3. zprávě výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 2365) o záměně 6% státních pokladničních poukázek za bony Československé republiky.
Poneváč výbor rozpočtový zprávy
dosiaľ nepodal a poneváč tejto osnove bola v 69. schôdzi posl.
snemovne dňa 24. června 1921 priznaná pilnosť podľa § 55 j. ř.,
ustanovujem zpravodajom p. posl. dr. Noska.
Zpravodaj poslanec dr. Nosek: Slavná sněmovno! Pokladniční poukázky, vydané státní správou, nemohly v době splatnosti z příčin, jichž rozbor by nás zavedl příliš daleko, býti realisovány. Jako příklad tu uvádím, že státní půjčka IV., která měla poskytnouti hlavní prostředky k úhradě vydaných pokladničních poukázek, nemohla býti dosud vyúčtována a pokladniční poukázky splatné nemohou býti realisovány.
Aby ústavům, které poskytly potřebné
zálohy státní správě, dostalo se pohyblivějšího papíru, který
by mohl býti snad směněn za oběžné prostředky naší měny, navrhuje
státní správa záměnu pokladničních poukázek za papíry oběživější,
za nový typ papíru, který má býti eskomptován a lombardován také
u Bankovního úřadu ministerstva financí a vyzbrojen další novou
kvalifikací u dosavadních typů papírů neobvyklou, že má býti převoditelna
indossamentem v ten způsob, že by k tomuto indossamentu připojily
se všecky důsledky směnečného převodu. Poněvadž zde jde o patrné
zlepšení ve prospěch státní správy, kterého nás stát potřebuje,
doporučuje rozpočtový výbor slavné sněmovně, aby mu udělila ústavní
schválení. (Výborně!)
Místopředseda inž. Botto (zvoní): Prihlášení rečníci sú "pro" pán posl. dr. Lehnert; "proti" pán posl. Schäffer.
Navrhujem dobu rečnícku zase 15 minút. Stala sa o tom dohoda a nenie proti tomu námietok. (Nebyly.)
Udeľujem slovo rečníkovi proti zapísanému pánu posl. Schäferovi. (Hlasy: Není zde)!
Nenie prítomný, ztráca slovo.
Udeľujem slovo ďalšiemu rečníkovi "pro" pánu posl. dr. Lehnertovi. (Hlasy: Není přítomen)! Ztráca slovo, poneváč nenie tu.
Prosím pána zpravodaja, praje-li
si slovo k doslovu.
Zpravodaj posl. dr. Nosek.
Nemám nic.
Místopředseda inž. Botto: Pristúpime k hlasovaniu. Prosím o zaujatie miest. (Děje se).
Zákon má len 3 paragrafy, nadpis a úvodnu formulu. Dám tedy hlasovať o celom zákone naraz.
Kdo súhlasí so znením zákona tak, jak je navrhnutý pánom zpravodajom, prosím, aby zdvihol ruku. (Děje se.)
To je väčšina. Tým je osnova zákona schválená poslaneckou snemovňou v prvom čítaní.
Pristúpitne ihneď k druhému čítaniu.
Má pán zpravodaj nejaké návrhy na zmeny a opravy textové?
Zpravodaj posl. dr. Nosek:
Nemám.
Místopředseda inž. Botto: Poneváč oprav niet, budeme hlasovať v druhom čítaní.
Kto súhlasí v druhom čítaní s osnovou zákona tak, ako bola prijatá v čítaní prvom, prosím, nech povstane. (Děje se).
To je väčšina. Tým poslanecká
snemovňa prijala osnovu zákona tiež v druhom čítaní.
Tým je vybavený 3. bod denného poriadku dnešného. Pristúpime k
4., to jest.
4. zprávě výboru právního o vládním návrhu zákona (tisk 799), kterým prodlužuje se lhůta v §§ 2 a 3 zákona ze dne 5. listopadu 1919, č. 599 Sb. z. a n., o prozatímní úpravě notářství (tisk 2041.)
Zpravodajom je pán dr. Kubíček.
Udeľujem mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Kubíček: Slavná sněmovno! Konec světové války neznamená ještě všeobecný klid. Žijeme dosud v době výjimečné a proto potřebuje náš stát dosud výjimečných zákonů. Naší snahou musí býti, aby v naší republice nastaly v každém směru poměry spořádané a aby klid a pořádek ovládl zejména úřady s veřejnou pravomocí.
To platí zejména o funkci veřejných notářů, od nichž musíme žádati v každém směru nestrannost a záruku míru a klidu. Je přirozeno, že v době tak pohnuté, jako je doba současná, je zapotřebí, aby na zodpovědných místech zasedaly osoby úplně spolehlivé, a že stát, jako je náš, v počátku svého rozvoje musí dbáti toho, aby věděl, komu dává do rukou pravomoc. Dáti pravomoc státu do rukou osob nespolehlivých a státu nebezpečných, znamená ohroziti kořeny státní existence. Pakliže stát náš na počátku svého rozvoje ponechal ať úřednictvo, či osoby s veřejnou pravomocí na svých místech, pak musí si ovšem vyhraditi právo přezkoumati jejich služební činnost pokud se týče bezpečnosti státní.
Dne 15. listopadu roku 1920 skončila jednoroční lhůta účinnosti zákona, kterým byl ministr spravedlnosti oprávněn zbaviti úřadu takového notáře, který se stal svého úřadu nehoden, a měl právo po případě přeložiti jej na jiné místo. Zákon ten vypršel dne 15. listopadu 1920, ale bohužel poměry, které vyvolaly tento zákon v život, trvají ještě dále a specielně na Slovensku a v Podkarpatské Rusi je zapotřebí jisté opatrnosti v tomto směru.
Snad by někdo namítl, že během jednoho roku, pokud zákon platil, mohla se všechna ta opatření provésti, ale tomu bylo na závadu, že notářská komora, která byla ustanovena teprve koncem roku 1920, nemohla v tomto směru spolupůsobiti, a proto jeví se nutným, aby ještě v současné době vydán byl pro ministerstvo spravedlnosti splnomocňující zákon v oboru sesazení, po případě přesazení notářů.
Vláda podala v tomto směru návrh, který jsem si dovolil jako referent právního výboru přeměniti a navrhnouti ve znění novém, které opravňuje v § 1 ministra spravedlnosti, aby na území bývalého státu uherského zbavil úřadu veřejné notáře, kteří nejsou způsobilí vykonávati úřad československého veřejného notáře.
Také ve lhůtě jednoho roku od účinnosti zákona může ministr spravedlnosti z důvodů služebních přeložiti veřejného notáře na jiné místo. Postižený má právo odvolací do 14 dnů, avšak stížnost nemá účinku odkládacího. Proti rozhodnutí ministerstva přísluší postiženému právo odvolání se k nejvyššímu správnímu soudu.
Zákon tento jest zákonem výjimečným, a jistě také mohu vysloviti jménem právního výboru a jménem poslanecké sněmovny přání, abychom se brzy dostali z období těchto výjimečných opatření a přiblížili se k stabilisaci nejen v zákonech, nýbrž také ve veřejné naší činnosti, abychom nebyli nuceni na ochranu tohoto státu vydávati zákony proti osobám, do jichž rukou byla svěřena pravomoc státní, ale které nedávají záruky, že této pravomoci s náležitou opatrností využívají.
Jako zpravodaj právního výboru
doporučuji tento zákon ke schválení. (Výborně!)
Místopředseda inž. Botto (zvoní): K predmetu sa prihlásili "proti" títo rečníci: páni poslanci Wittich, dr. Brunar, dr. Körmendy Ékes a S. Mayer.
Lehota rečnícká podľa usnesenia bola stanovená na 15 minút.
Nenie proti tomu námietok? (Nebyly.)
Námietok niet.
Udeľujem slovo prvému rečníkovi "proti" panu posl. Wittichovi. (Hlas: Není zde!)
Nenie prítomný, ztráca slovo.
Udeľujem slovo ďalšiemu rečníkovi pánu posl. dr. Brunarovi. (Hlas: Není zde!)
Nenie prítomný, ztráca tiež slovo.
Udeľujem slovo tretiemu rečníkovi "proti" pánu posl. Körmendy Ékesovi. Je prítomný? (Hlas: Není!) Nenie prítomný, ztráca tiež slovo.
Udeľujem slovo dalšiemu rečníkovi
pánu posl. S. Mayerovi.
Posl. Samu Mayer (německy): Slavná sněmovno! Z příkazu své strany podávám k této předloze zákona některé obměny a dovoluji si je takto odůvodniti: Jakkoli projednávaná předloha zákona zdánlivě nemá zvláštního významu, má přece pro nás sociální demokraty důležitost zásadní. Zdánlivě jedná se sice pouze o hrstku takových zaměstnanců, kteří ovšem, jak víme, v mnohém ohledu a stále těšili se přízni dosavadních vlád. Vždyť každý ví, že veřejná místa notářská dostávala se za starého režimu tomu, kdo věrně sloužil vládní politice, a myslím, že ani za nového režimu nebude tomu jinak. Kdo bude chtíti veřejné místo notářské, bude si je museti zasloužiti na poli politickém nebo bude musiti míti zvláštní protekci. Tedy, jak řečeno, tato hrstka, o kterou zde jde, nezajímá zvláště nás sociální demokraty, avšak z důvodů zásadních musíme se postaviti proti předloze, jež je tak vybudována jako tato, jež vyslovuje zásadu, že je možno tyto notáře vydati naprosto v moc jediného muže, a byť i tímto mužem byl ministr spravedlnosti tohoto státu, bez omezení, bez jakýchkoliv podmínek, aniž by se alespoň ustanovilo, jaké důvody mohou býti směrodatny, aby mohlo býti několik set lidí zbaveno existence. Chci poznamenati, že ovšem tento zákon je článkem onoho řetězu, který jste počali kovati, když jste obsadili Slovensko. A zvláštní je, dosud jste nepotřebovali vůbec žádného zákona k tomu, abyste lidi, kteří vám nebyli příjemnými, prostě z jich míst vyhodili. Přišli jste a sesadili jste železniční zaměstnance, kteří sloužili 15, 20 a 30 služebních let, s jejich míst, vyhodili jste úředníky z finančních úřadů, z obcí, a nepotřebovali jste k tomu naprosto žádného zákona. Protestovali jsme sice proti tomu, nemohli jsme však proti tomu ničeho dělati.
Nyní však pojednou žádáte pro jednu skupinu zákonného povolení Národního shromáždění; ministru spravedlnosti má se dostati právo - řekl bych, že by bylo lze ze zákonu vyčísti: povinnost - aby prostě úředníky menšiny z jejich míst vyházel. Čeho jste dosáhli touto s takovou rychlostí provedenou výměnou úřednictva, hlavně na Slovensku, na to bohužel nestačí čas, aby se o tom mluvilo. Mohli bychom vám však uvésti několik případů, že neškodíte pouze každému jednotlivci, kterého z jeho místa vyhazujete.
Ne. Poškozujete všechen mezinárodní proletariát tohoto státu, bez rozdílu, jakou řečí mluví a které národnosti přísluší. Chci vám zde předvésti jeden příklad: V Bratislavě předělali také universitní nemocnici. Když tato nemocnice byla organisována, měli jsme profesory, jichž proslulost sáhala daleko za hranice tohoto státu, a ty prostě nechali stranou. Měli jsme lékaře, profesora, jenž řídil dětský domov. Přijdete-li dnes do Bratislavy a zeptáte se některé dělnické rodiny, matek, čím byl tento profesor bratislavským dětem, uslyšíte, že každá matka, stojí-li u lůžka svého nemocného dítěte, volá s toužebným srdcem po tomto muži, který zde po dobu jednoho roku vedl dětský dům. Nechci říci, že neměli náhrady za zapuzené lékaře a profesory, kteří drželi universitní nemocnici v Bratislavě na takové výši, že se rovnala téměř vídeňské universitní nemocnici. Kdežto dříve dopravovaly se ročně tisíce nemocných do Vídně, bylo tomu po dvouleté činnosti těchto profesorů téměř naopak. Z celého okolního Rakouska dokonce byli sem lidé dováženi. Dnes posílají se těžce nemocní jako dříve opět do Rakouska. Tito profesoři zde chtěli sice zůstati, nedostali však ani bytu, tedy netoliko že byli vyhozeni z nemocnice. U sborových soudů byla rovněž v takovém tempu provedena výměna úřednictva. Předvedu vám jeden praktický případ, který jsem sám u soudu prožil, ač tak málo jinak mám se soudem co činiti. Měl jsem jako redaktor časopisu v jisté tiskové věci vyříditi jistou opravu. Ježto tato oprava byla protizákonně vyhotovena, zcela přirozeně jsem jí neuveřejnil. Přijde k žalobě a okresní soudce věděl tak málo, o co vlastně jde, že se pokoušel nás dva srovnati, protože nevěděl, jak má vlastně tuto věc vyříditi, věc, o které se denně mluví v novinách, jež je tak známa, že ji téměř každý desátý laik zná.
V této tiskové věci se tedy pan okresní soudce nevyzná. Na štěstí vstoupil jistý advokát, který ho s pomocí své kapesní příručky poučil, kde má hledati ten paragraf, podle kterého má vlastně souditi. Teprve pak mohl soudce tuto věc vyříditi. Vidíte, pánové, to není žádný právní řád, nýbrž právní neřád. A přichází se k němu rychlým znárodňováním všeho toho, co ještě nenese pečeť českou. Tu tkví rozladění na Slovensku proti českému úřednictvu. Neříkám, že každý český úředník je špatný nebo neschopný, ač mně jistá česká autorita řekla: "Máme-li dobré úředníky, podržíme je raději doma, protože jich tam potřebujeme", chci však podotknouti, že tam máme také dobré a zdatné úředníky. Na Slovensku však platí ještě zcela uherské zákony. Jak chcete žádati, aby se český úředník jen tak beze všeho, jak mi bylo řečeno, vyznal v tom labyrintu uherských zákonů? Tak se stává, že se na Slovensku dostávají rozsudky, že se tam vyřizují důležité věci způsobem, že člověk musí žasnouti. Ptejte se na Slovensku advokáta, právníka, jak to dnes stojí se správou, se státní správou a se soudnictvím, tu se vám řekne, že je to prostě směšné, co se nyní na Slovensku děje. Je tam opravdová anarchie. Tak se stává, že denně, a ne zcela neprávem, se proti českým úředníkům útočí, štve a podpichuje. Je to tedy nejen v zájmu těchto notářů, jestliže vám radím, abyste se trochu zastavili, abyste poněkud zmírnili tempo při sesazování starých, zkušených úředníků a při výměně jich s kýmkoliv, kdo se hrdě bije v prsa a pra ví: "Já jsem Čech!"
Tím tohoto státu nepočeštíte, nýbrž vyvoláváte tím anarchii a způsobujete, že Češi budou mnohem více nenáviděni než kterákoliv jiná národnost.
Chci vám k této zákonné předloze doporučiti změny a mluvím v prvé řadě k poslancům socialistickým. Předpokládám, že se nebudete stotožňovati se smyslem a zněním tohoto zákona a stotožňovati se nemůžete, protože, jak jsem řekl, se nesluší, aby úředníci byli bez ohledu na svou způsobilost, na stáří a individuelní postavení vydáni do rukou jediné osoby. Musí tedy býti v tomto zákoně nějaká ustanovení, již mohou tvořiti podklad, aby byl úředník svého místa zbaven. Tu praví náš pozměňovací návrh: Pouze důvody odborné mohou býti směrodatnými. To je to jediné, co chceme míti a co, jak doufám, každý, kdo má v sobě špetku citu pro spravedlnost, musí uznati. Předloha zákona praví dále, že notář zbavený místa má právo se odvolati, kteréžto odvolání nemá však účinku odkladného. Nuže teď víme tedy, jak to vlastně zde v Československé republice vypadá. Když je někdo svého místa zbaven, znamená to zároveň, že musí odevzdati byt a všechny věci, a v nejlepším případě dostane se mu dovolení setrvati ještě několik týdnů dále v tomto okrsku. Avšak u notářů má se věc téměř všude tak, že úřad a byt jsou pohromadě. Jakmile jednou přijde od ministra spravedlnosti sesazení, znamená již také zároveň, že musí odevzdati byt a úřad svému nástupci. Nyní ptám se, pánové, jak si to představujete, jestliže tu jednou stojí člověk se svou rodinou bez místa a bytu a nyní počne se odvolávati? Vždyť známe úřady: odvolání jde dvěma instancemi, každá instance může přirozeně podle tohoto zákona nechati akt ležeti celá léta, protože v zákoně nepředpisuje se lhůta k vyřízení. Nyní se vás ptám: Bez bytu, bez úřadu, bez výdělku, jak může člověk vyčkávati výsledku odvolání? (Předseda Tomášek se ujal předsednictví.)
Proto si přejeme, aby odvolání mělo odkládací účinek. Lidé, kteří čekají na tato místa, budou již se starati o to, aby, i když v zákoně není stanovena lhůta k vyřízení odvolání, bylo rychle vyřízeno, má-ji odvolání odkladný účinek. V tom můžete býti bez starosti. Vidíte, že je to také praktické, má-li odvolání odkládací účinek.
Avšak v poslední řadě - a to alespoň jsme těmto lidem povinni - když již ví, že je místa svého zbaven, že se může alespoň v době odvolací nove hospodářsky zaříditi; to je přece to nejmenší, co může žádati. Přečtu doslovně tyto pozměňovací návrhy (čte):
K § 1: Před slovo "nezpůsobilí" budiž vloženo slovo "odborně".
V druhém odstavci buďtež slova "jenž však nemá účinku odkládacího" nahražena slovy "jenž má účinek odkládací".
Slavná sněmovno! Vím, že těmito
změnami se v podstatě mnoho ovšem nezmění, avšak alespoň se tím
docílí, že bude zachována zásada; a jestliže zákon dosáhne v této
formě platnosti, neupadnou desetitisíce lidí v nejistotu. Pomyslete
jen: bude-li tento zákon přijat v nynějším znění, co mohou si
mysliti ostatní úředníci národnostních menšin, jak se budou po
přijetí tohoto zákona cítiti, do jakého duševního neklidu přijdou,
když jednou národní shromáždění vydalo zákon, byť i tentokráte
šlo pouze o jednu skupinu zaměstnanců, které možno bez jakýchkoliv
důvodů, bez omezení zbaviti místa. Tisícům a tisícům rodin béře
se klid duševní, nyní budou věděti: "Ode dneška jsme psanci".
Musíme alespoň ukázati, že nepřipustíme, aby někdo bez důvodu
a omezení, bez ustanovení určité směrnice měl právo zde v Československu
zbavovati lidi jich míst, ať patří k jakékoliv národnosti. Vždyť
máme rozum, víme, že nemůžeme, nebo jen těžko, ty věci zadržeti,
my však vám pravíme: Jdete-li již tou cestou, kterou jste si k
cíli vytýčili, zůstaňte při tom lidmi! (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní):
Slovo dále má p. posl.
dr. Körmendy Ékes.
Posl. dr. Körmendy Ékes (maďarsky): Velectěné dámy a pánové! Tento návrh, který leží před námi, jest jen jedním článkem v onom řetězu, který se kuje na zardousení Maďarska, přes to, že maďarské obecenstvo na Slovensku chovalo se za trvání nového režimu co nejpokojněji, nikdy nepůsobilo vládě obtíží, povinnostem občanským v každém směru zadost činilo, ba přes to, že podle výroku ministra války i maďarští vojáci své povinnosti bezvadně vykonávají. Přes to provádí se systematicky dále ona nesmyslná politika, jejímž cílem je zardousení původních obyvatelů Slovenska.
Tato politika vyvolala potěšitelný zjev, že dnes už je na Slovensku docela jiná nálada, než byla před rokem. Já jen poukazuji na to, že když včera jeden kolega poslanec pravil, že roztrpčení sudetských Němců dostoupilo vrcholu, tu ctěný kolega poslanec Juriga zvolal, že na Slovensku je právě tak, a dnes kolega poslanec Borovzsky nakreslil zajímavý obraz o povšechné náladě na Slovensku. Velectěné dámy a pánové! To je výsledek oné politiky. Nejprve poštvali Slováky proti Maďarům a Němcům, a pak mistrně roznítili třídní protivy. Postavili do řady proti nám komunisty a sociální demokraty. (Posl. Surányi [maďarsky]: Nás nelze postaviti do řady, my stojíme na stanovisku třídního boje; my vždy bojujeme proti buržoům bez rozdílu národnosti!) Chybil-li jsem, rád odvolávám. Tato politika, kterou oni provozují, a která se nikterak neliší od politiky koloniální, není nic jiného, než nechutné podněcování a nechutné pobuřování. Na začátku stačilo prohlásit národní hesla. Vynašli ideologii československého jazyka která, jak vyšlo na jevo, není nic jiného, než veliký podvod. Víme, že jedno jablko a jedno jablko jsou dvě jablka. Oni však říkají, že jeden Čech a jeden Slovák je jeden Čechoslovák. Že mám pravdu? Po vznícení národnostní a třídní nenávisti nejnověji rozdmychují už i náboženskou nenávist. Před třemi týdny objevily se v Košicích plakáty, které rozšiřovali pražští volní myšlenkáři, na nichž jsme mohli čísti nic menšího, než to, že římsko-katolická církev je říší pekla, římský papež satanášem, a že je povinností každého poctivého Čechoslováka vystoupiti z římsko-katolické církve. Nejcharakterističtější na těch plakátech bylo, že byl na nich podepsán osvětový odbor velitelství XI. československé divise.
To se však neděje jenom na Slovensku, nýbrž i v Podkarpatské Rusi. To je dnes země hlupců. Tam proto, aby nějak zarazili klín mezi lid, (Hlas: Autonomie!) Autonomií pěkně lapili rusínský lid. Velectěné dámy a pánové! Co tam udělali? Vnesli mezi rusínský lid náboženskou nesnášenlivost, aby sloužil velkoslávské myšlénce, přivedli rozkolníky, přivedli Velkorusy. Tito Velkorusové a jiní hejskové způsobili poměry, které jsou vskutku asijské. Tyto živly mají tu odvahu, že se usazují v rozličných úřadech. Nejnejapnější zařízení vydávají, uvalují peněžité pokuty.
V slovenských kruzích slyšel jsem jednu dobrou anekdotu. Jedná o jednom československém zajíci, který ze Slovenska běží na rakouské hranice, a když přeběhne hranicí, setká se s rakouským zajícem. Ten ho zastaví a ptá se: "Kam pospícháš?" Český zajíc odpoví: "Stěhuji se do Rakouska." - "Proč?" táže se druhý. "Tam nelze žíti." - "Proč by tam nebylo lze žíti?" - "Tolik nařízení vydávají, že se v nich už nikdo nevyzná, a takové knihy vydávají, že jim nikdo nerozumí. Tyto dny jsem se dověděl, že vyjde nařízení, že je třeba střihati koně proto, aby páni v Praze mohli si lehnouti do lepších matrací." - "Ale ty přeci nejsi kůň?" - "To vím, ale nepodařili se mi hned prokázati, že nejsem koněm, šestkrát mne ostříhají." (Veselost.) Ale neodcházejí jenom zajíci, nýbrž stěhují se i lidé. Mezitím, co Beneš snuje své velké plány o zvětšeni Československa, Slovák strádá a hyne.
O tom blouznění po moci, o tom šílení po zveličení, které charakterisuje Benešovu politiku, slyšel jsem mnoho v tomto dome. Nedávno slyšel jsem charakteristickou věc. Bude zajímati kolegu posl. Blaho. Slyšel jsem, že Beneš nyní pracuje na tom, aby přemístil Jaderské moře do Československa. Jde o to, může-li jugoslávský župan potvrditi spolehlivost námořské politiky, neboť potom se mu podaří i toto. On je střediskem, ohniskem Evropy, vrcholem vší politické moudrosti. My máme svoje mínění o tomto blouznění po moci, které mu dovoluje zasahovati do záležitostí jiných států, ale netrpí zasahování do poměrů československých. Naše mínění o něm je takové, jaké měl Karel Eötvös o Františku Košutovi. Pánům Slovákům to povím v chodbě, zde před celým domem neodvažuji se to říci. To chci však zdůrazniti, že totéž mínění máme o Benešovi.
Malé dohody nám není třeba; to je taková nestvůra jako jiné. (Různé výkřiky.) O Velkomaďarsku lze mluviti, neboť to má tisíciletou minulost, ale Malá Dohoda při nejbližší příležitosti ohlásí konkurs. (Posl. dr. Blaho maďarsky]: Proč?) Nyní bych dal odpověď ctěnému kolegovi posl. Blahovi o Malé Dohodě. Do Malé Dohody zatáhli Rumunsko. A kdo je této zemi největším nepřítelem? Rusko. A věříte snad, že v případě ruského útoku bude Československo a Jugoslavie podporovati Rumunsko? To jen poznámkou jsem pravil na poznámku kolegy posl. Blaha.
Dokud bude v Československu trvati
rozdělení občanů na občany prvé, druhé a třetí třídy, potud nelze
mluviti o velkorysé zahraniční politice, nýbrž může se radovati,
dovede-li udržeti vnitřní pořádek, neboť tento systém rozdělení
na občany prvého, druhého a třetího řádu způsobuje, že i duch
vojska může býti takovým.
Předseda (zvoní):
Upozorňuji pana řečníka,
že jeho doba již uplynula.
Posl. dr. Körmendy Ekes (pokračuje): Lituji velice, že jsem nucen ukončiti svou řeč nyní, kdy jsem chtěl přejíti k nejzajímavějším věcem.
Na návrh, který není ničím jiným,
než politickým nesmyslem, nepřistupuji. (Souhlas na levici.)
Předseda (zvoní):
Listina řečníků jest
vyčerpána. Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji.
Zpravodaj posl. dr. Kubíček: Slavná sněmovno! Pan posl. S. Mayer učinil některé pozměňovací návrhy k zákonu, který se právě předkládá, a žádá specielně, aby v tom případě osoba notáře byla vyměněna, jestliže není odborně způsobilá. Tu dovoluji si upozorniti pouze na to, že zde nejde pouze o odbornou způsobilost, nýbrž také o důvěru k osobě, funkcí tak důvěrnou vybavené, a na základě toho musíme trvati na tom, jestliže státně, komu věnuje důvěru - tedy důvěru za důvěru - aby tu důvěru mohl věnovati také osobě, která si jí zaslouží ve svém počínání vůči státu.
Pokud se týče účinku odkládacího,
který by měl býti podle pozměňovacího návrhu pana kol. Mayera
zaveden, dovoluji si upozorniti, že potom by zákon sám stal se
ilusorní, neboť tím okamžikem, kdy některý notář je zbaven svého
úřadu, nastává zde vakuum, které nesmí býti v zájmu veřejnosti
a v zájmu klidného vývoje úředního v oboru notářském způsobeno.
Zde zájem klidného vývoje žádá, aby místo uprázdněné bylo okamžitě
novou osobou nahrazeno. Za tím účelem navrhuji, aby slavná sněmovna
setrvala při původním usnesení právního výboru a vyslovují se
proti resolučním návrhům pana posl. Mayera.
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se).
Míním dáti hlasovati tímto způsobem: Nejprve o § 1 dám hlasovati ve znění, navrženém panem posl. Mayerem, a to na vsunutí slova "odborně" v odstavci prvém a o změně, aby stížnost měla účinek odkládací v odstavci druhém. Když návrh tento bude zamítnut, dám hlasovati o § 1 ve znění zprávy výborové.
K §§ 2 až 4 nebylo podáno pozměňovacích návrhů. Dal bych o nich, jakož i o nadpise a úvodní formuli hlasovati najednou ve znění zprávy výborové.
Jest snad námitka proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyla.)
Není jí, budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.
Kdo tedy souhlasí s § 1 ve znění, navrženém panem posl. S. Mayerem a soudr. na vsunutí slova "odborně" v odstavci 1 a změnu, aby stížnost měla účinek odkládací v odstavci 2, prosím, aby povstal. (Děje se).
To je menšina, návrh jest zamítnut.
Kdo tedy souhlasí s § 1 ve znění zprávy výborové, prosím, aby povstal. (Děje se).
To je většina. § 1 je přijat ve znění zprávy výborové.
Kdo souhlasí teď s §§ 2 až 4 incl., dále s nadpisem a úvodní formulí tak, jak jsou obsaženy ve zprávě výborové, prosím, aby povstal. (Děje se).
To je většina. §§ 2 až 4, jakož i nadpis a úvodní formule jsou schváleny podle zprávy výborové.
Tím poslanecká sněmovna přijala osnovu v prvém čtení a druhé čtení dám na denní pořad schůze příští.
Přerušuji projednávání denního pořadu dnešní schůze, a než přikročím k pokračování debaty o naléhavých interpelacích, nám za svou povinnost, obrátiti se k události, která se zběhla před schůzi plenární.
Při dnešní schůzi výboru rozpočtového totiž udála se na chodbě před místností výborovou politování hodná příhoda, proti které, kdyby se byla stala ve schůzi sněmovny, bych byl samozřejmě zakročil nejostřejšími prostředky, jež poskytuje předsedovi jednací řád a jichž použíti při podobné příhodě jsem se nerozpakoval.
Jednací řád náš nedává mně však možnosti, užíti kárných prostředků proti neparlamentním činům, které se odehrají mimo schůzi sněmovní. Jest na uražených, aby se za takovéto injurie domáhali zadostiučinění pořadem práva trestního.
Přece však mám za svou povinnost, abych jako předseda sněmovny a jako strážce pořádku nejen v síni zasedací, nýbrž i v budovách sněmovních vyslovil nejhlubší politování nad takovýmito příhodami ve sněmovní budově.
Připojuji to vřelé přání, aby příhoda dnešní zůstala ojedinělá v našem parlamentě. (Hluk.)
Přikročuji k