1. zprávě výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1122), kterým se pro Slovensko a Podkarpatskou Rus ustanovují válečné přirážky ku přímým daním (s výjimkou daně dôchodkové) na rok 1921 a dočasně se zrušují ustanovení o přímých daních (tisk 2834).
Prosím pana zpravodaje posl. Boboka, aby zaujal své místo. (Děje se.)
Hodlám dáti hlasovati tímto způsobem:
Zákon má 5 paragrafů, nadpis a úvodní formuli. Pozměňovací návrhy nedošly. Dám tedy hlasovati o celém znění najednou. (Souhlas.)
Námitek není.
Kdo souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji doporučuje pan zpravodaj, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina. Tím je tato osnova zákona přijata poslaneckou sněmovnou ve čtení prvém a druhé čtení bude provedeno dle dřívějšího prohlášení.
Tím je hlasování o tomto odstavci
skončeno a přistupujeme k bodu třetímu denního pořadu, jímž je:
3. zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 2811) na úhradu schodku z moučného hospodářství (tisk 2833).
Zpravodajem je p. posl. dr. Nosek.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Nosek: Slavná sněmovno! Mám-li podati zprávu o vládní osnově zákona o státní výpůjčce na úhradu schodku z moučného hospodářství, tu račte dovoliti, abych hned s počátku směl říci, že to, co se dnes ve formě zákona předkládá, jest jen dokumentováním té krajní tísně finanční, ve které se náš stát ocitl. A já dovoluji si tu zdůrazniti na počátku jen tolik, že dnes by bylo velmi málo platno pro věc samu, kdybychom chtěli rekriminovati nebo vyhledávati dodatečně, kdo neb co, které osoby nebo který systém zavinily ten smutný stav ve státním hospodářství moučném, že dnes ke splacení úvěru jest třeba sáhnouti k půjčce nejen tuzemské, nýbrž i zahraniční.
Vládní osnova tedy jen vyjadřuje naprostou nezbytnost a na poslanecké sněmovně jest, aby uvážíc vážnost této situace, uznala také potřebu uzákonění této předlohy. Považuji za svou povinnost, abych jen zcela stručně podal vysvětlení, ze kterých důvodů rozpočtový výbor v některém směru změnil vládní osnovu.
Pokud se týče § 1, tam ta částka 2 miliard a dvou set milionů korun byla rozdělena, aby bylo zřejmo, že 2 miliardy se žádají na úhradu schodku z dosavadního moučného hospodaření a nových 200 milionů korun ze je požadováno jako konečná mez, do které se mají povoliti úvěry na zlevnění mouky pro méně zámožné naše občanstvo. Jest to jen formální rozdělení; ve věci samé zůstává to stejno, že se požaduje úvěr 2 miliard a 200 milionů. Bylo to učiněno z toho důvodu, aby při povrchním čtení osoby nezasvěcené neměly dojem, že celý ten obnos 2 miliard a 200 milionů korun se žádá na úhradu utrpěného schodku.
Pokud se týče § 3, tu vychází paragraf tento podstatně změněn oproti původní osnově. Vláda zamýšlela totiž přijímati dluhopisy státních předválečných dluhů rakouských nebo uherských nebo rakouskouherských, o kterých je všeobecně známo, že byly znovu zase podrobeny soupisu za tím účelem, aby podle mírových smluv byly konvertovány na dluhopisy našeho státu.
Zamýšlelo se tu zase učiniti něco podobného, jako při převzetí válečných půjček, a měla se věc provésti tak, že až do 50% upsaného nominale této nové půjčky, pokud se upisuje ve vnitrozemí, přijímaly by se místo hotovosti předválečné dluhopisy. Tím by se bylo stalo, že by finanční správa místo požadovaných kreditů v nejlepším případě, kdyby se byla celá půjčka upsala na tuzemském trhu, dostala jen 1 miliardu a 100 milionů korun, pročež rozpočtový výbor předsevzal tu podstatnou změnu, že žádá, aby všechny upsané obnosy byly také v hotovosti složeny, a ovšem poskytuje výhodu všem těm upisovatelům, že dává zmocnění finanční státní správě, aby každý upisovatel na novou půjčku přejal také ještě jako zvláštní odměnu za své upsání stejný obnos těchto předválečných dluhopisů, jako je úpis nominální na novou půjčku. Ze je to dosti velkým lákadlem pro majitele válečných dluhopisů, patrno z toho, že dnes není možno domoci se úroků z předválečných rent, že pro majitele to znamená značnou výhodu, chce-li ten předválečný papír změnit za konsoly našeho státu, které budou zvýšeny a zúročeny pravděpodobně výše nežli dosavadní 4% renty rakouské a budou jistě poskytnuty výhody, pokud se týče emisního kursu.
§ 4 vychází také podstatně změněn oproti původní vládní osnově. V celku znamená jenom zlepšení oproti původnímu textu, který nebyl tak přesný, jak jest text nynější, a znamená jen přiblížení se bankovnímu statutu, tedy jen lepšímu akomodování se potřebné právní úpravě v této věci. Také § 5 má docela tytéž tendence a snaží se, aby ty různorodé a různodobé úvěry, které za účelem opatření zejména moučných produktů z ciziny byly kontrahovány, ať to již bylo na krátkodobé pokladní poukázky nebo státní směnky, mohly býti proměněny za dlouholeté konsoly.
Vzhledem k tomu, že důvodová zpráva
ony body aspoň stručně uvádí, dovoluji si jménem rozpočtového
výboru slavné sněmovně doporučiti, aby této předloze udělila ústavního
schválení. (Výborně!)
Místopředseda Buříval (zvoní): Zahajuji debatu a navrhuji řečnickou lhůtu 20minutovou, nebude-li námitek. (Námitky nebyly.) Námitek není.
Návrh můj jest schválen.
Jako řečníci přihlášeni jsou "proti" posl. Fischer
Rudolf a Hudec. Uděluji prvnímu řečníku panu posl. R. Fischerovi
slovo.
Posl. R. Fischer (německy): Slavná sněmovno! Vláda žádá předlohou, kterou máme před sebou, povolení obrovské sumy dvou miliard k uhražení schodku, vzniklého z hospodaření moukou, a to vydáváním lacinější mouky a chleba. Mohu předem prohlásiti, že budeme hlasovati proti této předloze. To se může zdáti pro socialistickou stranu podivným stanoviskem a považuji tudíž za nezbytné, toto naše stanovisko krátce odůvodniti. Především pokládáme to za povinnost státu, aby se staral o to, by chudému obyvatelstvu, pokud trvají válkou způsobené mimořádné poměry, také mimořádnými prostředky vypomáhal, aby se dostal z této hrozne těžké hospodářské tísně. Pročteme-li zprávy Statistického úřadu, uveřejněné za měsíc červen t. r., shledáme, že oproti červenci r. 1914 se životní poměry zde v Praze zdražily 15krát, v jednotlivých okresích, jmenovitě v průmyslových okresích německých Čech, 16 až 17krát. Rozumí se samo sebou - a my vidíme působení této hrozné drahoty mezi dělnictvem všude - že je nemožno mysliti si, aby dělnictvo, ježto má přece jenom nepatrné příjmy, tedy aby nemajetné třídy ke všem těm břemenům, i tehdy, když by nastalo volné hospodaření, platilo zvýšené ceny za chléb a mouku. Považujeme to za povinnost státu, aby, poněvadž toho vyžaduje udržení národní síly, bohaté kruhy obyvatelstva hospodářsky přiměl k hrazení oněch břemen, jež vznikají prodáváním lacinějšího chleba a mouky dělnictvu. V tomto smyslu to není neproduktivním vydáním, nýbrž vydáním, které je nezbytné, aby dorůstající mládež, která je už beztak válkou nesmírně zubožena, mohla se udržeti. Je to v zájmu státu a nemyslím, že bychom mu byli za tuto samozřejmost, za její splnění, povinni díkem. Při každé příležitosti jsme na to poukazovali a musíme to, bohužel, až do omrzení opakovati, že prostředky, jichž tento stát použije k zlevnění životních potřeb pracujících vrstev, jsou u přirovnání k ostatním jeho výdajům nepatrné. Jestliže je stanoveno na poslední 4 měsíce 200 milionů, což přepočítáno na rok dává 600 milionů, a vidíme-li naproti tomu, že se obratem ruky povolí 650 až 322 milionů na vojenskou výzbroj, pak si troufám tvrdit, učiníme-li přirovnání, že prostředky, které stát vynakládá na výpomoc chudému obyvatelstvu, nejsou v žádném poměru k tomu, co vykazuje stát na výzbroj vojska, a co pro své obyvatelstvo činí jiné státy, které jsou v podobné situaci jako Německo a Rakousko.
Rád bych však poukázal na to, že tento miliardový deficit nepovstal pouze tím, že stát dává životní potřeby levněji. Teprve nedávno poukázal ministr zemědělství na to, že stát utrpěl škodu přes jednu miliardu už tím, že nebyl odveden předepsaný kontingent obilí. Musíme tudíž konstatovati, že zde mohla býti snadno ušetřena jedna miliarda, kdyby celé zaopatření a vykoupení sklizně nebylo bývalo v rukou byrokratů, kteří ostatně nemají autority u nikoho, nýbrž kdyby bylo vyživovací hospodářství, jak to stále žádáme, už od začátku svěřeno producentům a konsumentům, což se, bohužel, nikdy nestalo.
Nyní si dovolím při této příležitosti poukázati k tomu, jak bídně právě nyní je zaopatřováno německé obyvatelstvo, především německý lid dělný. Přechází-li se přes všechny vyživovací starosti tak lhostejně, jako se to děje v tomto parlamentě, budí se tím zdání, jako by vskutku žádná tak zvlášť velká bída netísnila obyvatelstvo, jako bychom byli skoro už dobře zaopatřeni. Chci uvésti několik autentických čísel. V prvním půlletí bylo přiděleno německým konsumním spolkům, které zaopatřují na 600.000 dělníků, o plnou čtvrtinu moučné dávky méně. V červenci, kdy potřeba chlebové mouky činila 23.463 q, bylo přiděleno celkem jen 16.744 q, chybí tudíž celá třetina. Ve skutečnosti je tomu tak, že dělnictvo už dávno nedostává celé kilo chlebové mouky, nýbrž dostane od státu pouze něco přes 60 dkg. V posledním týdnu se situace vytvořila tak, že dělnictvo sdružené v německých konsumních spolcích obdrželo vůbec jen třetinu své potřeby. Uvádím to zvláště proto, poněvadž stále a stále, když mluvíme o vyživovací tísni a starostech v kruzích dělnických, odpůrci poukazují na to a tak líčí věc, jako bychom žádali zásobování dělnictva konsumními družstvy jen čistě z toho důvodu, aby dostávalo oproti ostatnímu obyvatelstvu více. Přednostní dodávání konsumním družstvům se už dávno a dávno obrátilo v pravý opak, aspoň pokud běží o německé okresy. Kdo je těmito poměry vinen, dá se, bohužel, těžko zjistiti. Státní ústav obilní ukazuje na ministerstvo zásobování a toto zas naopak. Při této příležitosti je nutno ukázati na to, že až dosud vedení státního obilního ústavu bylo úplně vyňato z vlivu německého obyvatelstva a především německých spotřebitelů, že v této centrále nemáme žádného vlivu, že tento ústav hospodaří nikoli obchodnicky, nýbrž byrokraticky. Mluvilo se o tom na včerejší schůzi rozpočtového výboru a mínění, které tam bylo vysloveno, nebylo vyvráceno, že totiž schodek ve státním obilním ústavě činí netoliko 2 miliardy, nýbrž že se má uhraditi 7 miliard. Ani sám president nejvyššího kontrolního úřadu nemohl o tom podati jasného vysvětlení, nýbrž byl nucen prohlásiti, že revise v tomto ústavu je nemožná (Německé výkřiky: Slyšte, slyšte!), poněvadž jsou knihy špatně vedeny, poněvadž chybí všechny podklady, jež by revisi umožňovaly. Vím z vlastní praxe, jak Státní obilní ústav hospodaří. Již na samém počátku, za starého Rakouska, nebylo účtování, tento ohromný podnik s miliardovým obratem, s více než 3000 úředníky není s to udržeti pořádek. Zdá se, že se stav nezlepšil, nýbrž zhoršil. Je ovšem zcela jisto, že tato diference nepochází pouze z období r. 1920 21, nýbrž že tento schodek bude možno číselně stanovit teprve tehdy, až bude provedena revise. Ustav, tak obrovský podnik, jako je Státní ústav obilní, musí býti teprve tak správně zařízen, aby mohl každý den předložiti jasný účet a aby byl s to, kdykoli předložiti řádnou bilanci. Jest tudíž skandál ve správě Státního obilního ústavu zároveň panama pro správu tohoto státu vůbec. Vznikne netoliko deficit, poněvadž celý administrační aparát nemůže zmoci svůj úkol, nýbrž je ještě do nekonečna zveličován tím, že nelze vůbec vypátrati, kdo je vlastně Státnímu obilnímu ústavu co dlužen a čím by byl tento dluh doložen. Minulého roku - důrazně na to poukazuji - při projednávání rozpočtu ministerstva zásobování v rozpočtovém výboru podali jsme návrh, ostatně jednomyslně přijatý, že centrály, o jichž rozpočtu z předlohy ministerstva výživy se nedalo naprosto nic vyčísti, jsou povinny, aby co nejdříve prostřednictvím vlády předložily parlamentu přehledný účet o svém hospodaření. Tento resoluční návrh, právě tak jako všechny ostatní, které by byly skutečně poslancům umožnily nahlédnouti do obchodů, zůstal nepovšimnut.
Vláda odůvodňuje dále požadavek 2 miliard tím, že cukerním obchodem nebylo docíleno těch výtěžků, s kterými se počítalo a které by byly jistě postačily, aby byl uhrazen schodek z hospodaření moukou. Také zde se věc má tak, že by snad tento poukaz postačil, avšak o samotném obchodu cukrem jsou poslanci také úplně ponecháni bez vysvětlení. K tomu podotýkám, že ani ministr financí, ani ministr zahraničního obchodu, když při cukerním obchodu již před osmi měsíci byly podány dotazy, neodpověděl. Ani dnes nemáme ještě jasné odpovědi. Avšak můžeme konstatovati, že ony výtky, již před drahným časem učiněné, jsou úplně opodstatněny, že také zde byrokratický aparát zklamal, že nebylo uposlechnuto rad odborníků a že tento schodek zavinila společně vlastně obě ministerstva, ministerstvo financí a ministerstvo zahraničního obchodu. Poněvadž tomu tak je, musíme nyní tyto dvě miliardy povoliti. Pozorujeme-li však jednání této sněmovny a především, jak se v této sněmovně projednává otázka výživy, můžeme již říci: Tento parlament zasluhuje, že s ním vláda tak jedná, poněvadž se sám o to nestará, aby si zjednal vysvětlení, poněvadž o to nepečuje, aby nejdůležitější předlohy sám parlamentárně vyřídil, nýbrž že se to dělá tak, jako s vyživovacím plánem, že se v posledních dnech, aby se venku vzbudilo jen zdání, konají porady o elaborátu, který se rychle odbude, o němž však víme už předem, že ho ani jediná česká strana nepojímá vážně. Už 5 měsíců leží Brdlíkův vyživovací obhospodařovací plán pro letošní sklizeň ve sněmovně. Neběží tu tedy o věc, která by přišla znenadání; a přes to, mohlo by se říci, zrovna plánovitě jste se stále vyhýbali projednání této veliké a důležité otázky. V zásobovacím výboru byly dnes usneseny návrhy, jak má býti zařízeno zásobování, jak má býti stanoven okruh osob, avšak tato předloha, která měla přijíti jak do zásobovacího výboru, tak i do výboru zemědělského a rozpočtového, nebyla dosud projednána ani ve výboru rozpočtovém, a výbor zemědělský nebyl vůbec ani svolán. Poslední události v dnešní schůzi zásobovacího výboru naznačují, že má býti opětně cestou nařizovací učiněno opatření, jak budou chudé vrstvy obyvatelstva venku nadále zásobeny chlebem a moukou. Chceme jen jedno konstatovati: Nemůžeme trpěti, aby se se zásobováním chudého obyvatelstva v tomto směru prováděla lekhomyslná hra a že by bylo velmi nebezpečné, kdyby se občanští zástupcové v této sněmovně domnívali, že si dělnictvo takovéto projednávání svého vyživovacího plánu nechá líbit, nebude-li při něm vskutku vzat zřetel na to, aby nemajetné vrstvy obyvatelstva v tomto státě mohly býti také živý a nevynaloží-li stát také pro ně nutné miliony a miliardy. Jako při všem, máme i při povolení této předlohy, které se od nás žádá, před sebou už hotovou věc.
V důvodové zprávě se praví, že
tyto dvě miliardy byly větším dílem sehnány pomocí směnek, které
byly už dávno v cizině kontrahovány. Nám není tudíž rozhodovati
o tom, máme-li dáti vládě peníze k disposici, nýbrž jest nám prostě
přijmouti skutečnost, že 2 miliardy K byly už spotřebovány. Směnky
jsou velmi brzy splatné, proto tedy ten veliký spěch, jinak by
se s vyřízením stále ještě čekalo. A my máme dáti také k tomuto
velikému obchodu své svolení, jako ke všem ostatním dodatkům.
Upozorňuji na veliké nebezpečí pro stát, spočívající právě v tom,
že za nynějších poměrů, nebo vlastně už během tohoto roku opatřil
v cizině velké peníze. Naše koruna za poslední čtvrtletí ztratila
oproti francouzské valutě značně na hodnotě. Potrvá-li tento stav
déle, budeme musiti platiti za tyto směnky mnohem více korun,
než jsme za ně v době, kdy jsme je dostali, mohli utržiti. Je
to hrozně odvážná spekulace, kterou zde provádí ministr financí,
a z této úvahy také vycházeje, obrací se vlastně také na domácí
peněžní trh a praví: Cizina může míti přirozeně jen tehdy důvěru
k půjčce, podaří-li se umístiti větší její díl v samotném tuzemsku.
Vláda apeluje na důvěru obyvatelstva. Představíme-li si však,
jak se zde pracuje, mohli-li jsme právě při této příležitosti
poukázati na hrozné zlořády v hospodaření, panující v ohromných
podnicích, které podléhají státní kontrole a správě, pak zní tento
apel skoro jako výsměch, zní skoro jako ironie, když vláda právě
v této chvíli žádá důvěru pro tuto předlohu a pro uložení papírů,
jež vydá. Důvěra musí býti vypěstěna, důvěra musí býti oprávněná.
Můžeme míti důvěru jen k takové vládě, která dbá pořádku, kdežto
vláda, která, jako naše, nedovede ve Státním obilním ústavě, v
otázkách čistě administrační správy, zjednati tak přesný pořádek,
aby takový obrovský podnik mohl kdykoli předložiti čistou bilanci,
vláda, která svými zvrácenými politickými opatřeními zmatek a
rozbroje mezi národnostmi neodklízí, tedy ani zde nedělá pořádek,
nýbrž nepořádek jen rozmnožuje, taková vláda nezasluhuje důvěry.
My této důvěry nemáme a z těchto úvah vycházejíce, nepovolíme
tuto předlohu. Naopak co nejostřeji ji potíráme a žádáme, aby
budoucně vždycky už při sestavování rozpočtu byl vzat zřetel na
to, aby požadavky, jež ukládá státu služba zásobovací, byly již
při sestavování rozpočtu respektovány a také o jich řádnou úhradu
už předem v parlamentě bylo apelováno. Jest výsměchem, jsou-li
poslanci jen vyzýváni, aby platili dluhy a povolovali půjčky,
které jsou už dávno v cizině zadány, výsměchem, jakého si tento
parlament zaslouží, béře-li takovéto předlohy klidně na vědomí.
(Souhlas a potlesk na levici).
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku p. posl. Hudcovi.
Posl. Hudec: Slavná sněmovno! K projednávanému návrhu zákona, kterým má býti opatřena výpůjčka 2200 milionů, chci učiniti pouze několik poznámek. V průběhu dnešní debaty bylo již poukazováno a také protestováno proti způsobu, jakým důležité předlohy zákonů jsou projednávány. Bylo protestováno proti tomu spěchu, proti tomu kvapu, kde není ani možno, aby poslanci o takovýchto důležitých věcech, zasahujících tak hluboce, zejména jak jest tomu při této předloze, do celého našeho národohospodářského života, byli informováni, a kdyby sebe více zajímali se, není jim ani možno opatřiti si náležitý materiál cifer, poněvadž zprávy z výboru jsou předkládány poslancům takořka - můžeme říci - jen několik minut před projednáváním v plénu.
To se stalo u celé řady návrhů, o nichž se má jednati.
Za druhé: Bývá zvykem v každém spořádaném parlamentě, že při takovýchto velikých předlohách, kde se jedná o miliardy, ať už to bylo při nových daních, ať už to bylo při zvýšení daní nebo při této výpůjčce, první slovo mívá ministr financí nebo jeho zástupce a odůvodní určitým způsobem, proč nové daně nebo novou výpůjčku je třeba povolovati, k jakému účelu, a jedná-li se o deficit, jakým způsobem vznikl - zkrátka podá určitý výklad sněmovně. To se u nás také neděje. (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.)
Za třetí: Jde o úhradu schodku z moučného hospodářství, o jehož výši sněmovna nemá vědomí, a myslím, že také určitě ani ne vláda, ani ministerstvo financí. Napovídalo se, že činí to 4 miliardy. V posledních dnech objevily se zprávy ve veřejnosti, že to bude činiti 8 miliard, a my v důvodové zprávě k tomuto zákonu se dovídáme, že přesný obnos schodku Státního obilního ústavu bude možno zjistiti teprve po skončení likvidace tohoto ústavu. Tedy zde máme schodek, ale stát, vláda, parlament neví vůbec, jaká výše toho schodku jest, poněvadž ten ústav, který vede toto hospodářství, jest v takovém stavu, že dnes vládě a ministerstvu nemůže podati svou bilanci, aby se vědělo přesně, jaký schodek z moučného hospodářství vznikl.
Slavná sněmovno! Každý řádný závod jistě dělá bilanci. Jsou závody, že dělají bilanci měsíční, čtvrtletní, půlletní, a bezpodmínečně každý závod, který chce existovati, musí míti aspoň bilanci celoroční.
Náš obilní ústav existuje, pracuje a má celý vyživovací plán v rukou, pracuje s miliardami a za půl třetího roku naší samostatnosti nemůže podati bilance a Národní shromáždění neví vůbec, jak hospodářství to ve skutečnosti vypadá! A dnes ministr financí musí konstatovati v důvodové zprávě k této obrovské výpůjčce přes 2 miliardy K, že nevíme výši schodku, a až likvidace ústavu bude provedena, že se to teprve Národní shromáždění doví. (Hlas: Vláda musí odpovědět v této věci!) Kdy tato likvidace bude? Máme druhý takový ústav, pověstnou tukárnu, kterou zná všeobecně veřejnost, kde se také takovým způsobem hospodařilo. Ta likviduje již rok a zase nikdo neví, jak likviduje, co zlikvidovala, určité osoby jsou tam stále, a vůbec zpráva se Národnímu shromáždění nepodává a likvidace nejde ke konci. (Hluk. - předseda zvoní.)
Jak pravím, kdyby toto bylo v soukromém hospodářství, znamenalo by to, že musí takový podnik ohlásiti konkurs, že musí udělati bankrot a jeho majitel musí býti zavřen pro zaviněnou kridu nebo pro delikt daleko těžší kvalifikace. (Výkřik: To je kridatářství! Různé výkřiky. Hluk.)
Slavná sněmovno! Další otázkou je, jak vznikl tento deficit, který máme nyní hraditi. V důvodové zprávě se uvádějí důvody - řekl bych - několikerého druhu. Především, že byla chybná kalkulace s cukrem a s nákupem obilí. Tedy je to jistě - přiznejme - určitá omluva, ale myslím, že je možno tyto omluvy zařaditi jen do polehčujících okolností a že to neznamená zproštění viny.
Udělají-li stát a jeho zodpovědní činitelé chybu v kalkulaci osmi miliardami, co je to pak za kalkulaci? Já se domnívám, když řádní obchodníci a státníci z ciziny, kteří nás pozorují, kteří se na nás dívají, zejména američtí a angličtí, slyší zde, že v našem vyživovacím plánu a jeho úhradě se udělala chybná kalkulaci o 8 miliard - poněvadž se praví, že byl předpoklad, že z cukru se to vyrovná a že se všechny deficity na mouce uhradí, tedy že je to kalkulace chybná o celých těch 8 miliard - jistě si musí říci: "Vy tam nějak podivně kalkulujete, a kdyby tak kalkuloval soukromý obchodník, nemohl by existovat ani měsíc, poněvadž by brzo v tom musil nechat boty i kalhoty." (Posl. Myslivec: Pane kolego, všichni poslanci z centrál ven!)
Já k tomu přijdu. Další, řekl
bych, spoluvinou je zde ještě, že se s tou lacinou moukou dělala
- dnes musíme si to přiznat - také veliká demagogie, že se nepočítalo,
jak ten stát může dobře přijíti potom k nějaké rovnováze a bilanci,
když laciněji prodává než kupuje. Náš stát má příliš velikou knihu,
na níž je "má dáti", a příliš malou knihu, na níž je
"dal". To se neshodu je, a přes to, že bývalý pan ministr
financí dr. Engliš udělal nám v rozpočtu takovou krásnou
rovnováhu, ze které jsme měli všichni neobyčejnou radost, jak
jsme to pěkně, jak se říká lidově "vyglajchovali", právě
uprostřed roku se setkáváme s takovými obrovskými deficity a máme
v cestě takové obrovské břevno daní a výpůjčky, které vyvrátilo
z rovnováhy celý náš rozpočet, a ty výpůjčky a daně obnášejí skoro
bez mála tolik, co náš celý řádný a mimořádný rozpočet. (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid.
Posl. Hudec (pokračuje): To je jistě hospodářství, které se pohybuje na okraji finanční katastrofy. A když nyní, slavná sněmovno, mluvíme o původu a příčinách tohoto 8miliardového deficitu v hospodářství moučném resp. ve Státním obilním ústavě, tedy snad by bylo velmi účelno a je nutné i pro slavnou sněmovnu, abychom udělali malý pohled, jak se pracuje v těch ústavech, které měly obstarávati výživu lidu, které měly v rukou miliardy, jak se tam hospodařilo, jaký je tam pořádek a v čí rukách miliardy státních peněz zde jsou. Ve Státním obilním ústavě byla nedávno revise ministerstva financí. Skončila v polovici června a tato revise podala posudek o státním ústavě a jeho způsobu hospodaření, že není možno přesně zjistiti schodek ve Státním obilním ústavě, s čímž my se také setkáváme shodně v důvodové zprávě k projednávanému návrhu. (Slyšte!)
Zpráva revise zní v podstatě takto: Žurnály pracují bez jakéhokoliv kontaktu s jednotlivými odděleními. Zejména nesouhlas s žurnály zboží z oddělení importního. Žurnály jsou vedeny příliš zevrubně, takže místo, aby dávaly přehled, věc zbytečně komplikují. Žurnalisté nejsou informování o bilančních kontech, neboť hlavní kniha není ještě zavedena, a přijde-li jim v knihování nový příkaz, samovolně zúčtují jej často pod zvláštním bilančním účtem.
Cizí valuty se knihují toliko v cizí měně a nikoliv v měně československé. Bude třeba před bilancováním převésti deník na menu naší.
Saldokonta nepodávají o pohybu pohledávek pasivních a aktivních vůbec žádného přehledu. Měsíc červen a prosinec 1920 je v saldokontech otevřen, dosud se do těchto měsíců knihuje a přirozeně následek toho je, že měsíce následující nemohou býti uzavřeny. Saldokontisté podle stávající organisace omezili se na mechanické knihování položek a na porovnávání záznamů se žurnály, ale po stránce věcné nemohli zkoumati jednotlivé účty, poněvadž v účtárně nebyl znám obsah smluv a uzávěrek. A tím se vysvětluje, že na příklad za účet uznána jest některá firma a za úhradu tohoto učtu zatížena firma jiná, nebo že v saldokontě Státního obilního ústavu na straně "má dáti" se stornuje to, co předepsáno jest na straně "dal" v saldokontě Zemského obilního ústavu.
Některý účet osobní začíná dokonce stornem, avšak vystornovaná položka vychází na účtu později. Zpoždění je tak značné, že položky za provedené úpravy v prvém semestru roku 1920 přicházejí ke knihování teprve v době dnešní. (Posl. Modráček: To je vzorné vedení knih! Hlas: Kdo tam dohlíží?)
Registratura byla do 1. května 1921 v úplném chaosu, při kterém se mnoho dokladů ztratilo. (Posl. Myslivec: Nebát se a nekrást!) Po tomto termínu provádí se organisace a doklady jsou řazeny podle firem a čísel chronologicky. Ačkoliv je ústav povinen prováděti účetní uzávěrky ke 30. - červnu a 31. prosinci každého roku, nebyla dosud provedena vůbec žádná uzávěrka a Státní obilní ústav nemá o Zemském obilním ústavu dosud počáteční bilanci k prvnímu lednu 1920 a hlavní knihu dosud neotevřel.
Zemský obilní ústav omlouvá se tím, že nemá rovněž sám počáteční bilanci, poněvadž uzávěrka provedená k 30. červnu 1919 není prý dosud schválena. Jak se zdá, jsou to pouhé výmluvy, aby bilance byla oddálena, poněvadž ani Zemský obilní ústav neví si rady s uzávěrkou.
Mimo to není v ústavu jediného vedoucího administrativního úředníka, který by byl dal direktivu na princip účetnictví, a tak se stalo, že účetnictví se nachází v takovém stavu, že sotva bude moci bilancovati. - Zde, prosím, nechť slavná sněmovna si povšimne, že v důvodové zprávě projednávaného návrhu se uvádí, že není možno zjistiti deficit. Proč? Poněvadž není možno bilancovati v Státním obilním ústavě. -
Hlavní závada vězí hlavně v bilancování, zboží vedeno jest pouze v cizích valutách a účtárna dosud neví, jak tyto valuty na československou korunu převede. Bilanční oddělení není ještě vůbec zavedeno a ústav nemá pro ne schopných sil. - Ale osobní výdaje - tuším - činí 96 mil. Kč a dnes po 2 1/2 roce se prostě řekne, že tam není sil. (Hlas: Kolik tisíc měl takový ředitel ročně?)
Osobní účty jsou následkem zpožděného knihování vesměs otevřeny, saldokonta vedena jsou každý semestr na zvláštním listu, což působí velice neodborně a není náležitého přehledu o pravém stavu pohledávek a dluhů.
Stav tento zaviněn byl jednak
zpožděním v účtárně, poněvadž nestačila knihovati, súčtovací dopisy
vystavovány jednak oddělením finančním, importním, dopravním,
súčtovacím atd., jednak rovněž tím, ... (Hluk a různé výkřiky.)