2. zpráva výboru ústavně - právního k usnesení senátu NSRČ. (tisk 2897) o návrhu sen. dr. Hellera, dr. Wiechowskiho a druhů (tisk 385 sen.) na změnu zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 331 Sb. z. a n., o zemském správním výboru pro Čechy.
Námitek proti tomu není. Považuji návrh svůj za schválený.
Ježto výbor ústavně-právní nepodal
ve stanovené mu lhůtě zprávy, ustanovuji zpravodajem podle § 35
jedn. řádu posl. dr. Hnídka. Prosím, aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. dr. Hnídek:
Slavná sněmovno! Poslanecké sněmovně bylo předloženo usnesení
senátu o návrhu sen. dr. Hellera a dr. Wiechovského
na změnu zákona o zemském správním výboru pro Čechy. Návrh
senátorů čelil k tomu, aby počet členů zemského správního výboru
byl zvětšen, a to na 16 členů spolu s předsedou. Účel byl ten,
aby také Němcům dostalo se v zemském správním výboru zastoupení.
Senát projednal tento návrh zákona a usnesl se na tom, aby počet
členů zemského správního výboru byl zvětšen na 14 členů, a nyní
toto usnesení bylo předloženo poslanecké sněmovně, která je dala
k projednání ústavně-právnímu výboru. Ústavně-právní výbor projednal
velmi podrobně usnesení senátu a došel k názoru, že není možno
usnesení senátu schváliti. Vycházel z důvodu, že zvětšením počtu
přísedících zemského správního výboru o 3 vzroste velice náklad
na zemský správní výbor. Již okolnost, že bude o 3 členy více,
má za následek, že bude nutno rozšířiti referáty, a rozšíření
referátů jest spojeno přirozeně s větším rozšířením celého aparátu
úředního, tedy s větším počtem úředníků, větším počtem zřízenců,
zařízením kanceláří atd. Toto rozšíření vyžadovalo by velkého
nákladu, a proto ústavně-právní výbor nesouhlasí s tím usnesením
a doporučuje slavné sněmovně, aby přistoupila na usnesení ústavního
výboru a zamítla usnesení senátu, a to tím spíše, poněvadž vláda
může zcela dobře učiniti opatření, aby Němci dostali zastoupení
ve správním výboru, aniž se zvětšil počet členů správního výboru.
Tato cesta byla nalezena, a mohu sděliti, že vláda v brzku učiní
opatření, aby v rámci počtu dosavadních přísedících dostalo se
zastoupení také druhé národnosti. Ústavní výbor navrhuje, aby
slavná sněmovna usnesení senátu zamítla a přešla přes ně k dennímu
pořadu. (Výborně!)
Místopředseda Buříval (zvoní): Zahajuji debatu. Ke slovu jsou přihlášeni "proti" posl. Toužil, "pro" posl. dr. Radda a Hillebrand.
Ještě dříve, než udělím slovo prvnímu řečníku, navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta řečnická byla stanovena na 20 minut. Námitek není? (Nebyly.)
Návrh můj jest přijat.
Uděluji slovo prvnímu řečníku
p. posl. Toužilovi.
Posl. Toužil: Vážení přátelé! Jednání o návrhu senátu jest nám vhodnou příležitostí, abychom protestovali proti celému dnešnímu složení zemských správních výborů nejen v Čechách, nýbrž i na Moravě. Jde o samosprávné korporace, které dříve vycházely z voleb. Zemské zřízení na Moravě přímo stanovilo, že zemský výbor musí býti složen ze všech stran podle jejich početné síly. Dnes však v Čechách v zemském správním výboru nejsou zastoupeni Němci a komunistická strana je zastoupena nedostatečně. Podle spolehlivých informací, které naše strana dostala, vychází najevo, až bude chystaná změna provedena, že i toho jednoho zástupce, kterého v zemském správním výboru máme, ztratíme. Na Moravě nejsou zastoupeni němečtí sociální demokraté, ani komunisté. Podle našeho názoru vládní strany osobují si zastoupení, které neodpovídá jejich síle, a olupují tedy značně silné vrstvy občanské o zastoupení ve sborech, které jednají o celé řadě jejich zájmů.
Prohlašujeme, že je to vyložená loupež žádáme, aby v zemském správním výboru v Čechách dostalo se spravedlivého zastoupení straně naší, žádáme dále, aby v zemském výboru na Moravě byla zastoupena naše strana podle své početní síly. Pánové, jest spor, jak hledati početní sílu té anebo oné strany. Nechci tvrdit, že bychom snad měli podle počtu příslušníků té či oné strany hledati klíč, podle něhož mělo by býti takové korporaci, té anebo oné straně, dáno zastoupení, poněvadž klíč v tomto případě lze těžko nalézti. Mohli bychom však přistoupiti aspoň k tomu, aby politické strany dostaly zastoupení podle početnosti klubů ve sboru zákonodárném.
Nároky německých občanů na zastoupení
v zemském správním výboru v Čechách uznáváme. Protestujeme proti
celé mu systému jmenování členů zemských správních výborů vládou
a žádáme, aby také tyto korporace samosprávné byly zbudovány na
základě voleb. (Výborně!)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Dále má slovo p. posl. dr. Radda.
Posl. dr. Radda (německy): Dámy a pánové! Konečně máme před sebou předlohu zákona, pro kterou bychom mohli my Němci hlasovati. Víme však, bohužel, že tento návrh zákona bude zamítnut "pětkou", či sněmovní většinou, ačkoli v senátě byl jednomyslně přijat. Prý bude zamítnut proto, poněvadž se musí v tomto státě šetřiti a poněvadž rozmnožení mandátů členů zemské správní komise mělo by samozřejmě a nutně za následek zvýšení nákladů na správu země. Jest dost možné, že tato úsporná opatření spolu rozhodovala o nynějším stanovisku "pětky" nebo sněmovní většiny, ale zdá se mi, že pravý důvod je ve snaze vyhnouti se zákonnému řešení této otázky, a to proto, poněvadž by bylo v této předloze zákona přirozeně také nutno stanoviti, v jaké míře se má Němcům dostati účasti na správě země. Že my Němci máme samozřejmě velký zájem na tom, abychom mohli také spolu rozhodovati o správě země, je na bíledni, vždyť přece při tom běží především o všechna opatření zemědělství, jemuž musíme přirozeně přikládati zvláštní důležitost. Máme velké obavy, nebude-li nyní zemská správní komise vládou obsazena, či nebude-li znovu obsazena tak, jak bychom si toho přáli, že činnost zemské správní komise nebude vůbec brána v úvahu a bude to snad první krok k tomu, aby bylo zrušeno rozdělení zemědělské rady na sekce. Že však my Němci máme na tom zájem, aby toto rozdělení na sekce bylo ponecháno, rozumí se ovšem samo sebou.
Pan ministerský předseda ve výboru ovšem prohlásil, že nové obsazení zemské správní komise pro Čechy bude provedeno co nejdříve, snad dokonce ještě v lednu a že má býti při tomto novém obsazení vzat ohled na Němce. V jakém rozsahu má býti vzat ohled na Němce, o tom se pan ministerský předseda nezmínil, snad proto, poněvadž se nechtěl vázati nějakým číslem. Nám přirozeně prohlášení ministerského předsedy nemůže postačiti, a to proto ne, poněvadž se nechceme vydati na milost a nemilost vlády a poněvadž trváme na tom, aby tato otázka byla upravena zákonem a tak dlouho zůstala upravena zákonem, pokud bude vůbec zemská správní komise trvati. Vždyť víme, že župní zřízení ještě dlouho nemá býti provedeno, že tedy nesporně bude potřebí zemské správní komise a není důvodu, proč by složení zemské správní komise nemělo býti upraveno zákonem.
V Čechách je poměr mezi Němci a Čechy jako 1:2, podle sčítání lidu z r. 1910 asi 36%:64%. Jest sice pravda, že falšováním při posledním sčítání lidu se tento poměr posunul poněkud v náš neprospěch, ale jest nutno míti za to, že přes toto falšování budou Němci vždycky tvořiti téměř třetinu obyvatelstva Čech. Mají-li nyní, jak se proslýchá, z osmi výborových mandátů Němci dostati dva, neodpovídá to klíči obyvatelstva a je to tudíž nespravedlivé, tím spíše, že Němci svými daněmi hradí nepochybně a jistě více než třetinu nákladů na správu země. Bylo by tudíž jen spravedlivo a slušno, kdyby byl Němcům přidělen také přiměřený počet mandátů, odpovídající počtu jejich obyvatelstva. Usnesením senátu, které máme zde před sebou, se to ovšem nemůže státi, aspoň není o to postaráno. Usnesení samo sice praví, že počet mandátů má býti rozmnožen na 13, s předsedou na 14 členů, mluví také o schopnosti usnášení této korporace a tak dále, nestanoví však, jakým způsobem a v jakém rozsahu má se dostati Němcům zastoupení v této správní komisi. Podali jsme proto ve výboru a také zde ve sněmovně návrh, který upravuje tuto otázku, a navrhli jsme, aby na konci druhého odstavce článku prvního bylo připojeno: "Vláda jmenuje členy zemského správního výboru podle návrhu politických stran, jímž je vázána. Na jednotlivé politické strany budiž vzat zřetel v poměru hlasů, které na ně připadají podle posledních voleb, provedených podle poměrného zastoupení. Politické strany při provádění tohoto ustanovení zastupují poslanci a senátoři zvolení v Čechách." Dále navrhujeme, aby byl škrtnut 3. odstavec článku I.
Žádáme zde, aby vláda byla vázána návrhy stran, a to plným právem. Víme ze zkušenosti, že vláda nebo vládní místa neřídí se návrhy stran, jestliže se jim tyto návrhy nehodí. Nabyli jsme této zkušenosti při sestavování okresních školních výborů a mohu vám oznámiti, že na př. při sestavování okres. škol. výboru v Mikulově nebyl jmenován ani jediný člen mé strany, ani jediný zástupce německé strany národní. (Německé výkřiky: Slyšte, slyšte!) Nehledíc k tomu, že moje osoba byla prostě škrtnuta, také všichni na prvním místě uvedeni nebyli prostě jmenováni, nýbrž byli vybráni poslední náhradníci, jen aby byly odstraněny nebezpečné živly, které by nemohly souhlasiti se vším, co předseda okresního školního výboru nařídí. Nabyli jsme zkušenosti, že nelze naprosto ničeho očekávati od práva navrhovacího, není-li vláda a vládní úřady těmito návrhy vázána, a že se toho musíme tudíž bezpodmínečně dožadovati. Navrhli jsme dále, že má býti směrodatný výsledek posledních voleb, z toho důvodu, poněvadž předně výsledky posledního sčítání lidu nejsou známy a za druhé poněvadž se slavná sněmovna již usnesla na resoluci, která byla jednomyslně přijata, že při sestavování všech komisí, obecních, okresních a zemských správních komisí dlužno dbáti výsledků posledních voleb, provedených podle poměrného hlasovacího práva. Učinili jsme to také proto, poněvadž jest to nesporně nejdemokratičtější způsob, a musíme tudíž podati tento návrh.
Dále jsme navrhli, že v Čechách zvolení poslanci a senátoři mají zastupovati politické strany, ježto nemáme zákonného podkladu pro pojem "strana". Stranu, jak známo, představuje 100 hlasů, které jsou na kandidátní listině. Museli jsme tedy vyhledati nějaký způsob zastoupení. Poněvadž poslední volby provedené podle poměrného volebního práva byly volby do Národního shromáždění, možno zajisté považovati za zástupce stran jen zvolené poslance a senátory. Dále jsme navrhli, aby byl škrtnut třetí odstavec článku prvního, který obsahuje ustanovení, že předseda a členové zemského správního výboru mohou býti vládou kdykoli zbaveni úřadu. Myslíme, že můžeme zajisté žádati, je-li tento zemský správní výbor již jednou sestaven z členů stran na základě jich návrhů, aby nemohlo býti ponecháno vládě, aby tyto členy kdykoli opět zbavila úřadu. Vedlo by to k zmatku, nehledíc vůbec k tomu, že by se vládě dostalo prostředků moci, jichž nezasluhuje.
Z parlamentního svazu byla dále
podána posl. Luschkou resoluce, aby složení bylo provedeno
podle síly stran na základě posledních voleb do národní rady.
Víme velmi dobře, že tyto naše návrhy budou zamítnuty. Poněvadž
se "pětka" úplně usjednotila na tom, aby toto usnesení
senátu bylo zvráceno, nic nám neprospěje, mluvíme-li hodně o tomto
předmětu. Musíme však prohlásiti, že jsme toho mínění, že zde
neběží o úsporná opatření, nýbrž zase jen o to, abychom my Němci
byli připraveni o práva, jež nám nesporně příslušejí. "Pětka"
rozhodla: chce tedy šetřit. Chce-li šetřiti za tím účelem, aby
zkracovala Němce v jich právech, myslím, že toto úsporné opatření
snadno dojde cíle. Chcete-li dále při uznávání našich práv šetřiti,
mám za to, že se to dříve nebo později obrátí ke škodě vašeho
státu a chcete-li opru svůj stát poškozovati, pak můžete jen klidně
dále šetřiti. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo dále má pan posl. Hillebrand.
Posl. Hillebrand (německy): Dámy a pánové! Stalo se téměř stálým zařízením, že při projednávání vážných a důležitých věcí musíme se ohražovati proti tomu, že tyto důležité a nejdůležitější věci jsou tak ledabyle, tak nedůstojně projednávány. Také předmět, kterým se dnes zabýváme, podává vysvědčení o nedostatku vážnosti, jenž při zákonodárném projednávání věci, o kterou jde, vychází na jevo, vysvědčení o nedostatku vážnosti, se kterým se vůbec problém zemské správy pojímal a projednával. Když revoluční shromáždění přistoupilo k novému vybudování zemské správy, stalo se to v posledním okamžiku, v nedůstojném chvatu, těsně před rozpuštěním onoho prvního parlamentu této republiky poslanecké sněmovně, aby se své strany projednala usnesení senátu, přichází tato předloha do naší sněmovny a zde se projednává, tentokráte, jako nyní, bez klidné, vážné, věcné porady. Kdyby usnesení, kterým se dnes zabýváme, skutečně došlo také souhlasu posl. sněmovny, nestalo by se tím mnoho k rozřešení tohoto velkého problému. Nebyl by to ještě žádný významný krok v oboru změny a reformy naší ústavy a správy. A přece bylo by v oboru reformy ústavy a správy obzvláště nadmíru mnoho věcí třeba. Ústava, kterou máme a která se v mnohých ustanoveních na papíře nadmíru krásně čte, není ve své podstatě daleko tím, čím snad dříve byla myšlena. Jeví se býti klamným obrazem. Krásná slova stojí v příkré protivě se skutečnostmi a věc jest taková, že při tvoření oné ústavy byl již vzat zřetel na to, aby se stala skutkem, aby byla dokončena, nežli oni národové, kteří tvoří v tomto státě menšiny, by byli měli možnost při ní spolupůsobiti, prováděti na ni vliv, aby ji tak vybudovali, jak také to vyhovuje jejich potřebám a přáním. Ústava, kterou máme, vyjadřuje již vůli většiny národa majícího většinu po porobení ostatních národů.
Nechci naprosto mluviti o tom, poněvadž se to stalo dosti často, jakou karikaturou celého parlamentarismu to je, na kterou jsme zde v tomto státě odkázáni. Jak konečně vypadá celá správa?Ani zde nevidíme ani stopy po nějakém skutečně demokratickém duchu - o samosprávě není možno naprosto mluviti; tuhá, strnulá ústřední moc nahradila a zabila samosprávu. Při budování tohoto správního aparátu byl vzat zřetel na to, aby moc většinových stran a vládnoucí národnosti ve státě byla pevně zakotvena. Místo, aby národům byla dána možnost samosprávy, bylo to zařízeno tak, že správa se provádí úředníky vlády, která přece také může býti vládou úřednickou, takže dokonce slabá možnost, aby sněmovnou se prováděl vliv na správu, je ještě podstatně snižována. Pánové se strany většiny - nepomůže to ničeho - budete se museti spřáteliti s myšlenkou, že, jak to pro vždy jinak býti nemůže, musíte dáti konečně národům dosud odpíranou samosprávu.
Jak to dnes vypadá a jak dnes ty věci chápete a provádíte, ukazuje nám již obraz poměrů v našich obecních správách. Zde vaše snaha stále a stále opět směřuje k tomu, tendence jde k tomu, aby obcím samospráva byla zúžena, přiškrcena, stále zmenšována, na prospěch strnulé ústřední správy. Odpírali jste dosud obcím prostředky, kterých bylo třeba, aby mohly s bídou hraditi své živobytí, odpíráte jim prostředky, aby skutečně vážně mohly vésti správu. Tak to přirozeně nejde a vrhá to zvláštní světlo na demokracii, o které stále opět mluvíte, na způsob, jak jste dosud zacházeli s našimi obecními správami. Není to nic platno, budete se museti dříve nebo později k tomu odhodlati, abyste rozšířili obecní samosprávu, budete museti obcím zříditi prameny daní, aby se mohly hýbati a mohly plniti své úkoly.
Ve výboru poukázal zpravodaj k dnešní předloze, že usnesení senátu, kterým se dnes zabýváme, nemůže býti poslaneckou sněmovnou přijato, že se proti tomu staví překážky, pochybnosti a že zvláště se zřetelem na to, že také župní zřízení má vstoupiti v platnost, musíme odmítnouti usnesení ve smyslu senátu. Ano, poukazuje-li zpravodaj na krajské zřízení, jest zajisté oprávněnou otázka, kde pak zůstává provedení tohoto dávno usneseného krajského zřízení? Pánové, kteří poukazují na krajské zřízení, vědí zcela dobře, že je v této formě, jak kdysi bylo usneseno, holou nemožností, vědí zcela dobře, že ho nebudou moci nikdy prakticky provésti, že jeho praktické provedení rozbíjí se již o nemožnost ohraničení, které jste vytkli župám a krajům. I zde bude krajské zřízení prakticky možným jen, jestliže je osvobodíte od onoho ducha nesnesitelného poručníkování, který lpí na usneseném zákonu, a který se nejkřiklavěji ukazuje v tom, že vládou stanovený a placený úředník může prostě zrušiti usnesení krajské vlády. Zbavte krajské zřízení tohoto nedůstojného poručnictví, pečujte o to, aby krajům byla dána berní svrchovanost, aby se mohly hýbati, aby myšlenka samosprávy, za kterou jste dříve s takovou prudkostí, s takovou vytrvalostí vytáhli do pole, i v tomto oddílu našeho budoucího správního aparátu stále více přicházela k výrazu. Jak je vůbec postaráno o naši správu? Všude na ní leží ten nesnesitelný, nemožný tlak ústřední moci. Od toho musíte ji osvoboditi, musíte pečovati o to, aby slovo samospráva lidu stalo se pravdou; ne vládní činitelé mají vésti správu, samozřejmě je k tomu povolán národ sám svými volenými zástupci. Dejte kus skutečné demokracie našemu správnímu aparátu, pak bude možným, pak se bude moci osvědčiti. Jenom tak se to podaří, aby kus po kuse, postupně byly odstraňovány a obrušovány národnostní protivy, jež celý politický život v tomto státě brzdí, otravují, zošklivují.
Jak pak to vypadá se zvláštní otázkou zemské správy zde v Čechách? Když jste se na ní ve dnešní formě usnesli a ji zřídili, stalo se to ještě, jak jsem již řekl, v době, kdy veliká menšina Němců, kteří žijí v této zemi, neměla možnosti prováděti na tento zákon nějaký vliv. Revoluční shromáždění usneslo se na něm těsně před zavřením, rychle, aby zabránilo tomu, aby se mohla vznésti nějaká námitka proti tomuto diktátu, který hodlalo vytvořiti. Chtěl bych, aby byla každá pochybnost vyloučena, že my němečtí sociální demokraté opravdu pro tyto zemské sněmy, které jste odstranili, neproléváme ani slzičky. Víme, že zemský sněm v Čechách byl nástrojem třídního panstva, našich třídních odpůrců, třída dělnická nebyla v něm zastoupena. Privilegované volební právo pečovalo o to, aby se pracující lidé nemohli v této zemské správě uplatniti. Avšak velký rozdíl mezi tehdejškem a dneškem spočívá v tom, že i tento zemský sněm alespoň byl volen a že dřívější zemský výbor byl samosprávným úřadem dosazeným tímto sborem, kdežto dnes stojíme před správním aparátem, jenž pouze a výhradně jest sestaven z úředníků vlády, z úředníků, které vláda libovolně podle vlastního uvážení, bez kontroly nějakého voleného sboru, může jmenovati a sesazovati, tudíž správní aparát, který jest naprosto oddálen vlivu se strany lidu. Samospráva, jak jsme ji dříve měli, byla vašimi machinacemi úplně zrušena, lid je vyloučen z jakéhokoliv skutečného vlivu na správu země. Nezakrytě, křiklavě, zřetelně vystupuje nám před očima stvůra čirého absolutismu, onoho absolutismu, který, pánové z většiny, tak velice milujete, jakmile vychází ve váš prospěch, ačkoliv slovo demokracie máte tak často a stále opět v ústech. Dnešní zemská správa, jak se nám jeví, je aparátem mocenským, správním aparátem, na který zvolené osoby, na který masa lidu nemůže vůbec vykonávati vliv.
A jak pojímá vláda svou povinnost, která jí byla dána v době, když tento zákon byl vydán? Zákon ze 14. dubna 1920, který tento předmět upravuje, uložil vládě povinnost, aby Národnímu shromáždění podávala zprávu o činnosti zemské správy, povinnost, předkládati Národnímu shromáždění rozpočty, účetní závěrky, zkrátka všechny finanční záležitosti zemské správy. Táži se - vlády se ovšem nemohu tázati, neboť žádný pan ministr nepokládá za nutno, aby byl při této svrchovaně důležité věci přítomen - ptám se však pánů z většiny: kdy od té doby, co tento zákon platí, pokládala vláda za nutno splniti zákonem jí uloženou povinnost k podávání zpráv Národnímu shromáždění a jí vyhověti? Vlády odstrkávaly opovržlivě v plném uvážení té okolnosti, že vy z většiny sněmovny vše a každou věc schválíte, ospravedlníte a podepřete, co se se strany vlády děje, tuto povinnost a pomíjejí ji, jako by vláda nebyla povinna zachovávati zákonů a dodržovati to, co jí Národní shromáždění svými usneseními uloží. Tak jest také tato možnost nahlédnouti a kontrolovati úřadování správy, jaká dnes jest, Národnímu shromáždění a tím jeho prostřednictvím i lidu odňata. A přece u zemské správy jde o aparát, který má plniti ohromné úkoly. Jde o správní úřady, jež mají spravovati rozpočet mnoha set milionů korun a taková správa nepodléhá žádnému volenému zastupitelstvu. Táži se: v které moderní zemi světa by byly takové poměry vůbec myslitelny a možny? Tu se vychloubáte stále opět demokracií, která prý v tomto státě vládne. Chceme-li se přesvědčiti o obsahu této demokracie, pak stačí jediný pohled na zemskou správu, kterou jste vytvořili, aby všechno to mluvení o demokracii ukázalo se lží. Jaké jsou úkoly zemské správy? Jest třeba jen je vypočítati, aby se mohlo poznati, jak křiklavým bezprávím to je, že
jste prostě hladce vyloučili miliony lidí, kteří v této zemi bydlí, z jakéhokoliv vlivu na tuto správu země. Do oboru působnosti zemské správy patří zcela ohromné obory sociální péče, alespoň daleko největší počet jejich odvětví. Jak dosud plnila zemská správa tyto jí přikázané úkoly? Chcete-li míti odpověď na tuto otázku, pak pomyslete na ty přímo skandální poměry, v jakých se nacházejí naše nemocnice, pomyslete na tu bídu chorobinců, na žalostný stav naší péče o sirotky a zmrzačelé, pomyslete na to, jak dosud vládlo ohromné zanedbání péče o choromyslné, o duševně choré, pomyslete na to, že nemáme žádných ústavů pro slepé, pro hluchoněmé, že zdravotní služba byla přímo hrůzně zanedbána, pomyslete na to, že zemská správa posud neučinila ani pokusu, aby byl veden vážný boj proti rozmáhajícím se všeobecným nakažlivým nemocem, proti tuberkulose a pohlavním nemocem! Pomyslete na ohromné zanedbání péče o naše školství, pokud závisí na zemské správě, na zanedbání péče o umění a vědu! Všechno to leží úplně ve zlém. Pouhé vypočtení těch věcí nám ukazuje, jak mnoho zde nutno ještě doháněti! Jak důležité a podstatné je to však pro nás, kteří dosud jsme vyloučeni z jakéhokoliv vlivu na tyto věci, abychom si konečně zajistili tento vliv! Jak mnoho má ještě zemská správa co dělati v oboru provádění veřejných staveb, zemských železnic, staveb silničních, meliorací a regulací řek! Jak to vypadá s naší chudinskou péčí? To jsou samé věci, které německý lid a především německé dělnictvo stejnou měrou zajímají jako vás, pánové z pravice této sněmovny. Byli byste se - myslím, v dřívějším státě - postavili vší silou na obranu proti tomu, aby se s vámi jednalo právě tak, jak vy to děláte nám, kdyby vás byli vyloučili z takového mocného, významného, správního aparátu, jako jste to dosud vůči nám prováděli. Při tomto tak velice významném oboru působnosti zemské správy, jenž ve svém účinku na život národů naprosto není přeceněn, dokáže to pan zpravodaj, že před nás předstoupí a nám prohlásí, že činnost zemské správy nečiní naprosto nutným, aby bylo provedeno rozmnožení mandátů výborových. Pokládá to za zbytečné, zdá se mu to býti příliš málo. Pomyslete na nesmírné přeplnění míst byrokracie, jež se postupem doby v tomto státě utvořila, pomyslete na to, jak tento stát byl přecpán úředníky a právě zde, kde jde o nejdůležitější, nejvýznamnější věci pro lid, přichází zpravodaj a praví: Není toho třeba, úkoly nejsou dosti veliké, aby se jimi zaměstnalo o 3 lidi více pro tuto celou zem. Dosud zůstali Němci, kteří v této zemi bydlí, bez jakéhokoliv zastoupení v zemských správách. Vy jste je vyloučili, vy jste je umlčeli. (Posl. dr. Hnídek: Vždyť, jste si to zavinili sami svou obstrukcí ve sněmovně!) Je mně toho strašně líto, pane kolego, nerozumím vám, nemohu proto ani dáti na váš výkřik odpověď. Nelze popírati, co pravím, že jste nedovolili nám Němcům vůbec a německé dělnické třídě zvláště do sud nějakým způsobem vykonávati vliv na správu země, že jsme úplně z toho vyloučeni. Pouze a výlučně jen české strany měly v zemské správě možnost přijíti ke slovu a vybojovati si svá přání. Při tom musíme se vůbec nejrozhodněji ohraditi proti stavu, že tato zemská správa jest jmenována, opět výron onoho absolutistického způsobu, který všude hledíte zahnízditi, který vyhovuje vašim přáním. Zemské správě podléhá daleko více než 3000 úředníků a zaměstnanců a žádný volený sbor nemůže její počínání a jednání kontrolovati. Všechen německý lid jest proti jejímu působení bezmocným. Řekněte, pánové, necítíte sami, že tento stav jest skutečně zvláštním výsměchem na demokracii, kterou tak velice slavíte? Tak to vypadá u nás v Čechách, a na Moravě tomu vlastně není lépe. Tam se to má tak, že tam nejsou žádná okresní zastupitelstva, nýbrž že všechny věci, které u nás v Čechách připadají okresnímu zastupitelstvu, jdou přímo k zemské správě. Je to tedy ještě významnějším, je-li tam vliv německého lidu nepatrnější, než by mu číselně musel příslušeti. Také tyto poměry vyzývají k nejpřísnější kritice. Musíme žádati, aby i zde byl učiněn pořádek. V zásadě žádáme my němečtí sociální demokraté odstranění jmenované zemské správy vůbec, přejeme si a žádáme, aby na místo jmenovaných úředníků vlády nastoupila samospráva lidu, zastoupení volenými osobami, jichž volba je provedena na základě všeobecného rovného práva volebního. Pokud se nemůžete rozhodnouti pro tuto základní formu, musíme alespoň žádati, aby se musilo prováděti se stavení vládou jmenované zemské správy podle výsledku voleb. Je to nemožný stav, aby zcela veliké strany, jako zástupcové velkých vrstev lidu, byly vůbec vyloučeni ze správy země. Byl čas, kdy i vy, pánové z většinových stran, jste tento názor sdíleli, neboť jste minulého roku hlasovali pro jeden námi podaný resoluční návrh - alespoň část dnešní většiny - ve kterém bylo vládě uloženo za povinnost, aby stávající zemskou správu rozpustila a znovu zřídila, a to podle klíče výsledku voleb do Národního shromáždění. Vláda se čerta starala o usnesení sněmovny a vy, pánové z většiny, jak se zdá, jste mezi tím zapomenuli na své dřívější přesvědčení. Dnes již o tom nechcete ničeho věděti.
To, čím se dnes zabýváme, je usnesení senátu, a to jednohlasné usnesení senátu. I kdybyste pro ně hlasovali, neshledáváme v něm nikterak rozřešení problému, kterým se zabýváme. Mohli bychom tento souhlas a znovuzřízení, které by znamenal, považovati pouze za splátku na naše odůvodněná práva. Usnesení senátu stalo se na základě ujednání, jež byla uzavřena mezi stranami, ujednání, k nimž se všechny české strany vesměs připojily. Dnes přichází pan zpravodaj v této věci s ujištěním, že tato ujednání z tehdejší doby pro nás již nemohou býti rozhodujícími, poněvadž prý se mezi tím poměry změnily. Přál bych si, aby pan zpravodaj nám byl konečně v doslovu řekl, jaké vlastně poměry se změnily. Ujednání, jež vedla k tomuto usnesení senátu, jsou dnes ještě právě tak v platnosti jako tenkráte. Buďto je usnesení, jež dnes máte učiniti, jak tvrdí pan zpravodaj, zbytečné, pak musilo také tenkráte býti zbytečné. Nebo je to, co senát chce a co jste tenkráte všichni chtěli, nutné, pak tato nutnost neztratila ničeho na svém úvěru a na svém významu. Pak je dnes ještě právě tak dána, jako tenkráte. Chcete se opravdu odhodlati k tomu, že nebudete dbáti svých vlastních ujednání, budete je sabotovati, zbavovati věrohodnosti, chcete provésti to, že vlastní usnesení ničíte a prohlašujete, že jste jednali nepředloženě, když jste se sešli k těmto ujednáním? Chcete dokazovati, že buďto dnes nebo tenkráte jste byli neschopni posouditi, co jest nutné, dobré a možné. Chcete tedy skutečně couvnouti před hypernacionalistickou propagandou jedné nebo druhé strany v českém táboru, couvnouti před propagandou strany, jež tenkráte před půl rokem sama pro tato ujednání hlasovala, a proto ani v českém táboře nemáte možnosti proti nim útočiti. Což byste neměli, pánové z většiny, opravdu odvahy trvati na tom, co jste druhdy uznali za nutné a dobré, abyste to i dnes ještě zastávali? Odpusťte, pánové, sami byste tím dokazovali, jak slabošskou je vaše politika, jak málo důvěry máte ve svou vlastní sílu a důvody, které zde zastáváte. Byl by to obraz bídy, který byste sami o sobě podali lidu.
Podle usnesení senátu měla býti politická zemská správa v Čechách na příště vybudována tak, že vedle jedenácti Čechů měli býti jmenováni 3 zástupcové němečtí. Tento poměr daleko by ještě neodpovídal poměru sil, počtu hlav, jež máme my Němci v poměru k vašim silám. Příslušelo by nám podle klíče zastoupení jednou třetinou ke dvěma třetinám. Kdyby to, na čemž se senát usnesl, stalo se zákonem, nevydalo by naše právo zastoupení stále ještě ani celou čtvrtinu. I tenkráte byli bychom tedy ještě nepochybně poškozeni, a tu chcete nám ještě namlouvati, že i to ještě je příliš mnoho? Tu chcete tuto předlohu odmítnouti, chcete ještě úzkoprseji, ještě malicherněji, ještě nenávistněji jednati proti německému lidu? Tím vnesete do lidu jen nové rozhořčení, novou zlobu, nový hněv. Pak, pánové, však přestaňte konečně stále a stále mluviti opětně o smíření národů, pak upusťte od krásně znějících řečí o tom, že si přejete vyrovnání a zeslabení národnostních bojů. Pravím vám, pánové, nestojí-li přes vaše chování, vaši národnostní nesnášenlivost, násilnickou politiku, kterou provozujete, německé dělnictvo v této zemi v táboře nacionalismu, nebo alespoň, nemá-li na ně podstatného vlivu, pak děkujte za to německým sociálním demokratům, kteří dosud tomuto neštěstí zabránili, opravdu, ne pro vás, nýbrž pro čistou, velkou myšlenku, kterou zastáváme. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Pan referent poukázal na to, že se nemá přistoupiti na usnesení senátu proto, že by zřízení tří nových míst členů zemské správy stálo příliš mnoho. Z úsporných hledisek přeje si odmítnutí této předlohy.
Pánové, zní to jako žert a výsměch, mluví-li se v souvislosti s tím o úsporách. Chcete-li šetřiti - musíme vám to stále opětně a opětně říkati i s nebezpečím, že nám řeknete, že upadáme v opakování - chcete-li šetřiti, pak počněte přece konečně tím, že přestanete s bezměrným a neslýchaným plýtváním státního a národního jmění, které provozujete pro svůj vykrmený militarismus. Chcete-li šetřiti, a míníte-li to vážně se svým heslem, že chcete provésti odluku státu od církve, pak škrtněte přece z rozpočtu těch mnoho milionů, které jsou vydáním na účely kultu. Chcete-li skutečně šetřiti, pak škrtněte přec něco z těch vyhozených peněz, z těch ohromných sum, které rozhazujete, abyste zahraničním zástupcům tohoto státu poskytli tak velikých platů, jakých nikde nemají zástupci mocných, velikých západních států Evropy. Chcete-li šetřiti, pak zastavte výdaje na prolhanou zahraniční a propagační službu, kterou předstíráte v celé Evropě úplně falešný obraz o poměrech, jaké jsou v tomto státě. Mluvíte-li o úsporách, musili bychom opravdu, děje-li se to v této souvislosti, vypuknouti ve zlostný smích, kdyby nebyl větším hněv, který musí se vybouřiti proti tomu bezpráví, které zde poznovu chcete spáchati. Pan ministerský předseda nás ujistil, že volba nové zemské správy bude pokud možno rychle, snad ještě v lednu provedena. Nepřejeme si, aby sestavení celé zemské správy záviselo na blahovůli nějaké vlády. Nechceme blahovůle, ani milostí, žádáme právo, které je nám vrozeno v důsledku skutečnosti, že v tomto státě žijeme. Ostatně, jestliže dnes pan dr. Beneš nám dává toto ujištění, kdož nám dá záruku, že pan dr. Beneš vůbec může tento slib splniti? Víme, že vláda nesedí právě pevně. Vím také, že prazvláštním způsobem v tomto státě se jedna vláda nepokládá za vázánu závazky a sliby, jež dala její předchůdkyně stranám a sněmovně. Nechceme tedy spoléhati na takové sliby. Pan zpravodaj mínil ve výboru, že by český lid toho nechápal, kdyby poslanecká sněmovna nepřistoupila na usnesení senátu. Odpusťte, pánové z většiny této sněmovny, musím však váš lid vůči tomuto ponižování vzíti v ochranu. Nemohu věřiti, že vážně svůj lid tak nízko ceníte, že by nebyl schopen chápati, že my Němci nechceme zůstati bezprávnými raby, že se spíše musí provésti změna nynějších poměrů. Nemohu věřiti, že by český lid nemohl pochopiti, že by po vašich slibech a ujednáních, vašich usneseních, po všem, co jste učinili, abyste tuto předlohu provedli, že za mnohoslibnými slovy měly nyní konečně následovati skutky. Nemohu tomu věřiti, že by český národ nemohl pochopiti, že české strany to, co slíbily, co stanovily v ujednáních, nemohou hanebně porušiti.
Ovšem, pánové, přikročíte-li k odmítnutí této předlohy, jak se to ovšem nepochybně, bohužel, stane, pak Němci a Češi stejně pochopí, o co jde. Pochopi, že k bezpráví vůči Němcům připojuje se výsměch, že jde o to, aby naše bezprávnost byla prodlužována a co možno prohlubována, že jde o to, aby násilné panství, které jste zřídili, bylo i nadále podepřeno. My Němci, my pochopíme, že to je vyzvání všech Němců, kteří v tomto státě žijí, dělnictva jako měšťáctva, a pochopíme a poznáme, že dosud jste nedovedli z vlastních dějin ve starém a novém státě něčemu se naučiti, naučiti se, že se bojuje pochybenými prostředky a že není možno trvale opírati panství o bezpráví a násilí. Z vašeho usnesení pochopíme, že demokracie, o které mluvíte, není ničím jiným než bídným žertem. Odmítnete-li toto usnesení, pánové, pak myslím, nezískali jste ničeho podstatného, neboť i potom, kdybyste jej přijali, jest pro vás veliká většina v zemské správě stále ještě zajištěna. Můžete-li však od nás žádati, abychom se vzdali vůbec jakéhokoliv vlivu, abychom mohli míti k vám tolik důvěry, abychom svůj osud přenechali pouze vám, abychom vám přenechali právo o tom rozhodovati? Jednání, kterého se dostává od vás našemu školství, odnaučilo nás důvěřivosti, měli-li jsme vůbec kdy jakou. Ne!
Chceme sami říditi svou věc, chceme míti možnost provésti, čeho si přejeme a co považujeme za nutné. Míníte-li vážně, o čem stále mluvíte, myslíte-li to vážně, že vyzýváte Němce k spolupráci v tomto státě, žádáte-li stále opětně, abychom my, kteří jsme byli do tohoto státu vnuceni, tento stát také oficielně uznávali, vedete-li smířlivé řeči, pak nesmíte z nás dělati občany s menším právem, nesmíte upevňovati a zvěčňovati toto bezpráví. Nechceme, jak řečeno, od vás žádné milosti. Žádáme jen své nezadatelné právo na samosprávu. Nejsme národem otroků, který možno stále beztrestně udržovati v bezprávnosti. Nejsme ani národem žebráků, kterému se hází několik drobtů chleba v domnění, že by se tím mohl spokojiti. Jde nám o mnoho. To, o čem má zemská správa rozhodovati, zasahuje denně do našeho života, jde nám o zdar zemí, naše chudé, o naše nemocné, naše mrzáky, o naše sirotky, o naše dobročinná zařízení, o naši vzdělanost.
Ano, pánové z většiny, máte možnost
a máte moc zašlapati to, co jste dříve sami pokládali za spravedlivé
a vhodné, máte možnost slabšímu zadržovati a odpírati právo. Nemůžete-li
jinak, udělejte to. Tu odvahu, dopustiti se toho skutku, vám nebudeme
záviděti. (Potlesk na levici.)