To je přirozené právo našeho lidu, že chce míti přiměřený vliv na kontrolu státních výdajů, jež mu byla dosud stále odpírána, kde podle našeho náhledu by měla kontrola býti. V rozpočtovém výboru jsme si stěžovali na nedostatečné zastoupení našeho německého úřednictva v četných úřadech. Žalovali jsme - a mnozí čeští pánové to svým způsobem podtrhli - na ohromný přebytek úřednictva. Dovolte však, abychom vašim žalobám tak dlouho nevěřili, abychom vaše žaloby nebrali tak dlouho vážně, než budete hledati prostředky a cesty společně s námi, aby se toto zlo napravilo. Dovolte mi poznámku, že to není nový systém, s kterým se nyní začíná. Poznali jsme tento systém v dobách zesnulého českého zemského výboru, kde jste přece nebyli utiskováni, nýbrž vy jste utiskovali nás. Dovedeme se upamatovati, že na př. v roce 1913 královský český - dovolte mi to slovo "královský" - královský český inspektorát pivní dávky měl více úředníků než celé, opět královské pruské ministerstvo železnic. Dovedeme se upamatovati, že již v roce 1906 nebo 1907, tedy před 15 nebo 16 roky, mluvilo se o tom, že český zemský výbor má příliš mnoho úředníků, že se na to stěžovalo, že ti páni namnoze používají svých úředních hodin k pracem, k nimž má každý státní občan právo, k národně-politickým pracem, avšak ne v úřadě, že bylo na to stěžováno a že dotyčný referent prohlásil: "To je naše přirozené právo, aby tam, kde máme většinu, také úředníci v našich úřadech pracovali pro naše stranicko-politické účely", a to, velevážení pánové, co jste tenkráte již vydávali za svou stranickou zásadu, prováděli jste až do dneška skvěle.
Shledáváme, že na straně výdajů stojí především branná moc Československé republiky s ohromnými položkami, shledáváme, že počínaje rokem 1919 až do roku 1922 bylo vydáno na brannou moc ne méně než 15 miliard a že přes to tato branná moc jest ve stavu, o jehož málo potěšitelné vnější stránce měli mnozí z pánů jistě příležitost přesvědčiti se při poslední mobilisaci. Při tom stoupají výdaje na brannou moc proti minulému roku o ne méně než 800 milionů korun, kdežto na druhé straně na příklad pro ubohé oběti války, pro válečné poškozence, dokonce příspěvky na školení pro budoucí soukromá povolání se snižují. Stěžujeme si na to, že báječnou myšlenku pozemkové reformy, na které v jiných státech, v Rumunsku, v Italii, především v Německu, pracují nejlepší duchové národa, zneužíváte, stěžujeme si však také na to, že musíme chovati vážné obavy, že pozemková reforma bude i ještě v jiném směru nepříznivě působiti. A dovolte, abych slavné sněmovně vyprávěl jeden případ, který je pro to přímo příznačným. V rozpočtovém výboru jsme poukázali na to, že nehledě ke stížnostem národního rázu náš lid a to vzdělaní rolníci a lesníci jsou toho mínění, že by Československá republika mohla počíti s kácením lesů, a sice z důvodu nedostatku finančních prostředků; a já jsem poukázal k tomu, že rozličné události v moravsko-slezském kraji pod Pradědem v tom směru ukazují špatné stopy. A na to odpověděl předseda pozemkového úřadu dr. Viškovský; nepopíral tuto skutečnost, že tamní krajina stojí před zpustošením, nýbrž odpověděl jen: To je pozemkový majetek, myslím, že náleží řádu Německých rytířů, který nespravujeme my, nýbrž ministerstvo zemědělství. Pánové, tomu se nemůžete diviti, jestliže při takových mluvících důkazech nejen v ohledu finančním, nýbrž i v čistě hospodářském ohledu k tak mnohému počínání, jež podnikáte na poli pozemkové reformy, hledíme s velmi smíšenými pocity a s nedůvěrou.
A nyní jen jednu větu o kapitole školství. Nebude člověka, jmenovitě nikoho, kdo je sám dělnickým hochem, kdo by nepochopil, žádá-li nějaká národnost školství od spodu na nejširším podkladě. Avšak, co vy, pánové, ve svém školství děláte, dovolte úplně upřímné slovo: to je pěstění skleníkové kultury, jež není v souhlasu se skutečnými poměry moderního a kulturního snažení, a já vám pravím, pánové, budete vzpomínati na ta slova, jež vám mnohý jiný řekl a také já pravím: Za 15 až 20 let budete pykati za to, co nyní provádíte na poli neracionálního školního vychovávání a rozmnožení škol, protože vychováváte si ještě mnohem silnější měrou tak zvaný vzdělaný proletariát, který navštěvuje střední školy ne proto, jako u nás, jen aby nabyl vyššího vzdělání, nýbrž proto, aby s vysvědčením v ruce měl čekatelské právo na nějaké státní místo! Avšak i tenkráte, vykoušete-li všechny německé a maďarské úředníky, nebudete míti tolik míst, abyste uchazeče umístili a proto pociťujeme tento způsob jako zcela zvláště tísnivý, ježto vidíme, že není ani ve vašem vlastním prospěchu, o kterém již české hlasy píší napomínající slova, aniž docházejí sluchu, kdežto naše školství, jež jistě není špatné, prostě necháváte žebrati a každý krejcar. Ve všech oborech státní správy shledáváme obrovské stoupnutí osobních výdajů, a proti všemu ujišťování o nutnosti omezení úřednictva rozmnožení úřednictva, jemuž není rovno. Dnes je nesporně jisto, že jen u českých železnic je 30.000 železničářů přebytečných a že tento přebytek nedá se odůvodniti ani poměry ve starém Rakousku ani - této záminky se rádo používá - zavedením osmihodinového pracovního dne na drahách. Neboť již jedna věc proti tomu mluví, že na jednom místě rozpočet je mnohomluvný a praví, že je ne méně než 8.000 přespočetných legionářů, kteří musí býti vydržováni a placeni. Jen tito přespočetní legionáři činí roční sumu snad 500 milionů, takže můžeme míti za to, že úředníci, kterých jste příliš mnoho dosadili do úřadů republiky, kteří si navzájem šlapou na paty, zasedají místa a v práci překážejí, vyžadují v roce většího vydání snad 1 miliardy za rok. To je částka, jež hledá si rovné.
Diplomatické zastoupení Československé republiky vystupuje se způsoby grandseigneura. Vydržujeme ne méně než 20 splnomocněných ministrů a mimořádných vyslanců a spoustu konsulátů. Že mezi těmi všemi diplomatickými úředníky jest jen 5 Němců, a to na podřízených místech, je zřejmě jen zcela správné a vhodné a my to beze všeho chápeme. Méně chápeme však, že ze všech možných titulů vydávají se ohromné sumy na nějaké slavné zpravodajství v cizině, jež v osobním směru je opravdu pozoruhodně dobře fundováno, ježto pány, které posíláme do ciziny, ani není možno nechati samostatně pracovati, nýbrž musí se jim zaplatiti ještě tlumočník - těm pánům, kteří jsou pověřeni posláním v zahraničí, kdežto zde bychom jich případně nemohli použíti ani jako roztloukačů kamene - aby jejich lživé zprávy mohly býti řádně přeloženy do cizí řeči.
Rozkošně se nás dotkla také položka 8 milionů korun, jež musíme každoročně a již v tomto roce vydávati na Svaz národů, ke kterému Československá republika přistoupila, o jejíž zásady se však v poslední době pranic nestarala, ač tyto zásady předpisují, že státy, jež mají v úmyslu taková opatření, jako my, předkládají je Svazu národů. Pouze se divíme, že Československá republika nezřídila již také vlastní diplomatická zastoupení v San Marino a Andoře. V Monte Carlo budeme pravděpodobně beztak vašimi pokoutními obchodníky dostatečně zastoupeni.
Tiskové oddělení ministerstva
zahraničních věcí, tiskové oddělení ministerstva vnitra, všude
nalézáme položky, jichž použití je nejasné, nevíme-li, že jsou
to na jedné straně sinekury a na druhé straně prostředky na opatření
konfidentů a podobných příjemných lidí. V ministerstvu veřejných
prací, v ministerstvu, u kterého bychom to mohli chápati, vidíme
přímo obrovské rozmnožení úřednického apparátu. Podíváme-li se
však na práci, jež se koná, vidíme-li, co na příklad od let bylo
pro naše vodní dráhy slibováno, ne však prováděno, nemůžeme ani
tu stoupající rozmnožování úřednictva chápati, nechceme-li mu
podkládati jiné důvody, než pohnutky úmyslu opravdové práce. Také
ve státním hornictví, na kterém si tak mnoho zakládáte, zjistili
jsme ode tří let vychovávání protekčních dětí, kdežto staří, zkušení
a zasloužilí, řádní němečtí horní inženýři byli prostě vypuzeni.
V soudnictví prožíváme, že pan přednosta krajského soudu sice
nedozírá nad soudní službou, že nemá pro to očí - mám zde na zřeteli
jeden zcela určitý případ, - že se v jeho soudě soudci štvou a
dřou, že on však ve skutečnosti hledí jen na to, jen aby u každé
pisárny a u každého záchodu stál na prvém místě český nápis, a
že se naprosto nestará o to, že v československé ústavě je obsaženo
ustanovení, že činní státní úředníci nesmějí býti správními rady
akciových společností. A tak to je ještě dnes, ač jsme již před
rokem si na to stěžovali. V rozpočtovém výboru jsme se ptali pana
ministra výživy Srby, zda jsou pravdivými žaloby českých
novin, že za něho v době, kdy byl státním tajemníkem, vládlo přímo
nehorázné protekční hospodářství, že vládl doslova systém, za
kterého české strany dostaly své příslušníky na dobře placená,
ale zbytečná úřednická místa v ministerstvu zásobování. Pan ministr
zásobování odpověděl nám na mnohé věci, avšak na tuto otázku,
kterou mu dala vlastně česká veřejnost a na kterou měli čeští
kolegové žádati odpověď, zůstal nám do dneška odpověď dlužen.
Pánové! To, co provádíte s rozmnožováním, s nadbytečností úřednictva,
s pěstováním nového byrokratismu protekčních dětí, pěstováním
protekčních lenochů, kteří po celých osm hodin lenoší, tím podrýváte
také morálku skutečných pracovitých včelek v tomto státě, pracovných
včel bez rozdílu národnosti. A jdete-li po nádražních stanicích
a po jiných úřadech, nebudou vám o tom všichni čeští přednostové
zpívati příjemnou písničku, jak toto hospodářství podrývá morálku
i skutečně pracovitých lidí a diskredituje. Ministr dr. Beneš
- a nyní chci promluviti několik vět o obchodní politice republiky,
protože přece také patří k hospodářským otázkám - řekl nám nedávno
překrásná slova o svém názoru na vztahy k Německé říši. Tu mohli
bychom vznésti otázku, zda je správnou zpráva o rozmluvě s francouzskými
novináři "Eclairu", podle které prý ministr řekl, že
hlavní úlohou jeho, pokud jde o československou obchodní politiku,
je osvobození od hospodářské nadvlády Německa, poněvadž z toho
nalézáme odpověď na otázku, jak vzniklo to slavné dobré zdání
v otázce Horního Slezska, poněvadž si pak učiníme jiný obraz o
vzájemné kupní ceně v rozličných politických věcech, než nám
chtěl zde pan ministerský předseda ukázati. Vidíme jasně a široké
vrstvy obyvatelstva u nás jsou toho přesvědčení, že celá obchodní
politika Československé republiky směřuje k tomu, jenom proto,
protože nemůže dostati rychle do svých rukou německé hospodářství,
raději aby se pracovalo k ochromení celého průmyslu, jednostrannou
hospodářskou politikou na jedné a státním syndikalismem na druhé
straně se státem chtěnými a dosazenými i podporovanými syndikáty,
aby zlomena byla páteř německému hospodářství, které právě přece
není možno prostě ze světa kejkly odstraniti, a raději aby zůstal
na živu malý český průmysl, než silný průmysl německý, na němž
přirozeně především i my Němci máme svůj přiměřený podíl a na
základě kterého také děláme si nárok na to, abychom ve státě nehráli
jen trpnou úlohu, nýbrž také činnou, alespoň pokud jde o kontrolu.
Kam však vývoj jde, pánové, musí vám snad se ujasniti, vezmete-li
jen dvě věci na zřetel: Skutečnost, že pronajata byla část výtěžků
radia a výtěžků nafty. Tyto dva zjevy ukazuje pravděpodobně běh
vývoje. To již není účast zahraničního kapitálu na domácích podnicích,
nýbrž to je vydání na milost důležitých hospodářských odvětví
republiky nebo jejich značných částí kapitálu západních zemí.
To je pokračování politiky, kterou zavedl dr. Beneš, jež
učinila Československou republiku otrokem Dohody a jež také chce
přivésti československé hospodářství úplně pod knutu západního
kapitalismu. (Posl. dr. Körmendy-Ékes [německy]: Kde zůstane
socialisování?) Inu, to je ta věc - pod "socialisací"
rozumí ti páni zde něco jiného, než co se rozumí v celém světě
pod "socialisací". A nyní ještě několik poznámek o
některých, podle mého názoru hospodářsky ne nedůležitých věcech.
Vidíme, že na příklad důležitý podnik státní, to jsou železnice,
je stále pasivní, že pasivita železnic stále roste. Pánové, bylo
již také v Československé republice rozprávěno o myšlence, kterou
se nyní zabývají v Německu a také v Německém Rakousku, to jest
otázka sesoukromění, odstátnění státních drah. Velevážení pánové,
ty věci spějí pomalu k tomuto vývoji. Nebudou-li na př. státní
podniky a především státní dopravní prostředky pomalu vybaveny
z vlivu jistých politických proudů, pak povedou skutečně k takové
pasivitě, že se to již nebude moci zastaviti, a nechceme-li je
nechati neodvratně utonouti v chaosu, ke kterému ty věci spějí,
že sáhneme k tomuto prostředku - leda že se včasně chopíme myšlenky,
které na příklad použili sociální demokraté v německé říši, myšlenky
proměniti včas státní podniky v ústavy se společenským hospodařením.
I v Německém Rakousku musí se nyní, ať chtějí nebo nechtějí, tím
zabývati, protože právě bohužel ve všech státech nástupnických
bylo zkušeností doby převratu, že strany, jež tak rychle přišly
k moci, se snažily, aby pokud možno největší část svých přívrženců
zaopatřily ve státních podnicích, že však tito, i když jejich
pracovní síla není přiměřeně využívána, přece chtějí žíti, chtějí
jísti, oblékati se a chtějí bydleti a přicházejí se zvýšenými
nároky a pak přivozují stav, jenž státní podniky, které před tím
byly tak výnosné a tvořily aktivní položky, staví před stále stoupající
pasivitu. Bude nutno vésti státní podniky tak, jako podniky soukromé,
že se také jejich investice řádně súčtují, postará se o jejich
zúročení a umořování, že se na př. oddělí provoz od stavby, že
se pečuje o reservní a obnovovací fondy a pod. Bude se musiti
však také personál úplně jinak přibrati ku práci, než se to děje
v této době, kdy máme případy, že železniční personál, jenž svým
způsobem myslí, že může účinně státu pomoci, že šetří, protože
překročil nějakou čárku nějakého tak 50 nebo 60 let starého nařízení,
v dobré víře, bez poškození státu, ještě za to trpí a je trestán.
A nyní, velevážení pánové, ještě několik slov o našich daňových
poměrech. Při poradách o daňových předlohách v letošním létě bylo
mnoho žalováno na daňové praktiky a tehdejší ministr financí,
jenž byl přece odborníkem daňovým, odborníkem ve vymáhání daní,
ujišťoval, že se stane vše, aby jisté nesrovnalosti byly vyrovnány,
krutosti odstraněny a poplatníkům břemena daňová učiněna snesitelnými
a především, aby daňová břemena byla spravedlivě vyměřována. Stížnosti,
jež jsme dostali v posledních týdnech, ukazují, že přes slib tehdejšího
ministra financí nic nebylo splněno a že se ještě právě tak postupuje,
jako před tím. Tím trpí nevýslovně naše celé hospodářství, trpí,
protože nejširší vrstvy poplatníků jsou stále více a více vháněny
do odporu proti placení daní, jež již tak není v oblibě, protože
ty lidi, jimž jsou ukládána nesprávná a neslýchaná břemena, nutí
zatajovati, lháti. Tímto způsobem pěstuje se zpronevěřování daní
na jedné straně a na druhé straně nutí se lidé, aby tisíce hodin
pracovních v roce nestrávili ničím jiným, než vyplňováním daňových
formulářů, rekursy, stížnostmi a prosebnými pochůzkami k berním
úřadům. A, pánové, kdežto na jedné straně v samém ministerstvu
financí vidíme podle našeho mínění úplně neoprávněný vzrůst osobních
výdajů, nejsou naše berní úřady na venkově s pracemi hotovy. Nejsou
hotovy z různých důvodů, tak, protože berní úřad nezpracoval ještě
jeden druh daně a již opět zasypán je novou novelou, protože,
místo, aby se myslilo, že penězům je to jedno, zda při tom stojí
slovo v německé nebo české řeči, berní úřady, právě tak jako soudy,
obtěžovány jsou zbytečnými otázkami jazykovými, protože berní
úřady si stěžují, že jsou často týrány statistickými výkazy, jež
se zakládají na nějakém nařízení z let 70tých a 80tých, jež dnes
dávno není době přiměřené, které však přes protesty a přes všechny
připomínky a stížnosti dobře smýšlejících a poctivě to s úřední
přísahou myslících úředních přednostů berních úřadů, jsou stále
znovu ukládány. Při té příležitosti dovolte, abych sněmovně přednesl
jeden případ těžké národnostní stížnosti a abych v tomto případě
žádal nápravu na finanční správě. Naši berní úředníci plahočí
a dřou se bez rozdílu národnosti a mohu vás ujistiti, že naši
němečtí úředníci pracují, jako kdyby byli po třicet let úředními
pověřenci Československé republiky. Ve směru snášenlivosti nepotřebujeme
naše německé státní úředníky vychvalovati. Avšak to chceme přece
jen poznamenati, že také žádáme, aby se s těmi lidmi, kteří myslí,
že poctivě plní svou úřední přísahu a svou úřední povinnost, stejně
nakládalo. Upozorňuji pány, abych to illustroval, na jeden případ,
který byl v posledním čísle veřejně vyloženého časopisu "Der
deutsche Staatsangestellte" zdůrazněn, ze, jak známo podle
výnosu zemských finančních ředitelství, poskytují se úředníkům
berních správ za hodiny přes čas odměny a že je zjištěno, že rovnocenným
úředníkům jednoho úřadu, a sice jednomu Němci za tříměsíční práci
přes čas bylo vyplaceno 300 Kč, Čechu 500 Kč, že za práci vykonávanou
nad tyto tři měsíce dostal Čech 300 Kč, Němec ani haléře. (Německé
výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Časopis obsahuje ještě i jiné obžaloby.
Odkazuji finanční správu na tyto veřejně přednesené stížnosti
a očekáváme, že nám na to dá odpověď, že ty věci vyšetřuje, že
však odpověď není odbyta frázemi jako: je nemyslitelno atd., frázemi
o ujišťování rovnoprávnosti, nýbrž, že ty věci budou tak vyšetřeny,
že se ta odpověď bude moci ukázati opravdu přede všemi lidmi.
A nyní, pánové! Řekl jsem již, že nynější daňové řízení je zastaralé
a zaostalé. Shledáváme však také, že přes všechny žaloby a stížnosti
nedává se poplatníku žádný právní prostředek na ochranu. Načali
jsme při příležitosti projednávání na př. daně z vodní síly v
rozpočtovém výboru otázku, aby jednou již bylo daňové soudnictví
odděleno od berní správy; to je moderní zásada, protože při nynějším
složitém berním systému je prostě nemyslitelno, aby jeden a týž
orgán byl v jedné osobě žalobcem, vyšetřujícím soudcem a rozhodujícím
soudcem. Nepotřebujeme proto žádného rozmnožení úřednictva, potřebujeme
jen odloučení berní správy od berního soudnictví a uvidíte, že
i v těchto věcech jednou nastoupí řádné poměry. Upozornil bych
ještě na jednu zásadu, kterou se v sousedních státech vážně zabývají,
a to na myšlenku daňových svazů, jichž se na př. Jiří Bernhard
v Německu a Gustav Stolper v Německém Rakousku vážně zastávají,
že se poplatníci z organisací živnostníků a obchodníků nebo průmyslníků
v daleko větší míře než dosud přidrží k vyměřování daní, a to
prostřednictvím organisace. A kde se v těchto věcech dějí pokusy
a jsou ochotni vyjíti poplatníkům vstříc do jisté míry důvěrou,
nebude jistě této důvěry více zneužíváno než nyní se užívá daňových
přiznání k zneužívaným přiznávkám. Nyní, pánové, chci na konci
si pospíšiti a říci vám toto: Politika Československé republiky
stojí na splnění mírových smluv. Bylo by nám velmi na prospěch,
kdyby rozhodující mužové Československé republiky studovali to,
co v posledních dnech bylo řečeno o hospodářské souvislosti celého
světa v Londýně a také ve Washingtoně, že splnění mírových smluv
nevede k hospodářskému uklidnění světa, nýbrž jen k chaosu. Musíme
míti téměř pocit, že by ta skutečnost, že na př. pan ministr zahraničních
věcí za předpokladu, že rozmluva se zástupcem "Eclairu"
je správná - mluví o přeorientování v hospodářských stycích Československé
republiky, že tato skutečnost také zase poukazuje na jisté skryté
ohledy, a že to vypadá, jako by snad osobní proudy a vlivy jednotlivých
lidí, kteří při tom chtějí udělati obchod, byly hybnou silou,
jež chce pana ministra zahraničí, jenž snad v těchto věcech není
úplně zběhlý, zahnati na šikmou plochu. Chceme včas stále a stále
pozvedati svůj hlas, který budete musiti přece jednou vyslechnouti,
i když se nyní smějete, že přeorientování v tomto směru, aby Německo
bylo úplně zničeno hospodářsky, neodůvodňuje ani pro československý
vítězný stát hospodářský vzestup. Co žádáme od české hospodářské
politiky, je obchodní politika, ne zařízená na dívání se dalekohledem,
nýbrž se zřením k nejbližším hospodářským stykům. Žádáme skutečnou
šetrnost ve státních výdajích, žádáme však také čistotu, čistotu
a upřímnost a spravedlnost v jednání, podporovanou skutečnou kontrolou,
ne kontrolou na oko. Tím by musily všechny vrstvy lidu opět nabýti
důvěry ve státní správu, jak je toho přece nutně třeba, má-li
se stát vnitřně tak konsolidovati, jak by podle našeho mínění
měl, avšak daleko ještě není. Musíte použíti zásady spořádaného
hospodářství v celém hospodářství státním a především také ve
všech státních podnicích, neboť jinak se stane, že československý
ostrov blažených, jako ledový ostrov v moři stále více taje a
ve víru se potopí, a nebude míti příliš dlouhého trvání, nýbrž
že se rozlije přes nás všechny hospodářská potopa. (Souhlas
a potlesk na levici.)