Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Slovo má dále p. posl. Najman.

Posl. Najman: Slavná sněmovno! Mne zajímá, kdo mluví dnes proti tomu, aby armádě dostalo se potřeb. Jest to v první řadě komunistický poslanec pan kol. Haken. Pan kol. Haken nechce dáti nynější armádě, armádě Československé republiky, ničeho, ale naproti tomu dal by všeho hojnost a dostatek jiné armádě, armádě rudé. Jest zajímavo, že pan kol. Haken docela otevřeně prohlašuje, že strana jeho bude agitovati, že strana jeho bude rozvraceti nynější naši armádu Československé republiky. Já se divím, že když dnes jest pan kol. Haken proti militarismu - tím slovem militarismus často se straší politické děti - proč pan kolega Haken nebyl proti tomuto militarismu, dokud to byl militarismus rakouský, militarismus černo-žlutý. V té době pan kol. Haken, který jest českým učitelem, nebyl antimilitaristou, nýbrž v pravém slova smyslu byl obětavým vojínem a obětavým důstojníkem. Jest zajímavo také, že zde často příslušníci strany komunistické stěžují si na to, že jsou v této sněmovně, v tomto státě utlačováni. Já mám za to, že kdyby někdo opovážil se říci v Rusku, co říká pan kol. Haken zde, že bude rozvraceti rudou armádu, ani okamžik netěšil by se svobodě, možná že by snad dlouho netěšil se ani životu. Z toho jest viděti, že to utiskování komunistické strany u nás ve skutečnosti vypadá zcela jinak, než jak si stěžují naši komunisté.

Bylo zde také poukázáno k tomu, že armády rudé se užívá k jiným účelům, než armády naší. Já to přiznávám, já vím, že často armády rudé se užívá proti dělnictvu, jako jsme viděli ve případě kronštatském, kde se užívalo rudé armády proti těm, kteří dali první popud k revoluci ruské. Užívá se rudé armády proti dělníkům, když se domáhají, aby měli menší dobu pracovní místo 74 hodin týdně. Já se pamatuji, že italsky delegát ve svém spise v turinské "Stampě" popisuje události v Tule, kde na dělnictvo, domáhající se zkrácení doby pracovní, poslala rudá vláda strojní pušky a děla.

Jest jisto, že my nechceme žádnou armádu na výboj, nýbrž že my chceme a potřebujeme armádu, která by chránila náš stát a naši republiku, a možno říci, že pro armádu, která jest určena, aby chránila náš stát a v důsledku toho každého občana, není žádný peníz dosti velký.

Musíme uvážiti, že potřebujeme silnou, mocnou a dobře vyzbrojenou armádu již také proto, abychom byli zabezpečeni proti případnému nebezpečí monarchistickému, které nám stále hrozí. Na mne to dělá dojem, že ti, kteří dnes mluví proti armádě, proti tomu, aby armádě poskytly se peníze, ve skutečnosti pracují k tomu, aby monarchistický převrat u nás mohl býti uskutečněn (Posl. Merta: Nazdar!) Ano, pane kol. Merto, jest jisto, že na podzim budeme míti co činiti s nebezpečím monarchistickým, které jest v Uhrách a které - nikdo nemůže vědět - objeví se i v Rakousku, a v tom případě jest jisto, že tomu nebezpečí můžeme zabrániti, jen když budeme míti dobře vyzbrojenou naši armádu.

Jest také zajímavo, co říkají souhlasně s kol. Hakenem naši Němci, a to německý sociálně-demokratický poslanec, který si zde stěžoval na útisk vojska. Já musím říci, že my, kteří jsme byli v rakouské armádě a kteří jsme nebyli důstojníky, nýbrž obyčejnými vojáky, bychom si byli přáli a děkovali tomu, kdybychom se měli v rakouské armádě tak, jako se má německý voják v československé armádě. Jest přirozeno, že musí býti určitá disciplina, poněvadž kdyby nebyla, v armádě... (Posl. Novák Ant.: Ale té discipliny je trochu mnoho!) Prosím, pane kolego, já jsem byl nedávno ve Vídni, kde armáda nemá žádné discipliny. Tam má své vojenské rady a mne bylo konstatováno, že když chytí zloděje, že pravidelně mezi těmito zloději jest několik vojínů lidové armády vídeňské.

Tedy je jisto, že armáda potřebuje disciplinu; na armádu, která by discipliny neměla, bylo by škoda peněz. Než armádu nedisciplinovanou, je daleko lépe nemíti armádu žádnou.

Já se stanoviska živnostenského přál bych si, kdyby ministerstvo národní obrany konečně jedenkráte bralo určitý zřetel na živnostenské družstevnictví.

Včera jsem dostal přípis ze Sv. Mikuláše na Slovensku. Tam bylo, prosím, zadáno živnostenskému družstvu obuvnickému 800 párů bot a tyto boty byly mu zadány po 200 K za 1 pár. Když byly boty odvedeny, bylo placeno pouze 174 K za jeden pár. Takovým způsobem jistě láska ministerstva národní obrany k živnostnictvu se neprojevuje. Přál bych si, aby tímto způsobem napříště jednáno nebylo.

Kolega se strany národně-sociální poukázal na to, jakým způsobem se často postupuje proti živnostenským družstvům při odvádění práce. Mám celou řadu případů zjištěných od živnostenských družstev, že když přišla odváděti, nebylo vzato 40 až 50% jejich dodávek a že často byla to obuv docela dobrá, které by se velmi dobře dalo upotřebiti. Nedivím se proto, že se mezi živnostnictvem začínají ozývati hlasy, že jenom ten odvede všechno, kdo má snad nějakého strýčka tam, kde se tyto dodávky přijímají.

Také bych protestoval proti tomu, jak jsem učinil již předešle, aby ministerstvo národní obrany zřizovalo stále zbytečné dílny vojenské tam, kde je dostatek podobných živností.

My víme, že různé podobné dílny ministerstvo národní obrany zřídilo. Víme také, že při této předloze žádá ministerstvo národní obrany 2 miliony korun na zřízení dílen střihačských. Přál bych si jen také, aby konečně jednou bylo působeno k tomu, aby živnostenská a dělnická družstva, pokud odvádějí své dodávky, nemusela je odváděti do Brna, nýbrž do skladiště v Chrudimi.

Vážení pánové, jak jsem již řekl, poněvadž nemůžeme chtíti, aby naše armáda byla chudá, naopak, aby byla dobře vyzbrojena, bude naše strana hlasovati pro požadovaný úvěr. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan kol. Taub.

Posl. Taub (německy): Velectěné dámy a pánové! Chápu nepříjemnou situaci, v níž se ocitají zástupci většinových stran této sněmovny, mají-li zastupovati a hájiti předlohu, kterou nyní právě projednáváme. Ta doba není ještě tak příliš daleko, kdy to z vašich úst znělo trochu jinak, než nyní. Nebyl bych však očekával, že při odražení útoků, které jsou proti nám vedeny, sáhnete k takovým argumentům, jak si v nich liboval poslední řečník přede mnou p. Najman, jenž pravil, že ten, kdo vstupuje na řečnickou tribunu a mluví proti militarismu, nemá toužebnějšího přání, než po monarchistickém převratu v republice. Přes toto tvrzení kol. Najmana odvažujeme se vystoupiti na řečnickou tribunu; myslím, že to můžeme učiniti s klidným a čistým svědomím, a myslím, že v této sněmovně nebude člověka, snad s výjimkou posl. Najmana, jenž by mohl naši stranu obviňovati, že chceme nadržovati monarchickému převratu. Můžeme se, bohudík, odvolati na to, že právě od té doby, co jsme sociálními demokraty, všude jsme potírali militarismus, a nikdo nám nebude moci vytknouti, že naše postavení ve starém Rakousku bylo někdy takové, že bychom si přáli monarchického převratu.

A jestliže kol. Najman vůči vývodům mého kolegy ze strany dal výraz mínění, že jednání s vojáky v Československu se nedá ani srovnati s tím, jak se s nimi zacházelo ve starém Rakousku, poukazuji proti tomu netoliko na to, co můj přítel uvedl jako konkrétní události, nýbrž uvádím, co většinové strany opětně přiznaly a co muselo býti přiznáno jako nepopíratelné skutečnosti, jež byly zjištěny. Vím ovšem, vy si představujete věc takto: v Československu je všechno jiné. A tak jste si také vykonstruovali, že domnělý militarismus československý je něco docela jiného, než militarismus v jiném státě. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)

Vynasnažím se věcnými výklady podati vám důkaz o tom, že tomu tak není, a přesvědčíte se, že váš militarismus je týž, jako militarismus kteréhokoli měšťáckého státu. (Výkřik: Ani pomyšlení!) Okamžik, smím-li prosit! Pravíte v důvodové zprávě: "K čemu slouží naše branná moc? Naše branná moc slouží k tomu, aby mohla vždy, v každé době chrániti jednotu a svobodu Československé republiky proti vnějším nepřátelům, a rovněž k tomu, aby spolupůsobila při udržování pořádku a bezpečnosti uvnitř státu." Pánové, to jsme slýchali už ve starém Rakousku a ve všech ostatních státech. Na skutečnosti, názoru se nezměnilo naprosto nic. Avšak bylo by snad, pánové, záhodno, říci vám už jednou, co jest to militarismus.

Vím už, že kdybych vzal Brockhausův nebo Mayerův "Konversationslexikon" a ukázal vám černé na bílém, co je militarismus, že byste řekli, to že je německé pojetí, to že naprosto neodpovídá našemu nazírání. Vzal jsem si tudíž vaše dílo, "Ottův slovník naučný", abych vám ukázal, co se tam rozumí slovem militarismus. Co se tam vykládá? "Militarismus je stav, kdy všechny orgány veřejné správy více méně se podvolují požadavkům, ba diktátu vojenské správy; v první řadě přirozeně správa financí, jelikož náklad na stálé vojsko strašlivým způsobem roste a pohlcuje značnou část státních příjmů na úkor ostatních oborů." (Posl. Dietl (německy): To nebylo napsáno ve vašem státě!) Ovšem, dnes to bude znít jinak, nyní bude názor jiný."Avšak politický militarismus dovolává se hojnější měrou i podpory politické správy. Ministerstvo vyučování je nuceno, aby pečovalo už u mládeže o konání vojenské povinnosti, technická správa zakládá silnice a komunikační prostředky výhradně ze strategických důvodů, bez ohledu na potřebu. Militarismus, který ke škodě zemědělství, průmyslu atd. poutá nejlepší síly, byl vybudován již ve středověku u výbojných národů." A chcete-li nyní býti poctivými, můžeme učiniti přirovnání objektivně, mezi militarismem, jak je zde vylíčen, a mezi tím vaším: pak dospějete k přesvědčení, že není vůbec rozdílu. Je faktum, že militarismus zabírá pro sebe celou veřejnou správu, je faktum, že v celém rozpočtu až na několik výjimek nenajdete kapitoly, aby v ní zřejmě nebo skrytě nebyly obsaženy potřeby militarismu. A v tomtéž "Ottově naučném slovníku" je pojednání o milici. Co je milice? "Milice jest nejpřirozenějším vojenským systémem, kdy občané sami hájí svoji otčinu; jest to nejlacinější systém." (Výkřiky posl. Bradáče.) To stojí v "Ottově naučném slovníku", smím-li prosit, pane kol. Bradáči! "Státům, které pomýšlejí na výboje, se tímto systémem neposlouží, ty potřebují stálého vojska." Zde máme černé na bílém, co je militarismus a co je milice. (Posl. Udržal: Psáno r. 1890!)

Vím, pane kol. Udržale, vy byste psal dnes jinak. K tomu právě směřuji svou argumentací, že si přizpůsobujete pojmy, jak právě potřebujete. Nyní se vám tato definice nehodí, najdete si jinou. Ale bylo pravda, co jste tehdy říkali. To je právě to, co vám vytýkáme. Myslíte, že se odrakouštíte, když nám nyní oktrojujete jiný názor o věcech, než jaký jste tehdy měli. Avšak tehdá jste byli na správné cestě, kdežto nyní jste na nepravé.

Jestliže jste přijali v § 1 branného zákona povinnost zavésti milici, máte nyní o to pracovati. Vy to však nečiníte, vědomě, a všichni vaši řečníci, ať přijdou kdekoli k slovu, pokud jsou upřímní, přiznávají, že není už vůbec ani pomyšlení na zavedení miličního systému a ze stálé vojsko bude zařízením, které se zde ještě na dlouhý čas uhájí a musí udržeti. A všechno souhlasí, jak zde byl militarismus vylíčen; jeho lačnost nezná mezí. Žádá se od nás dnes úvěr 322 milionů; před zcela krátkou dobou jsme se zabývali úvěrem 650 mil. K. A co vám zvláště musím vytknouti, jest, že vy, kteří chcete vnésti pořádek do finančního hospodářství, při kapitole "militarismus" neznáte vůbec žádných ohledů, žádných mezí, že sami dokonce napomáháte, aby militarismus podle všech pravidel umění rozpočet překročil. Požadavky militarismu se nám ve sněmovně nepředkládají jako překročení rozpočtu, nýbrž podá se vždycky návrh zákona: Militarismus potřebuje pro ten a ten účel nějakou částku.

A tu chci především upozorniti: mnoho dam a pánů bude se pamatovati, že při projednávání rozpočtu, když byl projeven úmysl škrtnouti 800 až 900 milionů K ve vojenském rozpočtu, což bylo také provedeno, jsme tehdy prohlásili na tomto místě, že nevěříme, naopak, že jsme přesvědčeni o tom, že militarismus přijde během tohoto roku s dodatečnými požadavky a že škrty byly učiněny jen proto, aby jednak výdaje na militarismus v jednom roce, které v poměru k jiným položkám byly strašlivě vysoké, byly sníženy, a na druhé straně aby bylo dokázáno, že požadavky pro militarismus počínají býti menší, že je snaha výdaje na vojsko omeziti na nejnižší míru. Už tehdy se o všech těchto výdajích vědělo, už tehdy se vědělo o všech těchto požadavcích militarismu a odporuje to nejprimitivnějším požadavkům, jež nutno klásti na finanční hospodářství, že se takovým způsobem sestavuje rozpočet, tak postupuje a takové věci předstírají, které se naprosto neshodují s pravdou.

Pánové, budeme hlasovati ovšem proti této položce; avšak je nutno, abychom si připomněli několik episod, které se během té doby udály a jimiž se sněmovna dosud oficielně nezabývala. Zastupuje náš klub, měl jsem s několika svými kolegy možnost zúčastniti se společné schůze rozpočtových výborů senátu a poslanecké sněmovny. Proč byla vlastně tato porada svolána, není mi až dodnes zcela jasno. Je to můj dojem a podle mého přesvědčení pokus vystrčiti tykadla a zkoumat, jak se zachová parlament k novým požadavkům militarismu. Vyslechli jsme při těchto poradách theoretickou přednášku o významu letectví pro armádu. O to se pan ministr postaral vydatnou měrou. Bylo nám vykládáno, jak nutné je letectví pro stát a vojenství, bylo nám řečeno, že nelze na dlouhou dobu opatřovati létadla, poněvadž je možno, že by se musila čtvrtletně, půlletně nebo každoročně opatřovati vždy nová létadla, podle toho, jaké pokroky činí technika.

Hledal jsem tedy v rozpočtu na r. 1921 a seznal jsem, že na letectví je věnována položka 105 milionů K. Velice se mýlíte, domníváte-li se, že se s touto položkou vystačí. Jsem přesvědčen, že létadlový park, který dnes máme, pohltil již větší náklad a že v dohledné době bude nám předložen dodatečný požadavek a ten bude ohromný. Musíte tedy pochopit, že se naše stanovisko k militarismu ve vaší republice, v republice Československé, neutvářelo jinak, než jak jsme je zaujali v dřívějším státě. Myslím, že je také nutno si připamatovati, jak jste se ve starém Rakousku stavěli vůči zacházení s mužstvem a jak jste se stavěli vůči armádní řeči. Bude nutno vám na to ukázat, poněvadž všechno to, co nyní děláte, je pravým opakem všech oněch požadavků, jež jste předkládali za starého Rakouska. Dovolte, abych vám řekl, co prohlásil jeden z uznaných vašich vůdců, posl. dr. Kramář, v 94. schůzi poslanecké sněmovny v 21. zasedání: "Aby se v armádě docílilo takového ducha solidarity, jest nezbytná všeobecná, sympatii všech se těšící politika; opravdová, poctivá politika míru je jediná, která se hodí pro takový národnostní stát, jako je Rakousko. (Německé výkřiky: Slyšte, Slyšte!)

Avšak i uvnitř je potřebí politiky blahovůle a spravedlnosti vůči všem národnostem a takový duch musí zavládnouti netoliko ve vnitřní a vnější politice státu, nýbrž i v armádě." (Výkřik: Kdo to řekl?) Pan dr. Kramář. A dále pravil: "Jest to hanbou pro Rakousko, že má tolik národností? Zcela naopak! Dovede-li tento stát všechny své národy učiniti šťastnými, bude to pro Rakousko důvodem největší slávy. A totéž platí i pro armádu a pro důstojníka." A konečně pravil: "Slovo pronesené v mateřské řeči důstojníkem téže národnosti, nebo důstojníkem, o němž se ví, že je vůči všem národnostem spravedlivý, působí divy." Není tomu dávno, devět let uplynulo od té doby, co dr. Kramář pronesl tato slova ve starém Rakousku, a my tato slova dr. Kramáře přijímáme. Říkáme: Je zaslepený ten, kdo myslí, že tento stát je státem národním. I zde bydlí tíž národové, jako žili ve starém Rakousku. Vyléčte se už jednou z toho bludu, který spočívá v tom, že se domníváte, že Československo je státem národním. Poznejte skutečnosti tak, jak jsou. Tak dlouho, pokud to nepoznáte, pokud budete užívati týchž metod v oboru militarismu a ve všech jiných oborech, jako je tomu v ostatních státech, tak dlouho setrváme na stanovisku, které jsme zaujali. Nemůžeme jinak, než zvolati: "Válku válce, pryč s militarismem!" (Souhlas a potlesk na levici.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Další slovo uděluji panu posl. Pikovi.

Posl. Pik: Slavná sněmovno! Není třeba bráti v ochranu československou sociální demokracii proti výtce, že by o píď ustoupila od svého zásadního poměru k militarismu. Sociální demokracie ideově, zásadně stojí proti řemeslnému militarismu, stojí proti organisaci vojenské toho druhu, která znamená sledování imperialistických cílů, která znamená potlačování pokroku, demokracie a svobody a která znamená služebnost kapitalistickým a imperialistickým zájmům. Sociálně demokratická strana v Československé republice stojí na této zásadě a v této zásadě vytrvá, ona vytrvá proto, poněvadž jest principielně proti jakékoliv výbojné válce, ona vytrvá proto na této zásadě, že dožaduje se změny hospodářského systému kapitalistického v soustavu socialistickou, ona vytrvá proto, poněvadž si přeje světového míru a sbratření lidstva na půdě demokracie a sociální rovnosti.

Naše strana, vážené shromáždění, osvědčila svůj smysl pro novou organisaci obrannou tím, že při projednávání nového branného zákona vymohla, aby do zákona tohoto byla vložena klausule, že v budoucnosti Československá republika nebude míti řemeslného imperialistického zřízení vojenského, nýbrž že dosavadní organisace jest stavem přechodním a že v budoucnu má býti zřízen miliční systém. Tento praktický výsledek účelného a moudrého působení sociální demokracie jest nejlepším znamením, že ne velká slova v této sněmovně proti militarismu pronesená mají určité výsledky, nýbrž účelná práce na půdě demokracie a zákona, aby to, co jest dnes nedokonalé, bylo zlepšeno, jak to míní právě sociální demokracie vybojováním této klausule o zřízení miličního systému v Československé republice.

My, sociální demokraté, jsme všichni pro světový mír a pro nejkrásnější harmonii mezi lidstvem a národy. My však v dnešní době neklameme se a neopouštíme půdu skutečnosti. Dnešní stav světové nejistoty je stavem přechodným. Přes to musíme bedlivě sledovati vývoj světového myšlení a nesmíme se zřetele pouštěti okolnosti, že reakce ve všech zemích a národech zvedá svoji hlavu. To znamená, že nechce-li sociálně-demokratická strana dáti všanc svobodu vlastního národa, nechce-li, aby státní samostatnost naše byla ztracena, nechce-li sociální demokracie riskovati ztrátu všech těch vymožeností demokratických, moderních, ústavních a sociálně-politických, nechce-li sociální demokracie riskovati vše to, co osvobozením národa také dělnictvo osvobozeného národa získalo, nesmí upustiti od povinnosti za této spleti světových poměrů třeba mocensky chrániti svoji svobodu, demokracii a práva. (Výborně!) Vzpomínám na slova průkopníka sociální demokracie Babela v německém parlamentě, kde pravil: "Bude-li svoboda dělnictva a národa našeho ohrožena, socialisté chopí se zbraně, aby tuto svobodu si uchránili." A já mohu opakovati totéž: kdyby svoboda našeho národa a naší státní samostatnosti byla ohrožena světovou anebo monarchistickou reakcí, jsme ochotni všemi silami tuto svoji svobodu se zbraní v ruce si uchrániti. Totéž chci konstatovati se zřetelem na vzmáhající se reakci vnitřní u nás v republice. Pravíme-li, že bychom dovedli čeliti se zbraní v ruce Habsburkům a jejich kohortám, že bychom dovedli čeliti i bílému teroru maďarskému, kdyby vpadl na naše území, chci také říci, že kdyby u nás vlna reakce se pozvedla, a řeknu otevřeně: vlna buržoasní reakce, aby stornovala výsledky politické revoluce, pak přes náš základní názor o tom, že jedině demokracií a prostředky zákona chceme pracovati, v této příčině jsme ochotni i proti vnitřní reakci vystoupiti všemi mocenskými prostředky.

Řekl-li jsem teď, že nám sociálním demokratům jde o to, abychom si zachovali výtěžky politické revoluce a výtěžky sociálně-politického zákonodárství, pak samozřejmě musíme pracovati k tomu, abychom měli vybudovánu svoji národní obranu, obranu státní. Beze zbraní stáli bychom ve víru světových událostí opuštěni a mohli bychom býti znovu zotročeni. V této situaci světové je příkazem pro nás, abychom byli bedliví a abychom svými mocenskými prostředky ubránili se proti možnému vpádu na naše území, proti vpádu monarchistů, proti vpádu reakce, proti vpádu kohokoliv, kdo by chtěl mařiti výsledky naší politické revoluce.

Z toho důvodu, nezadávajíce svému principielnímu hledisku miličního zřízení, budeme hlasovati pro tuto předlohu. Zde v debatě bylo poznamenáno, že dnešní armáda československé republiky je armádou reakční a že úkol socialismu má býti tuto armádu získati pro socialismus. Myslím, že tato slova všeobecně pronesená o armádě, tedy o těch tisících, desetitisících a statisících lidech, jsou urážkou této armády, která pozůstává z ohromné majority z proletářských vrstev československého národa. A poněvadž proletariát československý není reakční, poněvadž dělnictvo socialistické tohoto státu jest oporou pokroku, demokracie a socialismu, musím jménem našich soudruhů a socialistů v armádě odmítnouti, jakoby tato armáda proletariátu byla armádou reakcionářskou. My právě byli upozorněni na smýšlení naší armády výsledkem posledních voleb. A můžeme-li konstatovati, že v armádě naší v některých místech projevilo se až 900 hlasů socialistických, je to nejlepším důkazem, že armáda není tím, čím ji chce míti p. kol. Haken, rotou k ochraně kapitalismu a reakce, nýbrž věrným pilířem naší svobody a demokracie, ale také záštitou proti tomu, kdyby u nás vznikly nějaké reakční proudy, které by chtěly rušiti vymoženosti naší politické revoluce. Nemáme tedy mínění o naší armádě, resp. o proletářích v armádě tak špatného jako kol. Haken a příslušníci jeho strany. Naopak věříme tomu, že proletářská armáda Československé republiky bude vždycky oporou naší ústavy, naší demokracie a pokroku a že má v sobě dosti citu, vůle a síly, aby dovedla čeliti reakčním názorům, které snad mohou býti v určitých kruzích vojenských vyšších, ale kterých není tam u spodu, v jádru naší armády, v lidech, kteří pocházejí hlavně z dělnických vrstev.

Pan kol. Haken chtěl vytýčiti výtku proti sociálně-demokratické straně, že opustila své základní hledisko k militarismu. Nikoliv. Ale já tu chci zrevidovati poměr příslušníků strany p. kol. Hakena k armádě rakouské a československé. Pamatuji se na dva případy: Na případ, kdy pan kol. dr. Šmeral s užaslou tváří přispěchal do rakouského parlamentu a prohlásil nám: "Teď se musí něco stát". A stalo se. Na Piavě byli vražděni dělníci obou národů a jmenovitě národa československého. A pan posl. Šmeral, za něhož tlumočil také kol. Haken svůj poměr k československé armádě, přispěchal, aby ohlásil radost svou (Slyšte! Slyšte!) nad vítězstvím gen. Boroeviče a rakouské armády, při kterém tekly potoky krve.

To byl poměr nynějších komunistů k rakouské armádě. (Slyšte!) Oslavovat vítězství rakouské armády, oslavovat prolévání lidské krve a chvalořečiti rakouským generálům, kteří zotročovali vojáky a zotročovali také československý národ! (Posl. Johanis: Šmeral terorisoval nás v Lidovém domě, abychom vyvěšovali prapory, a mne nutil, abych vyvěsil také prapor jako starosta v nemocenské pokladně! - Výkřiky komunistů.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid. Slovo má pan posl. Pik.

Posl. Pik (pokračuje): A druhý případ: Pamatuji se, když se rozvinul válečný běs v bývalém Rakousku, že četl jsem velice zajímavý článek nynějšího duševního vůdce komunistické strany československé dr. Šmerala, ve kterém dr. Šmeral psal: "Čeští dělníci, proletáři, jste povinni v zájmu státu upisovati válečnou půjčku, neboť bez peněz tento stát by se shroutil." Prosím, pan dr. Šmeral dnes jest představitelem komunistické strany. Pan dr. Šmeral stojí za směrnicemi, které vytýčil pan kol. Haken proti československé armádě. A zatím co p. dr. Šmeral sbíral proletářské krejcary na prospěch vítězství Rakouska, doma českému vojáku, vlastnímu státu upírá potřebu, aby tento stát, národ a lid chránil se proti reakci bílé, proti reakci, která ohrožuje svět, a také proti reakci vnitřní. Tedy, pánové, váš poměr je tento: Rakousko podle vašeho názoru, jak jej precisoval dr. Šmeral na žofínském kongresu strany, bylo logickým důsledkem dějinného hospodářského a politického vývoje. Rakousko je jediná půda, na které může československý národ žíti. Rakousko je jedinou ochranou našeho národa, my musíme býti pro Rakousko." A poněvadž byl pro Rakousko, dával Rakousku všechno, dával mu vojáky, dával mu peníze, dával mu celou mravní potenci proletářského hnutí, které diskreditoval, a dnes, prosím, když máte dát svému státu osvědčení aspoň příchylnosti k tomu, co je v tomto státě dobrého, odmítáte a hanobíte tento stát, zatím co dříve jste pěli hymny na Rakousko, jako na nejlepší výraz zákonného vývoje politického a hospodářského. Taková je vaše politika. V Rakousku zbabělí, v Československé republice nenávistní proti všemu až na smrt. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Pik (pokračuje): Vážené shromáždění! Neklamme se, že i v armádě československé jsou zjevy, které nutno z této armády vymýtiti. My se také neklameme tím, že v československé armádě, zejména v obvodu generálního štábu, jsou osobnosti, které mají určité reakční cíle.

My se také neklameme tím, že v armádě naší jsou určité slabosti a nedostatky. Leč my, sociální demokraté, věříme, že demokracie a socialistické strany budou míti sílu a jednotnou vůli v této sněmovně odstraniti všechno, co je zlého v naší armádě, a že znemožní uplatnění reakčních snah. (Výkřiky.)

Předseda Tomášek (ujímaje se předsednictví - zvoní): Prosím o klid.

Posl. Pik (pokračuje): Víme, že je třeba reformy branného zákona, a budeme také působiti k tomu, aby zejména po stránce úlev pro brance, pro syny... (Hluk a různé výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Pik (pokračuje): ... nemajetných vdov a neschopných rodičů byly poskytnuty určité úlevy. Jest bolestno, když na základě branného zákona odnímá se vdově jediný syn. Jest bezprávím, jsou-li rodičové vojína neschopni k práci, (Hluk a různé výkřiky. Předseda zvoní.) že zrušeno jest právo osvobození v takovýchto případech. Naléháme na to, aby ministerstvo národní obrany v nejbližší době předložilo Národnímu shromáždění účelnou reformu branného zákona, aby tyto trampoty vdov a rodičů neschopných k vlastní obživě byly odčiněny tím, když se poskytnou v těchto mimořádných případech určité úlevy. (Hlas: Návrhy jsme již podali!) Ano, my také konstatujeme, že dnes se navrhuje kontrolní komise... (Hluk a různé výkřiky. - Předseda zvoní.),... která má revidovati, prohlížeti objednávky, jež činí ministerstvo národní obrany. Chceme tedy těmito způsoby dosáhnouti určitých reforem a úlev. (Nepokoj. Různě výkřiky.).