Daně tyto znamenají úhradu skorem 10% veškerých potřeb státních, ne kvotu nijak vysokou, avšak daně tyto musejí míti zjištěnu mez, přes kterou nesmí býti zvyšovány.
Přihlížíme-li k výnosům daní přímých, jistě se musíme zamysliti, zda zvýšování jich předpisů je dále ještě možným bez úhony příslušných hospodářských objektů. Akce zvýšovati stále výnosy těchto daní vede příslušné správy často i tak daleko, že daně tyto - připomínám zejména výdělkovou daň a daň z příjmů - vyměřují se nespravedlivě. Nestačí jenom mysleti, že každý mlynář nebo rolník nepoctivým způsobem získává nepřiměřené obnosy, a pak stavy tyto zdaňovati předpisy nemožné výše. Naopak, zde nutno opatrně postupovati při předpisech daní, aby poplatník k nereelnímu jednání nebyl přímo donucován. (Výborně!) Případy z okresu Nová Paka, které jsem předal přímo in konkreto ministerstvu financí, a případy známé z Německobrodska volají přímo po vyšetření a přezkoušení.
Nyní něco slov k vybírání daní. Za příčinou zjednodušení práce zavedeno placení daní složenkami pošt. spořitelny. Jest pravda, že berní správy mají pak méně jednání se stranami, že tam možno vykonati více práce, ale je nutno věnovati též péči otázce, zda tento menší styk poplatníka s úřadem působí důvěru k úřadu. Náš poplatník, zejména venkovský poplatník, chce znáti svou povinnost, chce znáti svůj účet. Při nynější praksi však se na něm žádá, aby platil sám předem složenkou obnosy v odpovídající výši vždy podle předešlého roku. Zařízení toto jest správné, avšak při nynější situaci, kdy placení daní jest někde léta pozadu, kde poplatník nemá přehledu o svém účtu, volá, aby občas vyúčtování poplatníku tomu předloženo bylo. (Výborně!)
Nestačí, jak dosavad v praksi je prováděno, poslati poplatníkovi složenku pošt. spořitelny vyplněnou obnosem, kde není napsáno, na účet které daně obnos má býti splacen, co upomínku, jest třeba zavésti zde podrobnější a přesnější styk poplatníka s úřadem. Když pak stane se případ, že poplatník jsa složenkou upomínán o obnos se dostaví k bernímu úřadu se žádostí o vysvětlení, zač je mu obnos tohoto nedoplatku předpisován, neobdrží odpovědi, nedivte se, že ztrácí, co je nejdůležitější, totiž důvěru k finančnímu úřadu. (Výborně!) Dnes platí se i obecní dávky u úřadů berních, a tím chaos případný ještě se zvyšuje.
Připomínám skutečný případ. Soused mé obce obdržel upomínku na nezaplacené daně. Týž platí značně správně, a ač snad má nějaký nedoplatek, přece soudí, že není značným. Při dotazu na berním úřadě, na kterou daň je upomínka vystavena, bylo mu odpověděno krátce, že na daň z příjmů. Prokazuje však hned složenkou, že veškeré předpisy na daň z příjmů má úplně splaceny. Úředník na to po delším hledání v knihách oznamuje, že obnos v knize nemá odepsaný.
Nedivte se, že u poplatníka vznikne nedůvěra k úřadu, která podlamuje též i důvěru ke státu. Případ stal se u berního úřadu v Hradci Králové, kde, jak známo, nedávno byla nepříjemná aféra jednoho úředníka, která přetřásala se ve veřejnosti po jeho sebevraždě, která tak značně důvěru v úřad podryla.
Jest nejvýš nutno, by slibované zavedení platebních knížek a vyplňování daňových předpisů poplatníkům bylo co nejdříve zavedeno, jak také bylo pány ministry slíbeno. Snad to znamená více práce, znamená to však také více kontroly, které je zde třeba, aby bylo docíleno příslušné nutné důvěry.
Nejznačnější část úhrady potřeb státních se docílí v naší republice z daní nepřímých. Výnos jejich obnáší značnou sumu, skorem 9 miliard, tedy 50% všech výdajů státních.
Daně tyto nese každý obyvatel tohoto demokratického státu a také za to každý má plně zaručena veškerá práva svá. Ač mezi těmito daněmi jsou některé, které v mezích možnosti řádné úhrady správy státní rádi bychom viděli nižšími, případně zrušenými, ku příkladu daň z uhlí, dopravní daň železniční, daň z převodu statků, přec plně uznáváme dnes jejich nutnost a oprávněnost.
Několika slovy chci se dotknouti agendy vykázané v potřebě ministerstva obchodu, která však přímo posiluje jednotlivce a tím zvyšuje hospodářskou sílu státu. Přihlížíme-li k organisaci podpory průmyslu, obchodu a živností, nutno poukázati na poměry na českém severovýchodě. Valná část českých okresů přidělena jest do obvodu obchodní komory liberecké. Již za vlády Rakouska poukazovali čeští interesenti tohoto obchodu na dvojí loket, podle něhož komora tato pracovala. Interesenti němečtí z obvodu komory byli vždy včas informováni, což však nedalo se říci i o interesentech českých. Volání po nápravě bylo marné, zřízení nové obchodní komory české pro severovýchodní Čechy nebylo povoleno. Obtíže našemu průmyslu, obchodu a živnostem vznikající, byly tak velké, že kategorie tyto musily se samostatně organisovati pod heslem svépomoci a vytvořiti si vlastní poradnu "Ústřednu českých interesentů z obvodu obchodní komory Liberecké t. č. v Hradci Králové", kterou s počátku vlastními prostředky si vydržovati musili. Ústředna tato vykázala za několik roků tolik dobré činnosti, že agenda její úplně rovná se obchodní komoře.
Jest již na místě, aby ministerstvo obchodu věnovalo péči potřebnou této otázce, aby ji studovalo a upravilo tak, aby interesenti obvodu tohoto přispívajíce úředně na obchodní komoru libereckou, nemuseli ještě mimo to vydržovati vlastním nákladem vlastní poradnu značnými prostředky finančními. Příslušné ministerstvo chci dále z obvodu tohoto upozorniti na vyvinuté v tamější krajině některé vývozní produkce, které jsou přímo specialitou naší republiky. Jest to broušení skla na Železnobrodsku a Turnovsku, odvětví výroby pro náš vývozní obchod dosahu neocenitelného. Některé chudší kraje tamější nalézají v něm prostředek nejen k docílení lepšího živobytí, ale i k docílení určitého blahobytu. Hradecká ústředna vyvolala v život v okolí Bakova výrobu zboží rákosového. Výroba tato přizpůsobila se vzory potřebě a poptávce v Americe a byl docílen takový úspěch, že žádáno jest zboží tohoto 1 vagon týdně. Zatím lze v okolí Bakova vyrobiti 1 vagon za měsíc.
Společnost American Czechoslowak Sales Corporation v Baltimore stále žádá zvětšení dodávky. Prosím ministerstvo, aby této výrobě věnovalo svoji pozornost. Společnost tato chce importovati dále do Ameriky zboží provazové a zboží lněné. Ku podpoře našeho lnářství, které prodělalo v poslední době velké krise, je potřeba odbytu lněných výrobků do ciziny získati a jistě je to pro činnost našeho ministerstva dobrý námět.
Hospodářské posílení vrstev zde vzpomenutých značně zvýší jejich schopnost placení daní a tím hospodářskou sílu státu.
Budiž přihlíženo k tomu, že úkolem státní správy není jen daně předpisovati a vybírati, nýbrž, že důležitější je pracovati k tomu, aby ve státě rostl stále více a více živel placení daně schopný. Hospodářsky posilovati poplatníka nám dnes musí býti cílem, který docílí rovnováhu v státním hospodaření, poněvadž tím stoupne možnost vyššího předpisu daní bez jich zvýšování, poněvadž toto jest dále nemyslitelno.
Z daní nepřímých důležito jest též sledovati výnos příjmů z cel. V státním rozpočtu jest položka v příjmech pro rok 1922 celkem 528,156.700 K, t. j. 3% všech potřeb státu.
Ministerstvo obchodu zabývá se nyní značně touto otázkou. Vláda připravila revisi celního tarifu nařízením, které se opírá o zmocnění dané jí zákonem z 12. srpna t. r. č. 349.
Revise tarifu znamená v podstatě zvýšení celní ochrany. Opatření toto provádí se hlavně ze tří důvodů. Především jest úmyslem uvolniti co nejrychleji zahraniční obchod, t. j. odstraniti dosavadní aparát při povolování nebo ohlašování každé zásilky v dovozu nebo vývozu. Uvolnění dovozu může nastati bez obavy, že by naše hospodářství utrpělo škodu, budou-li cla přiměřeně upravena.
Druhým motivem jest přivoditi vyjasnění situace k vyjednávání o smlouvy nebo revisí platných smluv s cizími státy.
Třetím důvodem jest docíliti též výnosu pro státní pokladnu, ovšem jen v položkách, kde by se zvýšením cla neuložila přílišná obět širokým vrstvám obyvatelstva.
Nová úprava cel neprovádí se zatím ve formě autonomního celního tarifu, jenž by vyžadoval projednání jako předloha zákona v Národním shromáždění, jelikož nyní za neustálených poměrů cenových a valutních lépe vyhovuje pohyblivý systém přirážek k základním celním sazbám.
Přípravné práce k autonomnímu celnímu tarifu ovšem pokračují v dohodě se všemi příslušnými zájmovými korporacemi.
Naše cla byla naposledy upravena nařízením v květnu t. r. Průměrná celní přirážka jest vyjádřena desetinásobkem základní celní sazby z doby mírové. Jsou však přirážky nižší i vyšší. Násobek však nepřesahuje číslo 13 a 16, t. j. disažia naší měny proti plnohodnotným valutám.
Při revisi přítomné zvyšuje se celní ochrana na průměrný násobek 15.
Počítá se též s přirážkami vyššími, to však pouze při zboží, na které předválečný tarif vykazuje nízké základní sazby, nebo v oborech, kde poměry domácí výroby jsou nepříznivější nežli v cizině a kde by nízké clo mělo za následek zvýšený dovoz a tudíž nezaměstnanost příslušných domácích závodů. Obilní cla jsou v našem tarifu suspendována. Za obtížné situace zásobovací za války byla tato cla odstraněna ve všech celních tarifech světa.
První celní zákon náš ze dne 20. února 1919 stanoví, že cla obilní prohlášena byla zatím neúčinnými, kterýžto stav se i při dalších revisích tarifů prodlužoval.
Dobrozdání zemědělských rad příští autonomie tarifu navrhuje obnovu obilních cel sazbami předválečnými v přibližné paritě zlata, což bylo v příslušném návrhu v květnu t. r. vyjádřeno násobkem 13 k základní sazbě.
V dobrozdání tom se dovozuje, že vyspělé zemědělství československé potřebuje celní ochrany, aby mohlo uchovati přítomný stav intensivního hospodaření, od něhož hlavně závisí stav našeho zásobování.
Jestliže se dopomůže zemědělství slovenskému, aby dosáhlo při pšenici a žitě tak vysoký výnos na hektar, jaký je v pokročilých okresech Čech a Moravy, nastane chvíle, že budeme zásobeni domácí moukou bez potřebného dovozu obilí z ciziny. Cíle toho můžeme dosíci jenom celné ochranou. Obilní cla budou již v nejbližší době hráti důležitou úlohu v ochraně domácího zemědělství.
Udrží-li se příznivý vývoj naší měny, znamená to nejen snadnější nákup surovin a plodin na západě, zejména v Americe, kde ceny klesají, nýbrž také usnadňuje nákup v oblastech východních, v Maďarsku, Rumunsku, Jugoslavii, kde naše měna jest měnou hodnotnou a kde výrobní náklady zemědělské, měřeny domácí měrou těchto států, jsou daleko nižší než-li produkční náklady naše.
V návrhu nařízení, jež vláda vypracovala, jest úmyslem formálně obnoviti cla obilní, avšak ponechati až do příští sklizně beze cla kontingent pšenice, žita a mouky pšeničné a žitné, tak vysoký, že úplně stačí k uhražení schodku v našem zásobení po letošní domácí sklizni.
Návrh tento jest kompromisem zájmů producentských se zájmy spotřebitelů a přihlíží k vyššímu zájmu státnímu.
Otázka obilních cel tím však nezmizí z denního pořádku a bude nutno správně ji rozřešiti příštím rokem, kdy asi bude míti parlament příležitost projednávati autonomní celní tarif.
Zájem, který se o tuto otázku jeví, již při přítomné revisi tarifní ukazuje, že otázka tato bude projednána mužně a otevřeně na obou stranách zájmových u vědomí důležitosti, kterou má pro nás další hospodářský vývoj. V ostatních položkách zemědělských při přítomné revisi provedeny jsou jen menší přesuny.
Cla na dobytek, jež byla také jako při obilí suspendována, byla již letošním rokem obnovena.
Nyní se požaduje jich zvýšení, jemuž odporují vrstvy konsumentské a zejména též průmysl uzenářský, kterému by byl ztížen vývoz. Při clech na tuky nalezen byl kompromis, který na ten čas vyhoví zájmům producentů i konsumentů. Cla v oboru průmyslovém nedosahují namnoze výše, kterou jednotlivé skupiny výrobní požadovaly. Volání zde po vyšších clech poukazuje samozřejmě na zdražení mnohých životních potřeb.
Při stanovení cel v uchystaném vládním nařízení bylo však nutno přihlížeti ke ztížení situace, která pro náš průmysl nastala zejména neobyčejným poklesem německé marky a dalším znehodnocením valut sousedních států. S druhé strany pak možno počítati s tím, že na všechna cla našeho tarifu bude činěn nátlak v nastávajících obchodních smlouvách.
Jestliže cla, v přítomné revisi
zvýšená, povedou ku uvolnění kontroly v dovozu, pak jistě svobodný
obchod přinese nový ruch do přítomné úrovně cen a přispěje k dalšímu
ozdravění našich hospodářských poměrů. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo má dále pan posl. Windirsch.
Posl. Windirsch: (německy): Slavná sněmovno! Poslední porady o státním rozpočtu pro příští rok v rozpočtovém výboru a nynější projednávání jeho v plenu sněmovny ukazují jasně, že celý způsob jeho projednávání není nic jiného než forma. Většinové strany sněmovny daly k němu souhlas již dávno před tím, než se dostal státní rozpočet k projednávání. Oposice tudíž nemůže na jednání o něm vykonávati dále vlivu, nanejvýš jej kritisovati v rozpočtovém výboru a v plenu poslanecké sněmovny. Ta kritika však na číslicovém materiálu rozpočtovém naprosto nic nemění. Až uplyne lhůta stanovená podle jednacího řádu pro projednávání státního rozpočtu, bude prostě hlasováno, a jak se nedá jinak očekávati, najde rozpočet svoji silnou většinu. Tento způsob projednávání rozpočtu je však také pro oposiční poslance, kteří pojímají svůj úřad svědomitě, nestvůrou. Namnoze vyskytuje se sice názor, že hříchy, které provedou většinové strany ve finančních státních záležitostech, netýkají se nikterak poslanců oposičních. Naproti tomu však nutno zdůrazniti, že právě vzrůstající daňová břemena zasahují také onu část obyvatelstva státu, která jsou v oposici. Proto musí interesovati veškeré a tudíž také německé obyvatelstvo, jak se utváří státní hospodářství. Podle mého mínění má také oposiční část poslanců právo vykonávati svůj vliv na utváření rozpočtu, avšak nikoli teprve v onom okamžiku, kdy rozpočet již tu leží vytištěn, nýbrž v době, kdy materiálie vyšlé z jednotlivých odvětví státního hospodářství jsou za příčinou přípravy rozpočtu shromažďovány a k rozpočtu spojovány. Bude-li tento samozřejmý požadavek splněn, pak je tu možnost pečovati také o různá přání německého národa v tomto státu, jichž dnes prostě není dbáno, ač německý národ značnou měrou přispívá na nesmírná břemena státní. Pokud tudíž nebude dána německým poslancům možnost, aby pracovali společně již při sestavování rozpočtu, zůstává obvyklý dosud způsob projednávání rozpočtu bezúčelnou prací, jež slouží jen k tomu, aby bylo zachováno zdání parlamentarismu a aby tím byla klamána neorientovaná veřejnost.
Při poradě o tomto státním hospodářství na rok 1922 v rozpočtovém výboru podali němečtí členové výboru mnoho návrhů, jimž se však dostalo stejného údělu jako v roce minulém. Byly prostě přehlasovány. Návrhy německé, jejichž sepisování předpokládalo dlouhého studia a z nichž každý obsahuje velice mnoho píle a cenné práce, nenalezly milosti. Pro podání těchto návrhů nerozhodovaly však jen národnostní momenty, neboť mnoho z těchto návrhů bylo by přišlo, kdyby byly přijaty, k dobru také obyvatelstvu českému a slovenskému. Návrhy směřovaly hlavně ke zlepšení tak mnohých poměrů ve státě, jehož by si přálo nejen německé, nýbrž i české a slovenské obyvatelstvo. Avšak většinové strany nedbaly žádného z těchto návrhů, nýbrž všechny návrhy, vyjímaje nevýznačné návrhy kolegů, německé národně-socialistické a německé sociálně-demokratické frakce, byly zamítnuty. Je samozřejmo, že tím projevená nevážnost k německým poslancům musí vzbuditi nevoli, neboť oni svou pilnou společnou prací při poradách v rozpočtovém výboru podali zřejmý důkaz, že jim skutečně jde o to, aby bylo ve veřejném hospodářství odstraněno mnoho zlořádů, vyžadujících nápravu. Němečtí poslanci však svou pilnou společnou prací také umožnili, že mohla býti dodržena lhůta daná rozpočtovému výboru k poradám o státním rozpočtu. Svou včasnou a stálou přítomností v zasedáních přivodili a udržovali schopnost rozpočtového výboru usnášeti se, kdežto o zástupcích většinových stran to nelze vždy tvrditi, nejméně v nočních schůzích výboru rozpočtového. Toto zjištění jest nutné, poněvadž dává poznati, jak hluboko je v exponentech německého lidu, pro který v tomto státě docela nic nezbývalo, přes všechno odstrkování zakotveno vědomí povinnosti. Zda tentokráte za to najdou Němci uznání, na to nutno podle zkušeností odpověděti záporně. Již hlasování o německých návrzích ukázalo, že většinové strany dají si sice líbiti společnou práci Němců, že však nejsou pro uznání německé práce. Tato skutečnost bolí tím více, když proti tomu nelze za dnešních poměrů nic dělati a kdy pro tuto chvíli platí slova kol. Špačka, která mně řekl v rozpočtovém výboru při bezohledném přehlasování německých návrhů. Kolega Špaček tehdy řekl: To si musíte dáti líbiti, že jste utlačováni! Toto přiznání připouští hluboký pohled do české duše.
Myslíme však, že můžeme určitě předpokládati, že toto mínění není ve všech vrstvách českého národa, a kde jest, dozná změny pod tlakem jiné budoucnosti. I když život českého státu od svého trvání doznal mnohého zakalení, přece ještě vládne stále v mnohých vrstvách českého národa, jmenovitě v těch, které málo nebo docela nic nepociťují tísnivé tíže poměrů časových, jistá jarní nálada, která ovšem později jistě dojde k vystřízlivění. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Co se týče rozpočtu, lze o něm mnoho říci s hlediska národního, osvětového a hospodářského. Abych se však vyhnul opakování, chci se omeziti jen na něco málo - a poukázati nejprve na to, že při nesmírném stoupání břemen nebude trvale možno je snésti. Srovnání daní v rozpočtu 1922 s daněmi dřívějších let ukazuje jasně, jak hrozně vzrostlo zatížení daněmi přímými a nepřímými. Kdežto v roce 1919 vynášely daně pozemková, všeobecná a zvláštní výdělková, daň z příjmu, daň z kořalky, z nápojů, daň dopravní a poplatky úhrnem 558 milionů korun, stouply tyto daně, když k nim přibyla daň z obratu v roce 1920 na 1834 korun. V roce 1921 přibyla k tomu ještě daň z uhlí a ze všech zmíněných daní čekal se příjem 3764 milionů korun. V roce 1922 mají tyto daně vynésti úhrnem 6347 milionů korun. V tomto hrozném břemenu není zahrnuto množství daní přímých, tak na př. daň z budov. Uváží-li se, že velká část přímých daní podléhá ještě také povinnosti přirážek samosprávných těles, dá se posouditi, jak obrovské částky musí sehnati obyvatelstvo na veřejných dávkách. Nedá se mysliti, že mohou býti snášena tato obrovská břemena, která však při nynějším způsobu veřejného hospodářství nutně budou ještě dále stoupati. Musí býti věcí odpovědných vrstev ve státě, aby přemýšlely vážně o tom, břemena snížiti. Podle mého mínění je to možno jen největší spořivostí. Všechna odvětví státního hospodářství, která bez zvláštních vzájemných služeb jen peníze pohlcují, nutno omeziti, a k tomu patří v prvé řadě zajisté ona velká výdajová položka, která připadá na ministerstvo národní obrany. Všem musí býti jasno, že to věčně nejde, vydávati na udržování vojenské moci denně okrouhle 100 milionů. Nutnost udržovati vojenskou moc v obmezené míře v zájmu udržování pořádku a bezpečnosti státu nechci nikterak popírati, avšak výlohy na to učiněné musejí býti v poměru k finanční schopnosti státu. Pokud budou peníze sehnané daněmi z převážné části pohlcovány ministerstvem národní obrany, je nemožno sanovati státní finance. Mluví-li se o šetření, je pak nutno, aby také ještě ve všech ostatních oborech byly výdaje omezeny na nejmenší míru. Z různých stran bylo již opětně poukázáno na to, že převeliká armáda úředníků a zřízenců v největším počtu státních úřadů spolkne množství peněz. Správným je princip: Raději málo, avšak za to zdatné a pracovité síly, které ovšem nutno za jejich práci odměňovati nikoli bídnými platy, nýbrž přiznáním příslušných požitků. Pan ministr železnic má sám podle své zprávy v podřízených úřadech svého oboru o 20.000 zaměstnanců více, než potřebuje. Jakou cenu máme však tomuto zjištění přikládati, přihlížíme-li k tomu, že i přes tento přebytek pracovních sil jsou prý stále ještě přijímány nové. Jakou cenu mají však ještě také tyto zprávy, pomyslíme-li, že zdatných německých úředníků není využíváno náležitě podle jejich znalostí, nýbrž že se musejí spokojiti s podřízenými místy, kdežto českým mladším silám, jimž chybí zkušenost, dává se přednost. Muselo by přece býti v zájmu železniční správy, aby nejprve sáhla ke zdatným, osvědčeným a zkušeným odborným silám a nikoli, aby je nechávala ležeti ladem. Při té příležitosti chci také zdůrazniti, že ti úředníci němečtí, kteří byli svého času bez příčiny propuštěni a potom ovšem zase do železniční služby přijati, z části čekají ještě na výplatu 40% požitků, zadržených v roce 1919. Je nezbytně nutno, aby platové požitky, náležející úředníkům nebyly dále zadržovány, nýbrž poukázány. Pro poukaz jich nemá nikterak býti rozhodnou příslušnost k nějaké politické straně.
Úspory v oboru ministerstva železnic lze však uskutečniti také tím, bude-li dbáno toho, aby všechny prameny příjmů byly náležitě využity. V tomto směru zasluhuje náležité pozornosti zadávání nádražních restaurací. Je sice ustanoveno zákonem, že nádražní restaurace mají býti hlavně reservovány bývalým legionářům. Zdali se tím však zvýší výnos nájmů, nutno ponechati stranou. V souvislosti s tím budiž poukázáno na propachtování nádražní restaurace v Liberci. Tam byla restaurace po mnoho let zadána osvědčenému pachtýři, říšskému Němci. Ten nahlížel, že se nemůže v této posici udržeti v československém státě se svou říšskoněmeckou státní příslušností, a získal proto státní příslušenství v republice, poskytnuv československému Červenému kříži dar 5000 K od něho požadovaný. Domníval se, že při novém propachtování nádražní restaurace v Liberci bude v této vlastnosti k němu přihlíženo. Nový pacht byl vypsán za 25.000 K ročně. Dřívějšího pachtýře, který se o pacht za tuto částku ucházel, však přešli. Restaurace byla zadána dvěma legionářům, z nichž jeden však již po krátké době z poměru pachtovního vystoupil. Přistoupil k němu nový legionář, který však také zakrátko pachtovní poměr opustil, takže konečně zůstal legionář jen jeden. Ten však dělal špatné obchody, a proto zakročil brzy o slevu pachtu. Pachtovné bylo proto sníženo z 25.000 na 14.000 a konečně na. 9000 K. Jaký úbytek pachtovného a na daních přineslo s sebou toto nadržování legionářům, může ukázati toto srovnání. Původní říšskoněmecký pachtýř nabídl se platiti plných 25.000 K pachtovného. Že se mu nevedlo špatně, ukazuje skutečnost, že mu bylo na daních předepsáno 96.000 K, a že on platil světlo a uhlí ze svého. Zbylý legionář platí naproti tomu jen 9000 K pachtovného. Vzhledem na špatné obchody nemusí prý vůbec platiti daň z obratu a dostává topivo a svítivo od železniční správy. Samozřejmě nelze zde mluviti o nějakém placení jiných daní. Nadržování legionářům přináší s sebou v tomto případě velké úbytky příjmů, jež ovšem nutně chybějí. Poněvadž liberecký případ asi nebude ojedinělý, je nutno, aby úsporná komise, dosazená parlamentem, jako z prvních svých úkolů požadovala revisi pachtovních smluv o restauracích státních železnic. Ministerstvo železnic musí se státi právě jako říšskoněmecká železniční správa spolupoživatelem restauračních podniků na drahách. Zmiňuji se zde, že říšskoněmecká železniční správa participuje vedle pachtovného také ještě na čistém zisku z podniku nádražních restaurací, který jen v Sasku činí již 30%.
Několik slov budiž věnováno kapitole zemědělství. Z celkových výdajů rozpočtu na 1922 připadají na ministerstvo zemědělství ne celá 3%. Tento malý podíl ukazuje jasně, že Československé republice pro zemědělství mnoho nezbývá, ač nutno poukázati na to, že co se věnuje na zemědělství, je jediným produktivním vydáním. Každá koruna věnovaná zemědělskému a lesnímu hospodářství vrací se s bohatými úroky. Československý stát je územím, v němž při správné podpoře zemědělství možno dosáhnouti nesmírných hodnot.
Správné využití veškeré půdy ve smyslu zemědělském muselo by vésti k tomu, že by se stát co do výživy svých obyvatel nejen stal úplně nezávislým na cizině, nýbrž že by mohl ještě značný přebytek vyvážeti. Cesta k tomu vede správným odborným vzděláním zemědělského stavu. Dnešní odborné školy, pokud tu jsou, daleko ještě nedostačují potřebě. Říká se sice, že v každém politickém okresu má býti zřízena hospodářská odborná škola. Avšak je nutno, aby se nenechalo zaniknouti těch několik málo existujících zemědělských ústavů, nýbrž aby poskytováním nutných prostředků bylo pečováno o to, aby tyto školy mohly býti náležitě vypraveny a tím dány skutečně do služeb svému účelu. Dovolil jsem si podati několik návrhů k tomu směřujících. Dále je nutno, aby zemědělské učitelstvo bylo udržováno při lásce a zdatnosti ve svém povolání. Zemědělské učitelstvo znamená pro podporu zemědělství významného činitele. Zemědělští učitelové zvláště na nižších odborných školách mají nejen vyučovati, nýbrž musí dáti do služeb ku podpoře zemědělství také část svého druhého času a musí venku mezi zemědělským obyvatelstvem rozšiřovati osvětu. Proto je nutno, aby se z tohoto důvodu dostalo činnosti zemědělského učitelstva správného ocenění a aby mu byl dán plat, na jaký si může činiti v zájmu své významné a intensivní práce oprávněný nárok.
Po stránce zemědělské má velikou budoucnost Slovensko, kde jsou činni v zemědělství vedle Slováků a Maďarů také Němci. V komitátu spišském jsou Němci v území souvislém. Bylo by nutno pečovati o německý zemědělský dorost této krajiny tím, že v župě spišské zřídí stát zemědělskou odbornou školu s německým vyučovacím jazykem. Přihlížejíc k takové podpoře, udělala by státní správa něco dobrého ve vlastním zájmu. V rozpočtu 1922 je také obsažena položka na ustanovení zemědělských inspektorů. Proti této položce musíme protestovati, a to proto, poněvadž jsme toho názoru, že ke zvelebení zemědělství může dojíti jenom v úzké společné práci s úřady povolanými k jeho podporování. Těmito úřady jsou nyní zemědělské rady, jež ovšem mají býti zrušeny a nahrazeny zemědělskými družstvy a zemědělskými komorami; poněvadž o této věci má býti rozhodnuto v nejbližší době, nesmějí se podle našeho názoru již před tím v zemědělské podpůrné službě zřizovati nové orgány, jež přece později mají pracovati společně se zemědělskými družstvy a zemědělskými komorami.
Němečtí zemědělci mají dále zájem na tom, aby byl vychován německý zvěrolékařský dorost. To ovšem je možno jen, bude-li zřízena německá zvěrolékařská vysoká škola. Poněvadž v mnohých politických okresech pro jejich rozsah nedostačují státní úřední zvěrolékaři, nastává v dobách nebezpečí nakažlivých nemocí nedostatek úředních lékařů. Tomu by se mělo celiti tím, že by byli soukromí zvěrolékaři státem prostě podporováni a pak přibráni k obstarávání státní agendy.
Naproti dřívějším poměrům dlužno
ovšem podle pravdy konstatovati, že v podpoře zemědělství nastalo
znatelné zlepšení. Hledě k významu zemědělství, není to ovšem
zvláštností, a bylo by pro české agrárníky špatným vysvědčením,
kteří mají již stále své zástupce ve vládě státu, kdyby nebyli
dosáhli toho, aby jejich stavu bylo aspoň trochu dbáno. Jejich
úkolem však musí býti, aby zemědělství dopomohli k onomu významu,
jaký odpovídá jeho službám. Musejí proto konečně působiti k tomu,
aby byla konečně zcela odstraněna ta opatření, jako vázané hospodářství,
která musí zemědělství s sebou vléci jako olověná závaží. Zemědělství
bylo sice zproštěno vázaného hospodářství obilím, avšak tato hospodářská
soustava byla zachována pod jiným jménem. V dnešní době je zemědělství
jediný stav, který ještě musí trpěti dodatečnými účinky války.
Musí si dáti stále ještě líbiti kontrolu a namnoze komandování
stranami, které nemají o zemědělském podnikání ani zdání. Zemědělství
jsou diktovány ceny za výrobky, při čemž odstraněno volné jejich
stanovení, bez zřetele k tomu, jsou-li v souvislosti s výrobními
náklady nebo s jedině správnými zásadami národního hospodářství
nabídky a poptávky. Od zemědělství se požaduje ve službách všeobecnosti
jen ochota a přehlíží se, že i podnik zemědělský není zařízením
všeobecně užitečným, nýbrž odvětvím výrobním. Je nezbytně nutno,
aby zemědělství bylo konečně úplně zproštěno moderních pout jemu
překážejících. Přes to nebude se moci těšiti ze své svobody, neboť
daňová břemena, nastávající dávka z majetku, vysoké náklady oprav
sešlých budov, obnovení síly kulturních ploch, vyssátých dlouholetým
vymrskáváním, smutné pracovní poměry, stávky, vysoké ceny za stroje
a nářadí a všechny jiné potřeby, beztak již se postarají o to,
aby radost nebyla příliš veliká. Je nutno úplným uvolněním hospodářství
pečovati o to, aby zemědělství nebylo ve své chuti k práci ochromováno,
a to budiž opětovně konstatováno, nikoli k vůli zemědělství, nýbrž
k vůli všeobecnosti. (Souhlas a potlesk na levici.)