1. zprávě výboru vyšetřovacího o událostech v Krompachu.
V 59. schůzi dne 3. března bylo usneseno, aby události v Krompachu vyšetřil výbor vyšetřovací a aby podal sněmovně zprávu do 8 dnů. Tato lhůta dnes uplynula, aniž výbor podal tištěnou zprávu. Podle § 35 jednacího řádu, není-li zpráva ve lhůtě podána a nebyla-li lhůta prodloužena, může předmět býti dán na denní pořad i beze zprávy výborové.
Zpravodajem ustanovuji podle citovaného § 35 jedn. řádu pana posl. dr. Černého, který byl již výborem pověřen referátem.
Prve než mu udělím slovo, navrhuji, aby řečnická lhůta k eventuelní rozpravě stanovena byla týmž způsobem, jako bylo při debatě prvé, totiž na 30 minut.
Jest snad proti tomu námitka? (Nebyla.)
Není jí. Návrh můj jest přijat.
Uděluji slovo zpravodaji vyšetřovacího
výboru panu posl. dr. Černému.
Zpravodaj posl. dr. Černý: Slavná sněmovno! Na základě usnesení slavné poslanecké sněmovny ze dne 3. t. m. vyslán byl vyšetřující výbor Národního shromáždění do Krompachů na Slovensku, aby tam z vlastní zkušenosti a z vlastního seznání vyšetřil celou nešťastnou záležitost krompašskou a podal o ní sněmovně do 8 dnů zprávu.
Plenum tohoto výboru odebralo se v důsledku toho ihned do Krompachů, kde konána byla v pondělí dne 7. března celodenní vyčerpávající schůze, ve kteréž vyslechnuta byla celá řada svědků, zejména svědků z řad dělnictva, úřednictva státního i továrního. Zvlášť podrobeny byly důkladnému výslechu osoby celou záležitostí nejvíce tangované. Kromě toho pročteny byly důkladně též úřední spisy, zejména spisy týkající se trestního řízení s četnictvem, zvláště pak trestní spisy vrchního strážmistra Kroupy.
Na základě všech těchto zmíněných podrobných svědeckých výpovědí a příslušných spisů trestních podrobil vyšetřující výbor celý postup krompašských událostí velmi důkladné a objektivní kritice v několika schůzích a podává slavné sněmovně tuto zprávu.
V dalším chci postupovati tak, že nejprve podám stručnou zprávu vyšetřovacího výboru, pak dovolím si uvésti motivy, které zdánlivě k celé nešťastné tragedii vedly, a konečně stanovisko vyšetřovacího výboru ke zprávě pana ministerského předsedy.
Zpráva vyšetřovacího výboru: Dne 21. února 1921 dostavily se před konsumní budovu v Krompaších asi 3-4 ženy, mezi nimi jakási Dluhošová, která k ženám v konsumu již přítomným prohlásila, aby mouku nikdo nebral, poněvadž dostanou prý zase příděl menší. Po delší debatě žen mezi sebou a s přítomným úředníkem podniku Juliem Semkem dostavilo se před tovární budovu více žen, které povykujíce a křičíce, přidělenou mouku vzíti nechtěly. Vysvětlení aprovisačního referenta továrního Štěpána Záborského, který po osmé hodině kolem konsumu do úřadu šel a přítomným ženám vyložil, že zásobování děje se z rozkazu Obilního ústavu v Bratislavě, nebylo vůbec dbáno. Úředník účetní kanceláře Julius Čermák při svém výslechu udal, že ženy zde seskupené křičely a jedna z nich spílala slovy: "Darebáci, buržoové, dají nám jíst zkaženou mouku!" Když pak ženy takto rozlícené přes veškeré protesty odbýti se nedaly, žádal vrchní úředník konsumu Záborský na velitelství četnické stanice Krompachy železárny o pomoc. Na toto požádání vyslal velitel četnické stanice, vrchní strážmistr Kroupa, před aprovisační budovu četnické strážmistry Krejčíka, Berana, Steinera a četníka na zkoušku Spíška, aby tam učinili pořádek.
Při příchodu četnictva na místo shledáno bylo před budovou aprovisační asi 60-80 žen. Rovněž i ve skladě samém byly ženy nahromaděny.
Mouku jim přidělenou odbírati nechtěly a některé z nich vybízely přítomné, aby tomu, kdo ji vezme, ji vysypaly. Na to odebral se větší počet žen za vedení dělnice Žákové k tovární budově, v níž jsou kancelářské místnosti podniku, aby v příčině přídělu mouky mohly vyjednávati s ředitelem samotného podniku. Z příkazu vrchního strážmistra Kroupy odešli k továrně pouze 2 četníci, 2 zbývající zůstali před konsumem, kde konali službu. Jako posilu vyslal vrchní strážmistr Kroupa před konsumní budovu ještě strážmistra Lud. Zelinku, Jana Vašína, četníka na zkoušku Václava Petráška a Jaroslava Jarku.
Současně hlásil vrchní strážmistr Kroupa celý případ župnímu úřadu v Levoči a žádal o instrukce stran případného zakročení. Odtud obdržel od referenta dr. Vrchovského odpověď, aby se lidu vysvětlilo, že příděl děje se na základě opatření ministerstva v Bratislavě a rovněž na základě opatření bratislavského státního obilního ústavu. Každý, kdo nechce mouku z přídělu, bude moci si koupiti mouku cizí, ovšem že dražší.
Vrchní strážmistr Kroupa žádal také slúžnovský úřad v Krompaších, aby se na místo dostavil. Rovněž vyrozuměl četnickou stanici Krompachy město a žádal, aby táž byla v pohotovosti. Za příčinou vyjednávání byly vyslány k továrnímu řediteli Králíkovi a aprovisačnímu referentu Záborskému tři důvěrnice-ženy a to Žáková, Kudělková a Dyliásová, kteréhožto jednání zúčastnili se také důvěrníci dělnictva Vojtěch Janošík a Gustav Klekner. Jednání dálo se způsobem mírným, při čemž důvěrnicím i důvěrníkům bylo vysvětleno, že vydávání kukuřičných mlýnských produktů nařízeno bylo Obilním ústavem v Bratislavě a že opatření toto jest rozkazem i pro aprovisační úřad tovární.
Důvěrnice konečně uznaly, že částečně změny zásobovací byly nařízeny s vyšších míst, a opustily kancelář, aby pak výsledek jednání sdělily ženám před budovou shromážděným.
V tomtéž právě okamžiku dostavila se dříve již objednaná posila, 4 muži četníci, pod vedením strážmistra Vašína před budovu, kdež shledala značné množství rozhořčeně debatujících žen.
Když četnictvo zástupem k nim šlo, ozývaly se - jak dokazují četníci Jarka a Petrášek - výkřiky "Čeští somáry, vy jste nás přišli vyžírat, to jste nám dali pěknou svobodu, vy čeští psi, kdyby vás bylo 100, tak se vás nebojíme." Četník Jarka dokonce tvrdí, že při této příležitosti bylo na četníky pliváno.
Některé z žen dostaly se mezi tím již na chodbu do budovy, kdež na hlídku křičely a byly proto vyzvány, aby budovu opustily a se vzdálily. Mezi tím vyšla již také z kanceláře, kde jak s vrchu uvedeno, jednala s ředitelem Králíkem a referentem zásobování Záborským důvěrnice Žáková, která vystoupila na povýšené místo a k zástupu mluvila nejprve maďarsky, potom slovensky.
Dle svědectví četnické asistence průběhem řeči její vzmáhalo se mezi davem stále větší a větší rozčilení, což také potvrzuje ředitel továrny. V té chvíli přišel na místo také vrchní strážmistr Kroupa, ozbrojený služebním revolverem a vyzval Žákovou, aby řeči zanechala. Ta však osopila se na něho slovy, že jí do četníků ničeho není a mluvila dále.
Mezi tím přišlo mezi ženy také dělnictvo blízké továrny, ozbrojené železnými tyčemi, motykami, kusy dřeva, holemi ano i vidlemi, ponejvíce však lopatami.
Stále zvětšující se dav počal pak hroziti rukama a různými nástroji, tlačiti se na četnictvo, které musilo ustoupiti k zadnímu vchodu, jestliže nechtělo jinak vydati svoje záda příhodnému útoku výtržníků, stále více a urputněji dorážejících.
Vrchní strážmistr Kroupa, vida možnost nebezpečí, znovu telefonoval četnické stanici Krompachy-město, aby neprodleně vyslala veškeré mužstvo na pomoc. Kroupa potvrzuje rovněž, že ozývaly se z davu stále časté výkřiky: "Vy čeští somáry, vy psi, vy jste nám dali pěknou svobodu my vás tady nepotřebujeme, tady nás jen vyžíráte," a to v řeči maďarské a slovenské.
Když srocení dělnictva nabývalo stále většího rozsahu, kdy dokonce jedna z žen oběma rukama do prsou vrchního strážmistra Kroupy vrazila, vyzval týž dav, jak již ostatně také při svém příchodu učinil, jménem zákona k rozchodu, při čemž nabádal lid znovu a znovu ke klidu a vysvětlil mu, že v případě násilí bude použito zbraní.
Dav vyzvání tomuto nevyhověl, naopak tlačil se na četníky s takovou silou že tito, jsouce v nebezpečí obklíčení ze zad u, uchýlili se do chodby budovy. Četníku Spíškovi při této příležitosti chytila jedna z žen za pažbu pušky, avšak nevytrhla mu jí.
Když četnictvo ustoupilo do chodby, držel strážmistr Vašín dvéře, avšak nemoha je silou vlastního těla udržeti, couval, takže dvéře povolily a dav do chodby vnikl. Četníci skryli se pak za dalšími dveřmi skleněnými, do nichž v tu chvíli udeřil jeden z dělníků lopatou, takže dvéře se rozlétly. Při této příležitosti zasažen byl jeden z četníků a to strážmistr Krejčík, který byl raněn na hlavě a to buď střepinami anebo nějakým jiným tupým předmětem. Rána byla 2 cm dlouhá a 5 mm hluboká.
Na to ustupovalo četnictvo, tísněno jsouc davem dělnictva, krok za krokem do prostoru, kde chodba ústí do chodby příční, kamž rovněž v zápětí množství dělnictva se shromáždilo. V zápětí tlačeni byli četníci zpět, celkem 6 osob - 2 četníci v tlačenici byli odtrženi - davem postranní chodbou ven, směrem k železniční trati, při čemž dle svědectví četníků Petráska a Jarky snažil se dav četníkům pušky z rukou vyrvati. Strážmistr Vašín potvrzuje, že k němu přiběhl jakýsi dělník, uchopil jej za pušku a křičel, aby to zahodil, že jednou bude také dělníkem.
Četnictvo, necítíc se v chodbě dosti bezpečno, ustoupilo postranním vchodem ven a zaujalo místo mezi postranní frontou budovy a drátěným plotem, podle železniční trati probíhajícím.
Vážnost situace potvrzena byla svědectvím svědkyň Kleinové a Dopentové, kancelářských to úřednic, kteréž potvrzují, že četníci byli dělnictvem, lopatami ozbrojeným, ohrožováni. Další svědkyně Dáková slyšela, jak četníci dav vyzývali, aby z chodby odešel, zejména slyšeti bylo hlas strážmistra Kroupy. Ženy dle svědectví těchto svědkyň, jakož i svědka účetního Ariješovského a úřednice Slavíkové nadávaly četníkům slovensky a maďarsky a volaly: "Ven s nimi!" Svědek Záborský potvrzuje rovněž, že chodby byly plny dělníků, ozbrojených ponejvíce lopatami. Dělníci drželi lopaty pohotově jako k útoku.
Když pak četnictvo zaujalo, jak již s vrchu zmíněno, místo mezi budovou a drátěným plotem podle železniční tratě, velel vrchní strážmistr Kroupa, když situace stávala se stále a stále hrozivější "Na střeh zbraň!"
Mezitím dav dělnictva přiblížil se těsně k četnictvu a házel na ně kamení a kusy železa. Dle svědectví četníka Jarky byl týž při této příležitosti raněn nějakým předmětem na ukazováčku levé ruky. Strážník Zelinka byl zasažen kamenem do prsou a do špičky levého chodidla. Také vrchní strážmistr Kroupa byl zasažen, jak sám tvrdí, nějakým předmětem na pravé ruce. O hrozivé situaci četníků udává svědek Černok, že na místě shromážděno bylo nejméně 500 osob a že všechny křičely, hulákaly a rukama hrozily, při čemž většina přítomných výtržníků byla ozbrojena holemi, lopatami, kusy dřeva a železnými pruty. Totéž potvrzuje svědkyně Slavíková. Také vrchní výkupní komisař Koubek a obilní inspektor Aust potvrzují, že ozbrojené dělnictvo mávalo ve vzduchu lopatami a motykami a starými hlavněmi pušek. Četnictvo tedy, jak již řečeno, ustupovalo zpět, načež, tlačeno davem, uvolnilo svoji souvislost, netvoříc již dále původní jednotné fronty, následkem čehož utvořil se kolem každého z nich celý kruh útočníků, kteří na ně doráželi. Když strážmistr Kroupa viděl jednoho z četníků krváceti, nařídil "pohotovost k palbě" a v témže okamžiku udeřen byl jedním z dělníků, který se přiblížil bezprostředně k němu, lopatou do hlavy. (Hlas: To tvrdí Kroupa! Posl. Taub [německy]: To je přece zpráva podle jednostranného vylíčení četnictva. To není objektivní zpráva! - Hluk.) Já vám, pane kolego, předvedu celou řadu svědků-úředníků, kteří potvrzují právě stanovisko, kterési dovolím tlumočiti jménem vyšetřovacího výboru. (Posl. Taub [německy]: Tak to vyšetřila vojenská diktatura!) To je celá řada svědků, a sice 7 svědků. (Hluk.)
Na to se vrchní strážmistr Kroupa
vzchopil, dal povel k palbě a obrátil se proti útočníku, jenž
ještě po druhé na něho zdvihal lopatu, a vystřelil po něm ze služebního
revolveru jednu ránu. Napadený klesl k zemi, zasažen byv do dutiny
břišní. V tom vystřelilo také ostatní četnické mužstvo několik
ran. V tomto momentu hnal se po vrchním strážmistru Kroupovi nějaký
další dělník s napřaženou hlavní od pušky, po kterémžto Kroupa
střelil, a dle svého domnění zasáhl jej do nohou. Bezprostředně
na to napadl jej jeden z útočníků, míře kladivem po jeho hlavě.
Vrchní strážmistr Kroupa střelil na něho, neví však, zda a kam
jej zranil. V tomtéž okamžiku obrátil se strážmistr Kroupa a viděl,
jak jakýsi dělník přiskočil k němu a maje v rukou bodlo, chtěl
se na něho vrhnouti. Kroupa uskočil, pachatel hnal se za ním.
Byl však ostatními četníky střelen, při čemž ještě po jmenovaném
Kroupovi bodlo hodil, aniž by jej však byl zasáhl. Strážmistr
Kroupa vystřelil celkem čtyřikráte, nedovede se však upamatovati,
kdy vystřelil ránu čtvrtou, patrně vyšly mu při některém z výstřelů
rány dvě. Po výstřelech dal se dav na útěk-, prchaje na všechny
strany. Velitelem četnického oddílu v Levoči, který již dne 21.
února 1921, tedy téhož dne odpoledne, ve věci šetření předsevzal,
bylo zjištěno, že byly vystřeleny z revolverů 4 rány, ze služebních
pušek pak 13 ran. Veškeré četnictvo střílelo, pokud to ovšem bylo
možno, do nohou zástupu. Usmrceny byly čtyry osoby, raněno pak
15 osob, více méně těžce, více méně lehce. Již po prvních výstřelech
dělnictvo sebralo bodla od četnických pušek, která při prvním
výstřelu se uvolnila, a vrhlo se jimi na četnictvo. Kritická situace,
do které se četnictvo dostalo a ve které bylo ohrožováno - bylo
mu hrubě spíláno a nadáváno - dosvědčena jest, jak bylo již svrchu
zmíněno, celou řadou svědků. Užití zbraně bylo dle instrukcí,
pro četnictvo vydaných, použito opravdu v okamžiku rozhodném a
svrchovaně kritickém a dle zprávy vojenského prokurátora je se
opravdu diviti trpělivosti četnictva, že zbraně neužilo daleko
dříve, k čemuž dle prohlášení téhož a dle svých instrukcí bylo
oprávněno. Po střelbě přispěchalo na pomoc vojsko, kteréž se pod
velením nadporučíka Jos. Benedikta... (Hluk a výkřiky poslanců
soc.-dem. levice.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid,
Zpravodaj posl. dr. Černý (pokračuje):
... náhodou ze cvičení ubíralo, a krátce na to i velitel četnické
stanice Krompachy-město, vrchní strážmistr Josef Huňáček s 5 muži,
četníky. Kroupa předal tomuto velení, načež byl odveden do nemocnice
a tam lékařsky ošetřen. (Hluk. Výkřiky poslanců soc.-dem. levice.)
Poranění vrch. strážmistra Kroupy bylo shledáno jakožto zranění
těžké. Je to sečná rána 14 cm dlouhá nad levým uchem, až na kost
sahající. (Výkřiky posl. dr. Šmerala.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid. Slovo
nemá pan posl. Šmeral, nýbrž pan zpravodaj.
Zpravodaj posl. dr. Černý (pokračuje):
Hned po tom počalo se dělnictvo znovu shromažďovati a křičelo,
že velitel četnictva Kroupa musí býti zabit. Vojsko pak hned odešlo,...
(Hluk. Výkřiky posl. dr. Šmerala.)
Předseda (zvoní):
Prosím, aby pan řečník
nebyl vyrušován.
Zpravodaj posl. dr. Černý (pokračuje): ... ježto ředitel závodů Králík prohlásil dotyčnému nadporučíkovi, že důvěrníci dělnictva zaručili zachování pořádku i klidu, a žádal proto, aby četnictvo i s vojskem se vzdálilo, že věc s dělnictvem vyjedná sám.
Hned po odchodu vojska dalo se
dělnictvo na pochod směrem k četnické stanici... (Hluk. Výkřiky
posl. dr. Šmerala.)
Předseda (zvoní):
Znovu žádám, aby pan
zpravodaj nebyl vyrušován.
Zpravodaj posl. dr. Černý (pokračuje):
... i domníval se proto zástupce vrchního strážmistra, že
táhne tam proto, aby se zmocnilo Kroupy, o němž se domnívalo,
že se tam uchýlil. (Výkřiky posl. dr. Šmerala.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid.
Zpravodaj posl. dr. Černý (pokračuje): Dal proto rozkaz, aby se tam četnictvo odebralo. Na pochodu potkalo četnictvo slúžného Lukáše, který na místo činu k železárnám osobně spěchal, při čemž odmítl ochranu vlastní osoby četnictvem nebo vojskem. (Hluk a výkřiky poslanců soc.-dem. levice.) Po odchodu četnictva vniklo dělnictvo do továrny a ztýralo v kanceláři ředitele Králíka, načež pak zabilo inž. Podhradského. V kritickém okamžiku přišel do budovy hlavní slúžný Lukáš, který chtěje k dělnictvu promluviti a je utišiti... (Poslanec Tausik: Kde bylo v té době četnictvo?) Četnictvo, jak dobře víte, pane kolego, šlo hledati Kroupu, poněvadž dělnictvo prohlásilo, že musí býti Kroupa zabit. Hlavní slúžný Lukáš byl rovněž k smrti utlučen a také úřednictvo ostatní bylo pronásledováno, zejména inž. Gustav Petrovský, který byl dělnictvem až za městem dopaden a zraněn.
To je tedy, pokud možno, objektivní vyšetření celé záležitosti krompašské, při čemž, jak svrchu podotčeno, bylo vyšetřujícím výborem úzkostlivě dbáno všech výpovědí svědeckých, jakož i po ruce jsoucích úředních spisů. (Různé výkřiky.)
Po zjištění těchto skutkových
okolností zabýval se vyšetřující výbor, jak ve své schůzi v Krompaších,
tak zejména ve svých dalších schůzích v Praze tím, aby pokud možno
zjistil motivy, které ku povstání a vzbouření dělnictva zavdaly
příčinu. (Hluk.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid.
Zpravodaj posl. dr. Černý (pokračuje): Nejprve obíral se dotyčný vyšetřující výbor otázkou aprovisační, ježto bylo některými pány poslanci při rozpravě o prohlášení p. ministerského předsedy tvrzeno, že příčinou tragedie krompašské byly nedokonalé poměry zásobovací. (Posl. Toužil: Jak je to s tím vražením tyče do mrtvoly?) To se dovíte!
Dále zjistil vyšetřující výbor po návrhu p. posl. Pociska, jaký byl poměr podniků rima-muráňských k dělnictvu a v jaké míře přispělo chování se orgánů společnosti k vytvoření takového duševního stavu u robotnictva, ve kterém se udál celý případ, konečně zjistil také zajisté důležitou otázku, totiž poměry mzdové.
Té okolnosti, kteráž byla v prohlášení p. ministerského předsedy tvrzena, že totiž příčinou pobouření dělnictva a vzešlých z toho důsledků byly poměry politické, věnoval vyšetřující výbor pozornost nejpečlivější a největší.
Nyní si dovolím slavnému Národnímu shromáždění podati výsledky šetření, ke kterýmž vyšetřující výbor v jednotlivých právě zmíněných bodech dospěl. (Posl. Houser: Co to bylo to první? To nebyla zpráva komise?) To bylo konstatování skutkové podstaty vyšetřujícím výborem na základě svědeckých výpovědí a na základě po ruce jsoucích listů.
Zásobování: Podle zprávy dr. Juřeny,
ředitele bratislavského Obilního ústavu, kteréhož vyšetřující
výbor na místě vyslechl, dostávalo dělnictvo rima-muráňské společnosti
8 kg mouky, z čehož připadá na týden 1 kg 85 g pro osobu. V únoru
dostávalo dělnictvo 1 kg 35 g buďto vařivé nebo pečivé mouky bílé...
(Výkřiky posl. dr. Šmerala.)
Předseda (zvoní):
Slovo nemá pan posl.
dr. Šmeral, slovo má pan zpravodaj.
Zpravodaj posl. dr. Černý (pokračuje): ... a 50 dkg mouky kukuřičné, případně kukuřičné krupice. Totéž potvrzuje ředitel továrního konsumu Záborský. Kromě toho dostávalo dělnictvo od podniku za levnější ceny různé tuky, jako ceres, špek 1 kg za 24 K, sádlo 1 kg za 30 K, různé luštěniny, brambory a cukr za 3 K 30 h 1 kg. Dále dostávalo dělnictvo od podniku 5 g uhlí měsíčně pro osobu po 3 K 30 h za 1 g, dále byt dle velikosti za 10, 15-20 K měsíčně, elektrické světlo pak zdarma. Kromě toho, jak prohlásil dr. Juřena, bylo úřady v Krompaších trpěno t. zv. "baťochové zásobování". Horníci měli pak kromě toho o 50% více, tedy 12 kg měsíčně. Na to přistoupil vyšetřující výbor k výslechu svědka Jana Ztratila, kterýž prohlásil, že zásobování bylo jen záminkou. Každá nespokojenost se využívala k znepokojování dělnictva. Loni byl větší nedostatek v zásobování, tehdy však nebylo nepokojů, neboť nynějších štváčů tu nebylo.
Ztratil udává dále, že již po 25. lednu mělo se jeti do Bratislavy, aby se zamezil příděl oné části kukuřičné a ječné mouky, levice však odepřela jednati, proto do Bratislavy jel on ještě se třemi jinými dělníky. (Posl. Tausik: Protože jim nechtěli zaplatiti cestu!) Cesta placena byla, pane kolego, jak svědek potvrdil. Také svědek Hlaváček v otázce zásobovací prohlásil, že bývalo dříve hůře. Nyní zejména je již dosti masa k dostání za poměrně nízkou cenu 14 K.
Bylo tedy přesně zjištěno jak svědky, tak i úředně, že dělnictvo v Krompaších dostávalo plnou zákonnou dávku a že nevedlo se mu hůře, ano spíše lépe, nežli ostatnímu dělnictvu na Slovensku. Důkazem toho jest také, jak bylo svědkem Kroupou potvrzeno, že téměř každý z dělníků držel si kozu a jeden kus vepřového dobytka, k čemu je přirozeně také nějaká výživa potřebná.
Jaký byl poměr dělnictva k podniku? Svědek Ztratil potvrzuje, že poměr úřednictva k dělnictvu nepřátelským nebyl. Úředníci jsou vesměs Maďaři, jmenovitě pak úředníci vyšší. Úředníci nižší jsou Maďaři nebo maďaroni. Inž. Podhradský byl Maďar, krajně neoblíben, byl k dělnictvu až brutálním a krutým. Ovšem dle svědectví ředitele Králíka někdy s dělnictvem se zase i bavil a vtipkoval. Slúžný Lukáš byl Maďar, byl však oblíbený, dělnictvo si jej samo za slúžného vyžádalo. Oproti státu konal plně svoje úřední povinnosti. Rovněž ředitel Králik byl mezi dělnictvem oblíben. Přičísti snad proto vznik bouří a příčinu ubití maďarských úředníků nějakému nacionálnímu záští se strany dělnictva bylo by nesprávné, poněvadž dělnictvo zdejší je z valné části spíše maďaro-filské nežli slovenské a ve velkém procentu značně národnostně neuvědomělé.
Poměry mzdové dle svědectví svědka Ztratila jsou celkem dobré. Ztratil vydělal průměrně 1200 Kč měsíčně, dělník Hlaváček docela 2.000 Kč měsíčně. (Hlas: Kdo je ten Ztratil, že se ho pořád dovoláváte?) Na to se zeptejte pana kol. Tausika. Uvážíme-li, že poměrně nižší zdejší mzdy dělnické byly doplňovány značnými levnějšími příděly aprovisačními, o nichž jsem se již svrchu zmínil, je nutno prohlásiti, že mzdové poměry byly v celku obstojné. Ostatně právě bylo jednáno o novou kolektivní smlouvu. (Výkřiky.)
Motivy politické. (Různé výkřiky. - Posl. Surányi [maďarsky]: Republika ať hledí, aby si je pro sebe získala! - Posl. dr Hodža k posl. Surányimu [maďarsky]: Chcete zase mezi Maďary? Můžete býti rád, že jste u nás, neboť doma by vás vaši rodní bratři už dávno byli pověsili!)
Nejdůležitější otázkou, kterou
vyšetřujícímu výboru bylo v celé spleti otázek zjistiti, bylo,
zda událost krompašská má pozadí politické ve smyslu státu nepřátelském
čili nikoliv. Ve směru tomto vyšetřující výbor za účinné pomoci...
(Hluk.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid!
Zpravodaj poslanec dr. Černý
(pokračuje): ... a spolupráce referentů ministerstva
vnitra, spravedlnosti a vojenství zjistil, že zde pozadí politické
skutečně bylo a že dělnictvo již dlouhou dobu dříve potají a pak
i ve schůzích bylo proti státu podněcováno. Svědek dělník Ztratil
potvrdil zejména, když roku 1919 byly povolány některé ročníky
zvláštními vyhláškami do zbraní, že plakáty svolávací byly strženy
a našim vojákům bylo se do očí posmíváno. (Posl. Toužil: To
přednesl svědek Špaček!) To potvrdil svědek Ztratil i se svědkem
Hlaváčkem. Pachatelé vyvolávali, že v republice sloužiti nebudou
a naváděli lid, aby nerukoval. Dne 15. března 1919, v den maďarské
revoluce, strženy byly československé prapory s nádražní budovy
- Čihák byl za to tenkráte zavřen, nyní byl opět výstřelem zraněn
- na tovární komíny vyvěšeny maďarské prapory. Při vpádu bolševickém
na Slovensko byly malovány na domy spolurobotníků slovenských
a českých šibenice a veřejně vyhrožováno těmto dělníkům zabitém
a oběšením, takže dotyční z bázně odjeli do Chocně, v celku osm
rodin. Při vpádu maďarském zažilo naše ustupující vojsko v Krompaších
nejhrubšího příkoří. Na přijíždějící vlak bylo i stříleno. Aby
armáda byla chráněna v zádech, musilo býti vzato v Krompaších
13 rukojmí. Značný počet naštvaných mladíků přeběhl tehdy do Maďarska
a dobrovolně vstoupili do rudé armády. Někteří z nich se později
vrátili, jako na příklad Janošík, nynější důvěrník dělnictva,
který, jak svrchu podotčeno, v den tragedie spolu se Žákovou s
ředitelem Králíkem vyjednával, dále Hajdušek, Gregor atd., a byli
za to po svém návratu potrestáni. Po obdržení amnestie pokračovali
však ve svém díle dále. Předáci prováděli po okolí úsilovnou agitaci
pro ozbrojenou protistátní revoluci. Mikloš Michal v Kotrbachu
vykládal, až začnou kroužiti nad Slovenskem aeroplány, že zastaví
se dráhy a dělníci chopí se zbraní, aby nenáviděné Čechoslováky
vytloukli, a vyhlásí komunu. Při květnové oslavě roku 1919 bylo
útočeno zuřivě Maurerem, Mozalem a Kachníčkem na republiku slovy:
"Zpod jednoho jařma jsme se vyprostili, pod horší jsme se
dostali." (Posl. Haken: Asi mají pravdu! Výkřiky. Odpor.
Vřava.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid! (Výkřiky
neustávají.) Prosím znovu o klid! Pana posl. Hakena
za tento výkřik volám k pořádku. (Výborně! Výkřiky.) Pana
zpravodaje prosím, aby pokračoval.
Zpravodaj posl. dr. Černý (pokračuje):
Při stanném právu chtěli si vy moci průvod městem, postavením
strojních pušek bylo jim v tom zabráněno. Až do září 1919 stavěli
se v odpor proti sociálně-demokratickému ústředí pražskému, pak
je uznali ovšem jen formálně. Členům československé besedy, tedy
spolku to čistě vzdělávacímu a nepolitickému, kteří jsou všichni
odborově organisováni, bylo hrozeno vyhozením z továrny, bitím
ano i zabitím, nepřistoupí-li k levici. Byli zbavováni důvěrnických
míst dle libovůle komunistických štváčů jen proto, že nepřísahali
na program Moskvy. Humeňansky, důvěrník, prohlásil při jisté kontroversi:
"Nám nerozkazuje Praha, my máme direktivu z Moskvy."
Údaje tyto sděleny a potvrzeny byly vyšetřujícímu výboru rovněž
i československou tamější besedou. (Hluk.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid.
Zpravodaj posl. dr. Černý (pokračuje): Dále vyslechl vyšetřující výbor v této věci tyto svědky: Svědek Ztratil udává, že celá akce byla dávno připravována od levice. Teroru a všeho se využívalo k znepokojování dělníků. Zásobování bylo záminkou. Ze byla v sobotu, tedy před krompašskou tragedií, důvěrná porada důvěrníků, veřejně se hovořilo. Svědek potvrzuje, že odborová politická organisace dala příkaz, by 28. říjen nebyl oslavován. Další svědek Kresta Karel potvrzuje, že slyšel, kterak výrostci dělničtí hovořili již v pátek u vysokých pecí, že v sobotu nebo v pondělí bude "štrajk". Humeňanský na schůzi prohlásil: "Nemáme přijímati rozkazy z Prahy, nýbrž z Moskvy". (Posl. Tausik: To jste již jednou řekl!) "Ovšem, to jsem řekl, ale na základě jiného potvrzení a výslechu. Teď jest to podruhé potvrzeno.
Kresta slyšel, že svátek 28. října nebude svěcen. To jest také znova potvrzeno. Dva dělníci byli vyloučeni z odborové organisace, že se hlásili k pravici. Kudělková Pavla, svědkyně, robotnice, doznává, že se v sobotu sešli a ujednali, že se v pondělí půjde. Josef Hlaváček, dělník, potvrzuje, že revolta byla připravena. Pozoroval již po delší dobu, že množství dělnictva chodí po schůzích, i šel ze zvědavosti se přesvědčiti, by viděl, jak dělnictvo se zde vzdělává, shledal však, že vzděláváno není, nýbrž že jest štváno. Slovákům, kteří byli uvědomělejší, bylo vyhrožováno zabitím. V neděli večer se všeobecně hovořilo, že se zítra, tedy v pondělí, budou díti velké věci.
Dále vyšetřující výbor zjistil důležitou otázku, která byla některými z pánů vyšetřujícího výboru i zde ve sněmovně brána v pochybnost, totiž, zda vrchní strážmistr Kroupa raněn byl před výstřelem, či po výstřelu. Po bedlivém prozkoumání veškerých úředních spisů došel vyšetřující výbor k tomu pevnému přesvědčení, že vrchní strážmistr Kroupa skutečně byl napřed lopatou do hlavy udeřen a raněn a teprve potom dal rozkaz ke střílení. (Posl. Toužil: Ale stanovisko výboru, pane kolego! Byla nějaká příčina ke střílení?) Prosím, pane kolego, dovolím si stručně sděliti výslechy svědků, kteří prohlašují všichni souhlasně, že Kroupa byl skutečně ohrožen, zraněn a teprve potom vystřelil. (Posl. Taub [německy]: Slyšeli jsme svědky? Je to šetření vyšetřovacího výboru?) My jsme neměli možnost, abychom tyto svědky vyslechli, a musili jsme vzíti, jak jest přirozeno za základ úřední vyšetření. (Hluk. Různé výkřiky.)
Svědkyně Neugebauerová, úřednice továrny, potvrzuje výslovně, že viděla, kterak strážmistr Kroupa byl napřed lopatou do hlavy udeřen a zraněn a pak teprve dal povel k vystřelení a vystřelil sám. Rovněž Josef Chalupecký, úředník závodů rima-muráňské společnosti, potvrzuje totéž, že viděl nejprve zranění Kroupovo a pak teprve že by o vystřeleno. Tutéž okolnost potvrzuje svědek František Koubek, výkupní komisař obilního ústavu, který právě z úřední povinnosti v Krompaších meškal a kolem sroceného davu šel v tom momentu, když situace byla nejkritičtější, a potvrzuje výslovně, že viděl, kterak Kroupa byl zraněn a teprve potom bylo slyšeti střelbu. Totéž potvrzuje druhý svědek, výkupní komisař Aust.
Vyšetřující výbor na základě těchto všech podrobných šetření, kteréž dovolil jsem si slavné sněmovně přednésti, nabyl přesvědčení, že tragedie krompašská nebyla vyvolána ani následky aprovisačními, ani poměry mzdovými, naopak, že měla pozadí politické po dlouhou dobu připravované.
Nyní dovolím si sděliti se slavnou
sněmovnou stanovisko vyšetřujícího výboru k prohlášení pana ministerského
předsedy. Vyšetřující výbor shodl se na tom, že prohlášení ministerského
předsedy jest ve svém celku správné a odpovídá skutečnosti. (Hluk.
Posl. dr. Šmeral: Máme četnického ministerského předsedu!)