Předseda (zvoní):
Jako poslednímu řečníku
uděluji slovo panu posl. Svobodovi.
Posl. Svoboda: Slavné Národní shromáždění! Nejen právě projednávaný rozpočet Československé republiky, také rozpočty všech ostatních států vyznačují se v poválečné době charakterem poválečných poměrů. Nesou na sobě stopy ruinování hodnot ve válce a tyto stopy jmenovitě objevují se ve velkých výdajových číslicích. Znamená to především nejen pyramidu miliard vydání, také velikou pyramidu daní, deficitů a k tomu výstražné memento do nejbližší budoucnosti, aby státní hospodaření přidrželo se pravidel, která mají znamenat dodržování rozpočtové rovnováhy. Tam, kde není dosti síly, udržeti rozpočtovou rovnováhu, znamená to hromadění deficitů a nebezpečí, že v budoucnosti náprava financí jako následek dělání nových dluhů bude těžší a obtížnější, že bude znamenati přinášení větších obětí, než by bylo třeba, kdyby deficity byly vyrovnávány a zažehnány zavčas.
Velectění pánové! Náš státní rozpočet vyznačuje se celou řadou položek, které v mnohém směru nejsou potěšující. Při bedlivém prozkoumání zjišťujeme, že celý náš rozpočet znamená napnutý luk, jak při zatěžování poplatnictva daněmi, tak také možnosti dosaženi vyšších příjmů. Bylo sděleno odborníky, že ještě loňský rozpočet státní měl ve svých číslicích vloženou možnost, počítati se zvýšením příjmových položek. Tentokráte rozpočet vyznačuje se číslicemi nejvýše dosažitelnými, takže nějaká naděje do budoucnosti na zvýšení příjmů tentokráte odpadá.
S investičními potřebami náš deficit obnáší něco přes 4 miliardy. Je to částka, která sama o sobě jistě znamená výstrahu do budoucnosti. Ale pohlížíme-li na rozpočty jiných států, shledáme, že tam nejsou na tom lépe, ba namnoze ještě hůře. I v tak zv. vítězných státech shledáváme se s velkými rozpočtovými deficity. Tak vítězná Francie má domácích a zahraničních dluhů na 300 miliard a počítá s deficitem 25 miliard franků. Německo počítá s deficitem 61 miliard marek, naše sousední Rakousko se 164 miliardami korun a o Rusku možno říci, že tam dosah deficitu není ještě plně znám, ale obnáší mnoho tisíc miliard rublů. Tam totiž napřed se snažili stlačiti hodnotu ruble hodně nízko a nyní se snaží vytlačiti rubl výše, zhodnotiti peněžní měnu. Finanční politika Ruska přibližuje se k nebezpečnému bodu, že lze mluviti zřejmě o bankrotu. Úsilí a snaha, docíliti rozpočtové rovnováhy má býti výrazem každého řádného hospodaření, má býti dbáno toho, aby běžné výdaje preliminované byly kryty běžnými příjmy. Neděje-li se tak a nemůže-li se s touto dobrou vlastností honositi ani nynější rozpočet, který právě projednáváme, připomínám, že právě tato okolnost je důrazným připomenutím, že se nacházíme v přechodném období, a já bych nazval toto období reparací našeho vlastního finančního a státního hospodaření, nápravou, při níž naše úsilí do budoucnosti musí se nésti směrem, abychom předpokládanou reparaci našeho státního hospodaření provedli co nejdůkladněji. Velectění, zrovna tak, jako se musí prováděti reparace celého hospodářského života v době poválečné, jako se muselo prováděti obnovování zruinovaného lidského zdraví, tak musí býti prováděna reparace a zlepšování zruinovaného zdraví státních financí. Prostředky k vyléčení tohoto chorobného stavu nejsou příliš příznivé. Používá-li se injekcí úvěrových operací, nebo používá-li se injekce tisku bankovek, nebo státovek, znamená to nové ruinování hodnoty peněz, zvyšování drahoty a cen, což ovšem neznamená žádné zlepšení, spíše zhoršení stavu, a jak již svého času napověděl Lassalle: dělání veřejných dluhů znamená "vyjídání budoucnosti". Touto charakteristikou napověděl, že dělání dluhů na účet budoucnosti je nebezpečím, že to znamená jakési hřešení na účet těch, kteří v budoucnosti budou se muset o úhradu dluhů starati. Připomínám, že snaha po zlepšení hospodářského a finančního stavu státu, je-li uplatňována zavčas, dá se provésti s menšími oběťmi, nežli když se odkládá na dobu pozdější. Reparace anebo zajišťování rozpočtové rovnováhy znamená obranu proti nebezpečí bankrotu. Kdybychom vzali v úvahu poměry v Rusku a jmenovitě v Něm. Rakousku, poznali bychom, že tam spoléhajíce se na to, že jaksi probalancují tu nejhorší dobu děláním nových dluhů a tiskem státovek. Tím právě se dostali do situace, že nevědí, jakým způsobem mohou v budoucnosti obstáti, jakým způsobem zažehnali by strašidlo bankrotu, které staví se jim před dveřmi.
V tomto směru, velectění, předpokládám, že máme všechny příčiny starati se, aby se nám strašidlo bankrotu před dvéře nepostavilo. Správně charakterisoval tuto snahu s hlediska socialistického socialista Weranaux ve francouzské sněmovně, když prohlásil naproti měšťanským stranám francouzským: "My se považujeme za vaše dědice a máme tedy zájem na tom, abychom po vás nezdědili ruinu, nýbrž výnosný dům v dobrém pořádku a řádně spravovaný. Totéž můžeme říci my jako socialisté v našem československém státě. Věříme, že moc socialismu bude se čím dále tím více uplatňovati, že my budeme dědici celého státního hospodářství. Musí nám tudíž záležeti na tom, abychom jednou dostali celé hospodářství opravdu v pořádku, nezruinované a nezničené. Tím vysvětluje se naše snaha a naše dobrá vůle býti spolunápomocni při sanaci a úpravě státních financí. Věříme se Saint Simonsem, že zlatý věk je před námi, nikoli za námi, ale abychom zlatý věk lepší budoucnosti mohli míti před sebou, abychom měli naň naději, musíme se o to také sami svědomitě starat a nepomáhat vykopávati propast a překážky, které by nás od šťastné budoucnosti oddalovaly.
Velectění, při této kapitole rozpočtové dlužno se zmíniti o naší daňové soustavě. Ta nikoho z nás nemůže uspokojiti. Duch, který nyní v bernictví zavládl, neodpovídá principu demokratismu a socialismu. Již jsem naznačil, že se nalézáme v době přechodních reparací, korektury, nápravy a zlepšování státního hospodaření a v důsledku toho se používá všech prostředků, aby se pokud možno zatímně dle staré berní soustavy zvyšovaly státní příjmy. Ovšem je tu potřeba pamatovat na přestavbu berního a daňového systému, je potřeba pamatovat na to, aby přestavba děla se účelně, aby jmenovitě naše odhadní a odvolací komise berní a daňové byly co nejlépe sestaveny, aby byly pomocným sborem berní správy. Tak jak jsou dnes sestaveny, jak dnes fungují, nemohou býti oporou berní správy a ministerstva financí, jak by měly býti. Jestliže máme mnoho stížností do berního systému, pak si musíme stěžovat také na samé odvolací a odhadní komise, neboť je známo, že pořád ještě se plave v té nešťastné tradici: "malí se chytají a velcí zdanění namnoze umělým způsobem unikají." Celá berní soustava i s odvolacími komisemi není dosti pohotová, aby právě tomuto zlořádu zabránila a jej znemožnila. Nasvědčuje tomu také ta okolnost, že celá řada nejen státních, ale také berních úředníků v této době, kdy se velkým poplatníkům, kapitalistům a továrníkům jedná o odlehčení při zdanění, byla přejímána do jich služeb. Po převratu na Moravě je nám znám případ, kdy továrník Löw v Helenově na Jihlavsku přijal do služby berního úředníka a všeobecné mínění označuje tuto okolnost, že tento úředník byl do služeb továrníka Löwa přijat z toho důvodu, aby při zdaňovací akci chránil závod proti účinnému zdanění.
Velectění, pokud jde o předpisování daní, dlužno si stěžovati, že předpisy nedějí se zvlášť nejkorektnějším způsobem a že zvláště také při odvolacím řízení shledali jsme se s okolnostmi, které nasvědčují, že u nás ještě zůstalo mnoho nepochopení nejen u poplatnictva, ale také u berních správ.
Největší část zamítnutí odvolání proti daňovým předpisům je motivována formálními závadami, totiž ne věcnou podstatou, nýbrž že poplatník opomenul nějakou formální okolnost uvésti, že nepodal buďto zavčas svého přiznání. Takových případů zamítnutí je největší počet a to svědčí o tom, že právě na formalitách lpí mnoho závad, které by mohly býti nějakým korektnějším řešením přece jen správněji vyřízeny. Velectění, o naší berní morálce jistě lze mluviti jako o problému doby. Přese všechno však dlužno připomenouti, že často se shledáváme se zjevy, že mnozí dobří a poctiví poplatníci, kteří přiznávají správně své příjmy, bývají postiženi za svoji upřímnost, za svoji otevřenost tím, že se jim přitužuje, že se na ně prostě hledí stejně nedůvěřivě jako na ty, kdož své příjmy všelijakým způsobem zastírají.
Svědectví o tom podává okolnost, že když byly vyšetřovány poměry v okresech novopackém a hořickém po zavraždění finančního rady Štěpána, byly zjištěny určité závady, které budou sice upraveny, ale v úřední zprávě právě téže věci se týkající mezi jiným se uvádí, že dlužno zdůrazniti nezdravé zjevy, jak mnozí poplatníci prostě neradi přiznávají a rádi volí všechny možné prostředky, jakým způsobem by svoje příjmy zatajili. Dále, a to je nejdůležitější, praví se v úředním prohlášení, že někteří poplatníci, zejména mlynáři, jak všeobecně známo i svědeckými výpověďmi doloženo, prodávali za války zboží namnoze za zlaté peníze, skvosty, drahé kameny, kožešiny, látky a podobně, kteréžto věci buď vůbec nebo jen za jistých okolností nepodléhaly přiznání k dávce z majetku, eventuelně, podléhaly-li, nebyly některými poplatníky k dávce z majetku přiznány s úmyslem, aby kromobyčejné zisky zůstaly utajeny a tím i nezdaněny. Mnozí poplatníci z téhož důvodu ukládali své zisky do nákladných investic (stavby, opravy, zařízení strojní a podobně), kde kontrola skutečného nákladu je nemožná nebo alespoň značně ztížena, ukládali peníze mimo okres, resp. i zemi, na oko si vypůjčovali peníze, aby vzbudili zdání, že investice prováděny jsou na dluh a uchylovali se i k jiným prostředkům, směřujícím k tomu, aby válečné zisky a jmění zůstalo utajeno.
V takovýchto okolnostech, velectění, lze spatřovati veliké nebezpečí pro poplatníky, kteří své příjmy přiznávají spravedlivě. Berní správy měly by býti po té stránce korektní, aby rozlišovaly poplatníky správně a nesprávně přiznávající, aby tak správně řečeno - netrestaly zbytečně nevinné za vinníky.
Velectění, při této kapitole dlužno se také dotknouti otázky úpravy samosprávných financí. Když původně vznikl plán t. zv. sanace samosprávných financí, předpokládalo se, že bude přihlíženo ke všem potřebám samosprávných korporací. Ale tendenci úpravy vidíme dnes obrácenou, vidíme, že to neznamená pomoc samosprávným financím, nýbrž financím státním. V časopisech i na veřejných schůzích byla v poslední době ve velké míře projevována animosita proti zemskému hospodaření. Pokud znám poměry na Moravě, mohu říci, že dlužno hospodářství zemského moravského výboru označiti jako hospodářství správně vedené. My nezapomínáme, že z iniciativy zemského hospodářství vzešlo pro nás mnoho středních hospodářských a průmyslových škol, kterých bychom neměli, kdybychom byli odkázáni na ústředí dříve ve Vídni a dnes - řeknu to upřímně - na ústředí v Praze.
My z iniciativy zemského hospodářství máme co děkovati množství moderně vybudovaných humánních ústavů, léčeben tuberkolusních atd. Z iniciativy zemského hospodaření bylo provedeno dalekosáhlé zvelebování komunikace a dopravnictví, zvelebování zemědělství a zvelebování obchodu a živností. V poslední době zaznamenáváme u nás na Moravě účelnou iniciativu elektrisace Moravy.
Všimneme-li si blíže položek naší zemské správy, vidíme, že největšími položkami jsou výdaje týkající se školství, zdravotnictví a humanity. Jestliže rozpočet moravský činil v roce 1914 58,437.000, byl stanoven pro tento běžný rok na 218,201.800; nezvýšil se za tu dobu ani 4krát. Zrovna asi v témž poměru přibližně stojí k sobě rozpočet zemský v Čechách, který nebyl od roku 1914 zvýšen ani 4krát, přes to, že běžné číslo, kterým se označuje drahota jako násobek, bylo zvýšeno asi 12krát.
Díváme-li se na jednotlivé položky zemského hospodářství moravského, vidíme, že na příklad na zdravotnictví, humanitu a sociální péči bylo v roce 1914 věnováno na 10 milionů, v roce 1921 70 milionů. Rozpočet sám byl zvýšen ani ne 4krát, ale výlohy na zdravotnictví, humanitu a sociální péči zvýšeny 7krát. Zrovna tak objevují se položky při vyučování.
Připomínám, že na příklad v nemocnicích zaznamenáváme mimořádně velké deficity. Deficit samotné brněnské nemocnice činí ročně na 8 milionů korun. V roce 1914 byla stanovena ošetřovací taxa na 3·20 korun za den, v roce 1921 na 35 K. Zvláštním ustanovením zákonným země musí hraditi za ony ošetřovance, kteří nejsou s to své ošetřování v nemocnicích hraditi 2/3, domovské obce 1/3. Znamenalo to tudíž při těchto ošetřovacích taxách, že v roce 1914 kvota připadající na účet obcí znamenala 1·6 K, na účet země 2·12 K. Nyní znamená kvota připadající na účet obcí 11·66 K, na účet země 23·32 K. I když by snad zemská správa zvýšila ošetřovací taxu v nemocnicích, vzhledem k tomu, že je povinna hraditi 2/3 ošetřovacích útrat za ony ošetřovance, kteří své ošetřování nemohou zapraviti, objevoval by se deficit nevalně změněný, poněvadž 2/3 ošetřovacích nákladů připadne vlastně na zemský fond. V tomto směru podal zemský výbor moravský zvláštní stížnost na ministerstvo vnitra, aby osvětlil potřeby zemské správy moravské a v motivaci jsou udány tak mnohé důvody, které jsou velmi zajímavé. V tomto podání se uvádí na příklad, když stará vláda Rakouska počala zabírati pro stát jednotlivé zdroje příjmové, vyhrazené zemím, po případě když počala omezovati země v jejich právu vybírati přirážky k některým druhům státních daní, že vždycky ústřední korporace za starého Rakouska byly si vědomy, že musejí za to země nějakým způsobem odškodniti. Tuto povinnost také plnila naše republika až do letošního roku, teprve v poslední době t. zv. úpravou samosprávných financí byly škrtnuty t. zv. pravidelné úděly zemím a nahrazeny určitými kvotami. Nebudu vás dlouho zdržovati citáty z tohoto podání, ale poukáži na skutečné číslice, které tuto stížnost odůvodní.
Tak na příklad dávka ze zábav, o kterou se dělily obce se zemí, vynesla v prvém pololetí tohoto roku na Moravě 6 milionů, vynese tedy ročně přibližně asi 12 milionů. Předpokládá se, že by se tato dávka ze zábav během doby zvýšila o 50%, tedy asi na 18 mil. Z toho by měl zemský fond 1 polovinu, tedy 9 mil. Dávka z přírůstku hodnoty vynese r. 1921 10 milionů, z toho by měl zemský fond 5 milionů. Táž dávka velkých měst Brna, Olomouce, Ostravy atd. vynese 6 milionů, z toho by měl zemský fond 1 polovinu, t. j. 3 miliony. Dávka z přírůstku hodnoty pro zemský fond vynesla by ročně 8 milionů, dávka ze zábav 9 mil., dohromady tedy 17 milionů.
Poněvadž zemi tyto dávky byly odňaty, dáno jí jako náhrada za ně 2/3 výnosu pozemkové daně, t. j. ročně 7 milionů korun, tedy o 10 milionů méně. Mimo to dostala země 30%ní podíl na všeobecné dani z obratu, ale z toho vlastně nic nebude míti, neboť podíl tento určen jest výhradně úhradě zvýšených učitelských platů. Dříve zvýšené učitelské platy hradil stát, což nyní odpadlo škrtnutím 40 mil. korun ze státního rozpočtu na r. 1922. V r. 1921 byl tento úděl ještě Moravě vyplacen.
Z toho patrno, že vláda novými ustanoveními nesanovala zemské finance, nýbrž je zhoršila.
Velectěné Národní shromáždění! V rozpočtové debatě bylo namnoze také poukazováno při sledování hlediska šetřiti, že prý mnoho výdajů způsobilo lidové zásobování, že mnoho zbytečných výdajů bylo přivoděno podporou nezaměstnaných. K této věci prohlašuji, že podpora v nezaměstnanosti a podpora k zlacinění výživy lidu dle našeho hlediska nebyla ničím jiným, než dlužnou hypotékou národa těm, kteří vlastně finanční podpory se strany státu potřebovali a na ni nárok měli, neboť nesmí býti přehlíženo, že až dosud žili jsme v období, kdy jedni na jedné straně chudli, jiní na druhé straně neobyčejně bohatli. Byla to parabola nesrovnalostí - na jedné straně velká bilance ztráty životů, zdraví, existence, na druhé straně zisky a bohatství. Princip spravedlnosti by přikazoval, aby nové hodnoty a bohatství v době válečné a poválečné získané, prostě byly účinným zdaněním ve prospěch státu skonfiskovány a další zdanění aby bylo prováděno dle principu spravedlnosti, dle výše příjmu a majetku.
Velectění pánové! V kapitole nyní projednávané máme snad nejsmutnější část, která pojednává o státních dluzích. Státní dluhy jsou také poválečným dědictvím dřívějších poměrů a číselný obrazec našeho dluhu není zrovna líbivým. Číslice, které tentokrát ocitají se ve státním rozpočtu, naznačují, že přibližně alespoň víme, jaký státní dluh máme; loňského roku jsme podrobnou evidenci státního dluhu ještě neměli.
Dluhy kontrahované republikou Československou jsou vyznačeny v rozpočtu ve třech detailech, celkem 23.870,428.333 K a dluhy převzaté obnosem 16.250,000.000 K, dohromady 40.120,428.333 K. - 40 miliardový dluh jest jistě dosti mnoho na naše poměry a snad jedinou útěchou nám může býti, že jinde na tom nejsou lépe a že jejich dluhy obnášejí daleko více. Ale při propočítávání, jak průměrně jeden obyvatel jest zatížen dluhem, přicházíme k tomu poznání, že průměrně na hlavu připadá 2865 K státního dluhu.
Rozpočtové výdaje státního dluhu na rok 1922 obnášejí 2.080,669.448 K, průměrně připadá na hlavu kvota na úhradu, umořování a úrokování státního dluhu v obnosu 150 K.
Máme tedy po této stránce representaci těžkého zadlužení, k němuž se druží ještě representace naší branné moci. Když pan min. národní obrany zde zaujal své určité stanovisko, jmenovitě proti vývodům kol. Hummelhanse, chci připomenouti, že pokud jde o otázku vojenské francouzské mise, nemělo by se zapomínati na jedno. Kritisují-li se tyto poměry a opakují-li se i tenkráte při projednávání rozpočtu, nelze se tomu diviti z toho důvodu, poněvadž nesmí býti přezíráno, že nemůže nijak morálně působiti, jestliže rotmistr vojenské francouzské mise, má při valutovém přepočítání na naši měnu větší příjem a služné než ministr. Jest pochopitelno, že tato okolnost nemůže nijak příznivě působiti.
Bylo by dlužno připomenouti, že valuta podle pravidel mezinárodních neměla by býti v tomto směru měřítkem, poněvadž valuta znázorňuje nepřirozené měřítko hodnoty peněz, neoznačuje jmenovitě správně bonitu našich peněz. Vždyť kurs jednotlivých valut a hodnocení peněz jednotlivých států není ničím jiným, než mezinárodní kapitalistickou bursovní spekulaci, která by přece v tomto ohledu neměla býti směrodatnou, jakým způsobem mají býti u nás placeny zástupci cizích vojenských misí. Pak by snad mnoho stížností po této stránce mohlo odpodnouti.
Připomínám, velectění pánové, že pří hromadění státních dluhů dlužno se tázati se sociálním filosofem Goldscheidem, kdo dluhuje a komu, zda stát občanstvu, či občanstvo státu. Stát v takových případech jest vypůjčovatelem a ručitelem, občané dlužníky a platiteli. Dluhy státní znamenají řetěz, kterým se poplatnictvo připoutává k další a další platební povinnosti. Znamená to stále a stále zatěžování poplatnictva. V tomto směru dlužno připomenouti, že musíme míti snahu, abychom tento řetěz, který by stále poplatnictvo přitahoval k novým a novým platebním povinnostem spíše uvolňovali, než upevňovali. Jestliže, velectění, namnoze s tohoto místa slyšíme slova: šetřit a pracovat!, pak chceme věřiti, že toto heslo mohlo by býti neobyčejně působivým, kdyby bylo slyšeno tam, kde by slyšeno býti mělo. Nepomáhá šetřiti a pracovati zrovna tam, kde lidé více šetřiti a více pracovati ani nemohou. (Výborně!) Myslím, že v tomto směru dlužno provésti korekturu. Kde by se mohlo ušetřiti, naznačil správně dle mého mínění kol. Hummelhans. Je to otázka snížení vojenských nákladů, po př. snížení branné moci, která stále důrazněji klepe na dvéře našeho státu. Její realisace bude vynucena samými poměry. Memento letošního rozpočtového deficitu bude samo působit k tomu, aby s tímto problemem rozhodující kruhy co nejdříve se zabývaly.
Přicházím ku konci a připomínám,
že v naší snaze napomáhati k sanovaci státních financí, napomáhati
ku zlepšení hospodářského a finančního stavu našeho státu přidržujeme
se hlediska, že čím dříve dostaneme se do spořádanějších poměrů,
tím spíše a tím lépe zajistíme šťastnější a lepší budoucnost státu
i národu. Věříme-li v symbolickou předpověď, že každý národ je
kovářem svého osudu, dlužno vynaložiti všechno úsilí, abychom
právě na rozpočtové kovadlině podali průkaz své kovářsko-mistrovské
způsobilosti. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání této rozpravy, jakož i denního pořadu vůbec.
K věcné poznámce podle § 44 jedn.
řádu uděluji slovo panu posl. Jančekovi.
Posl. Janček: Slávna snemovňo! Pan posl. Hrušovský vo svojej reči vzpomenúl, že firma Ján Janček, drevokupec v Ružomberku, dostala do prenájmu majetok Károlyiho, na ktorý si činily nárok tiež v okolí obce Barka, Zádellí a Udvarnok a že keď tento majetok Janček pomýšľal opustiť, uchádzaly sa cestou košického županského úradu pri pozemkovom úrade opät horemenované obce o vzpomenutý majetok, ale že bol tenže pomocou županského úradu košického predaný Gedeonovi, potažmo jeho matke.
Osvedčujem pred slávnou snemovnou,
že ani ja ani moja firma žiaden majetok nekúpila a ani nepredávala
a následkom toho že informácie p. posl. Hrušovského nie
sú správne. Nakoľko som ja informovaný, nejedná sa tu o firmu
Janček, ale o istého pána Roubala.
Předseda (zvoní): Přikročím k ukončení schůze.
Předem sděluji, že dodatečně udělil jsem dovolenou za minulý týden na všechny schůze i na schůzi dnešní panu posl. Borovszkýmu pro neodkladný zájezd do Vídně a posl. Surányimu na 3 schůze z důvodů rodinných.
Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem posl. Pikovi, Remešovi a dr. Blahovi pro neodkladné zaměstnaní. Z téhož důvodu na zítřejší a pozítřejší schůzi poslanci Vahalovi.
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala zítra v úterý dne 22. listopadu 1921 o 13. hod. s tímto
Nevyřízené odstavce dnešního pořadu.
Je snad proti tomuto návrhu nějaká námitka? (Nebyla.)
Námitek není, můj návrh je přijat.
Končím schůzi.