Nedosti na tom. Téhož večera šel po náměstí v Postoloprtech na procházku jakýsi Georgi s děvčetem. Ještě předešlu, že německý dům není na náměstí a všechny události odehrály se před německým domem. Náměstí nebylo lidmi naplněno, nýbrž šli po něm jednotlivě lidé, jak tomu bývá za horka. K Georgimu přišel četník a pravil mu: "Rozejděte se!" Nerozešel se. Byl proto strčen do díry; to byl třetí člověk, který byl zavřen. Nuže, německá venkovská mládež nedala se přece zadržeti a přes to, co se stalo, šla nahoru do sálu, tančila a domnívala se, že všechno nemilé je již skončeno.
O 11. hod. přišel nahoru do sálu četnický strážmistr s jiným četníkem a zavolal si vůdce slavnosti. Řekl mu, že by se odporučovalo, aby byl věneček, slavnostní ples, přerušen, neboť od Loun prý táhne velké množství lidí, kteří něco zamýšlejí. Skutečně zatím byl avisován příjezd dvou nákladních automobilů, které projely Postoloprty až k České besedě a obsazeny byly legionáři a civilisty, ozbrojenými až po zuby puškami, železnými klacky, páčidly, lopatami a jinými podobnými zbraněmi. Když se ta zpráva roznesla v slavnostním sále, bylo věcí vůdců, aby svou rozvahou zase něčemu zabránili, co nenáleželo konečně k programu slavnosti. Vyzvali přítomné, aby bez překotu opustili sál a odebrali se v úplném klidu domů do vsí. Bylo totiž přítomno více žen a děvčat než mužů. Vzhledem na tyto ženy cítili se vůdcové nuceni dáti tento rozkaz, poněvadž četnický strážmistr prohlásil, že již nemůže ručiti za osobní bezpečnost. Rozkazu vůdců obecenstvo také vyhovělo a odešlo v úplném klidu bez spěchu a odebralo se částečně domů, částečně do vsi a na dráhu. Když četnický strážmistr tento rozkaz dal, aby byl sál vyklizen, odebral se k Besedě, před níž oba automobily přijely, a tam přibyvší lidi výslovně vyzval, aby šli přece domů, že není důvodu, aby sem přišli a zde snad dělali hluk a rámus; vyzval je, aby řekli, co je vůbec opravňuje k tomu, že vnikli takovým způsobem do Postoloprt. Tu se stalo toto: Čechové, kteří přišli, prohlásili vrchnímu strážmistru, že lounští byli z Postoloprt vyrozuměni, že Němci v Postoloprtech přepadli českou menšinu, že ji vraždí a byty její pustoší, že kasárny a česká škola hoří a že také česká Beseda byla demolována. To že bylo veřejně sděleno v Lounech na náměstí asi před 2000 lidí a že lounští Češi přišli nyní postoloprtským Čechům na pomoc. Že jsou rozhodnuti Postoloprty zbořiti - vůdce české trestní výpravy z Loun užil pro to slova "vybíliti". Očekávají jen příchod české posily, která přijede zvláštním vlakem, aby se dali do díla. Vrchní strážmistr uváděl Čechům důrazně na mysl, že zpráva přinesená do Loun je falešná, jak se mohou Češi sami na vlastní oči přesvědčiti, že se nestalo naprosto nic, naopak že Němci dokonce přerušili ze strachu před Čechy slavnostní ples a že šli domů. Vedl několik vyslaných Čechů do německého domu, aby je přesvědčil o pravdivosti své výpovědi.
Pánové, přijde ještě něco lepšího.
Zatím o 1/2 12 přijel z Loun zvláštní vlak, obsazený sty a sty
lidmi, opět ozbrojenými puškami, železnými klacky, páčidly, železnými
skobami a takovými věcmi, jaké se najdou na nádražích v dílnách.
Legionáři nad to měli uniformu.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Volám pana poslance, aby mluvil k věci. (Hluk a výkřiky
německých poslanců.) Prosím o klid.
Posl. Böllmann (pokračuje): Prosím, to je k věci. (Hluk. Různé výkřiky.) Nechte mne mluviti, obstarám to důkladně, nedám si také vzíti slovo. Ukazuji, jak se užívá v tomto státě daní, k tomu nutno mluviti; kdyby stát měl řádné hospodářství, nepotřeboval by této daně z obratu. Poněvadž nehospodaří, musí nás tak trápiti. My musíme také prohlásiti, jak se těch peněz používá.
Hordy, které z tohoto vlaku vystoupily, shromáždily se v celých zástupech a táhly v pětistupech k Besedě. První pětistupy byly ozbrojeny puškami. Svědkové, jež tu jsou, to potvrdí. Nuže, tito lidé táhli k Besedě a chystali se počíti ničivé dílo. Jinak by byli nepotřebovali těchto páčidel, nástrojů ku vloupání a jiných. Úmysl byl jasný. Nuže, jak přišla tato zpráva z Postoloprt do Loun? Je to příznačno: Soustružník z lounské dílny, který bydlí v Postoloprtech, poslal do Loun fonogram, že je česká menšina ohrožena, aby lounští přišli na pomoc. Jiného nic. Lži byly k tomu přidány teprve na shromáždění. Avšak ještě něco jiného. Jakýsi Mates byl poslán postoloprtskými Čechy na kole do Loun a měl přivésti pomoc. Zmíním se tu o jedné episodě: Oba nákladní automobily dostihly na silnici z Loun do Postoloprt jezdce na kole. Prosím, dejte pozor. Cyklista jel před nimi. Nákladní automobily se velmi namáhaly, aby cyklistu dostihly. Podařilo se jim to, sevřely jej, on upadl, nákladní automobil přejel jeho kolo. Když jezdec vstal, bylo na něho z nákladního auta voláno, zda chvátá do Postoloprt, aby tam oznámil, že se automobily blíží. Považovali cyklistu za posla, který chtěl avisovati Postoloprty o přepadu, jenž byl na Postoloprty zamýšlen. Poněvadž se tak domnívali, porazili ho a řekli mu, kdyby ho nebyli dohonili, že by ho byli zastřelili. Pánové, ten člověk byl Čech. Kdyby byl ten člověk od Čechů přejet automobilem nebo zastřelen, bylo by se řeklo, že byl zastřelen a ubit od Němců, a lounští by měli právo postupovati proti nám. Jméno toho člověka neznám, avšak dal své přejeté kolo k znovuzřízení do cyklistické dílny Kostkovy v Postoloprtech a tam lze jeho jméno se dověděti.
Tak se postupuje v tomto státě. Před německým domem, když počal poplach, když tito lidé byli zatčeni, byl také mladý český muž, který mával holí strážmistrovi před obličejem. A ten člověk zatčen nebyl. Němci však zatčeni byli. Ten člověk chlubil se vůči četníku, že má v kapse dýku a že je připraven jíti s touto dýkou na Němce. Přítomný počestný občan upozornil četnického strážmistra, že by ten člověk měl býti zatčen. Strážmistr odmítl břitce tuto výzvu a pravil, aby byl zticha, nebo že zatkne jeho. Vždycky jsme to my, kteří musíme krváceti, klopiti, platiti a mlčeti. Avšak nebudeme již mlčeti, s naší trpělivostí je konec, lepší je hrozný konec než hrůza bez konce.
Vrátím se k nočním scénám, když tito lidé přijeli zvláštním vlakem. Četnickému strážmistru se přece asi podařilo přesvědčiti ty lidi o tom, že nalítli na lživou zprávu. Nicméně všichni táhli ve velkých zástupech do města, zpívali tam písně národní, štvavé, výskajíce, řvouce táhli o půlnoci městem. To není nic? Běda Němci, který by byl padl do rukou těmto lidem. Byl by býval zabit, to by bylo nejmenší, co by se mu bylo stalo.
Nuže, ti lidé, kteří opustili taneční sál a nebyli z Postoloprt a chtěli jeti drahou, odebrali se na nádraží, aby tam použili vlaků. Jaký obraz se jim tam naskytl! Nádraží bylo obsazeno Čechy, kteří byli postaveni ve dvou řadách se zbraněmi již zmíněnými v rukách, a ti nenechali nikoho nastupovati ani vystupovati. Všichni museli tajně utéci a museli tajnými cestami jíti domů nebo žádati pohostinství v Postoloprtech u známých nebo neznámých. Čisté poměry jsou to v tomto státě, když není člověk jist životem při nevinné taneční zábave a neví, přijde-li domů se zdravými údy. V 1 hod. v noci byl konečně český tábor vtrhnuvších husitských hord skončen. Legionáři byli opět naloženi na automobily, sokolové a civilisté, kteří přišli s sebou nastoupili zase do zvláštního vlaku a vítězní sokolové s legionáři a civilisty vrátili se po vítězné bitvě.
Je opravdu nejvyšší čas, aby se stát rozpomněl, že nás nezískal jen proto, aby nás učinil svými poplatníky, nýbrž že nám musí dáti, co nám patří. Také my jsme lidmi, také my máme nárok na to, abychom užívali plně a zcela jako druzí občané svých práv, avšak zde jsme psanci. Každý, kdo je Čechem, myslí, že může vztáhnouti na nás ruku a proháněti nás. Již jednou jsem dal svoji existenci do sázky, nezáleží mi na tom, abych to zde upřímně řekl: V tomto státě není spravedlnosti a nebude jí, dokud se nenaučíte lepším mravům. Ty vám budou však už vštípeny! Neboť něco takového volá do nebes, co tu děláte, to je strašné a všichni lidé venku se modlí, nejen Němci, nýbrž všichni utlačovaní národové, ať to jsou Slováci nebo Poláci nebo Maďaři nebo Rusíni nebo kdokoli jiný, modlí se současně k nebi: Zbav nás brzy tohoto zla!
Je smutné, že se nám na venkově
již i taková nevinná zábava tímto způsobem hanebně maří. Venkovské
obyvatelstvo může se plahočiti, dříti a lopotiti. Jsme tomu však
zvyklí, podle našeho starého mistra Goetha, po trpkých týdnech
zase slaviti veselé slavnosti. Přijde čas, kdy již nebudeme moci
konati tyto veselé slavnosti jinak než pod stráží. My však je
budeme konati přece. Co nám nabízíte, to není chléb, nýbrž jsou
to solené slanečky. Ztrpčují nám život a vyvolávají rozhořčení.
Venku je však roztrpčení veliké a nedá se již tlumiti. Přišlo
to tak daleko, že nám nezáleží na životě, máme-li vésti takový
život v takovém státě! Tu je lépe dáti život v sázku! (Potlesk
německých poslanců) S námi musí však klesnouti do jámy i jiní,
pak bude konečně jednou konec, avšak zároveň také konec tohoto
státu. (Souhlas a potlesk německých poslanců.) My jsme
stát nevytvořili, my nejsme národem stát udržujícím, my to ani
nepopíráme. Vy však, povolaní mužové, kteří jste dostali tento
stát darem, jimž padl jako zralý plod do klína, vy jste mohli
toho užívati v klidu, avšak co jste učinili z tohoto státu? Jest
vysušen, vypražen, vyprahlý ve své daňové zdatnosti, právě jako
naše pole a louky, které nepřízní počasí již ničeho nepřinášejí.
Na všem leží kletba, že stát vznikl ze zrady. (Hlučný potlesk
německých poslanců.) Pokud v tomto způsobu neustanete, pokud
nás nebudete považovati za rovnoprávné nejen při placení daní,
nýbrž i při nárocích na stejná práva, jichž vy požíváte, dotud
nebudete moci nikdy a nikdy žádati, aby v našem nitru vzplála
jiskra příchylnosti pro tento stát. Smutný je los, jehož se nám
dostalo. Nezasloužili jsme ho. Avšak slibujeme zde a slibujeme
venku před naším lidem: Chceme ukázati, že stačíme a že jsme hodni
úlohy, jež je nám vyměřena. Je toho mnoho, co jste na nás vložili,
doufáme však, že ve zkoušce obstojíme. Zdali vy, jako státní národ
obstojíte v této zkoušce, o tom bych silně pochyboval. Podle toho,
co jste vykonali dosud, dokázali jste, že sice dovedete stát založiti,
avšak nikoli, že ho dovedete udržeti. (Hlučný potlesk německých
poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto předmětu. (Velký hluk a různé výkřiky německých poslanců. - Posl. dr. E. Feyerfeil (německy]: Co tomu říká pan ministerský předseda? Chceme slyšeti, co tomu říká pan ministerský předseda! - Posl. dr. Radda (německy): Udělte slovo panu ministerskému předsedovi, ať nám dá vysvětlení! Posl. inž. Jung (německy): Chceme vysvětlení o Ústí a Levonicích! - Místopředseda dr. Hruban zvoní.)
Žádám o klid. (Velký hluk na levici. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.)
Prosím o klid! (Vřava a různé výkřiky německých poslanců.)
Podle jednomyslného usnesení poslanecké
sněmovny bylo přerušeno jednání o dani z obratu. Budeme pokračovati
v