Pátek 22. července 1921

Začátek schůze ve 1 hod. 25 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Bradáč, Taub.

188 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministerský předseda Černý; ministři dr. Burger, dr. Gruber, dr. Kovařík, dr. Popelka; zástupce ministerstva financí odbor. přednosta dr. Vlasák.

Z kanceláře sněmovní: sněmovní tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška a dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 75. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou pro dnešní schůzi udělil jsem pro neodkladné záležitosti posl. dr. Hajnovi, dr. Englišovi, Křížovi, dr. Dérerovi; pro dnešek a zítřek posl. Hausmannovi pro politické jednání.

Jako nemocní ohlásili se: posl. dr. Haas do 15. srpna, posl. Heeger do konce srpna, posl. Toužil na 4 neděle, posl. Zavřel na měsíc. Všichni předložili lékařské vysvědčení.

Staly se některé změny v klubech a výborech. Žádám o jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Předsedou zásobovacího výboru zvolen byl dne 19. července t. r. posl. Srba.

Do výboru rozpočtového vysílá: klub republikánské strany posl. Malíka za posl. dr. Srdínko na 20.-22. t. m., klub soc.-demokratický posl. Stivína za posl. dr. Meissnera na 21. t. m.

Do sociálně-politického výboru vyslal: klub soc.-dem. posl. Svobodu za posl. Brožíka, klub strany komunistické posl. Bubníka za posl. Toužila, klub der deutch. soz.-dem. posl. Hillebranda za posl. Pohla a posl. Palme za posl. Schäfera na 21. t. m.

Do výboru právního vyslal: klub čsl. socialistů posl. dr. Patejdla za posl. Landovou-Štychovou, klub soc.-dem. posl. Ant. Černého za posl. dr. Dérera na 20. t. m., posl. Bečko za posl. Ulricha na 21. t. m., posl. Astra za posl. dr. Meissnera na 21. t. m. a posl. Alb. Chalupu za posl. Pika na 21. t. m. Bund der Landwirte posl. dr. Spinu za posl. dr. Pittingra, Klub der christ. soz. Abgeord. posl. Böhra za posl. dr. Luschku na 20. a 21. t. m., Klub der deutsch. soz.-dem. posl. Schäfra za posl. Heegera na 20 t. m., posl. Palme za posl. Heegera na další, posl. dr. Holitschera za posl. dr. Haase na další.

Do výboru imunitního vyslal: klub soc.-demokratický posl. Alb. Chalupu za posl. Koudelku pro 21. t. m., posl. Kubáta za posl. dr. Markoviče pro týž den.

Do výboru ústavního vysl. Klub der deutsch soz.-dem. posl. Schweichharta za posl. dr. Haase pro 22. t. m., posl. Beutla za posl. Häuslera pro týž den.

Předseda: Podán byl tento návrh:

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Návrh posl. Prokeše, Chalupníka, Jana Černého a druhů na sestátnení české zemské vyšší reálky v Mor. Ostravě.

Předseda: Dále došly tyto dotazy:

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Dotaz posl. Jar. Marka, R. Chalupy a soudr. ministru zahraničních věcí o repatriaci českých kolonistů v Novorosijsku.

Dotaz posl. Sladkého ministru školství a národní osvěty ve věci novostavby státní české menšinové školy v Bartošovicích u Studénky a v Mírově na sever. Moravě.

Dotaz posl. Sladkého ministru spravedlnosti ve věci národnostních poměrů ve státní trestnici v Mírově na severní Moravě.

Dotaz posl. Sladkého ministru železnic o národnostních poměrech na nádraží v Suchdole u Nového Jičína a ve Frýdku.

Dotaz posl. Sladkého ministru školství a národní osvěty ve věci zamýšleného přeložení státní odborné školy pro zpracování dřeva z Val. Meziříčí do Olomouce.

Dotaz posl. dr. Körmendy Ékese a súdruhov pánu ministrovi vnútra v záležitosti jednania košického policajného riaditeľstva, ktorým sa ukracujú jazykové práva maďarskej menšiny.

Dotaz posl. dr. Körmendy Ékese ministrovi vnútra v záležitosti bezohľadného vystupovania četníctva sídliaceho v Szepsi (župa Abauj-Torna) proti obecenstvu.

Dotaz posl. dr. Körmendy Ékese ministrovi obchodu v záležitosti isolovania od trhov obce Bodrogszerdahely a okolia.

Dotaz posl. dr. Körmendy Ekese ministrovi školstva v záležitosti anomálneho stavu 6 triednej elementárnej školy veľkoobce Szepsi, župa Abauj-Torna.

Dotaz posl. dr. Körmendy Ékese ministrovi školstva v záležitosti zadržania štátnej podpory Rudolfovi Argaymu, rím.kat. učiteľovi v Rárosmulyadu (župa Novohradská).

Dotaz posl. dr. Körmendy Ékese ministrovi pravosúdia v záležitosti vyrabovania Imricha Moys-a bývalého nádražného hostinského v Obišovsiach.

Dotaz posl. dr. Lelleye ministrovi financií o zneužívaniach spáchaných v štát. úrade "Ministerstvo financí, revisní odbor, oddelenie pre Slovensko."

Dotaz posl. Szentiványiho finančnému ministrovi v záležitosti prepustených verejných zamestnancov na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi.

Dotaz posl. Blažka ministru zahraničních věcí o neplacení alimentů Marii Veiglové a jejím 4 dítkám Karlem Emilem Mathierem, Saská Kamenice, Leipzigerstrasse 65 v Německé republice.

Dotaz posl. dr. Charváta ministrům financí a vnitra v záležitosti legionáře Ludvíka Brna z Vertpusty, župa Komárenská.

Dotaz posl. Petrovického, dr. Hajna a soudr. vládě o urovnání vzájemných závazků mezi státní správou a obcí Josefovem.

Dotaz posl. Petrovického a soudr. ministru veřejných prací o citelném poškození obchodníků petrolejem při posledním jeho úředním přídělu.

Předseda: Došly tyto interpelace:

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Naléhavá interpelace posl. Laube, Hrizbyla, Netolického a spol. vládě R. Č. o neodkladném vyšetření škod a finanční pomoci obyvatelstvu 17 obcí na Mělníku postižených krupobitím.

Naléhavá interpelace posl. Josefa Fischera, Böllmanna, Josefa Mayera a druhů ministrovi školství a národní osvěty o událostech v Kryrech.

Předseda: Počátkem dnešní schůze byl rozdán tiskem tento vládní návrh:

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Tisk 2637. Vládní návrh zákona o zemědělských inspektorech v republice Československé.

Předseda: Počátkem dnešní schůze byly tiskem rozdány tyto zprávy:

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Tisk 2591. Zpráva I. rozpočtového výboru, II. branného výboru o vládním návrhu zákona (tisk 2009), kterým se povoluje úvěr pro pořízení první části augmentační zásoby oděvu a výstroje pro mužstvo.

Tisk 2639. Zpráva výboru rozpočtového a výboru pro dopravu a veřejné práce o vládním návrhu zákona (tisk 1360) o dani z vodní síly.

Tisk 2647. Zpráva rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona (tisk 2369), kterým mění se ustanovení § 96 zákona ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z., o osobních daních přímých.

Tisk 2680. Zpráva rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona (tisk 2146) o dani ze zapalovadel.

Tisk 2681. Zpráva rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona (tisk 1197), kterým se blíže upravuje dávka (z majetku a přírůstku na majetku) u majetku zabraného.

Předseda: Počátkem dnešní schůze byly tiskem rozdány interpelace.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Tisk 2601. Interpellácia posl. Sychravovej, Kubála a spol. ministru národnej obrany, školstva, sociálnej pečlivosti a ministru vnútra o násilnom vyhodení v nočných hodinách z bytu učitelky Mišíkovej skrze bratislavského velitela vojenskej polície.

Tisk 5604. Interpelace posl. Hakena a soudr. ministerskému předsedovi a ministru školství a národní osvěty o persekuci řídícího učitele Jana Hostáně v Brzicích (okr. Náchod) pro vědeckou práci.

Tisk 2605. Naliehavá interpelácia posl. dr. Körmendy Ékese a súdruhov ministerskému predsedovi v záležitosti zabránenia návratu do domoviny na Slovensko príslušných a v Maďarsku študujúcich žiakov vysokých škol.

Tisk 2606. Naliehavá interpelácia posl. dr. Körmendy Ékese a súdruhov na všetkých ministrov, že mestu Košici nariadená bola reč slovenská ako úradná.

Tisk 2607. Naliehavá interpelácia posl. Füssyho, Szentiványiho a súdruhov ministrovi vnútra v záležitosti vyjádrenia, které učinil dr. Stefan Volkmann, komárňanský župan a vládny komisár na sokolskej slávnosti dňa 13. júna.

Tisk 2608. Naliehavá interpelácia posl. dr. Jabloniczkého a súdruhov na všetkých ministrov, že župan nariadil mestu Bratislave reč slovenskú za úradnú.

Tisk 2609. Interpelácia posl. dr. Lelleya a súdruhov ministrovi školstva v záležitosti bezprávnych prechmatov Benjamina Krpelca, štátneho škôldozorca v Ipolských Šahách.

Tisk 2614. Interpelace posl. Zeminové, Slavíčka, Laube a spol. ministru spravedlnosti, financí, železnic a zahraničního obchodu o zdlouhavém řízení proti Vil. Umrathovi, továrníku v Praze, jenž loni v srpnu podloudně vyvezl zlata, klenotů, peněz a potravin v ceně téměř 16 milionů korun čsl., jakož i že potrestáni byli železniční zřízenci za to, že hájili zájmy republiky.

Tisk 2616. Interpelace posl. Roučka a soudr. ministru vnitra, že se nedodržuje zákon o sestavování stálých voličských seznamů v Mor. Ostravě.

Tisk 2617. Interpelace posl. Skaláka a soudr. ministru zahraničních záležitostí o Petljurovské diplomatické missi v Československé republice.

Tisk 2618. Interpelace posl. Borovszkého, Surányiho a soudr. ministru vnitra o krvavém přepadení obyvatelstva obce Ardanovců v Podkarpatské Rusi četnictvem.

Předseda: Počátkem dnešní schůze byly tiskem rozdány odpovědi.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Tisk 2612. Odpověď ministra spravedlnosti na interpelaci posl. Čuříka a spol. o násilném znemožnění práce dělníku Bernardovi u firmy Mücke a Medler, továrna na drátěné a železné zboží ve Vítkovicích (tisk 1978).

Tisk 2613. Odpověď ministra financí na interpelaci posl. Petrovického a druhů o vyměřování přímých daní živnostnictvu (tisk 2000).

Tisk 2625. Odpověď ministra spravedlnosti na interpelaci posl. Kreibicha a druhů o konfiskační praxi státního zastupitelství v Jihlavě (tisk 2407).

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány a současně přikázány výboru iniciativnímu tyto návrhy:

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Tisk 2592. Návrh poslanců Johanise, J. Marka, Bendy a soudr., jímž se zřizuje povinná lékárnická platebna pro republiku Československou (se sídlem v Praze).

Tisk 2593. Návrh posl. Špačka, dr. Lukavského, dr. Hajna, dr. Matouška, Dyka a druhů na vydání zákona, jímž se upravuje užívání státního jazyka ve veřejných nápisech v léčebných a turisticky významných místech R. Č. S.

Tisk 2631. Návrh posl. Roudnického a soudr. v záležitosti živelní pohromy v obci Jelenko (v politickém okresu prachatickém).

Předseda: Ve věcech imunitních došly tyto spisy:

Hlavné štátne zastupitelstvo v Bratislave přípisem ze dne 15. července 1921, čís. 8009/1921 hl. št. z., předkládá žádost vyšetřujícího soudce bratislavské sedrie ze dne 14. července 1921, č. B 1320, 1921 za souhlas k stíhání posl. Bendy pro přečin pomluvy soukromého žalobce posl. Svetlíka podle § 1, 3, odst. 2. bod 1. zák. čl. XLI. z r. 1914.

Přikazuji výboru imunitnímu.

Přikročíme k dennímu pořadu.

Měli bychom vyříditi druhá čtení, ježto však presence není ještě dostatečná, není-li námitek, přikročili bychom k pokračování v debatě o odstavci pátém, totiž ke

5. zprávě I. výboru dopravního, II. výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 2091), kterým se povoluje úvěr k úhradě potřeby státní správy železniční na opatření vozidel v roce 1921 (tisk 2529).

Námitek proti tomu není? (Nebyly.) Není jich.

Přikročíme tedy k projednávání tohoto odstavce denního pořadu. Uděluji slovo řečníku, který teď je na řadě a jímž jest pan posl. inž. Jung.

Posl. inž. Jung (německy): Velectěné dámy a pánové! Na denním pořadu jest žádost správy státních drah o úvěr v částce celkem 940 milionů korun na obnovu a rozmnožení vozového parku. Nechci popírati, že tu jde o záležitost nejvýš důležitou, ba dokonce nutnou. Uvědomíme-li si stav mnohých osobních vozů, také takových, které jezdí v rychlících, musili bychom označiti obnovení vozového parku dokonce jako jeden z nejdůležitějších úkolů, kdyby nebylo nutno hledati příčinu velmi často v citelném nedostatku smyslu pro čistotu. A tomuto nedostatku, který podle své povahy pochází z východu, nelze odpomoci ani milionovým úvěrem, ani západní orientací zde tak oblíbenou. Pokud ovšem přichází v úvahu německé území, nutno plným právem mluviti o přímo nápadném zanedbávání dopravnictví v celku, tak i zvláště vozového parku a jeho stavu. Při každé příležitosti, jež se tu naskytuje, dává se nám řádně pociťovati, že my v tomto státě nejsme nic jiného, než podruzi. Nedostává-li se někdy skutečně nebo jen zdánlivě osobních vozů, zjedná se pohodlně pomoc dvorními salonními vozy 5. třídy "pro 40 mužů". V neděli měl jsem příležitost pozorovati to při krajské tělocvičné slavnosti v Hostinném. Německým turnérům byly poskytnuty zvláštní vlaky, jež byly složeny vesměs ze špinavých dobytčích vozů bez sedadel. Současně konána zcela blízko ve Vrchlabí sokolská vzdoroslavnost a tam byly zvláštní vlaky jako při vzdoroslavnosti, která se před několika dny konala v Trutnově, vesměs z osobních vozů skoro úplně nových. Rozhodně chce se tímto způsobem zas jednou názorně ukázati, že se náš národ těší v tomto státě zvláštní vážnosti. (Výkřik německý: Občané 6. třídy!)

Nejen 6., nýbrž snad 8. nebo 12. Tato župní tělocvičná slavnost je však ještě z jiného důvodu velmi interesantní, jako ostatně i ta, která se konala koncem června v Opavě, poněvadž z chování státní správy železniční vychází jasně na jevo, že jsme my Němci při každé příležitosti úmyslně drážděni. Opavský tělocvičný spolek požádal tehdy 6 neděl před slavností ředitelství státních drah v Olomouci o poskytnutí slevy jízdného. Místo vyřízení předložilo ředitelství státních drah žádost ministerstvu, aby věc, pokud možno, protáhlo. Deset dní před tělocvičnou župní slavností neměl pořádající spolek ještě vyřízení v ruce. V ministerstvu bylo mně a jinému kolegovi, který v té věci zakročil, prohlášeno, že věc mohla býti vyřízena ředitelstvím ve vlastním oboru působnosti a že ostatně žádost byla již 13. června - zakročili jsme 18. - odeslána železničnímu ředitelství. Avšak 20. června nechtělo ředitelství v Olomouci o této žádosti ještě ničeho věděti. Konečně tři dny před slavností byl opavsky tělocvičný spolek vyrozuměn, že mu byla přiznána 20% sleva jízdného. Spolek sdělil to ještě rychle všem súčastněným spolkům spěšnými dopisy, vydal za tyto dopisy 600 K a výsledek byl, že přes to nedostali všichni účastníci slevy, která je i beztak dosti skrovná, poněvadž stanice nebyly vyrozuměny. Tak tomu bylo na př. v Šumperku, kde bylo u pokladen prohlášeno, že stanici není o slevě jízdného ničeho známo. Nevězí-li za tím zlovolný úmysl, pak o něm již vůbec nelze mluviti. Podle dopisu, který jsem právě obdržel, postupuje se týmž způsobem i vůči druhým spolkům. Tak na př. nebylo posláno do dnes ještě vyřízení účastníkům týdne lidových výtvarníků v Rýmařově přes to, že bylo zažádáno o 33% slevu jízdného před 8 týdny, ač kurs počíná již za týden, a tak to jde na všech stranách a ve všech koutech. Při župní tělocvičné slavnosti v Hostinném vedlo se účastníkům právě tak, jako svého času turnérům opavským. Nárok na 20% slevu jízdného byl vázán na různé formality. Nehledě k tomu, že nechali jeti účastníky ve špinavých vozech pro dobytek, spolky byly také ještě nuceny, aby si opatřily jízdenky den před tím, a to ve skupinách po 10 mužích na předložení členského lístku. Naproti tomu ujišťují mne turnéři souhlasně, že spolky sokolské obdrží v každé době bez jakýchkoli formalit 50%ní slevu jízdného, a je známo, že se vydávají pro vzdorojízdy do německého území dokonce lístky volné. Žádáme v tomto směru přesné vysvětlení od pana ministra železnic, který je přece přítomen. Při tělocvičné slavnosti v Hostinném chovali se také čeští příslušníci naší ozbrojené moci způsobem vynikajícím. Německým vojákům jest, jak známo, přísně zapovězeno účastniti se německých slavností. Před krátkým časem teprve měl jsem zde příležitost poukázati na to, že v Podmoklí bylo 6 německých vojáků pro účast při slavnosti slunovratu nejen potrestáno vězením, nýbrž i z Podmoklí přeloženo. Jak to však bylo s posádkou trutnovskou? Dostala rozkaz, aby se účastnila sokolské vzdoroslavnosti ve Vrchlabí, účastnila se ji také za vedení důstojníka a v Hostinném, když vystupovali účastníci župní slavnosti, z plna hrdla řvala "Hrom a peklo!" Doprovázející důstojník se k tomu ušklíbal. Kdyby se něco takového stalo s naší strany, byl by tu hned, jak známo, po ruce poukaz na "německou kulturu". Jak se to má však nazvati, děje-li se to s opačné strany, která všecko i s kulturou v tomto státě spachtovala, to nevím.

Přejděme nyní k druhé kapitole. Jsou to opatření proti německým zaměstnancům a jich utiskování v oblasti státní správy železniční. Ve schůzi dne 12. přednesl jsem již několik případů takových útisků a dnes pokračuji. Podotýkám, že to jsou jen některé příznačné případy, jež mají sloužiti k tomu, aby náležitě vylíčily celý systém, kterého se tu vyžívá a hledí vybouřiti, jenž byl nedávno znova posílen usnesením ředitelské konference ze 17. června. Můj kolega Knirsch se zmínil v tehdejším zasedání o usnesení této ředitelské konference. Při této příležitosti, jakož i při dřívější, když kolega Grünzner zakročil s několika sociálnědemokratickými kolegy v ministerstvu železnic, pan ministr železnic zkrátka popřel, ža takové usnesení tu je. Ve schůzi dne 12. poukázal vůči kolegovi Patzelovi na to, že tu asi jde o omyl. Jak známo, bylo toto usnesení uveřejněno v různých časopisech, mezi nimi i v "Bohemii". Nuže, kolega Patzel upozornil ministra na to, že tu je vedle cesty opravy v tisku ještě také možnost opravy v této sněmovně. Pan ministr dal přednost tomu, že touto cestou nešel, a následkem toho nemůžeme, pokud se tak nestane, pochybovati o správnosti oznámení, jež tehdy prošlo novinami, tím méně, když mám v ruce doslovný překlad usnesení tehdejší ředitelské konference. Podle něho se praví: "Stále se opakují případy, že mnozí železniční zaměstnanci německé národnosti nechtějí si úmyslně osvojiti služební řeč, čímž služba značně trpí. Pokud jde o zřízence nižší kategorie, nebuďtež navrhováni k postupu. Jde-li však o úředníky ve vedoucím postavení, buďtež ze svých míst odvoláni a používáno jich jako přidělených". Pak se praví dále: "Přidělení zaměstnanci, kteří se ještě nenaučili služební řeči, buďtež navrhováni k rekvalifikaci. Dále buďtež všichni zaměstnanci, kteří si dosud neosvojili služební řeči a jejichž výkon služby tím trpí, dáni na dočasný odpočinek. Pakli však tito zaměstnanci se do určité lhůty ještě nenaučí služební řeči, buďtež za to dáni na trvalý odpočinek. Mnoho úředníků a zřízenců překročilo již služební dobu a čekají s odchodem ze služby do té doby, až bude provedeno propočtení služebních let a nově upraveno odpočivné". Konečně: "Ti zaměstnanci však, kteří sloužili přes čas, jichž výkon služby však nevyhovuje podmínkám, buďtež ihned dáni na trvalý odpočinek".

A nyní se praví, že se takové usnesení nestalo. Ze se přece o těchto věcech mluvilo, i když se při tom nehlasovalo zdvihnutím ruky, vysvítá z toho, že poslední věty bylo již v několika případech použito. A vysvítá to dále z toho, že už je na nohou celá aktivní kontrola - a to není nic jiného než oddělení Hajšmanovo u železnic - aby zjistila toho, jenž stojí za uveřejněním tohoto usnesení. To jsou tedy věci, které se nedají jen tak beze všeho zprovoditi se světa. Konečně je však lhostejno, zda takové usnesení bylo oficielně a formálně učiněno čili nic, poněvadž se přece bez usnesení ten systém provádí, jak ukazují nesčetné příklady. V záležitosti utiskování a stíhání německých železničářů podal jsem dne 1. a 8. března dvě pilné interpelace. Nebyly dodnes zodpověděny právě tak, jako nutná interpelace o převzetí košicko-bohumínské dráhy do státní správy ze dne 17. února. Dnes chci z bohaté látky, již mám po ruce, vyjmouti jen dva případy.

Prvý se týká jakéhosi Josefa Flögla, vrchního revidenta, naposledy zástupce přednosty v Loubí. Jsa prvotřídně klasifikován, platil vždy za výtečného úředníka. Dne 21. dubna t. r. byl najednou svého místa sproštěn a přidělen jako výpomocná síla staniční pokladně v Děčíně. Jeho místo dostal služebně mladší vrchní revident, národnostní přeběhlík, jménem Schwab. Byly hned také učiněny kroky, aby se Flögel dostal zase na své místo. (Zpravodaj posl. Buříval: Co je to "Überlaüfer?") Přeběhlík je někdo, kdo byv dosud Němcem, přihlásí se najednou za Čecha a obráceně. Dnes se to stává ovšem obyčejně v prvním směru. Královéhradecké ředitelství tvrdí, že Flögel není mocen jazyka českého, že prý se však ani nesnažil, aby si jej osvojil. To však není pravda. Za prvé mluví Flögel, jak je prokázáno, trochu česky, aspoň tolik, co potřebuje v čistě německém Loubí. Za druhé učí se dnes ještě jako padesátiletý muž. A poněvadž jazykové kursy, zřízené z rozkazu ministerstva železnic, nestačí, aby opatřily potřebné jazykové znalosti, navštěvuje s jinými kolegy kurs soukromý, který si zařídil z vlastních prostředků. Jak vážně to ostatně myslí železniční správa, aby zprostředkovala znalost služební řeči, vysvítá z celého zařízení jazykových kursů. Němečtí zaměstnanci mají najednou přes noc ovládati služební řeč a zařídí se tedy kurs, který vypadá takto: Mladý český úředník, aspirant, který vůbec není mocen jazyka německého, vyučuje a řídí kurs, do něhož chodí asi 80 zaměstnanců. Tedy zkrátka a dobře, docela směšná komedie, která se úmyslně provádí za tím účelem, aby se pak mohlo říci, že ti dotyční se nesnaží a dosud se nesnažili, aby se služební řeči naučili. Výsledky jsou pak ovšem podle toho. Poněvadž poukaz na neznalost služební řeči v tomto případě již nepomáhal, schovává se králové-hradecké ředitelství znova za výmluvu, že prý také němečtí zaměstnanci žádali odstranění Flöglovo, poněvadž byl vůči nim hrubý. To je tak: Před nějakým časem vypukla v Loubí spontanní divoká stávka zaměstnanců a Flöglovi se podařilo propuknutí jejímu energickou domluvou zabrániti. Odměnou jeho za tuto službu bylo pak pronásledování. Jako tak mnoho jiného, slavila tedy i proslulá vděčnost habsburského domu v této slavné a protirakouské republice své vzkříšení. Již není tajemstvím, že nejhlavnější rozdíl mezi dnes a tehdy přece jen záleží v barvě a ve zvířeti ve znaku. Mělo-li dříve dvě hlavy, má nyní dva ocasy. A pomyslíme-li si, že sídlo rozumu je přece v hlavě a v žádné jiné části těla, pak také je lehce vysvětlitelno mnoho z toho, co hloupého se nyní stalo.

Předseda: Volám pana posl. inž. Junga k pořádku.

Posl. inž. Jung (pokračuje): To je obvyklý způsob zprovoditi se světa skutečnosti.

Předseda: Volám pana inž. Junga podruhé k pořádku. (Výkřiky.) Prosím o klid.

Posl. inž. Jung (pokračuje): Flöglovi byl tedy z jeho domnělé energie upleten provaz. Ku podivu však za několik týdnů, když za příležitosti vypovězení redaktora Franka v Děčíně došlo k několikahodinnému přerušení práce, byl vytýkán tamnějším úředníkům zase nedostatek energie a mělo býti proti nim zakročeno, ačkoli naprosto nemohli zasáhnouti, poněvadž o vypuknutí stávky nevěděli a byli jí úplně překvapeni.

Z toho následuje, že nejvyšší zásada vůči Němcům zní: "Jak to právě jde!" Věc se vezme jednou s té strany, podruhé s druhé strany a příležitostně právě v Tarnopoli vypůjčíme si státní morálku. Celá morálka z příběhu je tedy v tom, že se sice mluví o úsporách, avšak že se sil vysoce kvalifikovaných používá pro místa podřadná.

Předseda (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že lhůta uplynula.

Posl. inž. Jung (pokračuje): Lituji velmi. Doufám, že také vůči mně bude jednací řád vykládán tak liberálně, jak se to stalo při poslední schůzi vůči jinému kolegovi. Myslím pak přece, že ty věci patří k dennímu pořadu a že nutno o nich mluviti.

Předseda (zvoní): Prosím pana řečníka, aby pokračoval.

Posl. inž. Jung (pokračuje): V květnu slíbil pan ministr osobně vyšetření případu Flöglova. Dodnes se nestalo nic.

Druhý případ, který snad ještě ostřeji vyznačuje celý systém, je případ vrchního strojního komisaře inženýra Niklase z dílen v Podmoklí. Jemu bylo vytýkáno - poněvadž se nic jiného nevědělo - že prý v starém Rakousku zuřil proti dělníkům. Já znám osobně Niklase jako tichého, milého člověka, který nikomu nezkřiví vlasu a v každém směru je ochotný. Avšak je to Němec a to je ovšem hlavní příčina. Tu se musí něco opatřiti. Vyšetřování v tomto směru nemělo, jak se dalo očekávati, nejmenšího výsledku. Máme zde tedy jeden z typických případů, jež naprosto nejsou ojedinělé a které se ponenáhlu vyvinuly přímo v plánovité štvaní proti všem německým úředníkům.

Jest případ, který ukazuje, jak se dá české dělnictvo zneužíti na prospěch českých úředníků a k jejich účelům. Mohu zde mluviti z vlastní zkušenosti, neboť mně se dělo podobně. Když jsem po svém zproštění svého času byl opět přijat, rozšířila se v Jihlavě, mém dřívějším služebním místě, pověst, že prý jsem dostal 30.000 K doplatku. To jenom proto, aby bylo poštváno české dělnictvo tamnější dílny a výtopny, takže uspořádalo nejprve demonstrační stávku a mne potom, když jsem tam přišel, také tělesně ohrožovalo. Moje oznámení ministerstvu železnic zůstalo ovšem, co se vyšetřování týče, bez výsledku. Vedlo jen k tomu, že jsem byl tehdy ze služebních ohledů přeložen k ředitelství státních drah do Olomouce. Zmiňuji se o tom proto, poněvadž tu vidím státi kolegu Pelikána, který se mne ve schůzi dne 12. tázal, jakým švindlem jsem přišel k ředitelství do Olomouce. Ať ví, že to byli jeho lidé, totiž členové "Jednoty" a kromě toho "Unie", kteří mně k přeložení do Olomouce pomohli.

Pokračujme nyní v rozboru Niklasova případu. V létě 1919 uprázdnila se v Podmoklí dvě místa správců oddělení, a to dílny na lokomotivy a dílny na vozy. Niklas ucházel se o obě a až dosud po delší dobu řídil provisorně dílnu na vozy. Nicméně byla obě místa obsazena Čechy. Pro jedno místo byla přivolána síla z Lomu, pro druhé síla ze soukromého průmyslu z Vídně. Niklas byl za to přeložen telegraficky do Loun. Jeden byl tedy z Loun přivolán, druhý tam přeložen - oboje ze služebních ohledů. Přestěhovati se nemohl, poněvadž nenašel bytu. Bydlil v Lounech krátkou dobu v jednom pokoji, byl však z něho vypuzen a musil pak přenocovati střídavě v Mostě nebo v Obrnicích. K tomu byly mu i redukované diety od 15. listopadu 1920 zastaveny. Žádal, aby mu diety byly dále ponechány a aby byl opět přeložen do Podmoklí.

Jeho žádosti dostalo se od přednosty Čecha, což nutno zvláště poznamenati, tohoto doporučení: "Vzhledem na výsledek zakročení inženýra Niklase u inženýra Polívky (zástupce ředitelův v Praze) předkládá se tato žádost k dalšímu úřednímu jednání a poznamenává se, že se choval po celou dobu svého zdejšího pobytu služebně naprosto korektně a že se osvědčil. Co se týče služební řeči, může býti prohlášeno, že si ji osvojil v míře více než dostatečně." Podmokelský přednosta topírny Pechmann, Čech, podle známé rasové theorie pana kolegy Habrmana poznamenal k tomu: "Služebně nemám proti inž. Niklasovi námitek, poznamenávám však, že zdejší čeští železniční zaměstnanci ani nyní si nepřejí návratu inž. Niklase do Podmoklí. Jeho zpětné přeložení vykládali by na jedné straně jako bezohledné jednání proti sobě a proti zdejší české menšině, (Výkřiky německé: Slyšte! Slyšte! Neslýcháno!) na druhé straně by podle toho zařídili budoucně své jednání vůči ředitelství." (Německé výkřiky.) "Místní skupina "Jednoty" - praví se dále" - páni kolegové Buříval a Pelikán račtež vzíti laskavě na vědomí, co nyní přijde - "dověděla se již o zamýšleném postupu a sama proti tomu zahájila kroky. Nenahlížejí, proč by se inž. Niklas, který má možnost dostati v Lounech byt, neměl dále zdokonaliti ku prospěchu republiky ve služební řeči." Ředitelství v Praze na to ovšem ihned prostřednictvím správy topírny v Lounech sdělilo Niklasovi, že má přiřknutý byt v záložně v Lounech a vyzvalo ho, aby se do 14 dnů do tohoto bytu nastěhoval. Byl dále upozorněn, kdyby se nenastěhoval, že mohlo by to pro něho míti těžké následky a ze by jeho přeložení do Podmoklí dále nemohlo přijíti v úvahu. Tu prohlásil Niklas ochotu, že se osobně do Loun přestěhuje. Ženu a dítě chtěl ponechati v Podmoklí. Bytu v Lounech nepřevzal a sdělil to svému přednostovi dne 21. března tohoto roku. Před tím domáhal se intervence jednoho senátora v ministerstvu železnic a tam mu bylo odborovým přednostou Novotným sděleno, aby ihned podal protest proti tomuto opatření, že jeho rodina má se spolu přestěhovati. Tento protest 17. března podal. Dne 21. března však, když hlásil, že se jen sám osobně přestěhoval do Loun, sdělil mu jeho představený, že je proti němu zavedeno disciplinární řízení, (Výkřik německý: Co pak má on vůči rodině právo nařizovací?) ač on byl přece v Lounech a svou službu nastoupil. Zdá se tedy, že v Československé republice trvají ještě značné zbytky dřívějšího osobního nevolnictví, poněvadž si osobují disponovati rodinou zaměstnancovou. Dne 29. března přišel služební dopis ředitelství v Praze č. 3255 -10 a 11 z 24. března, v němž bylo správě dílen v Lounech přikázáno, aby sdělila Niklasovi, za prvé, že při správě topírny v Podmoklí není pro něho volného místa, za druhé, že se má co nejdříve s rodinou přestěhovati, za třetí, že má býti výslovně upozorněn na §§ 21, 28 a 95 služebního řádu - kteréžto paragrafy jednají o odepření služby - (Výkřiky německé) za čtvrté, že má dodržovati přesně úřední hodiny také v sobotu a v pondělí. To se týká totiž toho, že mu představený za to, že v ostatních všedních dnech pracoval přes čas, poskytl malé právo, aby v sobotu dříve se vzdálil a v pondělí přišel později, aby mohl navštíviti svoji rodinu.

Současně přišel služební dopis č. 3243-I. odd. I. z 26. března t. r., který praví, že se Niklasovi, poněvadž odmítl přikázaný byt, ihned odnímá právo odebírati režijní uhlí, že má dále ihned odevzdati legitimaci své ženy, poněvadž s ní nežije ve společné domácnosti. Ředitelství státních drah pokoušelo se tedy také jako reformátor manželství a z té okolnosti, že tento dopis z 26. března má číslo nižší než dopis, který obdržel 24. března, vychází na jevo, že tu máme případ plánovitě připravený.

V této souvislosti bylo by se také ještě zmíniti o dosti četných přeloženích, která se stala po sčítání lidu, kdy bylo z německého území množství německých zaměstnanců přeloženo do českého území. Zmiňuji se mezi jiným na příklad o revidentovi Lehrovi z Abrechtic, který přišel do Hulína. Tento a jiné případy byly obsahem mé pilné interpelace tisk 1740 z 1. března, která, jak už poznamenáno, zůstala nezodpověděna.

Nuže, tato opatření netýkají se jen úředníků, rozšiřují se také na podúředníky a sluhy. Dne 8. března poukázal jsem ve druhé pilné interpelaci na pronásledování německého průvodčího vlaku stanice Hrušovany-Šanov. Dále děje se tam zmínka o ustanovení celé řady českých dělníků do topírenské dílny v Trutnove, při čemž naprosto nebylo dbáno klíče obyvatelstva.

Nedávno našel se velmi jednoduchý prostředek zbaviti se německého dělnictva. Je to povolání k aktivní službě. Všichni zaměstnanci ročníků 1892 až 1897, kteří byli za války uznány schopnými, tehdy však byli zproštěni, povolávají se nyní k 8 nedělní službě. Ač zřejmě nejde o nic jiného než o výcvik, používá se u postižených § 86 služebního řádu t. j. jsou považováni za propuštěné.

Ve starém Rakousku používalo se tohoto paragrafu jen u těch, kteří nastoupili k tříleté službě, avšak vím z vlastní zkušenosti, že se dotyčným v každém čase umožňoval opětný vstup do služby; v Čechách však platí, aspoň co se týká Němců, jednou pro vždy za propuštěné. Máme tu tedy před sebou typický případ odrakouštění v nejhorším slova smyslu. (Posl. Patzel [německy]: Staré Rakousko bylo Čimborasem svobody proti tomuto policejnímu státu!)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP