3. zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 2369), kterým mění se ustanovení § 96 zákona ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z., o osobních daních přímých (tisk 2647).
Zpravodajem je pan posl. dr. Rašín.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Rašín: Slavná sněmovno! Výbor rozpočtový jednal o vládní osnově, kterou má býti v našem hospodářském životě odstraněna nesrovnalost, která je zavedena § 96 zákona o osobních daních přímých. Podle tohoto zákona platí se z různých těch, až dosud nezdaněných, reserv společností k veřejnému účtování povinných v případě likvidace jejich daň ve smyslu hlavy II, a to bez ohledu na to, zdali tato likvidace byla provedena tím způsobem, že podnik zmizí vůbec z hospodářského života, či zdali podnik se přelil jenom v jinou firmu hospodářského podnikání. První ustanovení jest přirozené, poněvadž jestliže zmizel podnik, jestliže likvidovala dotyčná společnost, tedy má býti zdaněno všecko to, co až dosud bylo daně prosto, proto, poněvadž bylo našetřeno za tím účelem, aby provozování podniku bylo řádným způsobem hospodářsky pojištěno. Avšak v druhém případě, kde podnik zmizí buďto tím, že fusionuje se s jinou akciovou společností nebo že se přemění na jinou formu akciové společnosti, jest zdanění všech těchto až dosud daně prostých reserv, obnovovacích fondů, stavebních fondů vlastně úplně nesprávné, poněvadž tím odnímá se té nové společnosti možnost, aby použila úspor, které zde byly učiněny dřívější společností k dalšímu podnikání. (Předsednictví ujal se opět předseda Tomášek.) Proto podle zákona byly by fuse akciových společností, dále přeměny některých podniků jakéhokoliv druhu, ať již to jsou společenstva nebo společnosti s ručením omezeným, na společnosti akciové, dále při elektrárenských společnostech s ručením omezeným při proměně jejich na společenstva, osvobozeny od této daně podle § 96, od. t. zv. daně likvidační. Ale toto osvobození není trvalé, neboť jestliže nová společnost použije těchto fondů až dosud osvobozených k takovým účelům, které by podléhaly dani, pak musí tato daň býti dodatečně zaplacena. Při tom současně vyšlo se vstříc těm zvláštním poměrům, které nastaly právě proto, že celá řada podniků, aby ušetřila tuto daň likvidační, neprovedla sloučení právně, nýbrž ponechala jen faktický stav a při tom měla akcie nebo kuksy u dolních společností ve svém vlastním portefeuille. Tu bylo ovšem třeba vzhledem k §§ 215 a 247 obchodního zákona ustanovení, že u těchto společností není třeba likvidace, nýbrž prostě jen splynutí, a že likvidační daň se rovněž neplatí. Rozpočtový výbor omezil platnost tohoto zákona do 31. prosince 1923, aby účinky tohoto zákona byly prozkoumány a zřejmy.
Jménem rozpočtového výboru doporučuji
přijetí tohoto zákona a jen prosím, aby při hlasování byla opravena
chyba tisku, která jest v tom, že v § 1 odst. 2 ke konci má státi
"hospodářská a výdělková společenstva" místo "hospodářské
a výdělkové společenstvo". (Výborně!)
Předseda (zvoní): Přikročíme k debatě. Jsou přihlášeni "proti" pan posl. pr. Brunar, "pro" p. posl. Schubert.
Navrhuji, aby řečnická lhůta byla stanovena 15 minut.
Jest snad nějaký jiný návrh? (Posl. dr. Lukavský a posl. Špaček: 5 minut!)
Návrh na 5 minut nemohu připustiti
k hlasování, poněvadž jest stanoveno jednacím řádem, že musí býti
řečnická lhůta nejméně 10 minut. Zůstalo tedy při mém návrhu a
uděluji slovo prvému řečníku, jímž je pan posl. dr. Brunar.
(Výkřiky na levici. - Posl. dr. Radda [německy]: Jen
obmezte řečnickou lhůtu na 5 pivních minut!)
Volám p. posl. dr. Raddu
k pořádku. (Posl. dr. Radda: Bravo!)
Volám p. posl. dr. Raddu po druhé k pořádku. (Posl. dr. Lehnert [německy]: Bravo! Teď můžete mě volat k pořádku! - Posl. dr. Radda [německy]: Děláte ze sněmovny komedii!)
Prosím, pánové poslanci, abyste si uvědomili, že jste poslanci! (Potlesk a souhlas u českých poslanců.)
Slovo má p. posl. dr. Brunar.
Posl. dr. Brunar (německy):
Dámy a pánové! Především mi dovolte, abych projevil podivení,
že se v této sněmovně koncem července stále ještě jedná, že jest
tato sněmovna stále ještě otevřena, kdežto vlastně je už po sezoně
pro komedie. (Souhlas na levici.) Žádá se příliš mnoho,
má-li se za tohoto vedra mluviti.
Předseda (zvoní):
Volám p. poslance za
tento výrok v pořádku.
Posl. dr. Brunar (pokračuje): Nemám sice cti tomu rozuměti, ale pravím, že jest to skutečnost, že jsou už všechny komediantské domy všude zavřeny. To je pouze skutečnost, kterou konstatuji. Chápeme svoje povolání příliš vážně, než abychom nechali všechny návrhy zákonů jíti jen tak kolem sebe, aniž bychom k nim zaujali věcné stanovisko. (Výkřik: Bože! Bože!) "Bože, Bože", tak tomu jest, velectěný pane kolego! Jestliže to vy všechno sežerete, co se vám předloží, můžete to učiniti. My zde pro to nejsme.
Nyní jsme obdrželi veliké množství daňových zákonů. Nuže, pánové, při těchto daňových zákonech a rozmanitých návrzích ukazujete také velmi málo politiky, jak to celkem ve všech věcech dokazujete. Neboť kdybyste aspoň z poloviny politicky myslili, nezamítali byste zcela jednoduše brutálně každého návrhu, který přichází s naší strany. Pokusili byste se oné části obyvatelstva, která je rovněž nucena žíti v tomto státě, učiniti placení daní aspoň trochu chutnějším tím, že byste tu a tam poněkud vyšli vstříc oněm podnětům, které přicházejí s levice této sněmovny. Vy však, pánové, všechno udupete. Děláte zákony a doufáte, že tím naplníte státní pokladny, které toho tolik potřebují.
Každý takový daňový zákon má býti novým trámem, jímž chcete podepříti zpuchřelou budovu, kterou jste 28. října 1918 počali stavěti a o níž se velectěný pan kolega dr. Kramář svého času v rozpočtové debatě r. 1919 vyjádřil, že se obává, že tento stát zůstane vždycky nezdravým, předčasně zrozeným plodem. On to musí věděti; má-li někdo něčím zůstati, musí nejprve tím býti. Zatím se poměry přes mnohé trámce, které jste nasadili, nezlepšily. Jsem toho mínění, že takový zákon sám o sobě, mluví-li proň pouze litera, vám příliš neprospěje a také státní pokladně nepřinese příliš mnoho peněz. Vždyť jste získali zkušenosti i s jinými trámci, při zákoně o válečných půjčkách atd. a ještě získáte další. Proto, že zhotovujete zákony daňové pouze na základě zdejších usnesení, nemáte ještě peněz, které chcete míti. K tomu musí přistoupiti ještě u státních občanů na vaší straně, nebo u poddaných na naší straně možnost všechny tyto daně také zaplatiti a k této možnosti musí přistoupiti i dobrá vůle je zaplatiti. Stojíme-li na demokratickém stanovisku, že daň není vlastně ničím jiným, než členským příspěvkem, který se platí spolku, v němž dobrovolně jsme, a který je stanoven za souhlasu členů spolků, pak nejste se svou daňovou politikou na správné cestě. Neboť vy nám neustále ukazujete, že vlastně my nejsme členy tohoto spolku, který se nazývá republikou Československou, nýbrž vy že berete užitky v této společnosti (Souhlas na levici.), my pak jsme zde jen proto, abychom platili členské příspěvky, aniž bychom měli nějaká práva.
Placení daní samo o sobě nebylo již v dřívějších dobách ani pro největšího vlastence zvláštní radostí. I tehdy, kdy se člověk rozehřeje pro stát, pro státní ideu, jde-li to do peněz, má obyčejně obě kapsy zavřené a platí jen co musí. Když však mimo to nemá zvláštního důvodu, aby tomuto systému, tomuto spolku, tomuto předčasně zrozenému plodu vycházel s obzvláštní láskou vstříc, pak pravděpodobně ještě více kapsy zapne. Čím více vydáváte zákonů, čím více zamítáte všechno, co od vás u těchto zákonů žádáme, totiž abyste dali spravedlnosti, co jí náleží, čím více to hlasováním na základě své většiny odpravujete, tím hlouběji klesne sloupeček barometru na naší straně, tím méně bude vůle tyto daně také skutečně zaplatiti.
A jestliže uvážím, že německý lid v Čechách, na Moravě a ve Slezsku již před převratem platil 60% všech přímých daní, ačkoli čítá pouze 30% obyvatelstva, uvážím-li, že daňový šroub v německých oblastech jest obzvláště silně přitahován, že následkem toho ono procento je dnes nikoli menší, nýbrž pravděpodobně se ještě zvýšilo, dovedu si skoro představiti, jak velký bude výtěžek a příjmy tohoto státu z přímých daní, jestliže naše německé obyvatelstvo a maďarské obyvatelstvo a všechny ony třídy obyvatelstva, které se cítí tak šťastnými jakožto poddaní tohoto státu, jestliže všichni tito vyvodí z toho důsledky a budou si při placení daní právě tak vědomi svých povinností vůči tomuto státu, jako je si tento stát vědom svých povinností vůči těmto národům. A stane-li se to jednou - a vy k tomu pracujete, že se to stále více blíží k průlomu - pak můžete býti přesvědčeni, že se bude státní pokladna těšiti ještě větší, více zející prázdnotě, než jak je tomu již nyní. Pracujete k tomu, to se vám musí nechat.
Obzvláště v naší zemi, ve Slezsku,
zavládly v poslední době poměry, které nutně přivádějí člověka
skutečně k přesvědčení, že tato země není ve vašich očích částí
republiky, nýbrž zemí dobytou, zemí od nepřítele obsazenou. Od
nedávné doby shledalo se opětně nutným celou hranici vojensky
obsaditi - já bych vám toto vojenské obsazení rád ponechal, abyste
konečně jednou ukázali, k čemu potřebujete vojska. Avšak způsob,
jak si vojsko v našem kraji počíná, dává příčinu k velmi četným
stížnostem. Ze se jízda prohání po polích, na nichž stojí obilí,
a rolníka, který se proti tomu brání, ohrožuje zastřelením, že
si poručík v Mikulovicích do světnice, kterou si umínil dostati
za obydlí, která mu však nebyla ani obcí, ani majitelem přidělena,
postaví 3 muže s nasazenými bodáky k posteli nemocné ženštiny,
aby si tuto světnici vydobyl, to jsou všechno věci, které se ve
spořádaném státě, zvláště v demokratické republice nijak obzvláště
krásně nevyjímají. Takových stížností proti hospodaření vojska
v našem kraji mohl bych uvésti veliké množství. Bylo proto podáno
již množství interpelací, ale odpovědi se buď vůbec nedostalo,
nebo prostě zcela popřete skutkovou podstatu. Jsme tomu zvyklí,
že se na interpelace odpovídá způsobem bijícím pravdu ve tvář,
že se ministerstva spoléhají na zprávy těch, kdož jsou v interpelacích
napadáni, takže následkem toho obviněný je vždycky současně i
soudcem. A tu můžeme činiti, co chceme. Avšak naše obyvatelstvo
ví, na čem je, a ví, co má souditi o oněch slovech, která přicházejí
shůry. Ano, ještě jedna okolnost je příznačná pro poměry u nás
ve Slezsku a pro mírový stav, jaký tam panuje. Právě dnes jsem
podal interpelaci o nakládání se třemi říšskoněmecký mi důstojníky,
kteří přešli hranici, aby tam urovnali spor. Na jednoho bylo,
ačkoli stál ještě na druhé straně hranice, ze vzdálenosti 20 kroků
vystřeleno; rána šla na pruské straně do jednoho stavení. Důstojníci,
kteří přešli hranice, aby podali vysvětlení, byli zatčeni, poněvadž
jsou členy pruské sebeobrany, a byli osm dní sem tam vláčeni a
podrobováni výslechu jako těžcí zločinci. Jeden z pánů, setník
šl. Borke, který byl těžce poraněn výstřelem a sotva mohl jíti,
musel vykonati 3hodinovou cestu z Jindřichova do Cukmantlu přes
kopec pěšky, a když byli konečně oni tři páni propuštěni, nebylo
jim dovoleno vzíti si povoz, ačkoli jeden z nich nemohl jíti,
nýbrž jako hnanci byli dopraveni na hranici, kde byli přijati
vlastním vozem. Pánové byli v Opavě francouzským důstojníkem vyslýcháni,
jaké vlastně zbraně má domácí obrana. Na to odpověděl jeden z
pánů, že mají strojní pušky, které ukořistili od Poláků a které
jsou všechny francouzského původu. Tato upřímnost rozčilila vyslýchajícího
důstojníka do té míry, že vyslýchanému německému důstojníku vyhrožoval
zastřelením. (Výkřiky na levici.) Zabránil také, aby dotyční
byli propuštěni, a když tu byl konečně výnos, že oni tři pánové
mají býti puštěni na svobodu, nastal v republice zas jeden svátek,
totiž den dobytí Bastilly a tento veliký svátek zabránil, aby
tři lidé nebyli propuštěni na svobodu. Podle toho byla vzpomínka
na boj za svobodu, na vítězství svobody oslavena tím, že byli
tři lidé ponecháni ve vězení, poněvadž toho dne nebylo času z
vězení je propustit. Tak se zachází s občany sousední německé
říše, s níž se chtějí podle udání zdejších úředních míst udržovati
přátelské, sousedské styky. Tam na slezských hranicích se něco
děje, co souvisí se všemi možnými událostmi. Domnívám se, že v
tom hraje úlohu otázka hornoslezská a že také v této věci chce
opět naše slavná republika zasahovati.
Předseda (zvoní):
Žádám pana řečníka,
aby se držel věci.
Posl. dr. Brunar (pokračuje):
Ale nevím, jak to skončí. V každém případě bych pány, kteří
sedí u stavu, na němž se tkají československé dějiny, varoval,
aby se příliš nepouštěli do dobrodružství, kterých bude nyní tak
spřátelený polský národ v Horním Slezsku hledat. Zvláště bych
je varoval před tím, aby užili německého vojska, německých nováčků
k tomu, by snad podnikli loupežnou výpravu proti sousední německé
říši.
Předseda (zvoní):
Žádám po druhé pana
poslance, aby se držel věci.
Posl. dr. Brunar (pokračuje): Rozhodně není to správný způsob, jak se zachází se slezskými Němci, není to způsob jakým se Slezané vychovají v takové občany, kteří s celou ochotou dávají státu, co státu patří, kteří jsou ochotni platit tyto mnohé a mnohé daně, o kterých se zde činí usnesení, i kdyby byli s to, aby je zaplatili.
Po všeobecných vývodech chci se
ještě krátce zmíniti o obsahu zákona. V tomto zákoně také stojí,
že od dodatečného zdanění jsou osvobozeny společnosti provozující
elektrické podniky při přeměně ve společnosti s ručením omezeným.
Nahoře ve Slezsku v Bernarticích jest také jedna společnost, která
chce míti připojení k síti silného proudu v říši německé, a zakazuje
se jí to, zabraňuje se tomuto připojení, poněvadž se chce docíliti,
aby se toto místo připojilo k české severomoravské elektrické
síti. Nám se chce vždycky zakazovati připojení, ať jde o elektřinu
nebo o jiná práva. Ale mohu vám dáti ujištění: Běhu dějin nebudete
moci zastaviti. Právě tak, jako toto místo na hranici Slezska
časem přece dosáhne elektrického připojení k německé říši, tak
jsem přesvědčen, že naše německé pohraniční oblasti se dočkají
politického státního připojení ke své německé vlasti. (Souhlas
na levici.)
Předseda (zvoní): Volám pro tato slova pana poslance k pořádku. (Hluk. - Předseda zvoní.)
Ke slovu není nikdo již přihlášen.
Žádám, aby byl přečten podaný návrh.
Zástupce sněmovního tajemníka dr. Mikyška (čte):
Pozměňovací návrh posl. Geršla, dr. Wintera a soudr.:
§ 1 odst. 1 budiž doplněn těmito
slovy: "a konečně po splynuti společenstev s ruč. omezeným
v jedno společenstvo."
Předseda: Návrh tento má dostatečný počet podpisů a jest předmětem jednání.
Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji.
Zpravodaj posl. dr. Rašín: K výsledkům debaty nemám naprosto co bych řekl, poněvadž v této debatě nemluvilo se o věci, která snad je pánům příliš vzdálena, nýbrž zabývali se jenom novými a novými útoky na stát, v němž žijí.
Jinak se vyjadřuji pro přijetí
pozměňovacího návrhu pana posl. Geršla, dr. Wintera
a soudr.
Předseda: Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Míním dáti hlasovati tímto způsobem: Podán byl doplňovací návrh k § 1. Dám tedy hlasovati nejprve o úvodu a odstavci 1 § 1 podle zprávy výborové, a to s opravou, kterou navrhl pan zpravodaj. Na to bychom hlasovali o doplňku k tomuto prvnímu odstavci podle návrhu pp. posl. dr. Wintera, Geršla a soudr., za nějž se pan zpravodaj přimlouvá.
Na to bychom hlasovali o zbytku § 1 a potom o § 2, nadpisu a úvodní formuli podle zprávy výborové, poněvadž k nim není podán pozměňovací návrh.
Jest snad námitka proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyla.)
Není jí. Budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.
Kdo souhlasí s úvodem a odstavcem 1 § 1 podle zprávy výborové, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina. Úvod a 1. odstavec § 1 jest schválen ve znění zprávy výborové s opravou navrženou panem zpravodajem.
Teď budeme hlasovati o doplňku k tomuto odstavci 1., jak jej navrhují pp. poslanci Geršl, dr. Winter a soudr. a jak se přimlouvá za něj pan zpravodaj.
Kdo s ním souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, doplňovací návrh posl. Geršla, dr. Wintera a soudr. je přijat.
Teď budeme hlasovati o zbytku § 1 podle zprávy výborové. Kdo s ním souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, také zbytek § 1 je schválen podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí s § 2, jakož i s nadpisem a úvodní formulí zákona, jak jsou obsaženy ve zprávě výborové, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina, § 2, nadpis a úvodní formule zákona se schvalují podle zprávy výborové.
Tím je osnova přijata ve čtení prvém a je vyřízen 3. odstavec denního pořadu dnešní schůze. Druhé čtení bych dal na pořad příští schůze.
Přistoupíme k odstavci 4., jímž
je
4. zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 2146) o dani ze zapalovadel (tisk 2680).
Zpravodajem je pan posl. Záruba.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Záruba: Slavná sněmovno! Rakouská vláda zavedla na sirky jakož i zapalovadla daň, která se vztahovala na Čechy, Moravu a Slezsko. Po převratu v roce 1918 bylo nutno, aby tento zákon o dani ze zapalovadel byl vztažen také na Slovensko, a toho bylo docíleno zákonem z 9. října 1919, č. 550 Sb. z. a n. Poněvadž tehdy ještě státoprávní postavení Podkarpatské Rusi k republice nebylo vyjasněno, nebyl explicite tento zákon vztahován na kraje Podkarpatské Rusi. Poněvadž se poměry zatím ujasnily, je zapotřebí, aby bylo zákonitě prohlášeno, že tento zákon o dani ze zapalovadel vztahuje se i na Podkarpatskou Rus. Toho týče se tedy vládní návrh zákona (tisk 2146), který vláda podala.
Tento zákon má 2 paragrafy, které
jsou úplně jasné a nepotřebují výkladu. Poněvadž se jimi doplňuje
zákonodárství osvědčivší se už v jiných zemích naší říše, navrhuje
rozpočtový výbor, aby slavná sněmovna tento zákon o dani ze zapalovadel
také pro Podkarpatskou Rus schválila. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Přikročíme k debatě. Přihlášen je "proti" pan posl. dr. Lehnert.
Než mu udělím slovo navrhuji, aby řečnická lhůta byla stanovena na 20 minut. Námitek proti tomu není? (Nebyly.)
Námitek není. Návrh můj jest přijat.
Uděluji slovo panu posl. dr. Lehnertovi.
Posl. dr. Lehnert (německy). Velectění němečtí kolegové! Přihlásil jsem se při této příležitosti k slovu - je to vlastně maličkost, o niž jde - abych nenechal nepoužitu jedinou tribunu, jež nám v tomto státě zůstala, abych přednesl stížnosti, které se venku potlačují, jichž však přece, budou-li předneseny s této tribuny, nikdo neodváží se potlačiti. Je to krátký zákon, o němž se nyní radíme, jen 2 paragrafy, jeden stanoví, že daň ze zápalek a zapalovadel, která byla v roce 1919 rozšířena na Slovensko, rozšiřuje se nyní na území podkarpatské, na nejvýchodnější část tohoto státu. Druhý paragraf předává provedení ministrovi financí.
Je štěstím pro tento stát, že žilo to staré proklínané Rakousko. Neboť on jen z dědictví tohoto starého Rakouska tráví. Jinak by patrně nemohl existovati. Tak je to se všemi těmito nástupnickými státy. To, co je na nich ještě z polovice dobrého a z polovice ještě stát udržuje, pochází ještě ze starých zásob. Co přišlo k tomu nově, je už menší ceny. Nuže, nechci tím říci, že by tato daň ze zápalek byla daní dobrou. Je to daň nesociální, poněvadž zápalky nejsou přece přepychem. Čím začala kultura než tím, že Prometheus snesl s Olympu božskou jiskru? Čechoslováci byli tak šťastni, že vynašli ze starých zásob jeden z těchto, řekl bych, ne právě sociálních zákonů, a ihned ho použili, aby přenesli daň na Slovensko. Nyní však chystají se nésti jej dále do Podkarpatské Rusi. Nemýlím-li se, slíbili Čechoslováci karpatským Rusům autonomii. (Posl. dr. Petersilka [německy]: Nám také!) Nám neslíbili ničeho. My nedostaneme vůbec nic. My si pro ni budeme musit jíti, potřebujeme-li ji, a my si pro ni také půjdeme, až se naše obyvatelstvo jednou nasytí, aby se dalo trýzniti a šikanovati. Pak právě vyhodí jako jankovitý kůň, kterého nemůže ani nejlepší jezdec potřebovati, i kdyby byl sloužil u legionářů. Rozšiřujete tedy tuto dávku na Podkarpatskou Rus a my zde protestujeme jménem spravedlnosti a jménem lidu podkarpatského proti tomu, aby tato nespravedlivá daň byla Podkarpatské Rusi ukládána. (Smích na levici.) Proč máme dělati zákony pro Podkarpatskou Rus, je-li ona autonomní? Ona je autonomní a my jsme právě tak málo, jako Češi, oprávněni, abychom jim předpisovali zákony. Je to hanba, že my s německé strany musíme teprve Čechy poučovati. Je to již tak, jak jsem to řekl v rozpočtovém výboru. Je štěstí, že jste nás sem vtiskli do svého státu. Neboť těch málo oprav, jež se provádějí na vašich špatných zákonech, jsou našimi návrhy. Na štěstí ponejvíce nesouhlasíte a proto budou zákony působiti v našem smyslu dobře tím, že stát rozruší, rozboří a konečně zruinují. (Souhlas na levici.)
Mluvě o této protizákonnosti nemohu
opomenouti, abych nepřednesl také něco, co se týká všech jednání
v této sněmovně. Svého času všichni jsme volili nynějšího předsedu.
(Posl. dr. Petersilka [německy]: My také?) Zajisté, já
sám jsem mu dal svůj hlas, a byl zvolen našimi a českými hlasy
jednohlasně. Může ovšem býti, že několik hlasů scházelo, avšak
také Němci ho volili. Očekávali jsme, že bude vůči Němcům a vůči
Čechům postupovati s úplnou nestranností. (Posl. dr. Radda
[německy]: To nemůže, poněvadž je Čech!) To jsme od něho očekávali,
avšak dosud neučinili jsme s tím, jak záležitosti vede, nejlepších
zkušeností. Mohu jen litovati, že shledal vhodným, když jsem posledně
v debatě o zprávě imunitního výboru, jež jednala o mé osobě a
kdy jistě si nejsem vědom nějakého výrazu, který by se nějak příčil
mé cti nebo cti této sněmovny, aby mně po třech týdnech připravil
dozvuky, pohřební řeč, v níž tvrdil, že prý jsem se prohřešil
proti cti jako poslanec a proti cti této sněmovny. S tohoto místa
to odmítám.
Předseda (zvoní):
Žádám pana posl. dr.
Lehnerta, aby se držel věci. Má-li něco proti presidentu
sněmovny, odkazuji ho na příslušná ustanovení jednacího řádu.
Posl. dr. Lehnert (zatím
bez přestávky pokračuje:) Odmítám to s tohoto místa a jsem
jako poslanec a jako člověk povinen, abych sebe a svoji čest zastával
proti každému.
Předseda (zvoní):
Žádám pana posl. dr.
Lehnerta, když mluví předseda sněmovny, aby se zdržel pokračování
ve své řeči. Ve smyslu našeho jednacího řádu má možnost dotazem
na předsedu tuto věc vyříditi.
Posl. dr. Lehnert (pokračuje):
To je nyní moje věc a v této záležitosti nedám si předpisovati
od nikoho. Jsme zde muž proti muži a já tvrdím jen to, co považuji
za správné.
Předseda (zvoní):
Pana poslance dr. Lehnerta
volám k pořádku.
Posl. dr. Lehnert (pokračuje):
To je mně zcela jedno.
Předseda (zvoní):
Volám pana posl. dr.
Lehnerta po druhé k pořádku.
Posl. dr. Lehnert (pokračuje):
To mně nemůže vaditi.
Předseda (zvoní):
Bude-li pan posl. dr.
Lehnert tímto způsobem pokračovati, vezmu mu slovo.
Posl. dr Lehnert (pokračuje): Je mně velmi líto, že mně to nemůže vaditi.
Daň, o níž dnes mluvíme, je naprosto nesociální, poněvadž stíhá věc nutnou. V tomto směru provádí stát, k němuž jsme nuceni náležeti, věci neslýchané. Řekl jsem již před tím, že nejprve převzal všecko ze starých zásob Rakouska, monopol tabáku, monopol soli atd.
Ze bychom to měli lépe, že by se obyvatelstvu od nového zřízení vedlo lépe, jistě nemůže tvrditi žádný státní občan, ať je německého nebo českého jazyka. Platy celní, které nás dříve tísnily, dnes stouply tak, že možno říci se svatým písmem: "jestliže jsme dříve byli biti důtkami, jsme nyní mrskáni škorpiony." Kromě toho bylo vynalezeno skvostné zařízení komisí dovozních a vývozních. Platí se poplatky dovozní a vývozní a všechno to se přesune na spotřebu a tím se způsobuje ještě státem umělé zdražování. To nutno přibíti a pranýřovati. Je to hanba, snižuje-li se stát na lichváře a zdaňuje-li také nutné spotřební předměty lidu, pakliže ještě také bere pro sebe lichvářský zisk od lichváře, kterého štvou nestydaté duše kupecké. A kde zůstává příklad? Nemůže každý člověk, který není pevný ve svém svědomí, právem ukázati na stát, a říci: "co ten dělá, musí býti mně aspoň také dovoleno?" Kromě toho dopouštíte se nešikovnosti na nešikovnost, z velikášství a poněvadž chcete se osvědčiti Francouzům jako služebníci z lásky. Nechci užíti jiného výrazu, který by mně byl nyní skoro vyklouzl.
Nechci toho výrazu užiti, avšak poněvadž jste se chtěli osvědčiti vůči Francouzům jako služebníci z lásky, prohlásili jste ochotu účastniti se sankcí proti Německu a trest za to se dostavil, když Německo ukládá na své zboží, jehož potřebujeme, vývozní clo. Nedávno jsem byl v Německu a tam jsem (Německé výkřiky: Oho, velezrádce!) nikoli, neprováděl jsem velezrady. Koupil jsem tam léky, které kupuji v Praze za 29 K a které jsem tam dostal v lékárně za 4 marky. (Posl. dr. Petersilka [německy]: A vpašoval?) Nikoli! Avšak mělo by se skutečně pohraničnímu obyvatelstvu poraditi, poněvadž i tak je následkem nezaměstnanosti odkázáno na podloudnictví, aby se dalo na pašování léků. Pánové, radíme se nebo jsme se radili o dani z obratu a z přepychu ve výboru pro státní hospodářství. Opět daň, jež nebude k ničemu jinému, než aby dala drahotě znovu vzrůsti a znovu dráždila nespokojenost obyvatelstva. Jen tak dále! My jsme zcela spokojeni.
Tehdy jsem ve výboru prohlásil,
že bychom rozuměli této dani, kdyby se jí užilo k mimořádným účelům,
na příklad kdyby byla zavedena jako v severní Americe po velké
secesní válce, pro oběti války. S tím bychom se spokojili. Avšak
slyšeli jsme tu již mnoho slov o těchto nejubožších z ubohých!
Kde zůstávají tu velcí zachranitelé státu? (Posl. dr. Radda
[německy]: To se v denním pořadu staví do zadu!). Ano, a to
s vůlí a za spolupůsobení všech pěti předsedů. Očekáváme, že tato
věc přijde konečně jednou na denní pořad, neboť je ničemné a zahanbující,
mluví-li se neustále o hrdinských činech legionářů, kteří přece
v našich očích nebyli ničím jiným než přeběhlíky a velezrádci,
kdežto ubozí mrzáci, ubohé vdovy a sirotci nejsou považováni za
nic, kdežto vdově se třemi malými dětmi, která si nemůže absolutně
nic vydělati, dává se ročně 200 K. Co má taková mladá vdova dělati?
Má prodávati své tělo, aby mohla žíti? Může to stát zodpověděti?
(Výkřiky na pravici.) Chcete to zodpověděti? Já bych se
na vašem místě styděl.