Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu řečníku, zapsanému "pro", p.
posl. Horákovi.
Posl. Horák: Slavná sněmovno! Politická část našeho rozpočtu zasluhuje jistě bedlivější pozornosti, nežli by se zdálo. Události, pro něž musili jsme sáhnouti až k nejzazšímu prostředku, k mobilisaci, nemohou nám býti lhostejny ani po stránce prestiže našeho státu, ani po stránce mravní, tím méně pak po stránce finanční. Jisto jest, že uspořádání poměrů poválečných stálo mnoho práce, a že musila býti překlenuta různá nedorozumění, která se vyrojila během uspořádání těchto poměrů. Bylo docíleno dohody ve věcech mnohdy podřadných, které by byly snesly jistou lhůtu čekací, zatím co událostem eminentně důležitým nebyla věnována pozornost, jíž by byly zasloužily jak se strany Velké Dohody, tak se strany Malé Dohody. Internování Karla Habsburka ve Švýcarsku, v zemi, o jejímž pohostinství máme různé představy, nebylo hned šťastno, neboť je známo, že mu byla ponechána plná volnost v jednání v případech, které nejenom Dohodě neprospívaly, nýbrž také přímo proti Dohodě byly namířeny. Karel kul pikle proti záměrům hlavně těch samostatných států, které povstaly z rozpadlé monarchie habsburské, a tudíž také proti státu našemu. Měl své pomocníky, byl jich značný počet, a rekrutovali se jak z bývalých kruhů vojenských, tak také z kruhů civilních. Byli to vysocí hodnostáři bývalé rakouské monarchie, a schůzky jejich se dály před očima celé Evropy. Dohodu ať Velkou nebo Malou schůzky tyto nerozčilovaly v té době, za to všichni nepřátelé Dohody měli velkou radost. Zdá se, že tyto čisté schůzky nebyly státníky dohodovými dosti doceňovány, neboť jinak si nelze ani mysliti a představiti, že by bylo lze ukouti jak při prvním, tak při druhém dobrodružství Karlově dosti odvážný jeho plán. Již po prvním pokusu Karlově mělo se stát rozhodnější opatření ve příčině jeho internování, mělo se tak státi na bezpečnějším místě, a ne opět ve Švýcarsku. Máme z historie příklady podobné, jak nutno detronisované monarchy odloučiti, aby jim byl návrat znemožněn.
Chyba učiněná nás hlavně finančně poškodila. Po rychle provedeném přistání Karlově v Maďarsku jednala vláda naše, budiž to konstatováno, rychle a v daném případě snad i jedině správně, že se opřela choutkám jeho, hovícím i vládě maďarské. Že věc spatně promýšlena nebyla, dokazuje vojenská i civilní organisace moci Karlovy, kde v cele akce stál generál Hegedüs, dr. Gratz a Apponyi. Dobře proti tomu byla umluvena věc Malé Dohody a prospěla tu okolnost naprosté svornosti. Tento fakt byl také asi rozhodujícím při konferenci velvyslanců, neboť hlavní požadavek Malé Dohody, vyloučení všech Habsburků z nároku na trůn maďarský, byl splněn; ovšem stalo se tak způsobem, aby Maďarsko samo necítilo se pokořeno, dáno mu totiž na srozuměnou, že učiniti tak zůstaveno jemu, což se usnesením Národního shromáždění v Pešti stalo.
Jiný požadavek provedení míru trianonského byl ovšem také kardinálním požadavkem Velké Dohody, avšak jedné z hlavních věcí, aby poskytnuto bylo našemu státu odškodnění za mobilisační výlohy, jsme nedocílili. Za to objevil se požadavek, aby Malá Dohoda upustila od opatření vojenských. Vidouc rychlost prováděných prací mobilisačních, pospíšila si konference velvyslanců říci v rozhodné době "ne", což nás hlavně poškodilo, a učinila při té příležitosti také své disposice. Vím, že jsme chtěli vzhledem k faktu, že od Maďarů těžko náhrada by se vymáhala při překročení hranic - v případě ovšem, i kdyby to státníci maďarští nebyli povolili - nahraditi si dočasným obsazením škodu nám způsobenou, a snad také různým zabavením materiálu, na příklad železničního a jiného, a že by bylo věci pomohlo, kdybychom mohli Karla sami se zmocniti. Hlavní věcí jest, že bylo docíleno odstranění tohoto rušitele míru, a jistě máme všichni přání, aby bylo trvalé a aby bylo postaráno o jeho střežení. Nastala demobilisace a občané, povolaní dočasně ke konání své povinnosti obrany republiky, navráceni budou svému povolání. Příjemně působila věta pana ministerského předsedy, že vláda i nadále chce pracovati k tomu, aby duch v tomto státě sílil a vzrůstal, ale dodal bych k tomu, aby se tak stalo příště bez mobilisace a hlavně beze všech těch velkých výloh.
Několik slov k rozpočtu, který se stanoviska živnostenského nás neuspokojuje, obzvláště srovnáme-li rozpočet ten, hlavně rozpočet ministerstva financí, s rozpočtem ministerstva obchodu. Vidíme totiž, mnoho-li živnostnictvo a jakým způsobem je zatíženo, a na druhé straně při rozpočtu ministerstva obchodu vidíme, jak spore tento stav je obmýšlen. Hospodářství se stanoviska našeho v republice, které má býti zrcadlem našeho povznesení a práce, není takové, jak bychom očekávati měli. Ono jeviti se má stejnoměrně u všech vrstev národa. Práce musí býti oceněna dle své skutečné hodnoty, a aby tato hodnota příznivě se jevila ve světle našeho hospodářského života, to závisí na našem společném přičinění.
Kol. Slavíček se zmínil v této debatě o tom, že také strana jeho pro živnostnictvo pracovala, že se přičiňovala o uskutečnění všech jeho tužeb a že také převzala ten program od dřívější strany mladočeské, později národně-demokratické, že svou povinnost konala a nyní že program ten má strana živnostenská, a proto by rád viděl, kdyby také živnostnictvo v tom směru přišlo k cíli.
Tu odpovídám: Samozřejmě vyplniti tento program bude naší povinností a myslím, že jsme na dobré cestě k jeho splnění, a že také všem těm závazkům, které jsme převzali, budujíce program tento, jistě dostojíme. Budeme také věrně závazky tyto plniti, půjdeme touto cestou jedině správnou, neohlížejíce se ani na pravo ani na levo, abychom k metám vytouženým živnostnictvem dospěli.
Sledujeme-li rozpočet, hlavně ministerstva financí, shledáváme se se skutečností, že položky daňové tvoří hlavní zdroj příjmů a jsou hlavním pilířem, na němž hospodářská soustava celého státu je založena. A tu shledáváme se dle výše výnosu s těmito daněmi: Výnos daně z převodu statků a pracovních výkonů 2.200,000.000 Kč oproti 1 miliardě v r. 1921, daň z příjmů 634,000.000 Kč oproti 302 milionům v r. 1921, daň dovozní a cla 521,000.000 Kč oproti 190,000.000 Kč v r. 1921, daň válečná 308,000.000 Kč oproti 233,000.000 Kč v roce 1921 a konečně daň výdělková 190,000.000 Kč oproti 125,000.000 Kč v r. 1921. Celkem tedy činí výnos těchto daní v roce 1922 3.853,000.000 Kč oproti 1.850,000.000 Kč v roce 1921. V jediném roce obnáší tudíž toto zvýšení daňové celých 100%. Je jisto, že podobného pokračování bychom snésti nemohli, že živnostnictvo, obchod, řemesla a průmysl by nemohly obstáti nadále a že by jistě musila nastati ve směru tom katastrofa, kdybychom měli těmito mílovými skoky v daňovém směru pokračovati.
Slavná sněmovno, prosím však o uvážení, kdo tyto daně platí. Je to průmysl, jsou to živnosti, řemesla a obchod. Je však také celá řada daní, na kterých mimo pěti již jmenovaných tyto poplatné kategorie participují značnou měrou. Jsou to na př. daně z nákladních a jízdních lístků, cukru, uhlí atd. Máme v republice trochu velikou rozmanitost v daních, čítám jich na počet 33; z těch 22 platí hlavně živnostnictvo. Při této příležitosti vzpomínám přání snad všech stran po zavedení jednotné daně z příjmů, tak zv. progresivní, nebo pokud to nebude možno, aspoň omezení této rozmanitosti daňové na pokud možno nejmenší míru.
Způsob předpisování daní objasní některý z kolegů klubovních při podrobné rozpravě o rozpočtu. Proto uvádím pouze, že finanční situace státu vyžadovala sice vymáhání daní, ale že v mnohých případech se přestřelovalo a že teprve náprava, která byla zjednána ministrem financí a zemským finančním ředitelstvím vydáním různých výnosů, přivodila určité uklidnění a ztracenou důvěru ve spravedlnost poněkud povznesla. Úřady samy musily však při této příležitosti přijíti k poznání, že dosaženo bylo vrcholného bodu v předpisování daní, a sama vláda ve svém programu uznala, že dlužno zkoumati daňovou nosnost veškerého obyvatelstva, hlavně toho, které je již dnes nejvíce zatíženo, zdali by mohlo obstáti při budoucích ještě daních, které by eventuelně přijíti mohly. Já však pravím, bude-li zkoumána správně tato okolnost, že rozhodnutí vypadne jistě negativně a že se pánové přesvědčí, že jsme už skutečně přišli tam, kde dále jíti nelze, a že nemůžeme v ohledu daňovém větší zatížení obyvatelstva, hlavně řečených již poplatných vrstev, zkoušeti.
Živnosti, obchod, řemesla i průmysl
uvítaly také navrácení se do mírových dob a přejí si dlouhého
trvání jeho, neboť zkáza hodnot, kterou válka přivodila, dá se
na praviti v některých případech až za celá desetiletí. Staleté
tradice živností, obchodu a řemesel chce tento stav dále utužovati
a zlepšovati. K tomu však je třeba pokojné práce. Jsme státem
průmyslovým, výrob ním, potřebujeme zorganisovati nás vývoz a
podpořiti naši výrobu, ať velkou či malou, aby břemena, jež stát
od těchto vrstev žádá, mohla býti unesena bez škodlivého vlivu
na ně. Je tudíž naší povinností, dívati se na výrobní samostatně
výdělkově činné jednotky příznivěji, jako na nejužitečnější, státotvorný
a stát finančně z velké části udržující element, snahy jeho při
každé vhodné příležitosti podporovati, aby mohl nadále a bez vlastní
újmy své povinnosti vůči republice konati. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dalším řečníkem "proti" zaznamenaným jest pan
posl. dr. Lodgman. Uděluji mu slovo.
Posl. dr. Lodgman (německy): Ctěné dámy a pánové! Myslím, že své vývody k otázce státního rozpočtu musím počíti s jakýmsi druhem ohražení, ohražení, které, jak se mi zdá, vychází z celého stavu věci a které bych rád přednesl proto, poněvadž si nepřeji, aby se snad nevynořila o postavení, které my v této sněmovně a v tomto státě zaujímáme a obzvláště snad o názorech na toto postavení, nedorozumění. Nám na lavicích německé oposice je úplně jasno, že vše to, co my zde za debaty můžeme k státnímu rozpočtu přednésti a co skutečně předneseme, ve věci samé, jest úplně bezvýznamné a já bych nerad, aby moje vývody byly jinak hodnoceny nebo chápány, než že jest nám úplně jasno, že právě to, co já přednesu a co kolegově z oposice přednesli, nebude míti vůbec vlivu na chod poměrů, na pořadu o státním rozpočtu, na jeho konečné přijetí a chování se parlamentu k vládě. My se tedy neoddáváme v tomto směru žádným sebeklamům a my bychom neradi, aby snad veřejnosti a mezi ní i německé veřejnosti nebylo snad jasno, že my jsme pouze za tohoto předpokladu nebo, chcete-li, s tímto ponižujícím vědomím vstoupili do porady o státním rozpočtu. (Místopředseda Buříval převzal předsednictví.)
Bylo by zajisté úplně zbytečno
ztráceti slova o našem poměru k vládě, o míre důvěry nebo nedůvěry,
kterou my vládě a státní soustavě vůbec přinášíme. V tom směru
mohu poukázati na četná prohlášení a vývody, které zde opětovně
přednesli kolegové ze stran sdružených v parlamentní svaz. Ano,
kdyby někdo řekl, že my ne máme k vládě a státní soustavě důvěry,
zdá se mi, že by to nebyl zcela správný výraz, neboť nás poměr
k vládě a k českým většinovým stranám musel by býti označen podle
mého pocitu mnohem spíše výrazem nejhlubší nedůvěry, (Souhlas
na levici.) jež jest odůvodněna nikoli naší vinou, nýbrž vývojem
poměrů a skutečnostmi, za kterých my v tomto státě žijeme. Řekl
jsem, že nemůžeme míti důvěry nejen k vládě, nýbrž ani k soustavě
tohoto státu a bylo již přece sdostatek vylíčeno, že zajisté není
v Evropě státu, který by mohl činiti nárok na tak malou míru důvěry
se strany těch stran, které stojí na půdě opravdové demokracie,
jakým jest právě stát Československý. Soustava zde vládnoucí se
dá označiti výrazem policejního násilí, policejní soustavy, jíž
se však neužívá jen ve službách vlastního státu, nýbrž přes něj
beze vsí pochyby i ve službě francouzského kapitalismu. (Souhlas
na levici.) To jest postavení, jež vláda anebo, chcete-li,
stát zaujal od samého počátku v rodině evropských národů a států,
to jest znamení, jež bylo vpáleno na celo tohoto státu; a vyprostiti
se z této situace, z tohoto svoru, neměl stát aspoň dosud ani
síly ani vůle. Že my nemůžeme následovati takovouto soustavu,
že my naopak ji co nejostřeji odmítáme, o tom nepotřebuji zajisté
ztráceti ani slova. Nová vláda, jíž v čelo vstoupil dosavadní
zahraniční ministr a dnešní ministerský předseda pan dr. Beneš,
jest výrazem všečeské koalice. Současně jest však výrazem očividným,
chcete-li symbolickým výrazem zbavení práv nečeských národností
v tomto státě. A vše to, co jsme dosud zakusili a zažili také
za nové vlády, to se dá důstojně postaviti na stranu toho, čím
nás obmyslily jiné vlády, předchůdkyně této vlády. I dnešní vláda
zakládá své celé úvahy a vládní opatření na fikci o německých
kolonistech a přistěhovalcích, na fikci menšin v tomto státě a
dosud se ještě nevzmohla na poznání, že ve státě skutečně demokratickém
nesmí býti rozdílu mezi národy většinovými a menšinovými, musím-li
již podržeti tento výraz, mezi národy, které vládnou a takovými,
jež míru svých práv dostávají vyměřenu podle nějakého, chcete-li,
dějinného nebo jakkoli jinak stanoveného a v Paříži nebo někde
snad ve státních základních zákonech kotvícího měřítka. Tím jsou
předem popřeny všechny demokratické názory a pojmy a tím jest
však také označeno postavení zástupců německého národa v tomto
státě ke státnímu rozpočtu a k vládě. My se nemáme zabývati v
této debatě ovšem pouze státním rozpočtem; i když jest rozprava
o státním rozpočtu ve všech parlamentech vlastní základnou pro
důkladné vypořádání se zástupců lidu s cleny vlády, tedy jest
tomu tak u nás v posledních dnech zcela obzvláště, poněvadž béřeme
celé události, jež se odehrávaly v posledních týdnech před našima
očima a jež pan ministerský předseda dal této sněmovně na vědomí
v opětovných prohlášeních, za předmět a podklad rozpravy o státním
rozpočtu. A tak musíme po dobrém nebo po zlém se vrátiti ke všem
těmto událostem, musíme prohlášení vlády, ať jsou se státním rozpočtem
v bližší neb širší souvislosti, učiniti předmětem naší rozpravy
a rokování. A zde jest jednou z nejdůležitějších věcí, jíž se
musíme zabývati, beze vsí pochyby - nedávno nařízená mobilisace
a vše to, co s ní je v souvislosti: tak zvané habsburské nebezpečí
v Uhrách a mimo to podle mínění pánů z vlády a podle mínění mnoha
politických stran nebezpečí, že by mohla přijíti restaurace Habsburků
a učiniti konec demokracii. Obávám se, velectění pánové, že bych
se musel opakovat, kdybych měl dlouze a široce vykládati, proč
otázka znovudosazení Habsburků v Budapešti byla námi předem označena
za vnitrní záležitost uherskou. Právě ta námaha z různých stran
této sněmovny přesvědčiti nás nebo lépe přesvědčiti veřejnost,
že tato otázka nebyla vnitřní otázkou uherskou, právě tato námaha
musela nás v našem názoru upevniti. (Souhlas na levici.) Myslím,
že zde nehraje úlohu nebezpečí habsburské, nýbrž hraje zde spíše
úlohu v podvědomí určitých stran pocit, že současné poměry ve
Střední Evropě jsou obzvláště pro široké vrstvy obyvatelstva tak
nepříznivé, tísnivé, (Souhlas na levici.) že chovají obavy,
že by mohly, chcete-li, sednouti na lep nějakému, bůh ví odkud
přicházejícímu dobrodruhovi a dáti přednost odstranění současných
mocenských poměrů, jen aby právě unikly z poměrů nesnesitelných
ve vztahu národně-politickém a sociálním. (Souhlas na levici.)
Hříchy spáchané od převratu v národně politickém i sociálním
směru, jsou nebezpečím pro tak zvané demokracie v nástupních státech,
naprosto nikoli však, pánové, skutečnost znovudosazení Karla,
posledního Habsburka v Budapešti, jemuž, bůh ví, ani já nepřičítám
naprosto onoho vynikajícího významu, jak to činí vládní strany,
neboť jsem toho názoru, že on není ani v nejmenším schopen, skutečně
vyvolati evropské hnutí směrující k tomu, že bychom s nadšením
vydávali svůj život v šanc za Habsburka a jeho korunu. (Smích
a souhlas na levici.) Takové jsou tedy poměry, jež obsahují
nebezpečí, před nímž jste se od rána do večera chvěli a které
jste dokonce způsobili, (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!)
abyste právě pro toto nebezpečí dokonce válku počali, ačkoliv
dnes, ví bůh, náleží k tomu rádná dávka sebevědomí, řekne-li se,
že se k odstranění nějaké události v sousedním státě sáhne k meči,
v době, kdy obyvatelstvo ještě těžce trpí hroznými následky světové
války, v době a za generace, jež zakusila a pocítila na vlastním
těle nebezpečí válečného zápolení. Náleží k tomu nesmírný optimismus
a musila by to býti skutečně světodějná otázka, kdyby se mělo
dnes některé vládě podařit hnáti masy potřebující míru opět do
zákopů. Vy jste se toho, pánové, odvážili a já bych takové odvaze
ještě rozuměl se stanoviska demokracie, kdybyste byli řekli: "My
se vzpíráme dosazení Habsburků v našich zemích, my nestrpíme,
aby Karlovo panství sáhlo na naše území a my budeme za tímto účelem
naše území, kde toho jest třeba, chrániti se zbraní v ruce."
To jste neučinili, nýbrž jste prohlásili, že dosazení Habsburků
v Budapešti není vnitrní záležitostí tohoto státu, prohlásili
jste, že vy tohoto znovudosazení nestrpíte, a byli jste nadšení
ofensivním duchem, který, dámy a pánové, mohu vládě a českým stranám
pouze záviděti, neboť nevím, kdyby bylo došlo skutečně k válečným
zápletkám, zda by věc nevypadala docela jinak, než jste si představovali.
Tedy ozbrojenou obranu proti zasažení puče na území Československa
byl bych chápal a to by jistě neodporovalo zásadě demokracie,
jež předpisuje, že každý státní národ má svou státní formu právě
sám určiti. Avšak postup, který si oblíbila vláda za podpory a
souhlasu většinových stran, mohu označiti pouze jako hřích proti
demokracii a v tom spočívá, pánové, i rozdíl v hodnocení stanoviska
německé sociálně demokratické strany a stanoviska stran sdružených
v německý parlamentní svaz. Jest úplně správné, že obě skupiny
německé oposice prohlásily předem, že si nepřejí žádné války,
odmítly podporování mobilisace, avšak lid, který prokázal velmi
jemný cit pro tyto věci, velmi dobře to vypozoroval, že strany
sdružené v parlamentním svazu odmítají tuto válku zásadně a z
demokratických důvodů, (Souhlas na levici.) poněvadž dosazení
Habsburků v Budapešti musí považovati se stanoviska demokracie
za vnitrní záležitost maďarskou, že tedy prohlásily, že mobilisace
jest zločinem, zatím co pánové z německé sociálně-demokratické
strany označili mobilisaci pouze za zbytečnou. I my soudíme, že
byla zbytečnou a průběh vývoje to přece podle našeho názoru ukázal.
Avšak přes to jest to rozdíl, odmítne-li se zásadně zasahovati
do poměrů jiného státu nebo je-li zde k tomu ochota, (Souhlas
na levici.) poněvadž z návratu Habsburků jest skutečně vzhledem
k nespokojenému a rozervanému lidu obava. A zde, pánové, může
demokrat zaujmouti jen jedno stanovisko: Kdyby si dnes obyvatelstvo
tohoto státu snad přálo návratu Habsburků, pak by to měl demokrat
vzíti na vědomí. Nemá-li těchto obav, pak nepotřebuje se o toto
nebezpečí starat. (Souhlas a potlesk na levici. - Posl.
Čermak [německy]: Povězte nám něco o demokracii v Maďarsku! Různé
výkřiky.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. dr. Lodgman (pokračuje):
Pánové, prosím vás přece naléhavě, abyste mi dali možnost
rozbírati i takové věci vážně. Nikoho nenapadne vnucovati vám
svoje mínění, ale chcete-li dělat výkřiky, a já je přijmu s díky,
pak smluvte se laskavě o tom, aby to činil vždy jen jeden pán,
neboť já potom samozřejmě výkřiku nerozumím. (Posl. dr. Czech
[německy]: Vyličte demokracii v Maďarsku!) Přejete-li si toho,
s radostí! Prohlašuji . . . . (Hluk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. dr. Lodgman (pokračuje):
Prohlašuji, že ani o tom nemůže býti se stanoviska demokrata
žádné různosti v názorech. Vnitřní poměr v Maďarsku mohou se nás
tak málo dotýkati, jako vnitrní poměry Ruska nebo jiného státu.
(Posl. Čermak [německy]: Jaké jsou, chceme vědět! Vy jste se
dovolával maďarské demokracie a slíbil odpověď! - Posl.
dr. Czech [německy]: Nevíte-li nic, řekneme vám o tom něco! -
Hluk. Různé výkřiky. Spor mezi německými poslanci soc. demokratickými
a občanskými.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Žádám o klid. Prosím pana řečníka, aby pokračoval.
Posl. dr. Lodgman (pokračuje):
Myslím tedy, pánové, že poměry v Maďarsku jsou záležitostí
maďarského lidu. (Posl. Taub [německy]: Jsou skutečně záležitostí
maďarského lidu? - Posl. dr. Czech [německy]: Prosím o
klid! Dr. Lodgman bude mluviti o Maďarsku. Slíbil to!)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím o klid. Pan posl. dr. Czech nemá slova.
Posl. dr. Lodgman (pokračuje):
Vám se zalíbilo, velectění pánové, tvrditi, že poměry v Maďarsku
odporují každé demokracii. Jest to správné? To vy tvrdíte. (Nepokoj.)
Prosím, já jsem mohl učiniti obraz jen z časopiseckých zpráv
právě tak pravděpodobně, jak to činí pánové. (Výkřik: "Arbeiterzeitung"!)
Nechme "Arbeiterzeitung" stranou, to bude lépe.
Jestliže však, velectění pánové, někdo tvrdí, že cítí v sobě povinnost
dělati v jiném státě pořádek ve smyslu demokracie, pak, pánové,
ovšem rozumím, když se mobilisuje a vypovídá válka. (Souhlas
na levici. - Posl. dr. Czech [německy]: Musí se dělat v
Maďarsku pořádek? Prosím, odpovězte na tu otázku!) Avšak já
nerozumím, jak se potom může onen člověk zváti demokratem. (Souhlas
na levici.) Přehlédnu-li, pánově, poměry v tomto tolik velebeném
demokratickém státě, ne mohu si představiti více žalob, než byly
vzneseny z lavic oposice bez rozdílu z titulu demokracie proti
tomuto státu. Žaláře v tomto státě jsou při nejmenším právě tak
naplněné jako žaláře v Maďarsku a já se vás tedy táži, zda hájíte
thesi, že jiný stát má právo sem vpadnouti, aby zde udělal pořádek.
(Souhlas a potlesk na levici. - Posl. dr. Czech [německy]:
Táži se pana dr. Lodgmana, zda my za tento stát jsme odpovědni?
Vy jste neodpověděl jediného slova na naše otázky, vy jste neřekl
ničeho o maďarské demokracii! Výkřiky na levici. Nepokoj.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. dr. Lodgman (pokračuje):
Velectění pánové, já nejsem vůbec s to, abych svými hlasovými
prostředky pány překonal. Já jsem velmi ochoten k odpovědi a i
k odpovědi na otázku pana místopředsedy dr. Czecha: Pánové
z německé sociálně demokratické strany nejsou, jak já to přece
zcela zbytečně připouštím a konstatuji, za nedemokratické poměry
v tomto státě odpovědni. Velectění pánové, to nemá však docela
nic co dělat se záležitostí, o níž jsme mluvili. Zde jde o zásadní
otázku demokracie, o zásadní otázku. Kdo nese odpovědnost, jest
jiná věc. Zde jde, mluveno docela prakticky, na př. o to, je-li
to přípustné, aby některý ze sousedních států pociťoval z jakéhokoli
důvodu potřebu dělati zde z hlediska demokracie pořádek. (Předseda
Tomášek ujal se předsednictví.) Kdyby tomu tak bylo, pak by
měly strany jednoduše zaujmouti k tomu stanovisko, lhostejno,
kdo nese za tyto poměry odpovědnost. Tedy tato otázka nemá s tím
nic společného. Jest samozřejmé, že sociálně-demokratická strana
německého národa jest právě tak málo odpovědna za zdejší poměry
jako my. (Posl. dr. Juriga [německy]: Aha, již opět ustoupil!)
V čem jsem ustoupil? (Posl. dr. Juriga [německy]: To jest
koncentrace do zadu před sociální demokracií! - Odpor na
levici.) Jak to? Nelze zde skutečně nějakou věc logicky projednávati,
abyste za každým slovem hned něco nehledali? (Německý výkřik:
To přece nikdo netvrdil!) Prosím, bylo však přece tvrzeno,
že v této otázce se musí vzíti ohled nejen na poměry v Maďarsku,
nýbrž také na poměry v Rakousku a že by se bylo musilo tomuto
ubohému odzbrojenému státu přispěti na pomoc, kdyby snad bylo
nebezpečí, že Karel Habsburk si přeje rozšířiti své panství na
Rakousko. Prosím, ze stanoviska demokracie jest zde jen jedno
stanovisko: Jestliže snad rakouský lid - já nevím, zda šťasten,
nadšen nebo stísněn dlouho trvající vládní činností pana dr. Rennera
a soudruhů - (Posl. dr. Czech [německy]: No, Schober je tam
zrovna tak!), jestliže tento lid cítí potřebu změnit sám svoji
státní formu, pak mu nemáme zde činiti vůbec žádných potíží. (Souhlas
na levici.) Něco jiného jest, jestliže se zasáhne ozbrojenou
mocí do poměrů Rakouska, tu se nám klade otázka, zda bychom toto
násilné zasažení podporovali nebo trpěli. Pánové, skvělé vedení
sociálně demokratické strany rakouské zprostilo nás nutnosti zaujmouti
stanovisko k této případně možnosti, neboť "Arbeiterzeitung",
jenž prve byl jmenován, prohlásil přece docela otevřeně, že německá
sociální demokracie rakouská se zbraní v ruce potře každý
monarchistický, tedy habsburský puč, že nestrpí, aby došlo k restauraci
Habsburků ve Vídni a tím prohlásila již předem, že se cítí dosti
silnou, opírajíc se pravděpodobně o republikánské vědomí mass,
že se cítí dosti silnou odraziti každý násilný zásah. A úplně
zbytečně prohlásila rakouská vláda zcela formálně neutralitu
ve státě, o jehož domněle demokratickou existenci zde šlo, pro
jehož zájmy ovšem se Československo cítilo povinno sáhnouti k
mobilisaci. (Souhlas na levici.) Nuže, dámy a pánové, myslím,
že se věci mají skutečně takto a že se obzvláště průběhem doby
prokázalo, že četné chované obavy byly zbytečné a přehnané. (Posl.
Grünzner [německy]: Škoda, že Habsburkové v Maďarsku nesedí!)
To není škoda, nýbrž jest nám to lhostejno, Nám to neškodilo,
ani to není škoda, my prohlašujeme v této otázce naše desinteressement.
Bylo však přece také jasno, velectěné dámy a pánové, že bylo aspoň
zcela bezvýznamné, co v této otázce stát "Čechei" .
. . .