Úterý 2. srpna 1921

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Fischer Rudolf.

Posl. R. Fischer (německy): Slavná sněmovno! Přistupujeme-li k poradě o daňové předloze, jejíž výnos rozpočítal ministr financí na 1400 milionů korun, kterýžto vynos však bude jistě daleko vyšší, je samozřejmo, že si nejprve klademe otázku, zda finanční tíseň státu, způsob užití peněz, kterými hospodaří, je takového rázu, že ospravedlňuje tuto daň, a zda můžeme míti důvěru k správcům této daně. Tu bych předeslal, že jako němečtí sociální demokraté musíme z těchto úvah zásadně odmítnouti, abychom povolili této vládě takovou sumu daní. Od té doby, co úřaduje tato vláda, opomenula vše, aby nějak vyhověla sociálním snahám dělnické třídy.

Dnes jsme ještě tak daleko, jako jsme kdysi toho byli vzdáleni, abychom mohli pomýšleti na starobní pojištění dělníků. V hospodářství vyživovacím vidíme, že právě tato vláda se snaží nařízeními, ke kterým ani nemá právo, ztížiti živobytí dělníků. Především však vytýkáme vládě, že ona to je, jež trpí ve státě a podporuje národnostní násilnosti. Teprve minulé neděle odehrály se v Ústí nad Labem, byvše vyvolány zcela nesprávnými provokativními novinářskými zprávami českých Národních Listů, události, jichž dlužno velmi litovati, tím více, že právě v Ústí byli obětmi národnostních výstřelků slepí a ochromení mrzáci, lidé, o nichž tedy nikdo neřekne a nebude tvrditi, že oni to byli, kteří vystupovali provokativně proti českým hostům, kteří tam přišli.

Daňové zákonodárství v Československé republice bylo od jejího vzniku tak nesmírně mnohotvárné, tak mnohostranné a tak produktivní, jako pravděpodobně v žádném druhém státě.

Je sotva jedna přímá nebo nepřímá daň, jež by nebyla již ve starém Národním shromáždění nebo v této sněmovně změněna nebo nově upravena. K tomu přišlo ohromné množství daní. Máme tak velikou spoustu nových daňových zákonů, že pod jejich tíží klesají skorem poplatníci, avšak také i lidé, kteří mají vésti správu daňovou, kteří mají obstarávati jich předpisování a jsou pověřeni vybíráním daní. Byly nařízeny daně a poplatky, jež byly tak nesmyslné, jako na př. zpoplatnění smluv nájemních, že správní řízení a spotřeba papíru způsobily více útrat, než byl výtěžek daně. Z toho důvodu se pak ovšem zase od tohoto poplatku upustilo. Následkem přetížení berních úředníků vidíme přede vším jiným - na to ukázal již krátce jeden z řečníků přede mnou - že úředníci vůbec nepřijdou k tomu, aby prováděli daňové zákony republiky, poněvadž nemají naprosto času a možnosti tyto zákony studovati, protože nemáme naprosto úředníků, již by byli s to, aby vyřizovali práci, jež se nesmírně hromadí a jejíž provádění vyžaduje přece jistého studia. To ohrožuje však nesmírně výnos daně. Ukazuji na to, že dnes právě největší poplatníci stále ještě nedostali předpisu dávky z majetku podle přiznání z 1. března 1919, tedy z doby, jež je vzdálena téměř 2 1/2 roku. Od té doby ztratila se veliká jmění, byla řetězovými obchodníky prospekulována a jiným způsobem odňata státnímu zásahu, a je tomu tak, že výtěžek dávky ze jmění bude dnes daleko menší než tenkráte, protože zároveň k tomu přistoupilo ohromné množství daňových zákonů, bez kterých bychom bývali měli možnost prováděti rychleji šetření a vydávati v čas příkazy k zaplacení této daně. Avšak právě nevybírání této daně má obzvláště škodlivý účinek. Dnes ještě nejen veliké kapitálové společnosti, nýbrž také podniky rázu veřejnohospodářského mají za příčinou krytí dávky ze jmění uzavřena svá konta u vídeňské poštovní spořitelny a u všech peněžních ústavů, u kterých měly tenkráte peníze uloženy. Rovněž byly veliké obnosy bankovek zadrženy při okolkování k stejnému účelu a do nynějška nejsou vyúčtovány. Všichni musíme si přáti - protože přece odnětí velikých obnosů národnímu hospodářství v době, kdy všechny výrobky se zdražují, v každém podnikání stává se citelným - aby z tohoto důvodu byly takové daňové předlohy rychleji prováděny, než tomu je nyní.

Daní tedy nescházelo, a pozorujeme-li rozpočet a účetní zprávu, kterou vláda podala za minulý rok, můžeme viděti, že výnos daní byl nesmírně veliký. Jak to tedy, že stát přes tyto ohromné daně nevystačí a musí sáhnouti po nové dani, jež přede vším jiným postihuje nepoměrně tíže nejchudší vrstvy obyvatelstva než majetné? Tu je možno konstatovati, že předně hlavní podíl státních příjmů z daní pohltí militarismus státu, militarismus, kterého tento kapitalisticko-národnostní násilnický stát spotřebuje, proti kterému bojujeme a jehož omezení budeme stále a stále při každé příležitosti opětovně zdůrazňovati. Avšak i v odvětví státní správy, jež mohou vykazovati zisk, jako na př. u železnic, vidíme, že způsob výkonné správy nese spolu část viny na tom, že podniky státní se ani nevyplácejí. Ve všech státních podnicích je zahnízděn tak ohromný byrokratismus a tak nesmyslné vyřizování nejjednodušší agendy, že příliš veliký, řekl bych, zhusta také ještě správu rušící aparát, pohlcuje obrovskou část daní. Podají-li na příklad německé firmy, jimž něco bylo na dráze ukradeno, výkaz škod dráze německy, dostanou dvě vyřízení, obě psaná rukou, jedno německé a jedno české, a představíme-li si, že celá státní správa je zařízena podle této zásady, je samozřejmo, že lidé, kteří v úřadech sedí, mají práce hojnost a mohou si prsty upsati. Jsou to však úplně zbytečné práce, jež vyplývají pouze z velmocenského postavení, jež tento stát chce zaujímati, a jeho národnostního stanoviska, jež chce udržeti, které však jsou zbytečné a vedou k tomu, že podniky tohoto státu trvale se nevyplácejí. K této státní správě nemáme tedy důvěry, a potřebuje-li stát peněz, musíme již říci, že se má přece nejprve jednou pokusiti dostati je tam, kde je možno je snáze dostati, než od ubohých nádenníků, kteří při každé maličkosti, již kupují pro domácnost, musí platiti daň z obratu. Jistý měšťácký list přinesl před krátkým časem výkaz, ze kterého možno viděti, že jsou podniky, jež se velmi dobře vyplácejí. Čtrnáct pražských velkobank vykázalo minulého roku dohromady čistý zisk 167 milionů korun. Vy všichni, kdož jste tyto rozvahy bank jen povrchně, zběžně studovali, víte, že to je však pouze zlomek skutečného čistého zisku. Neboť lví podíl tohoto čistého zisku se nevykazuje, zatají se, odepíše, užívá se ho již celý rok k vybudování podniku, nesmírně veliké peněžní prostředky se investují, aniž se objeví v rozvaze podniků. (Souhlas na levici.) Bankovní kapitál tedy, jenž nyní využívá svého vítězství nad bankovními úředníky a zřízenci tak nestoudně, tak násilnicky, a chce tyto lidi donutiti, aby padli na kolena, mohl by již státem býti zcela jinak přidržen k placení daní, než je tomu ve skutečnosti. Daň z obratu můj kolega Dietl to již pověděl a odvolal se při tom na odůvodňovací zprávu dřívějšího ministra financí - je nejnespravedlivější ze všech daní, jež si můžeme mysleti, a stoupá ve své nespravedlnosti poměrně s výškou daňové sazby, neboť je to nesmysl, aby dělník nebo nezaměstnaný, jenž odkázán je na prostředky státní podpory nezaměstnanosti, platil za potřeby důležité pro život tutéž daň, jako válečný zbohatlík, jenž projíždí se v automobilu, zatím co chudý se snaží uživiti se za těch několik haléřů podpory v nezaměstnanosti. (Výkřiky.) Tato daň působí však sociálně tím nespravedlivěji, že se platí ne jednou, nýbrž protože právě tato dvouprocentní daň, jež se zde předkládá a jejíž snížení na 1 1/2 % navrhujeme, musí se přece tak často platiti, že výrobek od původního výrobce počínaje v oběhu z ruky do ruky až k poslednímu kupci po každé se znova zatíží daní. Daň působí tedy tak, že častým obratem zboží, než dostane se do posledních rukou, odnímá dělníkům desetinu neb dvanáctinu jeho příjmu.

Podíváme-li se naproti tomu na daň přepychovou, shledáme, že se daň z přepychu platí skutečně jen jednou. Má proti 2% dani přednost, že se vesměs vybírá u výrobce, takže tedy pak při dalších zcizeních zboží nemusí již se daň platiti. U 2% daně z obratu máme vlastně jen dva případy, kdy se musí platiti pouze jednou: u lékaře a u porodní babičky. A nevím, zda to není přehmatem daňového zákonodárství, že zařadilo práci, kterou koná porodní babička, protože je obzvláště cenná, pod daň z obratu a ne pod daň přepychovou, a já bych v tom případě navrhoval - snad se zpravodaj tohoto popudu chopí - aby se to pro lepší kontrolu daňovou udělalo tak, aby se tato daň přepychová vybírala u výrobce, jako se to jinak u této daně téměř všeobecně děje. (Veselost na levici.)

Tenor této předlohy jest: "Lid to musí dáti". V nové předloze se daň přepychová proti dosavadní přepychové dani vůbec nezvyšuje. Jen jedno se změnilo, že druhy zboží, jež musí býti zdaněny, jsou jinak sestaveny, a přihodila se zde také mnohá chyba. Pohlédneme-li na př. na tkaniva, jež jsou vypočtena jako podrobená přepychové dani, shledáme mezi jiným, že lněný damašek podléhá bez výjimky přepychové dani. To je hrubá chyba. Nemám ničeho proti tomu, podléhá-li dani z přepychu lněný batist, tedy skutečně jemné lněné prádlo. Musí-li se však již proto, že nějaká tkanina ze lnu pracována je na Jaquardových stavech, platiti daň z přepychu, povede to v praxi k tomu, že prostě znemožníte náš průmysl lněného damašku, protože tato přepychová daň působí takové zdražení, že se nedá taková výroba již udržeti, protože náš průmysl tu není sám, nýbrž musí počítati se zahraniční soutěží. Nuže, navrhujeme, abychom odstranili nejtvrdší nespravedlnosti této daně, aby podobně jako u říšskoněmeckého vzoru byla poskytována náhrada z výtěžku daně. Doufám, že se pro tyto návrhy přece jen najde většina. Byla by neuvěřitelnou myšlenka, které netroufám si domysliti, že se většina našim návrhům uzavře, že lidé, kteří dostávají jen podporu v nezaměstnanosti, lidé, kteří jsou odkázáni na zcela skrovné důchody za zranění ve válce nebo jako vdovy po vojínech, že by ani tito neměli dostati nahraženu daň z obratu. Je nemyslitelno, aby dělníci, kteří jsou velmi špatně placeni a snad mají se starati o velikou rodinu, při tom nemají za celý rok ani 10.000 Kč příjmů, ačkoliv musí daň z obratu zcela zaplatiti, neměli nároku na vrácení. Musí se alespoň částečně zabrániti sociální nespravedlnosti této daně přijetím těchto sociálně-demokratických návrhů. Musí se alespoň učiniti pokus, aby bylo alespoň poněkud zmírněno toto ohromné bezpráví, že se zde na bedra dělníků uvaluje obrovské daňové břemeno; kdežto strany většiny dávají si na čas s poradami o ostatních daňových předlohách, musí se zabrániti, aby dělnická třída byla nucena plnou měrou nésti břemena této zamyšlené daně. Podali jsme ještě jiné pozměňovací návrhy. Německý řečník, jenž bezprostředně přede mnou mluvil, pan kolega Kraus, jenž jistě jako příslušník strany živnostenské nemůže býti přítelem konsumních spolků (Německé výkřiky.), již uvedl, že ony podniky, jež jsou podrobeny dani podle druhé hlavy zákona o dani výdělkové, musí platiti poměrně mnohem více na daních než ostatní poplatníci. Ukazuji na to, že konsumní spolky, ač jsou to přece vlastně obecně užitečná družstva, podléhají dani výdělkové podle druhé hlavy zákona o dani výdělkové a že toho, co žádá pan kolega Kraus pro podniky obcí - a v tom bych jej velmi podporoval - musí se přirozeně užíti i na obchod zbožím konsumních družstev. Nejsou to přece podniky soukromé, jdoucí za ziskem, a nehledě k tomu, že konsumní spolky jsou již vždy výše zatíženy daní výdělkovou než ostatní poplatníci, musí se ještě vzíti v úvahu, že všechna družstva, jež podrobena jsou povinnosti veřejně účtovati, musí přece vykázati svůj obchod zbožím do posledního haléře (Souhlas na levici.), že tedy mají berní úřady možnost docela přesně kontrolovati a že je již předem vyloučeno, aby došlo k nějakým snad zpronevěrám daní. Při soukromém obchodu je podle povahy věci nemožno tomu zabrániti. Ani lékaři, ani trhovci, ani vůbec nějakému samostatnému podnikateli nemůže býti na puntík vypočítáno, jaké má příjmy, nemůže mu býti vypočten jeho obrat zboží, při vyměřování příjmů nemůže mu býti vypočteno a vykázáno, že na těchto věcech má tolik a tolik ztráty nebo zisku. Byla by to tedy veliká nespravedlnost, kdyby se nedělal rozdíl při vyměřování daně z obratu mezi družstvy a ostatními poplatníky. Co žádáme, má tedy dobré odůvodnění již v celém způsobu vyměřování daní, v podstatném rozdílu, čím se liší družstva od soukromého obchodu, a také zde prosíme, aby bylo k našim návrhům přihlédnuto.

Pozorujeme-li prostředky, jež jsou berním orgánům, berní správě dány, aby zjistily správnost přiznání k daním nebo domáhaly se zjištění správnosti, řekl bych toto: I v této předloze zákona právě jako při mnohých jiných stále znovu skrývá se v rozličných paragrafech myšlenka daňového udavačství. Stále znovu staví se naděje berní správy na to, že někdo, kdo snad dostal přibližně správný předpis daňový nebo značně vysoko vyměřený, dá se pohnouti k tomu, aby svého souseda, který byl níže odhadnut, udal bernímu úřadu. A tu nutno zásadně říci: Je to starý požadavek, aby byrokratičtí úředníci právě tam, kde jde o agendy správní, konečně přibrali si živel laický. Je to starý požadavek, aby lid vždy větší měrou sám mohl spoluspravovati a sám sebe říditi, a je zcela nepochopitelno a jen národnostní myšlenkou, jež ve státě vládne, vysvětlitelno, že, kdežto jinde všude se odstraňuje byrokratický stát vrchnostenský, kdežto jinak na celém světě laický živel spolu s byrokracií vede správu a soudí a všecky možné agendy vyřizuje, dělá se to v Československém státě opačně, že se užívá každé příležitosti k tomu, aby se byrokracie do nekonečna rozmnožila a ze každá příležitost musí sloužiti k tomu, aby se konec konců prosadila moc byrokracie nad lidem.

Žádáme tedy, aby při odhadování daňovém, při přezkoumávání přiznávek byl přibrán na radu i živel laický, skuteční znalci, kteří něčemu z těch věcí rozumějí - neboť vše to nemůže konečně ani nejlepší berní správa správně odhadnouti a posouditi.

Naše pozměňovací návrhy poskytly by možnost, aby se alespoň nejhrubší tvrdé stránky daně odstranily. Doufám, že naše návrhy dojdou potřebného porozumění i u strany městské a že tak bude umožněno přijmouti alespoň některá z ustanovení, jichž je třeba, aby přece jen se zmírnil strašný účinek. daně z obratu na dělnické vrstvy a na jejich společenstva. Prosím vás, abyste pomohli naším návrhům proniknouti.

Dovolte, abych jen ještě krátce dotkl se jedné řeči v předposlední schůzi této sněmovny. Pan kolega prof. Spina, jako řečník svazu zemědělců, užil porady o daňových předlohách k tomu, aby vládě vytkl, že ustupuje před radikálním socialistickým nátlakem, že přesunuje daně a břemena, jež dříve musely nésti i proletářské vrstvy, na střední stav a ze nyní střední stav mezi dělníky a velkokapitálem jest tísněn a tlačen jako mezi dvěma mlýnskými kameny a že by měl nésti nejhlavnější břemeno tohoto státu. Tu bych přece jen řekl: Kdo pozoruje tento stát, tuto sněmovnu, bude musiti připustiti, že zde je pravdou opak toho, pokud jde o prvou část, že totiž právě socialistické strany z pravice této sněmovny hlasovaly pro každé přání státní správy, každou daňovou předlohu, s níž se k nim přišlo, z důvodu zachování státu, a že šly při tom řekl bych - až k sebeobětování, tak daleko, že ani my jsme toho nemohli již chápati. Jde-li však o to, aby tato břemena byla sňata s dělnické třídy a uvalena socialistickými stranami na střední stav, řekl bych opět i tu, že věta nemá oprávnění. Nejprve musíme prohlásiti: I při dani z obratu je lépe na tom výrobce, jenž sám vyrábí velikou část toho, co spotřebuje, než jiný, který musí vše kupovati, protože výrobce platí za sebe daň přece jen jednou; tím však, že výrobek prochází několika rukama, zvyšuje se velmi značně daň, než přijde k poslednímu odběrateli. To se zde ovšem týká i dělnictva. Musí tedy dělník, nemůže-li kupovati bezprostředně u rolníka - což ve velmi mnohých případech není možno, protože je odkázán na trh - za produkty, za které zemědělec platí daň jen jednou, platiti ji dvakráte, třikráte nebo čtyřikráte, přijde mu to tedy mnohem dráže. To nám dokazuje jasně i statistika. Dnes již kol. Patzel jal se dokazovati, že u nás žije dělnictvo daleko hůře, než před válkou, že klesá pod účinky válečného hospodářství. Všude tam - je bohužel málo obcí, jež to dělají - kde zavedeno bylo lékařské vyšetřování školních dítek a kde lékařské vyšetřování je statisticky zpracováno, ukazuje se, že nedostatečně živené, tělesně nejslabší děti jsou děti dělníků, především děti dělníků průmyslových. Srovnáme-li ceny a platy v době před válkou, ukáže se na př. při osobní dani z příjmu, že mnozí dělníci při ne větších příjmech platí vysoké obnosy daně, kdežto dříve nebyli dani podrobeni.

Ochuzení ukazuje se v tom, že dnes v bytech dělnictva a v jejich ošacení je následkem nízkých příjmů taková nouze, jaké nebylo před válkou, kdežto přece nedělám vám proto výčitky - zemědělci se většinou zmohli a dnes stali se jedním z hospodářsky nejsilnějších stavů. Jsou-li tedy výtky strany některé proti dělnictvu neoprávněny, jsou to především jiným výtky strany, jež je, bohužel, v předposlední schůzi pronesla. Avšak, jak to v pravdě v této sněmovně vypadá? Které jsou to strany, jež jsou zástupci velkokapitálu? Kdo se na sněmovnu podívá, vidí vesměs strany lidové. Dokonce strana Rašínova, tato zcela vyslovená zastupitelská skupina kapitalistických zájmů, přehodila si demokratický pláštík. Není tedy správno, že jsou to sociální demokraté, kteří přesunují daně s dělnictva a velkokapitálu na příslušníky středního stavu, nýbrž je tomu tak, že se příslušníci středního stavu a středostavovské strany dají zneužívati k hájení velkokapitalistických zájmů ve státě. V žádné druhé zemi, v žádné druhé sněmovně nejsou velkokapitalistické zájmy tak chráněny, jako příslušníky středního stavu, jako "lidovými stranami" a demokratickými stranami českého - a připojuji k tomu - i německého měšťanstva. Chtějí-li tedy maloměšťácké kruhy, aby nastala změna v zatížení jednotlivých vrstev obyvatelstva, podáme jim velmi rádi k tomu ruku. Pak musíte se s námi pokusiti převrátiti od základu naše daňové zákonodárství, vybudovati je na jednodušší methodě a tím částečně ušetřiti zbytečnou a nesmírně drahou a nákladnou práci správní, jakož i zmenšiti břemena státu, neproduktivní výdaje pomoci zdecimovati a hleděti, aby ony výdaje, jež jsou opravdu nutné, byly přesunuty na plece, schopné je nésti. Avšak trhlina, o které mluvil kolega Spina, jež vznikla mezi dělnictvem a rolnickým stavem, se nezmenší, ba zvětší se, napadáte-li jen dělníky, ne však velkokapitál, vyčítáte-li dělníkům, že oni to jsou, kteří přesunují břemena se sebe na jiné, kdežto vidíme, že dělníci platí ohromné daně, a to právě tam, kde dělnická třída žije v největší bídě, při domáckém průmyslu, domácký dělník, jenž je nejhůře placen a nejvíce zbědován. Tato trhlina může se zmenšiti jenom tenkráte, ukážete-li i vy porozumění pro požadavky dělníků, kteří nemohou prodávati ničeho jiného, než svou pracovní sílu, a kteří po celý rok musí stavěti svou veškeru sílu do služby společnosti, majitelů výrobních prostředků, máte-li porozumění pro tyto oprávněné požadavky, jež při každé příležitosti i se sněmovní tribuny klademe zástupcům měšťanských stran. (Souhlas a potlesk německých poslanců.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Scharnagl.

Posl. Scharnagl (německy): Slavná sněmovno! Vážené dámy a pánové! Máme předlohu zákona, která se nazývá malým finančním plánem. Tato předloha zákona není nikterak malým finančním plánem, nýbrž právě naopak velikým finančním plánem. Náš rozpočtový výbor neměl by se již nazývati výborem rozpočtovým, nýbrž vlastně výborem vynálezců. Neboť opravdu se budí zdání, jako by to byl právě tento výbor, jenž takořka pátrá po nových daních.

V tomto státě byly zavedeny nejen nové daně, i staré daně byly značně vyšroubovány do výše a dnes stojíme již před 100%ním zvýšením daně z obratu. Daň z obratu je nová daň, jež objevila se teprve v posledním roce.

Ujímám-li se slova k této dani, děje se to z pevného přesvědčení, že sice pravice sněmovny, většina, nepotřebuje naprosto dávati se od nás poučovati, neboť vy jste přišli na svět dříve, alespoň v tomto státě, než my, a vy jste, jak známo, "vítězi" a my poražení. Proto jsme v prvé řadě dobří k tomu, abychom platili. Vážení, snad by mohl mnohý pán z oné strany říci: I my z pravice musíme odváděti tytéž daně. Jen zvolna, velevážení, nikoliv! Právě největší daňové zdroje tohoto státu neleží ve středu říše, nýbrž velkým dílem na hranicích říše. (Souhlas na levici.) Německý průmysl, německé zemědělství, německá veliká světová lázeňská města leží v uzavřeném německém jazykovém území. A proto chceme pozdvihnouti svůj hlas a chceme říci, že zvýšením všech daní je postižen v prvé řadě německý lid. (Souhlas na levici.) A obzvláště postižen je německý lid daní z obratu, a to německý stav rolnický. Vy, pánové z pravice sněmovny, zástupcové nejrůznějších dělnických stran, my všichni doufali jsme ve snížení cen.

Ke snížení cen dodnes došlo jen nepatrnou měrou, a jak může k němu dojíti, jestliže se výroba ohromně zatěžuje daněmi a znesnadňuje? Nebyli jste s to, abyste zásobování obyvatelstva přivedli na jiné dráhy, když by vám třeba bývalo. možno zlevniti chléb, nýbrž vy jste jej z veliké části zdražili.

Nebyly to naprosto ústředny, jež zde chtěly neb mohly způsobiti obrat. Zde je pouze jeden hospodářský zákon směrodatný: Čím větší je nabídka, tím menší je poptávka, a v tom případě klesají ceny automaticky. Asi před rokem jsme slyšeli, že kraje Československé republiky byly rozděleny v obvody, a to na půdu řepnou, kraj obilní a pícní. Člověk se chytl za hlavu a řekl: Jaký to má vlastně význam? Nejsme zvyklí, aby nám československá vláda vycházela vstříc. A hle, když blížil se nový rok, okolo vánoc, přišel také Ježíšek k Němcům. Češi dali našim zemědělcům, kteří byli příliš líni, aby to napsali, nebo byli příliš nedbalí, nebo neměli k tomu příležitosti, do rukou možnost paušalovati daň z obratu. A udělali jste si to tak lehké, že se řeklo: Kdo má majetek v kraji řepném, platí za 1 ha 40, v kraji obilním 30, v kraji pícním 20 korun. Ke znalcům a vůdcům přišlo se s rozličnými otázkami, co se má dělati, zda se má paušalovati nebo vésti knihy, případně zda se mají podávati přiznání. Většinou se radilo, aby se bezpodmínečně zůstalo při vedení knih. Co však zase udělaly úřady československé vlády? Nedrželi jste se vůbec těchto přiznání, ani se podle nich daň nepředpisovala, nýbrž prostě se ocenilo, a to značně výše, než by byl svého času obnášel paušál. A pánové, z toho důvodu musí německý lid samozřejmě vésti útok proti takovému zákonodárství, proti takovému utiskování, musí se konati protestní shromáždění v nejrůznějších městech.

Ovšem, výtěžek byl dosud velmi nepatrný a vláda si vůbec nevšímá německých slov nebo německých protestních projevů.

Mnohem raději dělá opak toho, co by jinak uznala za dobré. V posledním a letošním roce byli jsme tak obšťastněni a požehnáni daněmi, že skutečně přesně počítáno, co měsíc nové daně byly předpisovány, pokud se týče, bylo oznamováno, že se budou vybírati. Byla to netoliko daň z obratu, o které již bylo promluveno, daň z příjmu, daň chlebová a moučná, zvýšení čistých výtěžků katastrálních atd., atd., museli jsme prostě platiti nazdařbůh. Vždyť je to velmi dobře známo: k placení daní vychází se nám vstříc se vším možným pohodlím. Více než před rokem zrušili daňové knížky a osobní styk u berních úřadů. Ze zrušení daňových knížek bychom se byli mohli v minulém roce ovšem těšiti, kdyby tím byla padla i daň. Sotva však uplynulo 1 1/2 roku, přišel nějaký jistě vysoký úředník na myšlenku, že by stát mohl i daňovými knížkami obchodovati a opět byl vydán výnos, že mají se opatřiti nové daňové knížky, ne však státem, nýbrž na útraty poplatníků, a obecnímu úřadu bylo uloženo, aby během 14 dnů vybral od každého poplatníka 2˙50 K, odvedl to pak pohromadě bernímu úřadu a zakoupil a tomu, koho se týče, doručil nové knížky daňové, které se dříve dostaly za 12 haléřů. Když se tak na slepo na to platilo, ptali se potom lidé, zda jsou ještě vůbec daně dlužni, a aby šli na jisto, sebrali se konečně a šli k berní správě a ptali se příslušného chefa: Jak pak to vypadá? Zaplatil jsem tolik a tolik daně, kolik musím vlastně ještě platiti? Myslíte, že tam dostali vysvětlení? Nikterak. Dotyčný pán řekl: Inu, já sám nevím, my na venkově nemáme ještě předpisů! Daně se však přece jen vybíraly, čím více kdo právě přinese, tím lépe je nahoře zapsán. S praktického stanoviska víte všichni jako zemědělci a živnostníci, že železo velmi rádo rezaví. To je zvláštní, daňový šroub jak se zdá - není ze železa, neboť nerezaví, říká se, že je řádně naolejován. Jde dokonce přespříliš lehce, jedním otočením vymačká se poslední koruna, ukládají se daně, až dech se tají. Nejen rolnictvo je zdaňováno, i drobné živnosti, průmysl atd. jsou k daním přidržovány a i z nich vymačkává se poslední koruna, ukládají se jim daně, až ztrácejí vědomí. Došli-li jsme k této otázce a vidíme, že se platí přes příliš mnoho daní, řekne se snad na druhé straně: "Také množství peněz dostáváte!" Ano, částečně se peníze dostávají, zvláště letos. Pojďte ven na dobytčí trhy a uvidíte, že jsou přeplněny koňmi, hovězím dobytkem a také vepři! Přicházejí peníze do domu v hojnosti! Dnes dostane se za 1 kg 3 až 4 koruny, kdežto loňského roku musilo se platiti 18 až 20 korun. Podíváme-li se na vyživovací plán vnucený vládou, po případě "pětkou", vidíme opět předpojatost proti rolníkům pěstujícím obilí. Vždyť zvláště vyživovací plán je opět k tomu, aby rolník nedostal za své výrobky příliš mnoho peněz. Při dnešní době pracovní a výkonnosti, při těch mzdách a daních vyráběti metrický cent žita neb pšenice za 190 K, to přenecháme každému chemiku nebo inženýru; pouhý rolník to nesvede. Řekneme-li: Daně jsou příliš vysoké, zní to snad velmi krásně v uších voličů. Avšak na druhé straně - nesmíme ovšem pány z pravice sněmovny poučovati, přece však musíme zdůrazniti, že jsme rádi hotovi platiti daně. Známe dobře slova: "Dávejte císařovi, co je císařovo, a co je božího, Bohu!" A dnes mohli bychom po případě říci, novému státu.

Dáváme presidentovi, co mu patří. Žádá-li však od nás přes příliš mnoho, musíme se samozřejmě proti tomu postaviti, musíme státu říci: Až sem a ne dále! Hledíte odnárodniti německou půdu, strhnouti na sebe německý velkostatek a děláte to důkladně. Proč? Popadáte to u kořene, dokážete, že německý rolník, německý velkostatkář bude finančně zničen. Pak ovšem není již třeba pozemkové reformy, protože můžete prostě nabýti půdy za fatku. Půjde-li to tak dále, bude se moci v nejbližších 20 až 30 létech také ještě zpívati písnička o sedláku, jenž jednou byl, žádného totiž již nebude. Pravíme a zvláště to s tohoto místa zdůrazňujeme: Má a musí se šetřiti. Vyhazují-li se miliardy na molocha militarismu, není to nic jiného, než marnotratnictví, výsměšek poplatníkům. Jedeme-li dnes železnicí, vidíme množství vlakového personálu a úřednictva, jež zalidňuje druhou a třetí třídu železnice. Vyptáváme-li se dále, slyšíme, že dnes přijde asi na 58 obyvatel jeden železničář. Přejeme jistě každému člověku jeho zaslouženou mzdu a obzvláště železničářům, kterým svěřujeme na dráze život. Avšak na druhé straně musíme žádati, aby se s vymačkanými daněmi zacházelo poněkud obezřetněji a aby se užívalo lidí tam, kde je jich opravdu třeba. Před docela dlouhou dobou telefonoval přednosta stanice z Rokycan do Plzně, že má o 4 brzdaře přes míru, že to nejde, aby nechal tyto 4lidi zbytečně se procházeti. A jakou odpověď dostal? "Tím se nerozčilujte, my máme mnohem více lidí přespočetných". Jestliže se tak plýtvá prací a penězi, pak ani veškeré daňové umění rozpočtového výboru, které v poslední době rozvinul, nepřivede nový stát do dobrého stavu. My sami máme sice pramálo zájmu na tomto státě, pokud nemá zájmu o nás Němce, leda jde-li o to, aby sehnal daně. Na to však musí se ukázati: jak se v tomto státě hospodaří s penězi, jak vyhazují se miliony - možno říci - okny. Jděte ven do Plzně, do Říšského předměstí, a přesvědčte se, co se tam vykonalo za drahé peníze! Když za války bylo ve Škodových závodech zaměstnáno 43.000 dělníků, byly samozřejmě nádražní budovy příliš malé. Vypomohli si dřevěnými erárními baráky, aby lidé byli chráněni před deštěm a chladnem. Dnes na tom místě postavili novou budovu, ač Škodovy závody musely značně výrobu omeziti. Škodovy závody nemají však již ani 10.000 dělníků. A za tu budovu vyhodilo se 1 1/2 milionu korun. Přijdete-li však v noci nebo i ve dne do Plzně, nemáte možnosti nalézti přístřeší, poněvadž není k tomu potřebných místností. Zda by se nebylo mnohem lépe udělalo, kdyby se bylo postaralo tolika penězi o zmírnění bytové tísně? Ještě však dále. Nehledě k tomu, že tam byla postavena veliká staniční budova, šlo se ještě dále, vždyť páni z pravice jsou velmi nadšeni pro krásu! Založili tam mimo to krásný park; uprostřed v parku je kulatý trávník! Na trávníku - jedete-li přes Plzeň, dejte si dobrý pozor - jsou docela zvláštní kameny, drobné, vyprané kameny. A vyptáváte-li se, kde nalezli takové kameny, uslyšíte, že tyto kameny nevyrostly v Plzni! Jsou to dokonce německé kameny, a to z Čertovy stěny dole u Vyššího Brodu.(Veselost na levici.) Nějaký úředník přišel na myšlenku, že je tam možno lámati krásné kameny, a hle: dostal k tomu potřebné mužstvo, dostal k tomu krumpáče atd. a přivezl pěknou fůru těchto kamenů a mimoto poslal dávku do Prahy. Tento žert stál stát opět 44.000 Kč. (Výkřiky.) Je to přece velice krásné, když v Plzni, kde se sbíhají nitky drah, páni z Francie, Anglie atd., kteří jedou z lázní, z Karlových Varů a Marianských Lázní, do Prahy, mohou obdivovati kaménky republiky.

Řekl jsem již předem, že naše zemědělství a obzvláště průmysl a živnosti byly velice zatíženy daněmi a ještě daněmi zatíženy jsou. Podíváte-li se dnes na vysoké sazby dopravní na dráze, vrátíte-li se k investiční půjčce, jež před krátkou dobou povýšena byla na zákon, vidíte i zde, že se průmyslu přímo podkopává půda, že se mu bere možnost, dále se rozvíjeti. Mluvíme-li my Němci proti takovým daním, neděje se to nikterak z přehánění, nýbrž proto, že jako praktikové máme zkušenost. Ukradli nám válečnou půjčku, nedali nám zajištění, že válečná půjčka bude zúrokována, že nevyplacené úroky budou splaceny dodatečně. Sta, snad tisíce německých státních občanů, kteří tenkráte jako vlastenci nebo pod nátlakem staré vlády upisovali válečnou půjčku a upsati musili, musilo voliti předčasně dobrovolnou smrt. (Výkřiky.) Jeden musel si ve vysokém stáří prohnati kuli hlavou, druhý sáhl k oprátce, třetí hledal smrt ve vodě atd. Netoliko při válečné půjčce nás hospodářsky a finančně utiskli, šlo se ještě dále. Obratná nebo neobratná finanční politika bývalého pana ministra financí dr. Rašína, jenž byl tak znám a také získal si veliké jméno - alespoň my Němci měli jsme příležitost poznati dokonce i jeho jazyk, nejen jeho dobré srdce on to provedl, že jedné noci byly hranice říše neprodyšně uzavřeny a že všechny peníze se musely přinésti k okolkování. A hle! Až do dneška nebyly těm nejchudším z chudých vyplaceny zpět ani zadržené bankovky! A ničeho neslyšíme o nějakém zúročení. Avšak jde se ještě dále. Žádá se, aby ze starých daní, jež nejsou zaplaceny ve lhůtě splatnosti, platilo se 10% úroků z prodlení. Ptám se vás: není-li to lichva? Co platí ústavy tohoto státu za uložené peníze, co platí československá poštovní spořitelna z našich vkladů? Myslím, že nejvýše 1%. A na druhé straně žádá se od nás 10%. Je to spravedlnost? Nuže, pleteme se mnohdy, řekněme, trochu do všeho a také často ocitneme se vedle. Tento stát bych přirovnal k úlu. Mnozí by se snad mohli báti, mluvíme-li o včelách, že budou popícháni. Avšak nikoliv, chci mluviti o včelách, které nepíchají. Právě nyní je doba k tomu, aby se šlo do úlu a abychom se podívali, zda tam ještě někde nejsou trubci; a tam, kde jsou trubci, nutno pomoci a vykuřovati, neboť jinak sežerou med včel pracovnic. Nejdu nikterak příliš daleko. Zdá se mi, že i tento stát počíná churavěti trubci, a zdá se, že také v tomto státě vyžírají trubci med včel pracovnic, jež snad příštím jarem nebudou již míti vůbec ničeho k snědku. Ukázal jsem již předem na to, že velmi po tom dychtíte a toužíte, abyste německou půdu odnárodnili, případně převedli do českých rukou. Nuže, pánové, nemyslete naprosto, že my Němci, kteří všemi nitkami svého srdce lpíme na zděděné své německé půdě a na ní visíme, že my tuto půdu, jež s pílí byla obdělávána, německým potem hnojena, jen tak zhola necháme přejíti do rukou národnosti, jež den co den hledí, aby nám zasadila kopanec, jednomu těžký, druhému lehčí, a že budeme přihlížeti k tomu nečinně. Zamýšlíte dále sestátniti německé pohraniční lesy, prý ze strategických důvodů. Avšak vždyť máte tak velikou, dobře vyškolenou brannou moc! Je to snad výrazem špatného svědomí, že máte strach z Bavorska nebo Německa, že se namáháte dostati krásnou Šumavu do českého majetku? Vaši militaristé jsou přece tak zdatní, vždyť oni se učili a ukázali nám, jak byli výborní, když šlo o zvedání rukou. (Veselost na levici.) Počkáte-li ještě nějaký čas - a pravděpodobně to děláte schválně - nebudete již moci zabírati zelených lesů, neboť tam vyskytla se již mniška, jež vše zelené do hola sežere, a tyto holé plochy budou snad vám pak ještě přány, můžete je míti.

Byl jsem sice již příliš obšírný, přes to však nesmím na jedno zapomenouti: Dáme-li stále a stále zaznívati s tohoto místa svým hlasům, budou nutně slyšeny venku za hranicemi této říše.

Svého času vyzvali jste nás ke společné práci, avšak jak vypadá tato spolupráce, myslíte-li den co den jen na to, abyste rušili německé schůze, potlačovali a znemožňovali německé přípravy, vyzbrojujete-li své Sokoly pobočními zbraněmi a ručními granáty? Takto nemůžeme míti nikdy ve státě národnostního míru, neřku-li zde ve sněmovně. Náš lid si přeje, abychom zde ve sněmovně dali výraz jeho citům a názorům, a to se musí státi. Žádný Němec, alespoň žádný Němec z měšťanských stran, nemůže hlasovati pro takovou daň, jako je tato jedinečná daň z obratu: (Souhlas a potlesk na levici.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP