Pro tento stát - a to se ukazuje každý den jeho života - je právě neštěstím, že nenarodil se přirozeně, nýbrž že muselo býti užito kleští, a mně při tom často napadá žert z humoristického časopisu, když se děti přou: "Heč, ty nemáš otce", a druhé praví: "O nikoli, mám snad více otců než ty!" Míti více otců je pro každé dítě neštěstím a snad i pro Československou republiku. A tímto neštěstím bude ještě trpce strádati, nerozpomene-li se ještě v pravý čas, aby si opatřila jiného poručníka, než poručníka v Paříži. Je to však vůči Němcům cynické mluviti o vměšování se Německé říše do vnitřních záležitostí Československa v době, kdy jasnými slovy jsou Československá republika a její zástupci v Paříži označováni za četníky Evropy. Dosud jsem vždy myslil, že býti policistou je povoláním a ze policie je nutna k udržení pořádku. Že však veřejnoprávní moci mohou viděti čest v tom, jsou-li oslovovány jako policista a četník, dosud jsem netušil, a podle dějin československého národa v posledních letech, neočekával jsem také, že si zakládá na tom, býti označován za četníka Evropy. To je věc vkusu, o níž se nebudeme příti. Avšak myslíme, že ti, kteří se vždy dovolávají Komenského a Husa, jednají při tomto dovolávání velmi špatně. Spíše se domníváme, že pan cestující ministr Eduard, - nevím, má-li se říci velký či malý - se snad dožije, že se na něm vyplní jednou pravda výroku českého básníka: Neprochází se člověk bez trestu pod palmami, a není snad vždycky dobře, pohybovati se příliš mnoho v kruzích velkých a stavěti se vůči nim jako plnoprávný. "Völkerbund", orgán spolku svazu národů v Karlových Varech, rozpuštěného demokratickou vládou, zavolal - myslím, že nikoli neprávem k českým pánům slovem jejich váženého básníka Havlíčka, jež by bylo zcela dobře nyní při způsobu, jak Beneš dělá s Dohodou politiku, připamatovati. Dávám je pánům zadarmo. Ten pán volal k Čechům: "Nechoď, Vašku, s pány na led; mnohý příklad známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme." A to snad také bude, bude-li Československá republika na nynější dráze s Dohodou pokračovati, jednou jejím konečným výsledkem.
Necítíme se povoláni dělati Československé
republice věrné spoluhráče. Jen musejí pánové pochopiti, že my
pro tuto možnost, kterou máme před očima, právě učiníme všecko,
aby naše sudetské německé kmeny nebyly strženy spolu, pakli pánové
zavádějí svůj stát do víru. Orgány, které stojí panu dr. Hajnovi
a vládě blízko, již po měsíce vypravují o německé irredentě a
dovedu vyprávěti strašné historky o německých spikleneckých a
povstaleckých bandách a o všech možných komplotech, které
byly objeveny. Ujišťuji vás zcela upřímně: V německém táboře je
mnohý muž, který lituje, že ještě nemáme spikleneckých band. Víme,
že je nikoli lehko a že je nebezpečno hráti s lidským životem.
Avšak to můžeme pánům říci a říkáme to snad v hodině 23., že v
našich pohraničních krajích je nálada taková, že je potřebí jen
jediné jiskry, aby byla u nás vyvolána irská methoda. My ji nevyvoláváme,
věci jsou již takové, že my na levo stojící často býváme od našich
lidí dotazováni, proč vystupujeme tak mírně a proč nevystupujeme
jako hlasatelé politiky docela jiné. (Posl. dr. Juriga německy:]
Na Slovensku není lépe!) Také na Slovensku je tomu tak, k
vůli němuž nutno přece nyní zvyšovati úvěr, abychom bylí, jak
se praví v důvodových zprávách k předloze, již jsme dnes ovšem
odstranili z denního pořadu, vyzbrojeni nejen proti nepříteli
vnějšímu, nýbrž i, poněvadž je vojska potřebí, aby byl v republice
zachován pokoj a pořádek. Pánové, kteří radí stařičkým filosofům
na Hradčanech jsou špatnými rádci. Mohou zajisté dosíci, že sud
s prachem vyletí, a posl. Juriga praví, že nálada na Slovensku
není jiná než u nás, že by snad obyvatelstvo v těchto krajinách
mohlo dospěti k mínění, že by bylo lépe, posíliti a vyvolati vůli
k vyjednávání českého Lloyd Georgea jednou podle vzoru de Valerova.
Jest jen potom velkou otázkou, zdali pak, u Slováků to nevím,
avšak u nás mohu říci, najde se ještě nějaký de Valera, který
bude moci nebo směti s Čechy vyjednávati o otázce autonomie. Nesmím
přílišně využívati vaší trpělivosti, přáli bychom si, abyste ve
směru parlamentárně-technickém ukázali tutéž svobodomyslnost,
jakou my jsme projevili, když jsme i proti formě, jak české strany
hlasovaly, umožnili kolegovi dr. Hajnovi a jeho druhům,
skoro bych byl řekl jeho tovaryšům, aby v parlamentě svoji interpelaci
odůvodnili a svým způsobem podali obžalobu na pana ministra zahraničí.
Můžeme vám jen ještě říci, že čas, kdy sudetští Němci trpělivě
čekali, co se s nimi stane, minul. Pamatujte na to, že slovo jednoho
z vašich velikánů, jež razil pro Rakousko, možno říci v jiné variaci:
My sudetští Němci byli jsme před Československem, my je snad i
přežijeme. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní:)
K slovu přihlásil se pan ministr zahraničních věcí. Dávám mu slovo.
Ministr dr. Beneš: Na interpelaci pana posl. dr. Hajna, dr. Lukavského a soudr. o vměšování se do vnitřních věcí republiky v řeči německého říšského kancléře ministra dr. Simonse dovoluji si odpověděti toto:
Novinářská zpráva o řeči německého říšského ministra dr. Simonse v debatě o hospodářské úmluvě mezi Německem a Československou republikou byla v celku správná. K jednotlivým jejím částem dovolím si zaujmouti stanovisko a odpovím tím současně na otázky interpelace.
Především jest mi však konstatovati, že rozprava v říšském sněmu německém konala se bezprostředně po listopadových demonstracích v Praze, o nichž byly zejména v Německu rozšířeny zveličené pověsti. V řečech říšskoněmeckých poslanců odrážela se silně nálada, která vyplynula z dojmu, že v Československé republice jsou ohrožováni nejen národní soukmenovci, nýbrž i státní příslušníci němečtí. Na jejich vývody odpovídal ministr dr. Simons zmíněnou již řečí, jež je podkladem interpelace. Ze slov ministrových však je zřejmo, že chtěl klidnivě působiti na pohnuté mysli poslanců. Zejména na konci zdůraznil přesvědčení, že právě úmluvy, které se projednávají, způsobí, že zmizí národnostně překypělé příhody, do kterých si bylo stěžováno.
Vyslanectví německé oznámilo ministerstvu zahraničních věcí: 1. obtěžování G. Ubela, úředníka německého vyslanectví v Praze, a 2. stržení záclon v říšsko-německém spolku v Praze II., Nekázanka 7. Případy ony byly ihned vyšetřeny a zjištěno toto:
1. Georg Ubel, úředník německého vyslanectví v Praze, jenž teprve za několik dnů po domnělém ztýrání (16. XI.) dal se vyšetřiti lékařem, jenž neshledal žádných známek po ranách, byl vyšetřen policejním lékařem prof. dr. Pečírkou teprve 23. XI. 1920. Také tento zjistil nedostatek jakýchkoli stop po oděrkách, podlitinách, zduřených místech a pod. a zjistil, že domnělé příznaky poruchy čivů jsou spíše projevem mírně neurasthenické povahy vyšetřeného, jenž tvrdí: "Neurastheniker sind wir alle." Jakožto případ poruchy mozkové nelze je připustiti. Z vyšetřování plyne, že snad byl Ubel demonstranty obtěžován, že však nebyl ani na zdraví, ani na majetku poškozen. Ostatně je nutno konstatovati, že G. Ubel není říšsko-německým, nýbrž československým státním příslušníkem.
2. V Praze II., Nekázanka 7. nalézá se říšsko-německý spolek Kriegerdank, Fürsorgestelle für reichsdeutsche Kriegsteilnehmer und deren Familien in Böhmen. Během demonstrací - dne 17. XI. 1920 přišlo několik osob do uvedeného domu, viděly tam návěštní tabulky s hořejším nápisem a chtěly je odstraniti. Předseda spolku Weller je upozornil, že jde o říšskoněmecký spolek. Tu hlouček jej odstrčil a vnikl do spolkové místnosti, kde strhl 6 kusů záclon s říšsko-německými orly. Těchto 6 záclon bylo však ihned demonstrantům policejním strážníkem odňato a odevzdáno v německém kasině, kde si je spolek vyzdvihl. Tabulka návěštní nebyla stržena. Pachatele nepodařilo se vypátrati.
Vyslanectví německému v Praze bylo po jeho intervenci sděleno, že věc se vyšetří, a zjistí-li se nějaká zaviněná škoda, že bude nahrazena. Tato odpověď byla patrně oznámena německému zahraničnímu úřadu. V jednání o náhradu škody se dále pokračovalo a zabývá se nyní celou věcí ministerstvo zahraničních věcí a německé vyslanectví.
Majíc na mysli uvedené případy, mohla ovšem vláda německá vládu našeho státu přátelsky upozorniti na odstranění oněch příčin, které by mohly ohroziti dobré styky Československa s Německem.
Rozumí se samo sebou, že v případě, že by s kterékoliv strany nastalo vměšování se do vnitřních věcí republiky Československé, vláda československá podle principů práva mezinárodního by podobné jednání co nejrozhodněji odmítla. Dělala to dosud a bude to dělati i v budoucnosti.
K poslední otázce pp. interpelantů
kladu si za čest sděliti, že zpravodajská služba ministerstva
zahraničních věcí právě při pražských demonstracích fungovala
bezvadně a že všechny zastupitelské úřady republiky o pravém jejich
průběhu byly řádně a včas zpravovány. (Výborně! Hlučný potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníkovi panu posl. dr. V. Feierfeilovi. (Německé hlasy: Feierfeil Wenzel!) Není přítomen? (Hlasy: Není!) Pan posl. dr. V. Feierfeil není v zasedací síni přítomen a ztrácí slovo.
Dávám slovo panu posl. dr. Baeranovi.
(Hluk.)
Posl. dr. Baeran (německy): Velectěné dámy a pánové! Když jsme slyšeli mluviti prvního řečníka v této věci, malého dr. Hajna, měli jsme pocit, jaký jsme vždy měli, čtouce bajku o oslu, jenž chce kopnouti chorého lva. Když však jsme dnes slyšeli mluviti ministra Beneše, musíme říci, že v tom je systematické kladení nástrah. Neboť vysvětlete mi jedno: jak můžete v Německu, v území lužických Srbů, prováděti onu nestydatou agitaci, na niž vlastně německá říše dosud ještě podle zásluhy neodpověděla. V území lužických Srbů provádíte již po celé měsíce štvaní proti německé říši a to vše za peníze tohoto státu.
A jděme o kousek dále. Vy chcete mluviti o vměšování se do věci cizích? Ano, co vlastně dělal Masaryk ve Švýcarsku, když tam pracoval s celým svým štábem, kdy ještě trvalo staré Rakousko? Tu jste uvedli Švýcarsko do největších rozpaků a Švýcarsko muselo Masaryka se všemi jeho přívrženci ze svého území vykázati. (Výkřiky: To není pravda!) My vám již zevrubněji provedeme důkaz pravdy, až budeme míti k tomu příležitost.
Byla zde již zmínka o tom, s jakým řinčením šavlí vmísil se Beneš do věcí Maďarska, když se vrátil král Karel. Vypravujte raději, jak to vypadá ve vašem státě, neboť víte zcela dobře, že četní vaši důstojníci a vojáci na Slovensku tehdy utekli do Maďarska, aby tam jásali vstříc králi. A tu chcete něco mluviti! A tu chcete něco odmítati!
U vás pozoruje se jen jedno: Sílená nenávist vůči Němcům. Od roku 1866 měli jsme v Brně hřbitov Prusů, jenž byl vždy co nejpečlivěji ošetřován. Když jste se vy dostali k veslu, hned jste jej odstranili a učinili jste z něho hnojiště. Němci by měli přijíti a podívati se, co jste za národ, když se propůjčíte k něčemu takovému. (Výkřiky na levici: Fuj! Hanba!- Hluk.) Vysvětlete mi dále, proč se provádějí tyto ohromné přesuny vojsk dnes na pruské hranici, ve Slezsku hemží se to vojskem již několik týdnů, blíže hrabství kladského jsou posádky jako vůbec nikde na celém světě. Vše proti Německu! Vezměte jen mapu dr. Hanuše Kufnera, jenž jest pravou rukou Beneše a jenž s bezpříkladnou drzostí kreslí hranice budoucí Československé republiky. Jde až ku branám Berlína. To bychom ještě všechno snesli, ale že dělíte Německo na této mapě, na této oficielní mapě na Dolní Polabí a Horní Polabí a z Württemberku a Bavor děláte reservaci, německou reservaci jako Indiáni v Severní Americe jsou uzavřeni v reservaci, (Veselost na levici. Hluk.) zda to není vměšování se do říšskoněmeckých poměrů? (Různé výkřiky.)
Avšak, moji vážení, nechci přece mluviti o tomto předmětu. Říkám: člověk má dost co mluviti, musí-li mluviti o vnitřních věcech tohoto státu. A tu tedy chci promluviti, poněvadž právě pan dr. Beneš je přítomen, o jistém bolestném místě. Loňského roku, když jste vydali englické vydání egyptského snáře - totiž státní rozpočet - hledal jsem marně položku vyzvědačství. A máte výtečné vyzvědačství v cizině. (Výkřiky. Hluk.) Divím se tomu. (Hluk. Místopředseda dr. Hruban zvoní.) Divím se, že si to všechno jiné státy dají líbiti. Hledám a hledám, odkud jsou ty miliony na to. A víte, kde jsme je našli? (Výkřiky.) Pod titulem: obchodní misse. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!)
Velectění! Mohu vám posloužiti podrobnými údaji, jak vaše vyzvědačská kancelář vypadá. Ústředním místem služby propagační a zpravodajské je tak zvaný tajný sekretariát kabinetní kanceláře. (Výkřiky.) Dělí se na politické a vojenské oddělení. Správcem je ministerský rada Trnka, a sice jest správcem politickým, ministr vojenství jest správcem vojenským. Tento úřad je na Hradčanech, v křídle presidenta v I. poschodí, hlavní vchod. Nuže, velectění, podívejme se, jak to dále vypadá, tento tajný úřad obchodních missí. Propagační úřad ministerstva pro věci zahraniční obstarává vysvětlení, pokud se týče opatření cizozemských tajných smluv a diplomatických vyjednávání, rozumí se, všechno za peníze. Co to váží, to to má. (Veselost.) Toto oddělení je na Hradčanech, první nádvoří, II. poschodí v místnostech presidia ministerské rady a toto oddělení má zvláštní oddělenou skupinu ve Vídni, v jejíž službách je také německo-rakouský major Ehrgarteii.
Ale jděme dále. Velectění! Jak vypadá váš propagační úřad ministerstva vnitra? Jest to nejlépe organisovaný úřad. Správcem je pověstný agent-provokatér Hajšman. K dosažení účelu využitkují se takové osoby, které z politických ohledů jsou nepřáteli daného směru nebo daného státu. Tento úřad je - abyste věděli, jak podrobně jsme zpraveni - na Hradčanech u sv. Jiří v ústavu šlechtičen. Hajšman přijímá však jen ve svém bytě II., Marianská ul. 52 III. poschodí, a to v oné části svého bytu, kde na dveřích je napsáno: Železniční asistent Kafka. (Veselost.) Teď přijde zpravodajská kancelář generálního štábu. Tato kancelář jmenuje se ústřednou celé vojenské zpravodajské služby. Správcem je plukovník Hunswitsch. Pan ministr přece zde sedí. Vždyť ho zná. Jako exekutivní oddělení jest mu přidělena skupina majora Vaňka. Prováděcími orgány jeho přímých disposic jsou vojenští attaché, zvláštní úředníci vyslanectví, zvláštní agenti a důstojníci přidělení obchodním missím. Pěkně je ta společnost pomíchána. Plukovníku Hunswitschovi je přidělena také pod velením francouzského důstojníka jménem Lené stojící a dobře opatřená výzvědná škola v Holešovicích, U Kapličky. Pododdíl majora Vaňka má však menší význam. Vidím, že pan ministr války se stává již nervosním, ale řeknu teď pánům, k čemu je to celé zařízení a jakých prostředků užívá. Čteme na př. toto: Vyzvědači jsou v jednotlivých politických stranách a, kdyby to páni snad chtěli popírati, jsem rád ochoten, jmenovati i jména. Tajné policejní stanice v německém území, místní komise na Slovensku se zvlášť rozvrženými výzvědnými pracemi. Tajné odbočky na Slovensku, placení důvěrníci v cizině. A velectění, velmi mnoho majitelů hotelů jak na Slovensku tak i v německých územích u nás v Čechách. I k majitelům hotelů sahají. Ale jděme dále. Můžeme snad přece vysvětliti úlohy jednotlivých kanceláří. Zde na př. má pododdíl svoji úlohu: podpora hnutí nepřátelských uherské vládě. A tu chcete mluviti o mísení se do cizích záležitostí? (Německé výkřiky.) Odborní vyzvědači, tajné české spolky v cizině, české a maďarské spolky v Rábu, které platíte a tajné odbočky v Dunajské Stredě, Komárně a Košicích.
Teď přichází jiný úřad. Podpora hnutí směřujícímu k utvoření Velké Ukrajiny. Tedy to není mísením se do cizí státní věci, když se mícháte do velkoukrajinských záležitostí? Promluvíme ještě o tomto předmětu, až budeme mluviti o vojenských věcech. Nechci vás déle unavovati, mohl bych ještě mnoho věcí uvésti. (Výkřiky.) Jedno mohu vám již dnes říci: divím se smělosti, s jakou zde vystupujete. Oklamali jste, velectění, Francii, svého lenního pána, abyste si stvořili protiprávní existenci. Klamete dnes celý svět, abyste se udrželi ve své protiprávní existenci a klamete sami sebe, abyste přehlušili své špatné svědomí. Nás však dnes již neoklamete, neboť známe vaše tajné nitky. (Potlesk na levici.) Známe práci v Paříži, známe kořeny vaší síly ve Francii a víme, že to vše je pavučinou, víme, že základy vaší tamní stavby jsou ve velkém bahně a že tím musíte zahynouti. Jedno vám řeknu: dnes slovy Schillerovými - někteří z vás snad vědí, kdo to je Schiller, (Výkřik: Ten by se za vás styděl!)... Schiller řekl - řeknu vám hned, proč by se za vás styděl - "Zahynouti musí stát dříve nebo později, v němž vítězí většina hlasů a rozhoduje nerozum." Většina hlasů jmenuje se česky"většina" a k většině patříte vy, kde nerozum je doma. (Souhlas a potlesk na levici.)
Pánové! My Němci děkujeme Bohu
tam na výsostech (Výkřiky - Veselost.), že vás od
28. října 1918 ranil slepotou. Byli byste způsobili našemu národu
nekonečnou škodu, kdybyste s námi byli nakládali jako s plnoprávnými
státními občany, ale tak spoutali jste nás těžkými okovy na rukou
i nohou. Učinili jste nás bezprávnými otroky a nevolníky a tím
ukázali jste nám cestu, jak se máme osvoboditi. Vyslovujeme vám
za to hluboce cítěnou vděčnost, neupusťte od toho systému. Car
je mrtev a Rusové vás nenávidí, Paříž je daleko a Francie bude
zničena. (Hluk. - Výkřiky.) Bylo již první Versailles,
bylo již druhé Versailles a já vám pravím: Ať žije třetí Versailles!
(Souhlas a potlesk německých poslanců. Výkřiky českých poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Byl mně podán formální návrh panem posl. Votrubou na konec debaty. (Hluk na levici. Místopředseda dr. Hruban zvoní.)
Prosím, aby se páni poslanci posadili na svá místa, abychom mohli hlasovati. (Děje se.)
Kdo je pro návrh pana posl. Votruby na konec debaty, ať zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Návrh jest schválen.
Debata jest ukončena. "Proti" není přihlášen žádný řečník. "Pro" jsou přihlášeni za řečníky pp. posl. Myslivec, Dyk, dr. Franke a František Navrátil.
Žádám je, aby si zvolili generálního řečníka.
(Po provedení volby:)
Prosím o výsledek volby.
(Po sdělení výsledku volby:)
Generálním řečníkem byl zvolen pan posl. Dyk.
Dávám mu slovo.
Posl. Dyk: Vážené shromáždění! Někteří lidé a některé národy mají vlastnost dosti nepříjemnou, vytrvale udíleti lekce tam, kde by se měli sami učiti. (Výborně!) Bývalý pan zahraniční ministr německý dr. Simons udělil nám po listopadových událostech minulého roku takovou lekci. Bylo by dosti snadné spláceti lekci lekcí. Mohl bych pouze poukázati k nedávným zjevům v říši německé a poraditi, aby tam za "Deutschland, Deutschland über alles" nekladli nebezpečné slůvko: "Auch über das Recht". (Výborně! Potlesk.) Ale já nechci sledovati těchto method. Mohlo by se mně namítnouti se strany pánů, kteří věří jen v německou sílu, že malí nemají mluviti o velikých, což ovšem za světové války se neukázalo tak docela pravdivým. Páni, kdyby se byli tam chtěli učiti, byli by shledali, že není tak malých národů, aby i velkým národům nemohly se státi nepříjemnými, aby tyto veliké národy na ně nebyly někdy odkázány. A abych tuto kapitolu uzavřel: fouňovství jest i v soukromém životě i v mezinárodní politice zjev nepříjemný a pathologický. (Výborně! Potlesk.)
Já nedám se touto methodou zlákati a chci sledovati bez zlomyslnosti vývody bývalého ministra. Posito, non concesso, že jeho vývody opravdu měly ráz mezinárodně bezvadný, který umožňuje vážnou diskusi, budu sledovati jeho myšlenkový pochod. Potlačování a útok na německé menšiny mohly by prý ohroziti dobré styky československé s Německem a velice rozčiliti obyvatelstvo německé říše. Táži se, co bylo tak značným rozčilováním obyvatelstva říše německé v době, kdy tento výrok byl pronesen? České obyvatelstvo v území smíšeném v onom období bylo pobouřeno tím, že udržují se památky po režimu habsburském na veřejných místech Československé republiky. Táži se, od kdy Němci německé republiky spojili svůj zájem poválečný s Habsburky. Pamatujeme se všichni velmi dobře, jakým způsobem psal říšskoněmecký tisk roku 1918 o zradě císaře Karla: Dynastie, která zradila nás sotva dosazena svobodnou volbou na trůn, dynastie, která nás zrazovala od Ferdinanda I. až do císaře Františka Josefa, zradila posléze také německou říši. Jak to, že my se pamatujeme, a dr. Simons ne? Vždyť i německý řečník dnes pravil, že oni nikterak netouží po Sixtovské episodě.
Ale staly se snad věci, které by se zdály daleko bližší zájmům říšskoněmeckým. Český lid v oné době cítil jako provokaci také názvy ulic připomínající režim Hohenzollernů. A tu se opět táži, stotožňuje-li se republika německá s režimem Hohenzollernů? A odpovídám si: Tato republika německá svět ujišťuje, že není žádné souvislosti mezi systémem hohenzollernským a nynější vládou v Německu, a ujišťuje, že nemůže býti činěna odpovědna za imperialismus kaiserů.
A u nás opět jsem nedávno četl projev posl. Křepka, který ovšem od roku 1921 mluví o šílencích císařských. V tom všem nevidíme nic, co by se dotýkalo zájmů říšskoněmeckých, ale budiž. Pan dr. Kafka zde mluvil o hrubém porušení práva v jiném směru. Ponechávám stranou otázku, zdali dr. Kafka je povolaným interpretem právních názorů dr. Simonse. Obyčejně se díval Berlín trochu s despektem na německou Prahu, ale připusťme, že skutečně byl to ten ukrutný čin, o kterém mluvil pan dr. Kafka, totiž zabrání stavovského divadla, které tak pobouřilo veškeré city dr. Simonse. Já přiznávám, že v otázce zabrání divadla stavovského stala se pouze jedna chyba, že bylo později zabráno, než skutečně se mělo zabrati, (Zcela správně!) ale dovolává-li se někdo nabytého německého práva, nechť nezapomíná, že nespravedlivé rozdělení ústavů zemských bylo dílem rakouského útlaku, že česká přirozená většina v království Českém volebním řádem rakouským byla stlačena uměle na menšinu. (Posl. Zierhut: To vy nevěříte sám! To právo bylo knihovně zajištěno!) Podívejte se do statistiky! Pánové, já nebudu učit vás abecedě, to bylo povinností vašich kantorů. (Veselost.) Tedy přirozená česká většina byla tam stlačena a rozhodovali tam velkostatkáři, které pan německý kolega snad nebude považovati za Čechy, aspoň se rozhodně k Čechům nehlásili. Jest přirozeno, co vzniklo následkem poměrů bezprávných, že bylo vydáno také otřesům mocenských poměrů, poněvadž država německá vůbec nevznikla z práva, nýbrž pouze z poměrů mocenských; jakmile se změnily mocenské poměry, nastoupilo přirozené právo revoluce, revidovati tak zv. nabytá německá práva. (Hlasy: To je správné!) Myslím, že bylo by dosti těžko objektivně soudícímu obyvateli divadelního Berlína dokázati, že bylo po právu, jestliže Němci měli v Praze více divadel, než potřebovali, a my Češi neměli ani to, čeho jsme potřebovali. Tedy porušení práva zde naprosto nebylo, byla zde jen opožděně provedena revoluce z 28. října.
Němci, pokud to považovali skutečně za porušení práva, octli se v podivném okruhu myšlenkovém, který zde vynasnažím se charakterisovati. Abychom my pochopili pravzvláštní psychologii, která ve městě tak českém, jako je Praha, a v zemi tak české, jako jest království České, reklamuje pro sebe poměr velikých divadel 2: 1 proti Čechům, připomeňme si onen typický výrok, který znamená summum německého espritu a který se vrací při každém hlasování, tyto typické výkřiky z německých lavic: Das ist většina. Tento výkřik naznačuje, že skutečně Němcům jest faktem neobyčejně pohoršlivým, jsou-li přehlasováni, což je v demokratickém parlamentě zjev dosti přirozený. Je to dokladem toho, že oni i jako menšina reklamují pro sebe právo rozhodování. A já si dovolím pro to vésti později autentického svědka. Zatím konstatuji, že celé dějiny Rakouska v posledním období nebyly ničím jiným než vládou menšiny nad většinou, a tu budiž mi dovoleno toto prohlášení: ať se vyvíjejí dějiny lidstva jakkoliv, nevěřím nikdy, že by byla možná trvalá vláda menšiny nad většinou. A německá politika, která by spěla za tímto nebezpečným fantomem, stane se, jako se stala v roku 1914-17, organisatorem sdružení celého světa proti sobě.
Tato teorie, která hlásá, že menšina má pravdu, není ovšem produktem německým. Známe tento paradox z Ibsenova "Nepřítele lidu", kde ho hlásá dr. Stockmann, ale menšina, jak máme denní zkušenosti, nemusí býti vždycky Stockmann, nýbrž může býti také stockdumm. (Tak jest! Výborně!)
Slíbil jsem autentický citát, který dokazuje, že to, co zde říkám, není snad insinuací, ve kterých si libují páni z německých lavic, nýbrž že je to skutečný doklad cítění německého.
Nedávno vyšla kniha "Němečtí politikové českému lidu" a považoval jsem za svou povinnost informovati se, co tito němečtí politikové českému lidu říkají. Z těchto politiků německých dr. Lodgman - osobnost jistě ne druhořadá - píše: "Německý lid nespokojí se nikdy s úlohou národa menšinového, poskytnutím stejných práv shroutí se však na složení tohoto státu jako státu národního, v němž mají nečeské národy více platit, ale nikoli rozhodovat."
Dovolte, abych k tomu řekl několik svých poznámek. Dr. Lodgman, který nespokojí se s tím mrzutým stavem, že 2 jsou méně než 4 a 4 více než 2, nesmíří se s tím faktem, že v Československé republice jsou Němci menšinou, ačkoliv menšinou jsou. Nevím, jakým způsobem si troufá dr. Lodgman předělávati veškeré principy mathematiky, ale myslím, že lze tvrdit, dejme tomu, že 2 x 2 jsou 5, ale je to buď paradox nebo falešná mathematika, v níž ovšem jistý národ je mistrem. (Tak jest!) Ale tento postup nelze vzíti za princip nějakých budoucích vývojových možností. Faktem je, že Němci ať chtějí nebo ne, pokud se smíří s faktem, že v této republice jsou, byť i dočasně, jak nám opakují, jsou nyní tímto národem menšinovým. A jestliže pan dr. Lodgman ve svém výroku užívá výroku nikoliv nedvojsmyslného, že mají nečeské národy platiti, ale nikoliv rozhodovati, tedy považuji to, když se dnes tak mnoho mluvilo o neskromnosti, za velikou neskromnost, jestliže pan dr. Lodgman neužil aspoň formule, kterou by užil každý civilisovaný člověk, uvědomělý právního a skutečného stavu, totiž spolurozhodovati, ale k tomu, aby si troufala menšina sama rozhodovati v zemi, kde jest menšinou, k této neskonalé a pitomé drzosti (Výborně!) jest zapotřebí právě jenom ducha německého. (Tak jest!)
Je pravda, že onen princip Herrenvolku, který byl vypěstován u národa německého, nebyl pouze pěstován politickými agitátory, a čeho želím právě s místa, s něhož mluvím, čeho želím jako spisovatel, jest to, že i velicí duchovní representanti národa německého přispívali k tomuto šíření zvráceného šovinismu, mluvíce jako dramatik Hebel o Bedientenvölker na adresu nás a Poláků.
Myslím, že v době demokracie nebude ani těchto Bedientenvölker ani Herrenvölker, nýbrž že budou rovnocenní národové, neboť demokracie nemůže existovati, nebude-li doplněna rovnocennost lidí také rovnocenností národů. Chtějí-ji však Němci zvrátiti proud dějin, který nezadržitelně spěje k demokracii, staví se proti vývojovému principu. Tento princip mohou snad zdržovati, snad při tomto zdržování mohou získati dočasný úspěch, ale vývoj dějin změniti nemohou.