Místopředseda dr. Hruban
(zvoní): Prosím o klid.
Posl. Hillebrand (pokračuje): S úplnou plánovitostí a s úplnou úmyslností bylo využito starosti, bylo využito rozhořčení obyvatelstva na mobilisaci a válečné nebezpečí proti sociálním demokratům. (Výkřiky. Hluk. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.) Myslelo se, že teď přišel okamžik sesíliti nejednotnost v řadách proletariátu, že přišel okamžik zlomiti sílu proletariátu, a proto se sáhlo k tak podlým prostředkům, které, jak jsme se dověděli z řečí včera zde pronášených, nalezly schválení a sou hlasu vedoucích mužů stran. Vaše stanovisko, pánové z německo-měšťanských stran, v této otázce jest takové, že vyzývá k nejostřejší kritice. Právě tak, jako orgány vaší strany a poslanci vaší strany loni použili odvodů k vyvolání zhoubné nejasnosti mezi nováčky. (Výkřiky na levici. Hluk. - Místopředseda dr. Hruban zvoní. - Spor mezi německými soc. demokraty a německými měšťanskými poslanci.)
Jako jste způsobili nejasnosti při loňských odvodech, jako se vyskytli dokonce poslanci z vašich lavic, kteří vydali proti officielnímu heslu heslo nenastoupiti službu, třeba že věděli, že nováčci jsou bezmocní proti státu, jako jste loňského roku mnoho a mnoho lidí vehnali do nejistého osudu a neštěstí, tak to znovu udělalo pochybné stanovisko vaší strany v těchto kritických týdnech poslední doby. (Výkřik posl. dr. Lodgmana.) To jest lehkovážná hra, ano, pane posl. Lodgmane; nepomáhá zde vydati heslo. Vaše strany jsou to, které v Kraslicích, Falknově a Chebu toto štvaní nejhanebněji provozovaly. Nemohou-li se pánové spřáteliti s tím, že pokládáme jejich stanovisko za obojaké, pak nechť listují v dějinách své vlastní strany po zcela krátkou dobu. A nedivte se, když příležitostně - myslím, bylo to v poslední schůzi, kterou jsme měli před přerušením parlamentu - se náš temperament vzpěnil, když jste se tvářili jako rození přátelé míru, jako ochránci míru z povolání. Jak to bylo? Zapomněli jste, že jste ve starém Rakousku každé válečné zbrojení co nejochotněji vyslechli a pro ně hlasovali, že jste oběma rukama povolovali každý nový pluk, každá nová kasárna, každé nové dělo, kde jen to bylo možno? Zapomněli jste, jak jste se zpečovali každému pokusu námi podniknutému snížiti vojenskou služební dobu? (Posl. dr. Brunar [německy]: Za pomněl jste, co psala "Arbeiterzeitung"?) Stanovisko časopisu "Arbeiterzeitung" bylo přesné a jasné. Připomínají-li někteří pánové chování dělníků, budiž zjištěno, že 2 dny před začátkem války sociálně-demokratická frakce vídeňského parlamentu jasně a zřetelně manifestem příkře zamítla válku a následky z ní vznikající. A připomínáte-li to, dovolte mně vzpomínku do plniti. Vaše válečné nadšení počalo již dlouho před rokem 1914. Již roku 1908, tenkráte, když se prováděla sílená okupace Bosny a Hercegoviny, nemohla se toho německá národní strana pana Wolfa, která má dnes zde své pokračování v německé národní straně, dočkati, roku 1908 vyzvali jste již, aby se vytáhlo s něčím. A já nezapomenu, jak jsme se tehdy roku 1912 - myslím, bylo to v listopadu - vrátili z velkého mírového kongresu v Basileji do vídenského parlamentu, jak jste nás tupili a sesměšňovali a zamezili, aby mírový manifest byl aspoň imunisován, aby obyvatelstvo nezvědělo, že chceme mír, mezitím co Vy jste horovali pro válku. A jak jste použili tripolského polního tažení Italie, abyste zasadili Italii ránu z úkrytu, kdyby to bylo možno, touž ránu, kterou jste pak Italii tolik zazlívali. A zase, když se uskutečnila balkánská válka, dostačila vám hanebná lež Procházkovy aféry, dostačilo vám obsazení Nového Pazaru Srby, obsazení Valony rovněž Srby, abyste štvali do války a žádali, aby Rakousko-Uhersko vyrazilo a zasáhlo do války. Od roku 1908 prováděli jste soustavně a plánovitě toto válečné štvaní a nemohli jste se války dočkati. (Výkřiky posl. Schälzkyho.) Panu posl. Schälzkymu, právě muži, který nosí kněžské roucho, to velice spatně sluší smáti se těmto hříchům se zřetelem na proudy krve, nekonečné hoře a bezmezné neštěstí, které Vaše stanovisko přineslo národům Evropy. A jelikož blouzníte ve vzpomínkách, dovolte mně ve vzpomínkách ještě dále pokračovati. My jsme - a celý svět je toho svědkem - ode dne, kdy bylo vůbec možno opět vysloviti ve starém Rakousku slovo mír, vždy a stále napomínali, aby se uzavřel mír dorozuměním. Stále jsme říkali: "Udělejte konec tomu hroznému vraždění." Vy jste nás zahrnovali posměchem a nadávkami. Vzpomeňte si na posměšné slovo o "Scheidemannovu míru," které jste pustili do světa. A mezitím, co jsme pracovali pro mír dorozuměním za Vašeho posměchu; za Vašich úšklebků a nadávek, chtěli jste Vy pokračování války až do vykrvácení, až Anglie a Francie bude přinucena padnouti na kolena. A kdybyste chtěli zapírati, prohlédněte si usnesení národního svazu v této otázce! Ta se nedají popříti. Zatím co my jsme pracovali pro mír dorozuměním, šli jste Vy ven a žádali jste vždy nových výbojů, chtěli jste cár Srbska, část Ruska, díl Francie, Valašska, Lovčen, Valonu, ano dokonce někteří z Vás, právě jeden přívrženec vaší strany, pan Jung, chtěl ve své brožurce, že se musí napřed dobýti Gibraltaru. Sudanu, Suezského průplavu, dříve než by se mohlo mluviti o míru. Pánové, nic platno, hanebné vaše jednání oné doby nic nezahladí. (Hluk. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.) Vaše imperialistická politika jest ve velké míře spoluodpovědna za obrovský světový požár válečný, spoluodpovědna za miliony obětí, které na frontě bídně zahynuly, vaše imperialistická politika, která nebrala konce, jest spoluodpovědna za to, že se v této válce pokračovalo nekonečně, až do úplného shroucení, proto spoluodpovědna za násilný mírový diktát, pod kterýmž jsme se shroutili, spoluodpovědna za nynější stav střední Evropy, spoluodpovědna za nejnovější válečné nebezpečí, které se na nás přivalilo. My jsme byli celý svůj život, a pokud trvá sociálně-demokratická strana, odhodlaní, rozhodní, zásadní odpůrci této imperialistické politiky a my jsme bojovali vždy a všude proti militarismu, jakožto mocenskému prostředku třídního státu. Teď bojujete také vy proti militarismu, ale zvláště jen proti československému militarismu, mezitím co č. k. černo-žlutý militarismus byl vaším miláčkem; tehdy byli jste pro č. k. militarismus, jásali jste při používání vojska proti vnitrnímu nepříteli, vítali jste výchovu vojska v hanebném duchu mrtvolné poslušnosti, jaký byl obvyklý v rakouských kasárnách. Tehdy jste šli s každou vládou přese vše. Jest konečně nutno, jako odpověď na hanebné štvaní, které od německých měšťáků bylo proti nám vedeno právě při příležitosti válečného nebezpečí, hoditi vám tyto vzpomínky na hlavu, abyste zcela nezapomněli, že se máte se svou politikou chrániti probouzeti tyto vzpomínky a tím lidu opět sdělovati vědomí viny, které jste si přivodili. My němečtí sociální demokraté byli jsme vždy - a jsme vždy a zůstaneme úhlavní nepřátelé každého kapitalistického státu a jeho nejdůležitějšího nástroje, stálého vojska. My jsme zůstali starými. Tak jako vždy, přáli jsme si i tentokráte, aby v nebezpečí v posledních dnech hrozícím, jež nad námi vystoupilo, byly vyčerpány všechny mírové prostředky, aby se zlo války odvrátilo od národa, a proto jsme odepřeli též odpovědnost za mobilisaci.
A nyní, dámy a pánové, dovolte mně alespoň několik slov promluviti o zvláštní kapitole, která jest s touto mobilisací v nejužším vztahu. Nedivte se, pánové z českých pravých stran, nebyla-li tato mobilisace venku radostně přijata. V našem obyvatelstvu účinkuje ještě stále vzpomínka na bezmezně, nezměrné a ohromné hoře, do kterého uvrhla naše lidstvo světová válka; není ještě zapomenuta doba proudů krve, more slz, není ještě zapomenuta doba hladu a strádání, front a mrznutí, doba všech oněch hrozných věcí, na které myslíme, když se vyřkne slovo "světová válka". Tu vzbudila se přirozeně horkost, když najednou se objevilo nebezpečí nového podobného neštěstí, a starost vkradla se do každé domácnosti, že tato obávaná doba hrůzy by se mohla opakovati; a strach, že bída, která beztak jest sotva snesitelná, by se mohla obnoviti, zostřiti, stál najednou před lidmi a stál také samozřejmě před nejchudší částí německého národa v tomto státě, stál především před obyvatelstvem Rudohoří. Nedá se říci, co to znamená, mluví-li se o bídě, která po dobu světové války v Rudohoří panovala. Nedá se vylíčiti, co tam lidi snesli; my jsme tam prožili čas, kdy v chudém Rudohoří bylo zapotřebí protekce, aby lidem bylo lze koupiti lněné koláče k jídlu. Byla doba, kde v Rudohoří zaopatřiti denní stravu znamenalo vyjíti na pastviny a přinésti hrst jetele a jiných bylin, které se uvařily ve vodě, aby se mohly jísti. Patří také ke kapitole "starosti po dobu světové války," slyší-li se, že byly celé rodiny, které po léta, pánové, nic jiného nejedly, nežli červenou řípu v poledne a večer, připravenou bez mouky, vařenou v čisté vodě. Rozumíte, pánové, co to pro toto obyvatelstvo znamená, že náhle opět před ním stojí možnost, že tato hrozná, nekonečná, nevyslovitelná strádání, která ještě nejsou shlazena a jichž následky ještě trvají, mohla by se ještě opakovati? Tím vysvětlují se potíže, které se udály v Kraslicích, tím vysvětlují se demonstrace, které se tam konaly a vedly k tomu hrozně smutnému výsledku, který jest Vám všem znám. Ministerský předseda neřekl ve své včerejší reci, nýbrž při rozmluvě o kraslických událostech v rozpočtovém výboru, že prý bylo na oněch 38 vojínů, kteří přišli do Kraslic, z domů stříleno. Dovoluji si výslovně konstatovati, že žádný úřední činitel v Kraslicích nepotvrdí tohoto tvrzení. Není nejmenšího podkladu . . . . . . (Posl. dr. Lodgman [německy]: Ale úředně to bylo hlášeno československou tiskovou kanceláří!), ale jistě ne officielním úředním orgánem v samých Kraslicích. Naopak, pokud jsme mohli konstatovati, jest jisté, že z domu nepadla ani rána. Právě tak zdá se býti jisto, že pusky a ručnice vystřelily, aniž by obyvatelstvo dostalo výstrahu. Neklame-li vše, přesně nedá se zjistiti, to není ani možné, střílelo se také bezpochyby bez rozkazu. To jest tak, že předpis služebního rádu, že nejdříve se má stříleti na slepo, nebyl v tomto případě dodržen, nezkoušelo se rozehnati snad zástup bodlem, nýbrž vojsko střílelo jednoduše na shromážděné množství v návalu zběsilosti, a výsledek jest 14 mrtvých a velký počet těžce a lehce raněných, ze kterých ještě snad dodnes mnohý nevyvázl z nebezpečí života.
Jest též příznačné, a bylo by si práti, aby při příští rozpravě o té věci vzala vláda na to ohled, jest příznačné, že většina ran v těle těchto osob jest zjištěna vzadu, že tedy bylo stříleno na prchající. A musí býti předmětem pečlivého vyšetřování, čím to jest, že byla možná zranění, u kterých nastalo ohavné roztrhání svalstva při zcela mimořádně malém vrchním otvoru rány, takže se vkrádá podezření, že nebyly všechny upotřebené náboje nepoškozené, že pláště nábojů nebyly všude v pořádku. (Výkřiky.) Jaký duch ostatně v tomto vojsku panoval, ukazuje ještě případ, který nesmí býti zamlčen. Co jest přirozenějšího a samozřejmějšího, než že městské zastupitelstvo toho dne, kterého se velký počet obětí válel v krvi, že městské zastupitelstvo vyvěsilo na radnici smuteční prapor. A co se stalo? Vojáci žádali rozhodně, že smuteční prapor musí býti sňat, jelikož znamená provokaci, posměch československého státního svátku 28. října, to byl den po střelbě. (Výkřiky.) Pan ministerský předseda včera mínil, že případy v Kraslicích mají a musí býti výstrahou; výstrahou, ano, my si velice přejeme, aby tyto případy, jakkoli jsou hrozně, přece aspoň měly tu jednu dobrou stránku, že by byly výstrahou před tím duchem násilí, který se stále ještě v tomto státě vybíjí, před tím duchem, který se příkře projevuje v panském vědomí majetných tříd českého národa, který se projevuje v onom svého času dr. Kramářem vysloveném mínění, že Němci si musí konečně zvyknouti na to, že Češi jsou pány. Ano, bylo by dobře, kdyby Kraslice konečně byly výstrahou. Již příliš často byly by nutný výstrahy, ovšem jiného způsobu. Vzpomeňte na dlouhý řetěz podobných případů, vzpomeňte na události v Teplicích, Chebu, na Prahu, na uloupení divadla, na Brno, na As, Postoloprty, na Ústí n. L.; nepřijde se ke konci, chtějí-li se všechna města spočítati, která jsou působištěm tohoto ducha násilí, který pak vede k takovým věcem. Ano, mluví-li pan ministerský předseda, mysle na Slovensko, o tom, že není zde dosti výchovy k legalitě, tedy dlužno mu odpověděti, že tato jména měst Cheb, Aš, Postoloprty, Ústí n. L., Kraslice a konečně Praha a Brno, že ta všechna ukazují, jak špatná jest výchova ve smyslu legality právě u těch, kteří tuto krvavou lázeň a tyto násilnosti všude způsobili. Ale, co jsme zpozorovali? Také vláda zde neholdovala legalitě. Před těmito násilnostmi klesala vždy a vždy znovu na kolena. Na výtržnosti, při nichž nás urazilo, když jsme byli jejich svědky, neměla jiné odpovědi, než potupnou bezradnost. Autority, kterou se honosí, silné ruky, kterou se vychloubá, bylo použito jen proti menšinám, proti slabým, a ovoce takové politiky jsou pak na konec nejen události jako v Kraslicích, ale také zhoubné přiostření národních protiv, které se přirozeně musí dostaviti. Pak jest již pozdě, najdou-li se krásná slova. Nepomůže také, sáhne-li se ke zpátečnickým prostředkům, jako jest uvalení stanného práva. Zlo se tím nenapraví, protože přidružujeme k jednomu zlu druhé. (Souhlas na levici.) Se zřetelem na Kraslice musíme od vlády žádati, aby vyšetřování zatčených osob bylo ukončeno pokud možno nejrychleji. Nestačí také, obětem těchto krvavých činů přiznati zálohy na jakékoli nejistě odškodnění. Nároky na odškodnění musí býti upraveny rychle a ihned a ve vydatné míre. Nemůže tomu býti tak, aby byli lidé drženi sliby, jako bylo u obětí ze 4. března. Jest hanbou pro stát, když jeho vláda se stále a stále zavazuje platiti taková odškodnění a ve skutečnosti tyto sliby nikdy nedodrží. Očekáváme a žádáme také od vlády, že nás rychle a podle možnosti zevrubně a pravdivě zpraví o všem, co bylo ve spojitosti s případy v Kraslicích. Při této příležitosti dovolil bych si energicky vyjádřiti přání svého klubu, aby se konečně ukončilo bláhové a nesmyslné zatýkání v Rumburku a aby vláda se postarala, aby četníci tam zakročující nepostupovali tak provokativně, jako se dodnes dělo, takže nálada se vždy ještě přiostřuje a zvětšuje se ještě nebezpečí, že dojde k vážnějším věcem. Především musíme žádati ve spojitosti s Kraslicemi a bez ní, aby demobilisace byla co možná nejrychleji provedena. Nebylo by naprosto tak mnoho času zapotřebí, jako jest nyní stanoveno podle uveřejnění, která jsme dnes četli. A především si přejeme, aby tato demobilisace byla skutečnou a ne zastřenou, aby se neděla tak, jako v Rakousku roku 1918, že se přes demobilisaci zadrží takové a takové množství lidí a tím se uskutečňuje zvýšená branná pohotovost. Přejeme si a žádáme, aby všichni, kteří teď museli nastoupiti, bez výjimky byli posláni domů, a myslí-li se, že nelze se vzdáti nějakých trestů proti těm, kteří nedostáli ihned svolávacímu rozkazu, a nemohou-li býti tyto prominuty, tedy jest to ovšem samozřejmé, avšak musí býti co nejdůkladněji zdůrazněno, že se zde musí hledati nejmírnější výklad, aby oběti, které se zde ukládají, nebyly příliš nesnesitelné. Nezapomeňte, že mezi těmi, které to postihne, se naprosto nenacházejí pouze Němci. Nebylo také jinak u jiných národů. A žádáme-li toto, nečiníme tak jako Němci, nýbrž jako nepřátelé militarismu, jako odpůrci války, kteří si nepřejí, aby se k obětem, které již byly vyžádány, nepřidružily ještě velké, těžké oběti. A žádáme dále, aby nařízení o válečných úkonech zmizelo, jak jen možno nejrychleji.
Přejeme si, aby skandální postup censury, jak se stal obvyklým v poslední době, byl pokud možno nejrychleji odstraněn. Jako za nejkrásnějších dob nejzuřivějších státních návladních za světově války objevuje se v našich časopisech opět a opět bílá skvrna i tenkráte, když jest to nejneobratnější. Chci Vám na příklad říci, dámy a pánové, že v souvislosti s krvavými událostmi v Kraslicích kolují v západních Čechách nejneuvěřitelnější pověsti o podobném rozruchu v Aši a Chebu. V německém tisku stálo na př., že v Chebu jest 40 mrtvých a 80 těžce raněných. Mluvilo se o odzbrojení vojska v Mostě, Duchcově a ještě jinde a dík bílé censuře a dík příkazům, které z Prahy byly uděleny venkovským orgánům, nebylo vůbec možno o tom něco psáti, takže censura nadržovala právě těm nejdivočejším pověstem a rozčilení v obyvatelstvu uměle stupňovala. Censura vykonávala se tak oslovsky v tomto státě (Souhlas na levici.), jak ani hůře nemůže býti. Ba ovšem, slavné Národní shromáždění, není divu, že vláda pouští takovým neuvěřitelným způsobem censory na obyvatelstvo, na časopisy, není divu, když Národní shromáždění tiše přihlíží a dovolí, jak i parlamentní řeči se nějakým nadutým, ztřeštěným censorem škrtají, jak se stalo s řečí příslušníka mé strany Witticha v Bratislavě. Kdyby poslanecká sněmovna si byla vědoma své důstojnosti, kterou musí býti proniknuta, chce-li dostáti svým povinnostem, pak musela by tato sněmovna jednomyslně bez ohledu na rozdíly stran povstati jako jeden muž, aby s bouří rozhorlení zabránila tomuto hanebnému násilnému činu, který se zde udál, tomuto zvrhnutí se censury. Velmi divně se hodí k tomuto týrání našeho oposičního tisku, připomeneme-li si, jak tato vláda pak uměle vychovává tiskově plazy a krmí je státními penězi (Výkřiky na levici.), nádherně se hodí k tomu, že na př. "Prager Presse" se vydržuje miliony peněz, státními penězi, na které musíme právě tak přispívati, jako ona česká skupina, která jest srozuměna se stanoviskem listu. Že stát vydržuje takovým způsobem tiskové orgány, jak se děje zde - odpusťte to slovo, nechtěl bych je však potlačiti - jest jednoduše smradlavou korupcí, jaká by nesměla býti ve spořádaném státním zřízení. (Souhlas a potlesk na levici.)
Stává se zde však velmi mnoho a jest to přec mimořádně příznačné, že přes ústavní překážku jest ještě možno, že i členové nynější vlády vždy ještě mohou zastávati místa ve správních radách (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!), jak tomu ve skutečnosti jest.
Pánové z vládní lavice a vy, pánové z lavic vládních stran, buďte si přece konečně vědomi oněch úkolů, které musíte plniti, chcete-li poněkud dbáti o vážnost tohoto státu.
Setřeste potupu, že žijete ve státě policejním, ve státě, který jest policejním s vaším souhlasem a vaší shovívavostí. Postarejte se o to, aby nebyla již možna hanba stálého uvalování stanného práva brzy na Slovensku, brzy v některém německém okresu. Proč má se nechati Slovensko tak dlouho úpěti pod stanným právem? Není snad - slyšel bych na to rád odpověď - není snad Slovenska ještě zcela dobyto, že se nevěří, že by bylo možno obe jíti se bez stanného práva? A nepociťujete to jako zneuctění své vlastní důstojnosti, pánové z většinových stran, že se používá stále ještě prügelpatentu přes výslovně usnesení, které žádá jeho odstranění? (Výkřiky na levici.)
Takto obdrží se pravý obrázek ke slovu včera panem ministerským předsedou vyslovenému, že vidí svůj úkol v hájení demokracie a svobody. Censura, policie, stanné právo, šibenice, podle možnosti prügelpatent! Vzácná demokracie, vzácná svoboda, která se zde jeví, a vzácná demokracie, která nemůže se nabažiti při nejbláhovějším a dětinském komunistickém štvaní, které stále ještě přece není skončeno. V nejnovější době byla udělena amnestie, ale amnestie, která se omezuje na to, že lidé, kteří chtějí býti na ní zúčastněni, musejí o to vlastně žádati. Musím říci, jest to zvláštní vychovávací způsob, kterého vláda zde užívá. Lidé, kteří užijí tohoto práva zaslati žádost, to nejsou nepochybně nejsilnější charaktery mezi zatčenými, to jsou jistě ti nejslabší mezi všemi těmi lidmi, kteří by milosti, má-li se již milost dáti, byli podle mého úsudku nejméně hodni. Nebuďme ustrašeni a malicherni, učme se konečně z dějin tohoto státu a stran tohoto státu, že politickým pronásledováním se státu neprospěje. Ano, pánové z českých většinových stran, vypadly vám z paměti úplně dějiny posledních let vaší politické činnosti, neplatí u vás ještě dnes jako vyznamenání, jako slávy hodné vynášení, když se mohlo některému z vás říci, že za časů starého Rakouska byl velezrádcem? To není žádná hanba. Vzpomínám často na slovo našeho starého Pernerstorffera, které padlo jedenkráte ve vídeňském parlamentě: Není pořádného člověka mezi politiky, který by nebyl býval jednou velezrádcem. Toto jste právě vy, pánově z tábora českých stran, velmi jasně pocítili v nejnovějších svých dějinách.
Učte se však z toho. Vzdejte se konečně bláhové naděje, že se strážnickým obuškem může utlouci každá politická myšlenka. Čím krutější a bezohlednější pronásledování, tím více roste, nevyskytnou-li se jiné překážky, hnutí, které se chce vyhubiti ze semene pronásledování. Poměry ve státě nejsou tedy takové, aby se mohlo mluviti o svobodě a demokracii, jsou však takové, že je možno částečně lidsky jim porozuměti, věnují-li se sta milionů korun na to, koupiti si v cizině sebechválu, udržeti si vlastní instituce, nákladné instituce, které v cizině rozsévají kadidlo a jsou určeny vyvolati dojem, že Československo jest obdivunejhodnějším, nejlépe organisovaným, nejsvobodnějším a nejdemokratičtějším státem. Jest to klamání sama sebe, pánové, to jest falešný půvab, který se zde vyvolává, jsou to potěmkinské vesnice, které se zde tvoří se zahraniční propagandou, kterou tak draze platíte. Udělejte pořádek v zemi a budete moci dobře ušetřiti 266 milionů nebo aspoň značný díl z toho. Dejte skutečnou demokracii a nemusíte v cizině předstírati falešnou demokracii. Vy sami jste si mohli tento stát utvořiti podle vlastní vůle a vlastních zásad. Jest to vaše dílo a my jsme nikdy neváhali vysloviti, že my, němečtí sociální demokraté, jsme vám naprosto přáli osvobození od břemene starého, nyní již zaniklého státu, přáli jsme vám, že jste mohli dospěti k národnímu státu. Ale vy jste sami tento národní stát nechtěli, vy jste ho snížili, zfalšovali tím, že jste z něho udělali stát národnostní a tak jste sami vlastní svoji svobodu pošpinili a pohanili tím, že k vlastnímu osvobození jste připojili utlačování jiných národů. Nechcete-li, aby protivy, které vyrůstají z této dějinné skutečnosti, se zvěčnily a stále více se zostřovaly, chcete-li viděti pravý zájem státu, na kterém visíte celým svým srdcem, pak musíte se snažiti umožniti zde život i příslušníkům jiných národů, kteří ve státě žijí. Vítáme to a jest to radostné, že ve včerejší řeči ministerského předsedy byla řečena smiřující slova, že mluví se poprvé v tomto státě o sblížení národů slyšitelně. Bohužel zůstalo do dnes jen při slovech. (Souhlas na levici.) Přáli bychom si, aby těmto slovům následovaly brzy a čilým tempem skutky, které by nám umožnily víru v pravdivost slov, které ministerský předseda řekl. Dosud, pánové z českých stran, jste se starali o to, že my nemůžeme býti tak lehkověrní. Myslete především na to, jak naše školství bylo vámi systematicky pronásledováno, zmrzačeno, týráno a rdoušeno. Vzpomeňte toho, že asi tisíc školních tříd bylo Němcům v nepoměrně krátké době zavřeno, školních tříd, o kterých jsme až do dnešního dne přes všechny žádosti neobdrželi autoritativního výkazu, a musíte uznati, přejete-li si sblížení národů v tomto státě, že musí tento násilný režim skončiti. Jinak rozhořčení, zášť a zlost, kterou jste zasili, ještě více vypučí přes všechno úsilí jednotlivců z vás, přes naše přání, dosáhnouti smíření národů, a přes heslo, které ministerský předseda nyní vydal. Můžete snadno pouhý školský spor, který veřejný politický život tohoto státu tak zhoubně otravuje, zprovoditi se světa tím, že vyhovíte našemu starému požadavku a uskutečníte konečně školskou autonomii. Nechte nás stavěti a vydržovati vlastni naše školy z prostředků, k jejichž vybrání obdržíme zákonné zmocnění, a stavte a vydržujte si sami své školy, kolik jich chcete, a tak dobré, jak si sami přejete.
Každý národ ať se stará o své školy a žádný národ ať nemá práva, jiný národ v tom omezovati, jeho touhu po mnoho a dobrých školách svírati, a školská otázka luštila by se tak, že žádný národ by ne mohl jinému něčeho vytýkati. Spor a boj na tomto poli vymřely by samy sebou, ne byly by více možné. A vůbec, pánové z většinových stran, uskutečněte to přece konečně, že zjednáte každému národu, který musí žíti v tomto státě, možnost samostatně upravovati své kulturní záležitosti. Ne přejeme si vás omezovati ve vašich snahách. Nechte proti nám tytéž názory vládnouti, starejte se o to, aby samospráva v tomto státě se stala konečně pravdou. Přejeme si a musíme si práti, abychom v tomto státě mohli dýchati, abychom se mohli pohybovati a hýbati. Přejeme si z třídních zájmů, aby národní protivy, které opět a opět proti sobě vybuchují, byly zeslabeny, zmírněny, abychom konečně přišli ke svým pravlastním bojům, abychom byli s to vybojovati své sociální boje klidně a bez rušení nacionalistickými protivami. Nevzdáváme se naděje, že přijde den, kdy najdeme v těchto bojích podporu v československém proletariátu, kdy také československý proletariát jasně uzná, že stát, ve kterém žijeme, jest třídním státem přes to, že nesprávně udává, že jest československým národním státem. Vy jste utvořili ústavu, ve které žijeme, bez nás, uvedli jste v platnost zákony, nás národně utiskující, aniž byste nás vyslechli, aniž byste se nás ptali, bez naší spolučinnosti nebo hlasu, a s přímo fanatickou zarputilostí se dosud na těchto aktech násilí trvalo. Což nenaučily se, tak musím se opět tázati, československé většinové strany docela nic z jejich vlastních politických bojů a dějin? Vzpomeňte na zcela nedávnou dobu, kdy jste ve starém Rakousku vedli, jsouce námi podporováni, boj za národní autonomii se silou a vervou, s odhodlaností a houževnatostí. A přicházíme-li dnes my a klademe-li vám jako vládnoucí skupině požadavky, které kdysi byly vaše vlastní, sklízíme jen příkré odmítnutí, jelikož zapomínáte na tuto kapitolu vlastních dějin a vaše vlastní poznatky. A zatím, co dříve jste se honili s nadšením za myšlenkou, že národní stát Rakousko musí se přetvořiti na spolkový stát svobodných národů, máte dnes pro nás jen výsměch, když my pro Československo, pro vás stát, který jste mohli utvořiti podle své vlastní vůle, žádáme téhož rádu, a zatím co dříve jste byli sami apoštoly sebeurčovacího práva, které jsme i my ode dávna pojímali jako kardinální, nevyhnutelný požadavek pokroku, přes to přičítáte dnes každému za zločin, kdo si osvojil tuto myšlenku, kterou jste chovali a pěstovali a za niž jste mnoho let bojovali. Chcete-li dáti tomuto státu pevný základ, upusťte konečně od úplného odpírání nutného. Starejte se o to, abyste i příslušníkům jiných národů poskytli snesitelný život, starejte se o to, aby bezpráví zde páchaná konečně se světa zmizela. Můžete míti pravdu, pravíte-li, že ve starém Rakousku bylo mnoho bezpráví na vás pácháno. Ale, pánové, bezpráví se neobrátí v právo, když jste se stali vy sami pachateli tohoto bezpráví. Nejde o to, vy však můžete sotva odpovídati před vlastními dějinami, proklínáte-li dnes a bojujete-li proti programům a požadavkům, které byly po mnoho let vašimi vlastními, a stavíte-li se dnes proti nim.
My němečtí sociální demokraté cítíme se býti skutečně volní od všech forem nacionalismu. A tak jako jsme za Rakouska vedli boj proti potlačování každého národa, budeme také zde boj tento vésti dále, budeme se i zde, jako dříve, tak i nyní, stavěti proti každému bezpráví, ať se děje proti národu nebo proti třídě. Dnes jest tento stát státem národního porobení; tím, čím byl ode dne svého vzniku. Nechte konečně promluviti rozumu, který sám se vnucuje, starejte se o to, aby lidé, kteří v tomto státě bydlí, stali se skutečně občany stejného práva, dejte jiným národům od vás žádanou autonomii a postavte na místo oné mlhovité, karikatuře se podobající demokracie, se kterou v cizině provádíte propagandu, postavte na její místo opravdovou a skutečnou demokracii, nechte národy sy povznésti, nestavte všude na místo práva a vůle národů pouhé násilí. Přestaňte tento stát dělati policejním státem, tak jak se dosud děje. Přehnaný militarismus, který se v našem státě stále více a více vzmáhá, jest jedno z největších zel, proti kterému se chceme postaviti vší svou silou, pokud stačí. Víme, co můžeme od tohoto státu a jeho vlády očekávati. Uznáváme v tomto státu brutální třídní stát se všemi jeho neřestmi a se všemi jeho hříchy a se vsí jeho nenávistí k dělnické třídě. Odkud mají vzíti němečtí sociální demokraté důvěru k tomuto státu a jeho vládě?
Jest samozřejmé, že budeme hlasovati
proti rozpočtu, proti důvěře, kterou vláda od této sněmovny žádá.
V ostatním zůstaneme takovými, jakými jsme vždycky byli, budeme
vésti boj proti každému utlačování a proti každému zotročování,
povedeme boj dále proti tomuto třídnímu státu a jeho militarismu,
který ohrozil mír celé Evropy. Budeme boj věsti dále proti státem
podporovanému vykořisťování a potlačování nemajetných, budeme
boj vésti dále za smíření národů a přes nenávist, posměch a hanu,
kterou hromadíte na naše hlavy, budeme vésti dále boj za spasitelný
socialismus, za lepší budoucnost, na které lpíme celým srdcem,
ve kterou přes vše věříme. (Souhlas a potlesk na levici.)