Předseda: Tím je řečnická listina k prvé skupině specielní debaty vyčerpána a přistoupíme ke skupině druhé, finanční.
Hlasovati dám o prvé skupině společně s ostatními skupinami, pravděpodobně v pátek večer anebo v sobotní schůzi, dojde-li k ní.
Ve druhé skupině budeme projednávat kap. XIV. a XIV. A. Ministerstvo financí, dále kap. V. Nejvyšší účetní kontrolní úřad, kap. VI. Příděly zemím, kap. VII. Státní dluh, kap. VIII. a VIII. A. Pensijní a zaopatřovací platy.
Zapsáni jsou v řečnické listině na straně "proti": pp. posl. Kostka, R. Fischer, dr. Baeran, Patzel, Böllmann, Böhr, Skalák, Beutel a Kaufmann. Na straně "pro": pp. posl. Svoboda, dr. Medvecký, dr. Mazanec, Pechmanová, Chalupa Rudolf, Vacula a dr. Kubíček.
Uděluji slovo prvnímu řečníku
na straně "proti" p. posl. Kostkovi.
Posl. Kostka (německy): Ctěné shromáždění! Plně chápu, že při druhé části zájem sněmovny obzvláště stoupá. Vždyť státní rozpočet pojednává o číslicích a druhá část je částí finanční, doufám tudíž, že bude přítomno snad málo posluchačů, avšak tím spíše budou pozornější. Ostatně mám za to, že můžeme býti také zcela spokojeni, pokračujeme-li v tomto ledabylém projednávání státního rozpočtu, neboť kdybychom tu věc trochu protahovali, mohlo by se nám snad státi, že bychom byli na konec překvapeni ještě jednou novou "dodatečnou kytičkou" a všechny naše dřívější číslice by nám zas už nesouhlasily. Jak můžeme vypočítati, měli jsme toto potěšení při poradách dosud už třikrát nebo čtyřikrát. Nejprve jsme dostali tištěný rozpočet se 787 miliony korun. Počítáme-li přesněji, víme, že investice dlužno účtovati rovněž do schodku, můžeme tudíž mluviti o 4050 milionech. K tomu přistupuje ještě vydání na mobilisaci, o němž se dnes mínění ještě poněkud rozcházejí. Optimisté, jako pan ministr nár. obrany, mají za to, že dostaneme těch 80.000 koní laciněji. Já se kloním k názoru, že při těchto 80.000 koní jen @a 10.000 K, provedeme-li násobení, dospějeme konec konců k 800 milionů korun a pravděpodobně nevystačíme s 500, které se berou zde v úvahu. Z opatrnosti zde přijímám 1 miliardu. Dospěli jsme tedy k cifře 5050 milionů korun. Mezi tím se objeví z dodatečného rozpočtu schodek v částce 2628 milionů korun, takže celkový schodek dosahuje výše 7678 milionů korun a sečteme-li veškery výdaje s investicemi a těmito schodky, vyjde nám vlastně jako souhrn vydání v tomto roce částka 26.562 milionů korun, což jistě není maličkost pro tento stát, vždyť připadne na jednu hlavu, počítáme-li okrouhle 13 mil. obyvatel, po 2000 Kč. Ovšem dá se zde poznamenati, že státní útvar velmi snaživý, obzvláště v rozvoji obyvatelstva, velmi rychle rostoucí, snad už snadno snese nějakou tu cifru. Jest však velmi na pováženou, čteme-li, že počet obyvatelstva, jak se jeví dle předběžných výsledků sčítání lidu sestavených profesorem Weyrem, v r. 1910 činil 13,596.000, kdežto v roce 1921 13,595.000. Počet obyvatelstva tudíž klesl o 785 osob. Bylo by velmi politováníhodné, kdybychom se chtěli v tomto čísle připojiti k svým přátelům Francouzům. Já věřím, že v lidu je jistě větší síla, avšak pro tento okamžik nám ukazuje, že s tímto číslem, s tímto podílem, připadajícím na hlavu, musíme při nejmenším aspoň počítati. Není to nijak nepatrné číslo, uvážíme-li, že jí bude napříště každá jednotlivá soukromá domácnost zatížena. Je jisto, že tento počet nesouhlasí, jeden platí více, druhý méně, avšak stanovíme-li průměr, přijdeme dnes již k tomu názoru, že stát jistě žije nad své poměry. A chcete-li nám jaksi vyčítati, že stále a stále znovu poukazujeme na tuto okolnost, zda máte toto zatížení každého jednotlivce z důvodů vojenských, zda následkem špatné výrobní politiky, či z důvodů obchodně politických - to je konečně lhostejno - dokazuje to však, že stát žije nad poměry, neboť v přirovnání ke starému Rakousku, i když přepočteme cenu peněz, vydává na hlavu každého z obyvatel desetkrát až patnáckrát více, než tenkrát bylo obyčejem a bylo možno. Je vysvětlitelno, že zde ztroskotalo každé dosavadní finanční umění a že právě tak, dr. Rašín, Kerberus válečných půjček, jako ministr financí dr. Engliš, umělec v udržování rovnováhy, a pravděpodobně i svědomitý odborník z bankovního úřadu, náš nynější ministr financí, nevyhnou se tomu, abychom nezbytně nevpluli do schodku. No, to by jistě nebylo ještě to nejhroznější, ale za strašné pokládáme, musíme-li si teprve sami pracně takovým způsobem tento schodek vypočítávati, jak je tomu zde. Při zakládání nového státního útvaru naučí se člověk shovívavosti, avšak přece jen se vyžaduje, aby bylo jasno v hlavní knize státní a tento základní požadavek musíme zde stále a stále znova zdůrazňovati. Nelze míti jasný přehled, není-li účetní závěrky. A je-li dnes nutno, jak to učinil ředitel nejvyššího kontrolního úřadu, odvolávati se na to, že úředníci neplní svých povinností, pak nechť jsou propuštěni tito úředníci, kteří neplní nebo nechtějí plniti svých povinností. Neboť my chceme míti jasno, velectěné dámy a pánové! Měl jsem jednou v kterémsi průmyslovém podniku příležitost delší dobu pozorovati, když bilance na konci roku o několik korun nesouhlasila a všichni úředníci tohoto průmyslového podniku byli od prvního do posledního šéfem uštváni, jak celé týdny počítali a hledali, aby přišli na chybu; a my nemůžeme dostati účetní závěrku, ačkoli podle zákona už celý rok máme právo, aby nám zde ve sněmovně byla předložena. To je trestuhodná nedbalost a viníci, ať jsou to třeba ministři, musí býti pohnáni k odpovědnosti. Avšak při studiu těchto věcí dospíváme také k přesvědčení, že v tomto zastírání, přesunování a zatušování jest jistě jakýsi úmysl! Spekuluje se s velmi nepatrnou obezřelostí pánů voličů a poplatníků v tuzemsku a spekuluje se s ještě menší obezřelostí pánů cizinců, poskytujících úvěr. Je-li vskutku pravda, že konsolidace státu pokračuje, neznamená to na konec nic, jestliže se i rozpočet uvádí do rovnováhy trochu příliš uměle. Přirozeně nelze proto činiti nynějšímu ministru financí ani v nejmenším nějakých výtek, vždyť on prohlásil, že převzal rozpočet už hotový. Avšak kdo pak jest tedy za to odpověden? Nepřál bych si, aby se ujímal systém, jak se bohužel ukázalo kdysi v jedné rozmluvě s velmi odpovědným úředníkem - dnes můžeme nad ním už jistě promluviti pohřební řeč plnou úcty, nesedí už u vládního stolu - když mi onen úředník řekl: "Je to vina mého předchůdce, že byly sjednány tyto úvěry na bavlnu, úvěry cukerní a všechny ostatní krásné úvěry a že jich teď či vlastně schodku, který z nich vzešel, nemůžeme zaplatiti; já za to nejsem odpověden." (Výkřiky na levici.) To zajisté nemůže býti základnou, na níž by se dalo vybudovati státní hospodaření a odpovědnost úředníků a ministrů. Chceme-li zde mluviti o odpovědnosti - vídali jsme dřívějšího pana ministra financí ve sněmovně zřídka a jak se doslýchám, nebude snad míti ani bývalý ministr financí dr. Engliš příležitost, aby se jako kritik podrobně vyjádřil o státním rozpočtu, neboť on by snad mohl poněkud hlouběji nahlédnouti do celé státní domácnosti - chceme-li zde tudíž činiti výtky soustavě, jest vždycky lépe nemluviti o osobách, nýbrž o soustavě a s tou soustavou samo sebou vyjde na jevo, že míníme toho, jenž tenkrát řekl: "Na kolenou bychom mohli státu za to děkovat, že nám takhle vyplatí válečné půjčky." Myslím, že při takovémto umění už pánům samotným v poslední době trochu "změkla kolena" a půjde-li to tak dále, mohl by se tento stav také ještě rozšířit a rozmnožit. (Výkřiky.) Avšak obraťme se nyní spěšně k číslicím! Shledáváme zde zcela překvapující skutečnost, zabýváme-li se poněkud blíže číslicemi, zvláště číslicemi státního dluhu. Nevím, zda velectění přítomní už někdy viděli Potěmkinovu vesnici. Jestliže nikoli, prosím, račte vzíti sedmý sešit státního rozpočtu a otevříti; zde máte před sebou učiněnou Potěmkinovu vesnici! Právě takhle vypadá, neboť nahlédneme-li trochu dovnitř - nic uvnitř nic, ano, ještě méně než nic. Je tam z celé sumy státního dluhu republiky československé hezká sumička 40.120,428.333 Kč. Je zajímavo, že všechny tyto číslice mají trochu pravdy a přece jsou v celku všechny nesprávné, že jest zde pozorovati ustavičnou změnu v zásadách při stanovení této úhrnné sumy státních dluhů, dále že jsou neúplné a konec konců, že jsme voděni kolem jistého bodu za nos. Vezmeme-li však sami tužku, vypočítáme ku podivu, že nenalíčená cifra státního dluhu činí 53 miliard, 260 milionů, pak ještě několik číslic a na konec 333 korun. Co se týče posledních 333 korun, můžete se na ně zcela spolehnouti, v tom jsou moje číslice právě tak správné, jako ve státním rozpočtu. Avšak moje číslice, udávající 53 miliardy, je bohužel také správná, vychází mi tudíž přes 13 miliard více. A dovolím si vám o tom ještě něco pověděti. Zde stojí nejprve: Domácí půjčky - tudíž stav dluhů - A tu sčítejme shora dolů první sloupec, kde jsou udána čísla, v jaké výši jsou půjčky v oběhu, půjčka Svobody, druhá státní půjčka, 4 1/2% státní půjčka, čtvrtá státní půjčka - tu zařadíme do druhého sloupce, neboť nevíme ještě přesně co se stane s válečnou půjčkou. Pak přijdou státní pokladniční poukázky, bony, 5%ní pokladniční poukázky, úvěrní operace - první sloupec; státní stavební losy - opět do druhého sloupce jako odhad 40 milionů korun a při státní půjčce dopravní, uvážíme-li ohromnou ochotu obyvatelstva upisovati tuto nucenou půjčku, můžeme dle odhadu položiti částku 800 milionů korun. Sečteme jisté půjčky první skupiny a obdržíme číslo 5735, v této knížce však, kterou máme před sebou, stojí 6867. (Posl. dr. Schollich [německy]: Vzdyť je to snář!) Ano, je to snář, ale takový snář nutno vykládati. A tu přistupujeme k důsledkům. Pro všechny tyto položky byla stanovena míra úroková - a byla zde dokonce už předešlého roku. Pro válečnou půjčku bylo již loni zařazeno 360 milionů. Rovněž na ubohé majitele státních rent bylo už loni pamatováno dosti vysokou milionovou položkou pro renty. Myslím, že ještě dnes někde leží, ačli se snad už na ni nevrhla ta příšerná obluda - virement. Avšak nyní sečtěme i druhý sloupec a vyjde nám 7840 milionů korun. Zde jest 7000 milionů jakožto číslice odhadující válečné půjčky. Neboť podle údajů státního dluhu je odhadním číslem i číslo, vztahující se k reparacím, odhadním číslem je číslo udávající půjčku dopravní a také číslo udávající dluhy předválečné. Jaké zásady mám tudíž užíti: odhadní sumy či pevné sumy? Zde však stojí úhrnné číslo 6867. Nesouhlasí jedno ani druhé.
Počítám tedy dále a shledávám konečně, že zde máme pravděpodobně co činiti se skutečnými úpisy. Na úroky byl sice vzat zřetel, avšak při státním dluhu se řeklo: úroky nezapočítáme v plné výši, ale budeme zde postupovati poněkud skromněji a zařadíme nižší cifry. Dámy a pánové, to se mi zdá při bilancování velmi pochybným. Tak nelze bilancovati. Avšak jděme dále! Neměl bych námitek, kdyby byla první čísla poněkud přesněji objasněna.
Nyní přistupujeme k zahraničním státním půjčkám. Nemám za zlé, že se tam počítá anglická libra ještě po 300 K. Snad anglická libra opět klesne. Nyní však ještě stoupá. Dolar se počítá za 76. Dnes nebo včera opětně stoupal. Avšak to nevadí. Ale spočteme-li to, vyjde nám číslo 2385. Zde však stojí číslo 8740. Co je to zas? Listuji ve vysvětlivkách sem tam, shledávám všechnu svoji znalost české řeči, přiberu si překladatele, přiberu si k tomu i bankovního odborníka a konečně naleznu, že ve "Věstníku" ministerstva financí a v poslední době i v novinách byla řeč o americkém dolarovém úvěru, který prý činí 90 milionů dolarů. Nevím, zdali jen já jsem toho nemohl nalézti, ale zde, v státním dluhu a ve vysvětlivkách to číslo není. Je to tedy při nejmenším beze sporu velmi ledabylé sestavení cifer státního dluhu. (Výkřiky na levici.)
Musíme tudíž sčítati, musíme znovu bilancovati a přepočítáme-li tyto dolary, dostaneme 10.856,000.000. Nyní přemýšlejme dále, zdali jsme zde minulého roku nepovolili také nějaké úvěry. Ty by se přece musely také někde jeviti. Dostáváme dnes jako soukromníci půjčku na elektrisaci, která je zúročitelná a jsme vybízeni, abychom ve vlastním zájmu upisovali. To zní tak trochu jako nucení, to jest, neupíšete-li, přijde něco jiného. Pak slyšíme, že banky mezi sebou vyjednávají o úvěru na mouku. Tu vězí ještě někde ve vzduchu 2·2 miliardy a ještě mnoho jiného. Tak na př. visí ve vzduchu od onoho pověstného 12. srpna 1921, kdy za jediný den bylo usneseno 40 zákonů a v senátě přes 60, ještě stále úvěrní operace za účelem rozmnožení augmentačních zásob, zákon o povolení úvěru, aby byl opatřen materiál pro železnice, dodatečný rozpočet z r. 1920, půjčka na elektrisaci a konečně z poslední doby úvěry mobilisační v celkové částce 500 milionů. To je dohromady opět 4852 milionů korun. Nyní sečtu a shledám, že vychází 53.081 milionů korun. Nemůže se tedy naprosto mysliti, že bychom zde na tomto místě dali svůj souhlas k takovému sestavení. Malé opravy, které provedl rozpočtový výbor, nejsou zásadní povahy, byly sice takové opravy učiněny, ale ty se většinou nevztahují k tomu, co jsme my zde přednesli. Je to právě tak, jako bychom byli malými dětmi a rád bych vyzval obzvláště pány na druhé straně, kteří zde dnes nejsou (Veselost na levici.), aby si už konečně jednou rozvážili, smí-li se o nich opravdu tak smýšleti, že jim lze položiti na stůl takovéto sestavení rozpočtu a vyzvati je, aby utvořili "většinu". A v rozpočtu jsou takové přesuny; quod erat demonstrandum! To byla první část, Potěmkinova vesnice. Nyní bych se chtěl ještě dotknouti takové malé Potěmkinovy chaloupky. Nemíním zde tento parlament. Neboť i zde jest často něco podobného. Zdá se, že se parlamentarismus dnes stále více pohybuje v této formě - že za tím opravdu není nic a že se zde jen maří čas řečmi o takových důležitých problémech, a nikdo jich neposlouchá. Neboť nikdo neposlouchá, na ministerských lavicích sedí sice tu a tam některý pán, avšak pan ministr financí nám v této věci prokázal ještě málo cti. My se však přes to přece obrátíme k té druhé Potěmkinově chaloupce, to jest tvrzení o inflaci, slovo, které dnes probíhá myslí i novinami, jež na konec každý nenávidí, jako tak zvanou "ušlechtilou valutu", jemuž se však všude jinak rozumí. Rád bych postupoval zde trochu dle zásad lékařských a stanovil diagnosu tím, že se vyjádřím o tom, kdy taková inflace bankovek ve státě nastává. Neboť, jak známo, uchýlili jsme se úplně od dřívější zásady, kdy jsme měli krytí zlatem, t. j. státy musily od toho upustiti a mají nyní ve svých pohledávkách v knihách Rakousko-uherskou banku jako podklad výkazu. Nyní připusťme, že samotný pokus, který zadržením bankovek a převodem na státní půjčku přispěl k tomu, že se zabránilo první inflaci, se zdařil, přece však nám zde zůstává stále potřeba úvěru pro stát. A tu stojíme před skutečností, že máme dnes Bankovní úřad a státní úřad ve velmi podivuhodně úzkém spojení. A vidíme-li, jak stát dnes uspokojuje svoji potřebu úvěru, shledáme ve výkazu bankovního úřadu eskomptované pokladniční poukázky, eskomptované bony, rozmanité úvěrní operace bank a v poslední době zaplacení vojenských úvěrů bony. Nacházíme dále zastírání dluhů a státních potřeb. Neboť co je to jiného, ustavičně dodatečný rozpočet, než zastírání potřeby úvěru, kterou má stát. Vychází na denní světlo s tím, co právě potřebuje, teprve později. Žádnému soukromníku by se nikdy netrpělo, aby takto bilancoval, takže, jak správně poukázal pan kolega Taub, sečtením čísel už dnes vychází na jevo, že naše potřeba úvěru a naše potřeby pro státní život jsou mnohem vyšší, než jak vykazují cifry tohoto rozpočtu.
Tedy i zde se jeví snaha zastříti, zakrýti inflaci, která z toho musí vzejíti. Dále jsme viděli také podivuhodný zákon, že se znovu sáhá k jakémusi druhu operací s válečnou půjčkou. Dnes je možno dostat od státu státní pokladniční poukázky, ty jsou zúročeny 6%, lombardují se a platí se pouze 5 1/2%. Volí se oklika přes banku a řekne se, a zákon to také říká, že prý se z toho tak stala obchodní směna. Nuže, nechci ctěným bankám sáhati do svědomí, nechci také říci, zda by mohly, připojily-li žíro, úplně dostáti svým povinnostem není mou věcí pronášeti o tom úsudek, ale beze sporu má stát na tom zájem, aby zde nějak hradil své potřeby úvěru a nenalézá jiného východiska, než obrátit se na vlastní Bankovní úřad a jak se praví ve výkazu, eskomptovati cenné papíry, nebo dáti si za to vyplatiti bankovky. Jsem toho mínění, že zde máme ustavičné nebezpečí inflace a dnes absolutně nemůžeme kontrolovati, zda táž osoba, zda táž vláda, která na jedné straně sama si poskytuje úvěry, nenachází také cesty, poskytovati si neustále nehrazené úvěry. Neboť nemáme naprosto žádné kontroly nad tím a je zhola nemožno do této manipulace podrobně nahlédnouti. Odtud pochází také návrh, podaný v rozpočtovém výboru kolegou Patzelem, aby Bankovní úřad podal podrobnější přehled ohledně těchto číslic a je zajímavo, že už příštího dne, v příštím výkazu bankovním objevují se tyto eskomptované cenné papíry - co to jest, nedovedu si ovšem dobře představiti. Podle mého názoru zdravý princip může zde býti jen ten, aby státní občané poskytovali státu úvěr. Také v peněžním hospodářství musí býti zrušeno vázané hospodaření a musí se vrátiti opět soukromé peněžní hospodaření, neboť jen tehdy je možno, aby zase zavládla důvěra ve spravedlnost a svědomitost celého státního ústrojí, cítí-li občan sám potřebu upsati státu půjčku. A prohlédnete-li naše celé sestavení státního dluhu, kontrolujete-li, jak byly u nás upisovány půjčky, seznáte, že od onoho dne, kdy přišla na trh IV. státní půjčka nebo válečná půjčka, přestal veškerý úvěr občanstvem státu poskytovaný. Netoliko Němci přestali to činiti - oni už většinou nebyli s to - přestal i úvěr se strany české a od té doby už nikdo neposkytl bez nucení státu úvěr. Je tedy zřejmo, že změna zákona o IV. státní půjčce není požadavkem politickým, nýbrž prostým požadavkem státního hospodářství. Zde naprosto neběží o zúročení. Stát musí provésti co nejrychlejší novelisování z čistě finančně-politických důvodů.
Z čeho tedy žije stát! Žije z daní a tak přicházíme ke druhé kapitole, o níž se přirozeně v tomto rozsahu, jak to zde čas dovoluje, vůbec nedá podrobně pojednati. Zde lze jen zběžně vrhnouti trochu světla v levo a v pravo, zde lze o finanční a hospodářské politice jenom naznačovati. Musil bych míti řečnickou lhůtu při nejmenším dvakrát tak dlouhou; a ostatně nikdo se o to nezajímá a my si můžeme tyto věci ponechati pro příhodnější dobu, nebo je můžeme vypravovati svým voličům. Vím, jest to velmi nutné, neboť běží o kapsy všeho obyvatelstva, o jeho život, o jeho existenci a bude-li se nadále týmž způsobem hospodařiti, tu se pravděpodobně v budoucnosti nezastavíme na těchto cifrách, jak je hned u daní uvedu, nýbrž na trojnásobných a obyvatelstvo vzkřikne a jak český, tak i německý lid nedá si to už líbit. Neboť dnes máme u reálných daní oproti roku 1919 zvýšení o 100%, u osobních daní průměrně o 400%, z toho u daně z příjmu o 500%, u daní spotřebních o 1500%. Ano, není to přímo do nebe volající číslice, pod níž musí všechno obyvatelstvo zaúpěti? Vždyť je to 15000%, platíme tedy patnáctkrát více nepřímých daní, než jsme platili r. 1919. A myslíte, že se obyvatelstvo dá dlouho vodit na takovéto oprátce? Zmýlíte se a jednoho dne nastane takový odpor a dost možná, na druhé straně i shroucení výroby, ježto už dále nelze, ježto není možno takovým způsobem žíti a soutěžiti. První příznaky pozorujeme už dnes, posloucháme-li přesně. Neboť boje, které se nyní svádějí o mzdu, nejsou už obyčejné boje mzdové, jsou to boje, které vyrostly ze státního hospodářství, o to, zda může jednotlivec v tomto státě ještě existovati, nebo zda v tom okamžiku, kdy předloží požadavek pro své živobytí, nedostává se do konfliktu se samotným státem. Vidíte, to jsou otázky, které by vlastně měly vzbuzovati větší zájem, než dosud. Slyšíme-li, že osobní daně tvoří z celkového státního příjmu - nepočítám pošty, dráhy a příjmy z dolů - 30% a spotřební daně 60%, je to neslýchané. Říká se, že se státní břemena uvalují na šíje veškerenstva. Myslím však, že toto veškerenstvo je v právu, brání-li se tomu, neboť to není zásada, to je zastírání. V tomto okamžiku chce se říci, že se dává přednost veškerenstvu, avšak to není demokratická zásada, neboť tyto daně jest nutno právě s demokratického stanoviska co nejvíce potírati. Patří sem daň z obratu a daň uhelná; obě tyto daně představují 50% nepřímých daní vůbec.
Nyní se okamžitě vynoří otázka - a to by zde mělo býti přirozeně vzhledem k různým odvětvím průmyslu zdůrazněno - zda průmysl, zda obchod a tím nepřímo ti, kdož představují celek spotřebitelů, jsou s to, aby tyto daně snesli, zda se konec konců u produkce nejeví už známky, že už nemůže produkovati, bude-li zatěžována daněmi, jako je dnes daň uhelná. Uvedl bych zde několik dat o dani z uhlí, neboť jsou svrchované příznačná. Před dvěma nebo třemi roky jsme měli uhelnou krisi pro nedostatek uhlí. Dnes máme, jak všeobecně lze připustiti, uhelnou krisi pro nadprodukci, a srovnáme-li čísla, udávající spotřebu za den a odbyt za den, s čísly za rok 1919, zjistíme r. 1919 ve všech sedmi kamenouhelných a hnědouhelných revírech denní zásilku 4.700 vagonů, ta stoupá do února 1921, odtud klesá a v říjnu jsme opět dospěli ke 4.760 vagonům, tudíž k témuž číslu, jako roku 1919. Jest to v našem státě polovina spotřeby předválečné. Při tom je dnes vývoz průmyslového uhlí den ze dne obtížnější. Uhelná těžba na celém světě, jak je dokázáno, octla se v krisi. Dovídáme se, že byly proto v Anglii svedeny nejprudčí boje, že jsou mzdy horníků snižovány, když byla vláda v Anglii po čtyři měsíce povolila dělníkům přídavky. Vidíme dnes, že Holandsko, Francie, Polsko, Anglie všude nabízí uhlí a v tom okamžiku přichází k tomu ještě pro naše uhlí pokles marky. Co ten přinese, nemůžeme dnes ještě posouditi. Už dnes se ukazuje, že do Mostu a do Falknova, jak se dovídáme, lze dopravovati uhlí z Německa, kdyby je sem celní úředníci propustili - oni je sem nepouštějí - za tutéž cenu, jak je lze tam vyráběti. Velké rakouské továrny pracují, jak slyším, spíše jen s německým a anglickým uhlím a v poslední době bylo také zjištěno, že státní šachty mají při exportu do zemí markové měny na každém vagonu, jak se dovídám, dnes ztrátu 400 až 500 korun, nemohou tudíž už vyvážeti. Tu se ovšem řekne, že máme účtovati v korunách. Avšak jest nemožno, aby německá produkce, která dříve odbírala naše hnědé uhlí - odbírala svého času z celého našeho vývozu dřeva a uhlí 18%, na uhlí z toho připadá snad polovina - mohla je dnes odbírati; nemůže už dnes s těmito druhy uhlí vyráběti. Také u nás ve velkoprůmyslu se ukazuje, že mnoho velkých průmyslových podniků je nuceno zastaviti výrobu, má-li nadále při této ceně uhlí odbírati svůj proud. Dovídám se na př., že náš chemický průmysl karbidu, žíravého drasla, žíravé sody atd. sotva už může udržeti výrobu, poněvadž Německo nabízí v tuzemsku zboží skoro za tutéž cenu, kterou musí náš průmysl platiti pouze za proud k výrobě. Byl u nás vydán zákon o dani z uhlí, t. j. byl kdysi opsán od Německa, a bohužel, zapomnělo se při tom, že Německo vydalo zákon o uhelné dani hlavně za tím účelem, aby rdousilo prodej drobného uhlí. Vyrábějí se brikety, uhlí se přeměňuje, extrahuje, jsou továrny na aluminium, podniky k výrobě dusíku spočívají na samém uhlí, s ohromnými možnostmi, jichž v naší zemi nemáme. Takovým způsobem se tam používá drobného uhlí. U nás se hází měsíčně 100.000 tun drobného uhlí na hromadu a přichází tím v niveč. Tak vypadá naše produkční politika jen při uhlí a s takovýmito zásadami chceme zasahovati k podpoře výroby ve všech odvětvích průmyslu a konec konců chceme povoliti také dělníkům přiměřenou mzdu.
To jsou skutečnosti, jež lze pozorovati stále zřetelněji. Jest nepochybno, že předešlá vláda, obzvláště ministr veřejných prací, byl již odhodlán vůbec zrušiti při prodeji uhlí vázanost státem. Přes to máme stále ještě uhelné inspektoráty, máme zde lidi, kteří vědí o uhlí mnohdy velice málo, ale za to dovedou velmi dobře posílati všem odběratelům uhlí čistě české listiny a čistě české dopisy.
Vezmete-li jiný průmysl, vidíte dnes, že spousta exportujícího průmyslu jest v tomtéž postavení, v situaci skoro hrozivé. Vývozní průmysl si stěžuje na příklad také na to, že obchodní politika vede dnes k uzavřeným oblastem, k čínské zdi, která se staví všude, kde jí dosud nebylo. Amerika zavádí dnes cla, která jsou tak vysoká, že se jablonecký průmysl obává, že ztratí 50% svého veškerého odbytu do Ameriky. Pres to je všechno marno, připomíná-li se vysokým pánům z vlády důtklivě: "Odstraňte, probůh, omezení vývozu, odstraňte vývozní povolení, průmysl, vývoz se postará o umístění zboží, a nepůjde-li to do Ameriky, půjde to pravděpodobně někam jinam, do Číny, do Japonska, Indie nebo do Afriky, a tam se zboží prodá!" Přes všechno to se až do dnešního dne nepodařilo skutečně zrušit expositury, které mají podávati přesný obraz o tom, co se kam každého dne vyváží, a které mají také každou zásilku povoliti. Dovídám se sice a čtu dnes v novinách, že je zrušeno mnoho expositur, ale hlavní vývozní místo, Jablonec, má ještě nadále zůstati obšťastněno tímto úřadem. Ano, to podporuje výrobu? Myslím, že nikoliv, a musíme uvažovati a musíme říci, že je zde nutno nezbytně co nejrychleji učiniti opatření netoliko ze šetrnosti, nýbrž opravdová opatření v zájmu průmyslu a podpory vývozu. Tím dosáhneme dvou účelů: Na jedné straně budou uvolněny závory státního obhospodařování, na druhé straně budou sníženy náklady na státní správu. Neboť musíte si představiti, že je hezký počet úředníků, kteří až dosud v tom nalezli zaopatření. Neznám zcela přesného čísla, ale jistě se pohybuje kolem několika set. Měli jsme pouze u expositury v Jablonci až dosud 24 státních úředníků a těchto 24 úředníků nemělo nic jiného na práci, než studovati tam podrobně vývoz a studovati expedici. Tak se jeví pozadí, na něž bych chtěl poukázati a jež musíme s německého stanoviska bezohledně potírati; nezáleží na tom, že oklikou přes takové vývozní společnosti exportní kontrola přezkoumává přesně účty a pak se snaží podle možnosti převésti obchod do jiných rukou. Máme hospodářskou krisi a je to světová hospodářská krise, která postihuje právě tak vítězné země, jako ubohé poražené Německo. Myslím však, že nepřísluší státním funkcionářům právě tyto vztahy, které se dnes mezi zeměmi společně tvoří, poznámkami ještě rušiti a je opět k horšímu zostřovati. Státní funkcionář, ministr Novák, před několika dny podle zprávy "Prager Presse" v Hradci Králové prohlásil, že se Německo pustilo do velmi odvážné hry se sebou samým. Pravil: "Považte přece, jak bylo Německo po celá tři léta nevěrno zásadám solidní obchodní politiky." (Výkřiky na levici.) Myslím, že nemáme nejmenšího důvodu neviděti břevna v oku svém a při tom souditi o třísce u jiných. Neboť je nesporno, že se teď ve světě solidní obchodní politika vůbec nedělá buďme jednou poctiví - a je nesporné, že jsme právě tak ani my neprovozovali zrovna nejsolidnější obchodní politiky odtud ke státům cesionářským. Jest snad právě tak nesporné, že jsme se oproti Americe při nákupech mouky, při nákupech bavlny, také vždycky neřídili zásadami solidnosti až do posledních důsledků, a konečně je jasno, že Francie, pokud se týče obchodní politiky, nejednala s ubohým Československem podle zásad solidní obchodní politiky. To je jisté. Nemáme tudíž příčiny býti soudci jiných, nemáme ani zapotřebí, obzvláště dnes, projevovati své mínění o Německu, neboť musíme své zboží vyvážeti do Německa; a bylo-li vám řečeno, že jen mostecký trh ztrácí dnes na uhlí měsíčně 10 mil. v závěrkách marek, kterých už nemůže měniti, pak je to katastrofa, která je důsledkem světové hospodářské katastrofy; co se nám jeví, není jistě spravedlnost, je to snad hospodářská nucená běhavost v souvislostech, avšak zavěsím-li na jediné kolo v hospodářském podniku všechny hnací řemeny továrny, pak se kolo buď zastaví, jak vidíme nyní pokus o to v Německu, nebo se pravděpodobně rozletí na všechny strany a bude rozsévat zhoubu a zkázu. Na to musíme dát i my bedlivý pozor, neboť chyba spočívá v tom, že chceme zavěsit všechny hnací řemeny na jediné kolo; můžeme býti sice velmi vděčni za to, že nás Francouzové ve všech směrech vychovali, v tom směru nejsou však Francouzové sami hospodářsky vychováni, jsou slepí. (Souhlas na levici.)
Mohli bychom ovšem mluviti ještě
mnohem obšírněji o úsporných opatřeních pro rozpočet velmi důležitých.
Dnes se píše v novinách, že prý se jasně ukáže, a česká veřejnost
se o to zajímá, zda jsou Němci loyálního smýšlení, aby pracovali
společně na nutných opravách státního rozpočtu a celého hospodářského
života, zda stojí na půdě státu, zda si tedy vůbec smíme dovoliti
takovou kritiku, či zda máme jen poslouchati. Pro zábavu velmi
často se probírám ve starých zprávách rakouského parlamentu, a
tu nacházíme r. 1910 vynikajícího muže v českém hospodářském životě,
jenž i v politickém ohledu velmi mnoho vykonal, dr. Zahradníka,
který tenkrát prohlásil: "Zůstáváme dobrými a upřímnými Slovany
a Čechy právě tak, jako vy (obrácen k Němcům) byli byste
padouši, kdybyste nezůstali dobrými Němci. Avšak my a celý náš
národ chceme zůstati i dobrými Rakušany a chceme toto Rakousko
všemi silami, statky i krví podporovati, abychom se vněm udrželi
a svůj národ v něm zachovali." Chcete zde mít takové prohlášení
od nás? Myslím, že bychom vám je mohli dáti, ale vy sami byste
se tomu smáli, neboť události usvědčily takováto prohlášení ze
lži. Listujeme v téže debatě trošku dále a řekl opět český řečník:
"Jsme sice v Čechách ve většině, ale se svého národního stanoviska,
poněvadž ctím v národnosti druhého svoji vlastní a právě tak jeho
vlastní, byl bych proti tomu, abychom provozovali proti Němcům
politiku násilí, i kdybychom byli tak silni, že bychom ji mohli
provozovati. Tak jsem mluvil", pravil onen řečník, "v
Petrohradě." Dále pravil, tak že se nedělá mír mezi národy,
když se druhému vlastní požadavky prostě oktrojují. Pan dr. Kramář
to řekl r. 1910 v rakouském parlamentě. Chce-li pan dr. Kramář
a s ním vážené strany většiny na půdě těchto zásad jím samým hlásaných
podrobiti revisi to, co nespravedlivého se stalo v tomto státě
v zákonech ústavních a jazykových a v potlačování národnosti,
chce-li na těchto zásadách vybudovati základnu pro společnou práci,
pak nalezne Němce v tomto státě ochotné k odstranění politiky
nenávisti a k vytvoření zdravé politiky hospodářské a finanční.
Na vás tudíž je, tuto základnu vybudovati! (Potlesk na levici.)