Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda: Přikročíme k debatě. Než udělím slovo prvnímu řečníku, uděluji slovo panu ministerskému předsedovi dr. Benešovi, který si je vyžádal.

Ministerský předseda dr. Beneš: Slavná sněmovno! Události posledních dnů dotkly se hluboce našeho života politického a rozvířily zájem veřejnosti evropské vůbec. Svým významem zasahují důrazně do vývoje našeho státu. Dnes, kdy po krisi nastávají zase doby normální, pokládám za svoji povinnost podati slavné sněmovně zprávu o rázu i vývoji těchto událostí, jak s hlediska politiky vnitrní, tak i zahraniční.

V době, kdy už bylo známo, že vláda maďarská postavila se proti pokusu exkrále Karla, zdůraznil jsem na tomto místě, že nejdůležitější události teprve přijdou. Vláda československá se obávala, že druhý pokus Karlův by mohl skončiti stejným způsobem, jako pokus učiněný v dubnu tohoto roku; chtěla také, aby svět nahlédl, že ten, kdo v centrální Evropě nerespektuje mírové smlouvy, ruší daná slova, šíří rozvrat a anarchii a myslí, že podstatným prvkem mezinárodní politiky je podvádění a dvojí tvář, je a musí být potrestán.

Šlo nám konečně o to, abychom měli jistotu, že mírová smlouva trianonská a odzbrojení Maďarska bude skutečně provedeno. Budiž hned konstatováno, že jsme svého cíle dosáhli.

Vláda československá věděla, že exkrál Karel připravuje se k návratu do Uher. Byla nejen podrobně informována o celé karlistické propagandě a o agitaci v cizině, ale znala i důvěrné projevy Karla samotného. Sdělil jsem několikrát vládě maďarské, co bude následovat, jestli Karel se vrátí: vznikne mezinárodní krise, v níž se zasadíme o to, aby Karel byl vydán a aby jednou pro vždy s otázkou Habsburků byl konec.

Lituji, že pres to byla v Uhrách provozována politika dvojaká. Dva dny před příchodem Karla Habsburka ministerský předseda Bethlen prohlásil se za karlistu, který jen čeká na vhodný okamžik, kdy Karel na trůn se vrátí; generál Hegedüs, který se stal šéfem Karlova vojska, byl oficielním delegátem maďarské vlády při komisi generálů v Šoproni, dr. Gratz, potomní ministr Karlův, byl oficielním delegátem vlády maďarské při jednání o Burgenland, hrabě Apponyi, který svými názory nijak se netajil, byl oficielním delegátem u Ligy národů, s Karlem jednal a jeho příchod připravoval; je také známo, že vláda maďarská oficielně oznámila vládě švýcarské, že Karla pokládá za svého krále a že podle toho má s ním býti nakládáno. Pres to, že konference velvyslanců o věci Habsburků učinila už dvakráte loni a letos z jara závazné rozhodnutí a sdělila je vládě maďarské, tato prováděla dále politiku výslovně proti rozhodnutí Spojenců.

Když zástupci spojeneckých mocností po prvé dostavili se k admirálu Horthymu v sobotu dne 22. října s protestem Spojenců proti příchodu Karlovu, admirál Horthy prohlásil, že na korunovaného krále v Uhrách nikdo nesáhne. Avšak druhého dne, když jeden z vyslanců spojeneckých znovu protestoval, dal se admirál Horthy pohnout k vystoupení proti Karlovi především také tím, že mu bylo poukázáno na to, že Československo a Jihoslavie mobilisují.

Když pak vláda maďarská musila, jsouc sama v nebezpečí, vystoupiti proti Karlovi, pokoušela se dokázat světu svoji loyalitu a omezit pak další akci na odvezení Karla z Maďarska, jako tomu bylo v dubnu 1921. Pokusila se také dokazovat, že veškerá další naše akce je zbytečná a že Malá Dohoda je rušitelem míru v centrální Evropě.

Politika Malé Dohody pochopila tuto situaci, musila na ráz těchto událostí ukázat a celou věc dovést až do konce.

Události nám daly za pravdu, neboť ani spojenci na počátku nebyli dobře informováni a neviděli této dvojaké hry. Jak známo, také první jejich usnesení omezovalo se jen na osobu Karlovu.

Vláda československá musila užíti nejen všech svých diplomatických prostředků, nýbrž i prostředků důraznějších. Šlo nám také o to, aby evropská veřejnost pochopila dosah celé této otázky pro centrální Evropu. Na západě se dosud dosti neví, že návrat Habsburků znamená návrat politického systému, pro osvobozené národy v centrální Evropě nepřijatelného. Znamená to nov boj o svobodu, demokracii a státní existenci těchto národů. (Výborně!) Mýlí se ti, kteří se domnívají, že dosah těchto věcí přeháníme. Proto nastaly na počátku jisté různosti mínění mezi členy Malé Dohody s jedné strany a mocnostmi spojeneckými se strany druhé.

Od čtvrtka dne 27. října začalo se jednání mezi členy Malé Dohody a Dohody Velké o tom, jakým způsobem mohlo by se docíliti smírného a rychlého řešení celého komplexu otázek.

Prohlásil jsem v této slavné sněmovně, že vláda československá je připravena jíti až na nejzazší hranice smírnosti a že učiní vše, aby se vyvarovala vojenského konfliktu. Sledovala tím jistě jen přání veškerého obyvatelstva tohoto státu; ale zdůraznil jsem zároveň, že se nebudeme zdráhati sáhnouti k prostředkům velmi rozhodným, nebude-li jiné možnosti. Závazek svůj vláda plně splnila. V jednání s Velkou Dohodou spojenci také naše názory plně uznali a tak došlo k vzájemné a úplné shodě o společném postupu. Ve čtvrtek dne 27. října odevzdali vyslanci Malé Dohody v Paříži oficielně notu, v níž byly naše požadavky souhrnně předloženy. Den nato v pátek dne 28. října zaslal jsem ministerskému předsedovi francouzskému dopis, v němž vylíčil jsem vážnost celého problému a upozornil jsem na důsledky, jestli tentokráte nebude učiněn všemu definitivně konec.

Během soboty dne 29. října zabývala se velvyslanecká konference stanoviskem států Malé Dohody a učinila rozhodnutí, které bylo mně zástupci spojeneckých mocností v Praze předáno v neděli večer dne 30. října a v němž v podstatě sděleno bylo toto:

"Pokud se týče vyloučení všech Habsburků, konference velvyslanců je názoru, že vzhledem ke svým rozhodnutím ze dne 4. února 1920 a 1. dubna 1921 jest oprávněna vyžadovati to od vlády maďarské."

V notě dále se praví, že konference velvyslanců majíc za povinnost bdíti nad uplatněním mírových smluv vůbec, bude se starati také o provedení míru trianonského, že spojenci vidí jen výhodu v tom, když státy Malé dohody budou míti možnost sledovati práce pro odzbrojení Maďarska a v rámci disposic mírové smlouvy trianonské účastnit se práce té; konečně, že konference zatím nenašla právní base pro odškodnění za naši mobilisaci.

Vzhledem k této odpovědi konference velvyslanců žádala pak od vlád Malé Dohody, aby ustoupily od opatření vojenských. Jak známo, byla rozhodnuta naše mobilisace v neděli 23. října a začala se hned následujícího dne.

Z noty je patrno, že konference uznala v hlavních otázkách naše stanovisko. Pres to však bylo nutno v akci dále pokračovati, aby nebyly hledány v Budapešti záminky k průtahům.

Jednalo se už v naději a vlastně s jistotou, že konfliktu brannému bude možno zabrániti. Dne 3. listopadu bylo sděleno členům Malé Dohody nové rozhodnutí velvyslanecké konference, podle kterého detronisační zákon měl býti proveden do 8. listopadu a Karel spojencům vydán a odvezen. Zároveň bylo oznámeno vládě maďarské zvláštní notou ze dne 2. listopadu toto definitivní rozhodnutí a zdůrazněno, že neposlechne-li, vyslanecká konference odmítne zodpovědnost za důsledky, jež z toho vzejdou pro Uhry.

Vláda maďarská pochopivši situaci rozhodla se uposlechnouti. Avšak návrh zákona, který podala, nebyl zcela nedvojsmyslný; odstraňoval sice pragmatickou sankci a zbavoval Karla Habsburského právních nároků na trůn, ale ponechával možnost pozdějšího zvolení některého Habsburka za krále. Upozornili jsme konferenci velvyslanců na tuto věc. Nato byla dne 5. listopadu zaslána vládě maďarské z konference velvyslanců nota tohoto znění:

"Denní listy reprodukují podle jednoho z maďarských denníků znění osnov vládního zákona o vyloučení Habsburků. Je-li toto znění správné, vzniká dvojsmyslnost. Nutno konstatovati, že osnova zákona, byť jí byl prohlášen Karel za zbavena trůnu jakož i zrušena pragmatická sankce, ponechává Maďarsku právo volby krále, aniž stanoví, že kterýkoliv z Habsburků bude z této volby vyloučen. Je nevyhnutelno, aby usnesení Národního shromáždění bylo co nejpřesnější v tomto bodu a aby se nezdálo, že Maďarsko vyhýbá se podřídit velmi jasně projevené vůli Velkých mocností, formulované v prohlášení konference velvyslanců ze dne 4. února 1920 a 1. dubna 1921, týkajícím se vyloučení všech Habsburků z práva volitelnosti."

Ministr Banffy sdělil nato hned zástupcům Velké i Malé Dohody v Budapešti, že Maďarsko rozkazu se podrobí. Spojenci to oznámili vládě československé a vládám Malé Dohody oficielně dne 10. listopadu notou, která nás plně uspokojila a v níž se praví toto:

"Uherská vláda prohlašuje, že béře na sebe povinnost říditi se rozhodnutími konference velvyslanecké ze dne 4. února 1920 a ze dne 1. dubna 1921, jimiž zakazuje se restaurace Habsburků; mimo to prohlašuje, že před řešením této otázky volby královské dohodne se s Velkými mocnostmi zastoupenými na konferenci a ničeho nepodnikne bez jejich souhlasu.

Konečně za účelem co nejúčinnějšího zajištění intencí zákona a za účelem udržení zodpovědnosti vlády uherské má tato v úmyslu vydati zákon, kterým kromě trestních opatření již stávajících jí bude možno účinně potírati jakýkoliv pokus nebo propagandu pro Habsburky či pro každého jiného nápadníka, jehož kandidatura by nebyla postavena v souhlasu s opatřeními výše zmíněnými."

Konference velvyslanců zaslala pak hned do Budapešti notu, v níž potvrzuje přijetí tohoto prohlášení uherské vlády a mezinárodní jeho charakter zvlášť zdůrazňuje tímto způsobem:

"Konference prohlašuje, že ji uspokojuje text dodatečného prohlášení zákona o vyloučení Habsburků, který byl předán spojeneckým zástupcům vládou uherskou. Prohlášení toto jest v úplném souhlasu s návrhy konference. Konference je toho názoru, že ujištění takto daná mezinárodním aktem poskytují záruky daleko závažnější, než zákon, jenž by mohl býti případně revidován. Hlavní mocnosti spojenecké vzaly se zadostiučiněním na vědomí deklaraci vlády maďarské o vyloučení všech Habsburků z práva volitelnosti na trůn maďarský a pokládají to za závazek mezinárodní."

Nota tato byla nám oznámena dne 10. listopadu. Rozhodnutí o naší demobilisaci se začalo provádět týž den.

To byl, vážení pánové, závěrečný akt celé naší akce protihabsburské. Uvádím podrobně tato fakta, aby jednou pro vždy bylo jasno. Malá Dohoda, chtějíc vyhnouti se konfliktům, horkostem a sporům, nejednala s Maďarskem přímo, nýbrž s Velkými mocnostmi, jako ochránci mírových smluv a pořádku v Evropě, aby nikdo nemohl vytýkat, že chceme znásilňovat nebo ponižovat vládu uherskou nebo maďarský národ. Dodávám, že ani my, ani Malá Dohoda přímo žádného ultimata maďarské vládě nepodávala.

Tak konečně byl odstraněn rod, který vládl kdysi v říši, v níž slunce nezapadalo v době veliké slávy španělské, který vedl 30letou válku a zakrvavil už jednou Evropu a proti němuž několikrát již zdvihla se veliká část Evropy, aby se ho zbavila. Posléze nasel svůj konec ve světové válce z r. 1914, za niž měl ohromnou spoluzodpovědnost. Neměl na tom dosti, a 3 léta po této válce znovu chtěl vstoupiti na scénu historickou. Málem by se bylo stalo, že ani teď Evropa by nebyla pochopila dosah tohoto pokusu. Je významné, že především ony národy, jež Habsburkové nazývali kdysi svými národy, jim tento jistě neslavný a definitivní konec připravily. Snad i to bude poučením Evropě, a zejména těm, kteří až dosud nechápali, že problém Habsburků není a nebyl otázkou osoby nebo dynastie, nýbrž otázkou míru nebo války v Evropě. Šlo zde vždy o celý systém vládní, politický a sociální, o režim demokracie a svobodu národů a států.

Všemi těmito událostmi dostala také otázka eventuelní volby krále v Maďarsku vůbec ráz mezinárodní. Lze očekávati, že otázka královská bude řešena v dobré shodě a v souhlasu mezi všemi zúčastněnými a nestane už se jablkem sváru v centrální Evropě.

Jen několik slov o ostatních otázkách, o něž v této krisi šlo. Karel z Maďarska byl odstraněn a předán velmocem. I v tom bylo docíleno žádaného výsledku. Co se týče uplatnění mírových smluv a odzbrojení, byla nám dána ujištění konference velvyslanců, jak vyplývá z textu noty již zde citované. Budeme míti jistě dosti možnosti a prostředků, abychom v krátké době skutečně odzbrojení provedli. Jednotlivé vlády Malé Dohody učinily v tom smyslu již první své přípravy.

Problém habsburský a odzbrojení Uher byly otázky, jež ležely před námi jako těžký balvan. Mohu snad dnes prozraditi, že jednal jsem o otázce habsburské v Mostu nad Litavou, kde jsem se snažil dokázati ministrům Tellekimu a Gratzovi, že otázka habsburská musí býti zprovozena se světa, má-li býti pokoj. Stejně tak v Marianských Lázních při jednání s delegací maďarskou znovu jsem žádal o smírné vyřešení této otázky. Konečně i při jednání o Burgenland jsem se k této věci vrátil. Upozorňoval jsem, že se stane příčinou těžkých politických otřesů. Uvádím to proto, aby mezinárodní veřejnost viděla, že Československo neopominulo ani jediné příležitosti, aby se smírně s Maďarskem v těchto věcech vypořádalo.

Je nutno jen litovat, že maďarská politika se nedovedla bez silného nárazu zvenčí postavit na základ sjednaných smluv. Likvidace celého komplexu habsburské otázky umožní normálnější vývoj politických poměrů v Uhrách, kde se snad pochopí, jak strašné rány tato politika zadala maďarskému lidu. Nám to umožní, abychom dále pokračovali ve své mírové politice a v úsilí o vytvoření onoho systému centrálně evropského, který by znamenal spolupráci a vzájemné smírně soužití se všemi našimi sousedy. Nevylučuji z toho ani Maďary.

Všichni členové Malé Dohody, která chce být začátkem nové reorganisace centrální Evropy, si přejí, aby k této spolupráci co nejdříve mohlo dojíti. Došlo k ní s Rakouskem a doufám, že při brzké schůzce s p. rakouským kancléřem bude možno ještě podrobněji spolupráci tu zdůraznit a připravit; může k ní dojít i s jinými.

Z různých stran se vyskytla námitka, že se snad všeho toho dalo docílit bez mobilisace. Odmítám tato tvrzení. Především náklady mobilisace zdaleka nedosahovaly těch cifer, o nichž se mluvilo - tu věc ostatně uvedl na pravou míru již pan ministr financí sám. Co mobilisace znamenala pro stát, pro jeho administraci, pro jeho vojsko a duch armády, pro pocit státnosti ve všech vrstvách obyvatelstva, to se dá těžko dnes dostatečně oceniti. Opakuji jen - a uvedl jsem důkaz dokumentární - že byla to především pohotovost naše a našich spojenců, která přivodila rychlé a klidné řešení otázky.

Demokracie má povinnost dělat politiku míru. Dělat ji zásadně a důsledně. Ale demokracie má zároveň povinnost světější; je to povinnost obhájit svou existenci. Kdo svobodu a demokracii nedovede hájit, není jí hoden. Nikdy nebylo a nikdy nebude správnější a oprávněnější politiky. (Výborně!) My jsme také nikoho nenapadli, byli jsme jen k obraně donuceni.

Výsledky naší akce v této poslední krisi znamenají pro nás bezesporný úspěch. Fakt, že dospělo se znovu k naprostému sjednocení a zesílení nejen politiky všech trí států Malé Dohody bez výjimky, ale především plné shody mezi spojenci a námi, je důležitý pro celou naši politiku v budoucnosti, a je nutno zvlášť to zdůraznit. Je nutno také zdůraznit onu velikou pomoc, již nám naši velcí spojenci v této krisi poskytli.

Stejný konstruktivní cíl postavili jsme si pro svou spolupráci s Polskem. Naše smlouva s Polskem je výsledkem celoroční práce, která se snažila vytvořit střízlivější prostředí k tomu, aby dva národové slovanští lépe se pochopili a zbavili se vzájemných předsudků.

Je něčím historicky nutným, neboť jí vyžaduje logika nových událostí, vývoj historický, situace geografická, mezinárodní poměry politické, bezprostřední zájmy existenční obou států a nejsilnější zájmy hospodářské a finanční.

Smlouva československo-polská znamená vzájemné uznání hranic obou států přiřčených jim mezinárodními smlouvami společně podepsanými, zdůraznění snahy postupovat ve shodě tam, kde by vznikly jakékoliv těžkosti ve věci uplatňování mírových smluv, jejich výkladu a jejich provádění. S tím souvisí stanovisko o vzájemné neutralitě obou států pro případ, že jeden nebo druhý bude s některé strany napaden, a současně závazek neinteresovanosti ve všech otázkách, které se týkají přímo jen jednoho státu. Jde o to, nedělat si navzájem zbytečných obtíží ve věcech, které státu druhého se přímo nedotýkají.

Nejdůležitější částí smlouvy československo-polské je dohoda, že pro budoucnost všechny spory mezi námi budou se řešit rozhodčím soudem buď Svazu národů nebo soudem zvlášť k tomu stanoveným. To ukazuje nejlépe, že my s Polskem a Polsko s námi chce dělat politiku mírovou a přátelskou. V boji o konsolidaci centrální Evropy učiněn byl tím znovu veliký krok ku předu, neboť zdůrazněna je tu myšlenka, která je jedním z nejpodstatnějších principů Svazu národů, která jasněji než cokoli jiného ukazuje na tendenci a snahy obou států a v níž leží osud míru evropského v době nejblíže příští.

Bylo rečeno už jednou, že smlouva ta není proti nikomu namířena. Zdůrazňuji to znovu a podotýkám, že to není pouhá fráze. Není namířena proti Německu, ani proti Rusku, ani proti Maďarsku. Těm, kteří budou chtíti v ní hledat, co v ní není, anebo to už učinili, odpovídám: stačí, abychom byli napodobeni v této politice také svými sousedy, učiní-li oni totéž co my, hned celá řada mezinárodních konfliktů a otázek se lehce odstraní. (Výborně!) Smlouva nedotýká se zájmu žádného souseda ani našeho, ani polského. Lze ovšem těžko docenit její význam, dokud nebude nějakou dobu v platnosti. Závazek obligatorního rozhodčího soudu je veliký positivní krok k odzbrojení a ke skutečnému míru v Evropě. Každá veliká idea uskutečnuje se postupně. Bylo by dobře, kdyby jiní místo kritiky následovali našeho příkladu. Oba státy mohou být hrdy na to, že tento první krok učinily.

Z některých stran chtěli v této smlouvě viděti změnu naší linie politické ve věcech východních a specielně ve věcech Ruska. (Posl. Kreibich: Ta strana je "Venkov", ten to psal!) Zdůrazňuji, že tomu není tak. Odvolávám se na stanovisko vyložené v reci 27. ledna 1921, schválené v této slavné sněmovně, kde v podstatě je už rečeno to, co je uloženo v této smlouvě. Věc je nyní formulována jen jasněji a právnicky. Věci na východě nejsou hotovy ani se stanoviska práva mezinárodního, ani ryze politicky. Chceme-li skutečně klid a mír, musíme za těchto okolností chovat se k věcem těm s krajní reservou už proto, že bychom nijakým způsobem nepomohli jejich správnému řešení, kdybychom k jednomu nevyřešenému problému připojovali druhý nevyřešený problém, t. j. nějaký svůj spor s Polskem.

Ve věcech ruských budeme důsledně uplatňovat svoji dosavadní linii. Do vnitrních věcí ruských se nemícháme, provádíme důsledně politiku neintervenční a pokračujeme ve své akci na zmírnění hladu v Rusku. Předkládám zároveň slavné sněmovně návrh, aby povolila na zmírnění hladu v Rusku prozatím deset mil. K. Zároveň pokračujeme v pomocné akci pro ruské uprchlíky, která musí býti vedena politicky neutrálně. Konečně dovoluji si oznamovati, že přípravy k hospodářské úmluvě s Ruskem jsou hotovy a že úmluva bude podepsána v nejbližších dnech. Přinese nám i Rusku výhody, umožněné ostatně i transitní smlouvou s Polskem.

Z různých stran slyšeli jsme, že dohoda s Polskem učiněna byla pod vlivem té neb oné mocnosti. Kritiky pocházejí od těch, kteří nedovedou si představit, že mezinárodní politika může se dělat také z vlastní iniciativy, a kteří sami jednají vždy pod přímým nebo nepřímým vlivem s některé strany. (Výborně!) Konstatuji zde se vším důrazem, že jsme od žádného clena Dohody nikdy v ničem nebyli k nějaké politice žádáni, natož pak nuceni. Prohlašuji to nejen k vůli naší politice, nýbrž také z loyálnosti k Dohodě samé, jejíž nepříznivci ji takto chtějí snižovat.

Kdyby to nebylo tak komické, bylo by nutno naříkat nad politickou nevzdělaností a chudobou politických myšlenek těch, kdo do omrzení tyto legendy stále a stále opakují. Prosím velmi snažně všechny ty kritiky, aby se konečně pokusili dívat na evropské události poněkud seriosněji; je prostě směšné denně ohlašovati válečné tažení proti Rusku. Divím se, že lidé politicky zodpovědní takovou agitací chtějí působit na lidi, kteří politicky nemyslí. Tak se politicky nevzdělává a nepoučuje, tak se také otázky politické neřeší. Upozorňuji na ona významná slova lorda Curzona, pronesená před několika dny, která nejlépe ukazují, co Anglie si od naší dohody s Polskem slibuje. Konečně dodávám, že neděláme také žádné smlouvy tajné a vůbec žádnou tajnou politiku; při posledních událostech jasně jsme to dokázali. Neděláme nic bez Národního shromáždění.

Smlouva s Polskem vyvolala různé komentáre také se strany německé. Nemám důvodů neříci jasně a přesně několik slov o našem poměru k Německu.

Náš poměr k Německu od počátku byl přímý a nedvojaký. Německo je náš největší soused. Hospodářsky jsme na spolupráci přímo odkázáni, historicky vztahy naše byly četné, stálé a nevyhnutelné. Jako s jinými sousedy tak i s Německem chtěli jsme a chceme poměr slušný, rozumný a přátelský. Je přirozeno, že náš poměr k Německu bude vždy určován také naším úzkým vztahem k západu a k východu a poměrem západu a východu k Německu samotnému. Dosud vyjadřovali jsme to formulí, že jsme ve vztazích korektních a loyálních.

O tom všem máme my své vlastní názory. Dnešní situace Německa, zejména hospodářská, která je ohromně těžká a která dlouhá léta se nezlepší, ukazuje, že Německo samo nemůže žíti bez rychlé dohody, zejména se západní Evropou a především s hlavním svým sousedem, s Francií. Politika československá neopominula jediné příležitosti, aby na to neukazovala a aby k tomu nepracovala. Byla ze států evropských první, která k této politice i efektivně po poslední válce přispívala. Máme na tom přímý zájem a budeme k tomu vždy pracovati, neboť je to jednou z hlavních podmínek trvalého míru v Evropě.

Naše politika v centrální Evropě, politika Malé Dohody a naše politika s Polskem je právě vedena tak, aby k této celoevropské politice mohlo opravdu dojíti.

Mluvilo se o našem stanovisku ve věci Horního Slezska a začala se provádět proti nám v říšskoněmeckých listech kampaň, jejíž prameny i původ je nám dobře znám. Jako ve všech jiných otázkách tak i zde jsme a chceme být k Německu spravedliví a loyální; nemáme tudíž příčiny stavět se a priori v té neb oné věci proti němu. Jsme však pro uplatnění mírových smluv námi všemi podepsaných.

Kde je nám možno spolupracovat ke zmírnění konfliktu, k snazšímu řešení těžkých otázek mírových smluv, ke sblížení národů, ochotně to, pokud na to naše slabé síly stačí, konáme. Jdeme přímo a jasně před tváří všech. Nechceme škodit nikomu, ani Německu v ničem, náš cíl je skutečně politika míru a pacifikace Evropy.

Proto také nemáme příčiny uhýbat tam, kde jsme v právu, nebo kde děláme politiku spravedlivou a oprávněnou. Ve věcech hornoslezských hájil jsem a hájím stanovisko mírových smluv. Ty jsme všichni podepsali a je proto naší povinností jich dodržeti. To jsem také v Ženevě velmi jasně zdůraznil.

To bylo, je a zůstane stanoviskem naším. Byv žádán o experta ve věcech hornoslezských, zejména pro otázky hospodářské, poslal jsem do Ženevy tri vynikající naše národohospodáře, kteří o určení hranic vůbec nic nevěděli, ve věci té nepracovali a dověděli se o hraniční linii teprve po sdělení rozhodnutí Svazu národů Polsku a Německu. Ostatně důstojnost a vážnost Ligy národů by ani nic jiného nepřipustila. Už to mohlo by každého poučit o pravém stavu věci. Vykládat světu, že jsme chtěli při tom získat to neb ono, dokonce snad teritoriálně, je směšné a krajně neloyální.

Chci těmito slovy zatím jen uvést na pravou míru různé výklady u nás i v cizině. Žádná kampaň, ať zastrašovací, ať štvoucí proti nám toho nebo onoho souseda, nás od naší zásadové a spravedlivé linie politické neodvede. Nejsme a nebudeme nástrojem žádné politiky, neboť děláme politiku práva a spravedlnosti, svého vlastního programu a svého vlastního zájmu. Je to zároveň politika evropského míru a politika námi podepsaných smluv. Nemáme příčiny tuto politiku měnit, je to táž politika, kterou nezměněně děláme již tri léta.

K tomu chtěl bych připojit ještě toto:

Pan předseda sněmovny promluvil tu vřelá slova o konferenci ve Washingtoně. Připojuji se plně jménem vlády k nim. Snad skeptikové zase budou pochybovati o snahách washingtonských. My snahám těm věříme a srdečně je vítáme. (Výborně!) Nebude-li každý svou hřivnou k míru důsledně a soustavně pomáhat tam, kde má k tomu možnost, nedojdeme k opravdovému míru nikdy. Konference washingtonská je další veliký krok ku předu v práci mírové. My svou hřivnou k této práci přispívat budeme a ve skutečnosti to již konáme.

Oznámil jsem již Svazu národů, že vláda československá připravila mu oficielní zprávu o všech událostech souvisejících s naší mobilisací a konfliktem s Maďarskem. Oznámil jsem také, že naše smlouva s Polskem bude Svazu národů předána.

Není možno efektivněji pracovat pro ideu Svazu národů, nežli principy jeho uvádět prakticky krok za krokem v život, jako se to děje právě naší smlouvou s Polskem. Po této cestě jít znamená skutečně pracovat pro mír světový.

V oboru politiky vnitrní také splnila vláda všecky své závazky parlamentu dané.

Mobilisace upevnila vnitrní pořádek a administraci a ukázala na oddanost, s jakou všecky vrstvy obyvatelstva lnou k republice. Obyvatelstvo všech národností a všech vrstev konalo plně svou povinnost.

Ukázaly se některé nedostatky jak ve vojsku tak i ve správě jiných resortů. Vláda se postará, aby náprava byla provedena do všech důsledků. Branci se dostavili v procentu takovém, jaké vykazují při podobných příležitostech státy nejspořádanější. Ti, kteří svých povinností neplnili, budou voláni všude a bez výjimky k zodpovědnosti. (Výborně!)

Staly se některé politování hodné případy. Věci v Rumburku byly lehčího rázu a byly vyřízeny během jediného dne, takže zvláštních opatření nebylo vůbec ani třeba. Události v Kraslicích byly vážné a dlužno jich v každém směru co nejvíce litovat. Je to výstraha pro budoucnost. Mobilisace je vážná věc, vážnější nežli nějaké manifestace národnostní nebo sociální; při mobilisaci se nesmí připustit, aby nezodpovědní živlové mohli štvát prosté lidi do činů nezákonných. Dlužno zdůraznit, že vláda i politické strany a místní zástupci byli v tomto smyslu zcela za jedno a odsoudili souhlasně nezodpovědnost, s jakou masy lidu v Kraslicích byly štvány do činů nezákonných.

Nechci předbíhat vyšetřování soudnímu. Zatím vláda učinila vše, aby zavedla klid. Bylo nám možno zrušit v posledních dnech i v Kraslicích mimořádná opatření, ovšem pod podmínkou, že bude zachován pořádek.

Dle svého slibu vláda učinila také vše, aby pomohla postiženým, zejména jsou-li mezi nimi nevinní. První zálohy k materielní pomoci a k eventuelnímu odškodnění byly již vládou povoleny a postiženým dodány. Ve vyšetřování případu toho se pokračuje soudně, zodpovědnost bude bez všech ohledů zjištěna a vinníci podle zákona potrestáni. Veřejnosti o výsledku bude podána zpráva.

Vláda obhajujíc svůj postup na počátku mobilisace sdělila slavné sněmovně, že mobilisace nebude zneužito k žádným výjimečným opatřením, zejména ne k omezení politického a hospodářského života. Svému slovu dostála a všecka mimořádná opatření, jež byla nutná, odstranila, jakmile nastala první příležitost. (Posl. Bubník: Až na Slovensko a Podkarpatskou Rus!) Dlužno tu vzpomenouti toho potěšitelného zjevu, že hospodářsky a valutově po stránce mezinárodní vůbec nijak vážněji nebyli jsme mobilisací postiženi. I to ukazuje na naši vnitrní i vnější sílu.

Vládě byly předloženy stížnosti na některá opatření na Slovensku. Na radu intervencí měl jsem sám příležitost odpověděti. Nesmí se zapomínat, že Slovensko bylo událostmi nejvíce ohroženo a že tudíž tam bylo třeba postupovati s největší opatrností. Mimo to na Slovensku na podobná opatření dosud obyvatelstvo nejméně politicky bylo připraveno. Za vlády maďarské vládnoucí vrstvy nijak se nestaraly o to, aby lid vychovaly k legalitě, znásilňovaly jej a znehodnocovaly, jak jen mohly. Jednotlivci ve smyslu pro právo a pro legalitu nevychovaní snadno podléhají za těchto okolností nesvědomité agitaci, dopouštějí se věcí, které s legalitou se nesrovnávají. Proti podobným elementům bylo nutno vystoupit přísně a podle zákona.

Tam, kde se staly přehmaty, bylo okamžitě zakročeno a dosud zkoumají se případy, které byly předány soudům nebo policii nebo pro které bylo intervenováno. Také o zrušení stanného práva bylo již rozhodnuto. Vláda chce, aby se postupovalo přísně podle předpisů zákona, a tam, kde tomu tak není, dá místo každému protestu a zjedná hned nápravu. Bude vděčna všem za upozornění a intervence v tomto smyslu. V mnohých případech, kde bylo intervenováno ve prospěch zatčených nebo vypověděných, skutečně staly se nezákonnosti. Mám o tom radu dokladů. Přál bych si, aby i tyto nepříjemné věci staly se pro budoucnost výstrahou a aby sloužily co nejvíce k politické výchově oněch kruhů, jimž se této výchovy dosud nedostává.

Pres to vše musím znovu zdůrazniti, že průběh mobilisace právě také na Slovensku byl bezvadný a že i tu všecky vrstvy obyvatelstva a všechny národnosti vykonaly svou povinnost ke státu. Smím v celku říci, že v mobilisaci civilní správa a taktéž správa vojenská dokázaly celému světu, že naše republika je opravdu demokratická a že demokratickou je také její armáda. (Výborně! Potlesk.) Způsob, jak ihned a dostatečně bylo postaráno o rodiny mobilisovaných, dokazuje totéž.

V závěru chtěl bych zdůraznit, že krise, kterou jsme právě prožili, byla po stránce vnitrní i vnější vážná a že jsme ji překonali s úspěchem. Toto vědomí může těšit nás všechny, všechny strany i všechny národnosti. Atmosféra klidu a spolupráce, která se ponenáhlu tvoří v republice, bude, jak doufám, jen zesílena a umožní nám řešit všechny naše úkoly sociální, hospodářské i národnostní ve smyslu spolupráce a spravedlivosti sociální i národnostní.

Cílem této vlády jest, aby všecky události a úkoly politické, vážné i méně důležitější, řešila tak, aby nestaly se novým jádrem sporu, nýbrž aby tím strany a národnosti spíše sbližovala, sjednocovala a usmiřovala. Doufám, že i na události poslední bude možno v tomto smyslu se dívat. V každém případě vyšla z nich idea tohoto státu zesílena vnitrně i mezinárodně a další veliký krok k spokojenému soužití všech vrstev lidu všech národností v tomto státě byl učiněn. Praktické důsledky toho budou ponenáhlu patrny.

V tom smyslu bude vláda i nadále pracovat k tomu, aby duch smíru a klidu v tomto státě sílil a vzrůstal. Vrací se nyní po této krisi k programu, který nedávno zde nastínila, a přeje si, aby co nejdříve po vyřešení otázky rozpočtové mohla parlamentu a veřejnosti ukázat na první výsledky práce, kterou parlament této vládě uložil. (Výborně! Hlučný potlesk.)