Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan posl.
dr. E. Feyerfeil.
Posl. dr. E. Feyerfeil (německy): Velectěné dámy a pánové! Když ukončeno bylo velké, příšerné vraždění mužů vzhledem k tomu, že ententa ani toho se nezalekla, zabíjeti ženy a děti hladem, možno říci také vraždění žen a dětí nazvané světovou válkou, bylo obecně očekáváno, že v celém světě pronikne myšlenka lidskosti, myšlenka míru; a skutečně byla po ukončení světové války slýchána hesla, jež přihlížela k tomuto myšlenkovému směru, hesla o míru národů, hesla o sebeurčovacím právu národů. Hesla, na nichž založen byl tento stát, měla podobny krásný zvuk. Slyšeli jsme o demokracii, slyšeli o mírumilovnosti, slyšeli jsme o rovnoprávnosti, ale jako Wilsonem do světa vržené heslo o sebeurčovacím právu národů ukázalo se býti planým přeludem, ukázala se hesla, podle nichž tento stát byl zřízen, rovněž takovýmto marným přeludem.
Kde zůstává v tomto státě demokracie, kde zůstává v tomto státě láska k míru, jím vždy ujišťovaná, kde zůstává u vládnoucích stran, u vládnoucího národa tohoto státu antimilitarismus, jím vždy zdůrazňovaný? Dožili jsme se toho, že revoluční Národní shromáždění tohoto státu usneslo se na branném zákoně, jenž není snad vybudován na miličním systému, jak dalo se očekávati od antimilitarismu českého národa, který jej za starého Rakouska vždy tak zdůrazňoval, nýbrž branný zákon, zbudovaný podle rakouského vzoru, a nad to na základě rámcového systému. Dovolil jsem si za rozpočtové debaty při kapitole o ministerstvu národní obrany podati návrh na bezodkladné zavedení miličního systému. Jest příznačné, že tento návrh byl českými socialistickými stranami zamítnut a svědčí o imperialistickém a militaristickém duchu českého národa, že při návštěvě členů branného výboru ve Škodových závodech důvěrník dělníků Škodových závodů prohlásil: pokud bude proti tomuto státu jediné dělo obráceno, jest potřebí, aby tento stát proti tomuto dělu měl přichystáno - zde chtěl pravděpodobně říci několik děl - také jedno dělo ku obraně. Nevím, čím se tato republika vidí ohroženou: dle vývodů ministra zahraničních věcí žijeme přece se všemi sousedními státy v nejpřátelštější shodě, nebo aspoň v korektních vztazích. Proti našim sousedům nebudeme tedy děl ve Škodově továrně vyrobených asi potřebovati. Zbývá snad jiné nebezpečí, snad karlistické nebezpečí, proti kterému jest nám zapotřebí děl, jest nám zapotřebí vojska. Nuže, toto karlistické nebezpečí, hrozící nám ze skutečného Švýcarska, jest velmi nepatrné. Otázka je, není-li snad v této republice, v tomto "vyšším Švýcarsku" karlistické nebezpečí, proti kterému potřebujeme svých děl? Trvá-li toto nebezpečí a jsou-li příslušné pochybnosti opodstatněny, o tom nechci mluviti: rozhodně byly by důvodnější, než obavy stran karlistického nebezpečí ze skutečného Švýcarska.
Proti sousedům nepotřebujeme tedy žádných děl. Proti monarchistickému nebezpečí nepotřebujeme rovněž žádných obranných děl. Proti komu máme jich tedy zapotřebí? Snad jich potřebujeme proti vnitřním nepřátelům. Abyste byli, velectění pánové s české strany, zbaveni a sproštěni všech starostí proti vnějšímu nepříteli, dovolili jsme si, můj kolega dr. Schollich a moje maličkost, podati návrh, aby vláda učinila veškerá opatření pro vyhlášení neutrality tohoto státu. Tím jsme zbaveni všech starostí obrany, nebudeme pak potřebovati žádných děl a žádného úvěru zbrojního a dodatečného. Ve Škodovce vyrábějí se jen děla, neboť lokomotiv se tam velmi málo staví a ty nemnohé, jež se tam staví, jezdí špatně. Tedy potřebujete-li děl a chcete-li je vyrábět, chcete je pravděpodobně vyráběti k obraně proti vnitřnímu nepříteli. Za tyto vnitřní nepřátele pokládáte nás Němce. Ovšem ne pro naše chování, ale asi v důsledku svého zlého svědomí vzhledem k nám. Pan kol. Myslivec, mnou jinak velice ctěný, zde včera dlouze a široce hovořil o tom, jak se nám Němcům přichází v tomto státě vstříc. Myslím, že pan kolega Myslivec měl při tom pocit, že se na něm uplatňuje v tuto chvíli klasickým způsobem staré latinské přísloví: "Difficile risum tenere". Myslím, že panu Myslivcovi přišlo velmi za těžko, ubrániti se úsměvu. O tom, jak se nám přichází v tomto státě a v této sněmovně vstříc, nechceme dnes dále mluviti. Vždyť musil bych rozvinouti zde obraz celého vystupování Čechů v tomto státě proti nám od počátku tohoto státu. Pan kolega Myslivec porovnával také útisk Němců v tomto státě s tak zvaným utlačováním Čechů ve starém rakouském státě. Chtěl bych, než k tomu zaujmu stanovisko, přece jednou říci, že musí to připadati velice podivným, staví-li se český národ pánů v tomto státě na stanovisko, že se musí mstíti za domnělý útisk, jehož mu bylo v Rakousku vytrpěti, tím, že Němce v tomto státě dvojnásob utlačuje. Utlačování vyhlíželo tak, že jste v každém kabinetě měli své zastoupení svými ministry, že vaši čeští ministři vykonávali často mnohem větší vliv na osudy státu než ministři němečtí. Nehledí-li se k ministrům a jde-li se od nejvyšších sluhů státu k nejnižším sluhům státu, tu třeba říci, že prošel-li člověk některým vídeňským ministerstvem, zakopl skoro na každém prahu o českého úředního sluhu. Takové věci nemohou se člověku v Praze přihodit, neboť vy jste ustanovili jen české úředníky a české sluhy a i když zůstaneme při naši sněmovně zde, budete marně hledati německého sněmovního sluhu nebo německého sněmovního úředníka.
Nečinil bych raději na místě pánů s české strany porovnání mezi utiskováním českého národa v Rakousku a utlačováním německého národa ve státě Československém. Při tom budiž ještě jednou zdůrazněno, že nemůže nám Němcům býti připisována zodpovědnost za poměry ve starém Rakousku. Politika v Rakousku nebyla dělána Němci, nýbrž všemi možnými činiteli a mezi tyto činitele čítali se zajisté také vynikající mužové z vás, kteří nosili tenkrát s velkou pýchou císařská vyznamenání a řády a dnes ráčí si zde hráti na nejpevnější sloupy republiky. Zdůraznil jsem, že z politických příčin, že jako antimilitaristé, že jako mírumilovný národ (Smích českých poslanců) nemůžeme hlasovati pro.
Dokázali jsme dostatečně svou
mírumilovnost, na vás jest, abyste dokázali svoji. Prohlásil jsem,
že nemůžeme se k tomu propůjčiti, abychom schválili branný zákon,
vybudovaný na systému kádrovém, abychom podporovali průmyslový
podnik, zaměstnaný převážně výrobou válečných tovarů. Ale nehledě
k těmto důvodům, jest nám vysloviti, že nemůžeme, hledíce ku mnohým
dluhům našeho státu, zaplatiti oněm věřitelům, kteří toho nemají
ani zapotřebí, aby byli v přednostním pořadí uspokojeni. Majitelkou
Škodových závodů jest dnes z většího dílu pro svůj největší podíl
na akcích francouzská firma těžkého průmyslu a tu musíme říci,
že máme jiné věřitele státu, kteří pro nás stojí daleko před touto
francouzskou firmou těžkého průmyslu. Jak je tomu se zaplacením
druhých válečných věřitelů tohoto státu, starali jste se již také
o to? Pro povolení dodatečného úvěru k zaplacení dluhů tohoto
státu u Škodových závodů nedáme se z uvedených důvodů naprosto
získati. Radil bych vám, pánové ze stran většiny, abyste nejprve
zaplatili dluhy, jež máte na nezaplacených úrocích ze státních
rent, radil bych, abyste převzali válečnou půjčku, což by bylo
vaši čestnou povinností. Radil bych vám, abyste našim hladovějícím
státním úředníkům vyplatili říjnovou splátku nouzové výpomoci.
Radil bych Vám, abyste se ujali hrozného osudu válečných poškozenců
a starali se o vdovy a sirotky po těch, kteří za války padli.
Pro povolení takovýchto úvěrů dáme se vždy získati, pro povolení
úvěrů válečných a úvěru na zbrojení nikdy. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan posl.
Knirsch.
Posl. Knirsch (německy): Slavná sněmovno! Velectěné dámy a pánové! Doufám, že se nikterak neprohřešuji přílišnou nevážností k této slavné sněmovně, jestliže nedbám ustanovení jednacího řádu a jako řečník "pro" mluvím proti předloze. Naše zásadní stanovisko k armádě a k předloženým úvěrům vyložil přede mnou můj velectěný pan kol. dr. Feyerfeil. Avšak kdyby nebylo ani tohoto zásadního stanoviska, nemohli bychom my Němci v tomto případě hlasovati pro úvěry z důvodů národních a sociálních. Strategický úkol českoslov. armády jest nám znám. Cítí-li se vláda nucena ve chvíli, kdy je politická situace za hranicemi tak kritická, předložiti nám dodatečný úvěr z r. 1919, jdoucí do set milionů, usiluje-li všemožně, aby tuto předlohu v poslední chvíli na konci zasedání s neuvěřitelným urychlením a spěchem promrskala, pak v souvislosti s různými jinými příznaky je oprávněno podezření, že v tomto případě neběží tak příliš o předstírané cíle, nýbrž spíše o zastřené válečné zbrojení. O tom, proti komu směřuje zbrojení armády, stojící pod francouzským velením, není mezi námi pochybnosti.
Německo je dnes ovšem vojensky
bezmocno a snad by nebylo ani s to, aby se proti obsazení některých
území nebo měst československou armádou bránilo, bude-li jí to
dohodou uloženo. Avšak nechť jsou pánové pamětlivi toho, že v
tomto státě žije 3 1/2 milionu Němců, kteří se cítí se svými bratry
v říši duševně a kulturně nerozlučnými spojenci a kteří s těmito
stejně smýšlejí o mravní zvrhlosti a zbabělosti, jaká se jeví
v trestních opatřeních Dohodou proti Německu již provedených a
ještě zamýšlených.
Předseda (zvoní): volám za tato slova pana posl. Knirsche k pořádku. (Hlučný odpor na levici. Různé výkřiky. Posl. dr. Hanreich [německy]: To jest skandál! To je hanebný parlament! To je podlá loupežná výprava, na které se Čechové chtějí zúčastniti! Jsme kolonií Dohody! Jsme četníky!)
Volám pana posl. dr. Hanreicha
k pořádku.
Posl. Knirsch (pokračuje):
Pánové! Myslím, že celý vzdělaný svět, pokud si ještě zachoval
mravní cítění, jest s námi téhož názoru (Souhlas a potlesk
na levici.), že hanebné porušení mírové smlouvy je mravní
zvrhlostí. (Souhlas na levici.) A myslím, že souhlasí i
v tom, že je to bezmezná zbabělost, (Souhlas na levici. Hluk.
Předseda zvoní.) bezbranný stát nyní v míru obsazovati černou
a bílou soldateskou.
Předseda (zvoní):
Volám pana řečníka k pořádku!
Posl. Knirsch (pokračuje): Je-li pan předseda jiného mínění, mohu toho jen hluboce litovati. Vzpomeňte si, chcete-li přistoupiti k provádění takových záměrů, vzpomeňte si na osud starého Rakouska! Pomyslete na to, kam to vede, jestliže národnostní stát proti vůli jednoho nebo několika svých národů vede válku! Čeští sociální demokraté budou bez pochyby hlasovati pro předlohu. Cítili však zahanbující skutečnost, spočívající v tom, že socialistická strana hlasuje pro militarismus, jak se nám zde jeví. (Výkřiky.) Jinak by se nebyli pokusili zvláštním resolučním návrhem, který žádá, aby se těchto úvěrů použilo výhradně jen pro Škodovy závody, aspoň poněkud se ospravedlniti a zkrášliti své jednání před svými přivrženci. (Výkřiky.) Již první německý řečník, pan kol. Uhl na to poukázal, že tyto obrovské vojenské výdaje měly býti učiněny pracujícímu lidu přijatelnějšími tím způsobem, že se tvrdí, že se tím podporuje výroba a opatřuje příležitost ku práci. Avšak i kdyby úvěry byly jen výlučně v tomto smyslu určeny pouze pro Škodovy závody, musili bychom je my Němci odmítnouti. Neboť jak se od jisté doby ve Škodových závodech řádí vůči němectví, to se vymyká každému vylíčení. Poslední německý dělník je prostě vyhozen na dlažbu, bez ohledu na to, že tam léta pracoval. A co se týče úřednictva, byl počet německých úředníků snížen na poměrně velmi nepatrné procento. Před převratem bylo ve Škodových závodech zaměstnáno 2700 úředníků, po převratu bylo 1500 úředníků propuštěno, což se zdálo ospravedlněno tím, že po skončení válečných operací, po omezení výzbrojního průmyslu, doznala přirozeně omezení i práce. V roce 1919 se nově přijímalo. Propuštěných 1500 úředníků byli výhradně Němci. (Německé výkřiky: Slyšte, slyšte!) Nově bylo přijato 400 úředníků, mezi nimi ani jediný Němec. (Německé výkřiky: Slyšte, slyšte!) Tak se zachází ve škodových závodech s německými dělníky a s německými úředníky. Namítne se nám, že je Plzeň české město a že tam nemá německý živel co pohledávati. Ale při této příležitosti vám připomínám, že státní a armádní správa v čistě německém uzavřeném jazykovém území chce německý průmysl při zadávání státních dodávek smluvně zavazovati, aby přijal jisté procento českých dělníků a úředníků. Kdo není po vůli, tomu se dá pocítiti všemocná státní moc. Tak jednáte v německém území! Nutíte průmyslníky, kteří chtějí dostati státní dodávky, aby takovýmto způsobem přispívali k počešťování našeho německého území, k potlačování německých dělníků a německých úředníků. Projevil-li tudíž pan zpravodaj přání, abychom dnes po bouřlivém sezení zakončili jednání harmonickým souladem tím, že povolíme válečný úvěr, musím prohlásiti, že bychom nesměli míti vůbec národní cti, kdybychom hlasovali pro tento požadavek.
Avšak netoliko z těchto národních důvodů, nýbrž i z důvodů sociálních nám nelze hlasovati pro úvěry. Již předešlý řečník vypočetl rozmanité hospodářské a sociální potřeby a požadavky obyvatelstva, jichž splnění by bylo mnohem důležitější než neplodné výdaje na militarismus. Řekl bych rád panu ministru národní obrany, jehož máme dnes čest viděti ve svém středu, že by mi jako vojáku nebylo příliš volno, kdybych od parlamentu požadoval miliony a miliardy na zbrojení v době, kdy venku, také zde v matičce Praze, za každým krokem na rozích ulic vidím seděti a žebrati invalidy, poněvadž nejsou s to ze státní podpory uhájiti svou holou existenci. A vzpomeňme, že právě tisíce a tisíce německých i českých žen bylo uvrženo v bídu nařízením, že se příslušníkům vojínů, dlících dosud v zajetí, zastavuje vyživovací příspěvek. (Výkřiky.) To je jen několik ukázek. Myslím také, že netoliko my němečtí poslanci, nýbrž i poslanci s české strany mají ve svých brašnách celý svazek dopisů z kruhů vojáků, kteří si trpce stěžují, že zásobování, aspoň v jednotlivých krajích, je velmi špatné, a velmi mnoho že zbývá splniti v otázce ošacení, opatření obuvi a bytů. Mělo by býti první povinností pana ministra, aby především v tomto ohledu byla věnována vojínům péče, dříve než se pomyslí na nové kanony, zbraně atd. (Souhlas německých poslanců.)
Ještě na něco chci při této příležitosti
poukázati, proti čemu musíme co nejostřeji protestovati. Jest
to způsob, jakým se používá našich vojáků proti tak zvanému vnitřnímu
nepříteli. Byl jsem nedávno s vyšetřovací komisí v Krompaších.
Krompachy se dnes podobají vojenskému táboru. Když jsme šli ulicemi
a potkávali vojáky, divili jsme se velice, že nás všechny ti lidé
tak přívětivě zdravili, ačkoli jsme přece mluvili německy. Na
otázku, odkud jsou, slyšeli jsme k svému podivení, že tam byli
staženi skoro výhradně němečtí rekruti z Chebska a z německých
krajů. Jest to táž methoda, jaké používalo staré Rakousko. V Krompaších
se používá německých nováčků, aby drželi na uzdě slovenské dělnictvo,
a když se u nás v německé části Čech někdo jen ozve o právo sebeurčení
nebo o jiné požadavky svobody, pošle se tam česká soldateska a
když na Kladně nebo v Oslavanech nelze ovládnouti situaci nad
příslušníky vlastního národa, jsou tam komandováni slovenští a
němečtí vojáci. Tak se vyhrává nad jedněmi pomocí druhých. Je
to táž cesta, po níž kráčelo staré Rakousko. Viděli jsme, kam
dospělo. Zahynulo bídně na mrchovišti světových dějin. Vašemu
státu není určen jiný osud, budete-li na této cestě pokračovati!
(Souhlas a potlesk německých poslanců.)
Předseda (zvoní):
Slovo má dále p. posl.
Haken.
Poslanec Haken: Vážená sněmovno! Předloženým vládním návrhem zákona, kterým se povoluje úvěr k úhradě nekryté potřeby vojenské správy způsobené válečnými poměry na Slovensku r. 1919, máme splatiti starý dluh, ku kterému placení jsme nyní téměř násilím z různých důvodů přitahováni. Řekl jsem již včera v branném výboru, že srážka na Slovensku nutná nebyla, kdyby byla tehdejší vláda dělala jinou politiku. Mé tvrzení bylo provázeno posměchem většiny členů branného výboru. Jest mně nutno tedy dovolávati se svědectví a moji svědci nebudou, prosím, komunisté.
Prvním svědkem bude mi nynější člen a přední člen vládní většiny p. dr. Rašín (Slyšte!) bývalý ministr, potom i oposičník. Pamatuji se zcela určitě, že r. 1919 byl pan dr. Rašín téhož mínění a podnikl tenkráte velmi ostré tažení proti ministru Klofáčovi.
Druhým svědkem bude mi nynější také přední člen vládní většiny pan posl. Stivín, který v článku "Budiž jasno" v Právu Lidu uveřejněném dne 22. srpna 1919 napsal: "Celé neštěstí, které bylo uvaleno postupem maďarského vojska na Slovensko, zavinil Klofáč. On dal svémocně povel ku překročení demarkační čáry v březnu po boku Rumunů, kteří již tehda táhli na Budapešť, aby Bélu Kuna nahradili Erzherzogem Josefem. Klofáč nás tím přivedl do konfliktu se čtyřdohodou, která nám pak v době, kdy Slovensko volalo o pomoc, posílala noty plné výtek. Klofáč zavinil, že Maďaři v odvetu vpadli na Slovensko, a co nejhoršího, Klofáč jako ministr národní obrany nepřipravil slovenskou frontu na tento případ, ač s ním musil při vydání rozkazu ku přechodu přes demarkační čáru počítati. Jednání jeho bylo tehda tak svémocné a absolutistické, že o jeho rozkazu ni kdo z odpovědných činitelů v republice nevěděl a celá veřejnost žila v klamu. V téže době" - píše dále - "tekla také v německých obvodech krev. Vojáci Československé republiky v několika místech stříleli do bezbranných mužů, žen a dětí. Bylo několik desítek mrtvých a raněných. To byl výsledek vojenské libovůle, kterou v německých obvodech od převratu pěstoval týž Klofáč." A končí: "Kdybychom nebyli plni ohledu k republice, kdybychom již žili v normálních poměrech, byla by dnes pro nás jediná cesta, ústavní cesta vznesení obžaloby na ministra národní obrany."
A třetím svědkem mi bude známý vlastenec a nynější přední člen vládní většiny pan Švehla (Slyšte!), tehdejší zástupce ministra zahraničního, když byl ministr Beneš mimo stát. Tehda řekl jsem, že v tom tažení, když brannou mocí uherskou byla naše vojska zatlačena, do volávali se naši vedoucí vládní činitelé pomoci ententy proti Maďarům. A řekl jsem také již, že ententa dávala nám tehda lekce notné v podobě not. Na tyto noty odpovídal tehdejší ministr Švehla - nebudu to citovati celé, jenom to nejdůležitější pro nás dnes. Konstatuje, že Maďaři nepřekročili demarkační čáry, (Slyšte!) a na druhé straně konstatuje, že jsme to byli my, naše armáda, naše branné síly, kteréž - povídá doslovně - 30. dubna překročily demarkační čáru u Komárna v míře větší. Takové výpady se opakovaly, když Rumuni nastupovali ve východní části, maďarští úřadové prchali a celé kraje upadly v anarchii, obyvatelstvo prosilo o okupaci. A za těchto pro nás neblahých podmínek musela býti část maďarského území okupována pro vlastní obranu." (Výkřiky. Hluk.) Já, dovolávaje se těchto tří svědků, zároveň potvrzuji vývody, které jsem v branném výboru učinil.
A konečně v časopisech již od
jara roku 1919 najdeme četné doklady, jak se dělala nálada pro
válečné tažení. Některým skupinám našich vlastenců zatočila se
hlava a hledali, co by ještě přivtělili k naší republice, aby
co nejvíce jinonárodních příslušníků do ní získali. A tu jsme
četli ve "Venkově" zejména a v "Národních Listech"
články, kde se psalo otevřeně pro tažení až k Budapešti. Pamatujete
se na stálé psaní pro onen koridor s německým obyvatelstvem a
konečně se také pamatujete na náladu, která se časopisecky v národě
dělala tiskem, jen aby vznikla tu nějaká animosita vůči našim
sousedům a aby se válečná nálada v národě povzbudila. Psalo se
nám tehdy a já jsem dostával doklady o tom, jak vojska maďarská
překročují demarkační čáru, jaké násilnosti tam páchají, ba dokonce
o zvěrstvech se psalo, ale ovšem nikde ta zvěrstva doložena nebyla.
Tímto způsobem připravovala se nálada pro válku v národě. Jest
nám známo, že takováto nálada byla uměle vyvolávána již roku 1914.
Tehdy se říkalo, že Srbové otravují studně, že Francouzové uřezávají
zajatcům uši. Tím způsobem se vyvolávala zášť jednoho proti druhému.
Plán československé generality proti Maďarům nutno kvalifikovati
jako dobrodružný a nezodpovědný. Ačkoliv neměli jsme armády dosud
konsolidované a vyzbrojené, ačkoliv na Slovensku byly proti silnějším
útokům jen nedostatečné posádky, jak se později ukázalo, vydán
byl rozkaz československým velitelstvím k výpadu přes demarkační
čáru. Velitelství se domnívalo asi, že lehko prorazí, neboť z
jihovýchodu táhly proti Maďarsku tehdy značné síly rumunské. Výpočet
ten zklamal a došlo k zabrání a obsazení téměř ještě třetiny Slovenska
a k zničení několika set životů našich vojáků a k různým ztrátám
hmotným. Sama dohoda pro tento čin dala tehdejší naší vládě řádnou
lekci, když jsme byli nuceni později proti přesile Maďarů dovolávati
se její pomoci a když jsme se také dovolávali mírové konference.
Na tomto případě vidíme, jak často nezodpovědným způsobem vyvolávají
se války a prolévána jest lidská krev. Dnes téměř po dvou letech
přichází vláda a žádá dodatečné schválení výdajů touto výpravou
vzniklých. Dlouho si netroufala, ale nebylo vyhnutí, konečně přišla,
protože přijíti musela. Omezím se, vážená sněmovno, dnes jen na
toto krátké konstatování. Pan ministr Národní obrany nám slíbil
v branném výboru, že v nejbližších dnech přijde s předlohou několika
set milionů a bude žádati, aby ji slavná sněmovna schválila. Odmítáme
snahu spojovati zbrojení s dělnickou nezaměstnaností. Blízká budoucnost
ukáže, že nezaměstnanost již zachvacuje čím dále tím více obory
výroby a nedá se utišiti vojenskými dodávkami. Nynější krise výrobní
vzhledem k tomu, že vznikla právě ze značné části hrozným vypětím
militarismu za války, militarismem se teď odstraniti nedá. Tu
odstraní jedině plánovitá organisace výroby a směny. Naše hlasování
proti předloze je protestem proti militarismu, proti válečným
dobrodružstvím a proti intervenční politice. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní):
Slovo dávám panu posl.
Najmanovi.
Posl. Najman: Slavná sněmovno!
Když posloucháme dva předešlé řečníky a sice pana posl. Knirsche
a pana posl. Hakena, vidíme sice, že jeden z nich mluví
jazykem českým a druhý jazykem německým, ale v jednom se shodují,
totiž v nenávisti proti našemu státu, proti Československé republice.
(Výkřiky.) V tom
jste za jedno a je to zajímavé spojenectví. (Výkřiky posl.
Hakena.) Pane Hakene! Vy jste nemluvil svoji řeč, nýbrž
to, co vám dával napsané před chvíli dr. Šmeral, tedy s
vámi debatovat nebudu, poněvadž by zde musel býti sám tvůrce řeči.
(Výkřiky posl. Hakena.) Je zajímavo, že ti, kdož dnes chtějí
nám dělati výtky, že jsme hlasovali s Němci, pravidelně vždycky,
když se jedná o útok proti našemu státu, proti naší republice,
svorně jdou s Němci, bez ohledu na to, jsou-li to němečtí kapitalisté
nebo proletáři. (Výkřiky.) Neznáte rozdílu ve své zášti
proti našemu státu, proti naší republice a spojujete se s našimi
nepřáteli! Zdá se, že chcete docíliti toho, co je v Rusku. Právě
ruský bolševismus byl do Ruska zavlečen z Německa a jest zajímavo,
že pan kol. Haken odmítal zde zbrojení u nás v našem státě,
ale neřekl ani slova protestu proti zbrojení, které podniká v Rusku
Lenin nebo Trocký. (Výkřiky posl. Skaláka.) Pane kol. Skaláku!
Ve velkých Putilovských závodech, bylo zaměstnáno 50 tisíc dělníků,
kde se nevyrábí nic jiného nežli vražedné nástroje, smrtící pumy,
bomby atd. (Výkřiky.) A těchto nástrojů se neužívá proti
nepřátelům, nýbrž těchto smrtících nástrojů se užívá proti dělnictvu
vlastního státu, (Výkřiky.) proti ruskému lidu, proti ruskému
dělnictvu. Přečtěte si v turinské "Stampě", co píše
Columbino, delegát italský, že když dělníci v Tule jsouce tísněni
12hodinovou dobou pracovní se vzepřeli a sáhli ku stávce, byla
krvavě potlačena vojskem Lenina a Trockého, které bylo vysláno
do Tuly, při čemž usmrcena celá řada dělníků. Mimo to Trocký nechal
jednak uvězniti a jednak poslati do Sibiře 3000 dělníků. (Výkřiky.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Najman (pokračuje): Včera v branném výboru pan posl. Haken prohlásil zcela otevřeně, že některá násilí se musí schvalovat, a já myslím, že každé násilí se musí odsuzovat. Jestli pan kol. Haken praví, že jsme se mohli srážce s Maďary vyhnouti, myslí, že jsme mohli tak daleko ustupovati, až by byl Béla Kuhn přišel do Prahy a chtěl, aby u nás zavládly takové poměry jako v Uhrách.
Vážení pánové! Nyní musím říci
také něco našim Němcům. Byla zde urážena armáda dohody. Vy si
stěžujete na to, jakým způsobem dnes dohoda vtáhla do Německa.
Na základě plného práva tam vtáhla! Ale jakým způsobem vpadla
vojska německá do Belgie? Jakým způsobem jste tam vtáhli, jakým
barbarským způsobem soldateska německá si počínala? To dějiny
neznají. Ani Attila hunský nedopouštěl se takových zločinů, jako
dopouštěla se německá vojska a k tomu všemu jste vy, kteří dnes
chcete proti násilí protestovati, tenkrát tleskali (Výkřiky
a hluk na levici. - Předseda zvoní.) K tomu jste pořádali
velké oslavné tábory a průvody. Já byl v ruském Polsku jako vojín,
já viděl šibenice, které stavěly mnichovské regimenty a na nichž
věšeni byli bezbranní Poláci jedině proto, že byli podezřelí v
očích německého vojska. Vy tedy nemáte naprosto žádného práva
proti dohodě zde protestovati, poněvadž jste nejbarbarštějším
způsobem, na který budou dějiny vždy s pohrdáním poukazovati,
vedli celou světovou válku. Ale jakým způsobem byste byli bývali
proti nám zakročili, kdybyste byli zvítězili? Vy jste nám otevřeně
slibovali, že pověsíte nás na šibenice a že vyženete nás z naší
vlasti. Vy byste to byli zcela jistě také provedli. Ostatně v
tom již máte jakousi praxi. (Hluk a nepokoj.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Najman (pokračuje): Vy jste to provedli již před 300 lety za Ferdinanda II., kdy vyhnali jste takovou ohromnou spoustu českých rodin z vlasti (Hluk a různé výkřiky německých poslanců.) a na jejich teplá místa jste se usadili vy, kteří jste přišli z ciziny k nám do Čech, neboť vaše města nejsou německá, nýbrž byla často uměle poněmčena. (Smích německých poslanců.) Nesmějte se! Známe zápisy Chebu a jiných měst, víme dobře, jak to tam dříve vypadalo.
Pan Kostka neví sám, zda
jeho otec byl Čech. Pan Kostka jest tajemníkem obchodní
komory liberecké, která jest skoro z poloviny česká, tudíž jest
vydržován z peněz českých a právě to, jak se zdá, docela nic mu
nevadí. (Hluk. Výkřiky a hlomoz německých poslanců.)
Předseda (zvoní):
Prosím znovu o klid.
Posl. Najman (pokračuje): Pánové a dámy! Ministerstvo národní obrany požaduje na nás ohromné miliony, a já musím otevřeně říci, že ministerstvo národní obrany ty miliony, které na nás požaduje a které budou dnes jistě odhlasovány, dostane z velké části z rukou živnostnictva a obchodnictva. Je bez odporu, že živnostnictvo a obchodnictvo je nejdůležitějším daňovým faktorem v našem státě, v naší republice. Ale vidíme, že naše ministerstvo národní obrany vůči živlu, který musí tolik obětí přinášet, nebéře žádných ohledů. Vidíme pokud se týče zadávání dodávek, že naši živnostníci marně volají, marně chodí, marně prosí a domáhají se práce a přídělu. Pro naše živnostnictvo a řemeslnictvo nemá ministerstvo národní obrany žádné práce, ale vím, že v téže době zadává práci továrníkům, vím, že bylo zadáno 30.000 párů obuvi továrně Baťově a Štěpánkově do Zlína. Žádáme, aby naše ministerstvo národní obrany jedenkrát skutečně si uvědomilo, že jest jeho povinností, aby věnovalo zřetel našemu řemeslnictvu, našemu živnostnictvu, aby bralo zvláště zřetel na naše živnostenská a řemeslnická družstva.
Protestoval bych co nejdůrazněji proti tomu, aby měla být uskutečněna ve Francii půjčka, o níž bylo mluveno, a to v obnosu 150 milionů franků, to jest asi 750 milionů korun, kteréžto půjčky by bylo použito k tomu, aby za ní nakoupeny šaty, obuv a jiné věci. Víme, že takováto půjčka ve skutečnosti by byla drahou pro náš stát, neboť my bychom ji později musili zaplatiti a máme všeho, bot i šatů, doma dostatek a můžeme je vždycky včas dodati.
My budeme, vážení pánové, hlasovati
pro požadavek ministerstva národní obrany ne proto, že bychom
tím chtěli projevovat nějakou důvěru vládě zvláštním způsobem,
ale proto, že víme, že jest nutno, aby skutečně chod továren,
zvláště Škodovy, nebyl přerušen, poněvadž by to znamenalo, že
by tisíce a snad desetitisíce dělníků musilo dostávat podpory
v nezaměstnanosti, a to by bylo daleko horší, než když se mu dostane
práce a mzdy. A také z ohledu toho, že naše armáda nutně potřebuje
výzbroj, aby stála na výši doby, je odůvodněno, že budeme hlasovati
pro požadavek ministerstva národní obrany. (Potlesk.)