečníku
na straně "proti" p. posl. Böllmannovi.
Posl. Böllmann (německy): Slavná sněmovno! Jakožto člen vyšetřovacího výboru prosím všechny ty dámy a pány sněmovny, kteří neměli příležitosti náležeti k vyšetřovacímu výboru, aby se mnou v duchu vykonali cestu do Krompachů a aby si na základě mých objektivních sdělení sami učinili správný obraz, který je nutný, abychom si mohli učiniti úsudek o této záležitosti.
Cestu jsme nastoupili v sobotu v noci a to jedna část vyšetřovacího výboru, druhá část nastoupila cestu do Krompachů v neděli a sešli jsme se tam v pondělí ráno. Na cestu jsme se dali v průvodu několika málo pánů. Odpoledne blížili jsme se krásné krajině tatranské. Přímo z roviny vystupují svými vršky hory 2000 metrů vysoké, ozářené za naší jízdy mírným zimním svitem slunečním. Pan kolega Svetlík, který přistoupil v Růžomberku, laskavě nás, kteří jsme byli poprvé na Slovensku, upozornil na krásy této krajiny. A k velkému uspokojení svému jsem konstatoval, že i on, který náleží komunistické straně, projevuje lásku k své otčině, lásku k své zemi. Vypravoval nám tam o bohatství hor, vypravoval nám o přičinlivosti lidí, a museli jsme se tudíž domnívati, že i on jest tam se zemí srostlý. On to byl, jenž nás doprovázel až do Krompachů. Při příjezdu do Krompachu byl přijat svými soudruhy a od nás oddělen. My, druhý menší díl, vydali jsme se do kasina, povečeřeli a pak jsme byli pod ochranou bodáků dovedeni na nocleh. Neboť v Krompaších vládne od 22. února stanné právo. Druhého dne ráno, když jsme šli do místnosti, kde měl zasedati vyšetřující výbor, naskytl se mně trochu podivuhodný pohled. Zahnuvše z domu, kde jsem bydlel, vyšli jsme na širokou silnici. A co vidělo mé oko? Průvod školních dětí vedených učitelkami a učiteli, pohled, jehož se nám v Čechách již dlouho nedostalo. Rychle jsem přemýšlel: Co to asi znamená? Hned jsem se však rozpomněl, že je dnes přece svátek, 7. března, den narozenin presidenta československé republiky. Na zbožném Slovensku byl tento den oslaven bohoslužbami. U nás v Čechách byla oslava uspořádána zcela jinak. Pozoroval jsem děti podle mne kráčející a ve dvanácté nebo čtrnácté řadě spatřil jsem dvě děvčátka, z nichž zadní pojednou prudce šláplo přednímu na nohy. Toto se obrátí a zasadí té, jež jí šláplo na nohu, dva zcela kapitální políčky. Při pokojné chůzi do kostela vidíte boj. A co se tu vyskytlo jako blesk, je příznačno pro obraz v Krompaších. Na další cestě k místnosti vyšetřovacího výboru potkal jsem ženy a muže. Ženy s velkými těžkými knihami modlitebními šly rovněž do kostela, kam se dostavili také přednostové úřadů k modlitbě za blaho presidentovo. Jak jsem viděl tak kráčeti děti, myslil jsem si: Jaké cesty mu sejí u nás v Čechách konati děti, kterým byly zavřeny německé školy, aby mohly jíti do školy, aby se jim dostalo vyučování, aby se mohly dáti do boje o živobytí. Musil jsem tu mysliti na starostlivé rodiče, kteří musejí vydávati své děti nepohodám na dalekých cestách, aby se jim mohlo dostati německého vyučování. To byly úvahy, které dávaly přemýšleti, jak v této republice vláda zcela zvláštně vykonává svoji moc, jak vykonává moc vládní.
Když jsem docházel k místnosti vyšetřovacího výboru, přicházeli jiní pánové z tohoto výboru nám vstříc a pak jsme se vydali k nádraží, abychom uvítali své kolegy přijíždějící ranním vlakem. Na nádraží bylo nám sděleno, že vlak má více jak dvě hodiny zpoždění. Chtěl jsem použíti této příležitosti, abych na místě samém pro svou osobu provedl místní ohledání. Za týmž cílem směřoval také předseda vyšetřovacího výboru Pastyřík. Tam jsme se setkali. Mne provázel vyšší důstojník a když jsme se blížili k dílnám, učinil jsem opět zvláštní poznatek a to, že se i dole na Slovensku používá našich německých vojáků k zachování klidu a pořádku. Neboť stráž stojící před budovou, učinila hlášení důstojníku německy. A na mou otázku potvrdil mně důstojník, že němečtí vojáci své povinnosti věrně plní. Vidíte, že jest potřebí našich německých vojáků právě jako v Oslavanech, tak na Slovensku, aby nenechali tuto republiku zahynouti.
Jdeme dále. Vešli jsme do budovy a vydali jsme se do prvního poschodí. Na schodech byl jsem upozorněn, že po těchto schodech byl vrchní služný Lukacs, ještě jsa živ, smýkán za nohy, takže hlava jeho tloukla po každé na kameny schodů. Ke konci byl Lukacs hozen jako kus dobytka nebo dřeva vedle mrtvoly venku na záspi ležícího Podrazského. Ledová hrůza mne naplnila; majestát smrti naplňoval dům, naplňoval místnost, kam jsme vstupovali. Otevřevše dvéře, viděli jsme skvrny krve chráněné papírem. Byli jsme upozorněni, v jaké poloze se Lukacs nacházel, když byl od vnikajícího davu sražen klacky a železnými tyčemi k zemi.
Přece i jiný obrázek chci vám ukázati a těším se, že je mně přáno i s tohoto místa hlásati vám chválu o statečném muži, který i v hodině nejvyššího osobního nebezpečí myslí nejprve na to, aby svoji povinnost splnil a aby při plnění této povinnosti hyna, zachránil stům, snad tisícům život. Byl to, myslím, pan inženýr dr. Matoušek, který nám byl v domě vůdcem a tento muž to byl, který 22. února, když dělníci opustili své pracovny, pomocí 4 mistrů zachránil kotle blízké od explose, kterýmžto činem zachránil život mnoha set lidí, a co ještě více váží, pracovny těchto dělníků. (Výkřiky.) Tento muž, ať už je Němcem, Slovákem nebo Maďarem, nevím to, stojí nám blízko. Je to německý způsob, který se tu projevuje, zanikati ve věčné práci a plnění povinností.
Jdeme dále. Odtud jsme se vydali zpět na nádraží; zatím měla dojeti druhá část vyšetřovacího výboru. Můžete si mysliti, že pln jsa dojmů z domu, prohlédl jsem si místo před domem, na němž se odehrály ony děsné scény, jež i vám jsou známy. Když tedy zbývající část vyšetřovacího výboru došla, vydali jsme se hned do kasina, poněvadž škola nepostačovala. Vyšetřovací výbor počal ihned svoji činnost a vyslýchal svědky. Přirozeně byla dána přednost panu řediteli vyživovacího úřadu z Bratislavy. Tento muž nám prohlásil, že potraviny byly podniku přidělovány právě tak, jako všem druhým podnikům. V měsíci lednu bylo rozdělováno na osobu 8 kg, v měsíci únoru na týden 1 kg 85 dkg moučných výrobků na osobu, z toho 1 kg 30 dkg bílé mouky a 50 dkg mouky kukuřičné a krupice kukuřičné. Vrchní úředník Záborský, který stojí v čele provisorátu, tolik jako konsumu, to potvrdil. Podal nám také vysvětlení, že dělníci jsou podělováni slaninou, sádlem, brambory a luštěninami a to za přiměřené ceny, při čemž podnik z vlastního kryje rozdíl mezi cenou nákupní a rozdělovací. Řeknu vám jen, že slanina byla dávána za 24 K a kilogram cukru za 3 K 30 h, kdežto ostatní obyvatelstvo krompašské musí platiti za cukr 8 K 59 h. Každý dělník obdržel také ještě měsíčně 5 metrických centů uhlí, metrický cent za 3 K 20 h; byt se těm lidem nepřiděluje v koloniích sice bezplatně, platí dle místností měsíčně 5-20 K, v kteréžto ceně však je zahrnuto elektrické osvětlení.
Pánové, srovnám-li to s trampotami, v jakých strádali naši lidé v Rudohoří a v jakých dnes ještě žijí, nemohl jsem věřiti, že by nebylo možno vyjíti s tím v Krompaších. Bylo nám také svědky potvrzeno, že dělnictvo samo bylo s těmito příděly až do onoho kritického dne docela spokojeno. (Posl. dr. Hahn [německy]: Jděme všichni do Krompachu, do ráje, tam se neví, co je hlad!) Zaměňte to, pane doktore, s Libercem, snad tam najdete lepší pole své působnosti. Ve srovnání s bídou obyvatelstva našeho Rudohoří, Krkonoš a našich Orlických Hor, není to zajisté blahobyt, avšak přece živobytí jistější než ono zde mělo. Po měsíce nedostali naši lidé v Rudohoří ani skývy chleba. (Německé výkřiky: Proto můžete jí přece přáti jiným! Hluk.) Zajisté, přejeme jim jí od srdce. Chci jen zjistiti, že jsme byli povoláni tam vyšetřiti, zda ty lidi k tomu dohnala nouze o potraviny. (Hluk. Posl. Čermak [německy]: Poněvadž nezahynuli všichni hladem, je tam dobře, co?) Konstatuji jen, co bylo mojí úlohou, a ponechal jsem pánům, aby si sami svůj úsudek utvořili. (Výborně!) Jest v naší povaze, jsem Němec, a u nás vítězí právo, i když tím musíme trpěti bezpráví. My jsme to viděli, bylo nám to potvrzeno a jen bych vás prosil, abyste se mnou různé druhy svědků posuzovali také tak objektivně, jak jsem to činil já.
Byli nám předvedeni důvěrníci různého druhu, důvěrníci levice, levých socialistů nebo, jak se u nás nazývají, komunistů, a důvěrníci pravice, různé ženy a jiní svědkové, kteří půjdou před vašim duševním zrakem tak, jako u mne ve skutečnosti.
První, který vystoupil - nevím dnes již, zda to byl přívrženec levice nebo pravice - byl hlavní důvěrník. Tu jsem při jedné otázce použil příležitosti, abych zjistil, co nám pan ministerský předseda ve svém prohlášení ponechal k uvážení, zda totiž události ty mají původ v akcích státu nepřátelských. Tázal jsem se toho muže, aby mně vysvětlil rozpor spočívající v tom, že se strany vlády se říká, že akce byla prý státu nepřátelská, kdežto přece prvními obětmi, které byly vyhledány dělnickým obyvatelstvem z 80% slovenským, byli Maďaři; a kdyby se byla měla očekávati na Slovensku státu nepřátelská akce, anebo se má očekávati, - ježto přece pan ministr věcí zahraničních stále odtud očekává casus belli - myslím, že by se to mohlo očekávati jen se strany maďarské, a je mně nepochopitelno, že jsou pak Maďaří zabíjeni. Na tuto otázku nebyl on také připraven a pravil, že této otázce nerozumí.
Půjdu dále. Jako první svědkyně mezi ženami přišla jistá Žáková. Seděl jsem přímo před ní, hleděl jsem jí klidně do očí. Nebyla to žena, jak ji jinak vidíme, žena normálního duševního stavu, nýbrž žena, která je aspoň hystericky založena, a pohled, kterým tam všechny v místnosti měřila, to dotvrzoval. Byla v řeči velmi zběhlá, mluvila velmi hlasitě a oznamovala nám, co při těchto shromážděních a rozmluvách v ředitelské radě již všechno vykonala. Jiná svědkyně o ní pravila: To byla naše důvěrnice, na ni jsme spoléhaly, ona byla pro nás rozhodující. Třetí svědkyně - jména nemají významu pro to, abyste si mohli učiniti obrázek - byla ve svých údajích tak odměřená, tak chladná, tak váhavá, že pan předseda vyšetřovacího výboru musel z ní skoro každé slovo vytahovati, což mu dokonce přivodilo výtku od členů vyšetřovacího výboru. Avšak musel tak vyslýchati, poněvadž bychom jinak od této ženy nebyli nic slyšeli. Tato žena klidná, jistě ne v tísni, poněvadž měla dost času, vypovídala, že tam stála se Žákovou, všechno že viděla, jen hlavni věc nikoli, že totiž sběhší se mužové měli v ruce nářadí, hole, železné tyče nebo jiné takové věci. Hned, jak Kroupa vystřelil, zmizela s místa. Na moji otázku, jak zpozorovala poranění Kroupovo, řekla: "Poranění se stalo půl hodiny po střelbě. To jsem tu ještě byla". Takové jsou výpovědi svědků a dle takových výpovědí máme si vytvořiti nestranný úsudek!
Vystoupily ještě jiné ženy, které vypovídaly právě tak, nebo ještě nepříznivěji. Nyní chtěl bych předvésti jiného svědka. Je to pan Ztratil. To je hlavní osoba, jež je se strany vlády uváděna, aby skutečně se ukázalo, že akce a události byly státu nepřátelské. Také tento druh lidí známe, u nás v Čechách neoznačujeme jich jinak než lidmi Národního výboru, kteří jdou proti každému, kdo není jejich smýšlení. Byl to muž z Československé besedy, ze Sokola atd., a to je zajisté první ochranný sbor pro československou vládu. Tito lidé budou zajisté vypovídati vždycky tak, jak je to pánům milo. Avšak přes to musíme se diviti, že ten člověk - to říkám upřímně - který je stranou komunistickou snad nejvíce nenáviděn, tak vypovídal; dává jistě svoji vlastní kůži v šanc. Tento člověk také pravil, že poměry jsou takové, jak jsem vám je vylíčil. Pravil také, že má měsíčně 1200 K bez hodin přes čas, že dělnictvo v Bratislavě je lépe placeno než v Krompaších, avšak že nepožívá výhod jako dělnictvo v Krompaších a že proto dává přednost zůstati v těchto dílnách, ač by měl někde jinde lepší plat. To je věc vkusu, jak si to každý právě zařídí a jak se mu to líbí, a nemění to na věci ničeho.
Ze svědeckých výpovědí nebylo nám možno se dověděti, zdali skutečně Kroupa s četníky střílel před svým zraněním nebo teprve po něm, to dověděti se ze svědeckých výpovědí skutečně bylo nemožno. Já, který jsem byl v Krompaších právě jako na Slovensku vůbec poprvé, snažil jsem se nalézti svědky očité, kteří by snad mohli říci o té věci něco objektivního, poněvadž nebyli přímo zúčastněni na událostech, jež se odehrály před domem. Jak jsem se zmínil, hleděl jsem si dopoledne při místní, ohledání prohlédnouti situaci. Dílenská budova je dosti velká budova o jednom poschodí, a v této budově jsou jistě také zaměstnáni lidé v kancelářích. Tito lidé při hluku zajisté nezůstali klidně u svých psacích stolů nebo tam, kde pracovali, nýbrž jistě se odebrali k oknům a dívali se na ono místo, aby viděli, co se tam děje. Jména těchto pánů a dam, kdož tam byli zaměstnáni, nebyla mi známa. Neměl jsem tam ani duše známé. Po svědeckých výpovědích, které neposkytovaly jasného úsudku, snažil jsem se opatřiti si tyto svědky. Bohužel, bylo mi to možno až večer. Chtěl jsem slyšeti jen takové svědky, kteří byli vyslechnuti také soudem, aby mohly býti jejich výpovědi před soudem srovnány s výpověďmi před výborem vyšetřovacím. Požádal jsem tedy pana předsedu vyšetřujícího výboru, aby předvolal některé pány. Bohužel, má snaha zůstala bez výsledku. Předseda vyšetřujícího výboru mé prosbě nevyhověl, a myslím, že to byl kolega Taub, který se tomu nejvíce bránil, aby byli tito lidé zavoláni. Tak mohu říci, že ze svědeckých výpovědí, jež jsem měl k disposici, nebylo mne možno objektivně zjistiti, že četnictvo střílelo předčasně.
Jděme nyní k dalším svědeckým výpověděm. Vystupoval tu zvlášť význačný moment, který jako blesk osvětluje všecko, co jsme viděli, který ukazuje, že tu byla podvratná hnutí, která se při akci objevila.
Byl to inženýr Petrovský, který byl veden jako svědek a pravil, že do jeho oddělení přišla tlupa mladých lidí 15- až 18letých, aby ho ze závodu zatlačili a také proti němu postupovali. "Co chcete ode mne", řekl inženýr, "já vás ani neznám". Skutečně nemohl jim dříve nic udělati. Tu doletělo k němu slovo: "Ty jsi buržoa a musíš zahynouti jako všichni druzí." Musil utéci a sice do jakéhosi mlýna; tam byl vyšťárán. Opět se mu podařilo vytrhnouti se a byl zapuzen na louku. Tam se musil zastaviti a tu se stalo něco, co rovněž osvěcuje věc zase jako blesk, nikoli jako ideální stav komunismu, nýbrž jako něco velmi materialistického. Vyňal z kapsy svoji peněženku, upustil ji na zem a kopl do ni špičkou boty. Smečka těch lidí vrhla se na tuto kořist a počala hned rozdělovati mezi sebe peníze. (Výkřiky. - Posl. dr. Hahn [německy]: Vy byste mohl vystupovati jako svědek. Byl byste dobrým svědkem!) Prosím, pane doktore, to jsou skutečnosti. Musíte je všechny slyšeti, já jsem objektivní a prosím, abych nebyl vyrušován. Chci svou řeč brzy skončiti. Příznačný je druhý obraz, který vám předvedu. Dokazuje, že tito lidé šli nejen proti buržoům, nýbrž proti druhým lidem. Byl tam sluha Kukura, nyní se nazývá sluhou, za maďarské doba byl hajdukem. (Posl. Tausik [německy]: Který za maďarské doby vždycky lidem sázel 25) Tento člověk byl sluhou státu a poddaný svého představeného a ukázalo se, že ten muž v noci ze 17. na 18. únor při razzii, kterou dal vrchní slúžný k rozkazu vlády provésti, mu assistoval tím způsobem, že mu ukazoval domy, v nichž bydleli lidé, po nichž se pátralo. Skutečně nedělal ten člověk nic jiného než svoji povinnost. Byl to přece jelo chléb. Musil živiti ženu a děti právě tak, jako tovární dělník. Myslím, že se mu to nemůže přičítati k zlému, a i když za maďarských dob dával lidem 25, nevíte pánové, zda ho to snad nebolelo více, vykonávati takovou potupnou práci. To přece nebylo jeho vinou, nýbrž vinou těch, kdož ho zneužívali k takové zbabělé, potupné práci. (Souhlas.) A tento člověk nebyl činným v továrně. Když po odchodu svého pána, vrchního slúžného, slyšel, že tento muž je mrtev, byl ve svém bytě téměř beze smyslů, nemohl se vzpamatovati a v krátké době vniká tato smečka i do jeho domu, a čemu se při tomto zbožném, klidném lidu slovenském nejvíce divím, neměli v tomto domě ani úctu před majestátem smrti. V tomto domě doráželi na toho člověka všemožnými zbraněmi, chtěli ho usmrtiti, ač na marách leželo jeho mrtvé dítě. Musil před těmito lidmi klečeti, jeho žena, jeho děti musely prositi o život. A ti lidé přes to naň doráželi, a teprve skok oknem zachránil mu život. (Posl. dr. Hahn německy]: Jděte domů se svými strašidelnými povídkami! Výkřiky. - Předseda zvoní.) Pánové, je vám to nepříjemné, ale je to pravda. Prosil bych však, abych nebyl stále vyrušován ve své řeči. Nemohu jinak svou řeč skončiti, když mne pokaždé přerušíte. Výsledek tedy je, že tyto události rozhodně nelze přičítati na vrub státu nepřátelským akcím. Nemůžeme také říci, že to jsou rejdy čistě komunistické, nýbrž dle mého objektivního pozorování bylo to jednání množství lidí, jež je v ruce vůdců poddajným nástrojem. To je čistá skutková podstata bez další výzdoby.
Chtěl bych k tomu připojiti jen
prosbu, aby jednou také na vaší straně, na pravé straně, vyvstal
muž, jehož bychom mohli oslavovati, který by chtěl vykonati práci,
jako tam ten doktor inženýr, aby také u vás vysokou pec, v níž
byly šovinismus, nenávist a všechny ty zlé vášně přivedeny až
do horkosti varu, aby tuto vysokou pec nabodnutím vypustil a aby
potom jako v uvedeném obraze vrcholky Tatranských hor znova zaplanuly
také ve večerní sluneční záři míru mezi národy, jenž nám umožní
na prvotním základě lidství naději, že tyto tři vrcholky budou
představovati cíl, k němuž směřujeme my všichni a celé lidstvo:
svobodu, rovnost a bratrství. (Souhlas a potlesk.)
Předseda (zvoní):
Slovo má dále pan posl.
Špaček.
Posl. Špaček: Slavná poslanecká sněmovno! Zdá se mi, že výroky moje i výroky všech řečníků, kteří přijdou po mne, mohou býti vzhledem k obšírné a jistě objektivní zprávě, kterou přednesl pan referent, velmi stručné. Omezím se tudíž jen na některé poznámky.
Vyšetřovací komise, kterou parlament do Krompachů vyslal, jest komisí, která má vykonávat jednu z nejdůležitějších funkci sněmovny, to jest kontrolovati správnost opatření státní administrativy. Nebylo tudíž možno, aby naše komise, jak se to vytýká, na místě samém kontrolovala správný postup vyšetřujících orgánů soudních, aby se jmenovitě velice podrobně zaměstnávala okolnostmi, za kterých byli zvířeckým způsobem ubiti vrchní služný Lukácsz a tovární inž. Podhradský. Jest samozřejmo, že správní soud o tomto trestním činu může nám poskytnouti ne trestní řízení, vyšetřování, nýbrž konečný právoplatný rozsudek řádné instance soudní. Jestliže ovšem všichni vřele litujeme toho, co se stalo, nemůžeme přece jen těmito věcmi dále se zaměstnávati, neboť bychom si sami podkopávali základy, na kterých každý stát stojí, a jedním z těchto základů jest soudcovská neodvislost. (Tak jest!) Mohli jsme tudíž na místě samém kontrolovat jen opatření tamějších úřadů administrativních, které podle mínění určité částky členů této sněmovny byly příčinou krvavých zjevů krompašských, to jest opatření tamějšího hlavního slúžného úřadu a opatření jeho vykonavatele, to jest tamějšího četnictva. Jest samozřejmé, resp. bylo již řečeno panem referentem, že popud k zakročení četnictva hlavní služný, jakožto přednosta, jakožto představený četnictva, vůbec nedal a četnictvo podle doznání vrchního četnického strážmistra Kroupy zakročilo z vědomí vlastní povinnosti jsouc voláno na pomoc řiditelstvím závodů, když shluknutí před závodní budovou nabývalo hrozivých rozměrů. Vrchní četnický strážmistr Kroupa, opíraje se o svoji služební instrukci, tak jako to dělá a chceme, aby to dělal každý jiný četník, přikvapil, když ho státní občan ať ten neb onen volal na pomoc proti ohrožujícímu jej násilí.
Povinností toho četnického strážmistra Kroupy bylo tak učiniti, jmenovitě když věděl, že v téže době, kdy je na pomoc volán, před budovou shromáždila se spousta lidí, nepřátelsky se chovajících a násilnostmi vyhrožujících. Platí v obvodu jeho působnosti náhlé právo, stanný soud, který v té době a dosud v této části východního Slovenska jest v platnosti.
Nařízeními stanného práva tam dosud platného je ustanoveno, že každé shluknutí, každé vzbouření, každý projev sledující a dávající možnost vyvrcholiti v násilí, musí býti četnictvem, jakožto orgánem vykonávajícím rozkazy vlády, v zárodku potlačen resp. znemožněn. Tudíž, chceme-li vyšetřiti správnost počínání této administrativní instituce, v tomto místě četnictva, musíme přiznati předně, že si počínalo správně, když došlo k zakročení, uposlechlo a snažilo se shluknutý lid rozehnat a po případě ohrožené občany na státním majetku a na životě chrániti. Jestliže tudíž pan ministerský předseda ve svém prohlášení dovodil, že si úřady počínaly správně, myslím, že každý nepředpojatý, a těmi chceme všichni býti, musí v tomto ohledu postupu četnictva přisvědčiti.
Nyní běží o další, zda-li četnictvo při provádění této své povinnosti nepřekročilo meze, které jsou mu uloženy a vytčeny v jeho služební instrukci. Tu myslím, že z vývodů pana referenta, jakož i druhého řečníka je zřejmo, že četnictvo tak nejen neudělalo, nýbrž na základě své zkušenosti v Krompaších, tak jak se okolnosti vyvíjely, bylo dokonce oprávněno již dříve sáhnout ke zbrani, jak mu to konečně i vyšetřující orgán státní, politická prokuratura, do jisté míry vytýká. Ale tento Kroupa řekl, jsa slyšen jako svědek, že takovýchto demonstrací, jaká právě byla tohoto nešťastného dne, bylo v Krompaších již sta a že se mu vždy podařilo dělnictvo po dobrém přiměti k rozchodu resp. domluviti mu, aby se nedopouštělo násilí, a z toho důvodu ze začátku, když viděl nepřátelské projevy proti četnictvu, proti státu a ohrožování ostatních občanů v budově závodní shromážděných, couval, hleděl odstraniti ten provokativní zjev četníka, který podle mínění mnoha lidí v naší republice má býti zjevem jako za Rakouska. Hleděl se stáhnout zpátky do budovy, najíti východ, kterým by mohli odtáhnouti, kdyby se dav násilností nedopustil. Ale v tom mu bylo zabráněno. Dav skutečně všechnu svoji vášeň, abych tak řekl, která je v něm, jak dále dovodím resp. chtěl bych dovoditi, která je v něm systematicky určitými veřejnými pracovníky vzbuzována, chtěl obrátiti a umínil si, že ty četníky bez bití z té budovy ustoupiti nenechá, a tak došlo ke krveprolití. Četnictvo, jež se stáhlo do úhlu, ze kterého nebylo východu, musilo užíti zbraně, ovšem i mělo právo užíti zbraně v posledním momentě bez jakékoliv výtky tenkráte, když bylo samo na životě při vykonávání své povinnosti ohrožováno. A tu z výslechu svědků vedených panem posl. Svetlíkem a Tausikem z těch lidí, z těch žen, které se na tom shluknutí, tudíž na trestním činu zúčastnily, které jsou z něho výslovně podezřelé resp. spoluobviněné, dovolil bych si říci, že jsem nabyl dojmu, jako člověk, který prodělal rok vyšetřující soudní prakse, že tyto svědkyně nevypovídaly objektivní pravdu, nechci posuzovat, zda-li vypovídaly alespoň pravdu subjektivní.
Můj subjektivní dojem však byl, že musel býti četnický strážmistr Kroupa zraněn napřed, než dal stříleti, poněvadž nejen těch sedm svědků, kteří se na to dívali, řekl bych s krytými zády, nýbrž i ty svědkyně samy, které chtěly dokazovati opak, zmateně vypovídaly, nejasně, resp. kladně vypovídaly jen tehdy, když byly kladeny otázky sugestivní. Já pro svoji osobu, jakož i většina členů výboru jsem přesvědčen, že jest správné, co tvrdil kolega Černý, že četnictvo v sebeochraně střílelo, resp. tenkráte, když bylo již samo ohroženo na životě.