Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Je tomu okrouhle dvacet let, kdy jeden z předních mluvčí sociální demokracie napsal tuto vyhlídku do samostatného českého státu: ... "Z těchto pověstných milionů - placených do Vídně - málo by nám zbylo. Vzrostla by spousta nových vydání, musili bychom dál platit na armádu, vládu, zahraniční zastoupení atd. Vlastní prospěch by z toho měla snad jen šlechta a buržoasie peněžní. Veliký kapitál by se nijak neulekl majestátu českého státu a řádil by u nás stejně jako dnes. Veliký kapitalista by dál polykal naše malé živnostníky a rolníky, z jich mozolů tloustnul a pak je posílal jako vyssáté proletáře do fabriky. Tito lidé - jsou míněni tehdejší státoprávníci - neuvěří, že český stát neznamená zrovna spásu českého lidu, že neodstraní chudobu a bídu, ani rozdíl mezi boháčem a chudákem, že nezamezí vzrůstu proletariátu, že nezmění základu dnešního hospodářského řádu a že český lid pracující byl by i v českém státě v nejpříkřejší oposici jako v každém jiném třídním státě moderním." (Posl. Teska: Kdo to psal?) To je spisek: "Žeňte útokem" od dr. Fr. Soukupa.

Nuže z této historické retrospektivy lze říci, že slova pisatele se naplnila s tím jediným rozdílem, že tehdejší zřetelné a dělnicky jedině správné stanovisko zaujímá nikoliv sociální demokracie, nýbrž strana komunistická a že sociální demokracie, která tehdy byla prohlašována za vlastizrádnou, předhání se v horlivosti s měšťáky, aby každého komunistu nejenom na vlastizrádce a velezrádce pasovala, nýbrž také stáními orgány persekvovala a československými žaláři trestala.

Pánové, je ovšem zcela přirozeno, že ve věcech berních a státně-finančních není pro nás posledním slovem stanovisko sociální demokracie z doby před dvaceti roky, nýbrž také další zkušenosti, jmenovitě zkušenosti posledních poválečných let. Jejich konečným výsledkem je poznání, že veškeré zdaňování obyvatelstva nabylo převážného rázu zdanění důchodu mzdového, zatím co renta kapitálová zůstává uchráněna.

Za těchto poměrů zbývá politice dělnické a opravdově socialistické jenom jediné důsledné stanovisko:

Předně usilovati o to, aby důchod z práce a mzdy prost byl každého daňového zatížení a aby nebyly ukládány daně, které mohou býti na tento důchod převaleny.

Za druhé usilovati o to, aby potřeby státu hrazeny byly tím způsobem, že stát vyvlastní části kapitalistického majetku ve formě naturální a znemožní tak neustálé unikání a uhýbání důchodu kapitálového před zdaněním.

Pánové, vím, že nazvete tento způsob zdaňování bolševismem. De facto jde pouze o tak zvanou a tak dávno slibovanou socialisaci, správně však běží jen o sestátňování, o státní kapitalismus, před kterým by nemělo býti tolik idiosynkrasie, když běží o republiku, na které vám prý tolik záleží.

Při této přechodní soustavě státního kapitalismu shora je třeba pamatovati na kontrolu práce zdola. Dnes již jeví se ve všech státech paradoxon, že jsou to kapitalisté, kteří výrobu uměle zdržují a sabotují, a že jsou to dělníci, kterým záleží na tom, aby se pracovalo a racionelně pracovalo, ovšem pod jejich kontrolou a se zárukou, že práce nebude hříčkou v rukách hospodářské autokracie. Myšlenka kontroly práce, jejího řízení s hlediska sociální účelnosti proniká ve všech zemích, pronikla také u nás nejprve ve vědomí dělnictva a podmaní si časem všecky pracovníky bez rozdílu profese.

Mohlo by býti sice namítáno, že ještě tak daleko nejsme, aby bylo třeba sáhnouti k těmto krokům. Zdá se sice, že naše republika narodila se někde "na šťastné planetě", alespoň naši státníci tváří se vždy tak, jako by to bylo jejich přesvědčením. Přes to však je třeba si uvědomiti, že k těmto krokům doháněno je dnes sousední Německo pod úžasným tlakem nerovnováhy ve světohospodářských poměrech a nemusí ani příliš dlouho trvati, kdy tato západním kapitalismem neustále rozdíraná rána zasáhne i tak zvané "zdravé části" svého okolí a strhne je s sebou v záhubu.

Pro proletariát ovšem to záhubou nebude, nýbrž pouze pro starý kapitalistický svět. Pro dělnictvo bude to znamením poslední bitvy, která musí skončiti jeho vítězstvím. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Dalším řečníkem proti je pan posl. Beutel. Uděluji mu slovo.

Posl. Beutel (německy): Dámy a pánové! Jestliže něco může podle § 300 trestního zákona popuditi občany k nenávisti a neúctě vůči státu, pak je to státní rozpočet. Neboť kapitoly 1 až 20 vykazují proti roku minulému zvýšení od 4 do 550%, kdežto jen dvě kapitoly - a to je příznačné - a to pro sociální péči a pro zásobování, vykazují minus od 5% do 23%. To je pro tuto vládu více než příznačné. Kapitola IX. a IX A státního rozpočtu jednají na straně 2. o vyhlašovacích orgánech, o tak zvaných úředních novinách @a la "Prager Presse" atd. Tu shledáváme, že výdaje činí 6,387.618 K, příjmy 4,070.000 K, takže tedy tímto způsobem se na tyto vládní orgány doplácí 2,317.618 korun. Jaký účel se tím sleduje, je ovšem známo. Neboť takové vládní orgány, tyto noviny, jsou určeny pouze k tomu, aby dělaly nutnou propagandu národnostní násilné politice v tomto státě, to znamená, aby státní občany tak "osvěcovaly", aby lépe chápali, že Němci, především němečtí sociální demokraté, jsou největšími nepřáteli státu; krátce, tyto německy psané české noviny mají za úkol falšovati veřejné mínění, a netoliko to, prodávají se také za směšné ceny, právě proto, protože se na ně tak mnoho platí, a tvoří tak špinavou konkurenci státní proti všem novinám, jež se poctivě snaží zastávati nějaké mínění nebo nějaký směr strany, které, jak víme, jsou daněmi a dávkami, hlavně pro tiskovou kancelář a jiné věci dostatečně zatíženy, že to již výše nemůže jíti. Toto zařízení je také takovým kusem demokracie, o kterém se může říci, že se to po čertech podobá smrduté korupci se státními penězi. Vedle toho máme však ještě tiskovou kancelář a na tu platíme 7,519.287 K; příjmy tiskové kanceláře z novin, jež je musí předpláceti, činí něco přes 3 miliony, takže i tu doplácíme 4 miliony. Tedy vidíme, že při takových zařízeních nejsme ještě úplně osvobozeni od tajného novinářského fondu rakouské paměti. Jak naproti tomu se zachází zvláště s tiskem německého socialistického dělnictva, bylo zde právě řečeno. Co nedovede špinavá konkurence, tomu pomůže censura konfiskací a jinými věcmi. Na plnění těchto věcí má vláda peníze, nejen pro zahraniční propagandu: vidíme, že se s tímto druhem vládního tisku dělá také pro vládu nutná tuzemská propaganda.

K těm mnohým, již mými kolegy v rozpočtovém výboru a také zde předneseným nepřístojnostem ve státním rozpočtu patří také bohužel kapitola příjmů pro staré, nové a budoucí pensisty. Je to vskutku dojemné, pozorujeme-li a sledujeme-li snahy těchto stařičkých pensistů, jak se namáhají, aby to bezpráví, jež se na nich páše, odstranili se světa a působí k tomu, aby přece byli postaveni na roveň s novými a budoucími pensisty. Velké naděje byly skládány v zákon z 3. března 1921, avšak ani tento zákon nesplnil vytoužených přání. Celkový počet pensistů činí 73.271; z toho je civilních pensistů 59.465, vojenských pensistů 13.806. Celkový náklad na civilní pensisty činí 381,936.000 K, na vojenské pensisty 121,255.000 K, dohromady tedy 503,191.000 K. Průměrný roční náklad na civilní osobu činí podle toho 6428 K, na vojenskou osobu 8782 K. Stav civilních pensistů dá se vyjádřiti takto: 17.452 pensistů, 13.908 vdovských pensí, 7240 sirotčích pensí a příspěvků na výchovu, 16.291 provisí, 3574 darů z milosti a 1000 pensistů v Podkarpatské Rusi bez udání podrobností. Průměrný roční náklad na pensistu činí podle toho 6395 K, na vdovskou pensi 4555 K. na jeden vychovávací příspěvek, případně sirotčí pensi 1058 K, na jednoho provisionistu 1108 K, a na jeden dar z milosti 324 K. Vidíte, že to jde stále dolů. K tomu mají ještě přijíti přídavky a nouzové výpomoci, jež byly usneseny zákonem z března t. r. a jež se jeví pro rok 1922 předepsány nákladem 149,553.000 K. Tedy podle státního rozpočtu vypadá ta věc podle celkových čísel ještě zcela ucházející. Avšak ve skutečnosti je ta věc poněkud jiná. Musí se zde výslovně prohlásiti, že učitelé-staropensisté byli zařazeni již v roce 1918 v nové vyšší schema, kdežto pensisté státní až do března tohoto roku stále ještě byli placeni podle podstatně nižšího schematu. Tímto způsobem jsou státní pensisté poslední tři léta velice zkráceni, a to pro osobu o 2200 K ročně, tudíž celkem o 6600 korun. Tu se musí ještě říci: Kdy to bude konečně napraveno? Kdy shledá vláda, že je nutno, aby poskytla doplatky v tomto směru? Všechny snahy se strany staropensistů a, jak ještě uslyšíme, i rozličných kruhů této sněmovny zůstaly dosud bez výsledku. Jsou peníze na mobilisaci a pro jiná nedemokratická zařízení, avšak pro hladovějící pensisty ničeho. To je ostuda! Stát povolává pensisty stále při rozličných příležitostech ke konání povinnosti, avšak nevzpomene si na ně, jde-li o to, aby zabezpečil jejich nabytá práva. Na zabezpečení své pense uzavřel staropensista se zaměstnavatelem-státem smlouvu a odváděl státu k tomu účelu 3% svého služného, 1 3/4% svého aktivitního přídavku, při každém povýšení jmenovací taxy a při každém zvýšení třetinu této částky, to je 33%, a přes to nedostává nyní zákonné pense. Musí dále hladověti a dívati se na to, jak se měří dvojím loktem. Zákonem z 25. února 1920 o nouzových výpomocích nebylo nejen dosaženo potřebného postavení na roveň, nýbrž křivda poměrů přímo ještě zvětšena. Neboť, kdežto pensisté bez ohledu na hodnostní třídu dostávají ročně 1512 K, dostávají úředníci v činné službě podle hodnostní třídy a rodinných poměrů odstupňováno 2880 až 12.880 K. Staropensisté obrátili se pro tento stav i na presidenta republiky. Odtamtud doufají ve spravedlnost, čekají dále.

Sněmovna přijala 8. února 1921 jednomyslně předlohu zákona, podle kterého staropensisté s ostatními pensisty a drahotní přirážky všech pensistů s drahotními přirážkami úředníků v činné službě se přibližně staví na roveň. Také v senátě stalo se totéž přijetím resoluce, kterou se od vlády žádá nejrychlejší a nejúplnější vyrovnání mezi staro- a novopensisty. V červenci podali naši druhové posl. dr. Czech a Čermak interpelaci veškeré vládě, protože prováděcí nařízení k zákonu ze dne 3. března ještě nebylo vydáno a protože byl svrchovaný čas, aby tato bída staropensistů byla zmírněna. Avšak přes to nebyly ani v měsíci srpnu tyto platy stále ještě vyplaceny, ač se celá sněmovna staropensistů ujala. Na to byly před projednáváním zmíněných interpelací tyto prováděcí předpisy vládou konečně 2. srpna tohoto roku vydány. Dřívější ministerský předseda Černý prohlásil tenkráte posl. Czechovi, že vláda učinila všechna opatření, aby uskutečnila okamžité provedení tohoto zákona. Také odborový přednosta ministerstva financí dr. Vlasák tenkráte prohlásil, že sice v úvahu přicházející úhrada 210 milionů korun právě schází, že však dá příkaz k nejrychlejšímu opatření peněz na tyto zvýšené pensijní požitky, jež podle zákona pensistům patří. Posl. Czech vyslovil se tenkráte, že vyčká prováděcích předpisů k tomuto zákonu, že interpelaci však zatím se zachováním přednosti ponechává v platnosti, aby pak, kdyby snad provedení zákona stály ještě v cestě obtíže, nic nestálo v cestě dalšímu projednávání této interpelace a aby mohlo býti požadováno. Přes to však dodnes ještě nebyla tato bída skončena a staropensisté z velké části čekají na doplacení svých požitků. Vláda má, jak již s tohoto místa k omrzení mnohokráte bylo zdůrazněno - nechci to opakovati - mnoho peněz na řády, na vojsko a jiné věci, jež jsou nedemokratické, nemá však, jak se zdá, nazbyt pro své staré dělníky a úředníky státní, neboť žaloby z řad staropensistů nechtějí umlknouti a nutno míti za to, že buď nedbalost nebo zlá vůle má vinu na těchto poměrech. Neboť kdyby byli státní pensisté platili nějaké soukromé pensijní společnosti po tolik let svrchu uvedené vysoké částky, jež státu skutečně zaplatili, pak měli by jistě svou k výživě postačující pensi, a oni, pokud se týče jejich vdovy a sirotci, žili by zcela určitě v jiných poměrech. Nebyli by vydání nouzi a bídě, jako je tomu dnes. (Výkřik: Ani v otázce převzetí pensistů se ničeho nedělá!) To je vůbec bolavé místo. Ti ubožáci, kteří měli to neštěstí, že byli převzati od Rakouska, visí úplně ve vzduchu. Tito lidé mají tedy svou prací, především svými platy, netoliko získané, nýbrž nyní podle stavu zákonů zákonitě nabyté právo a toto se jim ještě odpírá. Což to není samo o sobě dosti smutné, že tito ubozí staří lidé musili se teprve dovolávati sněmovny, aby si to právo zajistili alespoň na papíře? Myslím tedy, že snad všichni bez výjimky v této sněmovně podporují odůvodněná přání staropensistů a budou srozuměni s tím, jestliže žádáme, aby předně konečně byl bez prodlení proveden ten zákon s doplacením přebytků podle tohoto zákona, jež byly zadrženy, aby za druhé úplné postavení na roveň starých, nových a budoucích pensistů a za třetí automatická percentuelní účast všech pensistů na každé úpravě příjmů státních úředníků byly vzaty na zřetel. Neboť chyby, jež byly v tomto směru zde udělány, musí býti napraveny. To je nezbytné, neboť jestliže ubohé Rakousko se mohlo vzchopiti k tomu, že omezilo bídu pensistů poskytnutím samočinné percentuelní účasti na příjmech činných státních zaměstnanců, musí to býti možno při trošce dobré vůle i u nás. Nesluší se přece, aby se stát nadále vydával v nebezpečí býti jmenován netoliko v těchto, nýbrž i v jiných kruzích krkavčím otcem. Je to jeho prokletou povinností a závazkem, aby se toho střehl.

O rozpočtu bylo již velmi mnoho mluveno. V rozpočtovém výboru slyšeli jsme od presidenta nejvyššího kontrolního úřadu, že musil sáhnouti k velmi drastickým prostředkům, aby v jednotlivých úřadech přivedl do pořádku závěrečné účty. Nejvyšší účetní kontrola je nejen k tomu zavázána, nýbrž je to také ve všeobecném zájmu, aby na př. 53 miliardy státních dluhů byly kontrolovány. Ano, trvá závazek, že dluhy mají býti každého čtvrt roku vykazovány. Dodnes jsme o tom ničeho neslyšeli, tím méně četli. Nejvyšší účetní kontrolní úřad se vynasnažil tento zákonný závazek splniti. Předpokladem je přirozeně, že také dluhy budou skutečně vyúčtovány. Část těchto dluhů prý není ještě zúčtována, a to prý pro nesnáze, jež snad mohou býti odůvodněny poměry, protože neznáme ještě svého podílu na předválečném dluhu Rakouska atd. Sněmovna ovšem nedostala, jak již náš klubovní kolega Taub uvedl ve výboru, žádné zprávy a také žádné zprávy o reparační komisi. Nevíme, kolik členů, kolik úředníků republiky je v komisi činno a vůbec co se tam dělá. Krátce je to velice špatné.

Nutno zde poukázati na další kapitolu, a to poštovní spořitelny. Tisíce drobných lidí, pokud byli vkladateli, nedostali svých peněz a nedostalo se jim příležitosti něčeho se o tom dověděti. Jsou při dnešním valutovém hospodářství znepokojeni a neustále v pochybnostech, zda něco a kolik obdrží. Podali jsme v tom směru návrhy. Neslyšíme však ničeho, tak jako o tak mnohých jiných věcech ničeho neslyšíme.

I o mnohé jiné kapitole dalo by se mnoho povídati, jmenovitě o daňové soustavě, jež, jak již bylo pověděno, má velké nedostatky a o které bývalý ministr dr. Engliš již řekl, že je částečně protisociální. Kdežto přímé daně stouply o 760%, byly daně nepřímé zvýšeny o 1304%. Vliv těchto zvýšení projevuje se ve zdražení všech výrobků a postihuje v prvé řadě dělné třídy. Tedy úplně ta starorakouská berní moudrost, proti které jako již dříve i zde hlasujeme, a jejíž důsledky musíme i zde odmítnouti. Avšak přes všechna tato zvýšení daní neslyšíme ničeho než krásné sliby, krásné řeči o splnění nejnaléhavějších národních nutností, jako na př. je pojištění starobní a invalidní. Na naše návrhy v této věci ze dne 20. února 1920 neslyšeli jsme dodnes od pana ministra sociální péče ničeho jiného, než že se pracuje na návrhu zákona. Myslí, že ten návrh zákona bude snad na jaře předložen sněmovně. Doufejme, že nemíní "vesnu národů", neboť šušká se již opět o 5 letech, jichž bude třeba, aby zákon alespoň částečně byl proveden.

Totéž platí o válečných invalidech. Zde mínil ve výboru pan ministr sociální péče, že to neznamená šetření na invalidech, jestliže pro ně je zařaděno v rozpočtu o 50 milionů méně: to prý dlužno přičísti pouze tomu, že veliká část jich stala se již způsobilými k práci. Míní-li pan ministr tím válečné invalidy těšiti, velmi se mýlí. Neboť procento těch, kteří se stali schopnými práce, není tak veliké, aby tím ukázalo se ospravedlněným vyloučení 50 milionů k těmto účelům. V zájmu všech těchto ubohých trpících vrstev musí zde býti tedy zdůrazněno a od vlády především žádáno, aby konečně jednou toto hanebné hospodářství odstranila a zavedla pořádek. K tomu je také většina této sněmovny povinna.

Pokud se to nestane, nemůžeme míti k tomuto státu a jeho vládě důvěry, a musíme rozpočet odmítnouti. (Souhlas a potlesk na levici.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Dále má slovo p. posl. Jan Černý (rep.).

Posl. Jan Černý (rep.): Slavná sněmovno! Generální zpravodaj rozpočtového výboru kol. Sonntág ve své zprávě rozebral jako důležitou složku posouzení rozpočtu jmění našeho státu, jehož výnosnost, to jest výsledek hospodaření jest jedním ze základů našich státních příjmů.

V rozpočtu našeho státu jest příjmů ze jmění tohoto přes 1 1/2miliardy korun, obnos jistě pozoruhodný.

Značnými složkami obnosu toho jsou výnos státních statků, státních báňských závodů, pošt, železnic a j. drobnějšího podnikání.

Z veškerých příjmů státu, které podle rozpočtu na r. 1922 obnášejí 18.884,200.000 korun jest to obnos ne značný, ale přece as 8%.

Větší část příjmů ovšem jest uhrazena výnosem daní přímých i nepřímých, které obnášejí 10 1/2 miliardy korun.

Hledíme-li, aby v republice naší správně bylo hospodařeno, musíme připomenouti, že výnosu ze státního jmění má býti věnována největší péče, aby byl co možno nejvíce zvýšen.

Výnos státních statků řádnou organisací správy co nejvíce zvýšiti, výnos státních závodů technickým zdokonalením výroby povznésti, musí býti předním vodítkem státní správy.

Rozpočet státních investic má značné položky v tomto směru potřebné, z nichž vyjímáme: Na postavení cukrovaru ve Zvoleňovsi 12,000.000 K, stavbu dopravních prostředků v obvodu státních lesů na Slovensku a Podkarpatské Rusi 8,020.000 K; stavby při bánských závodech 49.985.000, kteréžto položky jistě zvýší výnos státního jmění příslušným způsobem. Jistě položky tyto třeba nejvýš uvítati.

Investice tyto, jako přímo výnosné jistě v přední řadě nutno podporovati. Avšak je třeba věnovati též příslušnou péči investicím státním, které často přinesou nepřímo státu značné zisky a které zaslouží též plné pozornosti. Míním zde stavby vodních cest, podporování meliorací, elektrisace státu a jiné. Položky do tohoto podnikání investované jistě jsou značně vysoké, avšak prospěchy všeobecné z těchto investic vznikající přinesou státu mnohonásobný úrok nepřímo.

Volání po soběstačnosti státu v otázce vyživovací jistě doporučuje nejvíce, aby otázka podpory prací regulačních na vodních tocích spojených s meliorací příslušného povodí, jakož i ostatních melioračních prací nebyla přehlížena. Třeba je vydatnější podpory v tomto směru, než předložený rozpočet vykazuje, ale právě nyní provádění těchto prací značně je omezeno stoupnutím nákladu. Toto stoupnutí je tak značné, že nynější dotace a podpory nutno příslušně zvýšiti, aby výsledky byly úkolu odpovídající. Produktivní investicí je jistě to, kde stát zúčastní se podniků elektrisačních. Investice tu jsou různého rázu. Nejprve jsou to regulace vodních toků, kde mimo otázky úpravy břehů úpravou jezových stupňů docílí se vodních sil.

Vzhledem k dnešní ceně uhlí lze při vodních silách počítati, že tyto i při značných investičních nákladech jsou podniky aktivními vůbec, enormně aktivními, pak národohospodářsky. Investované náklady nesou nejbližší léta příslušné úroky i kvoty na amortisace. Zde chci upozorniti, aby stát více se věnoval nejintensivnější činnosti.

K vybudování vodních sil řadí se přímo elektrisace státu. Podle zákona z 22. července 1919 podporuje stát při provádění elektrisace t. zv. smíšené podnikání. Jest správným konservativnější směr podnikání státního osvěžiti větší agilností a hybností soukromokapitalistického podnikání, avšak přece je třeba, aby stát v této věci zajistil si příslušný vliv odpovídající svému poslání. Původní zákon přiznával určité výhody elektrisačním společnostem, pakli stát a jiné veřejné korporace zúčastněny byly na podniku tom minimálně 60% kapitálu.

Avšak státní správa, ač si zákonem tímto určila program, v jaké výši chce se finančně akce elektrisační zúčastniti, zakrátko poznává, že nemá dosti prostředků, aby předpoklady zákona mohla plniti a projednává se a schvaluje Národním shromážděním novela k zákonu, kterým snižuje se povinná účast z 60% na 25% pro stát a jiné veřejné činitele. Nutnost tohoto snížení účasti veřejných činitelů se odůvodňuje nedostatkem prostředků finančních. K tomu nutno připomenouti toto: Ač jsou různé názory, zda je správno potřeby na vydání státní do staveb budov pro úřady státní praeliminovati v účtě investic státních, přece je nesporno, že nejvyšší odůvodnění na úhradu výpůjčkami požívají produktivní investice do vodních staveb a elektrisace státu.

Elektrisace státu dotována je ve státním rozpočtu řádném položkou v mimořádných výdajích obnosem 20 milionů Kč na účast státu na elektrických podnicích a obnosem 10 mil. Kč na stavbu vodních elektráren, celkem obnosem 30 mil. Kč. Titul tento nazvaný elektrisace státu, je-li v tomto pouze preliminováno 30 mil. korun, nelze bráti jako dostatečný. Obnos tento značí jen nepatrnou část potřeb nejminimálnějších, snad pouze na případné práce.

Na vybudování vodních sil vloženo do rozpočtu 10 mil. Kč. Na druhé straně daň z vodních sil vynese minimálně obnos 30 mil. Kč.

Při projednávání této daně bylo výslovně poukazováno, aby výnosu téže bylo použito v přední řadě na budování nových sil a v rozpočtu však pro to určena je pouze třetina na zajištění k tomuto účelu uzavřených příslušných úvěrů.

V rozpočtu investičním na výstavby vodních elektráren určeno 40 mil. Kč, na výstavby elektráren parních 30 mil. Kč, celkem 70 mil. Kč, opět obnos velmi nízký. A přece jsou to investice, které, když ne hned, tedy zakrátko po uvedení v život přicházejí do plné rentability, nezatěžují stát v nejmenším, nýbrž naopak posilují stát národohospodářsky svým umožněním zvýšení rentability podnikání průmyslového, živnostenského a zemědělského a tím zvýšení schopnosti platební všech těchto složek.

Úhrada položek těchto v rozpočtu investičním počítána jest výnosem investiční elektrisační půjčky v obnosu minimálních 70,000.000 K. Tato půjčka je právě vypsána.

Státní úřad šekový rozesílá na jednotlivé poplatníky osobní daně z příjmů přípisy, kde žádán jest každý poplatník, aby ve vlastním zájmu upsal příslušný obnos.

Obnos půjčky žádán jest teprve při poplatnosti osobní daně ve výši 500 K a půjčka žádaná odpovídá výši daně a teprve ve vyšších stupních poplatnosti jest progresivní, ne však značně.

Zdá se plným právem, že problém elektrisace státu, o který v tomto případě jde, měl býti vážněji řešen.

Prospěchy provedenou elektrisací vzniknou všemu obyvatelstvu našeho státu a sám mohu potvrditi, že značná část drobnějších poplatníků vyslovuje ochotu příslušnou elektrisační investiční půjčku upsati. Prováděnou akcí nedostane se jim pak ani příslušného vyzvání.

Pakli půjčka investiční telefonní a investiční železniční dopravní žádána jest jako půjčka nucená, jistě i elektrisační půjčka investiční tímto způsobem měla býti řešena.

Podle rozpočtu očekává se výnos osobní daně z příjmu K 633,600.000. Počítáme-li, že drobní poplatníci obnosem pod K 100 předepsaní platí čtvrtinu tohoto obnosu, bylo by možno počítati s cifrou zdanění poplatníků, od nichž by investiční elektrisační půjčka žádána býti měla, částkou Kč 400-500 milionů. Částečná progresita pak v předpisu půjčky by jistě přinesla výnos její přes půl miliardy korun, obnos, který jistě by umožnil rychlejší provádění investic elektrisačních v tempu pro náš stát potřebném.

Zdanění obnosem K 100 daně i přirážky a jest podle poslední novely zákona při příjmu přibližně K 6000. Poplatník, mající příjem této výše, jistě může upsati obnos K 100 státní investiční elektrisační půjčky, aniž by vývoj jeho podnikání byl ohrožen.

Při poplatnících zdaněných obnosem vyšším možno příslušný progresivně zvýšený předpis úpisu tím spíše žádati. Není správno drobiti dobré náměty a znemožňovati jich příslušné plné využití ve prospěch akcí státních.

Investice elektrisační a příslušné státní půjčky na jich možné provedení buďtež sledovány a prováděny akcemi velikosti úkolu plně odpovídajícími a nebuďtež drobnými akcemi přímo poškozovány.

Obnos daně z vodních sil pak - žádáme důrazně - by byl obrácen přímo na jich nové vybudování, aby tak byl užit nejsprávněji i v zájmu státu.

Investice a náklady elektrisační vzhledem k tomu, že jsou vesměs národohospodářsky produktivní, jsou jedněmi z těch, kol nichž má se nésti v přední řadě zájem při hospodaření státu, aby tak majetek státu a tím prostředky k jeho samostatnému vydržování všech úkolů stoupaly a posilovaly se.

Dvojnásobný zisk - v přední řadě vlastní a v druhé řadě národohospodářský celkový - volají příslušné obory činnosti státní k intensivnějšímu využívání.

Slavná vláda naše v této věci - pokud je mi známo - věnuje mnoho péče získání příslušných prostředků úvěrem v cizině. Jest nepopíratelno, že získání takového úvěru má své dobré stránky pro naše hospodaření státní, avšak v akci elektrisační jistě by stát náš mohl s vlastním úvěrem postačiti.

Země našeho státu jsou bohaté na zdroje vodních sil. V Čechách projekty na Vltavě a Labi, na Moravě na Dyji a na Slovensku na tamních řekách čekají pilné ruky, aby spoutány umem člověka daly státu svoji sílu jeho národohospodářskému povznesení.

Vyslovuji naději, že příští rozpočet na rok 1923 v této věci více splní naše očekávání a dostane se tím ukojení našim tužbám.

Záležitost tato, zdá se, že je příslušnou pod projednávání kapitoly ministerstva technického - ministerstva veřejných prací. Není to však pravda. Elektrisace našeho státu jest otázkou čistě finanční, poněvadž důvěřujeme, že po stránce technické příslušné přípravné práce máme, pokud bylo možno, aspoň v programu připraveny.

Další příjmy státu, které obyvatelstvo jeho jest povinno platiti ve formě ukládaných daní, vykazují:

v daních přímých