Předseda
(zvoní): Uděluji dále slovo panu posl. Nejezchlebu-Marchovi.
Posl. Nejezchleba-Marcha: Řada klubovních kolegů jednak již mluvila, jednak ve specielní debatě pronese ještě svůj názor a svoje stanovisko k rozpočtu vlády. Řada těchto stanoviska názorů našich bude současně jakousi listinou postulátů nás, kteří v této sněmovně zastupujeme zájmy venkovského lidu. Já, vážení pánové, chci s tohoto místa konstatovati všeobecné potěšení ve všech třídách národa, které se shodly na existenci a trvání této republiky, z toho prostého fakta, že zrovna před kritickou chvílí došlo ke konsolidaci našich vnitřních poměrů. Mohu vás ujistiti, velectění pánové, že příslušníci všech politických stran, vyjma ty české strany, které usilují o zdolání Československé republiky, velmi hlasitě vyjadřovali potřebu, aby se zkonsolidovaly naše politické poměry, a abychom v tomto parlamentě postupovali v české politice jednotně. Měli jsme již několik vlád v této republice. Za revolučního Národního shromáždění měli jsme vládu všenárodní koalice, vládu, která byla spíše idylou a která nemohla míti dlouhé existence, poněvadž sociální protivy, hospodářské otázky a jiné věci se tlačily na povrch. Měli jsme pak tak zvanou rudo-zelenou koalici, která spočívala na tom faktu, že vylučují-li politické poměry účast ostatních vrstev na tvoření a dotvoření Československé republiky tou dobou, má to býti sedlák a dělník, kteří tuto republiku přes úskalí přenesou, ve chvíli, kdy neměli jsme ještě rádné armády, vyřešené otázky smluv zahraničních a všeho, co tehdy bylo naléhavé a akutní.
Konečně jsme měli vládu úřednickou. Chci býti spravedlivým v tom, v čem úřednická vláda byla na místě. Konstatuji jen, že úřednická vláda nebyla ničím jiným než výsledkem slabosti české politiky, že to bylo minus celé její politické bilance. Vážení pánové, když nastala konsolidace českých poměrů a parlamentární vláda byla utvořena téměř před kritickými událostmi, našla celý národ pohromadě, našla všecky vrstvy obyvatelstva srozuměné s touto republikou na místě, a tento fakt potřel úplně mínění, jako by rozhárané poměry umělým způsobem zveličované nedovolovaly rádnou mobilisaci na obranu národa, kterému hrozilo nebezpečí Maďarska. Druhá věc, velectění pánové, které bych se chtěl dotknouti, jest ta, že jakkoliv vítám vládu, abych tak řekl, legální vládu, která jest výrazem české správné politiky, vládu parlamentární, stejně bych rád uvítal, kdyby zmizely veškeré nezdravé snahy po autonomii, pokud jsou neoprávněné.
Velevážení pánové, jest jisto, že snahy po autonomii v naší republice jsou. Jest jisto také, že tyto snahy v některých případech vystupují až do extrémů, ale chci s tohoto místa říci, že snahy ty lze potírati jedině tím, když nastane zdravá decentralisace našich správních centrálních úřadů. Nastane ihned klid, když kompetence, lépe řečeno část kompetence, našich centrálních úřadů bude přenesena také do vnitra zemí, kde velmi často dochází k takovým případům křiklavým, že lidé, jimž záleží na vyřízení jejich věcí u centrálních úřadů pražských, musejí si v samotné Praze vydržovati kanceláře a důvěrníky, aby chodili z ministerstva do ministerstva a tam jejich záležitost popoháněli.
Vláda nám předložila rozpočet, který je vyšší o 1 miliardu 200 milionů rozpočtu loňského. Mohu říci, pokud znám lidové smýšlení a pokud znám smýšlení valné většiny národa, že veškeré zvýšené potřeby našeho rozpočtu přijímány jsou s pocity horkými. V lidu našem - a do jisté míry i dosti oprávněně - jest přesvědčení, že Národní shromáždění povoluje určité obnosy, určité položky a že při tom dosti dobře nezkoumá schopnost a poplatnost všech oborů výroby práce a všech vrstev lidových, které tuto republiku tvoří. A tu, vážení pánové - a tato slova bych velmi rád adresoval do lavic naší vlády - každá snaha a každá parola, která má znamenati spoření v této republice, jest přivítána všemi vrstvami lidovými s největší radostí a s největším uspokojením. Když nastupovala parlamentární vláda, vyřkla zásadu, že nechce stupňovat nové daně, naopak že chce zkoumati poměry, že chce škrtati, spořiti, omezovati vydání a rozumně hospodařiti. Ujišťuji slavnou vládu, že nebylo v poslední době silnější paroly nad tuto, která vítězila v našich lidových vrstvách. Všeobecné přesvědčení v lidu jest, že toho rozhazování peněz jest už dosti. Musíme najíti cestu a dobrou vůli a také odvahu škrtnouti to, co zatěžuje naše rozpočty, co nutí k povolování nových daní. Jest nutno, abychom v prvé řadě provedli řádnou revisi administrace, abychom zjednodušili aparát úřednický a zřízenecký, abychom zrestringovali aparát ministerstva národní obrany. Jest nutno, abychom rozhodli o otázce těch 20 tisíců zaměstnanců, o nichž mluvil p. ministr Šrámek v rozpočtovém výboru a která dle mého skromného výpočtu značí v rozpočtu našem položku celé půl miliardy.
Vážení pánové, je nutno také, abychom vyřešili otázku režijních lístků. Chci o této věci říci několik slov. Byl dán pokyn, aby poslanci Národního shromáždění, kteří až dosud požívají volných lístků na drahách Československé republiky, vzdali se jich a poskytli za lístky státní pokladně určitý roční poplatek. Já říkám - a smýšlí tak většina kolegů mého klubu - že smekáme před tímto počátkem a že máme jen obavu, aby nezůstal prázdným gestem a že máme přání, aby se započalo také s tím dalším, aby nastala revise všech režijních lístků, aby přestaly poukazy širokých vrstev lidových na to, že v prvě, po případě druhé třídě našich vlaků a rychlíků nejezdí nikdo jiný, než poslanci, úředníci železniční, jejich spřízněnci a všichni, kdo se do jejich rodin počítají.
Velevážení pánové! Je nesporno, že je nutno zrušiti úřad pro zahraniční obchod, pro jehož účely je preliminováno v letošním rozpočtu plných 16 milionů a o němž je známo, že již dávno se zahraničím ne obchoduje. Je nutno, velectění pánově, abychom zrušili i takové menší a zbytečné položky, jako jsou ku příkladu položky na občanskou kontrolu a na existenci hospodářských rad. Pánové, já sám jako člen Zemské hospodářské rady mám tu odvahu konstatovati, že občanské kontrola ještě nic nezkontrolovala a že úroveň našich okresních i zemských hospodářských rad není právě nejlepší a že jejich bilance ne znamená žádný prospěch pro ty účely, pro které byly založeny. Vážení pánové, může býti snad na tuto věc názor jiný. Já vy kládám pouze názor svůj.
Velevážení pánové! Měli bychom dále přání, aby nastala rychlá likvidace centrál. Vy se přesvědčíte z autentických dat, která uvedu později a jež se týkají státního obilního ústavu, proč je nutno, aby likvidace byla co nejdříve provedena. My si přejeme, aby i při takových položkách, jako vláda uvádí ku příkladu na vládní tisk, se náležitě spořilo. Již loňského roku jsem upozornil v rozpočtové debatě p. ministra vnitra, jakým způsobem lze uspořiti několik milionů při vydávání úředních listů na Moravě. Tvrdím, velectění pánově, že listů, které pod firmou listů vládních vycházejí, vláda naše vůbec nepotřebuje, bude-li jednati korektně a tak, jak se na rádnou vládu sluší. Mohu konstatovati, že česká žurnalistika je dokonale bohatá, že českých listů vychází nesmírně mnoho, že občanstvo má možnost dočísti se o věcech, které se státu i vlády týkají, v listech soukromých a že není třeba, aby vláda takové ohromné investice, jaké dává do vládního tisku, vyhazovala prostě oknem ven. Mohl bych, pánové, uvésti detaily o vydávání vládních listů na Moravě, ale nechci tak činiti, poněvadž chci přejíti k otázkám dalším.
Jest, velevážení pánové, nutno v ohledu spoření, aby byla provedena řádná revise diet úřednických a zřízeneckých. Prosím, aby příslušníci těchto tříd se nedomnívali, že mám zlý úmysl. Ale já mohu svědecky prokázati, že při soupisu osevních ploch na Moravě ze 30 dnů někteří okresní hejtmani počítali si až 28 dnů diet a že si počítali diety i za rok 1916, kdy ještě z rozkazu rakouské vlády objížděli různé kraje. Tak chtěli si sanovat své výdaje, které jim tehdy vznikly! (Slyšte!)
Velevážení pánově! Je nutno, aby byla také vyřešena náhrada za tak zv. komise při pozemkové reformě. Všude na světě i v tomto státě jest to zařízeno tak, že žádám-li nějakou komisi a vyvolám-li ji, musím ji také zaplatiti. Páni velkostatkáři, kteří se brání provádění pozemkové reformy, vyvolávají sta a sta komisí Státního pozemkového úřadu, u jednotlivých obvodových úřadoven a všecky tyto obrovské sumy musí platiti stát a poplatnictvo. Jest nutno vyzvednouti tudíž zásadu, aby ten, kdo komisi potřebuje, aby také si ji sám zaplatil, poněvadž jsem plně přesvědčen, že pak zajde mnohým pánům chuť neustále podávati námitky a vyvolávati nové a nově komise.
Slavná sněmovno! Mluvilo zde mnoho kolegů o pozemkově reformě a já bych rád také o této věci několik slov řekl. Pan president Masaryk byl na Moravě, projel mnoho moravských měst a byl také na Slovensku. Vy se zajisté všichni pamatujete, že stala se památnými jeho slova, která tu pronesl o pozemkově reformě. Kdo sleduje jeho vývody, (Hlas: A v Jičíně!) počínaje Jičínem přes Olomouc a konče potom ostatními moravskými městy a Slovenskem, ten se přesvědčí, jak ze zcela obyčejného tvrzení, že na tomto poli pozemkově reformy se má něco stát, dochází v Podkarpatské Rusi až k přímému superlativu presidentově: "Toto se musí rychle stát!"
Velevážení pánové! Z toho soudím, že poměry, které pan president z autopsie a na místě seznal, vedly ho právě k tomu, že svůj názor na pozemkovou reformu stupňoval až v přímý - bych řekl - pokyn všem, kteří mají toto dílo provádět, k rychlé práci a činu.
Velevážení pánové! Jsem velice rád, že došlo tenkráte k těm výrokům a mám odvahu to zde říci, že byla zaťata žíla všem těm odpůrcům pozemkové reformy, všem těm nekalým živlům, ať již pocházeli z těch nebo oněch rad, kteří šli ve svém boji proti pozemkové reformě tak daleko, že vštěpovali národu a lidu mínění, jako by tam nahoře, na nejvyšších místech docházela pozemková reforma menšího porozumění, než si myslíme. (Posl. Dubický: V okolí hradu tomu tak bylo!) Padla zde slova, že v okolí hradu tomu tak bylo, ale to jest úplně vedlejší. Já jenom konstatuji, že tato společnost byla výroky presidenta demaskována a že nikdo již nemůže tvrditi, že by na povolaných místech nebylo přáno otázce tak důležité, jako jest pozemková reforma.
Pamatuji se, velevážené Národní shromáždění, na první slavné doby po převratu, kdy - abych tak řekl - bylo zaseto sémě všeho toho, co my dnes pod "pozemkovou reformou" vyslovujeme.
Já se pamatuji, jak byli zavoláni všichni nejslavnější historikové, které máme v českém národě, a jak tito všichni potvrdili, že naše národní revoluce, že naše - abych tak řekl - existence republiky má jen tenkráte smysl, když bude provedena pozemková reforma a když bude navráceno do majetku národa, co mu v dobách pobělohorských bylo vzato. Velevážení pánové, že dnes tento názor na pozemkovou reformu, toto nadšení pro ni do jisté míry ochablo, není vinou naší, je to vinou těch - abych tak řekl - zvlčelých poměrů, kterých jsme u nás svědky. Mám jednu otázku na vládu, otázku, kdy konečně jest ochotna předložiti na lavice poslanecké onen zákon, který ji ukládá jasný paragraf zákona záborového. My jsme, vážení pánové, už ve starém Národním shromáždění tvrdili, že existuje ne skonalá rada lesů, rolí, pastvin a jiných pozemků, které byly ne po bitvě na Bílé Hoře, nýbrž v pozdějších dobách za Marie Terezie, za Josefa II., a snad i ještě v pozdějších dobách obcím i jednotlivcům neprávem a bez náhrady odejmuty velkostatkáři, nynějšími majiteli latifundií. Zákon záborový připouští, vlastně nutí vládu k tomu, aby takový zákon předložila, a já používám dnešní příležitosti a žádám, aby vláda opravdu přišla s návrhem zákona o statcích neprávem nabytých. Kol. Dubický zde mluvil o otázce statků arcivévodských i těch šlechticů, kteří se dovolávají buď znění zahraničních smluv anebo kteří vyhledávají protekce v našem zahraničním ministerstvu. Já, vážení pánové, bych velmi rád slyšel prohlášení z úst povolaných ministrů a členů vlády, aby již jednou byla rozplašena nedůvěra k zákonům o pozemkové re formě a abychom věděli, co se stane s panstvím Liechtensteina, co se stane s panstvím de Foresta, co se stane s panstvím všech těch ostatních cizích šlechticů, na jichž majetek se záborový zákon naší republiky vztahuje.
Velevážení pánové, nedivte se, když i vynikající právníci, vysocí úředníci v této republice přesvědčují lid obecný, že Liechtenstein je suverenním pánem, že se žádný zákon o pozemkové reformě na něj nevztahuje, že pan de Forest je příslušníkem anglickým a že nad ním p. Clerck drží ochrannou ruku, že se v těchto lidech vzbuzuje nedůvěra k zákonu, že jim pak žádný nevěří. Já bych byl tedy povděčen - a je toho třeba i k uklidnění obyvatelstva kdyby vláda podobné prohlášení učinila a řekla své stanovisko k otázce těchto statků, aby nebylo žádných pochyb a aby nebylo vůbec možno žádné vykrucování.
Pokud jde o pozemkovou reformu, zajímá mne nesmírně otázka lesů. A musím konstatovati s tohoto místa, že jsou zbytečný obavy, ať již zaměstnanců, nebo dělníků, nebo úředníků na velkostatcích, jako bychom je mínili připraviti o existenci tím, když žádáme, aby jednou otázka lesů zákonem byla náležitě řešena. Ne, vážené shromáždění, my nemáme té snahy, my nechceme ničeho měnit na poměrech lesních, chceme, aby úplně zůstalo vše při starém, aby zákony o devastaci byly spíše ještě spřísněny a nově vydány, my chceme, aby zůstal personál, aby zůstali dělníci, ale při tom chceme jedno: abychom vyměnili majitele velkostatků, členy zbývajících a vymírajících rodů šlechtických, kteří - račte odpustit - šíří demoralisaci takovým způsobem, že již dnes přes všecko to, co se v dějinách dovídáme, náš člověk zase chodí s prosbami na zámek, vypravuje pánům bývalým knížatům velké slavnosti, brány, banderia, a dívá se na ně zase tím starým zorným úhlem, jako tehdy, dokud byl ještě poníženým otrokem vrchnosti ve staré říši.
Mluví se o pozemkové reformě, a jsem přesvědčen, že příslušníci všech politických stran, které současně s námi v tomto shromáždění sedí, dívají se, abych tak řekl, stejně na pozemkovou reformu jako my. Snad si myslí vůdcové stran v Národním shromáždění, že když budou horovati pro nedílnost a celistvost velkostatků, když budou vykládat fráze o společném kolektivním hospodaření, o obdělávání velkostatkářských latifundií jednotlivými družstvy pomocí strojů, zrovna tak myslí a na zírá lid, který je volil a patří do jejich stran. Ale to se velmi mýlí. Já bych uvedl příklad z oblasti státních statků na Moravě. Vzpomínám, jak vůdcové druhých politických stran se zasazovali o to, aby půda stát ní, přebraná na základě zahraničních smluv jako majetek státní, parcelována nebyla. Dnes dle záborového zákona jest jasně zřejmo, že lidé ztrácejí i nárok na řízení při tak zv. půdě stavební a rozptýlené a i při jiných akcích, které budou vyplývati ze zákonů o pozemkové reformě. Pánové, kteří o tom pochybujete, podívejte se do těch oblastí a budete vidět, že právě příslušníci těch politických stran, jichž vůdcové se v tomto Národním shromáždění proti této zásadě stavěli, jsou nejzuřivějšími žadateli státní, bývalé císařské a arcivévodské půdy. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Já jsem už svého času tvrdil, že nelze strpěti tu zásadu, aby stát, který vyvlastňuje majetky a statky druhým, své uzavřel úplně pod závoru a nedovolil je parcelovat. Já jsem podal interpelaci na naši vládu v minulém zasedání, aby řekla, jak se dívá na otázku pronájmu státních statků v Židlochovicích, Velkých Pavlovicích a Hodoníně, tedy v oblasti Moravy, kde svého času vzplanuly velké stávky polních dělníků a kde otázka rozdělení velkých latifundií desetitisícměřicových padá nesmírně na váhu, a jest otázkou nejen hospodářskou a národní, ale i sociální.
Bylo to u příležitosti, když holandská společnost La Platta kupovala Hrušovany. Naše slavná vláda mi odpověděla, že nelze v této věci ničeho dělati, poněvadž starý majitel - to jest arcivévoda Bedřich ještě než došlo k převratu u nás, pronajal dosavadnímu pachtýři veškeré ty tisíciměřicové obvody i továrny a že tato smlouva je platna do roku 1935. Bylo mně odpověděno, že pokud jde o statky Velkopavlovické, bylo rovněž tak učiněno a že tato smlouva má platiti do roku 1927. Tu mám dotaz k pánům kolegům Národního shromáždění, zdali myslí, že je možno, aby ty široké vrstvy, které nemají půdy, které často nemají existence, které z cukrovaru dělníci vyhánějí, poněvadž mají doma 3-4 měřice půdy, že tito lidé, kteří nemají steliva a vůbec ničeho, budou cekat do roku 1935 na Židlochovicku a do r. 1927 na Velko-Pavlovicku a s rukama v kapsách se dívati, jak cizí kapitalista bohatne z dobré konjunktury na státních statcích, co zatím oni, kteří krví pečetili osud této republiky, kteří se o ni zasloužili, musí státi před branami cizích podniků a žebrat o práci anebo dívat se, jak zisky své z podniků odvádějí kapitalisté do ciziny ve valutách, co zatím oni nemají než tu motyku žebráckou, která jim zůstala? (Potlesk.)
Vážení pánové! Chcete-li míti pokoj a pořádek ve státě, musíte takovéto otázky řešiti a jako nacházíte odvahu rušiti jedno nařízení, kde sedlákům předpisujete tolik a tolik obilí z hektarů a máte odvahu vydati druhé nařízení, kterým ukládáte oběti větší, musíte míti odvahu zrušiti tyto smlouvy a postarati se o to, aby toto království státní bylo přístupno širokým vrstvám lidovým.
Vážení pánové a slavná sněmovno! O pozemkové reformě mluvit - byla by to obrovská kapitola a dalo by se o ní nekonečně mluviti. Chci se dostati zase dále a řeknu jen jedno. S tohoto místa prosíme slavnou vládu, aby vzala v úvahu, že je nutno v pozemkové reformě postupovati co nejrychleji kupředu. Žádáme rychlé skončení prvého plánu parcelačního, který byl také jen na rok stanoven a který se dnes prohlašuje vzhledem k finančním a neutěšeným poměrům na plné 3 tříletí. Žádáme, aby co nejdříve byl vzat dostatečný počet parcelačních komisarů a prosíme pana ministra financí, jestli jde o jmenování parcelačních komisařů, na které čekají na venkově lidé a dvory, jež jsou do parcelačního plánu pojaty, aby nezapínal kapes, když jich nedovede zapnout tam, kde jde o daleko menší věci a někde docela formální a zbytečné. Konstatuji, že 32 dekretů parcelačních komisařů leží v šuplíku ministra financí a nemohou se dostati do pozemkového úřadu, ačkoliv celá rada lidí na tyto parcelační komisare ceká.
Chci se optati, vážení pánové, když jsem u tohoto bodu pozemkové reformy, také na to, co se stalo při vypuknutí naší mobilisace otázkou velmi akutní pro celou českou veřejnost. Chci se zeptati, vážení pánové, co je s tím oznamovaným zákonem o konfiskaci z majetku těch válečných provinilců, kteří spolu vyvolali puč na Slovensku a jejichž libovůli máme co děkovati, že budeme obrovské miliony za naši mobilisaci platiti. Chci se zeptati také vlády, co hodlá udělati v otázce tak zvaného zákona reservačního.
Je to smutně, že k té myšlence přicházíme tak pozdě. Musí být vydán náležitě obsažný a jasný zákon reservační. Já upozorňuji, proč. Památkový nás úřad a všichni činitelé nedovedou po této stránce, vážení pánové, zabránit tomu, aby se s něčím, co patří národu a státu, nešantročilo. Nedávno přinesly listy zprávu o obrovském pod zemním bohatství v děmenovském údolí na Slovensku. Upozorňuji, pánové, že otázka znárodnění Moravského Krasu nedostala se dosud ani o píď dále, poněvadž - a to s bolestí konstatuji - i ti lidé, kteří vědecky pracují, ti lidé, kteří mají veliké jméno na Moravě, šli ve svých intervencích pro soukromé osoby majitelů Moravského Krasu tak daleko, že v Praze na patřičných místech vždycky dovedli tu otázku obrátiti jinak, než ve skutečnosti je. Ba, velevážení přátelé, dochází k takovým případům, že páni radové z ministerstva, kteří služebně jezdili na zámek Salmův, byli tímto pánem angažováni a vykonávali služby kurýrů mezi Rájcem a Prahou, pokud šlo o znárodnění Moravského Krasu.
Chci, velectění pánové, o pozemkové reformě ještě říci: Bylo by chybou, kdyby otázka půdy rozptýlené a stavební byla tak řešena, jak se někteří činitelé ve státě na toto řešení dívají a jak je chtějí provádět. S bolestí konstatuji, že jsme odhlasovali tak zvaný zákon Pikův, na základě jehož se může vyvlastniti soukromý majetek pro účely stavební. My jsme také odhlasovali zákon o stavebním ruchu. My jsme, řekl bych, velké miliony povolili k těmto účelům, ale, když žádá legionář nebo domkář o státní půdu stavební, prostě ji nedostane. Máme krásné zákony, dáváme peníze k disposici, ale pro byrokratismus našich úřadů, které tancují na každé liteře a čárce, nemůže být často vyřízena dobrá věc.
Naříká se u nás, vážení pánové, na tříštění půdy. Já jsem o tom slyšel v tomto Národním shromáždění už mnohou kapitolu, ale konstatuji, že se nic nedělá v otázce zcelování půdy. Na Moravě se přihlásilo od převratu 2krát tolik obcí o zcelování pozemků, jako za 30 plných let před válkou. Velevážení pánově, my máme bohužel jen jeden úřad pro agrární operace, který má pouze 36 techniků a který by jich ve skutečnosti potřeboval asi 200. V Čechách, na Slovensku vůbec žádného úřadu pro agrární operace nemáme. Podle mé zkušenosti a dle mých autentických poznatků se může na př. v takové slovácké vsi u nás z 10.000 selských a domkářských parcel utvořiti parcela jediná, takže jestli na jedné straně rozparcelujete velkostatky, ale rozumně spojíte s tím komasaci, na druhé straně zcelíte domkářský a selský majetek, rovná se ten počet jeden druhému a ten úbytek odpadá a odpadají také velké nářky do neustálého drobení velkostatkářské půdy.
Velectění pánové, chci říci ještě několik slov o druhé věci, která velice zajímá a hárá myslí našeho lidu. A já si také myslím, že poslanecká sněmovna nemá býti ničím jiným, nežli reflexem všeho toho, co lid myslí a vyslovuje - že nemůže ani vládě, ani parlamentu býti lhostejno, jestli lidé jinak smýšlejí než on, jestli smýšlejí opačně. Chci říci, vážené dámy a vážení pánové, že doba velmi vhodná, která byla pro vybírání určitých daní řízených k zabezpečení naší republiky, byla ne ledabylostí, ale, řekl bych, nedůvtipem určitých kruhů zmeškána. Já si pamatuji, jak jsme svého času dali prvému ministrovi financí úplnou moc, aby zachytil zisky válečných zbohatlíků. Dělnické vrstvy, sedláci a všichni menší lidé na venkově cekali, jak republikánská vláda resp. její vláda finanční zachytí ty závratné obnosy, zisky válečné, které se nakupily jako hory zlata v majetku všelijakých lidí pochybné ceny, všelijakých lidí, kteří se ničím o tento stát nezasloužili, nežli že jej od počátku vydírali a vydírají. Ukázalo se však, že pan ministr financí maje strach a jak se říká, chytaje kočku za ocas, začal předně stavěti pyramidu papíru, začal vydávati všelijaká nařízení a předpisy pro soupis daně z majetku, čili jinými slovy, co zatím hlídal sedláka - který nikdy ze své chalupy nemůže utéci ani za hranice republiky, ani nemůže zašantročiti valut - nechal utéci toho kapitalistu, který pomocí všelikých, abych tak řekl, pašeráckých zařízení odvezl všechny své válečné zisky za hranice. Nám zůstal ten pouhý fakt, že se stala celá daň z majetku, ať se týká středních vrstev anebo malých lidí, naprosto ilusorní. Pánové, již dávno není pravdou, co stál ten kůň, co stál vůz, co stála kolna, co stály ty hrábě, motyka nebo cokoliv z nářadí, kterého je potřeba a které za majetek v pravém slova smyslu pan ministr pokládal. To již není dávno pravda. Cena je poloviční a dnes, kdy cena koruny se zřetelněji pociťuje a desetník znamená pro každého peníz, ačkoliv před rokem neznamenala koruna pro něho nic, teď se přichází a žádá splnění povinnosti odvádění daně z majetku a používá se takové praxe, která je s to ožebračiti celý venkov a celý zemědělský stav. Já nejsem z těch, který by stranil, ale chci říci, jestliže někdo vidí u našich venkovanů nějaké zbytečné stohy peněz, ten se velice mýlí. A jestli někde jsou, pravím, že ten růženec daní, kterému ani advokát nerozumí, neřku-li sedlák nebo chalupník, jim od těch peněz pomůže, a že my ještě jednou v této sněmovně a v tom to státě budeme sahati po knize Grabmayerové, jak vyvazovati selské usedlosti z dluhů. My prosíme snažně pana ministra financí - činili jsme již tak několikrát, a byly všecky prosby marné, aby místo všelijakých tajných fermanů berním úřadům poradil, aby upustily od té berní prakse, kterou proti našich lidem na venkově provozují, ale aby si raději všímali těch, kteří snadným způsobem, ne svojí mozolnou prací, vydělávají v této republice miliony.
Vážení pánové, mám jeden křiklavý případ z Brna, který se týká výdělkové daně, a chci, abyste viděli, jakým způsobem berní správy a úřady, které na jedné straně živnostníka nebo řemeslníka, třeba hokynáře nebo kopytáře dovedou náležitě vzíti za vlasy, na druhé straně jsou slepé, jde-li o veliké pány, kteří hromadí miliony. V Brně jsou tak zv. skupiny komisí určitých tříd pro vybírání výdělkové daně. Komise tak zv. první třídy skládá se vesměs z velkých továrníků, komise druhé třídy z obchodníků atd. Komise druhé třídy si odhadla 2% z tak zv. zisku jako základ pro placení dani výdělkové. Komise první tří dny, velevážení pánové, si odhlasovala jenom 1 1/2 %, ačkoliv berní správa tamější nařídila, že mají považovati za základ 3 1/2 procenta! A tu zástupce berní správy, který se měl odvolati k zemské daňové komisi, ten tak prostě neučinil. Tak se stalo skutkem, že v oblasti na příklad obchodní komory olomoucké se platí o ohromné procento větší výdělková daň, než se platí v obvodu obchodní komory brněnské. A tak drobní řemeslníci, všelijací kopytáři a malí lidé musejí platiti výdělkovou daň větším procentem než továrníci a velkokapitalisté. Já se ptám, pánově, má-li pan ministr financí odvahu za tento zřejmý úmysl ministerského radu Sedláka, který je šéfem, náležitě potrestat a má-li pan ministr financí odvahu po případě ho suspendovat a bez pense propustit, poněvadž takové jednání, takové okrádání republiky, ničeho jiného nezasluhuje.
Vážení pánové, my jsme nesčíslněkrát intervenovali u ministra financí, pokud jde o vzpomenutou berní praksi. Myslím, že byla nešťastná myšlenka pana ministra Engliše, který chtěl zjednodušiti vybírání daní u nás, když zrušil celou řadu berních úřadů a zavedl nový způsob placení daní. Učinil tak snad v dobré snaze zahospodařiti něco státu, ale způsobil to, že venkovský člověk nemůže svou daň platiti jako dříve buď prostřednictvím obecního úřadu nebo přímo u pokladny úřadů berních. Dříve každý poplatník dostával řádný předpis daní, věděl, kolik má a nač platit a kolik na to dal, věděl, kolik má k Novému roku peněz za celý správní rok přichystati. Dnes se na něho sype jedna daň za druhou a konstatuji, že ani právníci nevědí, jaké daně máme, natož aby ten člověk rozuměl těm komplikovaným prováděcím nařízením a všemu, co s daněmi souvisí. Berní úřady posílají lidem v mnohých případech úplně prázdné složní lístky, takže poplatník neví, nač má platit a jestliže posle obnos na daň z obratu a přihlásí paušál, berní úřad si ten obnos zanese na nějakou novou daň, o níž ten člověk ani neví a učiní mu nový předpis o dani z obratu. Pánově, kdybyste měli platit 14 nebo 15 daní takovým způsobem a někdo by vám bral možnost podat odvolání, že byste sami nabyli přesvědčení, že z takové prakse našich berních úřadů nikdo nezmoudří, nýbrž že z ní může nejvýše zblbnout. Konečně otázka, jíž se chci dotknout, je otázka zásobování. Myslím, že ta otázka je nejpalčivější. Řada kolegů již o ní mluvila, a také já chci zde říci několik slov. Není o tom sporu, že poměry vyživovací se zlepšily. Pamatuji se na hladové průvody po Praze, pamatuji se na éru šibenic, pamatuji se, když 17 tisíc lidí přišlo před nás starý revoluční parlament a pamatuji se, když kol. Brodecký mluvil - tehdy byl označován za vůdce, za největšího bolševika, že volaly davy ze spodu: "Dolů s tím lumpem! Je takový, jako ti druzí!" Pánové, to si všecko pamatuji a myslím, že ne jste slepí, abyste neviděli, že poměry vyživovací jsou dnes naprosto jiné nežli tehdy. A tu se nedivte, že otázka volného hospodaření razí si cestu k rozumu veškerého lidu v této republice, vyjma snad ty, kteří uznávají božství vázaného hospodářství, poněvadž na něm stojí existence jejich velikých podniků.