pokračování v rozpravě o naléhavé interpelaci posl. Mlčocha, Pastyříka a soudr. vládě o nespravedlivém vyměřování daní (tisk 2339),
na kterou došla odpověď vlády pod čís. tisku 2585.
Byl mi podán návrh p. posl. Špatného na konec debaty o naléhavé interpelaci pana posl. Mlčocha. Jelikož, jak jednací řád to předpisuje, mluvili nejméně 4 řečníci, dám návrh tento odhlasovati.
Kdo souhlasí s tím, aby debata o naléhavé interpelaci pana posl. Mlčocha, Pastyříka a soudr. byla skončena, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se).
To je většina, návrh je přijat.
Žádám, aby byli přečteni řečníci
a aby provedli volbu generálního řečníka u levé zapisovatelské
tribuny. (Hluk.) Prosím o klid.
Sněmovní tajemník dr. Říha
(čte): Scharnagl, Geršl, Zierhut,
Netolický, Wenzel, Tománek, inž. Kallina,
Bradáč, Kostka, Benda, dr. Radda,
Langr, dr. Nosek, Pittinger, Patzel,
Špatný, dr. Brunar, Knirsch, Trnobranský,
Simm a Slavíček.
Předseda: Prosím pány právě přečtené, aby provedli za asistování pana tajemníka volbu generálního řečníka,
(Po provedení volby:)
Hlavním řečníkem zvolen byl pan
posl. Netolický. Uděluji mu slovo.
Posl. Netolický: Vážené Národní shromáždění! Předmět naléhavé interpelace, o které právě jednáme, jest opravdu veliké důležitosti, což dokazuje také ta okolnost, že téměř všechny strany zde zastoupené poslaly své řečníky, aby protestovali proti nemírnému vyměřování daní. Moje strana není jistě stranou, která by z tohoto nesprávného nebo nemírného vyměřování daní chtěla vytloukati nějaký kapitál, nějaké politické činy anebo chtěla sváděti k nějakým nezákonným skutkům - o tom není jistě pochyby - ale přece musíme připojiti se ke všeobecným protestům, které po této stránce byly vytýkány ne státní správě, nýbrž úřadům, které daně, ať již daň výdělkovou, daň osobní, daň z příjmu anebo z obratu, byly vyměřily.
My víme, že nelze kritiku přepisování tohoto generalisovati a nelze obviňovati všeobecně (Hluk. - Výkřiky německých poslanců. Předseda zvoní.), nýbrž že nutno protestovati proti těm největším křiklavostem, kterých vyměřovací úřady při předpisování daní se dopustily.
Takových případů byla uvedena celá řada. A dovolte mi, abych několika málo slovy jaksi řadu těchto výtek doplnil.
Společenstvo řezníků a uzenářů v jednom okresního městě má svoje jatky, kde veškeré porážky jsou zapisovány a kontrolovány tamějším zvěrolékařem. Vedle toho všichni ti řezníci jsou podrobeni důchodkové dani státní. Tedy po té stránce všechny tyto okolnosti jsou zjištěny a nade vši pochybnost potvrzeny, a přece jen tamní berní správa daň z obratu zvýšila trojnásobně.
Mám jiný případ: 2 manželé vzali se před třemi roky, muž měl 20.000, žena 30.000 K věna, dohromady 50.000 K. Měli živnost tři roky a berní správa vyměřila jim na daních 315.000 K. A tu na protest těchto postižených byla vyslána ministerstvem financí revidující komise, která zjistila, že celkové jejich jmění obnáší pouze 165.000 K. Zde v takových případech bylo opravdu dokázáno, že nejde zde o nějaký spravedlivý předpis daně, nýbrž že tu jde o samotnou existenci podobných postižených živnostníků a ze běží o zničení celé řady poplatníků, kterých přece náš stát potřebuje ke svému trvání, což je nepochybno.
Systém daňový, kterému dnes jsme podrobeni, pozůstává ponejvíce na zákonech bývalého Rakouska. Daň z výdělku a z příjmu jsou daně, které byly uzákoněny roku 1896. K předepsání těchto daní, jak známo, byly zákonem ustanoveny komise, které z polovice mají býti voleny poplatníky samotnými, z polovice mají býti doplňovány státem. My si právem stěžujeme na to, že od r. 1912, tedy celých 9 roků již tyto komise volbou z kruhů poplatnických doplněny nebyly. (Slyšte!) Několikráte byla již vláda interpelována a odpověděla, že prý z toho důvodu, že jednak by byly berní správy, které jsou již beztak přetíženy prací, přetíženy ještě dále, a za druhé, že to není proveditelno z toho důvodu, poněvadž v některých berních okresech nejsou předepsány daně ani za r. 1919. Myslím, že to není důvod proto, aby nebyl respektován a prováděn zákon, který sám ukládá, že polovice těchto komisí, které mají ukládati daň výdělkovou a z příjmu, musí býti volena poplatníky bez ohledu na to, je-li ta daň předepsána či ne, zda-li by snad někteří poplatníci nebyli do těch volebních seznamů zaneseni anebo zda-li jiní, kteří snad přestali živnost provozovati a podobně, z těchto seznamů měli býti vyloučeni. Zde musí býti respektován zákon, a to i samotnou státní správou.
Všechny tyto důvody, které se nám uváděly s této strany, nemůžeme akceptovati a stotožňovati se s nimi, nýbrž musíme protestovati proti tomu, že po té stránce nejsou předpisy zákona, jak by bylo žádoucno, vyplňovány. Pokud se týče samotného systému, my jej již od delší doby pokládáme pro nás za naprosto nespravedlivý a nepřijatelný. Prosím, dámy a pánové, abyste laskavě uvážili, že jsou to živnostníci, kteří tímto systémem daňovým jsou zatěžováni. Já negeneralisuji, já jen vysvětluji celkové postavení. Živnostník je zdaněn ze svého příjmu dvakráte: (Tak jest!) Jednou je zdaněn daní výdělkovou, která se nepředpisuje z ničeho jiného, než z jeho výdělku, z jeho příjmu, a po druhé je zdaněn daní osobní. Ale vedle toho ta první daň je pro stav živnostenský nejtěžší, poněvadž je zatížena přirážkami obecními, okresními a zemskými, tedy těmi hroznými přirážkami. (Hlas: Což když je výrobcem a současně prodává, tak je třikrát zdaněn?) To ne, já k tomu přijdu, kolego. V té věci musíme si stěžovati, že živnostnictvo je nespravedlivě a nepoměrně zatíženo. Dovolávám se toho, aby i živnostnictvu bylo v této věci souzeno po právu, aby jeho příjem jako vrstvám ostatním byl zdaněn jenom jednou. To je přirozené.
Na druhé straně ovšem musíme - což se bude zdáti nepopulární - trvati na tom, aby k daním, které jsou potřebny pro obce, okresy a zemské hospodářství, přidrženi byli všichni poplatníci. Jsem si vědom toho, že dnes k potřebě těchto institucí přispívají všichni, poněvadž přispívají nejen přímými, nýbrž i nepřímými daněmi, ale přece jen chceme, aby každý, kdo rozhoduje v obci, po případě v okresu a státu, nesl tu určitou zodpovědnost, kterou placení daní sebou přináší. Tedy pronáším heslo, aby zdaněni byli všichni individuelně, každý podle svého příjmu: kdo bude míti malý příjem, aby byl zdaněn nepatrně, a ten, který má příjem veliký, aby podle toho byl zdaněn způsobem odpovídajícím jeho příjmu, ač ovšem kdo bude míti příjmů 10.000 K, snad ponese tíže placení daní v obnosu 100 K než ten, který bude míti 100.000 K a bude musiti platiti 20-30 tisíc korun, poněvadž druhému zůstane více na jeho potřeby nežli tomu prvnímu.
Pokud se týče specielně předpisování výdělkové daně u nás, dovolil bych si poukázati na jednu okolnost, která stav živnostensky nepoměrně zatěžuje. Zatěžuje proto, poněvadž kontingent, který byl ustanoven dřívější správou rakouskou, byl roku 1919, jak známo, zrušen. Kontingentováni mělo za následek, že daň výdělková byla od let zvyšována o 2.4%. Ale podívejme se, jaký následek mělo zrušení kontingentu pro předpisování daně výdělkové u nás. Roku 1919 všeobecná daň výdělková obnášela 48 milionů u poplatníků menších, u poplatných podniků veřejně účtujících obnášela částku 47 mil. korun. Roku 1920 všeobecná daň výdělková u malých poplatníků 87 mil. korun, kdežto u poplatníků velkých jen 85 mil. K. Ale zvláště nápadný rozdíl je pro rok 1921, kdy všeobecná daň výdělková u malých poplatníků činí 125 mil. K, kdežto u poplatných podniků veřejně účtujících obnáší pouze 96 mil. K. Tedy za 2 roky ze základu, který byl u těchto dvou kategorií téměř úplně stejny, stouplo to u malých podniků všeobecnou daní výdělkovou povinných na 125 mil. K, kdežto u podniků veřejně účtujících, tedy kapitalistických, to obnáší pouze 96 mil. K.
To jsou cifry, nad kterými se musíme pozastavit a které nejsou, jak myslím, tak zobrazitelny na poplatní a finanční síle těch malých a středních vrstev výrobních.
Nyní bych se měl zabývati daní z obratu. Daň z obratu, jak známo, má v theorii bytí placena konsumenty. Tedy každý živnostník měl podle dosavadních platných zákonů právo připočítati si daň z obratu do ceny zboží. Tato theorie, podle mého skromného úsudku, měla oprávnění tenkráte, když byl, řekněme, jaksi nedostatek zboží, hlad po zboží, když toho zboží bylo žádáno. V tom čase příznivé konjunktury tato theorie měla své oprávnění, ale pozbyla ho tím okamžikem, jakmile bylo zboží nadbytek, jakmile octli jsme se v této konjunktuře, která dnes znamená nedostatek odbytu, nezaměstnanost a prodělávání na zboží u živnostníků. Prosím, aby mně bylo rozuměno, já nezastávám se těch několika živnostníků, kterým ve válce podařilo se, ať již z jakýchkoli důvodů, nabýti velikého jmění. Ti toho naprosto nezasluhují a také já bych nikterak nezabýval se jejich ochranou, ale my máme přece v našich malých a středních vrstvách celou řadu, statisíce malých živnostníků, kteří byli na vojně a průběhem té doby byli připraveni téměř o všechno svoje jmění, ušetřené kolikráte z mozolů... (Posl. Zeminová: Malozemědělci také!) Ano, malozemědělci také... a kteří dnes v době, kdy vrátili se po převratu zpět, s těžkými často okolnostmi zařídili si své živnosti a nakoupili zboží za to, co za rok, za 2 roky vydělali, ale hrozí jim nebezpečí, že to prodělají. Dnes toto ustanovení o dani z obratu a tato theorie pozbývají své oprávněnosti a platnosti. Má-li daň z obratu býti zvýšena, má býti ustanoveno při tomto zvýšení, že daň z obratu může býti ke zboží připočítána.
Při této příležitosti dovolím si upozorniti na některé opravdu zajímavé věci a zjevy. Vždyť máme celou řadu živností, které vlastně, po mém skromném úsudku, dani z obratu nemají podléhati, poněvadž svůj příjem rekrutují jedině a pouze z práce, a nikoliv z obratu a prodeje zboží. Uvedu několik takových případů: Máme kominíky, máme holiče, máme malé obuvníky, správkaře, krejčí a podobná řemesla, lidi, kteří se živí jedině a pouze prací svých rukou, a nikoliv obchodem s nějakým zbožím. Tedy u nich o nějakém obratu nemůže býti ani řeči. (Zcela správně!)
Byl jsem svědkem, kterak kol. Geršl v živnostenském výboru dovolával se zástupce ministerstva financí, aby u faktorů, kteří přijímají práci, ji rozdělují a zase odvádějí, kteří tedy nemají obratu, nýbrž pouze přijímají a odvádějí práci, daň z obratu takovýmto živnostníkům a faktorům předepisována nebyla. Důsledek tohoto stanoviska by tudíž byl, aby těmto malým živnostníkům, kteří se živí prací rukou svých a nemají fakticky žádného obratu, tato daň z obratu byla snížena anebo vůbec nebyla předpisována. Zatím jsme však svědky něčeho zcela jiného. Slyšíme, že takovému slepému muži, takovému ubožáku, který ve své slepotě nechce přece jíti žebrat a živí se prací svých rukou, berní správa ve Dvoře Králové předepíše daň z obratu 12.000 K ročně. Pak ovšem promiňte, když řeknu, že nějaké zatušování a tvrzení, že se hledí k poplatní síle jednotlivcově, u nás nenalézá víry a důvěry.
Opakuji tedy, že naléhavá interpelace, o které jednáme, má velice mnoho oprávnění a že odpověď, která byla dána panem ministerským předsedou Černým jménem vlády, naprosto nedostačuje. Nedostačuje v několika bodech, na příklad... (Předseda zvoní.) Já budu hned hotov, já jsem poněkud překročil lhůtu a budu se bráti ke konci.
Chci ještě promluvit o jedné věci. Při všech těchto stížnostech tanulo mi na mysli jedno stanovisko, totiž stanovisko, kterého jsem se jen letmo dotkl a ke kterému chci navrhnouti resoluci, totiž stanovisko, aby nynější systém daňový byl již jednou odstraněn. Voláme po tom všichni, aby místo dosavadního systému berního zavedena byla jednotná progresivní daň z příjmu, což jest již dávným požadavkem nejen kruhů živnostenských, nýbrž i všech pokrokových vrstev našeho národa.
Z toho důvodu bych si dovolil podati svým klubem resoluci a prosím, aby byla odhlasována v následujícím znění: Podepsaní navrhují: "Vládě se ukládá, aby učinila přípravy k odstranění dnešního daňového systému a zavedení jednotné progresivní daně z příjmu." (Výborně!)
Prosím, aby byla tato resoluce
poslaneckou sněmovnou laskavě odhlasována. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní):
Slovo k poznámce podle
§ 44 našeho jednacího řádu má pan posl. Zierhut.
Posl. Zierhut (německy): Velevážené dámy a pánové! Především opravuji, že není pravdou, jak prohlašuje vláda ve své odpovědi, že se při vyměřování daní nepostupuje spravedlivě. Důkazy jsou události, jež se staly před nedávnem v politickém okresu stříbrském. V politickém okresu stříbrském máme jako ve všech ostatních okresech, a to - to musí býti výslovně prohlášeno, - netoliko v okresech německých, nýbrž i v českých, jak projednávání této interpelace jasně ukázalo zjev, že berní správy postupují způsobem, proti kterému se obrací veškeré obyvatelstvo; je tedy přirozeno, že také obyvatelstvo, tvořivé stavy politického okresu stříbrského proti takovému zacházení v otázce daňové muselo vznésti ve veřejném lidovém projevu nejostřejší protest.
Avšak v politickém okresu stříbrském nebyl jen nátlak daňový veliký, nesnesitelný, zde spoluúčinkovaly i jiné poměry, vyvolané zvláště počínáním přednosty tamního politického úřadu Kozlanského. Tento politický úředník, jenž asi před rokem přišel prozatímně na toto místo, není ničím méně než politickým úředníkem. Úkolem politického úředníka je přece, aby vycházel s obyvatelstvem, aby prováděl v okrese politickou správu, a sice řádnou, spravedlivou. Není jeho úlohou, aby jednu část obyvatelstva tohoto okresu utlačoval, utiskoval, poroboval, nýbrž jeho úkolem je, a zvláště, jde-li dokonce o většinu obyvatelstva v okresu, aby zachovával v každém ohledu spravedlnost a pořádek. V tom směru zůstává Kozlanský mnoho dlužen. Kozlanský vystupuje zcela otevřeně proti většině obyvatelstva stříbrského okresu, totiž proti německému lidu; ujímá se prý české menšiny v tomto okresu a nedbá při tom naprosto všeobecných ohledů na spořádanou správu. Není zde místo a čas k tomu, abych zde předvedl všechny přehmaty tohoto okresního paši v pravém slova smyslu, avšak přece musím zdůrazniti, že je to dílem Kozlanského, byly-li jen v tomto okresu zrušeny 52 německé školy. On to byl, jenž docela vlastnoručně s pomocí posádky plzeňské odstranil v Horních Sekeřanech pomník císaře Josefa opět s jeho místa, a ještě dnes není známo, kde se tento pomník, majetek obce Horní Sekeřany, nachází. Kdežto německé obyvatelstvo utlačuje a utiskuje, neopomine přirozeně žádné příležitosti, aby na druhé straně protežoval českou menšinu a zvláště aby vydražďoval německé obyvatelstvo. Tak na př. při sokolské slavnosti konané 29. května pozdravil oficielně jakožto okresní hejtman na nádraží dostavivší se jako hosty Sokoly, nařídil vyvěšení praporů na všech veřejných budovách v německém městě Stříbře, ba šel ještě dále přes svá oprávnění, dokonce nařídil vojsku, aby spolupůsobilo při této slavnosti. Docela jinak však bylo tomu, když němečtí turnéři odhodlali se pořádati ve Stříbře německou veřejnou tělocvičnou slavnost. Tu bylo německým vojínům ovšem zabráněno jíti společně v průvodu německých turnerů, a on to byl, který fotografoval německé turnery, aby pak dodatečně, proti úmyslu tamního vojenského velitele, žádal potrestání těchto německých vojínů. Při slavnosti slunovratu zakázal Kozlanský proti dosavadnímu zvyku a obyčeji účastníkům této slavnosti vtáhnouti do města. Krátce, pan Kozlanský je násilným držitelem moci v politickém okresu stříbrském a je nejvyšší čas, aby tento člověk zmizel s místa svých přehmatů. Bude ovšem příležitost o této věci ještě obšírněji mluviti; v té věci podal jsem naléhavou interpelaci. Musí však býti prohlášeno, že je nejen v zájmu znovuzavedení klidu a pořádku v politickém okresu stříbrském, nýbrž hlavně v zájmu státu svrchovaně na čase, jestliže tento člověk konečně zmizí s jeviště. Neboť není pravda, jak to jmenovitě jistými českými listy je zdůrazňováno, že toto protestní shromáždění mělo povahu protistátní nebo že namířeno bylo proti jednotlivým českým úředníkům. Prohlašujeme výslovně, že to je zlomyslné překrucování a předstírání klamných skutečností. S daňovou demonstrací ze dne 7. t. m. byl spojen pouze ten účel, aby hlavně docíleno a provedeno bylo spravedlivé zákonné předpisování daní. Panu dr. Hudskému, tamnímu přednostovi berní správy, nebyl ani vlásek zkřiven. Je to lež, tvrdí-li se v interpelaci posl. Lukavského, že finanční tajemník dr. Hudský prý utrpěl při demonstraci nervový otřes. Je to lež, neboť tento člověk již odpoledne zase seděl ve svém hostinci s rolníky a pěkně si pochutnával na pivě. Ovšem, tato daňová demonstrace byla zároveň i demonstrací proti násilníku Kozlanskému a zástup lidu zcela otevřeně tam požadoval, aby vláda konečně jednou začala s tím, aby zavedla v tomto okresu opět spořádané poměry, klid a pořádek a domáhal se odstranění Kozlanského.
A je příznačno, že Kozlanský právě v ten den byl v Dobřanech. Myslím, že muž a zvláště přednosta politického úřadu, který má zdravý rozum, nemůže nikterak vésti politickou správu takovým způsobem. Bylo by třeba vážně uvážiti, zda vláda by neměla dáti vyšetřiti duševní stav tohoto muže.
Daňová demonstrace provedla se úplně klidně, v pořádku, nerušeně, důstojně. Co však se přihodilo den na to? Kozlanský byl osobně dotčen, že organisace svazu hospodářského dovedla přes noc svolati tisíce hospodářů a živnostníků k protestnímu projevu. Pouze obezřetnému počínání tamního politického úředníka dr. Piffla dlužno přičísti, že tento protest odbyl se v klidu a pořádku. Kdyby byl býval přítomen pan Kozlanský, nebylo by tomu tak, neboť on by býval při své povaze a ve své pomstychtivosti poslal proti klidnému obyvatelstvu, jež žádalo pouze pomoc od nezákonných poměrů, již vyžádané vojsko. Není tudíž správné, jestliže politickému úředníku, okresnímu komisaři dr. Pifflovi, snad proto, že schůze tak klidně prošla, má býti dána důtka neb učiněno nějaké jiné příkoří. Přes ten klidný průběh schůze neopomenul však Kozlanský, aby vyhověl své osobní touze po pomstě, příštího dne dáti předvésti naše tajemníky strany, a sice bez zatýkacího rozkazu, bez příkazu soudcova a s obejitím samého okresního soudu ve Stříbře. Nesmíte říci, že tam sedí samí němečtí úředníci a že by snad byli ve vazbě držené propouštěli! Ne, přednosta tohoto okresního soudu je český rada zemského soudu. A on to právě byl, jenž se bránil proti tomuto násilnému činu Kozlanského a jenž zasadil se u krajského soudu v Plzni, aby již z lidskosti byl jeden z těchto tajemníků, jehož dítko je smrtelně nemocno, propuštěn.
Přes to však přirozeně osobní
pomsta Kozlanského nepovolila. V posledních dnech - předevčírem
- zachycena byla telefonická rozmluva s Plzní, podle které to
byl Kozlanský, jenž u krajského soudu v Plzni žádal, aby naši
neprávem zavření tajemníci strany nebyli propouštěni. Zavřeli
však nejen tyto tajemníky strany, nýbrž též příjemce pozvání,
jenž sám neměl se schůzí ničeho společného, nýbrž pouze obdržel
expresně od okresního sekretariátu naší strany pozvánku. Kozlanský
dal zavříti rovněž jistého starého, šedesátiletého muže; v Kladrubech
byl uvězněn Josef Klier, mladík 18letý, jenž nikterak nebyl při
této demonstraci účasten, ani při zasílání pozvánek, ani nějak
jinak. Avšak Kozlanský rozkázal, že z Kladrub musí býti někdo
zavřen, úplně lhostejno, kdo to je; není-li to starý Klier, musí
to býti mladý. V souvislosti s touto demonstrací byl předveden
také Fritz Hassold. Ten nemyslil ničeho touto demonstrací, byl
tam pouze jako zástupce tisku, avšak přirozeně, poněvadž je Kozlanským
osobně nenáviděn, musil rovněž násilně býti dopraven ke krajskému
soudu v Plzni. Jak vidíte, vládnou v politickém okresu stříbrském
poměry, jež nejsou ani v nejmenším spořádané a důstojné právního
státu. Postavení tamního přednosty politického úřadu je neudržitelné.
Jestliže vláda a vy všichni, kdož jste zodpovědni za tento stát,
chcete míti v okresu stříbrském klid a pořádek, pak to není možné,
jestliže tohoto tyrana, tohoto trhana, přednostu politického úřadu,
tam ještě dále ponecháte. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní):
Volám pana posl. Zierhuta
za tento výrok k pořádku.
Posl. Zierhut (pokračuje): Vždyť já budu ještě míti příležitost promluviti o těchto neudržitelných a nesnesitelných poměrech v okresu stříbrském. Každým způsobem však mají býti takové poměry v okresu stříbrském odstraněny. Má-li se tam navrátiti klid a pořádek, pak je třeba, aby tento blázen, tento poloviční šílenec Kozlanský byl odtamtud, ale hned, odstraněn. Posud neudály se ve Stříbře žádné protizákonné skutky, není však možno na dále tam udržeti klid a pořádek.
Vy sami musíte si přičísti, jestliže
se snad v nejbližší době tam něco přihodí, co by snad mohlo se
rozšířiti na všechny německé okresy tohoto státu. (Potlesk
na levici.)
Předseda: Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Podle § 69 jest po rozpravě hlasovat o tom, schvaluje-li se odpověď podaná panem ministrem čili nic. Odpověď tato byla rozdána tiskem pod č. 2585.
Kdo tedy odpověď tuto schvaluje, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Odpověď jest
schválena a tím jest tato naléhavá interpelace vyřízena
a přikročíme
k pokračování v rozpravě o naléhavé interpelaci posl. Blažka, Skaláka a soudr. předsedovi vlády a ministru vnitra o urychleném poskytnutí náhrady pozůstalým po usmrcených, náhrady za umělé údy a náhrady bolestného a ušlého výdělku za dobu léčení všem postiženým střelbou četnictva a vojska při událostech 14. prosince 1920 v Mostě (tisk 2507).
K této naléhavé interpelaci podává pan posl. dr. Czech návrh, aby rozprava o ní spojena byla s rozpravou o naléhavé interpelaci posl. Skaláka, Roučka, Skaunicové a soudr. celé vládě o plánovitém pronásledování dělnického hnutí v Československu (tisk 2495), přiznanou samostatně v předešlé schůzi.
Kdo souhlasí s tímto formálním návrhem, aby obě tyto debaty byly sloučeny, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina, návrh tento se přijímá.
Ještě sděluji dodatečně, že také pro tuto naléhavou interpelaci (tisk 2495) navrhuji řečnickou lhůtu 15 minut. Námitka proti tomu není? (Nebyla.)
Není jí. Lhůta je přijata.
Dalším řečníkem jest p. posl.
Toužil. Uděluji mu slovo.
Posl. Toužil: Paní a pánové! Klub posl. československé strany komunistické podal interpelaci, v níž uvádí konkretní případy pronásledování svých příslušníků a dále poukazuje na konfiskační praksi. Pánové po přečtení naší naléhavé interpelace přiznáte, že jsou tam uvedeny velice smutné kapitoly, které nasvědčují tomu, že nežijeme ve státu režimu demokratického, nýbrž naopak, že žijeme ve státu třídním za režimu kapitalistického.
O prosincových událostech bylo ve sněmovně již promluveno a proto mi dovolte, abych jen na některé momenty ještě poukázal.
Řeči, které v parlamentě promluveny byly, a zejména prohlášení pana ministerského předsedy, vyvolaly dojem, že tehdejší sociálně-demokratická levice tuto tak zvanou vzpouru vyvolala a organisovala, že bouře byly namířeny proti republice a že měla se provésti způsobem násilným změna vlády.
V zájmu pravdy je nutno prohlásiti toto:
Prosincové bouře nebyly námi organisovány, nýbrž byla to odpověď na nezodpovědný čin, nařízený vládou ministerského předsedy Černého. Pan ministerský předseda není na této hrozné události sám zúčastněn. To má na svědomí více pánů a podle našeho přesvědčení jest to celá politická kamarila. (Výborně!)
Než nutno předem říci, pánové, proč k těmto událostem došlo. V jednotné straně sociálně-demokratické vleče se spor, který je dnes starého data. Spor byl rázu ideového a taktického. Spor byl veden o výklad theoretických a stěžejních nauk Marxových, jakož i byl veden spor o taktiku strany. Podle našeho přesvědčení odklonilo se vedení strany od zásad socialismu, opustilo třídní boj a vrhlo se na politiku oportunismu a ministerialismu. Tyto spory ideové a taktické byly příčinou utvoření levice ve straně sociálně-demokratické. Za zásadami a taktikou, levicí propagovanými, šlo téměř veškeré dělnictvo jsoucí ve straně sociálně-demokratické, takže vedení strany zůstávalo osamoceno. Tato situace stávala se pravičáckému vedení nebezpečnou a proto byl zosnován plán za pomoci pánů Švehly, dr. Beneše a Tusara, jehož provedením mělo býti dělnictvo o svůj těžce nashromážděný majetek, tiskárnu a místnosti připraveno, persekuci vydáno, tím své bojeschopnosti zbaveno a pak jako bezmocné zpět do oportunních vln vedení strany přivedeno. Tato kamarila vsugerovala úřednické vládě i panu presidentovi, že za pravicí stojí většina dělnictva a že na levici jest několik lidí, které možno odstraniti pronásledováním a násilím. Vláda svodům těchto "sýčků" podlehla a jen proto první část ďábelského plánu se zdařila. Devátého prosince loňského roku za pomoci úřadů, ozbrojené policie a četnictva zabrán veškerý majetek, na který dělnictvo po dlouhá léta střádalo, a přiřknut, podle našeho přesvědčení protiprávně, druhé frakci, jež byla ve zdrcující menšině.
O činech, které ozbrojenou mocí provedeny byly, řeknu jen toto: Bylo to dílo hanby, jemuž podobného příkladu marně bychom hledali. Neblahý čin, k němuž dali popud vůdcové sociální demokracie, měl za následek, že počala řáditi persekuce, že nastolen byl černý režim politické i hospodářské reakce, který cítíme v každém kroku, režim, který plnil kriminály, soudil krutě a stranicky, který zarazil rozvoj sociálně-politického zákonodárství, v sedlo posadil kapitalisty, uchystal nová břemena na lidi a dospěl nyní k vyživovacímu plánu, jenž má vyhladověti statisíce nemajetných rodin a na sociálním poli jest patrný stávkami a výlukami, při nichž státní moc a policie stojí na straně kapitalistů, bušíc kolbami nebo obušky do dělníků a, jak jsme viděli v Praze, i do bankovních úředníků.
Na státní zlovůli a úžasné činy násilí z 9. prosince odpovědělo dělnictvo 10. prosince stávkou. Vláda popuzena sociálními demokraty použila příležitosti, aby komunistickému směru v dělnictvu zasadila smrtelnou ránu, aby třídní dělnické hnutí rozmetala a utvořila volnou cestu pro pravičácký směr a jeho oportunní politiku. Tento čin budou podle našeho mínění dějiny dělnického hnutí daleko ostřeji posuzovati než ho posuzujeme my. Policie a četníci počali stříleti do bezbranného dělnictva, počalo zatýkání a pronásledování každého, o němž se vědělo, že náleží ke straně, která se ještě tehdy komunistickou nejmenovala. Přišlo vyšetřování a soudy. Každý vyšetřovanec byl vyšetřován pro zločin velezrady podle §§ 58 a 59. Podle našeho mínění vstoupilo se zde na cesty rakušácké, na cesty ze starších a hloupějších dob tohoto státu. Rakousko použilo týchž zbraní a týchž paragrafů v době protisocialistické persekuce proti nám, jako proti tehdejším omladinářům a použilo se téhož soudnictví proti českým dělníkům. Vláda Československé republiky sklidila však touž ostudu s paragrafy o velezradě jako tehdejší vláda rakouská s procesem Omladiny. Rakouská vláda při procesu s Omladinou dala přísný rozkaz, že žaloba musí zníti proti obviněným na zločin velezrady. A co se stalo u nás? Máme příklad, jakým způsobem bylo zneužito pana presidenta, který na Nový rok, dříve nežli vyšetřování bylo skončeno, prohlásil prosincovou stávku za pokus o převrat, za útok na stát a vzpouru. Dá se zcela bezpečně souditi, že vládou bylo působeno na soudce, aby ti, kteří pro prosincové události byli žalováni, byli souzeni pro zločin velezrady. Pro toto své tvrzení mohli bychom jmenovati svědky, žel však, že svědci tito jsou ve službách justice a prozrazení jich by znamenalo uvrhnouti je v nebezpečí pronásledování. Ostatně sami soudci si stěžovali v "Soudcovských Listech".