Předseda (zvoní): Volám pana posl. dr. Lehnerta k věci! (Posl. dr. Radda [německy]: Mluví přece beztak k věci!)
Volám pana posl. dr. Raddu
za to k pořádku.
Posl. dr. Lehnert (pokračuje): Přes tuto vysokou daň a přes to, že budeme míti v příštím roce již bilanci státního hospodářství o 30 miliardách, přece to ještě nestačí. Udělali jste vždy ještě asi 50 až 60 miliard dluhů v těchto dvou letech. (Hluk a různé výkřiky na pravici i na levici.) Prosím, ctění němečtí kolegové, abyste se nepouštěli s pány druhé strany do řeči.
Kdo je tím vinen, že přes nesmírné
napětí daňového šroubu, který zavádí skoro tytéž daně jako poražené,
porobené, zotročené, ubohé Německo, že máme takové břemeno dluhů,
že se z nich nikdy nedostaneme? Vinu na tom má velikášství a korupce.
Co se tyká velikášství - počněme shora - řekl bych: Dříve se lichotilo
císařům a králům, nyní se lichotí presidentům. Člověk, který není
ani císařem, ani králem, žije jako kníže, a co dnes jí a zítra
vyplivne, to se mu šťastně odkouká, napíše se to a zachová v obraze.
Předseda (zvoní):
Volám pana posl. dr.
Lehnerta za tento výrok k pořádku. (Hluk.)
Posl. dr. Lehnert (pokračuje):
Nemluvil jsem přece o tomto presidentu, nýbrž vůbec o presidentu!
Zde je celé množství republik....
Předseda (zvoní): Žádám pana posl. dr. Lehnerta, aby ukončil, poněvadž jeho řečnická lhůta uplynula.
Posl. dr. Lehnert (pokračuje): V době, kdy jsme v bídě a nouzi, máme miliony zbytečných peněz, abychom lépe zřídili tento hrad zde, který byl dosti dobrý pro staré rakouské panovníky, když sem přišli. Je to demokratickému republikánskému státu přiměřeno? Nechci říci důstojné, to je přece vaše věc, avšak myslím, odpovídá to zásadám demokracie a svobodného státu? Pohlédněte přece do Švýcarska nebo do starých republik, které netrvají teprve dvě léta, jak se to tam dělá. Slyšeli jste něco takového o presidentu ve Švýcarsku, aby se o něm neustále mluvilo a psalo, jako dříve o Vilémovi II.?
Venku mluvilo se o byzantinismu
a my jsme byli jeho odpůrci. Řekne-li vám přítel, co můžete, řekne
vám nepřítel, co musíte. Vy však nechcete slyšeti, a to je dobře
pro nás, že nechcete slyšeti. V tomto služebníčkování, jež se
tu ukazuje....
Předseda (zvoní):
Volám pana poslance
znovu k věci.
Posl. dr. Lehnert (pokračuje): To je vaše věc.
Toto služebníčkování vězí jistým
lidem v údech. Toho nelze změniti. Avšak velikášství, obklopiti
se jakožto malý stát vojenským pancířem, který je mnohem větší
než vojenské břemeno veliké republiky za oceánem, Spojených států
severoamerických....
Předseda (zvoní): Ježto pan poslanec mého trojího vyzvání, aby mluvil k věci, neuposlechl, odnímám mu slovo. (Souhlas a potlesk českých poslanců. - Posl. dr. Lehnert pokračuje v řeči. - Různé výkřiky a odpor na levici. - Vřava. - Předseda zvoní.)
Ježto pan řečník neuposlechl předsedy
a mluvě dále s řečnické tribuny maří schůzi, vylučuji jej ze schůze
a přerušuji schůzi. (Souhlas a potlesk českých poslanců. -
Odpor na levici.)
(Schůze přerušena v 6 hod.
45 min. večer - opět zahájena v 7 h. 50 min. večer.)
Předseda (zvoní): Zahajuji pokračování schůze.
Před přerušením schůze odňal jsem slovo p. posl. dr. Lehnertovi, jehož jsem třikráte vyzval, aby mluvil k věci. Ježto vyzvání mého neuposlechl a ještě i potom, když jsem mu odňal slovo, pokračoval v řeči, vyloučil jsem ho ze schůze.
Podle § 52 jedn. ř. po odchodu poslance vyloučeného dotazuje se předseda sněmovny, schvaluje-li vyloučeni čili nic. Sněmovna rozhodne o tom bez rozpravy prostým hlasováním. Předložím tedy otázku tuto k rozhodnutí sněmovně.
Kdo souhlasí s tím, aby pan posl. dr. Lehnert, který, třikráte byv vyzván, aby mluvil k věci, neuposlechl, jemuž bylo potom odňato slovo a on v řeči své pokračoval, byl za toto jednání vyloučen z dnešní schůze, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, návrh můj jest přijata tím jest věc tato vyřízena.
Přistoupíme k pokračování v projednávání
předmětu a vyzývám pana zpravodaje, aby se ujal slova k doslovu.
Zpravodaj posl. Záruba: Slavná
sněmovno! Na základě toho, co bylo předneseno při projednávání
tohoto vládního návrhu zákona, navrhuji jménem rozpočtového výboru,
aby slavná sněmovna tento zákon schválila.
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím pány a paní poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Zákon tento má pouze dva paragrafy, nadpis a úvodní formuli, dám tedy o něm hlasovati najednou v celku. Námitek není? (Nebyly.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, jak jest obsažena ve zprávě výborové, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, zákon jest schválen v prvém čtení. Druhé čtení dám na denní pořad schůze příští.
Přikročíme k 5. odstavci denního
pořadu schůze, jímž jest
5. zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1196), kterým se blíže upravuje dávka (z majetku a přírůstku na majetku) u majetku zabraného (tisk 2681).
Zpravodajem jest opět pan posl.
Záruba, jemuž uděluji slovo.
Zpravodaj posl. Záruba: Slavná sněmovno! Dostali jsme od revolučního Národního shromáždění dva zákony, které se týkají pozemku zabraného a jeho zdanění: jest to na prvém místě zákon o dávce z majetku a je to zákon o záboru, kde se mluví o přejímací ceně. Oba zákony z důvodů a cílů, které intendují, jsou poněkud rozdílné. Kdežto zákon o dávce z majetku směřuje k tomu, aby hlavně z důvodů fiskálních a finančních dosaženo bylo dávky co největší, zákon o přejímací ceně spěje k tomu, aby drobným majitelům půdy dostalo se půdy, na níž pracovati chtějí, co nejlevněji. Z toho důvodu bylo by nutno a jest nutno snížiti dávku z majetku zabraného na míru co nejmenší, aby však veřejný etat, t. j. stát nepřišel o všechno, aby tyto odpisy dávky ze zabraného majetku neztratily se úplně, proto zákon o dávce již v § 11 mluví o tom, že ještě bližším způsobem upraví cenu majetku zabraného a daň z tohoto majetku. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Na základě této části jmenovaného zákona o dávce předložila vláda návrh zákona tisk 1196, kde se úprava dávky z majetku na zabraném majetku ustanovuje. Vládní návrh zákona původně žádal 20% z přejímací ceny, výbor rozpočtový se usnesl na 15%. Mimo to byl do původní vládní osnovy vložen paragraf, který ve zprávě výborové má číslo 8 a jenž se týká okolnosti, kdyby majitelé zabrané půdy chtěli platiti dávku majetkem zabraným. V tomto paragrafu se uvádí, že finanční správa může, vyslechnuvši v každém případě dříve Státní pozemkový úřad a podle potřeby též ministerstvo zemědělství, učiniti své rozhodnutí závislým na podmínkách a výhradách a může tuto nabídku i zamítnouti.
To by byly asi tak největší a
nejhlavnější body, které ve zmíněném zákoně se ustanovují. Zákon
nabývá účinnosti dnem, kdy bude vyhlášen, a provedením jeho pověřuje
se ministr financí. Z této klausule, která uvádí zákon v platnost,
plyne pro nás povinnost, abychom - nechceme-li, aby státní erár
utrpěl škodu - zákon tento co nejdříve učinili skutkem. Proto
rozpočtový výbor pojednav o této věci a o důvodech, které jsem
byl přednesl, doporučuje slavné sněmovně, aby zákon tento přijala.
(Výborně!)
Místopředseda Buříval (zvoní): Zahajuji debatu a navrhuji řečnickou lhůtu 20 minut, nebude-li námitek. (Nebyly.)
Námitek není, návrh můj jest přijat.
V řečnické listině jsou zapsáni jako řečníci "proti" páni posl. Windirsch a dr. Medinger.
Uděluji slovo prvnímu řečníku "proti" panu posl. Windirschovi. (Hlasy: Není přítomen!)
Není zde, ztrácí slovo.
Uděluji slovo druhému řečníku posl. dr. Medingerovi. (Hlasy: Posl. dr. Medinger rovněž není přítomen!)
Není zde, ztrácí slovo.
Slovo má pan zpravodaj.
Zpravodaj posl. Záruba: Upozornil bych, že k tomuto zákonu byla podána z kruhů poslanců německých resoluce, kterou rozpočtový výbor schválil. Tato resoluce týká se toho, aby stranám politickým, které nemají dosud zastoupení v ředitelství a ve správní radě Pozemkového úřadu, dostalo se zastoupení zajisté požadavek spravedlivý, a proto rozpočtový výbor schválil resoluci a žádá slavnou sněmovnu, aby i ona tuto resoluci schválila.
Tato resoluce posl. Tauba a soudr. zní: "Vláda se vybízí, aby neprodleně podala předlohu zákona, podle které by v řízení Pozemkového úřadu poskytnuto bylo zastoupení všem politickým stranám podle počtu těmže odevzdaných hlasů", rozumí se při volbách do sněmovny.
Doporučuji tuto resoluci slavné
sněmovně ke schválení.
Místopředseda Buříval (zvoní): Přistoupíme k hlasováni. Prosím pány a paní poslance, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
Zákon má 9 paragrafů, nadpis a úvodní formuli. Poněvadž nejsou podány pozměňovací návrhy, dám o celé osnově hlasovati najednou.
Kdo souhlasí s osnovou zákona tak, jak je obsažena ve zprávě výborové, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina. Tímto osnova zákona schválena jest poslaneckou sněmovnou ve čtení prvém.
Čtení druhé bude ve schůzi příští.
Dám hlasovati ještě o resoluci.
Kdo souhlasí s resolucí, kterou přečetl a doporučuje pan zpravodaj, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, resoluce jest schválena a tím jest 5. odstavec denního pořadu vyřízen.
Měli bychom přistoupiti k 6. odstavci,
jímž jest
6. zpráva I. výboru rozpočtového, II. výboru branného o vládním návrhu zákona (tisk 2009), kterým se povoluje úvěr pro pořízení první části augmentační zásoby oděvu a výstroje pro mužstvo (tisk 2591).
Poněvadž proti projednání tohoto předmětu jsou činěny námitky, navrhuji, aby se tento 6. odstavec odsunul a aby byly projednány odstavec 12. a následující. (Souhlas.)
Přistoupíme tudíž ke
12. zprávě výboru imunitního o žádosti zemského výboru moravského v Brně za svolení k disciplinárnímu stíhání posl. dr. Schollicha pro porušení služebního slibu (tisk 2185).
Zpravodajem jest pan posl. Koudelka. Uděluji mu slovo. (Hlasy: Není přítomen!)
Poněvadž p. posl. Koudelka
není zde ve sněmovně, žádám, aby úkol zpravodajský převzal předseda
imunitního výboru pan posl. Dyk.
Zpravodaj posl. Dyk: Zpráva výboru imunitního o žádosti zemského výboru moravského v Brně za svolení k disciplinárnímu stíhání posl. dr. Schollicha pro porušení služebního slibu.
Moravský zemský výbor podal dne 8. června 1920 poslanecké sněmovně žádost za svolení k disciplinárnímu stíhání posl. dr. Schollicha podle § 24 ústavní listiny.
Posl. dr. Schollich jest ředitelem zemské střední hospodářské školy v Novém Jičíně a zemský výbor moravský klade mu za vinu, že jednak jako člen obecní rady v Novém Jičíně, jednak jako kandidát poslanectví a pak činností žurnalistickou dopustil se různých výroků směřujících proti Československé republice, jejímu Národnímu shromáždění, vládě a presidentovi, čímž se prohřešil na svých služebních povinnostech, jež na se vzal služební přísahou.
Imunitní výbor nedospěl k přesvědčení, že by inkrimované výroky jmenovaného poslance byly takového rázu, že by odůvodňovaly vydání k disciplinárnímu stíhání a usnesl se proto navrhnouti poslanecké sněmovně, aby poslanec dr. Schollich k trestnímu stíhání vydán nebyl.
Jsa vyzván panem předsedou sněmovny,
abych podal místo pana kolegy Koudelky tuto zprávu, konstatuji,
že v menšině, která trvala na tom, aby posl. dr. Schollich
byl vydán, byl jsem i já.
Místopředseda Buříval: Ke slovu se nikdo nepřihlásil. Rozprava odpadá.
Přistoupíme k hlasování, prosím paní a pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
Kdo souhlasí s návrhem výboru, aby posl. dr. Schollich k disciplinárnímu stíhání vydán nebyl, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina, návrh jest přijat a tím jest odstavec 12. vyřízen.
Další, 13. odstavec jest
13. zpráva výboru imunitního o žádosti okresního soudu v Tachově o svolení k trestnímu stíhání posl. Josefa Fischera (tisk 2186.)
Jmenuji za nepřítomného zpravodaje
pana posl. Koudelku zpravodajem opět pana předsedu imunitního
výboru posl. Dyka. Prosím, aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. Dyk:
Okresní soud v Tachově spisem ze dne 22. listopadu 1920, č. U 63-20 žádá o vydání posl. Josefa Fischera k trestnímu stíhání pro spoluvinu na přestupku podle § 2 zákona ze dne 15. listopadu 1867, č. 135 ř. z.
Jmenovaný poslanec stíhán byl
pro přestupek tento dříve než zvolen byl za člena poslanecké sněmovny.
Imunitní výbor uváživ, že státní zastupitelství v Chebu mezi tím
od žaloby ustoupilo, a dále, že jde v případě tomto o přestupek
politické povahy, navrhuje, aby zadosti okresního soudu v Tachově
vyhověno nebylo a aby poslanec Josef Fischer k trestnímu
stíhání vydán nebyl.
Místopředseda Buříval (zvoní): V řečnické listině není nikdo zaznamenán. Debata odpadá. Přistoupíme k hlasování.
Kdo souhlasí s návrhem pana zpravodaje, aby posl. Josef Fischer vydán nebyl, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina, tím jest návrh přijat.
Dalším odstavcem je
14. zpráva výboru imunitního o žádosti zemského trestního soudu v Praze ze dne 10. ledna 1921, č. j. Vr. XII. 12184/20 za svolení k trestnímu stíhání posl. Hrizbyla pro zločin veřejného násilí podle §§ 5, 83 tr. z. (tisk 2562).
Zpravodajem je pan posl. Mach.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Mach: Zemský trestní soud v Praze požádal přípisem ze dne 10. ledna 1921, č. j. Vr. XII. 12.184/20 za svolení k trestnímu stíhání posl. Hrizbyla, poněvadž za přítomnosti a vedení jmenovaného poslance provedeno bylo dne 28. srpna 1920 za pomoci as 20 dělníků násilné nastěhování Josefa Semelky, dělníka ve strojírně Agrární banky v Praze VII. -799, do bytu polic. rady Šmardy v domě č. p. 1124 v Praze VII., kterýžto byt přiřknut byl bytovou komisí vrch. oficiálu ministerstva spravedlnosti p. Jar. Jiskrovi.
V trestním vyšetřování proti Josefu Semelkovi co obviněnému až dosud vedeném vyšlo na jevo, že týž hledaje půl druhého roku marně byt, obrátil se o radu na posl. Hrizbyla, který jej správně odkázal na bytový úřad, kdež mu bylo p. ministerským radou Fahounem řečeno, aby si byt našel a nastěhoval se tam, že ten kdo se dříve nastěhuje, byt má.
Když obviněný zvěděl, že policejní rada Šmarda bude se z bytu v domě č. p. 1124 v Praze VII. stěhovati, hleděl sobě byt ten zajistiti. Mimo jiné vyrozuměl o tom sekretáře strany čs. social. Hanzlíčka a poslance Hrizbyla, jemuž zároveň sděleno, že dělnictvo strojíren, v nichž Semelka jest zaměstnán, bude se snažiti tehdy "obvyklým" způsobem t. j. násilně Semelku ubytovati v bytě po polic. radovi Šmardovi, o jehož uprázdnění se dovědělo.
Když tudíž p. posl. Hrizbyl zvěděl, že se stěhování Semelky provádí, dostavil se k tomu, aby pokud možno zabránil násilí, kdyby snad někdo vůli lidu odporoval. K úkolu tomu byl jakožto poslanec nejen oprávněn, nýbrž i povinen v zájmu veřejném zakročiti, by zvůle lidu v této rozvášněné době byla mírněna a dopustiti se raději menšího zla k odvrácení zla většího.
Tohoto činu podjal se posl. Hrizbyl vzhledem ku svému postavení v životě veřejném, nikoli však, že by rozkazem, poradou, naučením chtěl nastrojiti nebo úmyslně dáti příčinu tomu, by někdo, opominuv příslušný úřad, s více lidmi sebranými, násilným vpadnutím porušil pokojné držení nemovitosti neb práva někoho, jak toho skutková povaha zločinu podle §§ 5, 83 tr. zák. vyžaduje.
Imunitní výbor navrhuje poslanecké
sněmovně, aby se usnesla, že žádosti zemského trestního soudu
v Praze ze dne 10. ledna 1921 nevyhovuje a poslance Hrizbyla
k trestnímu stíhání pro zločin veřejného násilí podle §§ 5, 83
tr. zák. nevydá.
Místopředseda Buříval (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Debata odpadá. Přistoupíme k hlasování.
Kdo souhlasí s návrhem zpravodajovým, aby poslanecká sněmovna odepřela souhlasu k trestnímu stihání posl. Hrizbyla, nechť povstane. (Děje se.)
To jest většina. Poslanecká sněmovna odepřela tudíž souhlas k trestnímu stihání posl. Hrizbyla.
Dalším odstavcem denního pořadu
dnešní schůze jest
15. zpráva výboru imunitního o žádosti okresního soudu v Kroměříži č. j. Z 81/20 ze dne 24. září 1920 za svolení k trestnímu stihání posl. Pastyříka pro podezření z přečinu podle § 4 čís. nař. ze dne 12. října 1914, č. 275 ř. z. (tisk 2563).
Zpravodajem je pan posl. Mach,
uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Mach: Slavná sněmovno! Na základě trest. oznámení u okres. soudu v Kroměříži dne 12. června 1920 podaného bylo po návrhu státního zastupitelství v Uher. Hradišti ze dne 3. srpna 1920 ve smyslu § 88 tr. ř. vedeno vyhledávání v tom směru, že člen poslanecké sněmovny Národního shromáždění Josef Pastyřík dne 17. a 18. srpna 1919 pronajal svých 17 měřic polí třem různým nájemcům, vymíniv si na nájemném dodávku 25 q řepy z každé míry pole a nebyla-li by dodána, její zaplacení ekvivalentem v penězích, aby takto byla nalezena platná příčina k zavedeni trestního řízení. Jelikož v Hulíně dosud obvyklé nájemné z jedné míry pole činilo 80 -100 Kč a jelikož řečený člen poslanecké sněmovny požadoval nájemné daleko vyšší, vymíniv si u jednoho nájemce dokonce za každý nedodaný q řepy pokuty per 10 Kč, proto stal se posl. Pastyřík podezřelým z přečinu podle § 4 čís. nař. ze dne 12. října 1914, č. 275 ř. z.
Podle dosavadního šetření bylo zjištěno: V roce 1919, kdy nájemné z pozemků poslance Pastyříka vypršelo, prohlásil posl. Pastyřík těm nájemcům, kteří k němu sami přišli a žádali jej, aby jim pozemky pronajal, že pole pronajme jen za dodávku řepy, protože jí nutně potřebuje na své akcie a minulou dobu nemohl celé množství, které potřeboval, ani za drahé peníze koupiti. Má totiž 10 akcií Rolnického cukrovaru v Hulíně a 5 akcií Rolnického cukrovaru v Kroměříži a jest povinen dodati každý rok v Hulíně 1.500 q a v Kroměříži 750 q řepy. Dodávky této nemohl by splniti, protože pp. nájemci jemu ani řepu ani obilí z jeho vlastních pozemků a za peníze přenechati nechtěli. Všichni nájemci s dodáním řepy úplně souhlasili a dobrovolně a ochotně nájemní smlouvy podepsali a tu pronajal v měsíci srpnu 1919 39 měřic za 800 q řepy, což činí průměr asi 20 q po jedné měřici a ne jak je udáno 25 q; ještě k tomu podmínky jsou, dodat řepu hrubé váhy, ze které se 5% sráží, takže byl vlastně nájem učiněn průměrem asi za čistých 19 q; naproti tomu zůstanou nájemci z této řepy všechny skrojky a mimo to dal Pastyřík svým nájemcům místo obvyklých 50% řízků, celkem 60%, tedy o 10% více.
Nájmy uzavíral v měsíci srpnu 1919, kdy řepa byla za 15 kor., o vyšší ceně se vůbec nevědělo, ale pronajímaly se tehdy pozemky již za cenu přes 400 kor., a v blízké vesnici Nechotice až za 700 kor. jedna měřice ve veřejné dražbě.
Pronajaté pozemky leží vesměs na Hané, v kraji řepařském, kde se po 1 měřici nejméně 60 až 80 q řepy urodí. Sám Pastyřík může lístkem rolnického cukrovaru dokázati, že na poli dosti písčitém se mu letos, a to v druhém užitku po bramborách, urodilo 72 q řepy, tudíž požadované množství jistě odpovídá poměru a není přemrštěné. Také nájemci byli úplně spokojeni, čehož jest důkazem, že nástupce pana Patříčka pan Zapletal bez oznámeni na 4 měřice plných 100 q řepy navezl do cukrovaru na akcie Pastyříkovy a prohlásil, že jest s nájmem spokojen a že jej plné 4 roky podrží. Pastyřík, ježto letos cena řepy jest vysoká, nepřijal určeného množství řepy a snížil sám dodávku z 25 q na 20 q a z 20 q na 16 q, ač ví, že vysoká cena neplatí jen pro něho, nýbrž také pro jeho nájemce, kteří při této ceně daleko větší zisk budou míti. Pokutu za nedodání řepy dal do nájemní smlouvy jen proto, aby konečně již mohl své povinnosti dodáváním řepy vyhověti, aby totiž nájemci se snažili řepu dodávati.
S Pastyříkem současně byli udáni i jiní pronajímatelé a postaveni před lichevní soud, že za stejné neb i větší množství řepy pozemky své propachtovali, leč byli vesměs soudem osvobozeni. Jest tudíž patrno, že posl. Pastyřík uzavřel pachtovní smlouvy, kdy ještě cena řepy nebyla stanovena, ani nebylo stanovení výše pachtovného zákonem nijak omezeno; dále, že množství požadované řepy odpovídá poměru ceny její a pachtovného v době před válkou, jakož i že cena řepy smluvené odpovídá výši pachtovného v té době za pozemky v místě docíleného, neboť sám tamní okres. soud propachtoval pozemky sirotků v blízké osadě až za 600 korun měřici. Rovněž nutno míti na zřeteli, že důvodem tohoto činu člena N. S., o jehož vydání se žádá, bylo, aby vyhověl svým povinnostem majitele akcií a řepu skutečně ze svých pozemků mohl dodati do cukrovaru, dále aby mohl zaplatiti vysoké daně a obecní přirážky, které v nich z 80% byly zvýšeny na 300% a konečně, aby také jemu nesl jeho majetek alespoň úrok, když nájemcům nese velké užitky, a aby mohl pro svých 8 dětí něco koupiti.
Z uvedeného jest patrno, že poslanec Pastyřík při uzavírání pachtovní smlouvy nemel úmyslu vykořisťovati lehkomyslnosti, nezkušenosti neb rozčilení mysli pachtýřů, jak toho vyžaduje skutková povaha přečinu podle § 4 čís. nař. z 12. října 1914.
Z toho důvodu navrhuje imunitní výbor:
Poslanecká sněmovna se usnáší,
nevyhověti žádosti okresního soudu v Kroměříži o svolení poslanecké
sněmovny k trestnímu stihání posl. Pastyříka pro podezření
z přečinu podle § 4 svrchu citovaného čís. nařízení.
Místopředseda Buříval: Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá, budeme hlasovati.
Kdo souhlasí s návrhem zpravodajovým, aby poslanecká sněmovna nevyhověla žádosti za souhlas k trestnímu stihání poslance Pastyříka, nechť povstane. (Děje se.)
To je většina, tím poslanecká sněmovna nevyhověla žádosti za souhlas ku stihání posl. Pastyříka.
Přistoupíme k další
16. zprávě výboru imunitního o žádosti okresního soudu v Holešově o svolení k trestnímu stíhání posl. Zavřela (tisk 2568).
Zpravodajem jest pan posl. Dyk.
Prosím, aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. Dyk: Vážená sněmovno! Okresní soud v Holešově žádá za vydání posl. Zavřela pro přestupek proti bezpečnosti cti podle §§ 489 a 491, jehož se dopustil podle žaloby Barbory Pospíšilové, podepsav jako starosta vysvědčení zachovalosti, jímž se žalobkyně cítila uražena.
Už v době, kdy žaloba mohla se
státi předmětem jednání výboru imunitního, byla promlčena. Navrhuje
tudíž imunitní výbor, aby vzhledem k tomu poslanec Zavřel
vydán nebyl, ježto by vydáním způsobily se zbytečné útraty žalobkyni.
Místopředseda Buříval: Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá, budeme hlasovati.
Kdo souhlasí s návrhem zpravodajovým, aby poslanecká sněmovna odepřela souhlas k trestnímu stihání posl. Zavřela, nechť povstane. (Děje se.)
To je většina, sněmovna poslanecká odepřela v tomto případě souhlas.
Dalším odstavcem jest
17. zpráva výboru imunitního o žádosti zemského trestního soudu v Praze o svolení k trestnímu stihání poslance Bergmana (tisk 2569).
Zpravodajem jest pan posl. Dyk.
Prosím, aby se ujal slova.
Zravodaj posl. Dyk: Vážená sněmovno! Zemský trestní soud v Praze žádá za svoleni ke stihání posl. Bergmana pro přečin proti bezpečnosti cti, spáchaný tiskem. Běží o polemiky otištěné za kampaně volební v "Roli" dne 31. března 1920 a 7. dubna 1920 v "Novém Čase".
Imunitní výbor vzal v úvahu, že
polemiky ony psány byly za volebního boje a reagovaly na útoky
"Nového Času", jak plyne už ze závěru polemiky prvé
"Na hrubý špalek - hrubý klín". Imunitní výbor vyslovil
politování, že způsob a ton volebního boje byl příliš drsný, ale
v případě konkretním imunita poslanecká jevila by se vlastně nevýhodou,
poněvadž nebylo by vydanému už možno podati protižalobu. Navrhuje
tudíž imunitní výbor, aby žádosti za vydání posl. Bergmana
vyhověno nebylo.
Místopředseda Buříval: Ke slovu není nikdo přihlášen, přistoupíme k hlasování.
Kdo souhlasí s návrhem zpravodajovým, aby poslanecká sněmovna nevyhověla žádosti za souhlas k trestnímu stihání posl. Bergmana, nechť povstane. (Děje se.)
To je většina, poslanecká sněmovna nevyhověla žádosti za souhlas k trestnímu stihání posl. Bergmana.
Dalším odstavcem jest