Vážení pánové, já se nedivím těmto snahám, já jen lituji, že rozumnějším způsobem v zásobovacím výboru nebyla vyřešena tato zásadní otázka dvou směrů. Tam byl totiž směr jedněch, kteří chtěli úplně volné hospodářství, a byl směr druhých, kteří chtěli přísné vázané státní hospodářství. My jsme, vážení pánové, letos v létě jen následkem těchto nekonečných tahanic v zásobovacím výboru zasedali tak pozdě a tak dlouho v poslanecké sněmovně. Konečně když to nešlo, přišla vláda úřednická, která byla již na odchodu, vzala za základ číslici a vydala vládní nařízení. Každý, kdo měl pět smyslů pohromadě na venkově, přečetl si vládní nařízení, věděl, kolik činí jeho kontingent a věděl také, kolik slavnému státu na obilní dávce má přichystati. Vláda původně prý měla počítati se 40 tisíci vagony, ale počítala jen s 35 ti síci a učinila ještě určité koncese pánům velkostatkářům, že jim 1 ha asi 15 kg odpustila. Vážení pánové, toto vládní nařízení veslo ve všeobecnou známost a řekl jsem již, že si každý vypočetl, kolik státu má odvésti. Nechci kritisovati toho, že rozvržení kontingentu obilního děje se na základě orné plochy. Ta věc nesnese prostě kritiky. Sám jsem byl svědkem, že když zemská správa politická na Moravě měla podle tohoto nařízení předepsati kontingent okresům vsetínskému a rožnovské mu, tedy okresům, kde téměř neroste ani brambor ani obilí, nýbrž jen tráva, že kontingent těchto okresů, který obnášel po celou dobu války i po válce asi 4-5 vagonů, dostoupil takové výše, že by tyto naprosto pasivní okresy musily dodati místo tří 90 až 100 vagonů. V tom byla celá ta ilusornost tohoto opatření. A také zemská správa politická potvrdila to, co zde říkám, když totiž vrátila do Prahy centrální vládě návrh, žádajíc laskavě za poradu, jak se má zachovati, aby předpis kontingentu mohla provésti.
Vážení pánové! Konečně přišla nová vláda a ta zjistila, že stará vláda počítala s 35.000 vagony, tedy vyslovila zase tu správnou cifru původní, t. j. 40.000 vagonů a napravila tak omyl dříve způsobený. Pánově, původní 30%ní rozpětí, kterým se měly, abych tak řekl, vylepšovati určité kraje pasivní na účet krajů aktivních, toto měřítko 30% bylo náhle zvýšeno na 60. A, velectění pánové, odtud jsou ty horkosti, odtud jsou všecky ty bolesti, odtud je ten neklid na venkově, neustálé deputace a intervence v ministerských úřadovnách! Proč? Poněvadž lidé namnoze se zařídili dle vládního nařízení. Podle tohoto vládního nařízení ve volném obchodě ostatní obilí prodali a dnes se na ně přichází, že nedodají-li zvýšeného kontingentu, že se jim uloží za každý jeden q 1000 K pokuty.
Vážení pánové! Nedivte se, že velkostatkáři chystají kolektivně celý veliký proces proti tomuto nařízení, poněvadž mají proto předpoklady, a poněvadž toto nařízení vykazuje ještě také jiné, abych tak řekl, právnické omyly. Velevážení pánové! Naše vláda chce vymáhati pod pokutami t. zv. loňský kontingent. Já bych rád slyšel, aby mně někdo prokázal, že má k tomu právní odůvodnění, že má k tomu právní podklad.
Velectění pánové! Nám na Moravě byl loni předepsán kontingent 20.000 vagonů obilí, cifra, kterou jsme po celou dobu války i v nejúrodnějších letech nebyli schopni odváděti a také neodváděli. Přišel do Prahy sám ředitel obilního ústavu, při- šli sem pánové ze zemské politické správy, ze zemského hospodářského úřadu a řekli, že je kontingent ilusorní, řekla to zemská hospodářská rada, která se skládá ze všech politických stran, řekli to úředníci v Praze velmi hlasitě, ale Praha trvala na tom a kontingent 20.000 se předepsal.
Vážení pánové! Z tohoto kontingentu zůstalo několik tisíc vagonů nedodaných, i přes to, že byly nejostřejší vojenské rekvisice a že se postupovalo takovým drastickým způsobem, jak již několikrát s tohoto místa bylo v této sněmovně řečeno. Dnes se má ukládat 1000 K pokuty každému, kdo loni svůj kontingent rádně nedodal. Chcete-li vyvlastniti ty chalupy na Moravě, můžete jim uložiti tisícové pokuty za nedodaný loňský kontingent, neboť po kuta za několik tisíc vagonů po 1000 K za 1 q znamená cifru, které si nemůžeme ani domysliti.
Vážení pánové, chtěl bych ještě říci, proč je taková nedůvěra ve vázané státní hospodářství. Bylo by zajímavo věděti, kolik na př. průmyslníci odvedli metrických centů železa za předepsanou cenu a jak dlouho je odváděli státu, když byly doby a republika ho na výrobu nářadí řemeslnického a zemědělského nevyhnutelně potřebovala. A mohl bych klásti takových otázek celou radu. Proto vznikla nedůvěra k vázanému státnímu hospodářství, poněvadž, pánové promiňte, k úkolům státního vázaného hospodářství byla převzata všelijaká individua, jichž minulost se štítí poctivého světla. Já znám sám člověka, kterého jsme dali před 10 léty zatknouti v Brně a který byl souzen pro 28 podvodů, nepočítaje ani to, že ostatních 30 interesentů se k žalobě vůbec nepřidalo. A tento člověk najednou se octl ve službách státního vázaného hospodářství v království Českém. Zhrozil jsem se a ustrnul, když mi toto faktum jeden z kolegů Národního shromáždění sdělil. Opatřil jsem si několik autentických cifer a řekl jsem úvodem své reci, aby vláda provedla rychlou likvidaci všech centrál, především, pánové, rychlou likvidaci toho hlavního představitele, a tím jest Státní obilní ústav v Praze. Radím vládě, aby nečekala, až se ještě ta ostatní akta ze Státního obilního ústavu ztratí. Mám přesná fakta a data, která nesnesou vůbec žádné pochyby, poněvadž jsou potvrzena osobami naprosto spolehlivými a stojícími v čele oficielních kruhů, které se těmito záležitostmi zabývají. Vážení pánové, jest jisto, že nepohodlná akta ze Státního obilního ústavu zmizela a zmizela zároveň s odchodem určitých osob. Jsou lidé, jako ku příkladu bývalý ředitel Šebor, který si nejprve vzal 56.000 Kč odbytného ze Státního obilního ústavu, ode- šel, pak si otevřel kancelář a vymáhá mlynářům dávky pochybné ceny na základě aktů, které snad - nemohu to tvrditi, ale jest v tom určitá souvislost - z tohoto obilního ústavu si odnesl.
Vážení pánové! Státní obilní ústav hospodařil a přímo zhnusil celou otázku státního vázaného hospodářství. Hospodařil takovým ukrutným způsobem, že člověku vstávají při tom vlasy na hlavě. Uvedu jen několik dat, ostatní mám k disposici. Státní obilní ústav měl na jedné straně uloženy obrovské kapitály na 3% úrok, na druhé straně ze 60 milionů, někdy i vyššího obnosu, platil 8 1/2% úroků. Jak nehospodárně si počínal, jest patrno z toho, že příkladně 9. ledna 1921 prolongoval své směnečné závazky u bank 165 mil. K na 1/4 roku. Pánové, úroky, výlohy a 1 promile z tohoto obnosu činí 4,499.030 K, čili plných 8 1/2%. Za druhý semestr 1920 účtovala Živnostenská banka, a to vás bude, pánové, zajímati, až uslyšíte, jak pomocí vázaného hospodářství si mazaly kapsy také určité bankovní skupiny - na výlohách, odměnách a provisích - tedy za půl roku 3,160.560 Kč, v čemž nejsou obsaženy dlužné úroky z dotyčného kapitálu. Vážení pánové, ještě markantnější jest zisk Živnostenské banky na tak zvaných valutových obchodech, když se ukázalo, že tento ústav je neschopen v takových finančních operacích postupovati tak opatrně, jak toho taková veliká miliardy představující centrála zasluhuje. Pánové, zisk Živnostenské banky byl tento: Na úctě holandských zlatých od 31. května 1919 do 4. září 1919 894.340 K, za dobu od 3. května do 30. června 1920, na účtě tomtéž 3,340.000 K, na úctě německých marek od 19. června 1919 do 31. prosince 1919 431.799 K na účtě švýcarských od 1. ledna do 30. června 1920 plných 5,800.00 K, na účtě norských korun od 24. ledna do 31. května 1920 plných 1,460.000 K, na účtě dolarů od 23. března do 30. června 1920, tedy za neúplné 3 měsíce plných 9,8499.213 korun. Když spočítáme za poměrně malou dobu jen tyto cifry, které jsem uvedl, vy plývá z toho, že Živnostenská banka, tedy jedna bankovní skupina v tomto státě, pouze na valutových obchodech nehospodárností takové centrály vydělala přes plných 20 milionů korun.
Velevážení pánové, vezměte na vědomí, že proskakují-li takovéto aféry do veřejnosti, že není potom v lidových vrstvách, ani ne v těch, které by snad domněle státního vázaného hospodářství potřebovaly, důvěry, poněvadž tu důvěru nemáte jistě ani vy, když se o takovémto stavu určitých podniků přesvědčíte. (Různé výkřiky.)
Vážení pánové! Chci se jen letmo zmíniti o jedné položce rozpočtové, a ta se týká sanace obecních a zemských financí. Pánové položme si ruku na srdce, víme, že finance obecní jsou zanedbány, znám obce, které, kdyby měly hraditi své výlohy, mu sely by vypsati 2-3 tisíce procentní obecní přirážky. Stačí, abyste do těch vesnic šli a o tom se přesvědčili. Nepochybuji, že obce potřebují finanční pomoci, že jí potřebují také země, ale chci říci jedno, že to hlavní, co představují tyto obrovské sumy vládního rozpočtu na sanaci obecních financí, to absorbuje obecní hospodářství ve městech, a tu bych chtěl říci, vážení pánové, abychom zanechali všech těch lákavých hesel, kterých jsme byli svědky u příležitosti prvních obecních voleb v této republice, abychom se zhostili, abych tak řekl, těch předemokratisovaných hesel a abychom v obcích, ať už jsou to malé obce nebo města sama, všichni dali hlavy do hromady a uvažovali o tom, jestli finanční hospodářství našich obcí takovým tempem půjde ku předu, že to znamená všeobecný bankrot nejen těch měst, ale i náš a státu samotného.
Velevážení pánové, já nechci už dále či niti výtek hospodářům v městech a nechci vynášeti z jednotlivých rozpočtů jejich, co tam stojí rozžehnutí jedné lampy. Nechci mluviti o tom, jak z agitačních důvodů se rozmnožuje zaměstnanecký personál, chci jen říci, že všechna města v naší republice vykazují takové příšerné cifry deficitu, že budí vážnou obavu, již jsem již dříve vy slovil. (Posl. Koudelka: Venkovské obce ve vaší správě vypadají zrovna tak! Mohu vám uvésti příklady!) Chci býti úplně spravedlivý a chci připustiti, že kol. Koudelka ví o takových případech. A já znovu říkám: Hospodářství v našich městech je příšerně a většina těchto v rozpočtu uvedených položek pohltí města, ač budeme velmi zúčastněni na placení těchto obnosů.
Závěrečně ještě pravím: Slavná
sněmovno, já jsem hned úvodem řekl, že každá vláda, která bude
hledat a bude mít šťastné úsporně škrty, najde nejlepší ohlas
a půdu v lidu samém. Na konec zdůrazňuji: Vláda musí neustále
kontrolovat, kontrolovat a kontrolovat, odstraňovat nekorektnosti,
spořit, moudré vládnout a stranické zájmy podřizovat státní myšlence.
(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo dále má p. kol. dr. Hanreich. Uděluji mu je.
Posl. dr. Hanreich (německy): Velevážení pánové! Dovolte mi nejprve, abych se vrátil k vývodům pana kolegy Tauba, jenž se ještě jednou zde dnes dotkl ve své řeči chování německých občanských stran k mobilisaci. Myslil bych, že celý ten boj byl způsoben chováním a neklidem právě německého sociálně demokratického dělnictva. Ráčíte právě sváděti tento boj na působení německých občanských stran. Nuže, pánové, chci si dovoliti otázku, zda jsem se mýlil, když jsem si vždy myslil, že příslušníci vaší strany přece jen čelí, zcela obrněni stojí proti vlivu německých měšťanských stran. Také se pan kolega Taub zmínil, že si hledáme zemi, ve které se zasazujeme o demokracii, že jsme demokraty jen na oko a jen tam dopřáváme vlády demokracii, kde jsme v menšině. Pánové ze sociálně demokratické strany, myslím, že se vám nedaří o mnoho lépe, i vy jste demokraty jen tam, kde jste v menšině, a kde máte moc, jako v Rusku, tam vedete právě tak válku jako jinde. (Posl. dr. Holitscher [německy]: Což to jsou sociální demokraté?) Bolševici mají ovšem většinu, moc v Rusku. Pánové, pan kolega Taub se také s řečnickým gestem tázal: Kdo byl pro vtržení do Maďarska? Nuže, já myslím, že je dnes stěží možno rozsouditi, co by se snad bylo stalo, kdyby Karlova věc nebyla bývala tak rychle vyřízena. Na druhé straně však si pan kolega Taub sám odporoval, neboť řekl, že proti každé reakci vystoupí všemi parlamentními a mimoparlamentními prostředky.
Pánové, dovolil bych si opravdu dotaz, jaké mimoparlamentní prostředky právě pan kolega Taub při tom mínil, zda také přece jen válečná zakročení?
Nyní bych rád promluvil i o rozpočtu letošního roku. Pan referent poslanec Sonntág doprovázel v minulém roce státní rozpočet řečí a dovedu se ještě přesně upamatovati, jak nemohl v tomto rozpočtu dosti vynachváliti tak zvanou englickou rovnováhu a jak nám to líčil jako úchylku od všech ostatních států střední Evropy. Letos ve svém referátě přece, byť ne otevřeně, přece jen tak polozakrytě doznal, že tato rovnováha byla přece jen pouze zdánlivá. Především nám v tomto státním rozpočtu schází přehled příjmů a vydání zemí. Vše, co v tomto státě možno dani podrobiti, je zabráno ústřední správou pro zájmy státní a pro samosprávné úřady, pro země nezbývá vlastně ničeho a divím se, že pan kolega Sonntág, jenž se letos sám desavouval, znovu užívá nutného optimismu, aby letošní rozpočet vylíčil jako lépe založený a lépe odůvodněný. Zdá se mi, že tohoto optimismu bylo velmi spatně užito. Předně již scházejí tomuto státnímu rozpočtu všechny základy. Není tu základny pro výpočet. Byl sestaven bez důkladnosti, je jak práce nějakého gymnasisty, je to práce školácká, to není práce, jež je hodna, aby byla předložena sněmovně a aby se o ní jednalo. Myslím, a pan referent je snad sám nejlepším svědkem toho, že tomuto rozpočtu nemůže se přiznati důkladnost. On sám zmínil se ve své zprávě, že nelze přejíti mlčením skutečnost, že dosud přes výslovné zákonně ustanovení nebyl Národnímu shromáždění předložen závěrečný účet státních příjmů a výdajů, co je také velmi závažným nedostatkem, jenž ztěžuje - sestavení rozpočtů státní správou, rovněž i řádné projednání zákonodárnými sbory.
Na objasnění této okolnosti bylo Nejvyšším účetním kontrolním úřadem uvedeno, že jednotliví poukazující úředníci dosud nepředložili účetní uzávěrky, hlavně úřady slovenské, kde za vpádu Maďarů byla zničena spousta pokladních knih, jich ž znovuzřízení, to si zapamatujme, vyžaduje opět mnoho času. Můžeme si přibližně představiti, jak bude znovuzřízení těchto ztracených pokladních knih vypadati, a můžeme se připraviti na to, jak tato účetní závěrka bude vyhlížeti. Musíme litovati toho, že je to možno v právním státě, že si někdo troufá předložiti nový státní rozpočet, aniž složí účty o výdajích, jež byly učiněny v předcházejících letech. Kdo z pánů z většiny a kdo ze členů vlády chce odpovídati za rozpočet, jenž je tak do vzduchu navržen, jehož číslice nemohou míti většího významu než čísla v loterii? A nesmíme si tajiti, že nedostatek veškeré početní základny svádí a nutí k šalbě a klamání a dává podnět k zastírání a je zdrojem nepravidelností, abych neužil ostřejšího výrazu.
Je to pro mne zvláštním znamením, že v jednotlivých sešitech souhrnný rozpočet je zařazen na předu. Myslím, že to není náhoda, dělá to dojem jako padělaná rozvaha podvodného obchodníka. Není pracována z předu do zadu, nýbrž ze zadu do předu. Není vnitřně pravdivá a souhlasná, nýbrž byla udělána tak, aby souhlasila. V souvislosti s tím myslím, že by se nemělo nechati bez povšimnutí, že také časopisy jednotlivých českých stran původně vykázaly úplně jiné částky schodku, než jsou dnes obsaženy v rozpočtu. Což někdo z pánů většiny se skutečně domnívá, že možno libovolnými škrty opět zavésti rovnováhu v domácnosti? Já myslím, tomu nemůže nikdo věřiti! V minulém roce byla nouzovými výpomocemi atd. domnělá rovnováha zvrácena a právě dnes máme před sebou dodatečný rozpočet, a v letošním roce se den ode dne zvětšuje dosavadní schodek mobilisací a jejími důsledky, které budeme ještě musiti nésti.
Finanční zákon obsahuje groteskní ustanovení. Neuvěřitelně zmocnění v §§ 8 a 9, kde se stanoví prodej a zatížení státního jmění bez parlamentní kontroly. Při tom jde o příjmy z dávky ze jmění a tu bych připomněl, že bylo svého času řečeno, že příjmů z dávky ze jmění nesmí býti užito na běžné výdaje státní. A připomenul bych, že se i za mobilisace na oko na uklidnění obyvatelstva roztrušovalo, že nedojde k novému tisku bankovek, nýbrž že se náklady mobilisace zaplatí ze splátek předem daných většími podniky na dávku ze jmění. Dokonce se proslýchalo, že se sáhlo na peníze jez při kolkování peněz byly zadrženy. S takovým finančnictvím nemůžeme se pro hlásiti za srozuměny, a jestliže se napříště zase bude chtíti vydávati nějaká zpráva na uklidnění veřejnosti, pak buďte tak laskavi a volte ji opatrněji, aby bylo méně příčiny k znepokojení.
Dovolte mně nyní, abych přešel i k jednotlivým podrobnostem. Citoval bych výrok Goethův: Sáhni jen do bujného lidské ho žití, kdekoliv se ho dotkneš, je zajímavé. Tu můžete sáhnouti kam chcete, všude naleznete něco zajímavého. Nic však lichotného pro vládu, jež tento rozpočet předkládá, a pro většinu, jež hodlá takový rozpočet povoliti. Sahám do vnitra a vytahuji loterní číslo: Všude nacházím to překrásné slovo reorganisace. Každý úřad se reorganisuje, celá správa se reorganisuje. Do volte mi, abych vyjádřil svou radost nad tím, že reorganisace státu a jeho správy se tak důrazně provádí. Bodrý poplatník představuje si pod tím zjednodušení, zlevnění správy.
Nuže podívejme se, jak ta věc vlastně vypadá. Předsednictvo ministerské rady o 536 milionů více, a sice pro tiskové od dělení; konečné vybudování. Doufáme, že je tím tajný úplatkový fond i pro budoucnost dostatečně dotován. Dovolil bych si dotaz, zda je z toho placena také "Prager Presse". Snad by nám mohli někteří pánové z českých stran, kteří přes svou českou národnost jsou spolupracovníky německého listu, říci, kolik se z tohoto fondu dosazuje na tento list. Za druhé statistický úřad, rozmnožení systemisovaných míst, pravděpodobně proto, aby se mohlo ještě důkladněji falšovati sčítání lidu. Ministerstvo pro Slovensko: Zvýšený náklad na vybudování a reorganisaci tohoto úřadu. Pánové z maďarské strany, jistě proto, aby se mohlo přijmouti trochu více špiclů, to bude pravděpodobně reorganisace tohoto úřadu. Ministerstvo zahraničních věcí: Zvýšení stavu zaměstnanců. Povýšení. Dříve to měli lacinější, dali jim rád, tím byla ta věc také vyřízena. To bylo ovšem levnější než dnes. Mimo to zdražení kancelářských potřeb. Budou-li příště dražší tužky, bude to důvodem, aby se do rozpočtu zařadilo o několik milionů více. Za čtvrté, a tu je rozpočet tak laskav, že jmenuje dítě pravým jménem, propaganda v cizině. Nadhodil bych otázku, proč propaganda v cizině, k čemu propaganda v cizině a pro koho? Myslím, je-li náš stát skutečně tak vzorným státem, pak nepotřebujete pro něj dělati propagandu. Dobrá věc chválí se sama. Tak vypadá ta reorganisace naší správy a varoval bych každého, aby dále v tom směru pátral, neboť bylo by třeba napsati na to z Dante: Kdo sem vstupuje, vzdej se naděje! Do naší správy nepřinese reorganisace nikdy to, v co doufáme a v co doufati musíme. Odvažme se po druhé do spleti rozpočtu. S úžasem slyšíme, co již dlouho víme: Splácení dluhů je stále tísnivější, ježto se zadlužení státu nezmenšilo. Tu se ovšem ptáme: jsou to nové dluhy? Což nám přece někdo půjčuje? Čtu zde zúročení a splácení dluhu Italii za vyzbrojení legií 33,780.350 Kč. Za to, že se hrdinní synové naší republiky dávali stříleti, musíme dnes ještě pěkně dopláceti. Dříve to přísloví znělo jinak. Dnes musilo by se říci: Zemříti pro vlast, toť drahý sport. Dále je zařazeno 110 milionů zúročení státního dluhu na čtyři miliardy stanoveného. Myslím, že by nebylo nesprávno, kdybychom si chtěli dovoliti otázku, zda snad naši důchodci a majitelé válečných půjček přijdou na radu, zda se z těch peněz, když se ví, co jsme dlužni, poskytne něco i jim. A ještě jedna otázka, jež je ještě důležitější, se naskýtá: Jaké jsou to dluhy, jež nám byly dosud doznány? Jsou to všechny či jsou ještě některé zatajeny, jsou ještě některé dluhy před parlamentem skryty, snad nějaké osvobozovací poplatky, výzbroje pro legie atd.? Jasná ale zřetelná odpověď byla by velice na místě. Mluvíme-li již o dluzích, mluvme také hned o půjčkách, k jichž upisování stát před delší nebo kratší dobou vyzýval. Ve státě a v parlamentě, kde není třeba skládati účtů, jako v našem parlamentě, je pochopitelno, že se k takovým půjčkám stále stavíme s jistým odporem. Zmiňuji se jen o telefonní půjčce. Jak je to nespravedlivé, že nečiní se rozdíl mezi městem a venkovem! Místní ruch v Praze a místní ruch v Brně poskytne jistě účastníku takového telefonního připojení více hospodářských výhod než v obcích venkovských, kde mají účastníci dvě, tři telefonní rozmluvy, tam nemohou toho využíti a přes to mají za to zaplatiti 3000 korun půjčky. (Posl. dr. Lelley [německy]: U nás béřou 6000 korun!) Celkem jest to skutečně také 6000 korun. Vagonová půjčka upomíná mne na ty krásně poměry ve starém Rakousku. Kdo za války nemohl snadno dostati vagonu, musel právě něco dáti pod rukou a s podplácením dostal vagon. Dnes se praví, že se má upisovati půjčka. Půjčka se neupisuje, jde se do banky, koupí se známky za 7, 8 korun kus, nalepí se, namaže se a jede se. Vždyť je to žertovné, že stát dělá svým vlastním zaměstnancům tuto nekalou soutěž. V poslední době dostalo se nám opět jedné takové upomínky na staré Rakousko. A byla to půjčka na elektrisaci. Přípis okresní politické správy zněl asi takto: "Ve svém vlastním zájmu se vybízíte, abyste upsal tolik a tolik korun. "Nuže, jak mnoho se v této sněmovně s tohoto místa svého času, když bylo jednáno o válečné půjčce, lálo a bouřilo proti starým rakouským úředníkům, kteří se odvážili chtíti nutiti ubohé státní občany, aby upisovali válečnou půjčku. Právě takový způsob zachovává tento demokratický stát a ani se nestydí tento způsob prováděti jako staré Rakousko. Pan referent si také velmi mnoho na tom zakládal, že dnes ve státním rozpočtu poskytujeme samosprávným úřadům značnou pomoc. Víme, že skutečně samosprávné úřady, zvláště obce, trpí velikou nouzi a že mnohé z nich možno stěží zachrániti ještě před finančním shroucením. Většinou bylo to způsobeno neuvěřitelnými vydáními, jež hlavně obce, jež mají národní menšinu - přirozeně českou národní menšinu - musí dělati na novostavby, na školy atd. Tu bych si dovolil poukázati na to, abyste do obcí, kde máte domněle menšinu svého jazyka, posílali takové učitele, kteří by na venkově v našich venkovských obcích nevzbuzovali opilstvím a neuvěřitelným počínáním, jež vymyká se jakémukoliv lícení, veřejné pohoršení. Mohl bych vám vyprávěti případy, ze byste žasli, že si troufáte takové vyvrhele lidské společnosti poslati do německých obcí. V obci Cvrčovicích v okrese mikulovském je učitel, jenž nemohl býti starým Rakouskem ponechán v učitelské službě, nyní řídící učitel tamní menšinové školy. Ten se neostýchal napadnouti v hostinci čeledíny ze dvora, prosté dělníky, a byv upozorněn na své nepatřičné chování, ohrožovati je revolverem. Na štěstí nejsou naši němečtí sedláci právě lekaví, prostě mu revolver zabavili a milého pána vyhodili ze dveří. Jak bezpříkladně drzé čelo však ten člověk měl, vychází z toho, že se neštítil jíti k soudu a vésti žalobu proti těm, které sám ohrožoval.
Taková kvítka posíláte nám ven do našich obcí. Myslíte, že tím uděláme svému národu a své národnosti propagandu? V Novém Přerově, v témže okresu, má obec dvě školní budovy. Jedna byla rekvirována pro českou školu a druhá pro finanční úřad, budova finančního úřadu však dnes stojí prázdna a přes 100 německých školních dětí musí běžeti v nynější době 5 kilometrů, aby mohly navštěvovati školu. Do dnes ničeho nepomohlo, že se zakročilo, aby obci patřící budova, nepoužívaná státní správou, byla vrácena německé škole. V německé obci Fröllersdorfu byla rovněž německá škola zabrána pro Čechy a německé děti jsou bez přístřeší. Obec jim chtěla propůjčiti radnici, aby tam mohla býti umístěna soukromá škola. Ihned byla obec soukromně okresní politickou správou vyrozuměna, že týmž okamžikem, kdy by bylo toto usnesení učiněno, byl by tento obecní dům úředně zabrán k zřízení české školy občanské. Pánové, domníváte se, že trpělivost našich lidí nemá nikdy konce, představujete si skutečně, že těmito prostředky zlomíte vůli našeho německého lidu na jižní Moravě? Nakupíte na sebe hanbu, ale nikdy nedobudete tím úspěchu! A tu se nám chce namlouvati, že tyto podpory samosprávným úřadům by snad u nás měly způsobiti nějakou zvláštní radost. Člověk může si vzíti kterýkoliv odbor, vždy je to totéž, stále totéž.
Vyberme ministerstvo zemědělství. Vedení a udržování nových škol a těch, jež mají býti nově převzaty - 2 miliony. Zeptal bych se rád, v důvodové zprávě není ničeho, které jsou to školy, jež mají býti nově zřízeny, a které jsou, jež mají býti prevzaty? Je sem pojata škola ve Valčicích? Za druhé shledáváme vykázáno na dosavadní hospodářské školy 4,216.000, na školy lesnické 1 2 milionu; na Slovensku na hospodářské školy 1 2 milionu, tedy více než dvakráte tolik, na lesnické školy na Slovensku 1 5 milionu. Kde je, pánové, zemědělství význačnější, v Čechách, na Moravě, ve Slezsku či na Slovensku? Kde má lesní hospodářství větší význam, v Sudetských zemích, či na Slovensku? Ovšem, rozumíme tomu, lesní hospodářství v prve jmenovaných zemích nachází se většinou v německých rukách, pro ně vám nezbývá ničeho. Avšak na Slovensku, tam, myslíte, že musíte rozhazovati peníze plnýma rukama. (Posl. Zverec: To je proto, co vy jste zmeškali!) Velevážený pane kolego, mně je to jedno, já mluvím za svůj národ. Můžete se zastávati svého národa, avšak abychom svými daněmi podporovali týž poměr, jako Rakousko s Bosnou, Dalmacií a Skandalicií, k tomu nás nedostanete. Německé daně pro německé zájmy, a vy, slovenské národnosti, dělejte si na Slovensku, co chcete, právě jako to dovolujeme Čechům, aby si sami pomohli a, mají-li chuť, po mohli i vám.
Jednu daň jsem v rozpočtu nenasel, jež uložena je jedinému stavu, jediné třídě, to jest daň, jež nám zemědělcům byla vnucena z hospodaření obilím. Vy víte, že se tato sněmovna nemohla při tom zmoci na zákon, že musilo stačiti nařízení, aby nás oblažilo tímto dobrodiním. Toto nařízení provedlo zvýšení a snížení o 30% předepsaného kontingentu, a podle tohoto předpisu si upravili naši zemědělci svůj plán hospodaření a také většinou byly naše zásoby hospodářské pro dány. Dnes slyšíme, že prý by se mohlo žádati 60% i více, a já nemohu dobře pochopiti, když pan řečník přede mnou před tím zle láteřil na vládu, že toto nařízení vydala, proti vládě, ve které přece zasedal sám člen jeho klubu, kolega Sonntág, a s ní pracoval. Dnes nemůžeme uznati této změny, již hlavně proto ne, protože zatížení německých okresů a obcí je nepoměrně větší než zatížení obcí českých, protože u nás je prostě nemožno, když jsme měli dřívější žeň a dřívější výmlat, abychom snad na burse zase obilí mohli kupovati zpět. Vždyť k tomu to dochází. Přece si nebudete namlouvati, že se rolník nechá pokutovati 1000 korunami, má-li možnost zakoupiti si opět u každého Hebrejce obilí. To je věcí státu, ten si má obilí opatřiti, kde a jak je dostane, ne však nám ukládati tuto zvláštní třídní daň, proti které se musíme brániti již proto, že při svých nynějších hospodářských poměrech nemůžeme státu darovati 25.000 korun při vagonu, a proto že především nesouhlasíme s tím, jak se levná mouka rozděluje. Kdo dostane levnou mouku? Zůstane mouka pro vlastní potřebu pro chudý lid ve vesnici nebo ne? Již po celé měsíce je toto nařízení v platnosti a ani dekagram mouky nebyl dosud i ve venkovských obcích okresů pohořelického a mikulovského rozdělen. Proč nedostávají také venkovští chudí chléb pro chudé? Jsme syti toho, abychom bohatým průmyslníkům opatrovali zdarma výživu pro jejich dělníky. Musí se to povoliti také našim zemědělským dělníkům. Dríve se nikdy nesmíříme s tímto zásobovacím hospodářstvím.
Pánové! Také je zajímavo, jak
se to zařídilo zde na venkově s vývozem ječmene. My víme, a většina
to dozná, že při přebytku ječmene hledíme na tento produkt jako
na předmět vývozu a že vyměňujeme za něj jiné zboží. Avšak s tím
způsobem, jak se letos začalo s vývozem ječmene, nemůžeme býti
spokojeni. Třikráte bylo v novinách úřední vyvrácení, že vývoz
ječmene nebude povolen, a tri dny po posledním dementi bylo povoleno
1500 vagonů pro vývoz. Což pak jste zde v tomto státě, v této
sněmovně ztratili veškerý smysl pro slušnost, že si takového něco
necháte klidně líbiti? Je na snadě domněnka, že se za kulisami
mohou prováděti podloudné obchody, jež prostě žádným demokratickým
a žádným slušným parlamentem nemohou býti trpěny. Všechno to,
co jsem zde uvedl, jsou pouze případy namátkou vybrané. Nikde
nemáme správné kontroly. Svémocná byrokracie může se všude vyžíti,
a dostaví-li se úplatnost a protekce, pak je to jen něčím samozřejmým.
Sněmovna poklesla na řečnickou tribunu, bez vůle k praktické práci,
bez svědomí a bez vědomí odpovědnosti, že právo kontroly znamená
také jistou povinnost, a pánové z většiny, kteří se rozhodnou
hlasovati pro tento státní rozpočet, jenž nemá ani početního podkladu,
patří vlastně na soudní lavici obžalovaných. Ať se většina zachová,
jak myslí. Pro naši oposice se má však věc poněkud jinak. Předně
již ze zásadních důvodů, jako stále bdící svědomí, kterým je v
každé sněmovně oposice, musíme vystoupiti proti takové nedbalé
práci. A také proto proti tomu vystupujeme, protože snad vaši
důvěrníci, které máte v byrokratech, nám scházejí. Především požadujeme
německou spolupráci ve všech úřadech, především však také v ústředních
úřadech, německé spolupracovnictví při sestavování každého státního
rozpočtu a žádáme, aby byl vzat zřetel na německé kulturní a hospodářské
požadavky. A ne jednou jsme předložili tyto požadavky. A teprve,
budou-li splněny, pak přiznáme nynějšímu panu ministerskému předsedovi
dr. Benešovi právo mluviti o smíření. Žádáme, aby nám česká
strana v tom vyšla vstříc, poněvadž jsme si plně vědomi odpovědnosti,
abychom pečovali o zdar svého národa. A vy, pánové, měli byste
to učiniti v zájmu svého národa a svého státu. Brzy dojdou dva
roky bezvýsledné práce a oba národy dychtí po míru, po práci a
po novém vybudování. Nepřecházejte bez povšimnutí, že německý
národ měl dosud vnitrní sílu vzdorovati národnostnímu bolševismu.
Nepomíjejte to bez povšimnutí, že, nastane-li jednou u nás klid,
bude to klid před bouří. Až dosud chtěli jsme svůj lid zadržovati
a také jsme jej udrželi zpět, a, pánové, byli jsme právě varováni
příkladem, jakých obětí si v posledních desítiletích vyžádala
agitace ve vašem vlastním národě na morální páteři a vy jste to
musili prožíti, ve svém národě nemáte nadšení pro placení daní,
ani nadšení pro půjčky, ani nadšení pro válku přes domněle vydařenou
mobilisaci. Neboť mobilisace se podařila teprve tenkráte, jestliže
boj začal. Pak možno to teprve posouditi, ale nikdy dříve. A já
bych vám dal jen to jedno v úvahu: Chceme morální úpadek našeho
národa, jenž by byl nutně s touto agitací spojen, tak dlouho,
jak možno, odsunouti. Bude-li nás však svým chováním dále k tomu
nutiti, pak nastane pasivní resistence národa proti státu a úřadům,
pak započne, ať chceme, či nechceme, a odpírání placení daní se
všemi důsledky a začne zneuznávání tohoto státu od nejnižšího
muže až nahoru. Nechceme boj, možno-li se mu vyhnouti. Avšak my
víme, že, dojde-li k němu, přečkáme jej u vědomí svého dobrého
práva a u vědomí své síly, u vědomí, že národní myšlenka se v
lidu na venkově upevňuje a stále více sílí. U vědomí toho všeho
stojíme se zbraní u nohy, připraveni na boj i mír. (Souhlas
a potlesk na levici.)